středa 7. prosince 2016

Recenze/review - FERAL - From The Mortuary (2016)


FERAL - From The Mortuary
EP 2016, Cyclone Empire

Už zase nesou další tělo na márách. Klopýtají pod tou tíhou. Exhumace byla nařízena na základě podezření místního kněze. Na hřbitově se začaly dít divné věci, hlavně takhle k večeru, když ve vesnici zavládl klid. Lidé se křižovali, odříkávali modlitby, ale nemělo to žádnou cenu. Zombie se začaly probouzet, strhávat do podzemí první oběti a nepomáhala svěcená voda, ani zaklínadla. Smrt zase jednou zvítězila nade vším. Není divu, svoje nové album vydali švédští FERAL.

Tuhle smečku jsem kdysi dávno viděl v Praze na koncertě, ihned si pořídil jejich CD a poslouchal jej dlouhé měsíce. Líbí se mi způsob, jakým tahle parta hrobníků přistupuje ke švédskému death metalu. Jsou ostří, temní a melodičtí zároveň. Čerpají z tvorby těch nejlepších kapel stylu a jejich skladby nepostrádají takovou tu plesnivou chytlavost, bez které se žádná podzemní skupina neobejde. Pro novinku "From The Mortuary" všechna má slova platí s konečnou platností.



FERAL se přehrabují v motivech, které v devadesátých letech nahrály kapely jako jsou INTERMENT, ENTRAILS, ENTOMBED, NIHILIST, GRAVE, DISMEMBER, REVOLTING, UNLEASHED. Samá dobrá společnost, co říkáte? Pro někoho bude novinka samozřejmě jen další retro záležitostí, ale já mám podobnou hudbu rád a jak známo, krev jen tak nevyměníte. Užívám si tak všechny ty studené melodie, záhrobní rytmy i chorobný vokál. Nalezl jsem si pro sebe vše potřebné k pořádné pařbě, ke chvílím odpočinku i procházkám na onom světě. Troufám si tvrdit, že se EP "From The Mortuary" opravdu povedlo. Nutno mít sice tu správnou severskou death metalovou náladu, ale pak si letošní doslova uvěřitelnou exhumaci starých zombie užijete jako já. Old school swedish death metal forever! Parádní deska.


sumarizace:

Když jsem si pustil "From The Mortuary" poprvé, měl jsem pocit, že mi zamrzlo moje srdce. Poslouchal jsem nahrávku stále častěji a mé pocity se pořád opakovaly. FERAL letos vydali album, které mě přesvědčilo znovu o tom, že smrt dokáže být hodně blízko. Ledové melodie, pestré riffy a vokál plný hniloby. Celková atmosféra je pak podobná té, kterou můžeme potkat v márnicích u opuštěných hřbitovů. Na tomto CD by mělo být napsáno varování: „Pozor, obsahuje studené kousky zla!“ Letošní počin severských bojovníků mi přijde velmi ostrý, se spoustou morbidních nápadů, se skvělým zvukem i produkcí. Povolávám do zbraně všechny fanoušky old school death metalu! Onen svět opět hoří! Smrt už je stará a nepotřebná. Máme místo ní FERAL. Death metalová nahrávka, která je plná utrpení! Vynikající album plné špíny, hnisu a nálady temných kobek. Skvěle!



Asphyx says:

When I was listening to "From The Mortuary" for the first time, I felt that my heart was frozen. I listened to the recordings more often and my feelings were the same. FERAL released this year an album that convinced me again that the death can be very close. Icy melodies, colourful riffs and vocal full of rot. The overall atmosphere is similar to the mood we can meet at morgues in abandoned cemeteries. On this CD this warning should be written: "It contains cold pieces of evil!" This act of Nordic warriors is very sharp, with lots of morbid ideas, excellent sound and production. I call to arms all fans of old school death metal! The next world is again on fire! Death is already old and useless. We've got  FERAL instead. Death metal record, which is full of suffering! Excellent album full of dirt, pus and mood of dark dungeon. Great!

TRACKLIST
1. The Hand of the Devil
2. Reborn in the Morgue
3. The Cult of the Head
4. The Rite
5. Necrofilthiac (2016)
6. Relentless (PENTAGRAM-Cover)


LINE-UP
David Nilsson - Vocals
Viktor Klingstedt - Bass
Markus Lindahl - Guitar
Roger Markström - Drums

Recenze/review - DECREPIT SOUL - The Coming Of War!! (2016)


DECREPIT SOUL - The Coming Of War!! 
CD 2016, Iron Bonehead Productions

Už zase vyvážejí mrtvolu nahoru na světlo boží. Tady u nás, v podzemních dolech je možno občas potkat samotného rohatého. Nedostatek vzduchu, spousta špinavého prachu a nedýchatelný vzduch dělají z naší práce přípravnu na peklo. Spousta z nás umírá předčasně, s černými víčky od tmy. Nosíme přilby a hudbu, která se sem do Hádovy říše hodí nejlépe. Dnešní nebožák poslouchal novinku australských DECREPIT SOUL.

Jedná se o maniakální záležitost ve stylu IMPETIOUS RITUAL, PORTAL, GRAVE UPHEVAL. Čtenáři mého blogu se zde mohli setkat již s loňskou dlouhohrající prvotinou "Uncreated and Eternal". U podobných kapel dochází jen k malým posunům a DECREPIT SOUL nejsou výjimkou. Australané jsou na novince ještě víc nepřístupnější, ošklivější a divočejší. Zvukový chaos, záhrobní motivy, okultní odér. Tohle všechno dělá z desky pokrm pouze pro pár vyvolených, je gurmánským zážitkem asi jen pro nás, kteří jsme světlo neviděli již dlouhou dobu. 





Podobná hudba se snad ani nedá poslouchat dnešníma zvukově zmlsanýma ušima. Jedná se o ten nejšpinavější underground, kapela jde na samou podstatu death metalu a blacku. Spousta z vás uslyší jen chaos a zmar, jakousi těžko definovatelnou hudební extrémní kouli. Pokud ale vytrváte, budete spáleni na popel. Opravdu, novinka "The Coming Of War!!" vás sežehne ohněm pekelným. Zůstane po vás jen otisk na stěně nejbližšího domu. Svět je někdy pořádně ošklivé místo k žití. A teď si představte, že stojíte po kolena v bahně s krví, máte v ruce krumpáč a pokud nesplníte denní normu lámání kamene, tak budete mít další den hlad. Syrové, surové, nepříjemné jsou skladby na téhle desce. Black death metal, po kterém vám zůstanou krvavé šrámy na vašich nehodných duších. Skvělý počin!


sumarizace:

Australští death black metalisté se svým druhým albem pokračují přesně tam, kde minule přestali. Jejich hudba je plná rouhání, špíny a tmy. U podobných alb je důležité, aby dokázaly navodit absolutní pocit zmaru, strachu a nekonečna. DECREPIT SOUL se to povedlo na výbornou. Procházím spolu s kapelou temnými chodbami opuštěného kostela, účastním se spirituálních seancí a obětuji samotnému Satanovi. Nahrávka je velmi uvěřitelná a připomíná nějakou hodně zlou modlitbu. Zavřete okna i dveře, přichází Belzebub! Svět nikdy nebyl tak zlý, temný a ošklivý, jako na "The Coming Of War!!". Jsme jenom prach ve vesmíru, jsme ubozí tvorové, jsme prokletí. Black deathová deska s jasnou definicí zla! Velmi dobře!

Asphyx says:

This death black metal band from Australia continues with this album exactly where the previous album ended. Their music is full of cursing, dirt and darkness. With this type of album it´s important to incite an absolute feel of ruin, fear and infinity. The DECREPIT SOUL did it exactly right! With this band I´m walking through dark hallways of deserted church and I´m participating spiritual séances and I´m sacrificing myself to the Satan. The record is very real and believable and it remains some kind of evil prayer. Close your windows and doors because there is the Beelzebub coming! The world has never been so cruel, dark and ugly as it is on "The Coming Of War!!". We are just a dust in the universe, we are small creatures and we are accursed. Black death metal album with a clear definition of the evil. Very good!

Tracklist:
1. Awaken
2. Feral Howling Winds
3. The Coming Of War
4. Perished In Flames
5. Piscatorial Death
6. Black Goats Breath
7. Storm Of Steel

úterý 6. prosince 2016

Recenze/review - REVEL IN FLESH - Emissary of All Plagues (2016)


REVEL IN FLESH - Emissary of All Plagues
CD 2016, Cyclone Empire

Bílým povlakem ojíněné náhrobky se jmény lidí, které jste znali. Vidíte před sebou jejich rozesmáté tváře, večery strávené šílenstvím, radost i soužení, které jste spolu prožili. Nevím proč, ale zimní hřbitovy navštěvuji každý rok. Je to pro mě jakási forma sebe ujištění se, pochopení toho, že zde nejsem navěky. Uklidňuje mě křupání zmrzlé půdy pod nohama, kývání holých stromů i ticho rozprostírající se všude kolem. Občas sice zazní zvon z nedalekého kostela, ale ani ten nedokáže narušit mé rozjímání. Vrznu rezavou brankou, otočím se, zašeptám slova na rozloučenou a pak už se raději neohlížím. Tak zase za rok, pronesu tiše pro sebe a v autě hledám nějaké album, které by nenarušilo mé rozpoložení.

Letos jsem automaticky a bez přemýšlení sáhl po německých "Švédech" REVEL IN FLESH. Kapela, na kterou jsem psal vůbec svoji první recenzi v životě, dnes již známí z podzemí, kluci, kteří pozvedli prapor švédského death metalu hrdě a pevně. Letos se čtvrtou řadovou deskou "Emissary of All Plagues". Řítím se klikatícími silnicemi, mezi usínající půdou. Řadím do rytmu, nechávám se unášet chladem, zimou a opravdovostí, kterou z alba slyším. Smutek. Ano, tentokrát je to právě tento pocit, který je doslova hmatatelný. Jsem znovu na hřbitově, zase vzpomínám. Tahle deska má už dnes pro mě své zvláštní kouzlo.



"Emissary of All Plagues" je poctou starým časům, je výsekem z tvorby INTERMENT, ENTRAILST, NIHILIST, ENTOMBED, DISMEMBER, ale i z melodičtějších severských kapel. Je studeným zrcadlem, namířeným na onen svět. Zračí se v něm všechno lidské soužení, syrovost starých katakomb, nadšení pro záhrobní věci, realita pochmurných zákoutí. Mám chuť si přitáhnout límec kabátu blíž ke krku, běhá mi při poslechu mráz po zádech. Nečekejte žádný nářez, ani velký tlak. REVEL IN FLESH jsou spíše služebníky pohřební služby, zachovávají si dekorum a přesto v nich bublá, doutná ledový oheň. Dnes už vím, že novinku z hlavy jen tak nevyženu, budu ji plně oddán. Není divu, přesně tento styl hudby mě naplňuje, předává mi nejvíc emocí, zmocňuje se mě a dokáže mě přenést do Hádovy říše. Němci jsou hudebními hrobníky v tom nejlepším možném světle. Letos se jim novinka povedla na výbornou. Album, které mrazí jako zimní hřbitov! Skvěle!


sumarizace:

"Emissary of All Plagues" je poctou starým časům, je výsekem z tvorby INTERMENT, ENTRAILST, NIHILIST, ENROMBED, DISMEMBER, ale i z melodičtějších severských kapel. Je studeným zrcadlem, namířeným na onen svět. Zračí se v něm všechno lidské soužení, syrovost starých katakomb, nadšení pro záhrobní věci, realita temných zákoutí. Mám chuť si přitáhnout límec kabátu blíž ke krku, běhá mi při poslechu mráz po zádech. REVEL IN FLESH  jsou jako služebníci pohřební služby, kteří zachovávají dekorum a přesto v nich bublá, doutná ledový oheň. Dnes už vím, že novinku z hlavy jen tak nevyženu, budu ji plně oddán. Není divu, přesně tento styl hudby mě naplňuje, předává mi nejvíc emocí, zmocňuje se mě a dokáže mě přenést do Hádovy říše. Němci jsou hudebními hrobníky v tom nejlepším možném světle. Letos se jim novinka povedla na výbornou. Album, které mrazí jako zimní hřbitov! Skvěle!


Asphyx says:

The album “Emissary of All Plagues” is a tribute to the old times. It is a cut from works by INTERMENT, ENTRAILST, NIHILIST, ENROMBED, DISMEMBER but also melodic Nordic bands. It is a cold mirror which is faced to the world beyond. It manifests all the human afflictions, the rawness of old catacombs, enthusiasm for sepulchral things, and the reality of dark corners. I want to pull my coat collar closer to my neck, I feel coldness on my back while listening to this album. REVEL IN FLESH are like servants of a funeral service who maintain decorum and yet inside of them is smouldering ice fire. Now I know that this new album will be in my head for a very long time and I will be fully committed to this album. But it should be no surprise because this music style fulfils me and brings me so many emotions. It empowers me and transfers me to the world of Hades. These Germans are gravediggers of music in the best meaning possible. They did a very good job with their album this year. This album freezes you like a winter graveyard! Great!

tracklist:
01. Emissary of All Plagues
02. Casket Ride
03. Fortress of Gloom
04. Servants of the Deathkult
05. Torture Throne
06. The Dead Lives On
07. Lord of Flesh
08. Sepulchral Passage
09. Dead to This World
10. Doctor, Doctor (UFO cover)

band:
Haubersson: Vocals                         
Herrmannsgard: Guitars

Maggesson: Guitars
Gøtzberg: Bass
Vøgtssson: Drums

Recenze/review - ANTAEUS - Condemnation (2016)


ANTAEUS - Condemnation
CD 2016, Norma Evangelium Diaboli

Black metal se dá hrát mnoha způsoby. Mám rád ty temnější, drsnější, naléhavější. Jsem dalek jakýchkoliv pozlátek, propriet a podivných show. Když černý kov, tak pořádně ostrý, nekompromisní a s jasným cílem mě zničit, zavrhnout a proklít. Francouzští ANTAEUS a jejich letošní novinka "Condemnation" splňují všechny mé požadavky na pořádný okultní obřad. Vezměte si několik kilo hnisu, smíchejte ji s nenávistí, hudebním násilím. Poslouchejte zavřeni zásadně v podzemních kobkách, v křečích a beznaději. Pouštím si album snad posté a pořád mám neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Nějaký démon s ošklivým obličejem.

Členové AOSOTH hrají to, co umí nejlépe. Muziku vytaženou z podzemí, ovlivněnou FUNERAL MIST, ARKHON INFAUSTUS, MARDUK, KATHARSIS, INFERNAL WAR, 1349. Tohle ani není tak hudba jak ji běžně znáte, ale spíše válka s nebem. Je doufám jasné, kdo tentokrát vyhrává.


Musíte být odolní, silní a měli byste v sobě mít kus šelmy. Jinak tohle album nepochopíte. Bude vám připadat moc zlé, nestravitelné, šílené. A budete mít pravdu. Představte si černou mši, se všemi těmi obětmi. Žádné hraní si na "metal", ale opravdové syrové zlo, které zase jednou vylezlo na povrch. ANTAEUS připomínají na novince bestie, kterým cáká krev od tlam. Black metal v jeho starodávné a krystalické podobě. Nic pro slabé povahy. Kus tmy, hozený všem církevním pokrytcům přímo do tváře. Dejte si pozor, poslech téhle desky způsobuje stigmata. Berte a nebo nechte být. Black metalové album, které je zlé ze samé své podstaty. Velmi dobře!


sumarizace:

Novinka francouzských ANTAEUS je hodně zlým poselstvím ze záhrobí. Marně jsem na novince hledal nějaké slabé místo. Našel jsem jen totální nihilismus, velmi dobré nápady a absolutní atmosféru zla. Pokud byste si rádi nechali vyměnit krev, držte se od ANTAEUS raději dál. Jinak vám zhnisají vnitřnosti, spálí se vám mozek a do smrti už nikdy nespatříte světlo. Brány pekelné jsou otevřeny dokořán a novou desku jsem dosadil na pomyslný trůn letošních black metalových alb. Zlo nelze zničit, lze ho ale zhudebnit. ANTAEUS jsou toho jasným důkazem. Vynikající deska, doslova narvaná tmou!

Asphyx says:

A new album of French ANTAEUS is very evil message from the beyondI vainly looked for some weak spot. I found total nihilism only, very good ideas and an atmosphere of absolute evil. If you would like to change your blood, keep away from ANTAEUS. Otherwise your insides start to fester, your brain will burn and you never see the light. The gates of hell are wide opened and the new record I appointed to an imaginary throne of this year's black metal albums. Evil can't be destroyed, but it can be set to musicANTAEUS is clear proof. Excellent album, really packed with darkness!


Tracklist:
1. Something Wicked This Way Comes (Intro)
2. Shadow Fires
3. Flesh Ritual
4. Angels of Despair
5. Watchers
6. Condemnation
7. Symmetry of Strangers
8. End of Days
9. Abeyance

Band:
Set / MkM 

pondělí 5. prosince 2016

Recenze/review - SHAMBLES - Realm of Darkness Shrine (2016)


SHAMBLES - Realm of Darkness Shrine
CD 2016, Nero One Records

Mám v sobě už jen poslední zbytky sil. Pokouším se nakrájet tmu tupým nožem, který mi nechali. Zchudl jsem šedesát kilo a začínám mít neodbytný pocit, že mě brzy pohltí temnota. V tom malém okénku, kterým mi hází občas kusy plesnivého chlaba, je malinko vidět světlo. Malé, slabé, přesto je chabou nadějí. Hltám kapky z orosených stěn mé kobky. Přikrytý smradlavým kusem hadru vzývám všechny bohy světa, aby ukončili mé trápení. Zdají se mi sny o krásných ženách, o slunci, o teplu. Ztratil jsem pojem o čase a nevím, kdy jsem vstoupil na onen svět poprvé. Nakročil jsem, s hlavou vztyčenou. Čekalo mě ale jen další utrpení. Ďáblovci pacholci SHAMBLES mě svázali, položili na dřevěnou lavici a začali na mě provádět všechny ohavné hudební procedury, které si jen dokážete představit. Smrt nebyla žádným vykoupením.



První dlouhohrající album kapely SHAMBLES z Thajska je odkazem starých INCANTATION, novějších BLOOD INCANTATION, CRUCIAMENTUM, GRAVE MIASMA, DEAD CONGREGATION. Je také rozmělněnou tmou, šílenstvím, syrovým svědectvím o návštěvě záhrobí. Líbí se mi nasazení, provedení i jakési zvláštní pnutí, které ze skladeb cítím. Skupina byla založena v roce 1997 a má na svém kontě několik demonahrávek a splitek. Letos konečně zúročila všechnu svoji záhrobní činnost a dokázala mě doslova uhranout. Bouchám pěstí do stolu a mám sto chutí vyrazit do podzimního počasí vykopat další hrob. Neberte slovo boží nadarmo, ale plivnout na obrácený kříž si můžete. Pokud totiž budete poslouchat "Realm of Darkness Shrine", nic jiného vám nezbyde. Vynikající temný death metal!


sumarizace:


SHAMBLES letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný old school death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. "Realm of Darkness Shrine" může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Vynikající temný old school death metal! 

Asphyx says:

SHAMBLES come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real old school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. "Realm of Darkness Shrine" may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world. Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! Excellent dark old school death metal!

Album Line-up:
Chainarong Meeprasert - Vocals
Thinnarat Poungmanee - Drums
Issara Panyang - Guitars
Thotsaphon Ayusuk - Bass

Track list:

1. Rosarium
2. Call from the Further Tomb
3. Breath of the Deathprayer
4. Onward into Chasms
5. Haxanwomb
6. Realm of Darkness Shrine
7. Bitter Abysmal Depths


Recenze/review - SKEWERED - Deathmethyltryptamine (2016)


SKEWERED - Deathmethyltryptamine
CD 2016, Stillborn Records

Brutální death metal má svá jasně daná pravidla. Stejně jako v ostatních stylech se předpokládá, že umí muzikanti dobře hrát, opatří si ostrý zvuk a že odevzdají do nahrávky kus svého srdce.  Dalo by se říct, že všechno tohle na svém druhém dlouhohrajícím CD irští maniaci SKEWERED splňují. Přesto si troufám tvrdit, že jejich novinka "Deathmethyltryptamine" není příliš vydařeným albem. Riffy, hlas i nevýrazný bubeník, jsou zahrány jak podle nějaké šablony. Chybí energie, nějaké pořádné kladivo, které by mi zatlouklo hřeby do dlaní. Já z desky úplně cítím tu urputnou snahu a křečovitost, kdy se kapela tolik snaží. Přesto jejich hudba řeže jen tupou stranou nože.



Možná to bude znít krutě, ale podle mě by přesně takhle brutální death metal neměl vypadat. Některé smečky dohánějí svoji "průměrnost" nasazením, případně dobrou produkcí, ale nic takového zde nečekejte. Já se vlastně ani po opětovném poslechu nedovedu na album soustředit, marně se snažím, "aby se mi to líbilo". Chtělo by to přidat trošku plyn, nebát se toho a pořádně zatlačit. SKEWERED jednoduše nahráli desku, kterých jsou na každém rohu tisíce. Bohužel, na "Deathmethyltryptamine" jsem pro sebe příliš dobrého nenalezl. Dalo by se také napsat, že Irové hrají takový obyčejný brutální death metal, který neurazí a který si nebudu za měsíc pamatovat. Nic jiného ze mě  k téhle desce nedostanete.


sumarizace:

SKEWERED nahráli desku pro všechny maniaky, kteří mají rádi brutal death metal. Pro někoho bude nahrávka tím nejlepším, co letos slyšel, pro mě je ale jen dalším krvavým kouskem v řadě. Kapela mi nepřijde ničím výjimečná ani zajímavá. Zvuk a provedení jsou na dobré úrovni, horší je to už s nápady. Jsou stále stejné, opakují se a tak se po čase dostavuje pocit prázdnoty a nudy. Příznivci stylu asi budou mít radost, já raději od CD přehrávače odcházím. Album je brutální, je kruté, je ošklivé, ale je také monotónní a stereotypní. Nic dalšího mě vlastně ani nenapadá. Tahle hudba se mnou zkrátka nic nedělá. Bohužel. SKEWERED nahráli obyčejnou brutální desku. Nic víc, nic míň

Asphyx says:

SKEWERED recorded an album for every maniacs who like brutal death metal. For someone this album will be the best of this year but for me it is just another bloody piece of blood in a row. This band is nothing special or unordinary for me. The sound and work is on good level, however there are the ideas and they are not good. The ideas are the same and it repeat all the time so after a while you feel the emptiness and boredom. Fans of this type of music will be probably happy but for me I go away from the player. This album is brutal, cruel, ugly, however it´s monotone and stereotypical. Nothing more to say here. This music does nothing to me. Too bad. SKEWERED recorded an ordinary brutal album. Nothing more, nothing less.   

Track List:
1. Curbstomp Marathon
2. Nausea
3. Ground and Pound
4. Viscous Mucus
5. Organ Donor Kebab
6. Pawns of War
7. Animalism
8. Colombian Necktie
9. Red Knob Warts
10. The Lovesong
11. Trimethylaminuria
12. Fucked with A Stump

band:
Mark Dolan - Vocals / Andy Sweeney - Guitar / James "Jazzer" Connolly - Drums

neděle 4. prosince 2016

Recenze/review - DARKNESS - The Gasoline Solution (2016)


DARKNESS - The Gasoline Solution
CD 2016, High Roller Records

Drtič (nebo drtička) je stroj sloužící k rozmělnění materiálu do formy zrn, ne však až na prach - k tomu slouží mlýny. Konstrukce drtiče vychází z fyzikálních vlastností drceného materiálu.

Tak a teď si představte, že do podobné drtičky spadnete. Vtáhne vás dovnitř, rozseká vám na maděru všechny klouby, rozmělní kosti a vymačká z vás veškerou krev. Přesně takové pocity mám z návratového alba "The Gasoline Solution" německé thrashové legendy DARKNESS. Kapela vydala v letech 1987 ("Death Squad" forever!), 1988 a 1989 tři parádní desky, které dodnes občas doma protočím s chutí v přehrávači. Letos nám pánové přišli ukázat, jak se má dělat pravý nefalšovaný poctivý thrash metal. Odjistěte granát, povolte uzdu své fantazii a nasměřujte svá těla do šíleného mosh-pitu. Takhle dobré album ve starém německém stylu (alá DEATHROW, NECROMONICON, VIOLENT FORCE, KREATOR, DESTRUCTION, VENDETTA, SODOM) jsem už hodně dlouho neslyšel.




Skupina totiž, občerstvena o nové členy (nejznatelnější je změna na postu zpěváka), na mě působí jako poslední nahrávky kolegů PROTECTOR. Jakoby z výlevky ve staré rezavé vaně vytekla na povrch všechna ta špína, bublající neklid, energie a síla, kterou byly kapely v devadesátých letech u našich sousedů tolik pověstné. DARKNESS útočí rovnou a bez vyzvání. Jsou drsní, natlakovaní, zběsilí a  zároveň melodičtí tím správným způsobem. "The Gasoline Solution" je poctivou thrashovou deskou bez kompromisů. Nečekejte dokonalost, ale neučesaný rebelský metal s punkovou jiskrou. Mám sto chutí vytáhnout z komory basebalovou pálku a jít konečně všem do ulic vysvětlit, aby se přestali chovat jako tupé stádo. Tohle je pořádná jízda, přátelé!


"The Gasoline Solution" je pro mě něco jako vzpomínka, retro nostalgická jedovatá slina, která mě vrátila o mnoho let zpět. Spousta slavnějších i méně známých kapel vydala tento rok o hodně víc protěžovaná alba, ale DARKNESS se trefili přesně do všech mých citlivých míst a probudili mé staré kornatějící thrashové srdce. Mají rychlost, ten správný maniakální výraz a ještě ke všemu mi dokáží pustit žilou. Jsou pro mě opravdu velmi příjemným překvapením. Bez debat! A teď už mě prosím omluvte, jdu si znovu skočit do drtičky s názvem "The Gasoline Solution"! Pro moji maličkost jedno z nejlepších thrashových alb letošního roku! Kult!


sumarizace:

"The Gasoline Solution" je krásně plesnivým old school thrash metalovým vzorkem. Album jsem si pustil poprvé a hned mě rozsekalo na malé kousky. Tady se hraje sice postaru, ale s neskutečnou energií a silou. CD je hodně návykovou záležitostí. Zažili jste někdy úraz elektrickým proudem? Že ne? Tak si pusťte novinku DARKNESS a budete překvapeni, kolik dobrých nápadů na albu je. Jednotlivé skladby jsou propracované, mají velký feeling a kopou jako splašený kůň. Tohle je kult pro všechny thrashové maniaky! DARKNESS nahráli album, které vás smete jako tsunami. Maniaci z Německa přednášejí ze starých thrashových knih a dělají to skvěle a s grácií! A ten hlas, to je motorová pila, přátelé! Absolutní old school thrashové inferno! Nahrávka, která řeže jako rezavý nůž! Kult!

Asphyx says:

"The Gasoline Solution" is nice moldy old school thrash metal sample. When I was listening to the album for the first time, I was cut into small pieces right. Here is played in the old way, but with incredible energy and strength. The CD is very addictive stuff. Have you ever experienced an electric shock? Haven’t you? So listen to the news of DARKNESS, and you'll be surprised how many good ideas are there.  Individual tracks are sophisticated, have a great feeling and kick like a runaway horse. This is a cult for all thrash maniacs! DARKNESS recorded an album, which will  sweep you away like a tsunami. Maniacs from Germany recite from old thrash books and do it well and with grace! And the voice,  this is  a chainsaw, men! Absolute old school thrash inferno! The recording that cuts like a rusty knife! Cult!

Tracklist:
01. Tinkerbell Must Die
02. Another Reich
03. Freedom On Parole
04. Welcome To Pain
05. L.A.W.
06. Pay A Man
07. The Gasoline Solution
08. Dressed In Red
09. This Bullet's For You

band:
Dirk  -  Arnd  -  Lee  -  Lacky  -  Meik

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh šedesátý devátý - Vojín, který odmítl poslušnost


Příběh šedesátý devátý - Vojín, který odmítl poslušnost

"Už je tady zase ten debil": hlásí mi příchod podporučíka Mošny Kytka, který byl kouřit za školou. "Bude zelené vymývání mozků, achjo": odpovím já a vaří se mi krev v žilách. Byli jsme z naší party spolu s Kytkou asi největší pacifisti. Moje přesvědčení bylo ještě navíc umocněno nedávným neštěstím mého bratrance z druhého kolena, kterého nutili mazáci v Brně na vojně oplodňovat skříňku a spoustu dalších nechutností. Vše dokonce skončilo přeraženou páteří a rokem v nemocnici. Byl jsem na podporučíka Mošnu alergický odjakživa (chodil k nám už na základku). Tenhle malej zakomplexovanej zmetek nás mladý kluky lákal do armády způsobem, že by se za to nemusel stydět náborový vedoucí v nějaké šílené sektě.

Musíme po vyučování všichni do tělocvičny na internát. Smrdí to tam potem a neklidem. Podporučík Mošna není moc vidět a tak si vyleze na švédskou bednu. Učitelky nás okřikují, pan ředitel vyhrožuje, jenže už je dávno po plyšové revoluci a my je máme na háku. Vytahujeme s Kytkou dva papíry formátu A3, které jsme ukradli v učebně technického kreslení. Červenou tuží nakreslený nápis MAKE LOVE, NOT WAR. Připadáme si jako dva hippiesáci, rebelové. Mošna nás uvidí, zasměje se takovým tím hadovitým úsměvem, jakým se smějí slizáci a jen jako nějaký vůdce pokyne řediteli. Ten nás vytáhne na chodbu, chvilku prská něco o tom, že jsme to přehnali a pak nám naše improvizované protestní plakáty vztekle roztrhá. Na téhle škole socialismus bujel ještě dlouhá léta po převratu.

"Měl ty papíry ještě sežrat, debil": prohlásí Kytka a po návratu do haly se hrneme dopředu. Bylo mi sedmnáct, ve škole jsem neměl žádné problémy, mimo pár klukovin jsem držel hubu a krok, ale Mošna mi dokázal zvednout tlak. "Tak pánové, budoucí vojíni, armáda vás chce! Dostanete skvělý plat, byty, holky na vaši uniformu poletí...hahahaha, co si přát víc?!": haleká zelenej mozek a když se nadechuje a je chvilku ticho, proneseme s Kytkou hodně nahlas: "A taky budete moct zabíjet lidi". Mošna pak chvilku koktá, protože jsme mu narušili řeč a třídní učitelka si jde stoupnout za nás a prskavě nám šeptá slova o tom, že si to s námi vyřídí. Je mi to tak nějak jedno.

Za měsíc jsou třídní schůzky a máma přijde domů s brekem. Celý učitelský sbor nás s Kytkou pořád pomstychtivě zkouší, ale na nás si nepřijdou, jsme tak trošku šprti. Je to druhý psychický teror, který v životě zažívám a chci z té pakárny ven. Každý den odpoledne na mě čekává Kačenka před školou a líbáme se cestou na kolech, když jedeme přes Škodovku podél kolejí. Někdy nás honí drážní policie, občas starý hlídač, ale naše bicykly jsou poháněny mládím, na nás si nepřijdou. Je to dobrodružství. Ve škole je to horší. Naštval jsem Mošnu, kamaráda pana ředitele. Chce se na nás omluva, ale já jsem se zatvrdil. Podruhé v životě jsem si šel za svým (poprvé to bylo s tričkem Cannibal Corpse), proti proudu. "Smrťáčku, vždyť nedostuduješ, máš to za dva roky, to už se dá vydržet": říkávala mi Kačenka a já věděl, že má pravdu. Přesto jsem si stál na svém.

Nemám s armádou problém, vím, že je potřeba, ale přišlo mi v tom mém mladém bláznovství, že je celá vojenská služba úplně k ničemu. Kluci mi vyjadřovali podporu, Prcalík si sehnal od známého doktora modrou knížku, jenže naši byli moc poctiví a Kytka neměl nikoho, kdo by se za něj postavil. Nedalo se nic dělat, museli jsme k odvodům. Paní učitelka nás dopředu v kabinetu oba upozornila - vyhrožovala, že se máme slušně obléct, protože je to pro každého mladého muže slavná událost. Kladla nám na srdce, abychom se chovali spořádaně. Vzal jsem si džísku s Vader, polorozpadlé kecky a džíny, v kterých mi bylo vidět skoro vše. Vlasy jsem si naschvál nemyl a když jsme pak šli s Kytkou do kulturáku, kde se v malém sále celé tohle nesmyslné šílenství odehrávalo, dodávali jsme si sílu navzájem texty od Debustrolu a Arakainu.

Mirka nemohla, ale Kačenka se utrhla ze školy. Řekla, že má nějaké ty ženské problémy a držela nás oba dva za ruce. Líbal jsem ji před dveřmi, Kytka kouřil a tak trošku nám záviděl. "Držím vám palce kluci...Kubo, já nechci, abys šel na vojnu, já to bez tebe tak dlouho nevydržím": šeptala mi do ucha a my působili v tom davu jako dvě modré vrány. Ostatní kluci byli oblečeni slušně. Čekala nás nejdřív přednáška, pak lékařská prohlídka a nakonec předstoupení před komisi.  

"Ty vole to jsou kecy, kam na to chodí!": komentoval Kytka prvních několik vět v přednáškovém sále. Byl tam takovej velkej Mošna, stejnej debil, ale aspoň nezadrhával v řeči. Nevnímal jsem ho, představoval jsem si, jak jsem někde na vojně uprostřed Moravy na kavalci, kolem mě dvacet kluků a jak na mě Kačenka dávno zapomněla. Kytka do mě drkl, vymývání mozků dávno skončilo. Čekali nás doktoři. Seděli jsme uprostřed chodby na dřevěných židlích, všichni ve slipech nebo trenýrkách, no pohled pro bohy. Vzduchem létaly zaručené recepty, jak se vojně vyhnout, ale já byl pořád nějak mimo. První šel na řadu Kytka, který měl obrovské štěstí. Natrefil na svého dětského lékaře (spolužák ze střední jeho zemřelého táty), který vypomáhal u odvodů. Vzal si ho stranou a dali dohromady diagnózu, za kterou by se nemusel stydět žádný starý nemocný veterán. Otevřely se dveře a Kytka se smál na celé kolo. Měl vyhráno. Mě se roztřásla kolena.

Musel jsem dělat dřepy, pak stát na jedné noze. Byl jsem v kondici, kdy bych byl schopen za karate reprezentovat Českou republiku na olympiádě a mé stesky mi nikdo nevěřil. Pak mě takový mladý doktůrek vzal za plentu a bez varování mi šáhl mezi nohy. Vyjekl jsem a reflexivně mu dal pěstí. Nemohl jsem za to, měl mi něco říct. Dokonce jsem se omluvil, ale všichni na mě koukali jako na nějakého násilníka. Pak si něco dlouze šeptali a pustili mě beze slov ven. Celé to na mě působilo hrozně divně. Konečně jsem se při odchodu otočil za sebe a tam seděl ten starej slizkej had podporučík Mošna a zase se usmíval. Začala se ve mě opět vařit krev.

Stojím před komisí, pořád ve slipech, to aby nás ještě víc ponížili a odehrává se následující rozhovor.

Předseda komise, mozek velký zelený:
"Vy jste zde uvedl, že jste pacifista, proč?"
Já:
"Nemám rád válku, nemám rád zbraně a zabíjení!"
Předseda:
"Hm, vy sportujete.?"
Já:
"Ano."
Předseda:
"Tak to bych pro vás měl skvělou nabídku, sháníme k výsadkářům, k naší elitě, nové chlapce."
Já:
"No, jestli můžu prosit, tak já bych radši k lučišníkům."
Předseda s vážnou tváří:
"Nevím o tom, že bychom takový oddíl v armádě měli."
Já:
"Tak pak mě napadá už jen vozová hradba."
Předseda, kterému konečně došlo, že si z něj dělám srandu:
"Cožeeeee?"

Pak přijde do místnosti Mošna, něco mu pošeptá a je mi zděleno, že si na mě armáda smlsne, že na takový jako jsem já se všichni těší. A že mi vyberou něco opravdu speciálního. Bylo mi řečeno, že jsem pro ně vojínem, který odmítl poslušnost. Pomyslel jsem si něco o zadku, zasalutoval a řekl: "Za císaře pána a jeho rodinu!". Pak mě vyhodili ze sálu.

Měl jsem ještě sto chutí zopakovat akci jednoho mého spolužáka, který se do armády dokonce těšil, ale nechtěli mu splnit jeho tankistický sen (miloval seriál Čtyři z tanku a pes - taky jsme mu říkali podle jejich psa - Šarik) a tak jim prohodil psací stroj oknem. Nevzali ho a i přes protesty dostal modrou na hlavu.

Ani nevím, jak jsem se dostal ven z kulturáku. Kytka mi pořád něco říkal, smál se a utěšoval mě. Já začal přemýšlet nad civilní službou. Kačenka měla slzy v očích a šli jsme se radši opít do hospody U Dubu. Tam seděl v rohu Sabath, majitel staré modré knížky, který se hned rozvyprávěl o dávných časech, o PTP. Doma mi otec řekl, že pro mě stejně bude asi civilka lepší, protože s mojí náturou a povahou bych byl určitě pořád zavřenej. 

Uplynulo ale ještě mnoho let a civilní službu jsem si odkroutil až ve svém novém, plzeňském životě. Přišel mi dokonce povolávací rozkaz, poslaný rovnou do všech těch ošklivých událostí, co v mém životě následovaly po maturitě. Byl jsem povolán do Opavy, do nějaké malé jednotky. Musel jsem ukecat v Boleslavi jednu nadrženou zelenou vojandu, aby udělala takový menší podvod, to abych vůbec na civilku mohl. Slíbil jsem jí rande, které se nikdy nekonalo, zaplatil tisícovku a dostal jsem papír, že na mě nemá armáda žádné právo. Opil jsem se z radosti.

Pokaždé, když jsem dlouhá léta potkával (už důchodce) podporučíka Mošnu, měl jsem sto chutí mu přerazit čelist. Nemělo to ale cenu, už jsem nikdy nemusel být vojínem, který by odmítal poslušnost. Jsem taky slušně vychovaný a tak jsem si vždy jen pořádně odplivl. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. prosince 2016

Report, photos, video - ENTRAPMENT, CRYPTIC BROOD, BRUTALLY DECEASED - Klub 007 Strahov, Prague - 2. 12. 2016

Entrapment
OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Dny se čím dál tím víc krátí, noci prodlužují. Lidé jsou nervní z nedostatku světla, ale nám, starým death metalovým fanouškům, to vůbec nevadí. Jsme zvyklí žít v temnotě. Rádi navštěvujeme menší, klubové akce, kde je blízko mezi kapelami a návštěvníky. Podporujeme svými penězi, návštěvou i následnými fotkami a několika skromnými slovy undergroundové podhoubí. 

Brutally Deceased
Jeden takový old school death metalový večer se konal i v pražském klubu 007 na strahovských kolejích. Představit se měly tři kapely vyznávající staré dobré smrtící pořádky známé z hudby devadesátých let minulého století. Začátek v sedm večer, konec v deset. Co si přát víc? V pátek mám odpoledne ještě hlavu plnou jednoho náročného technického projektu, co právě rýsuji v práci, ale už v tramvaji cestou domů si nasazuji do sluchátek poslední album mých oblíbenců ENTRAPMENT ("Through Realms Unseen"), přeřazuji na metal a těším se na večer.

S touhle kapelou jsem kdysi dělal rozhovor, mám všechna jejich alba, triko a pro celkový dojem a zážitek mi chybělo už jen živé vystoupení. Mám to takhle pohromadě v kompletu rád. Jsem fanoušek ENTRAPMENT a tak jsem byl nadšený, když se Michal zase po nějaké době ujal volantu a vyrazili jsme. Doma sice působíme divným dojmem, v našem věku se od nás očekává už jen fotbal před televizí, lahváče v síťovce a nadávání na politiku, manželky a celý svět. Jenže to my neumíme, jsme pořád napnutí, jak koncert dopadne, těšíme se na hudbu, na lidi, na tu pohodu, která naše mise provází. 

Cryptic Brood
Cesta do Prahy proběhla ve tmě, v dobré náladě a s několika dopravními zácpami. Byl pátek a všechny kamiony musely převézt potravinové polotovary z jednoho města do druhého, to se asi nedá nic dělat. Připomínalo to trošku stěhování národů.

Klub 007 Strahov má obrovskou výhodu v dobré dostupnosti autem. Pokaždé když mezi těmi paneláky v klidu zaparkujeme, jdou na mě vzpomínky na dobu, kdy jsem s budoucí manželkou pařil po vysokoškolských barech v Plzni a pořádal nekonečné filozofické debaty s kamarády a hektolitry piva. Jojo, kdeže ty loňské sněhy jsou. Na Strahově se mi líbí, je to klub přesně podle mého gusta. Má svůj nezaměnitelný punkový genius loci.



Je tu celá naše parta prokletých, kteří jako bájní nomádi vyhledáváme podobné undergroundové akce a jezdíme na ně mnohdy přes celou republiku. Známe se navzájem, je to jak za starých časů, jen už spoustu z nás zdobí krásné šediny. Kecáme, jsme rádi, že se vidíme, ujišťujeme se, že je vše u každého v pořádku. Jsme natěšení, v očekávání. Peklo může začít.

BRUTALLY DECEASED nastartovali ten svůj švédský buldozer, vyřadili kvalt a pustili ho na nás z pořádného kopce. Chlad, šílenství, zběsilost, drcení lebek. Mám to takhle rád a dostalo se mi opět chtěného. Kluci si na posledních albech začali do severského smrtícího kovu přidávat své temné ingredience a já si krásně protřepal palici. Takhle by to nějak mělo vypadat, takhle se hraje poctivý, reálný metal. Užil jsem si jej nadmíru. "Satanovo mrtvé tělo" ožilo a já odcházel na dalšího lahváče (v klub pivo nečepují) spokojen. Swedish, maniacal, cold and killer!





Recenze/review - BRUTALLY DECEASED - Satanic Corpse (2016)

CRYPTIC BROOD. Němečtí členové sekty death doomových melodií. Pro mě první setkání s kapelou. Naživo to byla směs starých AUTOPSY, WINTER, BOLT THROWER, GRAVE. To vše zabalené v tom správném retro prašivém temném hávu. Bavilo mě to moc, já podobné ozvěny z dávno otevřených hrobů uctívám snad odnepaměti. Pochutnával jsem si na té zahnívající mršině, lačně hltal každou skladbu, byl podchlazen, zničen, umrtven. Stal jsem se zombie, okusující vlastní maso od kostí. Peklo zamrzlo! Parádní koncert! Doom, freezing, hell! Maniacal doom death from the other world! Excellently!





ENTRAPMENT byli akvizicí ze samého pekla. Michel Jonker a jeho věrní jsou death metaloví punkáči v tom nejlepším slova smyslu. Krypta, ukrývající starý plesnivý smrtící kov, byla otevřena, vyhrnuly se z ní riffy plné hnisu, síry, plesniviny a já byl na vrcholu svého fanouškovského snění. Jednoduchost, přímé údery na solar plexus, tuny kostí, vyložených v ten den, v ten večer, z malého (nebo spíš žádného) pódia přímo nám do obličeje. Zemřete všichni v nekonečných křečích! Sáhla na mě Smrt, rukou kostnatou, s krvelačným dechem. Tohle všechno jsem z vystoupení Holanďanů cítil. Moldy, rusty, icy, great old school death metal gig! Cult!







Recenze/review - ENTRAPMENT - Through Realms Unseen (2016)

A jako vždy se jde podpořit. Kupujeme s Michalem CD, já i triko ENTRAPMENT. Fotím se s kapelami, to abych měl na památku. Konečně se také "poznáváme" v reálu s Michelem Jonkerem, prohodíme pár slov a hlavně! se vidíme jinde než jen na ksichtoknize. Takhle si představuji správný underground. 



Organizace byla jako vždy na výbornou, zvuk nám přišel parádní. Akce se zúčastnilo odhadem padesát lidí z celých Čech a Moravy, i pár cizinců. Musím vyzdvihnout velmi přátelskou a pohodovou atmosféru. Tady jsou samí milí, pohodoví lidé, říká mi Michal a já s ním musím jen a jen souhlasit. Rád jsem vás viděl přátelé, pokecal a dal s vámi pivko! 

Končí se v deset, čeká nás cesta do Plzně. Klidně bych ještě nějakého toho lahváče urval, ale musíme domů. Mám rozkecáno a pořád Michalovi říkám, jak se mi celý večer líbil. Přikyvuje a předháníme se v superlativech, které směřujeme na jednotlivé kapely. Nebylo ten večer slabého vystoupení a já si mohu odškrtnou další dvě skupiny ze svého seznamu smeček, které jsem chtěl ještě před death metalovým důchodem vidět. 

ve středu po zubech a před koncertem s novým trikem Protector koupeným na bolest:)) - byl jsem schopen sledovat jen Simpsonovy:))
V takovém rozpoložení dojedeme až domů do Plzně. Vylezu z dodávky, děkuji za odvoz a těším se do postele. Jsem moc rád, že jsou noci dlouhé a dny beze světla. Mohli jsme si díky tomu a pátečnímu koncertu užít další pořádnou a poctivou porci muziky, která nám koluje v žilách. Skvělý old school death metalový večer, který si budu ještě dlouho pamatovat.

Upozornění!!! Achtung! - celý report je poznamenán mojí středeční tři a půl hodinovou seancí na zubařském křesle, kde mě sličná slečna s vrtačkou (jo, koukala jsem jí do výstřihu), dláty, rozbrušovačkou a různými dalšími nástroji nahánějícími hrůzu, sekala dva prasklé zubní kořeny a frézoval část čelistní kosti - čtyři stehy stačí, drahoušku! Říkala, že prý je to na neschopenku a že prý mám zůstat doma s ledem na hubě. Jenže přátelé, death metalové koncerty jsou také o věrnosti a fanouškovství. A tak jsem po třetí odpolední injekci proti bolesti dělal celý večer tvrďáka. V sobotu mě probudil v půl čtvrté ráno neodbytný pocit, že mám ve tváři partu naštvaných trpaslíků se sbíječkami. Lezl jsem bolestí po zdi. Ale tak, znáte to, metal!

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos







---------------------------------------------------------
Promotion!

FESTIVAL DEADLY STORM IN BOŽKOV 11

Oznámen datum konání festivalu:

Sobota 18. 3. 2017

- místo: Hospoda Pod kopcem, Plzeň Božkov

Budeme se na vás těšit!


facebook událost/event:
https://www.facebook.com/events/209306099485337/
info:
FESTIVAL DEADLY STORM IN BOŽKOV 11


------------------------

info: