pondělí 21. srpna 2017

Photos - BRUTAL ASSAULT 2017 - MASTER´S HAMMER, EMPEROR, CARCASS, ELECTRIC WIZZARD, OPETH, ARKONA, SWALLOW THE SUN, BATUSHKA, DER WEG EINER FRIEHEIT, ELUVEITIE, FURIA, TSJUDER, ULTHA

MASTER´S HAMMER

PHOTOS
author of photos Pavel Kovalančík
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky

MASTER´S HAMMER, EMPEROR, CARCASS, ELECTRIC WIZZARD, OPETH, ARKONA, SWALLOW THE SUN, BATUSHKA, DER WEG EINER FRIEHEIT, ELUVEITIE, FURIA, TSJUDER, ULTHA

MASTER´S HAMMER





EMPEROR


MAYHEM





CARCASS


ELECTRIC WIZZARD



OPETH

ARKONA



SWALLOW THE SUN



BATUSHKA



DER WEG EINER FRIEHEIT


ELUVEITIE


FURIA


TSJUDER

ULTHA


Recenze/review - VENOM INC. - Avé (2017)


VENOM INC. - Avé
CD 2017, Nuclear Blast

for english scroll down please

Zastávám názor, že na legendy se nesahá! Chovám k nim přirozenou úctu a obdiv. Snažím se být pokorný. Okolo nové desky VENOM INC. jsem našlapoval opatrně a s respektem. První vypuštěné singly mě moc nepřesvědčily, ale ducha starých VENOM z let 1989 - 1992 jsem z nich přeci jen cítil. Byl jsem ale hodně ovlivněn živým koncertem, na kterém mě kapela totálně rozsekala na malé kousky. Dost ale bylo úvodních slov. Jaká je tedy podle mě novinka legendárních muzikantů?

Nutno rovnou říci, že velmi dobrá. Posluchači se určitě rozdělí na dva tábory. Jeden bude hořekovat nad tím, že "už to nejsou ti praví staří VENOM" a ti druzí otevřou svoji mysl a naladí se na stejnou vlnu jako kapela. "Avé" určitě není špatným albem, spíše naopak. Je doslova narvaná klasickými riffy mistra Mantase, ďábelským vokálem pana Demolition Mana a neotřelými bicími Abaddon.   



Osobně se mi líbí, že se VENOM INC. snaží v rámci možností posouvat kupředu. Nejsou jen svým vlastním revivalem, ale současně znějící smečkou, samozřejmě s přihlédnutím ke klasice, jejíž jsou nedílnou součástí. Deska se velmi dobře poslouchá, je plná odkazů na MOTORHEAD, MERCYFUL FATE, zvukově pak hozená až někam do současných ACCEPT. Máme co do činění s upřímným, rovným, hrdým, temným materiálem. Je to stará škola, ale zahraná s velkou vervou a odhodláním. Člověk možná podvědomě očekává 40 let starou muziku, ale doba se změnila. Změnili se i VENOM INC. Troufám si tvrdit, že k dobrému. Myslím, že zklamáni nebudou ani staří fanoušci, ani ti mladí, kteří znají slavnou éru jen z doslechu. Nejlepší nakonec stejně bude, když si album poslechnete a uděláte si názor sami. Osobně jsem velmi spokojen a nahrávka u mě roste každým dnem. Ave Satanas!



Asphyx says:

I have a rule that you do not touch legends! I naturally admire and respect legends. I try to by humble. So I was walking around a new album by VENOM INC. very slowly with respect. The first released singles did not convinced me that much but I was able to feel the soul of the good old VENOM from 1989-1992 in them. I was very influenced by their live concert because that time the band totally killed me and cut me in small pieces. But that was enough about the introduction. So what I think about this new album by these legendary musicians? 

Well, let´s say that it is really good. There will be 2 types of listeners – the ones who will say that “these are not the same VENOM as they were before” and the ones who will open their minds and go in the same direction as the band. “Avé” is not a bad album at all but rather the opposite. It is literally filled with classical Master Mantas´s riffs, devil Demolition Man´s vocal and the brand new Abaddon´s drums.



I personally like that VENOM INC. tries to move forward as far as possible. They are not their own revivals but they also sound modern but with some classical parts because they are part of that. The album is easy to listen, it is full of links to MOTORHEAD, MERCYFUL FATE and in case of the sound it goes to the modern bands like ACCEPT. This is hones, straight, proud and dark material. It is old school but played with great determination. You might think that they will play the 40 years old music but time has changed. And VENOM INC. have changed. But for me it was in a good way. I think that even the old fans would not be disappointed but also the young ones who know VENOM´s great era just from stories. But you should just go and listen to this album by yourself to see what do you think. Personally, I am happy about it and the album grows every day when I listen to it. Ave Satanas!

Tracklist:
1. Ave Satanas
2. Forged In Hell
3. Metal We Bleed
4. Dein Fleisch
5. Blood Stained
6. Time To Die
7. The Evil Dead
8. Preacher Man
9. War
10. I Kneel To No God
11. Black N Roll

Lineup:
Tony “Demolition Man” Dolan - Vocals / Bass
Jeff “Mantas” Dunn - Guitars
Anthony “Abaddon” Bray - Drums


Rozhovor - VALGRIND - Na posledním EP "Seal Of Phobos" se témata našich textů liší. Od krvavých válek, až k obskurním starým pohřebním rituálům a úvahám o pádu staré civilizace.


Rozhovor s death metalovou kapelou VALGRIND z Itálie.

Přeložila Duzl, děkujeme!


Ave VALGRIND! První otázka se asi nabízí sama. Viděli jsme se nedávno na festivalu EETEF OPEN AIR FEST ve Volyni. Jak se vám u nás v Čechách líbilo a jak vám chutnal náš alkohol (fernet)? Musím vám ještě jednou moc poděkovat za perfektní vystoupení. Totálně jste mě smetli!

Moc jsme si to užili! Festival byl dobře organizovaný, zvuk na pódiu byl dokonalý a všichni byli opravdoví profesionálové. Určitě jeden z našich nejlepších koncertů! Strávili jsme skvělý čas s našimi kamarády z HELSLAVE...dělit se s nimi o dodávku a hotel bylo šílené. Fernet byl sladkým překvapením, ale možná jsme se trochu předávkovali (obzvláště já)... trochu moc ...hahahah.


Historie vaší kapely sahá až do devadesátých let. Nevím ale, nakolik vás budou čeští fanoušci znát. V počátcích jste vydali jen pár demonahrávek a pak jste VALGRIND uložili k ledu. Myslím, že by neškodilo provést nás, vaše fanoušky, celou historií kapely. Povídej, prosím. 

Kapela se zrodila v polovině devadesátých let v Cosenza, jižně od Itálie a vydala mnoho demáčů v různých sestavách. Massimiliano (kytarista) se se zbytkem kapely přestěhoval do Bologni v roce 2002 a já jsem se stal ve stejném roce kytaristou. Pracovali jsme tvrdě po dobu jednoho roku, ale v roce 2003 jsme se kvůli vážným třenicím mezi zakládajícími členy rozpustili. Byla to velká rána pro všechny. Naštěstí já a Massimiliano jsme byli dost motivováni k reformovaní kapely o několik let později, myslím, že to bylo kolem roku 2008. Přesunul jsem se na vokál a začali jsme pracovat na našem debutovém albu "Morning Will No More", který obsahoval některé předělané skladby z demáčů a pár zcela nových skladeb. Pak se k nám připojil Gianmarco na bicí a konečně jsme stabilizovali sestavu, která nahrála "Speech of the Flame", album, na které jsme stále velmi hrdí. Poslední EP "Seal of Phobos" vyšlo v letošním roce a představuje se na něm náš nový rytmický kytarista Umberto. Myslím, že obsahuje naše dosud nejsilnější materiály.


Přiznám se, že i když poslouchám death metal přes 25 let, tak poprvé jsem o vás slyšel až v roce 2012. „Morning will come no more“ mě doslova rozsekalo. Poslouchal jsem album pořád dokola a těšil se na další desku. U další nahrávky „Speech of the Flame“ už jsem věděl o koho jde a desku si neskutečně užil. Nejvíc mě ale dostalo vaše poslední EP z letošního roku „Seal of Phobos“. Mě se na vás líbí ten postupný vývoj. Cvičíte jako muzikanti hodně? Kolik času vlastně strávíte ve zkušebně? 

Jsem rád, že považuješ poslední EP za naši nejlepší věc. Taky si myslím, že se vyvíjíme a odměnou nám jsou pozitivní ohlasy. Cvičíme hodně individuálně, ve zkušebně spolu moc času netrávíme, protože žijeme daleko od sebe. Ale sdílíme věci e-mailem, mluvíme o tom hodně a staráme se o každý detail!


Pojďme k novému albu. První, co mě na „Seal of Phobos“ zaujalo, tak je zvuk nahrávky. Kde jste nahrávali a kdo stojí za výslednou produkcí?

O produkci se postaral Umberto, namixoval celé EP. Většinu práce udělal ve svém domácím studiu. Tentokrát jsme se rozhodli pro jiný zvuk a trochu jsme tím rozdělili posluchače. My jsme ale s výsledkem velmi spokojeni a většina komentářů je také velmi pozitivních!

Parádní je i obal. Kdo je pod ním podepsán a jak jste jej vybírali? Přiznám se, že mi přijde pro death metal poměrně netypický, ale o to víc zajímavý. Čtenáře by asi zajímalo, co má znázorňovat a vyjadřovat?

Já jsem autorem obalu. Chtěl jsem tentokrát vytvořit něco odlišného. Já a Massimiliano jsme hodně hovořili o titulu a já jsem přišel s touto myšlenkou démonického šperku představujícího cerberus, což je téma, které jsme již v minulosti použili. Myslím, že je to symbol strachu, dobře spojený s názvem EP a je snadné si jej zapamatovat. Jsme přímočará kapela a nechceme být příliš tajuplní v našich konceptech.


Ve svých textech se VALGRIND zaobírají historií. Jak jste se k tomuto tématu dostali? Proč vlastně historie? A o čem pojednávají texty na posledním EP „Seal of Phobos“.

Nevím přesně, proč jsme tak fascinováni dávnými časy hahaha ... Já beru hudbu jako únik od každodenních bojů a pravděpodobně tohle vede mě a Maxe k tomu, abychom psali texty o něčem, co dovedlo naši mysl tak daleko. Hudba sama o sobě je dost evokující a myslíme si, že potřebuje silné představy. Chci říci, že jsem se volně inspiroval historií a dávnými dobami, nemám zájem o to, abych ve svých textech dával lekce z historie. Já nejsem vědec, jen jsem si občas vybral některé věci podle svých vlastních pocitů a osobních zájmů. Na posledním EP se témata liší. Od krvavých válek, až k obskurním starým pohřebním rituálům a úvahám o pádu staré civilizace.


Kdo je vlastně hlavním autorem hudby a jak VALGRIND skládají nové songy? Tvoříte jako kapela dohromady nebo máte ve svém středu někoho, kdo je hlavním „mozkem“? 

Hudebně je Massimiliano hlavním skladatelem. Píše 70% hudby, zatímco na počátku byl jediným skladatelem. Několikrát jsem přišel s pár nápady a píšu většinu textů. Umberto také pracuje na některých nových věcech. Navzdory tomu všichni přispívají svými nápady, mohou si sami upravovat co potřebují. Zvláště Gianmarco, který si skládá bicí doma sám. Vzhledem k tomu, že žijeme daleko od sebe, posíláme si nový materiál a pracujeme na skladbách ze začátku individuálně. Když se pak sejdeme ve zkušebně, ladíme detaily.


Posledních pár let mi přijde, že italská death metalová scéna jde neskutečně nahoru. Máte spoustu vynikajících kapel, mnoho z nich hrálo i u nás v Čechách. Je tomu opravdu tak? Nebo je to jen pohled mě, jako fanouška ze zahraničí? Zajímalo by mě, jak vaše scéna funguje? Chodí lidé na koncerty? Podporují kapely? 

Kvalita italských kapel je nyní velmi vysoká. Tvůj dojem je správný, během posledních deseti let se scéna hodně rozrostla a profesionálnost hudebníků taktéž. Ale pořád je těžké organizovat úspěšné koncerty.

Nové album vyšlo u Everlasting Spew Records. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni? 

Naprostá spokojenost. Giorgio a Tito podporují naši hudbu tím nejlepším způsobem, jak je to jen možné. Když jsme podepisovali smlouvu s Everlasting Spew, nehledali jsme nový label, ale oni měli zájem o to vydat nějaký old school deathmetal a dali nám dobrou nabídku.


Myslím, že „Seal of Phobos“ by nejvíc slušelo vydání na vinylu. Neuvažujete o tom? Jaký je vlastně tvůj vztah ke gramodeskám, k jejich zvuku? Jsi sběratelem?

Byl by to splněný sen! Nikdy mi nebylo dopřáno vydat alespoň jedno album na vinylu. A protože "Seal of obos" je EP, tak myslím, že šance jsou malé. Ale uvidíme, nikdy neříkej nikdy! Nejsem sběratel, ale vlastním stovky cd a vinylů nevyjímaje hahaha ... kupuji ale jen hudbu, kterou miluji, myslím, že to je hlavní rozdíl mezi mnou a sběrateli. Ale respektuji pohled sběratelů, jsou podstatnou součástí undergroundové scény.


Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily? 

Je jich mnoho. Netrpělivě čekám až si koupím nové Incantation a nové Unaussprechlichen Kulten, oni vždy produkují vražedný materiál. Také chválím poslední Suffocation a Immolation i přes produkci. Další skupina, která mě hodně zaujala je Horrendous, klasická a svěží současně. Zajímám se taky o experimentální věci jako Phyrron a Mithras, takže se těším brzy i na ně.

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Moje oblíbená česká kapela je jednoznačně Heaving Earth. Tihle týpci jsou neuvěřitelní. Hráli jsme s nimi v Plzni s mojí další kapelou HATEFUL a byl jsem z nich unešený. Kdysi dávno jsem viděl vystoupení několika českých kapel jako Hypnos, Alienation Mental, Godless Truth a Krabathor...taky se mi moc líbili Lykathea Aflame, ale nevím, jestli jsou ještě aktivní. Každopádně doufám, že se vaše scéna brzo zase vrátí.


Co chystají VALGRIND v nejbližších měsících? 

Pořád propagujeme „Seal of Phobos“, ale samozřejmě taky pracujeme na novém materiálu. Neradi ztrácíme čas, jsme zrovna v kreatívní fázi a nové skladby přicházejí rychle. No a v mezičase doufáme, že si zahrajeme na dalších skvělých akcích, třeba jako byl právě ETEF!

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů. Těším se, že až vás zase někdy uvidím naživo a dáme pak pár drinků!

Díky moc brácho a díky za podporu a tenhle skvělý rozhovor! Doufám, že si spolu brzo zase dáme panáka fernetu!

Interview - VALGRIND - On the last EP "Seal Of Phobos" the themes vary from bloody wars to obscure ancient funeral rituals and reflections on the fall of the ancient civilities.


Interview with death metal band from Italy - VALGRIND.

Translated by Duzl, thank you!


The first question is offered itself. We have seen the band recently at the ETEF OPEN AIR FEST festival in Volyně. How did you like it in Bohemia and how did our alcohol (fernet) taste to you? I have to thank you once again for the perfect performance. You totally beat me!

We had great times there! The festival itself was well organized, the sound on stage was perfect and everyone was super professional. One of our best shows for sure! We had great times with our mates Helslave, sharing the van and the hotel with them was crazy. Fernet was a sweet surprise but maybe we abused it (specially myself) a little bit too much hahahah.


Your band's history dates back to the nineties. But I do not know how much Czech fans will know you. In the early days you have just released some demos and then you have saved VALGRIND to the ice. I think it would not hurt to make us, your fans, the whole history of the band. Tell us, please.

The band born in the mid-nineties in Cosenza, south of Italy and released many demos with different line-ups. Massimiliano (guitars) moved to Bologna with the rest of the band in 2002 and I joined the same year with the role of guitar player. We worked hard for one year or so but we disbanded in 2003 due to serious frictions between the founding members. It was a big blow for everyone. Luckily me and Massimiliano were enough motivated to reform the band some years later, I think it was around 2008. I moved to vocals and we started to work on our debut album „Morning will come no more“, which contained some songs re-arranged from the demos and some other completely new tracks. Then Gianmarco joined us on drums and we finally stabilized the line-up that recorded „Speech of the Flame“, an album we are still very proud of. The latest ep „Seal of Phobos“ has been released this year and features our new rhythm guitar player Umberto.I think it contains our strongest material to date.


I admit that even though I have been listening to death metal for over 25 years, I first heard about you in 2012. "Morning will come no more" literally broke me. I listened to the album all the time again and again and looked forward to the next album. With another recording of "Speech of the Flame", I already knew who you are and enjoyed the album a lot. But the best for me is a last EP from this year's "Seal of Phobos". I like the gradual development. Do you practice as a musician a lot? How much time do you spend in the rehersal?

I'm glad you consider our last EP our finest hour, we also think we are progressing and positive opinions are rewarding! We practice a lot individually but we do not spend much time together in the rehearsal room due to the fact that we live far from each others. But we share the stuff via e-mail and talk a lot about it, we take care of every detail!


Let's go to the new album. The first thing that interests me on "Seal of Phobos" is the sound of the recording. Where did you record and who is behind the production?

Umberto took care of the production, he mixed and engineered the Ep. He did most of the work in his home studio. We opted for a different sound this time and we kinda divided the audience a little bit. But we are still very satisfied with the final result, and most of the comments are highly positive!

The package is also great. Who is the author and how did you choose him? I admit that it will be quite unethical for death metal but more interesting. The readers would probably be wondering what it should represent and express?

I am the author of the cover. I wanted to create something different this time. Me and Massimiliano discussed a lot about the title and I came up with this idea of a demonic jewel representing cerberus, a subject we already used in the past. I think it is a symbol of fear, well connected to the Ep's title and easy to remember, we are a straightforward band and we do not like to be too critptyc in our concepts.


VALGRIND lyrics contain a lot from History. How did you get to this topic? Why history? And what the lyrics of the last EP "Seal of Phobos" are about.

I don't know exactly why we are so fascinated by the ancient times hahaha...I consider the music a sort of haven from the daily struggles and probably this leads me and Max to write lyrics about something that guides our minds far from here. The music itself is quite evocative and we think it needs powerful images. I want to state that I'm freely inspired by history and ancient times, I'm not interested in giving lame history lessons in my lyrics. I am not a scholar, I just pick up things here and there following my sensations and personal interests. On the last Ep the themes vary from bloody wars to obscure ancient funeral rituals and reflections on the fall of the ancient civilities.


Who is the lead author of music and how VALGRIND compose a new songs? Are you creating  new material as a band together or is someone in the middle who is the main "brain"?

Musically speaking, Massimiliano is the main songwriter. He writes like 70% of the music, while in the beginning he was the sole composer. I come up with some music occasionally and write most of the lyrics. Umberto is also working on some new stuff. Despite that, everyone contributes with ideas and arrangements, and they are free to add their own touch to the compositions, specially Gianmarco, who creates the drum patterns on his own at home. Since we live far from each others we trade files of the new material and start working individually on the songs. When we are gathered in the rehearsal room we take care of the details.



For the last couple of years, I think the Italian death metal scene is going up incredibly. You have a lot of great bands, many of them played in our country too. Is that really so? Or is it just my opinion, like a fan from abroad? I wonder how your scene works? Are people going to concerts? Support bands?

The quality of the italian bands is now very high. Your impression is right, during the last ten years the scene has grown a lot and so has the professionality of the musicians involved. It is still difficult to organize succesful gigs here though.

The new album was released at Everlasting Spew Records. Why did you choose this label and how satisfied you are with their work?

Totally satisfied. Giorgio and Tito are supporting our music in the best way possible. We weren't searching for a new label when we signed with Everlasting Spew, they were interested in releasing some cool old-school stuff and offered us a good deal.


I think "Seal of Phobos" would be the best in vinyl edition. Do you think about it? What is your relationship to the vinyls and their sound? Are you a collector?

It would be a dream come true! I've never been blessed with one of my albums released in vinyl. Since „Seal of Phobos“ is an Ep I think chances are slim. We'll see, never say never! I'm not a collector but I own hundreds of cds and vynils anyway hahaha...I only buy the music I love, I think this is the main difference between me and a collector. But I respect the collectors point of view, they are an essential parts of the underground Metal scene.


Do you have some albums which got your attention recently? 

A lot of them. I'm impatiently waiting to buy the new Incantation and the new Unaussprechlichen Kulten, they always produce killer material. I also appreciated the last Suffocation and Immolation despite the production. Another band that impressed me a lot is Horrendous, classic and fresh at the same time. I'm also interested in more experimental stuff like Phyrron and Mithras, look forward to get them soon.

Do you know or are you listening to some band from Czech Republic?

Ma favourite Czech band is definitely Heaving Earth! These guys are incredible, I shared the stage with them in Pilsen with my other band Hateful and I've been blow away! In the old days I witnessed the performance of many killer Czech acts, like Hypnos, Alienation Mental, Godless Truth and Krabathor...i also liked Lykathea Aflame a lot, I don't know if they are still active. I hope that your scene will come back stronger soon.


What about the plans of VALGRIND in the upcoming months?

We are still promoting „Seal of Phobos“ but of course we are also working on the new stuff. We do not like to waste time, we are in a good creative phase and the the new songs are coming fast. In the meantime we hope to play other great shows like the one at ETEF!

Thank you very much for the interview. I wish your new album good sales and gigs full of crazy fans and tons of a great ideas! I look forward to seeing you on the show and we will take a some drinks together!

Thank you very much bro for the support and the killer interview! I hope we'll have some other shots of Fernet soon!

Recenze/review - VALGRIND - Seal Of Phobos (2017)
Recenze/review - VALGRIND - Speech Of The Flame (2016)

neděle 20. srpna 2017

Recenze/review - DECREPIT BIRTH - Axis Mundi (2017)


DECREPIT BIRTH - Axis Mundi
CD 2017, Nuclear Blast

for english please scroll down

Propletenec roztodivných pocitů. Jako bych se prodíral zkroucením trnitým keřem. Do krve rozedrán, bolestivý, se srdcem v mlžném oparu. Někdo mě spoutal na konci mé mise, přivázal mi na prsa krysu, která má jedinou možnou cestu ven. Prokousat se skrze mne. Koukám do jejích tmavých očí a pomalu se stávám její potravou.

S novou deskou amerických technických death metalistů DECREPIT BIRTH jsou mé pocity nastavené velmi podobně. Hudba si zdánlivě nejdřív proplouvá vzadu, pobublává. Není ničím zajímavá, krev se ještě nevaří. Jenže postupně dozrává, mění se, přetváří, graduje. Je sice pravdou, že alba z let 2008 a 2010 mě vzala více, ale ta síla, ta prazvláštní temná energie, je obsažena i v novince. Vypadá to, že krysa se prohryže brzy ven.



"Axis Mundi" volně čerpá ze starých DEATH, s určitým až black metalovým otiskem, chladem. Vokalista spíše deklamuje, než aby zpíval, ale důležitý je celek a ten je až překvapivě nakažlivý. Nesdílím úplně bezbřehé nadšení skalních fanoušků, jsem spíše mužem v pozadí, který kapelu sleduje a dává si ji do žil jen ve chvílích, kdy na ni dostane chuť. Skladby jsou propracované, zvuk zajímavý, melodie chladně jiskřivé. Pro mě je ale nejdůležitější určitá, až magická atmosféra, zahnívající (nebál bych se říct depresivní) odér. DECREPIT BIRTH opravdu připomínají neklidnou řeku plnou vroucí zkažené krve. Při poslechu vám odumřou mozkové buňky a mysl bude nasměřována na chaos. Při tomhle albu se umírá s rozvahou, odhodláním a děsem v očích. Rozhodně zajímavá záležitost, která stojí za pozornost. 



Asphyx says:

A bunch of weird feelings. I feel like I went through a rose bush. I am bleeding, it is painful and my heart is in a mist. Someone found me at the end of my mission, tied a rat on my chest that has the only way out. It has to bite its way out through me. I look into its dark eyes and slowly become her food. 

I feel a little bit the same with the new album by American technical death metal band DECREPIT BIRTH. Their music seems like slowly and peacefully floating in the back, buzzing. Nothing interesting here, the blood is not boiling yet. But gradually it ages, changes. It is true that their albums from 2008 and 2010 hit me more, but the power, the interesting dark energy – it is all there in the new album too. It looks like the rat will find its way out soon.



“Axis Mundi” draws freely from the old DEATH with a certain black metal print and coldness. The vocalist declaims rather than sing but the whole is important and the whole is surprisingly contagious. I do not think the same as the enthusiastic fans, I am in the back watching the band and I listen to it only when I want. Those songs are nicely done, well worked out, sound is interesting, and melodies are freezing sparkly. For me the most important thing is the magical atmosphere, the mouldy (or even depressing) smell. DECREPIT BIRTH really resembles a turbulent river full of boiling decayed blood. While listening to this album, your brain cells will die and your mind will be focused on chaos. You will die with determination and fear in your eyes. It is definitely an interesting thing that is worth listening.


Tracklist:
1. Vortex of Infinity...Axis Mundi
2. Spirit Guide
3. The Sacred Geometry
4. Hieroglyphic
5. Transcendental Paradox
6. Mirror of Humanity
7. Ascendant
8. Epigenetic Triplicity
9. Embryogenesis
10. Orion (Metallica cover)
11. Desperate Cry (Sepultura cover)
12. Infecting the Crypts (Suffocation cover)

band:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto šestý - Návštěva z NDR

 

Příběh sto šestý - Návštěva z NDR

Sedím dole u autobusáku, hned vedle Tuzexu, který prý budou brzy zavírat. Místo veksláků, prodávajících zde ještě nedávno bony, leží před výlohou bezdomovec. Hrozně smrdí, chrápe. Je šedivo, na to, že je léto, docela i chladno. Pak ji uvidím, jak jde od hospody U Bičíků směrem ke mě. Na tváři úsměv, houpavá chůze, rozevláté boky, které mám tolik rád. Už z dálky se na mě směje. Jakoby se černý asfalt rozestoupil a stal se cestou plnou vlčích máků. Je krásná a sexy.

"Ahoj Smrťáčku, máš všechno?": pošeptá mi mezi polibky a raději zkontroluje, jestli jsem vzal všechny věci podle seznamu. Lunch meat, sirky, víno - litrovku nevalné kvality, ale levné a pro nás tenkrát dostupné. Většinou jezdíme všude vlakem, ale na chatu kousek od Doks, která nám je na dnešní večer zapůjčena a kde máme zítra očekávat dvě Kačenčiny kamarádky, musíme autobusem. Kupujeme lístky a má milá mi vysvětluje dlouhý příběh o tom, jak se s Marií a Helgou z Drážďan seznámila.

Zatímco já si dopisoval s Ruskama a piloval na základce azbuku, Kačenka posílala dopisy německy dvou holkám a celé tohle přátelství na papíře jim vydrželo. Holky měly přijet v sobotu kolem poledne vlakem do Prahy, tam na ně bude čekat její táta a obě je přiveze. Německy umím celkem slušně (tenkrát) a tak se těším. Podle fotek vypadají obě Germánky velmi dobře a prodloužený víkend se třema sexy křepelkama byl v sedmnácti můj sen. Vystupujeme v Doksech, pak musíme pěšky. 

Cestou zpíváme texty od Debustrolu, protože je najednou dusno a ovzduší připomíná džungli. Vezmu Káče batoh, jednak proto, že jsem gentleman, ale hlavně, abych se jí mohl koukat na zadek. Ví o tom, dělá to asi už naschvál, protože cestou do Ralska hodně kroutí boky, natřásá se a ještě se mi směje. Mám sto chutí ji povalit někde do trávy, ale jdou s námi nějací chalupáři, tak není čas, ani místo. Konečně chata, schovaná pod skalním převisem. Spíš zálesácká bouda, ale s televizí, s videem, kazeťákem, vodou a elektrikou. Připadám si jako v ráji.

Otevíráme hlady lunch meat a jíme jej po studenu s okurkama. Zapíjíme vínem, je kyselé, s divným pozůstatkem na jazyku, ale nic nám to nevadí. Máme jeden druhého, napěchovanou touhu ve svých tělech. Chci překvapit, tak vyndávám kazetu s Dolly Buster, kterou mi podstrčil Prcalík s tím, že uvidím neviděné a že prý Káču tak navnadí, že bude k nezastavení. Dělám tajemného, porno tenkrát neměl každý v kapse. Překopírovaná videokazeta zašumí, objeví se nějaká reklama na volání pro osamocené muže, které nám přijde neskutečně vtipné a Káča ho pak dlouho napodobuje ("Nenech mě čekat samotnou, no pojď, mám vlhko ve svém klíně, tak pojď ty hřebče, zavolej"). Sranda veliká.

Objeví se hlavní hrdinka, hlavu jak jedna naše sousedka. Trvalá a prsa - dvě obrovské bóje (ta se neutopí, napadne mě první!). Sednu si do křesla, Káča na mě roztouženě nasedne. Líbám jí na krku, od ucha až ke klíční kosti. Chytám ji po vzoru pornoherce hezky zezadu za prsa. Dolly dělá obličeje, jako kdyby do ní někdo narval rožhavený železo. Jsem zvědavý, co bude dál a přiznám se, že nás celý tenhle příběh nepříběh docela rajcoval (tenkrát). Paní z dabingu sice asi u namlouvání štrikovala, ale nám to nevadí. Obrázky se hejbou, pán má mezi nohama kladivo a Dolly se houpu balóny. Jsme v nejlepším a kazeta se zamuchlá. Vybuchneme v extázi i smíchu.

Sedneme si na terásku, vytáhneme kabely, aby mohl hrát kazeťák. Po skotačení chtěla Káča vždycky Saxon, až jsem na ně občas žárlil. Ale kolem je les, ptáci řvou spolu s heavy metalem a je nám překrásně. Pije se víno a čeká na bouřku. Do noci pak řveme další a další texty, našli jsme totiž rum po předchozí návštěvě. Usneme v objetí a je nám jedno, že na zářící obrazovce pořád Dolly žmoulá v puse klobásu velikosti pendreku.

Ráno zaspíme, musíme během půl hodiny uklidit, co jde. Na náměstí v Doksech skoro běžíme. U kašny už přešlapuje pan otec a dvě dívky. Maria, kráska od přírody, jak modelka. Zrzavoučká ve stylu podzimního listí a s pihami, které musí mít každý rád. Vedle Helga, trošku nasupený výraz. Typická Němka, zadek, prsa, lehce oplácaná, ale o to víc sexy. Musím říct, že fotky, které poslaly nedávno Káče, ještě dost zkreslovaly, vypadají o sto procent lépe.

Seznámíme se, já jsem olíbán až se červenám. Jsem za vtipného a pokouším se při představování s Marií zazpívat slavnou árii Avé Máááriááá. Rozseká ji to, až jí začnou nadskakovat prsa. Jsem jako nějakej kohout, kterej si značkuje teritorium. Dostanu od Kačenky jedno výchovné rýpnutí. Za ty roky už vím, že jsem přestřelil. Helga se pořád netváří. Obě studentky drážďanského gymnázia jsou upozorněny, aby byly slušné a hodné, že za ně má pan otec zodpovědnost. Mě je řečeno, ať nevyvádím žádný blbosti. A že pro nás po víkendu v úterý přijede. Čekají mě 4 dny s třema holkama. V tom věku už jsem se viděl...ale vy víte co, že ano?

Snažím se zaplést rozhovor a tak machruju, že jsem byl hned po revoluci s rodiči v drážďanské galerii. Je mi řečeno, že tam byl snad každej, ne? Ale jsme všichni mladí, veselí a freundschaft zafunguje velmi brzy. Velkou výhodou bylo, že Mária byla metal, sice "jen" heavík, ale hned si začaly s Káčou špitat (jasně Saxon). Horší to bylo s Helgou, kolem které jsem jako správný hostitel skákal jak čamrda. Ona nic. 

Jazyk ji rozvázal až rum, v Doksech koupené pivo a studené špekáčky, které jsme si prý měli opéct. Jenže kdo by rozdělával oheň, že? Místo toho jsme hodili bágly do kouta, vzali si peněženky, já do zadní kapsy peněženku a šlo se na náměstí. Tam klasická hospoda, naštvanej výčepní. Holky koukaly, u nich, i když byly z východního Německa, nic takového neznají. Pivo střídá pivo, Helga je najednou celá rozevlátá a začne se ke mě tulit. To jsou ty zákony paradoxů, o kterých vždycky mluvil Kytka. Je to tak na celém světě, co se zeměkoule točí. Některou chcete, ona nikdy nedá a navěky zůstane snem a naopak. 

Ještě že mám Káču, jinak by mě asi Helga dostala v chodbičce u záchodů. Ne že bych byl svatej, ale taky jsem zamilovanej, že ano?! Koupíme holkám smažák, protože ho neznají a chtělo by to něco "typyše čechyše ". Moc jim chutná. Jen ta cesta zpět na chatu je taková rozevlátá. Uložím, odnesu posledních pár kilometrů Helgu na rukou. Je čím dál tím těžší. Jsem moc rád, když ji nainstaluji opilou na hromadu spacáků. Všimnu si u toho, že má černý krajkový kalhotky. Musím si opláchnout obličej studenou vodou.

Já, Káča a Maria (dcera boží), sedíme do noci na terase a kecáme (metal napříč národy!). Každým dalším panákem se zlepšuje moje němčina a holkám je chladno. Tulí se, jsme pod dekou. Teplo má být až zítra. Vidím před spaním ještě převlíkající se Marianku a usínám se zadkem Káči ve svém klíně. Krása.

Ráno nás probudí Helga, která si pustí "náš pornofilm". Všichni tam hekají, že mě rozbolí hlava. No, možná je to taky těma všema pivama a rumem, asi i tlakem, který se ve mě za celou noc nashromáždil. Chtěl bych si Káču někde, nějak, vzít jako ženu, rychle a hltavě. Místo toho zdrháme na terasu, aby si mohla Helga dokoukat velmi poučný a motivační film. Za chvíli za náma přijde Maria, vyspaná do růžovo zrzava. Je nádherná. Koukám na ní jako na zjevení, jako na svatej obrázek, až je mi řečeno, aby mi nevypadly oči z důlků.  

Naplánovali jsme výlet a pokouším se všechny své dívky provádět. Znám a mám rád Karla Hynka Máchu a jsme v jeho kraji, tak se chvílemi dostávám do rauše. Kupodivu se můj nesměle německý, ale o to víc nadšený výklad líbí. Pamatuji si, že na Bezdězu jsme jedli jen chleba a nakládaný okurky. Ale bylo dobře, nikdo si neztěžoval. Všude jsme, my podivná čtveřice, středem pozornosti. Jeden vyhublý, obrýlený metalista v džínové bundě, s nášivkami. Káča to samé, jen v hezčím balení. Maria v šatech z vlčích máků (když zadul vítr, tak se jí proplétaly okraje o stehna a zajímavá kombinace žluté se zrzavou ve mě vzbuzovala údiv). A potom Helga, s velkým poprsím, zadkem, který zračí jistotu a dobrý porod.

A tak nás všude oslovovali, staří manželé na výletě, s pánem, který po letech zase mluvil německy. Dostali jsme sušenky máslové, krásně uleželé, asi odněkud taky z chalupy a já pak pohlazení od stařenky po tváři, protože jsem ji na kopec vynesl batoh. Taky se dá do řeči párek zamilovaných z nedaleké vsi, kteří se sčuchli na procházce, když šli každý sám. Počasí tak akorát, ale popadla nás nakonec zase žízeň (jak jinak).

Nasměřovali jsme kroky do jedné lesní restaurace, hned u Máchova jezera. Pivo Klášter, na zkroucených táccích, klobása na grilu, limonáda vyrobená z cukru a slunce. Líbám ji z Kačenčiných rtů, když jdou obě Němky na záchod a je mi prozrazeno, že se prý Helze neskutečně líbím. Nojo, ale já nejsem suvenýr z Čech, odpovím, ale lichotí mi to, to zase jo.

Výčepní je nádherná paní, servírka také, dvě dámy v letech (ehm, 40). Obě s rozevlátými vlasy, obrovským úsměvem ve tvářích. Když viděly, že jsme metal (poslouchaly rock) a že holky jsou z Německa, staraly se o nás jako o vlastní děti. Občas přišla nějaká rodinka na výlet, ale tátové byli nervní a mámy počítaly každou korunu za nanuky. My seděli stranou, pod velkou borovicí a jedli domácí štrúdl zadarmo. Helze i Marii se najednou v Čechách neskutečně líbí, i když Helga se mi snaží s přibývajícími pivy neustále koukat vilně do očí. Nedám se, držím Kačenku za ruku.

Zůstaneme až do zavíračky a ty dvě milé, překrásné dámy nám, mezi panáky na ukončení směny, prozradí, že se chodí koupat každý den po práci do Máchova jezera nahé. No řekni, můj milý čtenáři, odmítl bys takovou nabídku? Ano, styděl jsem se, když mě připité holky nutily, abych odhodil i trenýrky, ale bylo to jen na oko. Ráchali jsme se v teplé vodě, prosévali mezi prsty písek. Naše německé kamarádky doslova řičely blahem, Maria jako bohyně lásky, se souměrnou postavou, ohněm ve vlasech a kousky třpytivých kapek na místech, o kterých se nemluví. Helga jako bohyně plodnosti, statná, usměvavá, cákající vodu na všechny. 

O dvou servírkách, výčepních by se dala napsat kniha. Snad poprvé v životě jsem viděl ženy v "jejich věku" takhle blízko a do detailu nahé a musím říct, že mám ten obrázek dodnes občas ve snech. Byly nymfami, krásnými vílami, už zkušenými, s jistým krokem, vlnivými pohyby a rozvrkočenými vlasy. Tulím se na břehu ke Káče, drhneme o sebe pískem, usazeným na našich tělech. Sleduji celou tu krásu a jsem hrozně rád za návštěvu z NDR. 

Jak jsme opilí, tak si smotáme oblečení do uzlíků a jde se nahým pochodem až na chatu. Nikde nikdo, jen měsíc, rozedrané nohy z hrbolaté cesty. Já a tři prdelky, pak skákání do obilí, plavání ve zlatavých klasech. K tomu stříbrný svit, bláznoství, mládí. A dojedený lunch meat číslo čtyři. Pak hroznej smích u Dolly Buster. Najednou mám okno.

"To si děláte srandu, ne? Jakube, Káčo mazejte ven a oblíct, to sem ještě neviděla, spát všichni na hromadě nahý!": ozve se od dveří. Paní Kačenkovou totiž nenapadlo nic jiného, než za námi přijet na kontrolní návštěvu. Táta má na tváři zasněný úsměv, ale hubuje také. Je to zase na mě. Musím sedět snad tři hodiny na terase a všechno znovu rodičům vyprávět. Jsou s námi jen do večera, jdou druhý den do práce. A když odjíždějí, tak mi maminka moje druhá, náhradní, pošeptá do ucha, že by chtěla zůstat a jít do lesní restaurace s námi. Plavky si prý brát nebude.

Opakujeme výlet, hospodu i noční koupání ještě jednou. Jen už nespíme všichni dohromady nazí. Místo toho si ustelu s Káčou na terase a máme jen jeden spacák. Pořád se budím ze strachu, abych ji neumačkal. Nikdy v životě jsem neslyšel nikoho jiného takhle krásně, zvonivě, vzrušivě šeptat ze spaní. Jsem moc rád, že jsem v těch všech snových větách i já a hrozně dobře mi dělá i to, že Káča na mě ve spaní žárlí. 

Do staré škody 120 se nás vešlo pět. Cesta do Prahy byla ještě veselá, ale loučení na hlavním nádraží už moc ne. Je mi hrozně líto, že už na obě dvě návštěvnice z NDR nemám kontakt, protože tenhle příběh se navěky zaryl do mých vzpomínek. Vypluje sem tam na povrch, obzvláště ve chvílích, kdy sedím na terase u rybníka a nasávám všemi póry atmosféru léta. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):