DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 25. dubna 2018

Recenze/review - BLAZE BAYLEY - The Redemption of William Black (Infinite Entanglement Part III) (2018)


BLAZE BAYLEY - The Redemption of William Black (Infinite Entanglement Part III) 
CD 2018, Blaze Bayley Recordings

for english please scroll down

Často se ve svých recenzích a názorech na hudbu ptám, jak je vůbec možné, že nás některá muzika uhrane a některá nechává chladnými? Osobně si myslím, že pokud v nás probudí emoce, splnila svůj účel. Naděje. Ano, naděje je to, co cítím z nového alba heavy metalového matadora BLAZE BAYLEYHO asi nejvíce. Doslova nasávám kovové chvění, stávám se znovu tulákem po hvězdách, sním, brouzdám svojí myslí.

BLAZE BAYLEY patří mezi poctivé a upřímné dříče heavy metalu, kteří ctí jeho základy. Skladby mají jasné motivy, zřetelné nápady a směr. Pokud na jeho hru přistoupíte, bude vaše mysl rozjitřena jako ta moje. BLAZE nám vypráví své příběhy, je uvěřitelný, svůj, v některých momentech rockově zemitý, jindy zas vznešený a rozevlátý. Samozřejmě, pořád s hlasem, který připomíná dobře uzrálý bourboun. 


Můžete mít připomínky ke zvuku a produkci, mohou vás nechat chladnými klipy. Jenže přátelé, pro mě je hudba právě i o lehkých "nedokonalostech". Mám pak pocit, že mi ji předkládají lidé a ne stroje. Zpívám si, chodím se sluchátky po ulicích. Čtu si doma v křesle a přemýšlím. Právě v těchto chvílích se mi zdá novinka "The Redemption of William Black (Infinite Entanglement Part III)" nejsilnější. Pronikla mi do žil s takovou tou jasnou samozřejmostí, jako bychom spolu vyrůstali. Ctíme stejné kořeny. Mám rád jadrný, syrový a tradiční heavy metal bez zbytečného patosu a pozlátek. Možná právě proto se nové desce BLAZE BAYLEHO klaním až k zemi. Protože o tomhle je pro mě hudba jako celek. Síla melodií, perfektní nápady, velmi zdatná kapela za zády a hlavně hlas, tohle všechno dělá z alba doslova skvělé heavy metalové orgie. Dodávat myslím víc netřeba. Vynikající kovový zážitek!


Asphyx says:

Often I ask in my reviews and opinions about music - how is it possible at all that some music will snap us and some music leave us cool. I personally think that if music wakes up emotion, so it accomplishes the purpose. Hope. Yes, hope is what I feel most about the new album of heavy metal matador BLAZE BAYLEY. I literally suck the metal vibration, become a rogue star again, I dream, the broaches of my mind.

BLAZE BAYLEY
is one of the honest and real heavy metal slaves who honor his basics. Tracks have clear motifs, clear ideas and directions. If you come to his game, your mind will be like my own. BLAZE tells us his stories, is believable, his own, in some moments a rock earthy, sometimes a lofty and flaming one. Of course, still with a voice that resembles a well-grown bourboun.


You can have comments on sound and production, music videos can keep you cool. But friends, music is just about light "imperfections" for me. I have the feeling that people and not machines give it to me. I'm singing, I'm walking in the streets. I read at home in my chair and think. It is at this time that the novel "The Redemption of William Black (Infinite Entanglement Part III)" is the most powerful. It has penetrated into my veins with such obvious clarity as if we were growing up together. We appreciate the same roots. I like raw and traditional heavy metal without unnecessary pathos and gilding. Maybe that's why I'm worshiping the new album of BLAZE BAYLEY to the ground, Because this is all about music for me. The power of melodies, perfect ideas, a very capable band behind your back and especially a voice, all this makes the album literally a great heavy metal orgy. nothing needs to be adde d. Excellent metal experience!

Tracklist:
01. Redeemer
02. Are You Here
03. Immortal One
04. The First True Sign
05. Human Eyes
06. Prayers of Light
07. 18 Days
08. Already Won
09. Life Goes On
10. The Dark Side of Black
11. Eagle Spirit

Asphyxovy zápisky - Na otázku, čím se cítí být...odpověděl, že knihomolem.


Asphyxovy zápisky - Na otázku, čím se cítí být...odpověděl, že knihomolem.

"Dobrý den, vaše hltavosti": zdravívá mě občas moje žena. Ví moc dobře, že jsem mimo. Nevycítí to jen ona, chápou i mé děti. Asi máme knihy zakódované v genech. Někde ve spirálách našich buněk. Táta si čte a nebude s ním řeč. 

Prokletý jsem byl už kdysi, když mi máma podala první leporelo. Vonělo papírem, ohmatanou starobou a dobrotou. Usmíval jsem se nad obrázky zvířátek, posouval si své první brýle na nose (tenkrát byly hrozně těžké). První písmenka přede mnou tančila jako spolužačky v sukýnkách. Holky byly ještě hrozně blbý a v knížkách bylo víc napětí.

Knihy dobrodružství a odvahy - KOD. Vinnetou, Tekumseh. Námořníci, dobyvatelé, dobrodruzi. Jules Verne, nekonečná klukovská fantazie. Ve škole ve svetru s rolákem, šprťácký zasněný výraz. Večer, po fotbale a bitkách s partičkou z baráku, zalézt s baterkou pod deku. Venku jsem občas dostal do huby, ale mámu jsem vždy uprosil, abych mohl být ještě chvilku se svými hrdiny z příběhů, prosím. 

Nechat se unášet příběhem, představovat si, jak vypadají jednotlivé postavy. První nahá scéna v lehké detektivce, co jsem na tajno přečetl u babičky na chalupě. Aha, tak holky jsou i na něco jinýho, než jen na tahání za copy? To jsem fakt netušil. Podobných knížek si musím sehnat víc. Co třeba rádce pro mladé dívky, tam bylo všechno. Jen ty slečny vypadaly úplně jinak, než mé spolužačky. Staré vydání, u kterého jsem kuckal od prachu. Babi, kdybys věděla.

"Zkus si přečíst taky něco jinýho, než ty tvé dobrodružné romány, Rychlé šípy a Karavanu!": řekl děda a vložil mi do rukou prvního ruského klasika. Těžké čtení, ale láska na celý život. Široké duše, nekonečná step a melancholie. "Seš asi jedinej ve třídě, kterej žere všechnu povinnou četbu": smál se mi kamarád. Jenže já věděl své, už jsem byl dávno knihomolem.

Začalo puzení a literaturu cestovatelskou, napínavou, doplnily dlouhé romány a básně. První líbání na seníku a asi se tomu dalo říkat sex. Tak o tomhle všichni pořád píšou dokola. Nebylo to špatný, ale pořád mi nikdo neřekl, co je to ta láska? Čas hledání, objevování a smutné zamilované bichle od těch, co se rádi souží. 

Pomalu přišel metal a pivo. Taky sci-fi a prokletí básníci. K tomu beatníci. Krásná knihovnice Klára a její prsa mě udržela u literatury i v době, kdy ostatní jen chlastali, smáli se a honili po okolí džínové prdelky. Nebyl jsem jiný, ale už jsem věděl, že nejde jen o to zasunout, ale taky, aby si měli dva co říct. Moje první opravdová milá a její knížky. Spojení dvou čitatelských směrů. Už jsi četl/četla tohle? 

Občas všechno dobré ze světa odejde a vy se propadnete na dno. Chcete uniknout od reality a vyhledáváte písmenka a věty o zlu a špinavosti. O věcech, které se zdají být ještě horší, než to, co jste prožili. Motáte se v kruhu, máte rádi tmu a atmosféru bolesti. Na hraně mezi šílenstvím a realitou hltáte onen svět.

Musel jsem pryč a co nejdál. Od bolesti, chlastu a děvek. Vysoká škola se sama nabízela a s ní noví kamarádi - pábitelé. Hippie knížky, dlouhé sukně intelektuálek. Nekonečný cesty vlakem s knihou v klíně. Po třídenní opici, co se řešila jedna knížka. Co je to smrt? Ptal se spolužák stále dokola. Teoreticky, rozevlátě. Rozdrásal mě ještě víc.

Konečně má druhá největší láska. Četla sis Hrabala, pamatuješ? A já ti koukal do výstřihu. Nemohl jsem kvůli tobě číst. Měl jsem smutnej pohled a už moc v nic nevěřil. Rozsvítila si mi tvář a přinesla spoustu nových knížek. 

První práce v novém životě, zase ten stereotyp. Ne, do hospody nepůjdu. Mám něco jiného, odpovídal jsem a zalezl si s tebou do postele. Když bylo po všem, otevírali jsme knihy až do té doby, než se nám narodily ty naše radosti.

Děti jsou zpočátku hlavně NEspánek. Ale taky pískoviště, procházky a chvilka, kdy spokojeně brumlají. Pak lze otevřít alespoň pár stránek. S něčím, co rychle zaujme, pohltí a nemusí se číst v kuse. Člověk se sice často vracel zpět, pořád listoval, někdy vynechal kvůli blitíčkám, prdíkům, odkrkávání, třeba i několik týdnů, ale mé prokletí je věčné. Vždyť já si četl i před porodním sálem. V pět ráno. Axela Muntheho. Uklidňoval mě.

Víte o tom miláčkové, že tohle leporelo jsem kdysi četl taky? Máš raději Kopčema nebo Veverčáka? Ano, mamuta bych rád ochutnal. Promiň kočenko, ale holčičkovský knížky by ti spíš doporučila máma. Sedávám často v křesle, s metalovou kulisou za zády a spokojeně se usmívám. Vypadá to, že se kruh uzavírá.

Mám teď rád hodně severskou detektivní scénu. Ale i americké romány z padesátých let. Osmdesátkové detektivky z Chicaga. Víc u knížek odpočívám. Řeším tajemné případy, miluju smích francouzských děvčat, protože v sobě mají eleganci a krásu. Těším se, až budu Stoletý stařec, co vylezl z okna a zmizel. Znovu jsem Potkal ryby. 

Knihy kupuju, na elektronické jsem si nikdy moc nezvykl. Způsob čtení je jiný, nasávám z nich jen "lehčí" literaturu, když se někde na zastávce, v čekárně, nudím. Ale pocitu, když otevřu první stránku, přičichnu k vazbě a nadávám, kdo mi zase sebral záložku s fotkou kapely DEHYDRATED, se nic nevyrovná.

Ptala se mě totiž, nedávno jedna moc krásná, milá dáma, čím se cítím být. Velmi neobvyklá otázka uprostřed hlomozivého koncertu, není-liž pravda? Kdysi jsem měl plány být vědcem (podařilo se tak napůl), muzikantem (místo toho jsem fanouškem), sportovcem (po strmém startu následoval pád a teď už jen udržovačka, která je čím dál tím těžší), otcem a manželem (to posoudí jiní), ale nakonec jsem zjistil, že nejvíc se cítím být knihomolem. 

úterý 24. dubna 2018

Recenze/review - CARDIAC ARREST - A Parallel Dimension of Despair (2018)


CARDIAC ARREST - A Parallel Dimension of Despair 
CD 2018, Memento Mori

for english please scroll down

Hnilobný pach starých katakomb. Pootevřená víka od rakví, z nichž vylezli nemrtví, aby nás znovu nakazili pravým nefalšovaným death metalem. Posmrtná křeč, lebky pukající tlakem. Rozkládající se tělo, zvracející krev. Maso odpadávající od kostí, kůže spálená pekelným ohněm. 

CARDIAC ARREST letos přicházejí s novým albem "A Parallel Dimension of Despair" z něhož je cítit jasná inspirace smečkami jako IMPETIGO, INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, MASTER, OBITUARY, GRAVE, BENEDICTION. Nutno dodat, že navíc přidávají svůj vlastní rukopis. Výsledkem je morbidně mrtvolný zážitek, který vás stáhne rovnou do starých kamenných hrobek.



Představte si nekonečné chodby podzemí, kde v jednotlivých celách trpí všichni hříšníci. Po stěnách stéká krev a jako kulisa zní temné a chladné album "A Parallel Dimension of Despair". Náhodě nebylo ponecháno nic. Deska je ošetřena skvělým plesnivým zvukem, ocelově bolestivými riffy a nepostrádá prašivou atmosféru z dávných časů. Jakoby člověk při poslechu právě exhumoval rakev plnou nahrávek z devadesátých let. Na bělostných kostech se prohánějí červi v naději, že objeví poslední zbytky tkání. Vzduchem se vznáší kovové částečky ryzího death metalu a nahrávka vás bolí až někde uvnitř ve vaší hlavě. Beru do ruky kladivo a mlátím v rytmu do dřevěné rakve. Nahrávka má úžasně smrtící atmosféru, je doslova narvaná tlakem, energií a krví. Tohle album rozhýbe i tu nejstarší zombie. Vynikající death metal staré školy, který exhumuje i vaše ostatky!


Asphyx says:

The dank smell of the old catacombs. The undead is coming out of the slightly opened coffins to infect us with the true death metal again. Postmortem convulsions, skulls crushing under pressure! Decomposing body, vomiting blood! Flesh tearing from the bones, skin burned with an infernal fire.

This year CARDIAC ARREST are coming with a new album "A Parallel Dimension of Despair" which is obviously inspired by bands like IMPETIGO, INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, MASTER, OBITUARY, GRAVE, BENEDICTION. However, it must be underlined that they are adding their own handwriting. As result, it is a cadaveric experience which is pulling you straight into the old stone tombs.

Imagine the endless underground tunnels, where all the sinners suffer in individual cells. The blood flows down the walls and the dark and cold album "A Parallel Dimension of Despair" plays as a background. Nothing was left to chance. The record is treated with great moldy sound, steel painful riffs, and does not lack the dusty atmosphere from the old times. The listening is like the exhumation of a coffin full of recordings from the nineties. The worms run through the white bones in the hope of discovering the last remnants of the tissues. The metal particles of pure death metal are floating in the air and the album hurts you somewhere inside your head. I am taking a hammer and smashing the wooden coffin in the rhythm. The record has an amazingly killing atmosphere, it is literally pressed by pressure, energy and blood. Even the oldest zombie will be awakened by this album. Excellent death metal of the old school that exhumes also your remains!


Recenze/review - PUTERAEON - The Dunwich Damnation (2018)


PUTERAEON - The Dunwich Damnation
EP 2018, Spinnup

Jsem moc rád, že přijali mou pozvánku na tuhle záhrobní seanci. Už jsou zde, přešlapují před hřbitovní zdí. Pouštím je dovnitř, podáváme si kostnaté ruce. Bývá dobrým zvykem, všechny pohostit shnilým masem. Usedáme na dřevěné lavice a hodujeme. Těšíme se na soumrak, jsme v očekávání něčeho velkého. Nemrtví, mí přátelé a kamarádi. Dnes bude dlouhá noc, k tanci a poslechu nám totiž hrají švédští maniaci PUTERAEON.

Pokud bychom měli ustanovit nějakého typického představitele nové vlny old school death metalu, PUTERAEON by mohli být dáváni jako vzorový příklad. Jejich skladby jsou plesnivé, mají zcela mrtvolnou atmosféru, jsou jako mlhavá rána po probdělé noci u nás na hřbitově. EP "The Dunwich Damnation" není výjimkou. Plně zapadá do kategorie - pravý nefalšovaný smrtící kov. 



Vypadá to, že zombie ani postavy z Cthulhu Mythos nikdy nezemřou. Stejně jako hudba ve stylu DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED. Samozřejmě, zakomponovány jsou další temné a prašivé vlivy. "The Dunwich Damnation" je nádhernou ukázkou toho, že i starý death metal se dá dělat přesvědčivě a záživně. Výsledné pocity jsou značně nihilistické, ošklivé, brutálně syrové. Jakoby se mi melodie postupně ukládaly do hlavy, drtily můj mozek a rozkládaly tkáně. Mám rád, když mi maso odpadává od kostí, obdivuji se stínům. PUTERAEON jsou jako právě otevřená rakev, plná nesvatých relikvií. Potkal jsem včera, při naší noční seanci, spoustu nechutných bestií. Všechny tančily s námi. Na našich vlastních hrobech, s černou jiskrou v očích. V podobný death metal budu věřit navěky! Je mojí součástí. Proto považuji "The Dunwich Damnation" za vynikající zásek. Hniloba, prašivina, smrt! Masakr v márnici!

sumarizace:

Kdyby mrtví uměli mluvit, určitě by novinku PUTERAEON vychválili do samého pekla. Na "The Dunwich Damnation" nalezneme jen samé chorobné, plesnivé skladby. Švédové se zhlédli v pravém, nefalšovaném old school death metalu. Nezapomínají ani na temné pasáže a tak musí být spokojen každý milovník procházek po hřbitově. Nálada celé desky je velmi pochmurná, černo šedá a připomíná návštěvu močálu. Kráčíte spolu s kapelou po zahnívajících tělech, modlíte se k obráceným křížům a marně čekáte alespoň na nějaký náznak světla. Nahrávka mi pronikla do žil jako zkažená krev. Plně mě ovládla a rozsekala na malé kousíčky. Takhle nějak si představuji pravý, reálný okultní death metalový obřad. Kosti jsou poskládány do úhledných hromad, lebky svítí daleko do noci. Svět je prohnilý, zkažený a opět vydal další zprávu o zlu. To bylo zhudebněno na nové desce PUTERAEON. Zapalte ohně a modlete se! Vynikající záhrobní album!


Asphyx says:

If dead people could talk they would love this new album by PUTERAEON to the hell and beyond. On the album "The Dunwich Damnation" you can only find songs which are sick, morbid and moldy. These Swedish guys have found themselves in the real old school death metal. They do not forget about dark passages and that´s why every fan of walks around graveyards has to be satisfied. The mood of songs at this album is gloomy, black and white and it will remind you a swamp trip. You would walk with the band around and there would be putrescent death bodies, you will pray to upside down crosses and you will wait hopelessly for a sign of a light. This album went through my body into my blood like a bad blood. It controlled me and cut me into little pieces. This is how I visualize the true and real occult death metal ritual. Bones are laid and shaped neat scads, skulls shine through the night. The world is putrid and rotten and there is another message about evil. All of this was composed on the new album by PUTERAEON. Light up fires and pray! An excellent afterlife album.

Tracklist: 
1. The Living Inferno 
2. Dunwich 
3. What Awaits Below 
4. Dance Of Damnation 
5. N´Yog-Sothep

band:
Daniel Vandija, [bass]
Anders Malmström, [drums]
Jonas Lindblood, [vocal and guitars]
Rune Foss, [guitars]

pondělí 23. dubna 2018

Recenze/review - JOHANSSON & SPECKMANN - From The Mouth Of Madness (2018)


JOHANSSON & SPECKMANN - From The Mouth Of Madness
CD 2018, Soulseller Records

for english please scroll down

Nikdy bych nevěřil, jak mi bude dělat dobře zvuk lámajících se kostí. Třeba takové kladivo, které prorazí jedním úderem lebku nebo žebra rozštípnutá na několik částí, tohle všechno mi začalo po čase znít jako příjemná ozvěna ze záhrobí. Postupně jsem se měnil, stával se součástí podzemí. Pracuji v kostnici již dlouhá léta. A pořád se těším, když některý z mých oblíbenců vydá nové album. 

Spojení dvou undergroundových osobností JOHANSSON & SPECKMANN dopadlo dle očekávání opět na výbornou. Nutné je samozřejmě na desku nahlížet okem fanouška death metalu devadesátých let, ale i tak je novinka "From The Mouth Of Madness" velmi chutnou a mokvající krmí. Ze skladeb je cítit severský chlad a americká temnota. K mé práci drtiče kostí více než vhodná kulisa.



Bývá u mě již tradicí, že hodnotím alba spíše srdcem, než přísným okem vševědoucího kritika. "From The Mouth Of Madness" je deskou, která do podzemí nepřináší vůbec nic nového. Přesto stojí za pozornost. Už jen díky své opravdovosti, ryzosti. Připomíná právě exhumovanou rakev prašivých ostatků. Také jste napnuti, co se ukrývá pod dřevěným, shnilým víkem? Mimo skeletonu, špíny a tmy také masakrující death metal staré školy. Pokud jste fanoušky dlouhých stínů, dunivých bicích, ostrých kytar a Paulova vokálu, tak nemůžete udělat chybu. Znovu pozvedám své kladivo, v předtuše dobře odvedené práce. Drtím kosti pořád s velkým nadšením a jsem moc rád, když mohu i dnes poslouchat alba, u kterých všichni zúčastnění ví, o čem je smrt. JOHANSSON & SPECKMANN mezi nás nemrtvé vyvrhli desku, která jim v záhrobí ostudu rozhodně neudělá. Slyšíte ty temné ošklivé ozvěny? To praskají další kosti. Zabijácká, poctivá nahrávka, připomínající zkaženou krev! 


Asphyx says:

I would never believe how good a sound of bones would be. For example a hammer which stretches by a single stroke of glass or ribs divided into few parts, all of this has begun to sound like a nice echo of the tombs. I have gradually changed, I have become a part of the underground. I have been working in an ossuary for years. I am still looking forward to one of my favourites released a new album.

The combination of two underground personalities JOHANSSON & SPECKMANN is a great thing. Of course, it is necessary to look at the album with the eyes of the 90s death metal. But this new album “From the Mouth Of Madness” is a very tasty and wet repast. You can feel the Nordic cold and American darkness from those songs. To my work of a bone crusher it is definitely a more than a suitable background music.


It is a tradition for me to review album by my heart rather than a strict eye of an all-knowing critic. “From The Mouth Of Madness” is an album which does not bring anything new to the underground. But still you should listen to it. At least because of its realness and pureness. It reminds me a freshly exhumed coffin of ashy remains. Do you also want to know what is under the wooden and rotten lid? Outside the skeleton, dirt and darkness of the old-school death metal. If you are fans of long shadows, cranky drums, sharp guitars and Paul´s vocal, this is the right place for you. I am taking my hammer again in anticipation of a good work. I am crashing bones with great enthusiasm and I am glad to listen to the albums which makes all people know what death is about. JOHANSSON & SPECKMANN released an album to us, to the undead, which will definitely not shame them in the beyond world. Do you hear the dark ugly echoes? Those are the bones crashing. Killing and honest album which reminds rotten blood!


TRACKLIST
1. The Demons Night (3:56)
2. Is This Just Virtual? (3:39)
3. Remove The Creep (3:30)
4. Condemned (3:19)
5. Why Fear (3:30)
6. Heal The Strain (3:35)
7. The Heathen Of The Night (3:15)
8. The Fallen Angel (3:16)
9. Kill And Kill (3:32)


LINE-UP
Paul Speckmann - Vocals
Rogga Johansson - Guitars, Bass
Kjetil Lynghaug - Lead Guitars
Brynjar Helgetun - Drums

https://soulsellerrecords.bandcamp.com/album/from-the-mouth-of-madness

Recenze/review - GRAVEYARD - Back To The Mausoleum (2018)


GRAVEYARD - Back To The Mausoleum
CD 2018, War Anthem Records

for english please scroll down

Odtrhávám shnilé maso od kostí. Nasávám zbytky zkažené krve. Živím se mršinami již dlouhý čas. Jsem nekromaniakem, který vyhledává pravý poctivý death metal. Dnešní návštěva ve španělském mauzoleu padlých duší je pro mě infernálním svátkem. Zaklapnou za mnou těžké kovové dveře. Teď tu zůstanu jen já a Smrt.

Španělští GRAVEYARD jsou již nějaký čas právoplatnými členy podzemí. Svoji práci hrobníků odvádějí s nadšením a uvěřitelností. Letošní EP "Back To The Mausoleum" není výjimkou. Znovu praskají víka od rakví tlakem, opět chřestí kosti do rytmu ryzího death metalu. Vše je v nejlepším pořádku. Alespoň tak to cítím já, vaše černé svědomí.



"Back To The Mausoleum" je deskou, která je volně inspirována kapelami jako DISMEMBER, NOMINON, BOLT THROWER, GRAVE, ENTOMBED, AUTOPSY, MASTER. Skladby řežou, pálí, sekají a drtí. Líbí se mi zvuk i nápady, ale hlavně syrová atmosféra, která opravdu připomíná návštěvu starého mauzolea. Podej mi ruku, já jsem tvá Smrt! GRAVEYARD sice nepřinášejí do záhrobí nic nového, ale svoje řemeslo zvládají na výbornou. Balzamují moje tělo nebývale návykovými riffy, masakrují mě řevem Bestie a spalují pekelným ohněm. Tančím znovu na svém vlastním hrobě, užívám si umírání v jeho krutých odstínech. Jsem ztracen, zpopelněn a rozemlet na prach. Vynikající death metal staré školy, který vás vezme na dlouhý výlet na onen svět!



Asphyx says:

I tear the rotten flesh from the bones. I'm sucking the remnants of putrid blood. I feed with the carcasses for a long time. I'm a necromancer who is looking for true honest death metal. Today's visit in the Spanish mausoleum of the fallen souls is an infernal feast for me. The heavy metal door is closed behind me. Now only I and Death remain.

Spanish band GRAVEYARD has been the valid member of the underground already some time. Their job as grave diggers they fulfil with enthusiasm and credibility. This year's EP "Back To The Mausoleum" is no exception. Once again, the lids from the coffins are crushing under the pressure, again the bones crepitate to the rhythm of the pure death metal. Everything is OK. At least that's what I feel, your black conscience.


"Back To The Mausoleum" is a record that is freely inspired by bands such as DISMEMBER, NOMINON, BOLT THROWER, GRAVE, ENTOMBED, AUTOPSY, MASTER. The songs cut, burn, and crush. I like the sound and ideas, but mainly a raw atmosphere which really reminds the visit of the old mausoleum. Give me your hand, I'm your Death! 

Although GRAVEYARD does not bring anything new to the beyond, they manage their craft excellent. They embalm my body by the unusually addictive riffs, massacre me with the roar of the Beast and burn with the fire of hell. I am dancing on my own grave again, enjoying my dying in its cruel shades. I'm lost, cremated and crushed to the dust. The excellent old school death metal which takes you on a long trip to the other world!


TRACKLIST
1. Scorched Earth (0:58)
2. And The Shadow Came (4:33)
3. Craving Cries I Breath (4:26)
4. In Contemplation (3:57)
5. An Epiphany Of Retribution (6:16)

LINE-UP
Javi - Guitars
Gusi - Drums
Julkarn - Bass & Vocals
Carlos - Guitars
Fiar - Live vocals

neděle 22. dubna 2018

Recenze/review - GRAVESTONE - Sickening (2018)


GRAVESTONE - Sickening 
CD 2018, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

Jsem starý hrobník, který se vyučil řemeslu v devadesátých letech minulého století. Mám rád rána na svém hřbitově, obdivuji náladu márnice a užívám si pochmurné večery, kdy ožívají nemrtví. Poslouchám death metal dlouhá léta a ten klasický, švédský, patří k mým nejoblíbenějším.

Je vám tedy jasné, že se mi novinka maniaků GRAVESTONE, hrajících ve stylu GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST, INTERMENT, ENTRAILS, ENTOMBED, líbí. Morbidní gentlemani totiž umí rozdrtit mé kosti na prach, extrahovat můj mozek a zchladit krev na bod mrazu. Tady se hraje od srdce a je to hodně znát.


"Sickening" je albem, na kterém se ctí základy stylu. Navíc je přidána schopnost složit dobrou a drtivou skladbu. GRAVESTONE se s tím nepářou a je to jen dobře. Líbí se mi, že se kapele povedlo vystihnout ducha devadesátých let na sto procent. Slyším zde neurvalost, rebelii. Nemrtví tančí opět na svých vlastních hrobech, rakve pukají tlakem. Vše je v nejlepším v pořádku - zvuk, obal i skvělé zničující nápady. Takhle nějak si představuji opravdovou ryzí smrt. Kosti chřestí do rytmu, Smrt se směje tichým smíchem vševědoucího. Tohle je švédský death metal přesně podle mého gusta! Masakr v márnici! Staré katakomby opět promluvily! Skvělé album plné temných a studených ozvěn ze záhrobí!


Asphyx says:

I am an old grave digger who trained in that craft in the nineties of the last century. I like the mornings in my cemetery, I admire the mood of the morgue, and I enjoy the gloomy evenings when the undead comes into life again. I have been listening to death metal for years, and the classic Swedish one is one of my favorite.

So it's must be clear that I like the new record of maniacs GRAVESTONE, playing the style as GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST, INTERMENT, ENTRAILS, ENTOMBED. Morbid gentlemen areable to crush my bones on the dust, extract my brain and cool the blood to freezing. They are playing from the heart and it is recognizable from this record. 

"Sickening" is an album which respects the basics of style. Moreover, the ability to write a good and crushing songs is added. GRAVESTONE does not fuck with it and it's just fine. I like the band was able to capture the spirit of the nineties on one hundred percent. I hear the impertinence and rebellion here. The undead people dance on their own graves again and the coffins crack under their pressure. Everything is as best as it goes - sound, cover and great devastating ideas. That's how I imagine real true death. The bones crepitate into the rhythm, Death laughs by the silent laugh of the omniscient. This is Swedish death metal exactly according my taste! Massacre in the morgue! The old catacombs spoke again! A great album filled with the dark and cold echoes from the graves!


Tracklist:
01. Tombthrashers
02. Fucking Your Corpse In Hell
03. Murderous Intentions
04. Behead The Bastard
05. In The Valley Of Coffins
06. Rotten Kill
07. Necromaniac
08. Unholy Mess
09. Rest In Piss
10. By The Knife

Band:
Pontus Samuelson - Guitar & Vocals
Magnus Karlsson - Guitar
Tomas Salonen - Drums
Jonatan Rudenfors - Bass


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto čtyřicátý první - Výlet za zdechlinou


Příběh sto čtyřicátý první - Výlet za zdechlinou

Studená rána, zmrzlé nohy na kole. Jsi blázen, říkali mi, ale pro mě byla Liberta rychlejším řešením. Chodím celý život všude brzy, do práce, domů, na schůzky. Jako bych trpěl nějakou poruchou. Jak vidno, mám ji od mládí. Všichni ještě chrchlali ranní cigára před obrovskou halou a já už byl dávno odpíchnutý a oblečený do předpisových montérek. Dnes máme revizní den. Musím přiložit ruku k dílu. Povedlo se. Pochvalu skoro nevnímám, na nástěnce cti se taky necítím, protože si ze mě chlapi dělají srandu. Ten tvůj zmuchlanej ksicht, přeraženej nos, výraz, že tě sere celej svět. Neštval. Jen práce.

Na počátku všeho jsou často peníze. Němci mi dali půlku platu navíc. Nakoupil jsem spodní prádlo pro svojí vílu, abych ji z něj mohl ihned rozbalit a některé části roztrhat. Taky nějaký CD, pivo pro kluky a ještě zbylo. Co s prachama, co mám dělat s těma špinavejma obrázkama? Řešení nabídl jako vždy Kytka. "Hele, já objevil jednu super kapelu, ona teda hraje už docela dlouho, ale předtím to byla spíš taková prasárna": řekl mi v hospodě U Hymrů jednoho tradičního nedělního odpoledne. Opilecky jsem asi přikývl na souhlas, ale nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost. Řešil jsem důležitější věci pod stolem s Kačenkou. Občas jsem ji takhle provokoval. Byla pak vláčnější.

"Tak zítra jo? Vyrazíme rovnou už ráno vlakem": řekl mi do mrazu můj kamarád cestou z práce a já na něj koukal jako puk. "Cože, my někam jedeme?": zeptal jsem se a vypadal zase asi jako tele, které poprvé pustili na pastvu. Vyslechl jsem si spoustu ostrých slov. Prý o ničem jiném už nějakou dobu nebásní, dokonce mi dal i novou kazetu "Hearthwork" (našel jsem ji ihned v přední kapse džínové vesty, musela tam být asi 14 dní). Připadal jsem si divně, ale ne kvůli tomu, že jsem neposlouchal svého kamaráda. On pořád něco řešil ohledně muziky, ale těšil jsem se na slíbený víkend s Káčou na chalupě. Představa běžek, večerního šeptání a miliskování u kamen byla přeci jen přitažlivější, než parta opilých kamarádů. Jenže jsem to prý slíbil. A tak se jelo.



Datum si pamatuju přesně - 6. 2. 1994, protože se mi povedlo najít na půdě v Jizerkách uprostřed chalupy, hned pod komínem, krabici. S fotkami, které už jsem už nechtěl nikdy vidět. Vzpomínky v kartonu. Se vstupenkou, která spustila výlet za zdechlinou (kapelou Carcass). Dostali jsme s Káčou dva lístky pro nás. Od Kytky. Měli jsme je všichni a platil jsem je já. Z peněz za nejlepšího pracovníka měsíce. To jsou paradoxy, co? 

Někdo pořád zvoní a zvoní. Nemám nic na sobě a probudím se s leknutím. První, co mě napadne, tak je strach, že nás překvapili Káči rodiče. Ale ne, to na nás jen čeká celá parta před barákem. Špatně se vstává, když si povídáte dlouho do noci, když přece ještě nepůjdete spát, ještě jednou má milá, myslíš že to zvládnu? Udýchaní, usměvaví jsme rozebírali v odlescích světla z pouliční lampy všechno, co nám padlo na jazyk. Pivo, víno, rum. Už se ani neoblékej.

Čekali na nás dlouho, ale všichni moc dobře věděli, že jsme spolu a ztrácíme pokaždé pojem o čase. Dělali si z nás legraci, vtipkovali, že mám naruby tričko a Prcalík nezapomněl dodat spoustu hlášek. Nic jsme neříkali, nic jsme s sebou neměli. Jen peníze z práce a jeden druhého. Ani batohy a lahváče, nic. Bez snídaňo - oběda první pivo v nádražce rozhodí každého. Vlál jsem najednou jak papír ve větru a můj stav nevěstil nic dobrého. Gulášovka mě sice trošku napravila, ale nedojedl jsem ji. Vlak už pískal k odjezdu a průvodčí se smál, jak běžím a naskakuji za povzbuzování kamarádů na schůdky.


Umění se proplést se svoji milou jsem vždy zvládal. Obzvláště v plném kupé. Jana se taky ráda tulila. A hlavně měla řízky, tak bylo hned dobře. S alespoň trošku plnými břichy, s pár loky rumu, jsme byli jak partička mých oblíbených Hobitů. Spokojení, dobře naladění a zvědaví, co si pro nás zase Kytka vymyslel za překvapení. Něco povídal o grindu, o core a jeho změně na melodický death metal, ale my z toho měli spíš srandu a když jsem nakonec vyhrál nejlepší vtip o nekrofilii, zase mi sdělil, že jsem blbej, že si nemůžu přece dělat ze všeho jen srandu. Pak se dokonce naštval, když jsem řekl, že začátek klipu k Heartwork, jak tam začíná svářet je blbost, že to takhle dělňasové u nás v práci nedělají. Moji nadsázku nějak nechápal. Vždyť já ten song i klip miluju - viděl jsem jej přece poprvé zrovna u něj na nahraný videokazetě z Headbangers Ball.

Udobřil nás až panák z jeho placatky a Mirka, která se všemu smála tak, že jsme měli strach, aby se nám cestou nepočůrala a neznečistila sedačky. Trpěla na mě a řehtala se mým vtipům vždy ještě víc, než já sám. Nešla pak zastavit a ke konci už místo smíchu jen sípala. Dusila se a zároveň zářila. V podobném duchu jsme dojeli na hlavní nádraží v Praze. "Chci pod vocas": zařval najednou Prcalík a my se rozběhli na Václavák. Kravinky, blbůstky, založení metalové strany pokroku pod Koněm a panem Václavem. Metalový stát, metal do škol, metal na hrad...Lemmy prezident, Slayer do ministerstva obrany...

Ptáme se nějakýho vlasatce, jak se dostaneme na Výstaviště, do Pyramidy. Má nás za partu sedláků, kteří si přijeli vyhodit z kopýtka do Prahy. Chová se arogantně, tak ho pošlu hodně nahlas do prdele. Skoro před námi utíká. Zeptám se radši jedné paní, která je naopak milá a posadí nás na metro a řekne, kde vystoupit. Vltavská, Praha Bubny, jsme už dost navátí, mě se motá svět, holky mě musí přidržovat. Potřeboval bych spánek nebo metal. Ještě, že máme lístky koupené díky Kytkovi dopředu. Vypadá to, že bude narváno. 

Dávám radši hned uvnitř všechny své peníze Kačence do úschovy. Jsem totiž ve stavu, kdy první českou kapelu M.A.C. of Mad vůbec nevnímám. Všechno se točí kolem mě. Nevím, jestli jste někdy zažili opici smíchanou s vysokou teplotou, ale takhle nějak jsem vypadal. Zvracím v rohu a chci pryč, je tam na mě moc lidí. Vybíhám na vzduch a znovu házím ukázkovou šavli. Udělá se mi o hodně lépe a když zrovna první smečka dohraje, jdu hledat své kamarády. "Smrťáku, ty vypadáš fakt jak Smrt, možná bychom ti měli začít říkat Zdechlina": zahlásí Prcalík a na Kytkovi je vidět, jak je na mě naštvanej. Ožralej si přeci žádnej koncert nemůžu užít.

Mýlí se chlapec, rakouští DARKSIDE, kteří nám přivezli představit své první album "Melancholia of a Dying World", mě doslova rozsekali. Tělo i mozek jsem měl sice převařené, ale z pódia tekla taková energie, že jsem hned začal přemlouvat Kytku, jestli by mi nesehnal CD. Učinil tak až po skončení celé akce, kdy jsem byl zase ve stavu, že jsem sotva stál na nohách. Naběhl jsem dopředu k pódiu, cestou odhodil pár lidí a i když jsem neuměl z textů kapely ani slovo, odeřval jsem skladby se zpěvákem. Byl jsem za zvíře, za velkou bestii, která někde v koutku své mysli objevila zbytky síly. Rakušáci dohráli a já si připadal jako vyždímaná houba. Odmítl jsem dokonce pivo.

"Kubo, prosím tě, neblbni, vždyť si něco uděláš, Smrťáčku, nech toho...": křičely mi pořád do ucha dokola holky, ale já nemohl jinak. CARCASS mě ten večer dokonale zničili. Mlátil jsem se pěstmi do obličeje, bouchal se do stehen i břicha. Jak jsem byl zmagořený vším tím chlastem a hlukem, nebyl jsem to snad ani já. Na pódiu se odehrávalo totální maso, zážitek, na který nezapomenete celý život. Překapané blesky, živelnost, síla a tlak. Já uprostřed davu, který nevěděl o světě. Neexistovalo nic jiného než riffy, bicí, řev a mé nebohé tělo. Káča mi pak s Janou říkaly, že ze mě šel strach, že si myslely, že jsem se zbláznil. Možná ano. 

Ještě řveme, že chceme víc a víc, ale kapela postupně odchází a je konec. Sesypu se na zem, vyčerpaný jako kdybych právě uběhl maraton. CARCASS, které z nás znal nejvíc Kytka, rozsekali hlavně mě. Fascinovalo mě skloubení melodií a nářezu. Od teď jsem už vždycky poslouchal bedlivě, když o nich můj kamarád mluvil. Tenkrát, v to únorové běsnění, jsem si na dlouhou dobu tyhle šílence oblíbil. Kolem mě sice prošlo pár lidí a nadávalo na zvuk a jeden jedinec prohlásil, že už jejich hudba stojí za hovno, že už to není grind a gore, ale jen nějaký blbý melodie. Já jsem ho ale neposlouchal, nechtěl jsem si kazit zážitek. Seru na lidi, mě jde o metal.

Vím moc dobře, že má Jana v zadních kapsách džín placatici. Šáhnu ji na zadek, štípnu ji do jedný půlky, až vyjekne, ne já nechci žádnej sex, dej mi prosím napít. Zavěsí se do mě, je přesně v tom vláčném stavu, kdy je hodně přítulná a já pak v záklonu vysrknu všechen alkohol. Jsem mladej, blbej a dostanu najednou obrovskou ránu do palice - pivo, rum, nějaká slivovice, málo jídla - ani tenkrát jsem nevydržel úplně všechno. Nadávám pořadatelům, že musíme ven do zimy. Nebýt holek, asi jsem skončil někde na policii. Je na ně spolehnutí. Miluju vás!

Vidím jen šmouhy, asi dělám problémy. Vodí mě po hospodách a non - stopech. V nějaké herně prý bouchám do automatu a chci po něm kafe, kurva! Smrťák zase dělal ostudu, říkají pak o mě ještě několik dní. Tančím ulicemi, hraju si na policajta a chci řídit dopravu. Káča je naštvaná, Jana ještě víc, Prcalík se mi směje a Kytka kývá rozvážně hlavou. Opilí jsme všichni, ale já nejvíc na celém světě. U hlaváku, kam dojdeme nějakým záhadným způsobem až k ránu, když svítá a světla lamp se mísí s podivným sluncem, padám na hubu přímo před vchodem. 

Ve vlaku, kam mě musí naložit všichni najednou a ze kterého chci několikrát vyskočit, střídavě usínám a probouzím se. Na paní štíp - lístkovou křičím, že jsem zdechlina a že když ji kousnu, tak bude taky zombie. Směje se mi a říká, že by mi její mozek nechutnal. Prý má ráno totálně vymleto. Udělám na ní asi dojem, protože přinese termosku s kafem. Chci ji za to dát pusu, ale Káča mě odtáhne. Kubo, tak teď už se chováš fakt jako totální hovado. 

Je mi blbě celý den. Je mi špatně i večer, kdy se sejdeme na panelech. Jen na chvilku, protože nám mrznou huby. "Ale že to zase byla akce, co?": řekne moudře Kytka a já, když se nad tím teď zamyslím, ani netuším, co jsem vlastně zažil. Poděkuji všem, za to, že se o mě postarali a oni mě, že jsem platil. Vzájemná symbióza, kamarádství. To jsou slova, která mě ještě napadnou, ale to už pelášíme s Káčou do tepla jejího brlohu. Už je mi trošku lépe, i když hlava pořád tlačí a bolí. Řešením je dlouhá společná sprcha, nahé přeběhnutí do peřin. Dnes za zdechlinu nebudu. Ale tu včerejší jsem rozhodně moc rád viděl.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 21. dubna 2018

Recenze/review - DEIQUISITOR - Downfall Of The Apostates (2018)


DEIQUISITOR - Downfall Of The Apostates
vinyl 2018, Dark Descent Records

Ohořelé kusy spáleného těla. Popel smíchaný s krví. Uškvařené kosti a hlavně neskutečný zápach. Už jste někdy ohledávali oběť upálení? Znovu hoří lidé. Spáleni vlastní nenávistí. Poodhrň černou plachtu, přilepenou k ostatkům. Těžko poznat tvář. Je roztavená plamenem. Zvedá se ti žaludek. Co vede člověka k sebevraždě tímto způsobem? Šílená smrt.

Mám pocit, že také hořím. Poslouchám novinku dánských death metalistů DEIQUISITOR a pomalu do mě vstupuje strach. Album "Downfall Of The Apostates" sálá pekelným ohněm i temnotou. Masakrující smrtící kov ve stylu IMMOLATION, INCANTATION, TEITANBLOOD, DIOCLETIAN, WITCHRIST, ARCHGOAT, DRAWN AND QUARTERED. Jedná se o pravý, nefalšovaný infernální obřad za všechny upálené hříšníky. Tlak, energie a plazící se smrt. To jsou hlavní poznávací znaky desky. 



"Downfall Of The Apostates" je přesně tím druhem překapaného zla, které vás uhrane postupně. Rozloží vám krvinky v žilách, nahlodá mysl i tělo. Občas jsou některé songy příliš dlouhé, ale o to tady nejde. Posluchač je pozván do temných katakomb, uvázán řetězy ke kamenné zdi a mučen tím nejstrašnějším způsobem. Jako kulisa hraje zmiňované album a výsledný pocit si asi dovedete představit sami. Symfonie šílenství, soundtrack ke konci světa. Ne, světlo, ani naději zde nehledejte. Poklekněte a modlete se. Je to sice zbytečné, ale třeba vaše bolest alespoň na chvilku ustoupí. DEIQUISITOR hrají velmi zákeřný druh death metalu, který vás smete svoji opravdovostí a špínou. Vynikající nahrávka plná totálního zla! Inferno!


sumarizace:

Tančíme na hrobech našich death metalových předků, přemýšlíme o nesmrtelnosti a řinčíme kostmi do rytmu jediného pravého death metalu. Dánský kult DEIQUISITOR ožil opět s neskutečnou silou a energií. Jestli jste si mysleli, že téhle hydře uniknete, tak jste se pekelně mýlili. Chytne vás, omámí a pokouše zuby ostrými jako hroty nožů. Při poslechu mám občas strach vylézt na světlo boží. Tisíckrát prokletý, obětovaný, zavržený. Takový se cítím při "Downfall Of The Apostates". Doomová nálada otevřených hrobů na mě dýchá ze všech stran. Tohle album je povinností pro všechny old school death metalové maniaky. Vítejte v pekle! Dánské smrtící album, které vám zatluče hřeby do rakve! Vynikající chorobná deska! Kult!


Asphyx says:

We are dancing on the graves of our death metal's ancestors, we think about immortality and rattle bones to the rhythm of the only one true death metal. Dannish cult DEIQUISITOR is alive again with incredible strength and energy. If you thought you'll escape this Hydra, you are hellishly wrong. It grabs you, drug and bite with teeth sharp like tip of knives. When I listen, I'm sometimes scary to come into the light of God. A thousand times cursed, sacrificed, cashiered. So I'm feeling with "Downfall Of The Apostates". Doom mood of open graves breathes from all sides at me. This album is a obligation for all old school death metal maniacs. Welcome to hell! Dannish deadly album that knocks nails in your coffin! Excellent and morbid! Cult!


TRACKLIST
1. Atom Synthesis  (3:17)
2. Downfall of the Apostates  (4:00)
3. Faint Distorted Images  (3:04)
4. Tetrad of Lunar Eclipses  (3:41)
5. The Order of Pegasus Light  (3:48)
6. Metatron  (3:56)
7. The Magnificence of...  (4:17)
8. Planetary Devastation  (3:36)
9. War on the Gods  (6:33)


LINE-UP
Thomas F.J : Guitar & Vocals

Daniel A. : Bass & Backing vocals
Henrik B.C : Drums