pondělí 26. června 2017

Recenze/review - VALLENFYRE - Fear Those Who Fear Him (2017)


VALLENFYRE - Fear Those Who Fear Him
CD 2017, Century Media Records

for english scroll down please

Železo se musí kout, dokud je žhavé. Jinak s ním nepřeseknete ani plesnivou lebku. Je nutné dodržet postup, přidat tu správnou záhrobní temnotu. Pravý metal má bolet, drásat, trhat vám maso od kostí. Musíte mít pocit, že jste zavaleni hromadou kostí, že se dusíte hnisem a vaše duše musí zčernat. Tohle všechno splňuje nová deska VALLENFYRE bezezbytku.



Mám pro kapelu mistra Grega Mackintoshe a jeho riffy velkou slabost. Obdivuji schopnost kapely složit skladby, ve kterých se mísí death metal s crustem a doomem takovým způsobem, že nadskakují víka od rakví. Novinka je hodně naléhavým, mrazivě znějícím albem. Je v něm obsažena černá esence namíchaná z bolesti, strachu, smrti a temnoty. Chutná jako otrávený koktejl, který je vám podáván za mrazivého rána. Jsem ztracený v záhrobí!



Pokud bychom měli tvorbu a novou desku "Fear Those Who Fear Him" k někomu připodobnit, volil bych první demo nahrávky PARADISE LOST v kombinaci se švédskou death metalovou školou (DISMEMBER, ENTOMBED). Občas na povrch vyplavou i vlivy NAPALM DEATH, CELTIC FROST, a osobně slyším chvilkami i BOLT THROWER. VALLENFYRE zkrátka bezezbytku ctí starou smrtící metalovou školu a výsledkem je neskutečně natlakované album. Už jen ten hnilobný zvuk, masivní hluboký Gregův vokál, tohle všechno dělá z novinky desku, která mi kroutí vnitřnostmi v těle. Vezměte do ruky sekyru a běžte udělat do podzemí pořádek! Cestou potkáte stovky oběšených, utopených, zavražděných a budete se těšit, až navěky zmizíte v močálech nového alba "Fear Those Who Fear Him". Pro mě osobně jeden z adeptů na album roku. Masakr, tma, smrt! Vynikající nahrávka, u které potkáte své vlastní démony! 


Asphyx says:



There is a saying in the Czech Republic and it says that iron has to be cut until it´s hot (Similar to English one: make hay while the sun shines). Otherwise, you will not even cut a mouldy skull with it. It is necessary to follow instructions, to add the right darkness from the beyond world. The right metal has to hurt, tear your meat from your bones. You have feel that you are stuck under a pile of bones, you are choke with pus and your soul must to get black. All of this is done thanks to this new album by VALLENFYRE.


I really like Master Greg Mackintosh´s band and their riffs. I admire the band´s ability to compose songs which are the mixture of death metal with crust and doom and they do it so well that coffin lids are popping up. The new album is very urgent album which sounds very cold. It contains black essence mixed with pain, fear, death and darkness. It tastes like poisoned cocktail that is served in the cold morning. I am lost in the beyond world.




If I had to compare this new album “Fear Those Who Fear Him” and work of those guys to someone, I would probably choose the demo records of PARADISE LOST in the combination with Swedish death metal school (DISMEMBER, ENTOMBED). There are some effects of NAPALM DEATH, CELTIC FROST and I even sometimes hear BOLT THROWER. VALLENFYRE just revered the old metal school and the result is a massively pressured album. Just the rotten sound, massively deep Greg´s vocal. All of this makes this new album a weapon which makes the guts in my body to turn. Take an axe and go underground to do something with that world! On your way you will meet hundreds of hanged, drowned, murdered people and you will be looking forward to disappear forever in the marshes of the new album “Fear Those Who Fear Him”. For me, personally, this is a candidate for this year´s album of the year. Massacre, darkness, death! An excellent album which will allow you to meet all your demons!



Tracklist:
1. Born To Decay
2. Messiah
3. Degeneration
4. An Apathetic Grave
5. Nihilist
6. Amongst The Filth
7. Kill All Your Masters
8. The Merciless Tide
9. Dead World Breathes
10. Soldier Of Christ
11. Cursed From The Womb
12. Temple Of Rats

band:
Greg Mackintosh (vocals / guitars)
Hamish Glencross (guitars / bass)
Waltteri Väyrynen (drums )
Sam Kelly-Wallace (guitar (live))
Chris Casket (bass (live))

Recenze/review - INCINERATOR - Stench of Distress (2017)


INCINERATOR - Stench of Distress
CD 2017, Raw Skull Recordz

Měl jsem za úkol odstranit všechny kdysi živé tkáně od kostí. Chopil jsem se svého úkolu s vervou sobě vlastní. Zaujat Bohu protivnou prací jsem rozjímal nad smrtí, životem a hlavně hranicí, kterou je nutné překročit, aby se člověk mohl poklonit stínům. Odřízl jsem kousek shnilého masa, seškrábal z očních důlků vzpomínky a nasával s obrovskou nadějí pachuť a zápach rozkládajících se těl. Byl jsem ve svém živlu, uprostřed podzemí a poslouchal jsem novou desku holandských INCINERATOR.


Klaníme se s kapelou stejným death metalových bohům, spolu obdivujeme SLAUGHTER, DISMEMBER, CARNAGE, CELTIC FROST, ASPHYX, POSSESSED, SLAYER. Holanďané hudbou a já slovy. Jsme plně oddáni základním myšlenkám smrti a vychutnáváme si všechnu tu prašivinu starých časů. Převaluji se na zvukových vlnách, jako mrtvola ve shnilé rakvi. Ano, takhle se má hrát death metal!




"Stench of Distress" je albem, které má v sobě velký kus temnoty, je odpovědí na všechnu nenávist světa. Z nahrávky doslova čiší oddanost záhrobí, poctivost, šílenství. Pojďme, půjdeme spolu tančit na hrobech padlých mnichů! Chce se mi řvát do tmy. Kombinace chřestivého death metalu, natlakovaného thrashe a hnisu musí dělat dobře snad každému, kdo jen někdy alespoň pootevřel dveře na starý hřbitov. Už jste někdy chrchlali černou krev? Už vás pálily kosti chladem? Už jste někdy ochutnali zkažené vnitřnosti nemrtvých? Pokud ne, tak neváhejte a poslouchejte -  INCINERATOR jsou zde, aby zapálili tento svět plný temnoty. Přehrávám desku stále dokola a nemůžu se zbavit dojmu, že už na mě někde čeká otevřený hrob. Smrtící kov par excellence!


sumarizace:

První dlouhohrající album INCINERATOR se opravdu povedlo. Kombinace studených melodií, krutého zpěvu a neskutečné energie na mě opět funguje. Ze záhrobí povstali všichni nemrtví a svět je doslova zahalen krví. Nahrávka působí jako rozkládající se mršina. Old schoolové motivy, smrt v očích a nekonečné utrpení. Tohle všechno při poslechu zažijete. Budete odcházet od svých hi-fi věží rozsekáni na malé kousky, vaše mysl bude čistá a krev nakažená. CD s klidem mohu doporučit všem poctivým fanouškům reálného death metalu, kteří se rádi prohrabují starými kostmi. Exhumujte staré mrtvoly, vypusťte zombie na tento svět! Přijdu si jako v nějakém hodně krutém hororu. Morbidita, špína, hnus a neskutečný tlak. To všechno na "Stench of Distress" naleznete. Tento masakr jen tak někdo nepřežije. Old school death metal, u kterého praskají víka od rakví! Vynikající záležitost!

Asphyx says:

The first full-length album INCINERATOR came really off. The combination of cold melodies, harsh vocals and incredible energy works again. The dead and undead rose from the beyond and the world is wrapped in blood. The recording acts like a decomposing carcass. Old school motifs, death in the eyes and endless suffering. All this you'll experience during listening. You'll leave from your hi-fis cut into small pieces, your mind will be clear and blood infected. I can recommend this cd to all honest real death metal fans who likes rummaging in old bones. Exhume old corpses, let zombies out into this world! I'm coming like in very brutal horror. Morbidity, dirt, filth and surreal pressure. This all you'll find on "Stench of Distress". This massacre can survive only someone. When you are listening this old school death metal, the lids from the coffins are cracking! Excellent thing!

tracklist:
1. At the Gates
2. Nerveless
3. Slaughter
4. Feed the Soul
5. Arisen in Blood
6. Repentance
7. Traumatic
8. The Stench of Distress
9. Swiersettiche Riten


band:
Jackhammer - Guitars, Drums
The Necromancer - Bass 
Bonesaw - Vocals

Few questions – interview with death metal band from Netherlands - INCINERATOR.

Few questions – interview with death metal band from  Netherlands - INCINERATOR.
Answered Dietrik (bonesaw).
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?
Incinerator was founded 3 years ago. just to make raw in your face oldstyle thrash/ deathmetal!
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Just like our 7" we did all the recordings by our selves. mixing and mastering was done by studio doubleimpact.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
For now there are 500 cd's released. en there are plans to release a vinyl version in the future.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with ?
All the lyrics are done by me (bonesaw). there about fictional horror. And the horror from the real life.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
I'v drawn the logo by myself. cover was created by raul fuentes (mortuus). and i must say he did an awesome job.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

The cd is released by Rawskullrecords. and they are doing an awesome job.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
Slayer is offcourse one of our big faverits and a big inspiration for us. and for me personal a lot of deathmetal stuff from the late 80's early 90's .
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
We don't play live.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Creating a second album. as sick and brutal as possible.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Thanx for the interview.

Thanx for the support! Stay sick!

Recenze/review - APOPHANOUS - Obliteration Has Come (2016)


APOPHANOUS - Obliteration Has Come
EP 2016, Sangue Frio Produções

Na periferii našeho města zase prší kyselý déšť. Musím vyrazit ven a proplést se mezi šedivým panelem. Vše na mě působí beznadějně, neosobně. Stovky lidí kolem a přesto jsem tu sám. Našlapuji opatrně a přidávám hlasitost na přehrávači. Po tváři mi stékají kapky vody a v kostech chladí mráz. Je k večeru a já vím, že s touhle kapelou se vrátím domů hodně pozdě.

Brazilský thrashový útok v podobě skupiny APOPHANOUS přišel nečekaně. Byl pro mě jako úder palicí na dolní část čelisti. Najednou tu stojím, krvavý a bezprizorní a těším se na další skladbu. Do uší mi zní neutěšená, chladivá, temná hudba plná pnutí. Brazilci se nebojí lehce experimentovat, hrát si s melodiemi jako kočka s myší. Motivy postupně gradují, doslova zapáchají nadšením a já si připadám, že mě město zase pozřelo do svých spárů.



"Obliteration Has Come" v některých momentech lehce evokuje tvorbu NEVERMORE, VOIVOD, ale i třeba PANTERY. Ze skladeb doslova čiší radost z hraní jak takového. Jakoby kapelu někdo polil energetickým drinkem a zapálil černým ohněm. EP se poslouchá více méně samo, zanechává v člověku vzpomínky a vybroušené symboly v mozku. Pevně doufám, že APOPHANOUS vydají brzy dlouhohrající album, protože bych se rád znovu vydal na další procházku mlhavým deštivým městem. Progresivní thrash metal, ze kterého je cítit velká temná síla! Skvěle!


sumarizace:

Brazilská, progresivní thrash metalová kapela APOPHANOUS, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich album "Obliteration Has Come" je po okraj narvaný nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je EP nahrané. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Album se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní thrash metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesníl! Velmi doporučuji!

Asphyx says:

Talent gushing right and left, this is the Brazil, progressive thrash metal band APOPHANOUS. Their album "Obliteration Has Come" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the EP is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. Both songs are tasty, urgently, however, relaxing. The single is for me a kind of meditation. Progressive thrash metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I  recommend very much!

tracklist:
1. Origins of Violence
2. Bright Evil Eyes 
3. Like an Angel 
4. Death Drive


band:

Few questions – interview with progressive thrash metal band from Brazil - APOPHANOUS


Few questions – interview with progressive thrash metal band from Brazil - APOPHANOUS.
Answered Vitor.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?
Vitor: Sure! We are Apophanous, a progressive Thrash Metal band from São Paulo – Brasil formed by Alvaro Albuq (Bass), Tiago Lima (Lead Guitars), Fabio Trevisan (Drums) and me (Vitor – Lead Vocals). We have been playing together since 2015. 
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Vitor: Out last recording was done at IMF (Instituto Musical Falaschi) and Tito Falaschi was the one responsible for the capturing and mastering processes. The production of the songs was done by the band and we have to say we are very proud of the results. For some guys at the band it was their first studio experience. It was very challenging but we learned a lot from it all!
How many copies  were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Vitor: Obliteration Has Come EP was released for digital streaming on all available platforms (spotify, deezer, groove, apple music, and many more). Physical copies will arrive this year soon.
We have also released a lyrics video of Death Drive song on youtube.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with ? 
Vitor: I (Vitor) usually write the lyrics and the other members collab with me in doing so. The lyrical themes are based on psychological disorders and many other aspects of the dark side of humanity. You can find some references to horror movies and books too.
Death Drive is based on a Freud’s theory about why humans are drawn to repeat painful or traumatic events, for instance.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 
Vitor: All the artwork for the band was created by Bruno Guia from Tesgui Publicidade and Tesgui Films. He did a fantastic job including the Death Drive Lyrics Video.
We have a fanpage on facebook and an Instagram profile. Both are managed by the band itself.
Actually Social Media is our main promotion mechanism and allows us to bring our fans closer to our activities and also connects us with managers, clubs and other kinds of media in a easier way. Heavy metal isn’t a popular music genre in Brasil so the traditional media communication is very hard and almost impossible in many ways. Luckily, the Internet has come to break this barriers for bands and fans.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care of you?
Vitor: The digital release came via Sepulchral Silence Records from the UK and there‘s a good relationship between us. Recently we’ve achieved the mark of 1500 streams of the EP and we still have to drink a lot to celebrate that (cheers! :)
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration from?
Vitor: Our main inspirations are Nevermore (We miss you guys!!!), Machine Head, Lamb of God, Arch Enemy and Pantera (We miss you Dimegod!) but you can find other elements on our music that varies from Goth Rock to Black Metal. There are some tribal and brazillian elements (such as baião) blended in the compositions too.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Vitor: We don’t have physical releases yet so we haven’t sent our record so far but we’re planning to do it this year soon.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 
Vitor: From EP’s release (2016) to now we’ve played 6 times, and one of these at a festival on the coast of our city. This festival was our first live performance and I can still remember the feeling!
Our last performance was the best so far! It was on a club and we organized the gig with some bands from the city such as Chaos Inc, Crucifixion BR and Stonevil the crowd was crazy and moshed as hell too!
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Vitor: By now we are working on new songs for the upcoming album and gathering resources for the recording process and stuff. We are also looking for gigs and promotional actions for the current release. We want to play outside Brasil very soon!
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Get in touch with us on facebook.com/apophanous and apophanous@gmail.com \,,/
Thanx for the interview.
Vitor: Thanks a lot for the opportunity and be advised: Obliteration has come! Listen to us on Spotify, Youtube, iTunes, Wherever you want.

neděle 25. června 2017

Report, photos, video - MORTIFILIA, DARK ANGELS, PEORTH - Parlament club, Plzeň - 24. 6. 2017

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Je pravdou, že od vody se mi nechtělo. U rybníka bylo krásně vykozíno a když se kousek od naší deky začaly laškovně ráchat dvě holky ve věku 20 - 25 let s kily krásně umístěnými na místech, kde to mám rád, dokonale jsem se zasnil. "Hele, neříkal si, že máš večer zase koncert?": vytrhla mě ze začínajícího porno filmu moje žena. "Ty seš fakt chlap, jakmile vidíš kozy, tak si mimo...": smála se mi a já šel radši házet dětmi do hloubky.  Všude jásot, léto, pohoda, klídek, pár metrů vedle na terásce oroseně rajcovní pivko...chci tu být navěky!

Jenže když je člověk jednou fanouškem kapely (rozuměj MORTIFILIE, můj milý čtenáři), tak to obnáší taky nějaké ty "povinnosti", nemám pravdu? Odvedl jsem tedy všechny domů, vlezl do sprchy, nadlábl se až jsem málem praskl a už jsem si to štrádoval dolů na tramvaj. Volají mi ještě z práce, ale dá se to vyřídit po telefonu a tak jim říkám: "Pánové, já vám na to dneska mrdám, mám metal!"


Mortifilia

Parlament je Parlament a jiný už asi nebude. Srkám pivo, nasávám další, zlepšuje se mi i tak skvělá nálada. Někdo se mě ptá, jak je a já odpovídám že skvěle, i když vím, že u nás v Čechách se to nenosí. Lhát mu ale nebudu, že? Těším se na kapely, na kamarády. Vše probíhá přesně jak má. 

Celý sobotní večer odstartují slovenští death metalisté PEORTH  Jejich vystoupení bylo plné melodií, které pro mě byly občas zajímavé, chvílemi šly mimo mě a někdy jsem se přistihl, že přemýšlím nad něčím úplně jiným. Mám naživo raději surovější, syrovější hudbu a v tvorbě slovenských jsem se trošku ztrácel. Chtělo by to víc kopnout do vrtule, přátelé. Podle mě máte na víc! Chce to jen makat, zkoušet a zase makat. 






DARK ANGELS nám zahráli set někde na pokraji mezi heavy a doom metalem. Taková slušná česká klasika, řekl bych. Z malého pódia se k nám linula spousta zajímavých a temně studených motivů, ale také občasných hlušších chvilek. Podobná hudba se velmi těžko prezentuje naživo a lépe vynikne v tichu temného pokoje, já to tak alespoň mám. Každopádně, DARK ANGELS odvedli slušné, i když ne dokonalé vystoupení. Osobně mi moc neseděl zpěv.






MORTIFILIA je mou velmi oblíbenou kapelou. Už párkrát mi členové téhle smečky říkali, že je pořád chválím. Inu, je to tak a jinak tomu nebude ani tentokrát. Mě se zkrátka ty mrazivě chladné melodie, zemitost, cit pro dynamiku a energie, které z MORTIFILIE doslova sálají, jednoduše líbí. Nemůžu si prostě pomoc. Možná jen, že by sušickým matadorům přeci jen více slušelo větší pódium, tam totiž lépe vynikne jejich odhodlání a studená jiskra. Usmíval jsem se, protože během celého setu jsem se procházel po tajících stráních Šumavy a plnými doušky hltal melodický death metal severského střihu. Skvěle! Ostatně jako vždy. Do you smell that morbid reek? Can you hear those echoes from the underground? MORTIFILIA spoke again. Swedish melodic death metal gig of the highest quality, spiced with rock feeling.






Návštěvnost bych hrubě odhadl na cca 40 lidí. Organizace proběhla v pořádku. Zvuk byl občas až moc nahlas, ale celkově v pohodě. Vím, že se budu opět opakovat, ale musím moc poděkovat všem, kdo jste za mnou přišli a ocenili můj skromný blogísek. Rád jsem vás všechny viděl, pokecal - i tohle jsou věci, které pro mě dělají metal metalem. Byli jste super!

Jedinou černou skvrnou na celém večeru tak zůstává zblázněný foťák, který mi nějakým záhadným způsobem vymazal některé fotky. 

Vylezu ze sklepa zvaného Parlament, nadechnu se čerstvého vzduchu a těším se do postele. Celé sídliště je ve tmě, nejde elektřina. Je neděle a rybník zase čeká. Už teď vím, že si do sluchátek vezmu z originálu vypálené MP3 z posledního alba MORTIFILIE, protože spojení zimomřivých melodií, cachtajících se krásek a od ženy čerstvě přineseného piva, bude dokonalé. Stejně jako sobotní večer, za který patří všem, kdo se o něj zasloužili, velké díky. Dobře bylo! Metal!

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

----------------------------------
Promotion!


Recenze/review - SKINLEPSY - Dissolved (2017)


SKINLEPSY - Dissolved
CD 2017, vlastní vydání

Otevřel jsem rezavé dveře do staré kobky a první, co jsem spatřil, tak byla kostnatá těla oběšenců. Někdo sem prý před dlouhými lety uvrhl pár bezvěrců, aby zpytovali své černé svědomí. Modlili se, plakali a kolem se ozýval jejich smutný nářek. Pak si ze šatů uvázali smyčku a zhoupli se do nekonečné temnoty.

Jsou na světě kapely, které člověka osloví hned po prvních pár tónech. Brazilští SKINLEPSY hrají špinavý zasmrádlý thrash metal s death metalovými prvky takovým způsobem, že mi málem popraskaly kosti tlakem. Jedná se přesně o ten druh staré prašiviny, která musela být schraňována pod v úvodu zmíněnými oběšenci, letos smíchána se zkaženou krví a vypálena pekelným ohněm na hudební nosič. 



SKINLEPSY ctí klasiky žánru, přesto jsou svým způsobem originální, nepostrádají černou jiskru a ještě navíc, jako nějaký morbidní bonus, dokážou exhumovat mrtvá těla padlých mnichů. "Dissolved" není ani tak albem, jako spíš dokonalou výpovědí o Smrti. Valivé pasáže se střídají v neskutečně ostrými výjezdy, k tomu pavučinami opředený vokál plný rouhání, hrubosti a chladu. Při poslechu mám neodbytný pocit, že mě do podzemí stahuje nějaká krvelačná šelma. Má rozšklebenou tvář, ze zubů jí kape hnis a drtí mé kosti nebývalou silou. "Dissolved" mě obrovským způsobem rozsekalo. Našel jsem si na téhle desce pro sebe absolutně všechno, co mám na metalové hudbě jako takové rád - energii, temnotu, sílu, krutost. SKINLEPSY jsou jako nějaká zákeřná choroba ze starých časů. Thrash death metalová nahrávka, která je ozvěnou z onoho světa! Excelentní old schoolová záležitost!



sumarizace:

"Dissolved" je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na brazilské death/thrash metalisty SKINLEPSY. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Brazilští uctívači old school death/thrash metalu jsou opět zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního CD SKINLEPSY absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Old school death/thrash metal, který vás na věky prokleje! Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Excelentní nahrávka!


Asphyx says:

"Dissolved" is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these Brasilian death/thrash metal band SKINLEPSY. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These Brasilians which worship old school death/thrash metal are back! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by SKINLEPSY something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. Old school death/thrash metal which will curse you forever! The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Excellent record!

tracklist:
1. Perfect Plan
2. The Mentor
3. Ask to Diablo
4. The Hate Remains the Same
5. Caustic Honor
6. Dissolved
7. Blood and Oil
8. Insomnia
9. A New Chance of Life
10. Murder


band:
André Gubber - Guitarra e Vocal
Leonardo Melgaço - Guitarra
Evandro Jr. - Bateria

https://www.facebook.com/Skinlepsy
iTunes: https://itunes.apple.com/br/album/dis...
Spotify: https://open.spotify.com/album/3MhyBY...
Deezer: http://www.deezer.com/album/15807610
Bandcamp: https://skinlepsy2.bandcamp.com/album...
Amazon: https://www.amazon.com/gp/product/B06...

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý osmý - Jak jsme smutní málem pochopili věčnost


Příběh devadesátý osmý - Jak jsme smutní málem pochopili věčnost

Možná nám připadalo, že na jaře 1993 zažíváme nejkrásnější období svého života. Byli jsme mladí, měli jsme krásné holky, na pivo se peníze taky nějak pokaždé sehnaly a školou jsme s Kytkou proplouvali jak se dalo. Já o něco lépe, můj kamarád měl díky incidentu s jedním starým STBákem maturitu odsunutou až na září. Moc jsem se neučil, sázel jsem na svatý týden, kdy se zavřu na chalupu s Kačenkou a tam vše doženu.

Jenže život jak známo je jako sinusová křivka. Jednou jste dole, jednou nahoře. První rána přišla, jako blesk z čistého nebe. Přijdu si takhle jednou rozchechtanej jak mladý mezek z panelů, trošku připitej, s krásným večerním zážitkem s Káčou. "Jakube, prababičku našli mrtvou na dvoře": stojí mezi dveřmi moje máma, uplakaná a chvějící se. Musím si z toho šoku sednout, snad hodinu mi trvá, než mi to vůbec dojde. Prababička Marie, Maruška moje, bábušenka jak z pohádky? Vždyť ta přece NEMŮŽE umřít, ta tady byla vždycky - když jsem si odřel kolena, když jsem se přežral v sadě s Káčou třešní a bylo mi blbě, když jsem se sekl sekerou do nohy, když jsem dostal od kluků z vesnice do huby...

Prababička z máminy strany, ze sedlácké rodiny, dřela celý život. Typická Středočeška, která přežila dvě světové války a každé ráno snídala panáčka vodky. Starala se dlouhé roky o pradědu, který v první světový přišel o nohu, milovala zpěv a taky měla nádherný hlas. A znala spousty pohádek i strašidelných příběhů. A taky měla piáno, na které se styděla hrát před ostatními, tak jsme my caparti museli vždycky ven sednout si na zápraží - a tančili jsme na ty vážné melodie a dělali blbosti. Hrála krásně. 

Voněla bylinkami, které sbírala po lesích a dělala nám z nich čaje, který jsme potají plivali do umyvadla, protože většina se nedala pít. Nejedla jablka a brambory, protože na nich strávila celou válku a proto vařila nejlepší knedlíky na světě. Teď tu není, zmizela, v 97 letech odešla z tohoto světa. Našli ji chudáka, jak ležela na břiše a nemohla se zvednout. Přes noc asi prochladla a o zbytek se postaralo stáří.

Objal jsem v útěše mámu, řekl jí, že musím ven. Utíkal jsem na Staré město a vylezl po hromosvodu až do okna Káči. Trošku jsem ji vyděsil, ale měla na sobě noční košili, v které vypadala jako víla. Tak se ve mě promísil takovým podivným způsobem smutek se chtíčem, že jsem asi působil hodně zdrceně. "Co se děje?": šeptala mezi římsami má milá. Svěřil jsem se, vlezl dovnitř a musel jsem být potichu. Ohlášené návštěvy v odpoledních hodinách byly přípustné. Ty, milenecké, mnohdy celonoční, byly zatím jen velmi utajovanou záležitostí.

Schoulil jsem se se svým vysokým tělem do Kačenky, jako bych se tam chtěl ztratit. Prababičku taky znala a tak jsme tam v blikotu staré venkovní lampy, svítící přerušovaně do pokoje, seděli a oba se doslova máčeli v slzavém údolí. Už nikdy nedostaneme čerstvě usmažená vajíčka (abyste měli sílu, miláčci moji, říkávala), už nikdy nebudou jahody utrhnuté s láskyplnou něhou staré ženy, která má ve tváři vepsánu takovou moudrost, že mi bude hodně dlouho chybět. 

Naše objetí trvalo, přerušované záchvaty pláče, hodně dlouho. Bolelo to, bolelo to moc. Musel jsem domů, ale ještě jsem se chvíli šoural ulicemi a vzpomínal. Několik dní jsem potom nemluvil, k řeči mě dokonce nepřinutila ani babička, máma mámy a dcera prababičky. O učitelích nemluvě. Byl jsem úplně mimo.

Pohřeb se konal v Sovinkách, v katolickém kostele a už od vchodu byla vidět otevřená rakev. Třásl jsem se a zároveň potil. Navlékli mě do obleku, s utaženou kravatou. A mí kamarádi, kteří se mnou byli vždy (a já s nimi) ve zlém i dobrém, šli se mnou. Cestou jsme se drželi za ruce, jako jedno tělo. Holky měly černé šaty. A já i přesto, že mi bylo do breku, jsem žasl nad tím, jak jim to slušelo. 

Museli jsme s mámou a mým bráchou nejdřív uklidit mého otce, který se zase opil a choval se nedůstojně. Narvali jsme ho do auta a sebrali mu klíčky. Usnul. Vypadl tím jeden nosič rakve. Proslov místního kněze si nepamatuji, ale vím, že mluvil hezky, s citem a znal babičku velmi dobře. 

Nevím, jestli jste někdy nesli na ramenou rakev, ale já byl ze všech strýčků nejvyšší a tak jsem se musel hrbit. Nejdřív mě nemohli od babičky odtrhnout, asi jsem dělal i trošku zle, ale když já byl prvorozený a tak trošku (hodně!) miláček. Třásly se mi ruce, chvěly kolena. Ale šel jsem. Pomalu, s hudbou a v čele celého průvodu. 

Když se nad tím zamyslím z dnešního pohledu, je dobře, že jsem podobný pohřeb zažil. Byl obyčejný, ale hrozně lidský a vlastně svým způsobem i milý, protože prababičku měla spousta lidí ráda a jak se říká - jaký jste žili život se ukáže až na pohřbu. Jenže já tohle všechno samozřejmě v sedmnácti ještě nechápal.

Hrob byl a dodnes je pod starou lípou. Je na ní cedulka, že se jedná o památný strom. Sedávali jsme na druhé straně kolikrát s Káčou, když jsme se šli po obědě, kdy babička spávala, projít. Koukalo se z ní do kraje, do polí a my se tam v koruně muckali. Teď ale babička pomalu zajížděla do hrobu. Jo, to už jsem brečel nebo spíš řval. 

Museli mě odtáhnout stranou, nejdřív máma s babičkou a potom Káča, která na mě už platila tenkrát víc. Rozpustily se mi vlasy z culíku a pak už jsem jen stál stranou a čekal, až všichni odejdou. Nakonec jsme zbyli jen my, kluci a holky ze sídliště, kteří ten den díky tomu všemu smutku alespoň trošku pochopili věčnost. Prababičku měli všichni mí kamarádi rádi (s Prcalíkovu babičkou se znala hodně dobře) a ona nás. Dostal jsem loka slivovice, taky spoustu slov útěchy, které si pamatuji dodnes. 

Kamarádi odjeli domů, já s Káčou jsme odmítli pozvání na smuteční hostinu a šli jsme raději na místa, která měla prababička Maruška nejraději. 

Na téhle mezi vždycky rozprostřela sukni a namazala mi chleba tvarohem. 

A tady mi vyprávěla, jaké to měly ženy dřív a že se tě mám držet, že seš hodnej kluk. 

Pamatuješ, jak si mě přivedl poprvé a ona mi vzala hlavu do dlaní, dlouze se mi podívala do očí a řekla, mi, že jsem krásná panenka? 

Jo, a jak nám říkala, že jí připomínám pradědu, prej byl mladej stejně vychrtlej a že ty jsi jako ona a že už se teď nebojí umřít, protože my to tady jedou vezmeme za ně.

Hm a taky jako jedna z prvních poznala, že je Mirka těhotná. Jen jsme přijeli autobusem a ona už se k ní na zastávce chovala jako k dospělé ženské. Jak to mohla vědět?

Vidíš ty břízky? Tak jednou mi říkala, (prý) jako žena ženě, že tam poznala dědu poprvé...a spiklenecky na mě mrkala.

Nejradši jsem měl její povidla a buchty a chleba se sádlem a cibulí a škvarky a vánočku a mazanec a jak si sedla večer ke kamnům a my ji pořád přemlouvali...babi, babi, Maruško vyprávěj...

Vyprávěla, občas už se v příbězích ztrácela, ale pamatuji si je dodnes. Bylo v nich vše. Krása, utrpení, válka, spousta smrti (prababička byla z devíti dětí, ale přežily jen dvě)...byl v nich celý život.

Všiml sis, jak když mluvila o pradědovi, jak se jí vždycky zjemnil hlas, měla ho najednou sametovej, hedvábnej...musela ho hrozně milovat.

Loučili jsme se takhle skoro až do rána. Spát se šlo na barák, který se měl začít druhý den vyklízet a já měl celou noc pocit, že dole v přízemí prababička pořád hraje na piáno a zpívá.

Vstal jsem a několik dní jsem neposlouchal nic jiného, než album "Icon" od Paradise Lost. Na prababičku často dodnes vzpomínám. Byla to úžasná ženská, kterých na světě zase tolik nechodí. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html