pátek 20. ledna 2017

Recenze/review - INSULTERS - Metal Still Means Danger (2017)


INSULTERS - Metal Still Means Danger
CD 2017, Unholy Prophecies

Zase mě zavalila hromada lebek, které jsem skládal na hromadu celý týden. Má práce přišla vniveč a ještě jsem byl najednou málem udušen bývalými hlavami padlých kněží. Prý byli popraveni sekerou a pochováni za hřbitovní zdí. U nás v kostnici pro ně máme zvláštní místnost, kam chodívám rozjímat se svojí oblíbenou hudbou. Tentokrát jsem si vzal k práci novinku španělských black/thrasherů INSULTERS.

A lebky začaly opět praskat ve švech. Vylezl jsem z té běloskvoucí spouště, narovnal se v zádech a plně se oddal staré prašivé hudbě inspirované VENOM, TOXIC HOLOCAUST, DESATSER, AURA NOIR, HELLHAMMER, CELTIC FROST. Kapela zvolila lehce monotónní přístup, který nebude mnohým dnešním posluchačům po chuti. Je nutné si ale uvědomit, že já jsem ve svých katakombách zavřen už dlouhá léta a můj pohled na podobnou rezavou hudbu je značně poznamenám zubem času.



INSULTERS také za "Metal Still Means Danger" příliš kladných hodnocení nesbírají. Nedivím se, pokud dostane na recenzi album nějaký mladý floutek, který začínal s hudbou v tomto tisíciletí, tak musí být zmaten jako jeptiška na swingers párty. Španělé hrají pro nás, pro staré prašivce, kteří se rádi přehrabují v dávných metalových spisech. Nic jiného od téhle smečky nečekejte. INSULTERS na mě působí jako nějaký starý stroj, znovu probuzený k životu. Jsou svědectvím o starých dobrých časech, kdy se ještě na nějakou tu špínu v metalu nehledělo a i když nepatří k nejlepším, tak pokud máte podobné smečky rádi, rozhodně je ze svého hledáčku nevynechejte. Jen si dejte pozor, aby vás také nezavalila lavina plesnivých kostí. Velmi příjemný výlet do záhrobí!


sumarizace:

Špinaví black thrasheři INSULTERS mezi nás vyvrhli pořádně plesnivou mršinu. Ostrý, nekompromisní thrash s morbidními melodiemi, krutostí a silou. Pokud máte rádi staré, dobré poctivé časy, budete určitě spokojeni jako já. Řeže to, pálí to a kope jako splašený kůň. Songy, připomínající údery pěstí do obličeje. Španělská thrashová kreatura se probudila, aby nás spálila černým ohněm. Už vás někdo někdy bodl rezavým nožem do břicha? Pocity jsou při poslechu hodně podobné. Thrash/black metal, který řeže jako sekáček na maso! Velmi dobře!

Asphyx says:

The dirty black/spped/thrash INSULTERS casted up among us a really moldy carcass. Sharp, uncompromising thrash with morbid melodies, cruelty and power. If you like old good honest times, you will definitely be satisfied as me. It cuts, burns and kicks  like a runaway horse. Songs reminding punches to the face. Spanish thrash creature woke up to burn us with black fire. Have you ever been stabbed with a rusty knife into the belly? Feelings are very similar when listening. Thrash/black metal that cuts like a cleaver! Very well!


čtvrtek 19. ledna 2017

Recenze/review - SEPULTURA - Machine Messiah (2017)


SEPULTURA - Machine Messiah 
CD,LP 2017, Nuclear Blast

Čekám na příkaz. Ukován z nejušlechtilejších slitin, ovládán z daleké centrály. Mé ocelové srdce tepe přesně a bez slitování. Nemám duši a přesto přemýšlím. Můj skleněný zrak vás všechny vidí. Přijď i ty mezi nás. Jsem váš vůdce, váš mechanický mesiáš.

Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte jen lidi neustále hledící do obrazovek, napojené na všemocnou síť. Milióny gigabajtů informací nedokáže náš mozek zpracovat, proto chceme stále víc krve, sexu, šoku. Dezinformace, debilizace, smrt. Jednou umřeme odpojeni v off line režimu a neštěkne po nás ani pes. Pokrok zdá se nezastavíš. Poslední dobou nad podobnými věcmi často přemýšlím a jsem hrozně rád, že podobný směr zvolila i jedna z mých nejoblíbenějších kapel vůbec - SEPULTURA

"Machine Messiah" je nahrávkou, která od počátku zcela přesáhla má očekávání. Myslel jsem si, že se do ní budu dostávat stejně těžce, jako do minulého  alba "The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart". Letos to ale bylo prokletí na první poslech. Možná za to může severštější zvuk (Jens Bogren Fascination Street Studios in Örebro, Sweden) nebo přístupnější nápady, nevím, ale SEPULTURA se stala na novince smečkou, které se přesně trefila do mého současného rozpoložení, mých názorů na dnešní společnost a hudbu jako takovou.


Očekávat od současné sestavy pořád ducha staré doby nelze, to mohou snad opravdu už jen omezenci. Po rozpadu se SEPULTURA postupně vyvíjí, mění, je každým albem jiná. Jednou drsnější, letos pak temnější, zpěvnější a smutnější. Vše stojí na vynikajících Kisserových riffech a Derrickově hlasu (odkud to ten chlap občas tahá, nechápu). "Machine Messiah" je také velmi pestrou deskou, kde se kapela nebála použít housle, post rockové snění i exotické motivy. To vše postavené na základech hardcore, punku, thrashe a krásně zabalené v zajímavém motivu od filipínského umělce Camille Dela Rosy. Co mě ale fascinuje nejvíc, je určitá hravost, lehkost a chvění, které ze skladeb cítím. Novinka není pro každého, spoustě lidem určitě nepronikne do krve, ale v téhle poloze chci SEPULTURU mít a jsem hrozně rád, že se vydali touto cestou. Já jsem váš mechanický mesiáš! Vivat Brazil, vivat SEPULTURA! Zabijácké album, plné chladných melodií!


sumarizace:

"Machine Messiah" je nahrávkou, která od počátku zcela přesáhla má očekávání. Myslel jsem si, že se do něj budu dostávat stejně těžce, jako do minulého "The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart". Letos to ale bylo prokletí na první poslech. Možná za to může severštější zvuk (Jens Bogren Fascination Street Studios in Örebro, Sweden) nebo přístupnější nápady, nevím, ale SEPULTURA se stala na novince smečkou, které se přesně trefila do mého současného rozpoložení, mých názorů na dnešní společnost a hudbu jako takovou. Vše stojí na vynikajících Kisserových riffech a Derrickově hlasu (odkud to ten chlap občas tahá, nechápu). "Machine Messiah" je také velmi pestrou deskou, kde se kapela nebála použít housle, post rockové snění i exotické motivy. To vše postavené na základech hardcore, punku, thrashe a krásně zabalené v zajímavém motivu od filipínského umělce Camille Dela Rosy. Co mě ale fascinuje nejvíc, je určitá hravost, lehkost a chvění, které ze skladeb cítím. Novinka není pro každého, spoustě lidem určitě nepronikne do krve, ale v téhle poloze chci SEPULTURU mít a jsem hrozně rád, že se vydali touto cestou. Já jsem váš mechanický mesiáš! Vivat Brazil, vivat SEPULTURA! Zabijácké album, plné chladných melodií!


Asphyx says:

„Machine Messiah“ is a record which completely exceeded my expectations. I thought it would be difficult to get it under my skin just like the last album “The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart”. But this year it was like a curse on the first listen. Maybe, the reason is the northern sound (Jens Bogren Fascination Street Studios in Örebro, Sweeden) or the accessible ideas. I don´t know, but SEPULTURA, on this album, is like a pack of hounds which did exactly what I like right now – my opinions about today´s society and music itself. It all stands on great Kisser´s riffs and Derrick´s voice (how does he do it I do not understand). “Machine Messiah” is very colourful album and the band was not afraid to use violin, post rock dreams and exotic motives. Everything stands on hardcore foundations, punk, thrash and it is all covered in an interesting motive which was made by Camille Dela Ros from Philippines. What fascinates me the most is a certain playfulness, lightness and vibration which I can feel from these songs. This new album is not for everyone, not all of you can get it into your bloodstream. However, this is the position I like SEPULTURA in and I am very glad that they play like this. I am your mechanic messiah! Vivat Brazil, vivat SEPULTURA! Killer album full of cold melodies!

"Machine Messiah" track listing:
01. “Machine Messiah”
02. “I Am The Enemy”
03. “Phantom Self”
04. “Alethea”
05. “Iceberg Dances”
06. “Sworn Oath”
07. “Resistant Parasites”
08. “Silent Violence”
09. “Vandals Nest”
10. “Cyber God”

band:
Andreas Kisser (Guitars)
Derrick Green (Vocals)
Eloy Casagrande (Drums)
Paulo Jr. (Bass)


Recenze/review - BEHEADED - Beast Incarnate (2017)


BEHEADED - Beast Incarnate
CD 2017, Unique Leader Records

Nad městem se zase vznášel černý mrak utkaný z lidské nenávisti. Jakoby se všechny ty zachmuřené tváře, které za chvilku potkám cestou do práce, všechny dívaly na mě. Není to chudá oblast, ale po ulicích se válí špinavá mlha, ve které se za syrových rán schová každá nepravost. Ponořím se do smogu, našlapuji opatrně, ostražitě. Přesto svého vraha přehlédnu. Vystoupí ze stínu blikající lampy, zašklebí se a mými zády projede ostrá bolest. Padnu na chladnou zem a krev, která se pomalu ztrácí v krystalcích beznaděje, se stane součástí vší té nenávisti.

Malťané BEHEADED patří dlouhodobě k jedněm z mých nejoblíbenějších brutal death metalových skupin. Líbí se mi na nich schopnost složit jasně čitelný riff, hodit mezi nás skvělý nápad bez toho, aniž by docházelo k dnes tolik oblíbenému chaosu. Jsou syroví ze své podstaty. Jakoby vzešli odněkud ze stejného města, ve kterém jsem já nedávno vypustil duši. BEHEADED, kolegům SUFFOCATION, DYING FETUS, DEEDS OF FLESH, ABYSMAL TORMENT, SKINLESS, VISCERAL DECAY, INVERACITY a dalším brutálním brutálním smečkám, se letos povedlo další surové album, které se na dlouhou dobu stalo mým společníkem při toulkách špinavými ulicemi.



Připadá mi, že oproti minulým albům BEHEADED na "Beast Incarnate" trošinku zvolnili nebo spíše ztemněli. Před očima mi při poslechu ožívají starodávná monstra, s tlamami od krve. Prokousnou mi tepnu, vysají veškerou krev a já se pak navěky klaním nové desce. Nevím, jak ji uvidí odborná porota, ale mě přešlo do žil snad od prvního tónu. V téhle podobě mám brutální death metal stejně nejraději. Rychlý, nekompromisní, zběsilý, chladný, se vztekem a nenávistí ve skladbách. Je to přímý útok, totální vyhlazení vaší mysli. Žádné kudrlinky, spíš erupce lávy stříknutá přímo do obličeje. Tady máte vůz plný syrového masa a starejte se. Mám chuť vyrvat si vlastní vnitřnosti z těla, natolik silné mi tohle album připadá. Svět je někdy hodně hnusné místo k žití! BEHEADED o tom vědí své. Brutal death metal, který vás přikove na zeď, rozseká na malé kousky a pak pohodí do vedlejší ulice. Všichni jsme jen těla bez duše! Masakr!


sumarizace:

"Beast Incarnate" je pořádně syrovým kouskem hudby. Během poslechu se ocitneme spolu s BEHEADED na hodně morbidních místech. Hnus, špína, litry krve a neskutečný tlak. Tak by se dala nová desky těchto Italů charakterizovat asi nejlépe. Po hudební stránce se jedná o klasický brutální death metal, který vás doslova ukřižuje. Syrové, mocné, zákeřné a ostré jako břitva. Takové jsou songy z nového alba. Pokud si vedle sebe vyskládám deset posledních alb z tohoto stylu, sahám po BEHEADED nejčastěji. Muzika zde totiž obsahuje jakousi nechutnou přitažlivost a já si musím dávat tyhle ostré skladby do hlavy čím dál tím častěji. Po poslechu jsem očištěn jako věřící po zpovědi. Exhumujte všechno mrtvé a slyšte slova mocné hydry! Brutal death metalové album, které vás rozdrtí obrovskou silou! Skvěle!

Asphyx says:

"Beast Incarnate" is a raw piece of music. When you listen to this album you feel that you are with BEHEADED on really morbid places. Dirt, filth, gallons of blood and unbelievable pressure. That´s the best way how to describe this album by Italians. Musically speaking this is a classic brutal death metal which would crucify you immediately. Raw, powerful, felonious and sharp as a blade. This is how new songs feel like. When I think about their last ten album I would say that BEHEADED is my favorite one and I listen to it the most. This music just has something disgustingly attractive and it makes me listen to it over and over again. After this I´m purged like a Cristian after a confession. Exhume everything which is death and hear the words of the powerful hydra. This is a brutal death metal album which would kill you with its amazing strength! Well done!

Tracklist:
01. Beast Incarnate 04:25
02. The Horror Breathes 04:01
03. Crossing the House of Knives 03:30
04. Reign of the Headless King 04:37
05. The Black Death 08:03
06. Cursed Mediterranean 03:58
07. Fid-dlam ta' dejjem 04:38
08. Punishment of the Grave 06:53


band:
David 'Cejca' Cachia - bass
Omar Grech - guitars
Simone Brigo - guitars...

Davide 'BrutalDave' Billia - drums
Frank Calleja - voice 

středa 18. ledna 2017

Recenze/review - BRUTAL UNREST - Trinitas (2017)


BRUTAL UNREST - Trinitas
CD 2017, Hammerheart Records

Zase mě vzbudili v noci. Zdálo se mi zrovna o krásných ženách. Vytržen do reality, naložen do auta, převezen na místo činu. Malá holčička, brečící ve vedlejší místnosti. Máma se sekyrou zaseknout přímo v hlavě, kolem cákance krve ve tvaru deště. Otec na útěku a místo, navěky prokleté. Ohledali jsme mrtvolu, vyslechli dívku, zapečetili celý byt. Vražda jako každá jiná, zdálo se na první pohled. Pak přišel otec z hospody a jako nějaký temný sen na povrch vyplulo zjištění, že dcera své matky má na tváři zlý, ošklivý úsměv. 

Poslouchám novinku německých death metalistů BRUTAL UNREST a čtu staré detektivky. Dáma, která je napsala, by dnes se svým dílem působila jako ty nejčernější hororoví běsi. Tolik napětí, smrti a nenávisti popsal ve svých dílech málokdo. Možná snad jen kolegové Stephen King, IMMOLATION, MORBID ANGEL, VADER, SEVERE TORTURE, MARTYR, PURGATORY, ale i třeba novější GOJIRA, OBSCURA, GORGUTS. Těmi všemi se BRUTAL UNREST inspirovali a sami pak vytvořili dílo plné děsu, tmy a špíny lidské mysli. Těžká atmosféra by se dala krájet jen ostrým nožem.



"Trinitas" na mě opravdu působí jako bych byl na místě nějakého zlého násilného činu a ohledával všechna mrtvá těla. A nemyslím tím teď stále častější způsob, kdy jeden nebo více útočníků vlítnou do malého prostoru a střílí bezhlavě kolem sebe. BRUTAL UNREST působí na novince spíše jako dlouho nahromaděný vztek, který najednou vybouchl. Spouštěcím mechanismem byly už první tóny, pak stačilo do rukou vzít jen svůj oblíbený vražedný nástroj. Němci jsou hodně atmosféričtí, pohrávají si s náladami, jako kořist se svojí obětí. Jedná se o velmi propracovaný materiál, s parádním zvukem a energií. Všechny tyhle pečlivě oddřené detaily dělají z "Trinitas" opravdu temný zážitek, který musí ocenit každý fanoušek stylu zvaného Smrt. Poctivá morbidní práce!


sumarizace:

BRUTAL UNREST se povedlo zhudebnit temnotu. Death metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Neposlouchejte "Trinitas" za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu, polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá vám z něj kusy chladného ledu. Atmosférický death metal, který je temný, jako odvrácená strana měsíce! Skvěle!

Asphyx says:

BRUTAL UNREST composed darkness. Their Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Do not listen to the "Trinitas" during the day light because the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests. The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became one piece of ice. An atmospheric death metal which is dark like the other side of the moon! Amazing!  

Tracklist
1. Systematic Torture
2. Pathogenic Nation
3. Pandemic Wings
4. Sarcophagus' Aftermath
5. Cotardious
6. Enslaved by Hate
7. Direktive 7
8. Postmortal Enslavement
9. Covered by Black 


band:
Tommy Sonnenburg - Vokills Dennis Thiele - Drums Christoph "Zachi" Zacharowski - Bass Alex Hilla - Guitar David Schneider - Guitar Michael Pulvermacher - Sound Engineer

Asphyxovy zápisky - III. - Prokletí fanoušci undergroundové hudby


Úvod:
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

Prokletí fanoušci undergroundové hudby

Všude se píše o kapelách, některé se právem či neprávem dokonce vzývají jako nějaký kult. Ale co fanoušci? Pod pódii se občas shromáždí několik desítek hudebních kritiků, fotografů a občas přijde i nějaký ten příznivec undergroundové hudby. Poznáte jej podle toho, že stojí opodál, nezná se skoro s nikým a je tu opravdu jen na muziku. V podpaždí má brašnu, protože ví, že dnes zase neodejde s prázdnou. Mnohdy těžce vydělané peníze, bundy s obrovskými kapsami, to aby se tam vešlo aspoň jedno CD. Je prokletý, stejně jako já.

Marně někdy na internetu hledá, kde by si mohl album své oblíbené kapely koupit. Čeká, až přijde výplata a pak často zjišťuje, že už vyprodali limitovanou edici, kterou musel za každou cenu mít. Některé skupiny, s fuck off přístupem, mu skoro způsobí zástavu srdce, protože znovu se nic vydávat prostě nebude. Tráví pak dlouhé hodiny na aukčních webových stránkách, počítá každou korunu, aby ještě uživil rodinu a vítězoslavně jde konečně ve tři ráno spát, protože svůj boj protentokrát vyhrál. A koupě nové lednice přeci jen ještě chvíli počká, nemám pravdu?

Pochváleni budiž podobní fanoušci undergroudové hudby. Bez vás by totiž podzemní svět neexistoval. Vy víte, pro co žít! Pro to podání ruky se svými bohy, pro fotku s kapelou, kterou milujete celý život. Občas se sice, jako všude, najde arogantní blb, který způsobí, že pak jeho hudbu nedovedete poslouchat nějaký čas. Jste křehcí jako já, milujete žhavou atmosféru rozechvělého vzduchu před koncertem, kdy očekáváte další tlakovou vlnu. Nefotíte, nezáříte mobily ani foťáky do obličejů muzikantů. Jste jako stín, bez kterého by nebylo ani samotné tělo.

Prozradím vám jednu velmi soukromou niternou věc. Vy, prokletí fanoušci undergroundové hudby, jste pro mě nezbytnou kulisou, jasným znamením, že hudební podzemí ještě žije. Kapely i pořadatelé by se vám měli klanět až zemi. Mnohdy se tak neděje a tak to musím udělat já. Představte si tedy, že před vámi slavnostně smekám svůj skalp, zasloužíte si to!

Je hrozně skvělé, že netrávíte dlouhé hodiny kecáním v diskuzích na internetu, nepomlouváte své neoblíbené kapely, neplácáte si játra zbytečným řešením něčeho, co stejně nevyřešíte. Radši jdete a koupíte si další CD, tričko, bez řečí navštívíte koncert, kam se vám zase tolik nechce, ale jdete, protože víte, že jste byli prokleti a bez vás by to nešlo.

Tuhle krátkou úvahu bych rád věnoval všem, kteří ještě nezapomněli na to, co znamená podporovat kapely, koncerty a underground. Nic z toho mít nebudete, ale před tím, než shoříte v pekle, si ještě alespoň pořádně užijete hudbu. Buďte pořád takoví, přátelé!

úterý 17. ledna 2017

Recenze/review - VALGRIND - Speech Of The Flame (2016)


VALGRIND - Speech Of The Flame
CD 2016, Lord of the Flies Records

Řezání masa démonů motorovou pilou. Zahuštěná krev na stěnách oprýskaných stěn. Dlouhé chodby, v nichž se marně pokoušíte zabít všechny zlouny. Tohle není žádná počítačová hra, ale tvrdá realita. Původně jste jen chtěli navštívit historické podzemí, ale vše se zvrtlo v boj o holý život. Moment překvapení zmizel v tratolišti rudých skvrn. Teď je řada na vás. Masakr vašeho těla, masakr vaší mysli, masakr celé vaší podstaty. 

Odněkud zezadu, z poslední místnosti se ozývají kruté tóny italských šílenců VALGRIND. Ti se zdají být k celé scenérii více než vhodným soundtrackem. Krutý, ostrý death metal klasického střihu s ledově řezajícími melodiemi. Tak bych hudbu jihoevropských poctivců charakterizoval asi nejlépe. Útočí na moje nejskrytější smrtící touhy, oživují dávné démony a následně je svým tlakem mění v krvavé šmouhy věčnosti. "Speech Of The Flame" z hlavy jen tak nevyženu a opět si pro sebe potvrzuji, že na Apeninském poloostrově je v současnosti jedna z nejlepších death metalových scén. Hergot, to zase řeže, chce se mi křičet do tmy!

 

VALGRIND ctí death metalové postupy devadesátých let s urputnou oddaností. Občas sice přidají lehkou progresi v mezích smrtících zákonů, ale jinak se pohybují převážně v oblastech, jejichž základy položily smečky jako DEICIDE, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, VITAL REMAINS, případně  zazní v náznacích i polská škola (VADER). Netřeba ale přirovnávat, Italové obstojí i v dnešní době jako silná skupina, která přesně ví, co a jak hrát, kam americkou death metalovou školu posunout nebo lépe - zpestřit. Nejsou jen obyčejnou kopií, ale předkládají materiál, který baví bez ohledu na to, kým byl inspirován. Pokud to vidíte a slyšíte stejně, doporučuji se naplno ponořit do "Speech Of The Flame" až po lokty. Už zase běžím nekonečnou chodbou a jdou mi po krku. Masakr démonů pokračuje! Vyvolaná asociace dává jasně na srozuměnou, že mě album neskutečně baví a rvu si ho do uší stále častěji. Skvělý death metal s cejchem smrti! Masakr, skvěle!


sumarizace:

VALGRIND na svém druhém dlouhohrajícím albu předkládají smršť ostrých a morbidních songů. Přiznám se rovnou. Jakmile jsem si desku poprvé pustil, byl jsem ihned ztracen. Pánové hrají přesně ten druh death metalu, který mi dělá velmi dobře na mé zkažené duši. Tlačící riffy, kruté vyhrávky, hutný hlas ze záhrobí. Hudba je sice inspirována klasiky žánru, ale provedení a nápady hodnotím na výbornou. Jeden masakr střídá druhý a všechno je zahaleno do pláště temnoty. Otevřete bránu do pekla! Za chvíli jsem u vás! Poslech mi připomíná sledování dobrého hororového filmu. Italové na mě útočí bez varování, tvrdě a nekompromisně. VALGRIND jsou krásnou ukázkou toho, že hudba může opravdu zabíjet. Zavřete dveře na několik zámků, venku zase řádí šílený vrah. Cítíte tu sílu? Tady se hraje první death metalová liga. Bez debat! Album připomíná rozjetý vlak, odjištěný granát, případně valící se lavinu. Doporučuji všem milovníkům temnoty. Smrtící nahrávka, která připomíná trhání nehtů kleštěmi! Skvěle!

Asphyx says:

VALGRIND bring us the cyclone of morbid songs on their second long play album. I have to admit. The first time I listened this album I was lost immediately. These gentlemen play the exact music I like for me bad soul. Pushing riffs, cruel songs, and heavy voice from the beyond. Their music is inspired by the classic bands of this genre, however the finish product and ideas are great. One massacre is changed by other one and everything is cover by the coat of the darkness. Open the gates to Hell! I´m there in a second! The listening reminds me the watching of good horror movie. Italian attack me without any warning, hard and grimly. VALGRIND is the great example that music can kill. Close the door with a lot of locks because there is a crazy murderer again outside. Do you feel the power? In here is played the first death metal line. Undebated! This album reminds a train which goes, primed bomb or rolling avalanche. I suggest this to all of you who loves the darkness. Deadly record which reminds ripping of nails with tongs! Amazing! 

Tracklist:
1. Intro (Instrumental)
2. Tyrants
3. Obscure The Sun
4. Blood Retribution
5. Into The Realm Of Grey Light
6. Speech Of The Flame
7. From The Darkest Womb
8. Ring Of The Omega
9. The Abyss I Am In
10. Watery Grave
11. Echoes Of The Titan

band:
DANIELE LUPIDI - Vocals/bass
MASSIMILIANO ELIA - Lead and rhythm guitars/keyboards
UMBERTO PONCINA - Lead and rhythm guitars/keyboards
GIANMARCO AGOSTI - Drums

pondělí 16. ledna 2017

Recenze/review - LONE WANDERER - The Majesty Of Loss (2016)


LONE WANDERER - The Majesty Of Loss
CD 2016, vlastní vydání

Sám žil a sám také zemřel. Ponořen do svého temného světa chodil ulicemi jako tělo bez duše už dlouho. Umíral, ale všem to bylo jedno. Měl sice pět tisíc přátel na všech sítích světa, ale víčka mu k rakvi nepřišel zatlačit nikdo. Vytvářel také nějaké hodnoty v práci, přesto jako by jinak nebyl. Celé dny mu zářila do očí obrazovka plná veselých tváří. Přesto se už dlouho nesmál a pomalu chřadl. Teď tu leží, opuštěný, zbytečný.

Hudba německých funeral doomařů LONE WANDERER na mě působí zvláštním dojmem a nutí mě přemýšlet nad posledními věcmi člověka. Poslouchám ji a pořád dokola si říkám, jak je někdy samota studená. Znám pár lidí ze svého okolí, kteří by se v téhle hudbě doslova našli. Smutek, chlad a chvění, to všechno z "The Majesty Of Loss" cítím.

 

LONE WANDERER vyjadřují své pocity podobně, jako to činí třeba takoví AHAB, MOURNFUL CONGREGATION, EVOKEN, SKEPTICISM, ESOTERIC, WORKSHIP. Jejich hudba je plná pesimismu, smutečních maršů a studeného rozjímání. Dejte si pozor, aby na vás nepřišly plíživé deprese. Přijde mi, že kapela musela sedět v koupelně a mezi jednotlivými nápady zvažovat, zda si členové nepodřežou žíly. Muzika je pro mě poměrně návyková, i když někdy až moc dlouhá a stejná. Musím na ní mít opravdu náladu. Pokud ale přijde, jsem spolknutý, sežvýkaný a rozebraný na prvočástice. Funerální doom metal, který ctí klasiky žánru.


sumarizace:

"The Majesty Of Loss" je albem, na kterém se povedlo LONE WANDERER zhudebnit tmu. Je jako pomalu se plížící smrt. Do krve mi proniklo postupně, pomalu. Trávili jsme spolu dlouhé chvíle na cestách a nejvíce vyniklo při poslechu v noční krajině. LONE WANDERER sice nepřinášejí vůbec nic nového, ale jsou sví, originální a umí navodit v doom metalu to nejpodstatnější. Smutek. Já vlastně ani moc nevím, co bych dodal dalšího. Na novince je vše v nejlepším pořádku a doporučuji ji všem, kdo se rádi zajímají o tmu. Depresivní funeral doomová nahrávka, která je tmavá jako pohřební hostina! Velmi dobré album.

Asphyx says:


"The Majesty Of Loss" is an album where LONE WANDERERset to music the darkness. It is slowly creeping death. It got into my bloodstream gradually, slowly. We spent long time together on the road and it was the most excellent in the nocturnal landscape. Although LONE WANDERER don't bring anything new, they are original and can evoke the most essential in doom. Sadness. I don't even really know what I'd say more. There is everything fine on the news and I recommend it to all who is interested  in the darkness. Depressive funeral doom record, as dark as a funeral feast! Very good album.

Tracklist:
1. Chime The Age Of Negativity (10:11)
2. Noumenon (11:54)
3. Revolving Perpetualness (10:30)
4. The Majesty Of Loss (13:33) 

Lone Wanderer is:
Bruno Schotten (g, v)
Chris Hoen (v, g)
Simon Brooker (b)
Jakob Zeblin (d)

neděle 15. ledna 2017

Report, photos, video - DEHYDRATED, DISSOLUTION, POPPY SEED GRINDER, ATTACK OF RAGE - club Modrá Vopice, Prague - 14. 1. 2017

Dehydrated
OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Jen pro ten dnešní den
stojí za to žít,
jen klid svůj tichý mít,
víc po ničem netoužit.


V sobotu jsem si od probuzení prozpěvoval tuhle slavnou skladbu. Už nějaký čas jsem si připadal trošku jako Oldřich Nový ve slavném filmu Kristián. Vstávám každý den ráno v půl páté a ne přátelé, opravdu nechodím do práce odpočívat. Pracuji hlavou, mám jasně dané termíny. Vyrábíme, jsme strojařská firma a koncerty jsou tak pro mě také takovým "únikem" z tvrdé reality, odpočinkem, stejně jako pro filmového Kristiána. Sice nemám eleganci, ani vtipnou rozpustilost Oldřicha Nového, ale cítím se mnohdy stejně jako jím ztvárněná postava.

Attack of Rage
Jen pro ten dnešní den,
snad pro úsměv váš
se život změní v sen ten den,
kdy štěstí potkáváš.


Od rána je mi skvěle. Vtipkujeme s manželkou, která v sobě má jiskru a vznešenost Adiny Mandlové. Těším se na večer jako jeptiška na svoji první swingers párty. Už odpoledne, kdy mám chvilku po obědě klid na poslech hudby, natahuji své nohy výš než srdce (kvůli křečovým žilám) a zasním se. Nepředstavuji si Káhiru, ani dovolenou v Karibiku, ale Modrou Vopici v Praze, kde stojím pod pódiem, saju jedno pivo za druhým a nechávám si hlavu vymlátit pořádným death metalem. Ten večer se konala v Praze akce, která mě měla nakopnout do nového koncertního roku. 


fans
Nesmíš se ptát, co bylo včera,
bude zítra zas, jen dnešek uchopit a pochopit,
že nejkrásnější den je dnešní den.


Úderná skupina známá pod označením Silver Wolf (nebo také kluci pepř a sůl - rozuměj já a Michal) vyrazila z Plzně k večeru. Nálada celého vozidla byla tak dobrá, že mě ještě dneska bolí panty u huby. Už je to skoro měsíc, kdy jsme nikam nejeli (což je na mě nebývale dlouho) a tak je co cestou probírat (kolego díky za odvoz, bylo mi ctí!). Necháváme za sebou město piva, práci, starosti, kecálky na internetu a řítíme se do matky všech českých měst. Ta nás přivítá jako dva ztracené syny, přesto trošku chladně, jak to jen Praha umí. 


bar
Pokaždé, když otvírám dveře do Modré Vopice, dýchne na mě taková ta těžko definovatelná pohoda. Stará kamna, dřevěná stavba, záchody polepené plakáty bývalých i příštích akcí. Máme to tady rádi, podvědomě sem patříme. Je pro nás klubem srdcovým, kde jsme sami sebou, stejně jako byl pro Kristiána bar Orient. Netančíme swing a dámy zde nejsou oblečeny ve večerních róbách, ale jsou stejně hezké a usměvavé. Jen mají víc kérek na těle. 

Musím si dát pivo a pozdravit se s kamarády, protože jsme se už dlouho neviděli. O setkávání, o pokecu, o probrání nové i staré hudby, o tom jsou tyhle akce také a já takové to korzování s půlitrem v ruce miluju. Chybí opravdu snad už jen ten Oldřich Nový. Místo něho potkávám spousty odžínovaných postav se stejně příjemnými tvářemi (hrozně rád jsem vás viděl přátelé a znovu musím poděkovat za kladné reakce na náš/váš blog!). 


fans
Konečně se mi povede naladit foťák na noční režim, to abych neblýskal jako nějaký neomalenec kapelám do obličejů a těším se na první skupinu. Ještě mě napadá:

Jen pro ten dnešní den
stojí za to žít,
jen klid svůj tichý mít a
víc po ničem netoužit. ...........
a už je  tu první kapela...


SECTESY, kteří měli vystoupit v úvodu nakonec díky nemoci nehráli. Škoda, docela jsem se na ně těšil


DISSOLUTION byli v sobotu mým želízkem v ohni. Olomoucká brutálně death metalová drtička kostí předvedla vystoupení přesně podle mých představ. Chvíli jsem stál asi s otevřenou hubou dokořán, ale přátelé, to byl synkopický smrtící orchestr, u kterého jsem čekal, že začne svojí energií brzy trhat parkety z podlahy. Sundávám svůj krvavý skalp a klaním se až k zemi. Propracovaný masakr s velkým feelingem! Brutal! Killer! Heavy! Great!







Recenze/review - DISSOLUTION – The Beginning (2015)
Rozhovor - DISSOLUTION - Fanoušci přijali "The Beginning" nadmíru pozitivně, především naživo jsou ohlasy velmi kladné!

ATTACK OF RAGE jsou synonymem nejen pro slovenský grind. Nejsem zrovna příznivcem tohoto stylu a kapely si opravdu pečlivě vybírám, ale pánové do mě nahrnuli takovou porci energie, že jsem měl co dělat, abych ji ustál. V Praze byli ATTACK OF RAGE šílení, divocí, nekompromisní. To se vám to hraje, když se to umí, co? Říkal jsem si během celého setu, který považuji za vynikající. Hergot, to byla ale pořádná jízda! Grind!






DEHYDRATED byli hlavní kapelou, která mě vytáhla z mého brlohu a donutila do Prahy dorazit. Znovuzrozená parta patologů mi dala vzpomenout na jejich album "Ideas" z roku 1997, které jsem kdysi točil neustále dokola ve svém přehrávači. Kazeta od Metal Age Productions mi dělala dlouho společnost a bylo na čase ji opět oprášit. Byl jsem na slovenské bardy hodně zvědavý. Pánové se dali znovu dohromady v roce 2015 a do svého středu draftovali k mikrofonu šílence Dragana (z vynikajících DEPRESY). 



V Praze pro mě byli DEHYDRATED splněným snem a zjevením ze staré doby, kdy světu vládly klasické deathové kapely. Koncert to byl smrtící ze samé své podstaty. Byl jsem natolik pohlcen a stržen, že jsem si připadal, jako bych si právě kopal vlastní hrob. Chci novou desku! A hned! Slováci dostáli svému jménu a potvrdili status legendy. Krutě, morbidně, prašivě, tak nám zahráli. Jejich koncert mě totálně rozložil. Přesně takový metal mi koluje v krvi a DEHYDRATED nám přesně ukázali, jak se hraje poctivý smrtící kov od srdcařů pro sdrcaře. Masakr! Peklo! Smrt!






POPPY SEED GRINDER připomínali tlakový hrnec pana Papiňáka. Od první skladby jakoby to v kapele bublalo, točil se vír vroucí vody. Došlo samozřejmě ihned k výbuchu a já byl přímo z pódia opařen smrští deathu, hard core, grindu a hlavně neskutečné síly. Měl jsem chuť tančit a tak jsem předvedl pár svých medvědích kroků. Vynikající záležitost po všech stránkách! Maniacal!








Recenze/review - POPPY SEED GRINDER - Bleeding Civilization (2016)

Zvuk byl tradičně ve Vopici skvělý, organizace také na jedničku a lidé? Těch přišlo tolik, že klub zcela naplnili (130 kusů!). Koukněte na fotky pro představu.

Všichni si celou akci neskutečně užívali. Stal jsem se dokonce na chvilku učitelem češtiny jednoho Mexičana (řekni kozy, řekni prdel). Hudba opravdu spojuje národy. Ono vůbec, ta veselá atmosféra se dala v sobotu krájet. Kde jinde jdete na záchod a tam paří asi padesátiletý chlápek u mušle. Nebo pověstné lítací prosté cvičení v davu pod pódiem (plus zavěšení na trámy u stropu), kdy punkáči vezmou nad hlavu zpěváka a další týpek rovná kabel od mikrofonu, aby se nezamotal. Mám tyhle postavičky ve Vopici hrozně rád, protože perfektně dokreslují každý koncert. A ještě je s nimi neskutečná sranda.



Skvělé bylo, že celý večer nevystoupila žádná slabá kapela. Pro nás, pro staré poctivé fanoušky se stala v sobotu Modrá Vopice doslova oázou dobré hudby. Zapomněli jsme alespoň na pár hodin na všechny facebooky, nihilisty, svoje práce, politiku, každodenní setkání s blbci a pořádně si vyčistili hlavu. Pořadatelům a skupinám za to patří velké díky a poklona až k zemi, protože vždycky když mi bude teď "blbě", tak si vzpomenu na sobotní taškařici a bude zase fajn. Myslím, že mohu hovořit i za ostatní své kamarády...všichni jsme si to neskutečně užili. Děkujeme!

Cesta domů je vždycky poznamenána hodnocením kapel, probíráním novinek z undergroundu a samozřejmě únavou. Michal mě vyhodí před domem a já nějak nemůžu usnout. Jdu si dát raději po sprše ještě jedno plechovkové plzeňské a zapíšu si pár postřehů do reportu. Usínám a jak to mám v hlavě zmotané, tak se mi zdá o manželce Kristiána, kterou hrála Nataša Gollová (Mařenka). Má na sobě rajcovní triko Slayer a dělá se mnou věci, které raději své ženě říkat nebudu.

Ráno v neděli vstávám docela brzy, znáte to, děti budí i když ví, že táta toho měl včera hodně. Tentokrát mi to ale nevadí, jsem pořád ještě myšlenkami v Praze, dole pod pódiem, nadšený a s úsměvem na tváři. Jsem opravdu jako Oldřich Nový v Modrém salónku, pardon v Modré Vopici. Míhají se mi hlavou jednotlivá vystoupení, tváře kamarádů, pivo, hezký holky...vždyť já Adinu Mandlovou jako puberťák miloval...byl to parádní večer.

Zavřete oči, odcházím... děkuji za pozornost, přátelé!
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos







Promotion!

FESTIVAL DEADLY STORM IN BOŽKOV 11

Oznámen datum konání festivalu a kapely!:
SACRAMENTAL BLOOD (Serbia), LECTERN (Italy), INCINERATOR (Poland), POPPY SEED GRINDER, CONGENITAL ANOMALIES, LAID TO WASTE, MURDER INC., 1000 BOMBS, INNERSPHERE

Sobota 18. 3. 2017

- místo: Hospoda Pod kopcem, Plzeň Božkov

Budeme se na vás těšit!


facebook událost/event:
https://www.facebook.com/events/209306099485337/
info:
FESTIVAL DEADLY STORM IN BOŽKOV 11