DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 24. května 2018

Rozhovor - MOONSPELL - Věřím, že nadšení pro příběhy, které vyprávíme, hraje důležitou roli.


Rozhovor s dark metalovou skupinou z Portugalska - MOONSPELL.

Odpovídal Fernando Ribeiro.

Přeložila Markéta, děkujeme!



Ave MOONSPELL, poslouchám vaši hudbu již od demonahrávky „Anno Satanae“ a musím říct, že novinka „1755“ se mi do hlavy dostávala asi nejdéle ze všech alb. Deska má mnoho poloh, různých temných zákoutí, které posluchač objeví až po delší době. Přistupovali jste ke skládání jinak než minule? Jak vlastně nové album vznikalo? 

MOONSPELL rádi píšou nové věci a během těch let jsme si vytvořili takový proces, který zahrnuje celou kapelu a s albem „1755“ to bylo stejné. Všechno začalo s papírem a tužkou, nápady, volnými vokálovými tracky a riffy a šli jsme kousek po kousku, dávali dohromady části potřebné pro vyprávění tohoto příběhu. Pracovali jsme na albu rok a půl a měli jsme 2 nahrávací schůzky s Tuem Madsenem a hodně dlouhou před-produkci s naším skladatelem orchestrální hudby Jonem Phippsem, který měl v naší finální verzi obrovskou roli, to musím určitě zmínit. 


Tématem novinky „1755“ je zemětřesení v Lisabonu. Z dostupných zdrojů vím, že se jednalo o jedno z největších zemětřesení vůbec. Zahynulo 60 tisíc lidí, město zasáhlo tsunami, následně pak požáry. Bezesporu zajímavé téma, které se k vaší temné hudbě skvěle hodí. Odkud jsi čerpal informace? Vím, že šlo o první katastrofu, kterou intenzivně zkoumali filozofové a položili svými výzkumy základy seismologie. Četl jsi třeba nějaké knihy? Pokud ano, prozraď nám prosím jaké? 

Prvního listopadu 1755 byl prvním dnem zničení Lisabonu a tato událost umožnila Portugalsku, aby se dostalo blíž k Evropě, v tom smyslu, že společnost se stala rovnější a méně se začalo tlačit na náboženství. Tento den byl, jako kdyby bylo Portugalsko zasaženo zemětřesením, požáry a tsunami a bylo vyvrženo ze středověku a konečně přeneseno do pozdního 18. století. Kruté, ale fascinující. Všichni jsme se učili o historii plné smrti a znovuzrození a pro mě to vždycky byl úžasný koncept. Přiznám se, že jsem čekal několik let, ale zdá se, že teď, především v Portugalsku, které bylo potrestáno násilnými požáry a nešťastnými politickými rozhodnutími, vše kolem nás dalo dohromady toto album. Zemětřesení je velice symbolické, ale toto album je pouze o tom, jak Lisabon upadal a vstal z popela plný naděje, úsilí a s pravou vírou, která jednou byla ve všech portugalských srdcích. 

Mnoho spisovatelů o této události píše. Kant se tomu věnoval ve své seismologii. Mnoho kněží, vzdělaní ve vedení obřadů, posílali své úvahy papeži a i přes to pro mě nebyl žádný autor důležitější než Voltaire a jeho báseň o katastrofě Lisabonu. 


Texty jsou tentokrát v portugalštině. Přiznám se, že vaší řečí nerozumím ani slovo, ale právě tato volba dodala desce nový rozměr. Zní zajímavě a člověk má pocit, že i když nezná význam slov, ví o čem se zpívá. Přesto, mohl bys nám prosím krátce prozradit, o čem pojednávají jednotlivé skladby? 

01. Em Nome Do Medo – to je stavební kámen alba, intro a remake z písně Alpha Noir, která byla důležitá, abychom podle ní vedli celé album, je to orchestrální verze, která vypráví o blížící se zkáze 

02. 1755 – titulní píseň, shrnuje, co se stalo a dopad zemětřesení, tsunami a požárů na Lisabon 

03. In Tremor Dei - lidé se obracejí k bohu pro vysvětlení, zatímco jednou zemřou ve strachu, což bude trestem za jejich hříchy. Zpěvákem písně je Aulo Bragança 

04. Desastre – násilná píseň o tom, jak se všechno rozpadá a jak jsme jako bezmocní otroci boha 

05. Abanão – to znamená zemětřesení a pořád se to věnuje tomu, co se dělo 

06. Evento – to je to, co přišlo a bavilo nás, je to píseň o otázkách na boha 

07. 1 De Novembro – to byl den, kdy se všechno stalo, píseň hovoří o znovuzrození mezi zříceninami 

08. Ruínas – píseň, která analyzuje Lisabon a jak vyjde z popelu, píseň o vedení a o tom, jak se důležité zůstat statečný 

09. Todos Os Santos – všichni svatí nestačili k tomu, aby zachránili Lisabon, totéž platí pro dnešní svět, text je o duchovním pokrytectví 

10. Lanternas Dos Afogados – originál pochází od brazilské kapely Paralamas do Sucesso, je o vdovách, které věší lucerny nebo čekají u majáku, čekají na to, až se jejich partneři vrátí z moře 

11. Desastre (španělská verze) – je stejná jako portugalská verze, jen ve španělštině 

Na MOONSPEL se mi hrozně líbí, že snad každé vaše album je trošku jiné. Jednou jste drsnější, jindy temnější, vznešenější. Přesto vás člověk pozná podle prvních pár tónů. Občas si říkám, že znáte nějakou tajemnou formuli, recept, který dělá z vaší hudby zajímavý zážitek. Prozradíš nám prosím, jakým způsobem skládají MOONSPELL nové skladby? 

Věřím, že nadšení pro příběhy, které vyprávíme, hraje důležitou roli. Když máte slova, tak je můžete vkreslit do hudby a přiblížit tak hudbu k tomu, co chcete říct textem. Takže změny a experimenty, ale také ten příjemný fakt, že (bez ohledu na trendy, nebo očekávání společnosti) jsme nikdy nenechali nit suchou a udělali jsme to, co máme rádi. A určitě jsme tak prezentovali svoji vizi, ať už je to cokoli. 


První věcí, která mě při poslechu doslova udeřila do uší, tak je skvělá orchestrace. Na novince jsou úchvatné začátky, hrajete si s náladami, jednou jste tajemní, pak zase ostří a studení. Vše je perfektně zvukově ošetřené. Produkoval Tue Madsen. Mě by zajímalo, zda jste mluvili i do výsledného zvuku? Kdo měl poslední slovo, jak má nahrávka znít? 

Je to rozhodně týmová práce, ale poslední slovo máme my jako kapela, samozřejmě. Nemůžeme v naší hudbě zanedbat naše zkušenosti a vkus. Na druhou stranu, nenajímáme si producenty nebo skladatele hudby, jako objednáváme pizzu. Trošku víc sýra, trošku víc oliv, ne, lidský faktor je velice důležitý, hudba je vždy proces, kdy musíte vidět širší obraz a Tue nám s tím pomohl, zatímco nám poskytl drtivý zvuk. Přesně takový, jaký album potřebovalo. 

Ve skladě „In Tremor Dei“ zazní v refrénu ženský hlas, který zpívá „romský“ motiv. Pro mě osobně je to jeden z nejlepších momentů celé desky. Asi jsem slepý, ale nemůžu nikde nalézt, kdo jej zpívá? Mimochodem, kreslený klip k této skladbě je také skvělý! 

To není ženský hlas. Je to muž, Fado (tradiční portugalská hudba) a jeho jméno je Paulo Bragança. Je to opravdu výjimečný zpěvák a má v sobě hodné portugalské tradice, která ho inspiruje k tomu, aby zpíval tak, jak zpívá. Miluji jeho práci, protože přináší do hudby skvělý rozměr, něco z ulice. 


Fernando, o tobě vím, že jsi studoval filozofii na universitě v Lisabonu. Vydal si dvě knihy poezie a jednu krátkých povídek. Všechny knihy vyšly jen v portugalštině? O čem tvé knihy jsou? Neuvažuješ o překladu do angličtiny? 

Už ne. Moje básně jsou sestaveny v antologii Purgatorial a je dostupná na našem webu (alma mater books/rastiho.pt). Překládal jsem je sám, abych zachoval původní myšlenku, ale nakonec z toho je vlastně jiná kniha, úplně nová. Moje knihy jsou poezie, takže je to opravdu o všem, od smrti, lásky, až po kočky v obýváku. 

V jednom rozhovoru jsem četl, že máš rád Franze Kafku. Mám hrozně rád příběh v knize Proměna a i těžko stravitelný Zámek. Fernando, napadá mě taková troufalá myšlenka...nenecháš se pro další album inspirovat jeho dílem? Jakou máš vlastně rád literaturu a jací jsou tví oblíbení autoři? 

Kafka je super a jeho práce mě ovlivnila na Sin, kde jsem se hodně věnoval dystopiím a alternativním realitám, které jsou vlastně naším denním chlebem. Četl jsem hodně jeho knih, jedny z mých nejoblíbenějších jsou Amerika, Proces, atd. Vždycky hodně čtu o tom, na čem pracuji a dnes čtu mnoho esejů a příběhu o poustevníci a přelidnění. Jsou to dva protichůdné předměty, kterým se budu věnovat na novém albu. 


Jste kapelou, která často koncertuje. Vaše vystoupení patří dlouhodobě k tomu nejlepšímu, co lze na pódiích v metalu potkat. Pamatuji vás jako ještě blackovou kapelu ve vašich začátcích, viděl jsem vás několikrát, ale největší zážitek mám od nás z Plzně. Předkapelu vám dělali čeští ROOT a zpíval si s Big Bossem i duet. Psal se rok 2005 a pro moji manželku to byl první váš koncert. Od té doby vás zbožňuje. Mám vám vzkázat, že vám za všechno moc děkuje! Jak vnímáš české fanoušky? Znáš nějaké naše kapely? 

Naprosto českou scénu zbožňuji. Znám spíš starší kapely, než ty novější, hlavně ROOT. Ačkoli ROOT není na scéně domácí jméno a ani je mnoho muzikantů nebere „vážně“. Ale já jsem přesvědčený o tom, že je to jedna z nejlepších kapel, které jsem kdy slyšel a trochu i ovlivnili hudbu MOONSPELL. Také jsou mojí nejoblíbenější kapelou společně s BATHORY, CELTIC FROST, atd. Napsal jsem píseň na albu Black Seal, která se jmenuje Salamandra a jednou jsme ji hráli v Plzni. Čeští fanoušci jsou skvělí a nové album 1755 se jim opravdu líbilo. Znám spoustu českých kapel: ROOT, MASTER´S HAMMER, TORR, atd. jsou skvělé! 

Obal k nové desce vám maloval Joao Diogo. Přiznám se, že jsem jeho práci ještě nikde jinde neviděl. Jak jste se vlastně dali dohromady a proč právě tento motiv? Ta postava z obalu má znázorňovat člověka, který přežil zemětřesení? 

S JD jsem chtěl pracovat už dlouho, protože miluji jeho práci a všestrannost. Také jsem chtěl na albu spolupracovat s portugalským designérem, aby příběh byl ještě bližší a známější pro portugalské obyvatele, než pro další národnosti. Odvedl opravdu perfektní práci. Máme dva obaly (na LP a CD), ale oba obaly vyprávějí stejný příběh o pádu Lisabonu, ten je v příběhu hlavním aktérem. 


MOONSPELL datují svůj vnik až do roku 1992. Ušli jste od malé portugalské kapely obrovskou cestu. Dnes hrajete na velkých pódiích, jste u slavného labelu. Dalo by se říct, že díky své poctivé práci a talentu jste zaslouženě úspěšní. Máte ještě nějaké cíle, sny, mety, které chcete dosáhnout? 

Je to skutečně neočekávané. Naším cílem je nyní psát kvalitní a originální hudbu, měnící se příběhy a písně, než navštěvovat země a města nebo hrát na festivalech. Musíme si uvědomit, že jsme se dostali do našich finálních let a rozdíl s MOONSPELL udělá to, když budeme pořád vydávat alba a jezdit na šnůry. To jsou naše cíle. 

18. 1. 2018 startujete v Praze velké turné s CRADLE OF FILTH. Už se hrozně těším. Naposledy jsem vás viděl v Plzni na Metalfestu 2015. Skvělé yvstoupení, jen mě mrzelo, že jste hráli odpoledne za světla. Myslím, že by vám slušela tma a hra světel. Na co se můžeme těšit v Praze? Navnaď nás, fanoušky! 

V Praze už jsme hráli na našem prvním koncertě turné a bylo to skvělé. Započali jsme turné s tím nejlepším publikem. To co jsme připravili, bylo snadné – dramatičtější show, mix mezi metalem a divadlem a opravdu to tak fungovalo, máme na tu noc skvělé vzpomínky a nemůžeme se dočkat, až se vrátíme!:))




S CRADLE OF FILTH se, jestli se nepletu, znáte hodně dlouho. Měli jste spolu již spoustu koncertů. Někde jsem četl, že vás spojuje přátelství. Máš nějaké oblíbené veselé historky z tour? Poděl se s námi, prosím! 

Haha. Mnoho z této i předchozích tour. Cradle nám vždycky dělal naschvály, tančící kostry, mouka ve vlasech během písně Fullmoon Madness, to je Daniho oblíbená písnička. Tak jsem s nimi jel na turné a vystoupil jsem ve Stockholmu jako doktor Mor a pařil jsem s nimi během celé písně. 

Děkuji moc za rozhovor a hlavně za muziku, kterou tvoříte. Patříte dlouhodobě k mým srdcovým kapelám a nemůžu se dočkat koncertu v Praze! Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů a ať se vám daří i v osobním životě!



Interview - MOONSPELL - I believe the enthusiasm for the stories we tell plays an important part.


Interview with dark metal band from Portugal - MOONSPELL.

Answered Fernando Ribeiro.

Translated by Markéta, thank you!

Recenze/review - MOONSPELL - 1755 (2017)

Ave MOONSPELL, I started listening to your music since the demo record “Anno Satanae” and I have to say that the new album “1755” was getting to me a little longer than the other albums. The album has many locations, various dark corners which the listener will discover after a while. Did you have a different approach to the composing than in the past? How did you compose the new album? 

Moonspell loves to write new stuff and throughout the years we have developed a creative process to involve all the band, 1755 was not different. It all started on pen and paper, ideas, loose vocals tracks and riffs and bit by bit we went and introduced the elements needed to tell this story. we worked on it for one and a half year and had two recording sessions with tue madsen and a very long pre production with our orchestrator Jon Phipps wh had a major role on the final outcome i must say. 


The topic of “1755” is the earthquake in Lisbon. I know from available sources that it was one of the biggest earthquakes ever. 60 000 people died, the city was hit by the tsunami and then fires. This is definitely an interesting topic which suits to your dark music. What was your source of inspiration? I know that it was the first catastrophe which was investigated by philosophers and they set the basis of seismology. Have you read any books? If so, tell us about them. 

The 1st of November of 1755 was the very day that the destruction of Lisbon allowed Portugal to catch up with Europe, in terms of a more fair society and a less oppressing religion. This day was like if Portugal was grabbed violently by the quake, fires and tsunamis and thrown out of the Middle Ages and placed finally on the late 18th century. Rough but fascinating. We all learn this history of death and rebirth on the classrooms of the country and for me it always struck me as a great concept. I confessed I waited for a few years but it seems that now, especially in a Portugal that was punished by violent fires and bad political decisions, everything around us brought this album together. The earthquake is ultra symbolic but the true story is nothing but Lisbon falling down and rising from the ashes through hope, effort, true faith that was once in the Portuguese hearts. 

Many writers wrote about this event. Kant pursued his interest in seismology. Many priest, educated tow rite, sent their accounts to the Pope yet no author was more important for me than Voltaire and his Poem about the Disaster of Lisbon. 



The lyrics are in Portuguese this time. I have to say that I do not understand your language at all but this choice made the album completely level up. It sounds interesting and I feel that although I do not know the lyrics I know what you sing about. Still, could you please tell us briefly what each song is about? 

01. Em Nome Do Medo - first stone on the album, intro and a remake from an Alpha Noir song that was important for us to lead the way into the whole album, it’s an orchestral version talks about impending doom 

02. 1755 - title track, sums up what happened and the impact in lisbon of earthquake, tsunami and fires 

03. In Tremor Dei - people turning to god for explanations while they die in fear it was a punishment for their sins. features the fado singer aulo bragança 

04. Desastre - violent song about how everything is falling apart and how we are now impotent as slaves of god 

05. Abanão - means quake and it relates still to everything that0s happening 

06. Evento - it’s the what just went one and befell upon us, it’s a song of questioning god 

07. 1 De Novembro - was the all saints day everything happened, it already talks about rebirth among the ruins 

08. Ruínas - the song that analises lisbon and how its going to come out from the ashes, a song of leading , of keeping brave 

09. Todos Os Santos - all saints were not enough to save lisbon, same for today’s world, a lyric about clerics hypocrisy 

10. Lanternas Dos Afogados - the original is from the Brazilian band paralamas do sucesso. it talks about the widows to be hanging lanterns or waiting by the lighthouse waiting for they men to come back from the sea 

11. Desastre (Spanish Version) – same as Portuguese version but in spanish 

What I really like about MOONSPELL is that each album is different. One is harder, other is darker or nobler. Still, you are very recognizable after a few tones. Sometimes I feel like you know some magic spell or recipe which makes your music interesting. Please, can you tell us how do MOONSPELL compose new songs? 

I believe the enthusiasm for the stories we tell plays an important part. When you have the words, you can paint them with music and make the music closer to what the texts have to say. Thus the changes and the experiments but also the happy fact that, regardless of trend or public appreciation, we never left any stone unturned and did what we like and needed to present ou vision, whatever that might be. 


The first thing that hit me while listening was the great orchestration. The new album has great beginnings, you play with moods, once you are dark, then sharp and cold. The sound is nicely treated. Tue Madsen was the producer. I would like to know if you were able to have any comments in case of the final sound. Who had the last word about how the album sounds? 

It’s more of a team work than what people think but final word is ours, the bands, of course. We can not neglect our experience and taste in the final result of our music. On the other hand we don’t hire a producer or an orchestrator like ordering pizza. A bit more cheese, a bit more olives, no, the human factor is really important, music is always a process of seeing the bigger picture and Tue helps us to see that while delivering a crushing sound just like the album needed. 

In the song “In Tremor Dei” there is a woman voice which sings “gipsy” motive. Personally I think that that is the best moment of the whole album. I cannot find anywhere who sings it. By the way, the cartoon music video is also great! 

It’s not a woman’s voice. It’s a male Fado (Portuguese traditional music) and his name is Paulo Bragança. He is indeed a very different singer, and has a lot of Portugal tradition inside him that inspires him to sing like that. I love his work and he brought a really cool dimension to that song, something from the streets yes. 


Fernando, I know that you studied Philosophy at the University of Lisbon. You published 2 books of poetry and one about short stories. Were all of your books published in Portuguese only? What are your books about? Have you ever thought about translating in into English? 

Not anymore. You can find my poetry compiled in an anthology named Purgatorial available from our webstore (alma mater books/rastiho.pt). I did translate those myself in order to keep the original spirit but it turned to be a different book, like a new one. My books are poetry so they are really about everything from death of love to cats hanging out the living room. 

I once read in an interview with you and you know Franz Kafka. I really like the story in the book Transformation (Proměna in Czech) and also his difficult book The Castle. Fernando I am thinking about a very bold idea…do not you want to be inspired by his work in your next album? What literature do you like and who are your favourite authors? 

Kafka is super and his work influenced me on Sin, where I was really into dystopias and alternative realities that are in fact our daily routines. I read a lot of his books, one of my favorites are America, the Process, etc. I always read a lot about the subject i am working on and now I am reading a lot of essays and stories about hermits and overpopulation, two contradictory subjects that I am maybe going to explore with a new album. 


You play a lot of concerts. Your performances are the best what people can see on the metal stages. I remember you as a black band when you were at your beginnings. Back then I saw you a few times but the best experience from your concert was when you were here in Pilsen. The Czech band ROOT played before you and you sang a duet with Big Boss. It was in 2005 and for my wife it was your first concert. Since then she loves you. She wants me to tell you that she is very thankful for everything! How do you feel about Czech fans? Do you know any Czech bands? 

I absolutely love the Czech scene, I know more of the old bands than the new ones, it’s a fact with Root on top. As Root is, unfortunately, not a household name on the scene and even many musicians don’t take them “seriously” I believe them to be one of the best bans I ever listened to and a bit influence on Moonspell’s music. Also they are on my top 5 favourite band ever together with Bathory, Celtic Frost, etc. I did a song on the album Black Seal, called Salamandra and play live with them in Pilzen one. Czech fans are fantastic for Moonspell and they really loved this new album 1755. I know many Czech bands: Root, Master’s Hammer, Torr, etc, they are amazing! 

The cover for your new album was done by Joao Diogo. I have to say that this was the first time I saw his work. How did you managed to work together, where did you meet and why did you chose this motive? The figure on the cover is supposed to represent a man who survived the earthquake? 

I wanted to work with JD for quite a while as I loved his work and versatility. Also, I wanted a Portuguese designer to make this one as this story is closer and more known to a Portuguese citizen than any other nationality. He really did a terrific job. we have two covers (CD and LP) and they tell the same story of a fallen Lisbon, Lisbon is the main figure so to speak. 


MOONSPELL started in 1992. There is a big journey from the small Portuguese band. Nowadays, you play on big stages and you have a famous label. We can say that thanks to hard work and talent your band is successful. Do you still have any dreams, goals or bases you want to achieve? 

Indeed it is and quite unexpected. Our goal now is much more to write quality and original, changeling stories and songs than really to visit this country or city, or play that festival. We have to understand that e have entered our final years in a way and as far as Moonspell goes, the opportunity to still release albums and tour is what makes the difference. Those are our goals. 

On the January 18th 2018 you are going to start your big tour with CRADLE OF FILTH in Prague. I cannot wait. The last time I saw you was in 2015 in Pilsen where you played on Metalfest. Great performance. I was just disappointed that you played while there was still the Sun outside. I think that darkness and night would suit much better to your music. What do you have prepared for Prague? Make the excitement in fans grow! 

We already played Prague as the first show of the tour and it was amazing, starting a big tour with one of the best crowds. What we prepared was simple, a more dramatic oriented show, a mix between metal and theatre and it really worked, we have great memories of that night and can’t wait to go back ;) 



I think that you have known CRADLE OF FILTH for a long time. You have already played many concerts together. I read somewhere that you are friends. Do you have any interesting and favourite stories from your tours? Please, share them with us! 

Hahah. Many and some from this new tour. Cradle always played tricks on us in the past, skeleton dancing, flour in our heads during fullmoon madness, Dani’s favorite song, so i went on stage with them in Stockholm, Sweden, fully dressed as a doctor plague and rocked out with them during an entire song! 

Thank you so much for the interview and for the music you do. You are one of my favourite bands and I cannot wait to see you in Prague! I wish you tons of great ideas and I also wish you luck in your personal life! 


středa 23. května 2018

Recenze/review - WILT - Faces of the Grave (2018)


WILT - Faces of the Grave
CD 2018, vlastní vydání

for english please scroll down

Staré hroby se musí chránit a opatrovat. Měly by být svědectvím o dávných dobách, inspirací pro dnešní dny i jakousi knihou, ve které je možno si číst o časech, kdy ryzost a opravdovost vítězila ještě nad přetvářkou. Mám rád, když kapely předkládají svůj materiál srozumitelně a rád nasávám mrtvolnou atmosféru desek.

WILT jsou němečtí příslušníci hrobařského cechu. Hrají zastarale, sází na plesnivé skladby, na chorobný vokál, na náladu opuštěných hřbitovů. Jedná se teprve o první dlouhohrající album, tak lze odpustit pro mě lehce nevýrazný zvuk. Občas také trošku spadne řetěz z motorové pily, ale jinak si troufám tvrdit, že jsou Němci právoplatnými členy podsvětí.



Z "Faces of the Grave" cítím inspiraci starými evropskými death metalovými kapelami. Obzvláště slyším holandskou scénu (ASPHYX, staré PESTILENCE), případně ozvěny z britských ostrovů (BOLT THROWER). WILT sice nepřinášejí nic nového do záhrobí, ale jedná se o solidní zásek do vašich hlav. Líbí se mi obal i celkový výraz kapely. Riffy náležitě řežou, melodie jsou studené jako ruce mrtvoly. Možná by stálo za to občas přidat víc na tlaku a energii, některé songy jsou až příliš dlouhé. Jinak ale s nahrávkou nemám žádný problém, užívám si ji a mohu vám ji s klidem doporučit. Podmínka je jediná, musíte být příznivci starých death metalových postupů a postupného zahnívání vašeho těla. Solidní album, plné zajímavých momentů. 



Asphyx says:

Old graves must be protected and guarded. They should be a testimony of ancient times, inspiration for today and also a book in which one can read about the times when purity and truth have won over the hypocrisy. I like when bands present their material clearly and I like to enjoy the atmosphere of albums.

WILT are German members of a gravedigger guild. They play in the old way, they bet on mouldy compositions, sick vocals and on the mood of abandoned cemeteries. This is only their first long-running album so I can forgive the slightly faint sound. Occasionally, the chain from a chainsaw falls off but I can say that those Germans are the rightful members of the underworld.



From “Faces of the Grave” I feel an inspiration by old European death metal bands. Mainly, I can hear the Dutch scene (ASPHYX, old PESTILENCE), or maybe the echoes from the British Isles (BOLT THROWER). WILT does not bring anything extraordinary to the shrouds but it is a high quality hit in your head. I like the cover and the overall look of the band. The riffs nicely cut, the melodies are cold like the hands of a corpse. It might be good to add a little bit more pressure and energy, some songs are too long. Otherwise, the album has no problems. I enjoy the album and I can easily recommend it to you. Under one condition – you have to be fans of old death metal procedures and gradual dying of your body. A solid album, full of interesting moments.

Tracklist:
01. Out of the Black
02. Any News
03. All Freedom Denied
04. The Blades Within
05. Faces of War
06. Why So Serious
07. A38
08. A-Maze-Ing Catch 22
09. Two-By-Four-Prayer
10. Rise from the Grave

band:
Matze - Vocals/Bass
Marko - Guitar
Sascha - Guitar
Börgy - Drums

Asphyxovy zápisky - Natažené ruce všude kolem


Asphyxovy zápisky - Natažené ruce všude kolem

Chodívám z bazénu hrozně rád pěšky. Nechávám si schnout neučesané vlasy ve větru (v létě, v zimě mi pokaždé zmrznou na kost). Otáčím se s chutí za pěknými dívkami. Kdo vymyslel sukně, jak se ten génius jmenoval? Dokonce i jeptišky, které jsou naučené se nedívat chlapům do očí, jdou smyslně. Marně ukrývají před světem, že jsou také ženy. 

Vyhnu se partičce plešatých překupníků drog se zlatými řetězy, obejdu obloukem smečku olysalých psů s bezdomovci. Nechci si kazit den. Některý lidi smrdí, víš. Špínou a zlostí. A mají pořád natažené ruce. Kvůli chlastu, kvůli fetu. 

"Dejte, prosím...": ozve se snad padesátkrát. A to jen přestupuji z jednoho spoje na druhý. Pár metrů a všichni mají nedostatek. Studenti, postižení, slepí, matky v tísni, děti v Čechách, v Nepálu. Celej svět chce moje peníze. 

Jednou jsem, smutný ze šerého dne, vytáhl peněženku a dal každému pár drobných. Žebráci, různá hnutí, bojuj, podporuj, vždyť ti to nic neudělá, nebuď sobec - o 450,- Kč lehčí během několika kroků. Neměl jsem večer peníze pro své vlastní děti na kroužky, do školy, na svačinu.  

"Tak si strč ty svý peníze do prdele": zařvala na mě bojovná dívka s dlouhými blonďatými vlasy. Ve tváři měla nenávist. Hodně nenávisti. "Máš se jako prase v žitě a chudáky v Africe necháš pochcípat": bodla mě ještě. Jenže má milá, já na rozdíl od tebe odvedl za tento týden spousty práce a z mých daní bys u mě mohla s klidem dělat brigádu - vydělané peníze si pak pošli třeba na nový náboje pro "tu správnou stranu barikády".

Zabolelo to, mám rád spíš transparentní pomoc a každý měsíc se mi strhávají peníze pro Světlušku, pro Paraple. Víc dát nemůžu, těch natažených rukou je čím dál tím víc. Všude čtu, jak se máme dobře, jak chybí lidé v továrnách, na polích, v kancelářích. Nemám řešení, nejsem politik. Jsem jen pouhý chlápek, který každý den ráno vstane v půl páté a jde makat. Vytvářím hodnoty, rozvíjím myšlenky, které přede mnou předložili mí předchůdci. 

A je mi trapně a asi i trošku sobecky odvracím zrak od natažených rukou všude kolem. Možná se malinko stydím, že mí předci kdysi taky "chcípali hladem" a přežili jen ti šikovní, chytří a silní. Nic totiž není zadarmo, víme? Stavět, budovat se musí vždy postupně, s obrovskou dřinou a bolestí, slepými uličkami, s neúrodou. Občas mi přijde, že se na to dnes zapomíná. Asi začnu chodit z bazénu zadem, abych potkal víc mladých žen se sukněmi a méně prosících dlaní.

úterý 22. května 2018

Recenze/review - WOMBBATH - The Great Desolation (2018)


WOMBBATH - The Great Desolation
CD 2018, Soulseller Records

for english please scroll down

Naše víra je pevná a neotřesitelná. Zrozená kdysi v devadesátých letech minulého století. Uctíváme dravost, sílu a chlad. Líbí se nám praskání kostí, chorobná atmosféra i desítky právě exhumovaných hrobů. Procházíme se podzemím, klaníme se věčnosti. Jsme opravdoví, věrní a v očích máme zimu. Naše srdce patří na sever.

Členové řádu švédského death metalu, WOMBBATH, se znovu vrátili, aby mezi nás smrtelníky, šířili slávu pravého ryzího smrtícího kovu. Mám u poslechu novinky pocit, že potkávám své nejčernější noční můry. Beru do ruky kladivo a zavírám se na dlouhou dobu do katakomb. Zde mi je dobře. V kostnici, mezi svými a s novou deskou "The Great Desolation."



"The Great Desolation" je nahrávkou plnou toho nejprašivějšího death metalu. Melodie se zde potkávají s chladem, chorobami nasáklé riffy drtí, bolí, vyrývají mi do hlavy krvavé šrámy. WOMBBATH jsou věrni tradici a jejich práce se odehrává v rámci stylu, u jehož vzniku kdysi sami stáli. Pohřbívá se zde ještě klasicky do země, žádný moderní pohřeb žehem nečekejte. Skladby odsýpají jako lavina kamení smíchaná s krví a temnotou. V márnici ožívají ty nejkrásnější zombie. Švédové nijak nevybočují z dříve slyšeného, ale své řemeslo odvádějí na výbornou. Jsou krutí, mají skvělý zvuk i obal, masakrují, drásají, trhají mě na kusy. Beru do rukou lopatu a kopu si svůj vlastní hrob. Chci být jednou pohřben někde na severu. K poslednímu rozloučení mi mohou hrát podobné desky jako "The Great Desolation". Tohle album z hlavy jen tak nevyženu! Totální devastace lidské mysli švédskou sekerou! Skvěle!


Asphyx says:

Our faith is solid and unshakeable. Born in the nineties of the last century. We worship agility, strength and cold. We like the cracking of the bones, the morbid atmosphere and dozens of exhumed graves. We walk through the underground, we bow before eternity. We are true, faithful, and we have winter in our eyes. Our hearts are in the north. Members of the Swedish death metal order WOMBBATH, have come back to mortals among us, spreading the glory of genuine pure death metal. I have the feeling of listening to the news that I'm meeting my darkest nightmares. I take a hammer and close myself to the catacombs for a long time. Here I am fine. In the ossuary, where I belong and with the new album "The Great Desolation."

"The Great Desolation" is a recording full of the most frightening death metal. The melodies meet cold, the soaked riffs are crushed, they hurt, my bloody scars are bursting into my head. WOMBBATH honors tradition and their work takes place within the style they help to create. It is still buried here to the underground, no modern funeral at all. The songs are drained like a rock avalanche mixed with blood and darkness. The most beautiful zombies come to life in the morgue.

The Swedes do not deviate from the previous hearings, but they do their best at the craft. They are cruel, they have great sound and cover, they massacre, they tear me apart. I take the shovel and dig my own grave. I want to be buried somewhere on the north. The last farewell can be played by similar records like "The Great Desolation". I will not get this album out of my head! Total devastation of the human mind by a Swedish axe! Great!


TRACKLIST
1. Embrace Death (4:23)
2. The Great Desolation (3:21)
3. Footsteps Of Armageddon (3:56
4. Born Of Filth (4:15)
5. Punisher Of Broken Oaths (4:12)
6. The Weakest Flesh (4:16)
7. Cold Steel Salvation (3:51)
8. Hail The Obscene (6:03)
9. Harvester Of Sin (3:11)

LINE-UP
Håkan Stuvemark - Guitar
Jonny Pettersson - Vocals
Al Riglin - Guitar
Henrik Åberg - Drums
Johan Momqvist - Bass

Rozhovor - WOMBBATH - Hrát death metal staré školy je pro nás naprosto přirozené.


Rozhovor s legendární švédskou death metalovou kapelou WOMBBATH.

Odpovídali Jonny and Håkan.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Ave WOMBBATH! Poslouchám vaši letošní novinku „The Great Desolation“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze? 

Jonny: Reakce jsou zatím skvělé s hvězdnými recenzemi a dostává se nám i pochval od fanoušků za dvě skladby, které jsme dosud z alba zveřejnili. 


Album má klasický švédský zvuk. Kope pěkně, to ti povím! Přesto se neubráním srovnání s vašimi prvními demonahrávkami, kde byl zvuk přeci jen špinavější. Změnil se nějak způsob, jakým skládáte? Doba i technické možnosti jsou přeci jen jiné, než v devadesátých letech. 

Jonny: Proces tvorby je vázán na vývoj. Podívej se na rozdíly v možnostech v 90.letech, To jsme byli teenageři, kteří se zasekli ve zkušebně, psali riffy a snažili se je proměnit na skladby. Od té doby uplynulo více než 25 let a naše dovednosti rostly spolu se studiovou technologií. V těchto dnech můžeš vytvořit demo doma a být si jist, že máš všechny skladby přesně tak, jak je chceš mít, ještě než vlezeš do studia. Někteří lidé si možná myslí, že se z toho všeho vytrací duch, ale já si to nemyslím. Když máš k dispozici technologii, tak proč neudělat to nejlepší album, které udělat můžeš?! 


Jakým způsobem u WOMBBATH vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby? 

Jonny: Na "Downfall Rising" napsal Hakan celou hudbu s výjimkou jedné skladby napsané původním kytaristou Rickardem. Zatímco na novém albu skládáme všichni rovným dílem. Spolupracuje se nám opravdu dobře a někdy se stane, že napíšeme skoro stejný riff, aniž bychom slyšeli nejprve ostatní riffy. Současně přidáváme do písní různé prvky, což vytváří širší dynamiku. 

Vždycky jste měli úžasné obaly svých desek. Zakládáte si hodně na tom, jak má album, cover vypadat? Kdo je autorem obalu novinky „The Great Desolation“? 

Håkan: To rád slyším! Samozřejmě, že na tom podle mého názoru záleží. Autor je pan Sv Bell, který také namaloval obal k albu “Internal Caustic Torments”. Výborný člověk! 


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci? 

Jonny: Témata textů pro Wombbath jsou založeny na starém švédském folklóru. Švédský folklór může být velmi odlišný v závislosti na tom, odkud v zemi pochází tradice, zejména ty, které pocházejí z Medelpadu, kde jsem vyrůstal. Můžeš zde najít spoustu těchto příběhů ve švédské lidové hudbě a vidět, kde se inspirace bere, je toho spousta. Například "Underneath the Rotten Soil" je založen na příběhu o člověku, který se zamiloval do pobytu v lese. To ho dožene k tomu, že zabije svou ženu a děti, aby se nakonec utopil v řece. 

Další, docela obyčejný příběh, který existuje v celé Skandinávii a dokonce i v Německu, je "näcken" nebo "nøkk", který vypráví příběh vodních duchů, kteří hrají okouzlující písně na housle a lákají ženy a děti k utopení v jezerech nebo potocích. Jako děti jsme byli varováni před “näcken”, byl to způsob, jak nás držet daleko od jezer a řek. Můj dědeček byl "spelman", což je lidový hudebník, který cestoval po celém světě a hrál za jídlo a pití. Vyvolal ve mě můj zájem o staré tradice, protože spousta písní, které hrál, vyprávěla příběh o bytostech, které byli jak zlověstné tak užitečné. Vyrostl jsem docela daleko na venkově, autobusy měly dlouhé intervaly a způsob, jak strávit čas při čekání bylo jít do místní knihovny a přečíst si všechny ty staré příběhy. Mnoho z nich bylo způsobem, jak varovat lidi, aby nechodili sami do lesa nebo aby se nepřibližovali k řekám nebo potokům. Nebo to byl způsob, jak popsat věci jako noční můry, o kterých se říkalo, že je způsobují “Mares”- stvoření podobné vlku, které se usadilo během spánku na hrudníku člověka, nebo dokonce ukradlo spící duši, aby mohlo v noci strašit. Takže s Wombbath se snažím vyprávět tyto příběhy vlastním způsobem. Mám tendenci se přiklánět spíše k zlovolné straně věcí, protože jako hlavní složky používám strach, bolest a smrt. 


Z původní sestavy si zůstal jen ty Håkane. Když se podívám na Encyclopedia Metallum, tak ten zástup muzikantů, kteří prošli WOMBBATH je úctyhodný. Čím si to vysvětluješ? 

Håkan: Původní sestava ztratila zájem, tudíž skupina ztratila hybnost, a když jsem v roce 2014 vzkřísil kapelu, bylo cílem nahrát jedno album s několika přáteli, takže to nikdy nebylo zamýšleno jako stabilní sestava. Ale během cesty jsme si užili tolik zábavy, že se z toho stalo něco mnohem víc, kapela, něco, co můžeme přinést na světová pódia a k tomu je potřeba mít stabilní sestavu, kterou teď máme. Ne každý je předurčen zasvětit život death metalu, ale potřebujeme, aby bylo možné dělat to, co děláme. 

Jako WOMBBATH jste stáli u zrodu fenoménu zvaného Švédský death metal! Poprosil bych tě, abys pro nás trošku zavzpomínal. U nás se v devadesátých letech teprve rodila demokracie a vy jste tvořili něco nového. Jak probíhala devadesátá léta ve Švédsku? Vzpomeneš si ještě, jak jste zakládali kapelu? Mě a moje čtenáře by zajímalo, jaké to tehdy v počátcích bylo. 

Jonny: Švédsko bylo vždy dobrým místem pro kulturu a hudbu. Koncem 70. let a na počátku 80. let vláda umožnila, aby si děti mohli zdarma zapůjčit plně vybavené zkušebny. Myslím, že to pomohlo při vytváření švédské scény. Také můžete získat dotaci na to, že jste v kapele, a pokud zkoušíte nejméně třikrát týdně, můžete získat finanční příspěvek na vybavení a čas ve studiu, což je něco, co tady funguje už od třicátých let. 


V letech 1995 až 2014 jste přerušili svoji činnost. Proč vlastně? Co bylo tím důvodem? 

Håkan: V roce 94/95 se všechno rozplynulo v písku, ale nebylo tomu dlouho a já byl v “In Thy Dreams” až do roku 2001. V roce 2009 jsem založil Skineater, cítil jsem to jako návrat, skládal jsem sám, cítil se dobře a všechno šlo skvělě. V roce 2013 jsem natočil "moderní verzi" Silent As The Grave pro Pulverised records a reedici ICT k 20ti letému výročí a pojmenoval jsem píseň “20:13 Silence Unveiled”. Poté v roce 2014 jsem rychle napsal spoustu nových skladeb pro EP, které mělo být vydáno u Pulverized Record. Krátký příběh. Později jsem si vybral mezi pokračováním v Skineater nebo Wombbath. Vybral jsem si Wombbath a nelituju toho, navíc teď mám Skineater jako vedlejší projekt. 


Hrajete typický, klasický švédský death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu WOMBBATH ozvláštnit? 

Jonny: Hrát death metal staré školy je pro nás naprosto přirozené. Dokonce i když se necháme inspirovat jinými žánry a začleníme do Wombbath jiné prvky, bude to stále znít jako stará škola. Píšeme hudbu, kterou chceme sami poslouchat a myslím, že je to důležitá součást toho, aby plamen stále hořel. Wombbath bude vždycky znít jako Wombbath, i přesto, že nikdy nebudeme opakovat stejné album dvakrát. 

Mám doma vaše splitko „Dragged into the Obscure“ s německými REVEL IN FLESH. Obě kapely jste předvedli opravdu perfektní švédskou práci! Nahrávka vyšla na vinylu. Vinyl jako médium se poslední dobou vrací. Novinka „The Great Desolation“ vyjde také na gramodesce? Jaký máš vztah vinylům? Sbíráš je? Máš rozsáhlou sbírku? 

Jonny: Mám rád vinyl, je to pro mě velmi lákavé médium. Získáš větší formát, který dává větší prostor uměleckému dílu a je něco speciálního na tom vlastnit album na vinylu. Moje sbírka není tak velká, jak bych chtěl, aby byla, v současné době mám asi 800 vinylu. 


Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný švédský death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl? 

Jonny: Vezmi si stejný díl Repulsion, Terrorizer, Autopsy a smíchej to s Discharge, Napalm Death, přihoď trochu Bolt Thrower a přikrej to pár melodiemi Maidenů a máš to. Všechno to podlaď, a pusť to přes pedál Boss HM-2 a máte perfektní základ. Ačkoli si myslím, že švédský death metal se stále vyvíjí a roste. Nemusí to být klon Dismember nebo Carnage, může to být mnohem víc a to je to, co na tom mám rád, a proč si myslím, že je to ten nejlepší podžánr na světě. 

Co chystají WOMBBATH v nejbližších měsících? Podpoříte novinku nějakým delším turné a zavítáte také k nám do České republiky? 

Håkan: 21. května hrajeme v Cardiffu na Eradication Festivalu a následující víkend ve Švédsku na Gamrocku. Tohle jsou v tuto chvíli naše jediné zabookované koncerty, ale bylo by skvělé navštívit Čechy, dát si hodně piv a nějakou muziku! 

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů. 

Budeme dělat, co je v našich silách. Díky!

Interview - WOMBBATH - Playing old school death metal falls naturally for us.


Interview with legendary Swedish death metal band - WOMBBATH.

Answered Jonny and Håkan.

Translated by Duzl, thank you!


Ave WOMBBATH! I have been listening to your new album "The Freat Desolationl" for some time now and still I am discovering new and new pieces of darkness in it. I must admit that I expected good work from you but I didn´t expect that you were gonna kick so much ass. The album for me really did great. What are the reactions of fans, and what about their reviews? 


Jonny: The reactions has been great so far with stellar reviews, and praise from the fans for the 2 songs we have released from the album so far. 


The album has a classic Swedish sound. Oh, nice, I'll tell you! Still, But I still have to compare it with your first demos, where the sound was even dirtier. How has your created process changed? Time and technical possibilities are different than in the 1990s. 

Jonny: The writing process is bound evolve. Just look at the difference in circumstances, back in the 90s it was teenagers stuck in a sweaty rehearsal room, writing riffs and trying to make them into songs. But over 25 years has passed since and our skills has grown along with studio technology. These days you can make a demo at home, and make sure you have every song just the way you want it before you even enter the studio. Some people might think it takes the spirit out of it all, but I really don’t. When you have the technology to do so, why not make the best damned album you can. 


How does WOMBBATH make new songs? How is the process of creating new material itself? Who is the author of the music? 

Jonny: On “Downfall Rising” Hakan wrote all of the music except for one song that was written by Rickard the original guitarist. While on the new album we write about equal amounts each. We work really well together, and sometimes we think so alike that we almost write the same riff without hearing the other persons riff first. At the same time we add different elements to the songs, which creates a wider dynamic. 

You've always had the wonderful covers of your records. Does it matter a lot on how the album, the cover, look like? Who is the author of the new release "The Great Desolation"? 

Håkan: Nice to hear! Of course it matter in my personal opinion then. The author is there Mr. Sv Bell who aslo painted the cover for Internal Caustic Torments. Excellent man!


Who is the author of the texts and what they are discussing? Where do you get inspiration for themes?

Jonny: The lyrical themes for Wombbath are based on old Swedish folklore. Swedish folklore can be very different depending where in the country the lore originates from, especially ones that originate in Medelpad where I grew up. You can find a lot of these stories in Swedish folk music, and looking at where they found their inspiration, you can find an abundance to draw from. “Underneath the Rotten Soil”, for example, is based on a story about a man who fell in love with a being of the forest. The being tricks him into killing his wife and children, only to drown him in the river at the end. 

A quite common one that exists in all of Scandinavia and even Germany is “näcken” or “nøkk”, which tells the story of water spirits who play enchanted songs on the violin, luring women and children to drown in lakes or streams. As kids we were warned against näcken, as a way of keeping us away from lakes and rivers. My grandad was a “spelman”, which is a folk musician who would travel all over and play for food and drinks. He ignited my interest for old lore, as a lot of the songs he would play would tell a story of creatures both malevolent and helpful.I grew up quite far out in the countryside, so the busses were far apart, and a way to make time pass while waiting was to go to the local library to read about all these old stories. A lot of them were a way of warning people from going into the forest alone, or to go near rivers or moors. Or it could be a way to describe things like nightmares, which were said to be caused by mares — a wolf-like creature that would ride on a person’s chest while they are sleeping, or even take the sleeping’ s souls, to make leave their body at night to haunt the living. So, with Wombbath I try to tell these stories in my own way. I tend to lean towards the malevolent side of things, using fear, pain, and death as the main ingredients.


Only you Håkan remained from the original set. When I look at the Encyclopedia Metallum, the number of musicians who have gone through WOMBBATH is respectable. How do you explain that? 

Håkan: The original line up lost interest, hence the band loosing it's momentum, and when I resurrected the band in 2014, the aim was to record one album with some friends, so it was never intended as a steady lineup. But along the way we had so much fun that it became something much more, a band, something to bring to the stages of the world, and to do that you have to have a steady line up, which we have now. Not everyone is meant for a life of dedication to death metal, but you need it to be able to do what we do 

Like WOMBBATH, you were at the birth of a phenomenon called „Swedish death metal“! I'd ask you to remind us a little. In our country, democracy was born in the nineties, and you were creating something new. How was the 1990s in Sweden? Do you remember how you set up the band? Me and my readers would wonder what it was at the beginning. 

Jonny: Sweden has always been a good breeding ground for culture and music. In the late 70s and early 80s the government made it so that kids could borrow fully equipped rehearsal rooms for free. And I think this aided in creating the Swedish scene. You can actually get a grant for being in a band, and as long as you meet up at least 3 times a week and rehearse, you can get financial aid for equipment and studio time, something that’s been around since the 30s.


Between 1995 and 2014, you have interrupted your activities. Why actually? What was the reason? 

Håkan: In 94/95 or so everything ran out in the sand, keeping it short. After that I had In Thy Dreams til 2001. 2009 I created Skineater , felt like a comeback, writing on my own and it felt great and did come out great! 

In 2013 I recorded a ”modern version” of Silent As The Grave for Pulverised records reissue of ICT. 20 years anniversary and I named the song 20:13 Silence Unveiled. After that in 2014 quickly wrote a bunch of new songs for an ep/album to be released on Pulverised records which felt very good! Short story. I later chose between continuing Skineater or Wombbath. I chose Wombbath and I don’t regret it for a second though I have Skineater as a project now.


You play typical, classic Swedish death metal. You have never been driven from this path, you are "orthodox". Personally, this is one of the reasons why I liked your work, but did you think about to try to play something else, to make WOMBBATH sounds different? 

Jonny: Playing old school death metal falls naturally for us. Even if we draw inspiration from other genres and incorporate other elements to Wombbath, it will still sound old school. We write music that we like to listen to, and I think that is an important part to keep the flame burning. Wombbath will always sound like Wombbath even if we will never repeat the same album twice. 

I have at home your split album "Dragged into the Obscure" with the German REVEL IN FLESH. Both bands have shown a really perfect Swedish job! The record came out on vinyl. Vinyl as a medium has recently returned. The new "The Great Desolation" also comes out on vinyl? What's your relationship with vinyls? Do you collect them? Do you have a large collection? 

Jonny: I love vinyl, the format is very appealing to me. You get a larger format that gives more room to the artwork, and it is something special about owning an album on vinyl. My collection is not as big as I’d like it to be, currently I have about 800 vinyl’s.



We are approaching the end so I would try one more philosophical question. How would you define a style called Swedish death metal? What is this music for you and why did you choose this style? 

Jonny: Take equal parts Repulsion, Terrorizer, Autopsy and mix with Discharge, Napalm Death and throw in some Bolt Thrower and top it off with some Maiden harmonies and you got it. Tune it all down and run it through a Boss HM-2 pedal and you have the perfect foundation. Though Swedish death to me is ever evolving, ever growing. It doesn’t have to be a Dismember or Carnage clone, it can be so much more, and that is what I love about it, and why I think it is one the best subgenre is the world. 

What are the plans for WOMBBATH in the coming months? Will you support the news with a longer tour and also visit us in the Czech Republic? 

Håkan: May 21 we will play at Eradication Festival in Cardiff and the weekend after we are playing at Gamrocken here in Sweden. Those are actually the only booked shows at this time but it would be great to visit Czech for a lot of beer and some music! 

Thank you for your interview, and I wish you a great CD sales, hundreds of crazy fans, and a tons of good ideas. 

We will do our very best! Thanks!