středa 29. března 2017

Recenze/review - MARCHE FUNĖBRE - Into the Arms of Darkness (2017)


MARCHE FUNĖBRE - Into the Arms of Darkness
CD 2017, BadMoodMan Music

"Sešli jsme se zde, abychom se rozloučili s člověkem, kterého jsme měli všichni rádi": začal svoji řeč pán z pohřební služby. Krásně sepsaná slova, ze kterých jsme měli pocit, že nebožtík bude časem svatořečený. Přitom jsme všichni věděli, co to bylo za špatného člověka. Představoval jsem si, jak jeho vystavená rakev hoří očišťujícím ohněm. Nikdo na pohřbu neplakal. 


MARCHE FUNĖBRE mi svým způsobem pohřební řečníky připomínají. Pomocí klasického doom metalu v podobě, v jaké jej hráli třeba takoví MY DYING BRIDE, NOVEMBERS DOOM, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, KATATONIA, postupně navozují úplně stejné pocity, jako při loučení s tímto světem. "Into the Arms of Darkness" je jejich třetím dlouhohrajícím albem a je také velmi zdařilou výpovědí o smutku jako takovém.




Mohli bychom vznést tisíc připomínek k původnosti hudby MARCHE FUNĖBRE, ale já bych to takhle neviděl. Přijít v dnešní době s něčím novým v podstatě ani moc nejde a tak si raději užívám hudbu, která mě osloví. A Belgičané tomu co dělají rozumí na výbornou. Hrají si s melodiemi, až má člověk opravdu pocit, že jde položit květiny na hrob svých předků. V muzice zde není jen smutek, ale i jakási temná naděje, vznešenost, kostelní atmosféra, která dodává celé nahrávce na ještě větší přitažlivosti. Jakoby kapela předávala poselství o smíření se s osudem. V textech pánové odkazují na filozofii, literaturu a smrt. "Into the Arms of Darkness" je albem, které dokazuje, že i smrt může být krásná. Doom metal v chladné, inteligentní podobě. Vynikající!


sumarizace:

MARCHE FUNĖBRE mi svým způsobem připomínají pohřební řečníky. Pomocí klasického doom metalu v podobě, v jaké jej hráli třeba takoví MY DYING BRIDE, NOVEMBERS DOOM, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, KATATONIA, postupně navozují úplně stejné pocity, jako při loučení s tímto světem. "Into the Arms of Darkness" je jejich třetím dlouhohrajícím albem a nutno říci, že také velmi povedeným. Belgičané tomu co dělají rozumí na výbornou. Hrají si s melodiemi, až má člověk opravdu pocit, že jde položit květiny na hrob svých předků. V hudbě zde není jen smutek, ale i jakási temná naděje, vznešenost, kostelní atmosféra, která dodává celé nahrávce na ještě větší přitažlivosti. Jakoby kapela předávala poselství o smíření se s osudem. V textech pánové odkazují na filozofii, literaturu a smrt. "Into the Arms of Darkness" je albem, které dokazuje, že i smrt může být krásná. Doom metal v chladné, inteligentní podobě. Vynikající!

Asphyx says:

MARCHE FUNĖBRE remind me funeral speakers in a way. Thanks to their classic doom metal (which is quite similar to bands like MY DYING BRIDE, NOVEMBERS DOOM, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, KATATONIA) they evoke exactly the same feeling like when you are saying goodbye to this world. “Into the Arms of Darkness” is their third long-played album and I have to say that it is very good. Those Belgians knows what they do and they understand it perfectly. They play with melodies and you literally feel like going to a graveyard to put some flowers on your ancestors´ graves. There is not only sadness in their music but also dark hope, grace, church atmosphere which makes the whole album more attractive. Those gentlemen refer to a philosophy, literature and death in their lyrics. “Into the Arms of Darkness” is the album which proves that even death can be beautiful. Doom metal in cold, intelligent form. Excellent!

Tracklist:
1. Deprived (Into Darkness) (09:31)
2. Capital Of Rain (08:49)
3. Uneven (12:36)
4. Lullaby Of Insanity (14:50)
5. The Garden Of All Things Wild (12:26)

band:
Arne Vandenhoeck - vocals |
Peter Egberghs - lead guitars, vocals |
Kurt Blommé - rhythm guitars |
Boris Iolis - bass, vocals |
Dennis Lefebvre - drums

Asphyxovy zápisky XIII. - Jak jsme pořádali festival DEADLY STORM IN BOŽKOV 11

se Sacramental Blood
Úvod:
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

Jak jsme pořádali festival DEADLY STORM IN BOŽKOV 11

Pořád to mám v sobě, tu radost, kterou jsem z našeho malého undergroundového festivalu načerpal. Kapely se začaly ozývat v září a hrozně nám tím usnadnily práci. Nemuseli jsme totiž nikoho přesvědčovat a dohadovat se. Řekli se podmínky, italští Lectern si hned objednali letenky a s Milanem ze Sacramental Blood jsme se hrozně těšili, že se po 20! letech konečně potkáme osobně. 

Začal jsem postupně s propagací, oslovil všechny informační kanály a vše vypadalo moc dobře. Jenže jak se akce blížila, potkával jsem ve svém okolí čím dál tím víc nihilistů, kteří mi pořád opakovali, jak festival dopadne blbě, že tam máme kapely, které nikdo nezná a že když v Plzni nedáme ani jednu blackovou skupinu, tak jsme odsouzeni k pekelné prohře. Namítal jsem, že kolegové už takové akce plné černoty v Plzni dělají a bylo by velmi nesolidární jim lézt do zelí. 



Tři měsíce před akcí se mi hlásí kapely, které mají jména známá snad každému. Přilákal je můj - váš skromný blog, který se rozjel do světa nebývalou silou. Jsem tomu rád a s těžkým srdcem musím slavné smečky odmítat. Jednak na ně nemáme peníze a hlavně, už jsme slíbili jiným. Jdu večer kolem plakátů u nás před domem a vidím obrovským písmem napsaný dvoj koncert ARAKAINU a zatrne mi. Stejné datum jako my, k tomu bilboardy, reklama v televizi, v novinách. Prostě náš úplný opak. Padá na mě splín a když dorazím domů, tak mám náladu na bodu mrazu. A to ještě zjišťuji, že v Praze máme další dvě přímé konkurence. 

Asi měsíc chodím a motám se někde mezi splínem, nadšením a strachem, že nám nepřijdou lidi. Trvá to vlastně až do čtvrtka před festivalem, kdy s Michalem domlouváme vyzvednutí Italů. Mám za sebou několik týdnů každodenního psaní, vyřizování, organizování a už mi trošku hrabe. V pátek mě Michal vyzvedne, já chvilku přemýšlím, co jsem všechno v práci zapomněl dodělat, ale na letišti už sedí 4 maníci z Itálie. Vylezu z dodávky, na kterou jsme vylepili jejich logo (musím prý napsat, že jej červeně vybarvovala moje dcera a že ani jednou nepřetáhla!).

s Lectern
Lectern jsou proti nám s Michalem malí, hubení. Skáčeme si kolem krku, pohltí nás jižanský temperament a už se otevírají plechovky v autě a že prý jestli bychom je nevzali do pražského Metalshopu. Kluci moc piv nevydrží, protože už po několika kilometrech křičí slova o tom, jak je Česká republika nádherná, že naše blondýny by stály za hřích a že nás všechny milujou. Parkujeme u hlavního nádraží, jdeme točitými schody dolů z parkoviště a Fabio řve, že to tam smrdí úplně stejně jako u nich doma v Římě. Dávám na kluky moje malý italský, na Václaváku pozor, protože samozřejmě budí pozornost. Čtyři death metalově odění černokněžníci jsou i na Prahu asi trošku moc. 

V Metalshopu se mi chce hrozně na záchod a dávám se kvůli tomu do řeči s prodavači. Zaplať Satan čtou můj váš blogísek a tak nám je doporučena dobrá hospoda (díky moc, přátelé!). Italové se pořád fotí a nakupují jako diví. V restauraci se pak vše rozplyne v krásné konverzaci. Všichni jsme death metal a tak se probírají česká i italská scéna a zjišťujeme, že je to všude stejné. Pusťte mě k pivu a rozhovoru o hudbě a nezastavím se! Nemám ale na Marca, který mluví úplně stejně jako hraje. Se správnou bubenicko italskou kadencí. Je také jediný, kterému občas nerozumím.

Dojíme guláše, dopijeme pivo a Michal nás naloží a jede se do Modré Vopice na grind a death. Ještě se loučíme s číšníkem, který je starej pankáč a naše krevní skupina. Před klubem vylézáme a já ukazuju Italům, jak se správě čůrá na štěrk. Mají z toho radost a pak se všichni potkáváme mezi kapelama, kecáme, pijeme, seznamujeme se. Pohoda, klídek, radost a skvělá hudba. Všem se to hrozně líbí a i Michal, který mi přišel zpočátku utahaný, je najednou ve svém živlu.

Jede se domů, já mám najednou v alkoholovém opojení pocit, že rozumím i italsky a když mě vyhodí doma v Plzni, jsme s Lectern kamarádi na život a na smrt. Kluci jsou pak prý u Michala v baráku nadšení, protože mají peřiny a v lednici plzeňské pivo. Připadají si jako hvězdy a já jdu spát. 

Druhý den ráno mě bolí šíleně hlava, nohy, tělo a jediný co mě nebolí, o tom se ve slušné společnosti nemluví. Musím se synátorem do vedlejší vsi, odvézt ho na oslavu. Pak 1,5 hodinový telefon do práce s dalším přepojováním na kapely. Mám chvíli pocit, že mi houpne. Dělat festival ve dvou je opravdu na bednu. Doma už mi stepují Tepličáci a já konečně vypínám chytrý telefon a beru si ten hloupý, chlastací. Potkáváme dodávku s Italy, kteří na mě řvou z auta, že prý jsem nejlepší death metalový fanoušek (a kritik, haha!) na světě. Jo, ten den asi fakt jsem, musím neskromně napsat.

s houbou

Jedeme s Tepličáky tramvají, pak trolejbusem, Michal mezitím povolal celou svoji rodinu do Božkova v Plzni, aby mu pomohla. Ještě že tak, protože já už budu jen pít, rozverně hovořit se všemi a pařit na kapely. To mi jde stejně nejlépe. Jsme na místě, následuje objímačka s Italy, zjištění, že tři kapely ještě nedorazily a konečně pivo.


Jak jsem roztržitej a ještě rozrušenej z toho všeho stresu, tak si objednávám místo piva Herold, pivo Holba (které tam vůbec nemají), ale hospodský mi rozumí Houba a dostávám krabicové víno s kolou. Smrdí to i přes sklo a jsem hned cílem mnoha neomalených posměšků. Nechávám houbu houbou a jdu si pro pivo. Tento lahodný nápoj stojí na stole dlouhých šest hodin, až ho pak na tajno vypije jeden mladý thrasher, který je našrot.

Pak mi to přepnulo v hlavě a zažívám něco neskutečného. Kapely si nás chválí, fanoušci taky a dokonce přijde nad očekávání hodně lidí. "Dneska se ukázala síla tvého blogy, ty vole!": řve mi do ucha kamarád a já se usmívám. Splnilo se nám přesně to, co jsme chtěli. Přenést do Plzně na chvilku, alespoň na jeden den, pohodovou atmosféru klubů jako je třeba Modrá Vopice v Praze.


"Tady jsou samí milí lidé": říká mi jedna fanynka, která vůbec metal neposlouchá, ale přišla se prý podívat, že když o něm tak hezky píšu, tak že to musí vidět. Jsem dojatý, už s nějakým tím alkoholem v krvi a tak ji pak celý večer pokaždé objímám, když ji potkám. Přijede kamarádka Dáša z Londýna, přiveze s sebou Kolumbijce, pak náš mexický kamarád z Prahy a jestli se nepletu, tak mi byl představen i fanoušek z Havířova. Doslova zářím a celý ten death metalový Babylon si neskutečně užívám. 

Kapely to do nás hrnou pod tlakem, jsem překvapen z jejich úspěchu, z fanoušků, kteří jsou celý večer dokonalí. Muzikanti za mnou chodí a děkují, že prý takovouhle odezvu neměli ani nepamatují. Italové mi natvrdo řeknou, že jsme lepší než Helsinky, protože tam je nechali hrát jen 4 skladby a museli jíst veganskej guláš. Srbové Sacramental Blood, moje srdcovka a kamarádi, jsou nadšení. Den předtím hráli v Lublani, kde přišli dvacet lidí. Všichni prý prodají i hodně CD a triček. Už to začíná vypadat, že se festival vydařil.

Michal pije nealko pivo, musí ještě v noci s Taliánama na letiště a má taky pusu od ucha k uchu. Nebude se ani muset tolik doplácet a hlavně, je to taková pohoda! Nikdo není negativní, já jsem opilý a každému říkám, že mu přináším lásku. Jsme tak trošku v tom dnešním světě blázniví, ale najednou je ten božkovskej pajzl oázou, relaxační zónou našich myslí. Jsem překvapen z velkého množství holek, kterým to sluší, jako metalovým panenkám a všechny je v tu chvíli miluju:).

Postupně se propařím všema kapelama, postupně pokecám se všemi. Přijímám gratulace a poděkování za váš náš blog a zažívám doslova euforii. Ta trvá i cestou domů, kdy pijeme od jednoho thrashera rum a kecáme do půl třetí na zastávce. Pak nočním autobusem domů, sedí v něm fanoušek Arakainu, kterého mi je pak trošku líto, protože si z něj kluci dělají hroznou srandu. 

italsko - mexické přátelství v Plzni - důkaz, že death metal spojuje lidi:)

Neděle a pondělí o sobě moc nevím. Dělám nějaké věci na počítači, v práci jsem jak mátoha. Pořád mám před sebou všechny ty rozesmáté tváře. Všechny kapely, všechny přátele. Šli jsme do toho po hlavě a srdcem a lidé nám to vrátili. Přátelé, kamarádi a všichni, kdo jste toho byli součástí, děkuji vám! O tomhle totiž kdysi metal býval a jsem hrozně rád, že se nám (vám) povedlo toho starého dobrého ducha znovu vzkřísit!


To víte, pár nesrovnalostí také bylo. Ale to se tak nějak stává, když pořádáte festival. Pro mě je ale hrozně důležité, že underground ještě žije, ještě nezemřel a nabil nás energií do dalších měsíců. 

"Ty vole, to bylo něco tak úžasnýho, já zase zapomněl na chvilku na celej svět a žil jsem aspoň jeden den muzikou, kecal s kapelama, chlastal jak prokoplej...ty, hele, fakt díky, mě dva dny bolely panty u huby od smíchu!": napsal mi jeden můj známý a pro nás je tohle asi největší pochvala, jaká může být. 

Tak zase příště, přátelé! Vstříc novým zážitkům! Děkujeme, byli jste úžasní!

úterý 28. března 2017

Recenze/review - HAVOK - Conformicide (2017)


HAVOK - Conformicide
CD 2017, Century Media Records

Až do letošního roku jsem považoval americké thrashery HAVOK za jednu z kapel, která přesně pochopila, o čem tenhle styl je a snaží se ho dělat poctivě a bez příkras. Bohužel, novinka "Conformicide" jasně ukázala, že nebude všechno tak řezající, jak se původně zdálo. Kapela jakoby se vyčerpala, rozmělnila v nekonečné řadě všech ostatních retro smeček. Bývalý drive zde najednou neslyším a o nějakém nadšení z mé strany se nedá ani mluvit.



Jsem starý pes, který miluje MEGADETH. Zajímavé je, že pokud mladé skupiny kopírují někoho jiného, nějak zvlášť mi to nevadí, ale na Mustainovu tvorbu mi nesahejte. A to právě HAVOK udělali. Slyšet jsou samozřejmě i staří dobří EXODUS, TESTAMENT a spousta dalších, ale slavný zrzek je z novinky cítit nejvíce. Jsou to samozřejmě jen mé skromné postřehy, poznamenané léty v thrashovém mosh-pitu, ale nová deska "Conformicide" mě jednoduše nebaví. Je roztahaná, vytratila se předešlá energie a síla. Třeba budete někdo nadšenější, ale moje maličkost se zkrátka nudí. Thrash bez kopajícího efektu!


sumarizace:

Americké thrashové komando HAVOK letos vydalo své další dlouhohrající album. Opět je plné energického thrashe, který je klasický a tradiční. Jedná se určitě o solidní záležitost, ale mě přeci jen chybí něco navíc. Novinka "Conformicide" je odpovědí na staré postupy, na zlatou éru thrashe a je zahrána opravdu velmi dobře. Škoda, že pánové nedodali více zajímavějších pasáží, pestřejších momentů. Každopádně, nahrávka určitě potěší každého retro thrashera. Thrash metalové album, které je nabroušené jen někdy!

Asphyx says:

American thrash commando HAVOK released their next long playing album this year. Again, it is full of energic thrash that is classic and traditional. This is definitely a solid stuff, but after all I 'm missing something extra. New "Conformicide" is the answer to the old methods, the golden era of thrash and it is played really well. It's a pity that the gentlemans didn't give more interesting passages, more colourful moments. Anyway, every retro thrasher will be pleased with this recording. Thrash metal album that is sharpened only sometimes! 

Tracklist:
1. F.P.C.
2. Hang 'Em High
3. Dogmaniacal
4. Intention to Deceive
5. Ingsoc
6. Masterplan
7. Peace Is In Pieces
8. Claiming Certainty
9. Wake Up
10. Circling the Drain

band:
David Sanchez - Lead vocals / Guitar
Pete Webber - Lead drums
Reece Scruggs - Lead guitar / Vocals
Nick Schendzielos - Lead bass / Vocals

Recenze/review - GOREPHILIA - Severed Monolith (2017)


GOREPHILIA - Severed Monolith
CD 2017, Dark Descent Records

Nejdříve to vypadalo, že se udusí. Kašlala a nemohla se nadechnout. Pak z jejího hrdla vytryskla směs krve, hnisu a špíny. Jakoby v sobě dlouhá léta tutlala nenávist, hýčkala si ji na prsou. Jednou to muselo přijít. Teď tu leží, s roztrženým chřtánem a její pohled je mrtvolný jako oči utopence.

Nevím jak to máte nastavené vy, ale já rád na sebe nechávám hudbu jen tak působit. Vracím se k ní, pouštím si ji v různých denních hodinách a všech mých zařízeních. Netlačím na pilu, dávám čas, aby mě alba přesvědčila. Finská GOREPHILIA je zástupcem dlouhé řady "mladších" death metalových kapel, které se snaží hrát postaru. Nutno říci, že zrovna těmto šílencům se to daří na výbornou. Nebo to alespoň vyplývá z našich společných seancí.





GOREPHILIA se zhlédla ve starých dobrých IMMOLATION, INCANTATION, SADISTIC INTENT, MORBID ANGEL. A svoje mrtvé řemeslo umí opravdu skvěle. Slyším zde patinu let devadesátých, přesné pochopení zvuku, totální nasazení a temně pestrou hru s náladami. Ne, nečekejte žádné zázraky, ale spíše perfektně zahraný materiál pro všechny hrobníky, spalovače mrtvol i nemocniční zřízence. Death metal v podání Finů je temný, spíše pomalejší, ale o to naléhavější a syrovější. Připomíná návštěvu starého krematoria. Exhumaci hrobů s obětmi násilných činů. Ctíte ten odér, tu prašivou patinu smrti? Já ano a proto si mohu "Severed Monolith" pokaždé tolik vychutnat. Doporučuji všem obdivovatelům starého smrtícího kovu.


sumarizace:

"Severed Monolith" je albem, které je takovým velmi příjemným výletem do starých časů. GOREPHILIA nám přinášejí další porci klasického death metalu, který bude pro spoustu mladých posluchačů působit jako zastaralá relikvie. Je to dobře, pánové hrají pro nás, staré old school death metalové fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít poctivý, plesnivý death metal. Ne, žádnou progresi, změny stylu a podoby zde rozhodně nečekejte. Naleznete zde spíše odkaz starých časů, dávných postupů a vzpomínek. Albu by jistě slušela větší průraznost a energie, ale jako celek na mě působí nahrávka velmi solidně. Přiznám se, že si poslech rád a často užívám. Je to pro mě návrat do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. "Severed Monolith" je jako starý, znovu otevřený hrob, jako předčítání z dávných death metalových učebnic. Berte a nebo nechte být! Pro mě osobně, se jedná o skvělý zážitek. Plesnivý death metal, která nadzvedává víka od rakví! Jsem spokojený.

Asphyx says:

"Severed Monolith" is an album that is like a very pleasant trip to the old times. GOREPHILIA bring us the next amount of classic death metal, which will be for many young listeners like an outdated relic. It's good, guys play for us old school death metal fans who haven't forgotten yet how the honest, moldy death metal should sound. No, no progression, don't expect turns in style and form. You will find here a link of old times, old methods and memories. The album can certainly stand more punch and power, but as a whole it is very solid record. I admit I enjoy listening very often. It's for me comeback to that times when the world was still in order. "Severed Monolith" is like an old again open grave, like reading from the old death metal textbooks. Take it or let it be! For me personally it is  great experience. Moldy death metal that opens the lids from the coffins! I'm satisfied.


TRACKLIST
1. Interplanar (3:44)
2. Hellfire  (4:17)
3. Harmageddon of Souls  (3:55)
4. Words That Solve Problems  (1:22)
5. Black Horns  (6:35)
6. The Ravenous Storm  (4:37)
7. Return to Dark Space  (4:38)
8. Eternity  (1:26)
9. Crushed Under the Weight of God  (9:45)


LINE-UP
Henry Kuula - Vomit
Tami Luukkonen - Bass
Jukka Aho - Guitar
Pauli Gurko - Guitar
Kauko Kuusisalo - Battery

https://darkdescentrecords.bandcamp.com/album/severed-monolith
http://www.gorephilia.com/
https://www.facebook.com/gorephilia/
http://www.darkdescentrecords.com/

pondělí 27. března 2017

Recenze/review - NECROBLOOD - Collapse of the Human Race (2017)


NECROBLOOD - Collapse of the Human Race 
CD/LP 2017, Iron Bonehead / Amor Fati

Pálí mě dlaně, tepe mi opět hnis v žilách. Už za ty roky jeho přítomnost vycítím. Začíná to vždycky neklidným spaním, zdánlivě bezpředmětným smutkem, alergií na světlo a postupnou nenávistí ke všemu živému. Když ho, svého pána, spatřím po dlouhé době poprvé, je to jako láska na zhnisaný pohled. Bolestivá, umrlčí, nechutná. Ze stigmat mi začala prýštit zkažená krev. Konečně je tady.


Brouzdám se podzemím, ochutnávám z různých death metalových a blackových desek a vybírám si pro sebe jen ty nejlepší kousky. Musí smrdět sírou, bolet chladem a musí ve mě probouzet nějaké emoce. NECROBLOOD. Francouzští potemníci napěchovali do svého prvního dlouhohrajícího nosiče "Collapse of the Human Race" pořádnou porci černoty a špíny. Líbí se mi intenzita, rouhavost jednotlivých skladeb, i studeně odmítavý zvuk. Bez kompromisů, s vyhlazovacím účinkem. Tak na mě působí tihle šílenci asi nejvíce.




NECROBLOOD jsou typickými představiteli undergroundové scény. Splňují všechny vysoké požadavky na zběsilé seance plné vyvolávání temných sil. Při poslechu je opravdu možno spatřit stíny zahalenou tvář samotného Belzebuba. Songy mají tu správnou zákeřnou atmosféru, člověk si ani nevšimne, že album dohrálo. Působí spíš jak hustá voda v řece Styx. Nedoporučuje se jí pít, ale když ono je to tak přitažlivé. Hltám, nechávám se proklít, zničit. Antihumánní black death metal s otiskem starých časů. Neosobní výpověď o temných stránkách lidské mysli. Jdi a obětuj své tělo! Pomaž se krví z neviňátek a nakresli žhnoucí pentagram na zeď. Tohle už není hudba, ale spíš obřad, spirituální vyvolávání bestií minulosti. Black death metal, který působí jako odvrácené zrcadlo vašich špatností! Skvělá nahrávka!


sumarizace:

NECROBLOOD na své první dlouhohrající desce působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. NECROBLOOD se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Death/black metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!

Asphyx says:

NECROBLOOD are on their first full-length album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hellNECROBLOODmove on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Death/black metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!

Rozhovor - DEHYDRATED - Slovenská death metalová legenda je zpět!


Rozhovor se slovenskou death metalovou kapelou DEHYDRATED.

Odpovídal Dragan a Brano.

Ave DEHYDRATED! Zdravím na Slovensko vaši znovu obnovenou smečku. Když jsem nedávno četl, že se dáváte zase dohromady, udělalo mi to obrovskou radost. Vaše album „Ideas“ z roku 1997 patří pořád do zlatého fondu mých CD. Jako první se samozřejmě nabízí otázka? Proč jste vlastně tenkrát přerušili činnost?

Nazdar:). Tych príčin bolo viacej, personálne problemy predovsetkym, caste prichody a odchody hráčov, nedostatok spolahlivych ludi na rovnakej vlnovej dlzke ci uz hudobne alebo po ludskej stranke.Toto zacalo otriasat aj pevnym jadrom, cize mnou a Vladom Pagáčom. Dalsou pricinou bol moj odchod do zahranicia, neplanoval som odist dlhodobo, no nejak sa to vsetko zvrtlo a ostal som tam skoro 6 rokov.



Nedávno jsem vás viděl v Praze v Modré Vopici. Přiznám se, že jsem byl nejdřív trošku skeptický. Kapela, která nehrála tolik let. Nový zpěvák, spousta změn. Ale byl jsem z vašeho old school death metalu velmi příjemně překvapen. Zahráli jste sice jen pět skladeb, ale bylo to pořád tam! Byli jste všichni nemocní, nachladnutí, ale přesto jste odvedli perfektní výkon. Jaké jste měli z koncertu pocity vy, jako muzikanti?

Ten koncert bol uplne skvely, atmosfera a odozva fanusikov fantasticka. Boli sme nadmieru spokojny a ta vnutorna radost v nas stále ostava, jednoducho nadherny pocit, na ktory sa nezabudne. Aj napriek tomu, ze sme hrali len 5 skladieb, prisiel do kapely novy bicmen a nestihli sme nacvicit za kratku dobu dlhší program.

Máte ve svých řadách nového zpěváka Dragona, který kdysi zpíval u DEPRESY. Jak jste se vlastně dali dohromady a proč právě on? Osobně mi k vám perfektně sedne a naživo je to démon, ale původně s vámi zpíval Vlado Pagáč. Oslovili jste i jeho?

S Draganom sa poznam velmi dlhu dobu, máme vela spolocneho a velmi dobře si rozumieme navzajom. Vedel som, ze sa po vsetkych tazkostiach v zivote vrátil spet k muzike, tak som neváhal a oslovil ho, bez váhania suhlasil a bola ruka v rukáve. Som velmi rád, ze je s nami v kapele. Co sa tyka Vláda Pagáča, nemám s nim par rokov ziaden kontakt, je mi to trocha luto, no je to tak, zije uz dlhsiu dobu v Skotsku a nedava o sebe vediet…



Neuvažujete o znovu vydání, případně nahrání starých desek? Pro nás, sběratele by se určitě hodil nějaký pěkný digi pack. Představuji si třeba album „Ideas“ a jako bonusy demonahrávky. Co vy na to?

Urcite nas napadlo nieco taketo, nejaka reedicia „Ideas“ by nebola od věci. Toto však zalezi hlavne na tom najst vydavatelstvo, ktore to zrealizuje. Mame nejaky tip, no nechceme o tom hovorit predcasne. Nad demonahrávkami este porozmyslame, ani to nie je zla myslienka….




Vím, že u vás hrával v počátcích na bicí Pegas, který v současnosti drtí bubny v HYPNOS. Jak byl vlastně dlouho členem kapely? A proč odešel?

Pegas bol při zrode kapely, hral s nami asi 4 roky. Potom odisiel do Krabathoru, co docela chapem. V tej době to bola velka banda na vyslni, k nám sa potom vratil na nahratie albumu „Ideas“, pretoze nášho bubenika Maroša Julinyho odviedli do armády. Po skonceni vojny sa vrátil na post bubenika on.

Když se kouknu na váš rozpis koncertů, začali jste jezdit poměrně hodně. Znamená to, že jsou tedy DEHYDRATED definitivně zpět a můžeme se těšit i na novou desku? Máte už něco připraveno? Navnaď trošku fanoušky.

Dragan: Samozrejme, pripravujeme sa už na nahrávanie nového albumu, ktorý bysme v máji mali v študiu nahrat, tak verím, že všetko vyjde ako má a fans sa možu tešiť na najtvrdší album od Dehydrated…



Od roku 1997 uplynulo dlouhých dvacet let. Hudba, fanoušci, všichni zestárli, nastoupila úplně nová generace, pro kterou je samozřejmé stahování z internetu. Hraje se jinak, techničtěji, hlasitěji, komplikovaněji. S troškou nadsázky by se dalo říct, že vaše hudba je dnes už „pro starý“. Jak vnímáte svůj návrat z této strany? Chcete si hrát dál „to svoje“ nebo se chcete vyvíjet směrem třeba k větší brutalitě, technice?

Dragan: Metal sa vyvinul na vela odnoží, subžánrov, ale klasické štyly stále zostali a mladí hraju oldschool pomerne dost, pozri len Nemecko, Holandsko o severe ani netreba hovorit. My na skuške dáme napady a potom sa to už nabaluje, vždy sa niečo potom vyhodí, proste klasicke skladanie songov ako vačšina kapiel, ked hráš klasický death metal a nedávaš tam iné vplyvy ako elektroniku, efekty, klávesy, tak to ide dobre, nám stačí basa a dve gitary z bicími a spevom, abysme tvorili killer music, netreba byt žiadny virtuoz, aj ked nástroj treba vediet ovládat a stíhať rýchlosti, mi zase tak rýchlo nehráme.



Nezměnila se jen doba a fanoušci, ale i technické vybavení. Hrát před dvaceti lety a dnes je určitě rozdíl. Nástroje i zvuk prošly také vývojem. Udržovali se DEHYDRATED v kondici? Chodili jste si třeba jen doma zahrát, měli jste i jiné kapely? Nebo ležely nástroje ve skříni a měli jste úplně jiné starosti? Sledovali jste dění na scéně, technické novinky?

Dragan: Nehrali sme okrem Eleva (ex-DEPRESY) nikto, ale muziku a novinky som ja osobne sledoval a určite aj chalani. Hudobne máme dost podobný vkus, čo je dobre a u nás je demokracia a može si počúvať každý, čo len chce aj Lenku Filipovú (mám CD z podpisom).

Díky internetu vnímám současnou slovenskou death metalovou scénu hodně pozitivně. Máte spoustu starých, stále hrajících kapel, ale i mnoho nových, mladých. Slyším a čtu o skvělých koncertech, festivalech. Vnímám a sleduji i vaše webziny a časopisy. Můj dojem zkrátka je, že to u vás neskutečně žije. Zajímalo by mě, jak to vnímáte vy jako kapela?

Trocha sa to nakoplo v poslednej dobe, na akcie aka Beluša Death Fest, Fleshka alebo Hoyasov Celestial Help Fest chodí vždy okolo 500fans a lokálne koncerty ked su víkendovo, tak 100-150fans chodí, cez týžden je to slabšie - do 50fans, ale také akcie sú málokedy a vacšinou zrovna nejaké zahraničné kapely, ako nedávno BASTARD GRAVE zo Svedska, ktory mali volnú nedelu a išli okolo tak si zahrali, nic ani nechceli, len prespali a stravu, velmi príjemný a skromný Svedi a oldschool jak prase.



Pro každou kapelu jsou určitě důležité cíle, kterých chce dosáhnout. Pro někoho je to vydání alba, pro jiné být u skvělého labelu, někdo si chce zahrát se slavnou skupinou. Jaké sny, představy o své budoucnosti mají DEHYDRATED?

Dragan: moj sen je hrat turné z AUTOPSY

Brano : moj ciel je nahrat a vydat nadupany album, pri ktorom si vsetci ludia, co to budu pocuvat, povedia, ze Dehydrated este nepatri do stareho zeleza !!! A zahral by som si na turne s CARCASS.


Děkuji moc za rozhovor a přeji jen samé vyprodané koncerty. Ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a ať se vám daří i v osobních životech!

Dragan: dík moc Jakub aj Tebe, to čo robíš, robíš výborne, hudobne sme na tom rovnako a my starý kokoti už iný nebudeme, len mám strach o mladých, ten nezáujem, nič nepoznaju, ked tak tretotriedny black  alebo slam, my sme pocuvali v 90 rokoch všetky štýly a bolo to prirodzené, ale títo nový pseudo metalisti, ani to dlho nevydrzia, príde baba , deti a Lenka Filipová:).




Interview - DEHYDRATED - Slovak death metal legend is back!


Interview with Slovak death metal band DEHYDRATED.

Answered Dragan and Brano.

translated by Markéta, thank you!

Ave DEHYDRATED! Greetings to Slovakia to your again renewed band. I have recently read that you are forming the band again and I was so excited. Your album “Ideas” from 1997 has its own place in my golden fund of my CDs. So here is the first question I want to ask you: Why did you stopped playing?

Hi! There were more reasons – the most important were personal problems, the members were leaving, new members were coming, there was not enough reliable people on a personal or musical level. And that was why the solid core of your band began to fell, which was me and Vlado Pagáč. The next problem was me going abroad. I did not want to leave for a long time but it just happened and I stayed there for almost six years.


I have recently saw you play in Prague´s music club Modrá Vopice. I have to admit that I was quite sceptical at the beginning. Your band had not played for a few years. New singer, a lot of changes. However, I was pleasantly surprised by your old school death metal. You only played 5 songs but you still got it! The whole band was sick and had cold but you did a perfect performance. How did you feel about the concert as musicians?

The concert was amazing, the atmosphere and the response of our fans was fantastic. We were really satisfied. The inner joy still lingers. It was just a beautiful feeling which will not be forgotten. We only played 5 songs because we had a new drummer and we had no time to rehearse for a longer program.

You have a new singer Dragon who used to sing with DEPRESY. How did you managed to work together and why did you chose him? Personally, I really like him with the band and I when you play live he is like a demon. Initially your singer was Vlado Pagáč. Did you talk to him?

I have known Dragan for a long time. We have a lot in common. I knew that he came back to music after he had some problems so I did not hesitate and asked him. He agreed and that was it:). I am really glad that he is in our band. And about Vlado Pagáč, I have not been in contact with him for a long time because he lives in Scotland and we don´t know anything about him….


Have you ever thought about re-issuing or recording your old albums? For us, the collectors, it would be great to have a nice digi pack. I can imagine the “Ideas” album and as a bonus your demo records. What do you think?

We have thought about something similar, some reedition of “Ideas” would be nice but it also depends on us finding a label which will do this. We have an idea but we don´t want to jinx it. Well, demo records are also not a bad idea and we will think about it…

I know that at the beginning your drummer was Pegas who know plays with HYPNOS. How long was he a member of your band? Why did he left?

Pegas was the original member of our band and he played with us for like 4 years. He left to play with KRABATHOR which we understood because at that time they were a big famous band. He came back to us to record the “Ideas” album because our drummer Maroš Julin had to go to the army. After he came back from the army he was the drummer again.


When I look at your concert schedule I can see that you play a lot. Does it mean that DEHYDRATED are finally back and we can look forward to a new album? Do you have something prepared?

Dragan: Of course, we prepare to record the new album and we should have it recorded in May. So I believe that everything will work out and our fans can look forward to the hardest album by DEHYDRATED so far…

It has been a long twenty years since 1997. Music, fans, everything is older, and there is a new generation which downloads music from the internet. People play differently, more technically, louder, more complicated. We can say that your music might be for “the old people”. How do you feel about you coming back? Do you want to still play “your music” or do you want to evolve to more brutal and technical music?

Dragan: Metal has evolved into many different kinds, subgenres. But the classic styles still remain and young people play a lot of oldschool. Just look at Germany, the Netherlands and we don´t even have to talk about the Nordic countries. When we have a rehearsal, we talk about ideas and then we are putting it together. There is always something which we dismiss, so the composing is quite usual, just like the other bands do. When you play a classic death metal and you don´t put there factors like electronics, effects, keyboards, it´s not that difficult. We just have a bass, two guitars, drums and vocals. That is all we need to make killer music. We don´t have to be any virtuosos, we just need to know how to play an instrument and control the speed. But we don´t play that fast anyway.


Time and fans have changed but also the technical equipment. There is a difference between playing today and before. Instruments and sound have developed. When DEHYDRATED had a pause did you even play together to stay musically fit? Were you going to each other’s house to play just for fun, did you play in other bands? Or you just let your instruments in a closet and focused on different things? Did you follow the music industry and technical innovations?

Dragan: We didn´t play except Elev (ex-DEPRESY). But me personally, I followed the music and new things and I think that the other guys did also. We have musically a very similar taste which is good. But we have a democracy in our band so everyone can listen to anything they want – even Lenka Filipová (famous Czech folk singer from the 90s). I have her CD with her own signature.


Thanks to the internet I perceive today´s Slovak death metal scene very positively. There is a lot of old but still playing bands, however there are new young bands too. I hear and read about all those great concerts, festivals and so on. I see your webzins and magazines. In short, I feel like Slovakia is incredibly alive. I wonder how you feel about it.

There is much more happening now thanks to the events like Beluša Death Fest, Fleshka or Hoyasov Celestial Help fest. There is approximately around 500 fans. During weekends there are local concerts and there can be around 100-150 fans. There is less people in the concerts during the week, around 50 fans. But concerts are not every day and sometimes there are bands from abroad like BASTARD GRAVE from Sweden who just had a Sunday off and they were near, so they stopped to play. They didn´t even want anything and they played just for food and good sleep. They were very nice and modest Swedes and it was olsdchool like hell.


For each band, there is obviously important to have some goals which they want to reach. Some people want to release an album, other wants to have a great label or to play with a famous band. What goals and dreams about its future has DEHYDRATED?

Dragan: My dream is to play on a tour with AUTOPSY.

Brano: My dream is to record and release a killing album which will make all listeners thing that DEHYDRATED are not old!!! And I would love to play on a tour with CARCASS.


Thank you so much for this interview and I wish you sold out concerts. I wish you fans who want your merchandise so bad. And of course I wish you a success in your personal life!

Dragan: Thank you so much, Jakub. What you do is great and you do it good. We are musically similar and we are old dicks who will stay the same. I am just afraid about the young – there is a lack of interest, they don´t know a lot. They might only know a secondary black or slam. We listened to all genres in the 90s and it was natural. But those new pseudo metal-heads will not last long – there will be a girl, kids and Lenka Filipová:).

Report, photos, video - DEHYDRATED, DISSOLUTION, POPPY SEED GRINDER, ATTACK OF RAGE - club Modrá Vopice, Prague - 14. 1. 2017