pondělí 17. listopadu 2014

Report, foto, video - OPHIS, MARCHE FUNÉBRE, ET MORIEMUR - klub Divadlo pod Lampou, Plzeň - 16.11.2014

Ophis
Letošní podzim se nějak zdržel. Těšil jsem se na dlouhé procházky usínající přírodou, chladné závany větru pronikající až někam k morku mých kostí i na pomalu a častěji umírající slunce. Jenže příroda tomu chtěla jinak a spíš připomíná brzké jaro než přípravu na zimu. Jenže můj metabolismus si žádá své a tak se uchyluji za ranních cest do práce čím dál tím častěji i k doom metalu. Mám s tímto pomalým stylem velmi zvláštní vztah. Líbí se mi opravdu jen něco (a to ještě převážně v jeho klasickém pojetí), vybírám si pečlivě a ne vše mi vyhovuje. Jsem svým zaměřením spíš předurčený pro dynamičtější death metal, který mi dodává potřebnou sílu, ale i tak si pro sebe rád vyhledávám kapely a jejich desky, které používám často ve chvílích odpočinku a vlastně i určitého rozjímání. Podle mě se jedná o velmi náročnou metalovou disciplínu. Často se stává, že ty dlouhé táhlé melodie vyznívají nudně a kýžený smutek nenastává.

Jedněmi z těch, kdo mě dokázali zvednout z poklidu domova, jsou němečtí OPHIS. Ti mě svými deskami „Withered Shades“ (2010) a letošním úžasně smutným obřadem „Abhorrence in Opulence“ (recenze zde) zasáhli natolik, že jsem se rozhodl vyrazit. Koncert se pořádal v plzeňském klubu Pod Lampou, kde jsem strávil už nejednu příjemnou chvíli. Mám to tam rád. Točí dobré pivo, servírky jsou příjemné a o dobrý zvuk bývá také většinou postaráno. Pro návštěvu mluvilo ještě velmi dobře zvolené datum. V pondělí byl státní svátek a nejednalo se o náročný výlet do hlavního města, ale o příjemnou procházku a projížďku tramvají.

Et Moriemur
Nedílnou součástí podobných večírků bývají naše společné rozplavby. Pořádáme je pár hodin před koncertem a stejně jako za dob mého mládí se nám tam daří navodit vždy velmi příjemnou atmosféru. Probíraly se knihy, filmy i hudba a já byl ihned ve svém živlu. Podobné seance vám nenahradí žádný chat ani fórum. Mám to tak rád a ta společná pitka mi dává vždycky hrozně moc. Tentokrát se zúčastnili mí kamarádi z mokré čtvrti Mr. Goro a Mr. Barťas. A bylo to jako vždy vynikající.

Možná jste si všimli, že píšu rozvláčně, pomalu a dlouze, ale jednak k tomu pořád poslouchám OPHIS a také se jedná o doom metal a ten je také rozvážný (smích). Není třeba se obávat. Končím s omáčkou a vrhám se k hudebně míhajícím myšlenkám ze včerejšího večera. Jestli mě má lehce stárnoucí paměť neklame, bylo to tak, že jsme někdy před osmou hodinou přesunuli svoje maličkosti do klubu a po nezbytném dalším pivu se vrhli na muziku.

Následovala procházka po hřbitovních cestách spolu s belgickými MARCHE FUNÉBRE. Jednalo se o vůbec první dva koncerty v České republice. Pánové dostáli svému jménu (snad inspirovanému slavným funeral marchem pana Chopina). Byli smutní, nihilističtí, jako uvadající listí stromů sklánějících se nad pokřivenými náhrobky. Slyšeli jsme záhrobní poetiku ve velmi příjemném podání. Zazněly zpěvy, inspirované romantickými texty literatury 19 století i různé odkazy na filozofii pomalého umírání. Bylo to moje vůbec první setkání s kapelou a splnilo svůj účel. Slíbil jsem si, že se o ní začnu víc zajímat a doplním si doomové vzdělání. Melodičtěji pojatý doom metal není zase tolik často hostem v mém přehrávači, ale naživo mě to bavilo. S Belgičany se umíralo velmi příjemně. Sice mi občas neseděly čisté zpěvy, ale jinak absolutní spokojenost. Ihned jsme pak naběhli a vykoupili celé distro (smích).

Marche Funébre
ET MORIEMUR jsou nejen v Čechách uznávanou doomovou veličinou. Osobně je nějak zvlášť neznám a to, co se ke mně vždy doneslo, mě zase tolik neoslovilo. To nic neměnilo na tom, že naživo jsem se na ně těšil. Pro mě také byli po velmi dlouhé době kapelou, kterou jsem v tomto stylu viděl. V Plzni pánové předvedli krásně pomalou tryznu za odcházející světlo. Dlouhé, táhlé motivy byly smutné, drásající, přesně takové, jak si je v klasickém doom metalu představuji. Měl jsem akorát tu náladu, asi i lehce navozenou pivem a náhle začínajícím sychravým počasím, že mi ET MORIEMUR sedli přesně do noty. V tomto stylu tahle smečka bezesporu patří nejen u nás mezi první ligu. Plzeňské vystoupení toho bylo krásně chladným důkazem. Lafeta s tělem několikrát zajela až do samotné pece krematoria a já si opravdu připadal jako na nějakém pohřbu. Pánové pokřtili novou desku „Ex Nihilo In Nihilum” (škoda jen, že ji nebylo možné koupit, label ji nedodal) a myslím, že pokud jste příznivci smutných pochodů v metalu, s koupí určitě neprohloupíte. Naživo songy totiž bolely, jako studené ostří nože zajíždějící dlouze do břicha. 



OPHIS nás zavedli mezi opuštěné náhrobky. Hráli velmi emotivně, všichni do toho dávali absolutně vše. Spolu s kapelou jsem se prodíral pavučinami snů a sbíral rozbité úlomky starých kostí. To, co cítím z desky pokaždé, když ji vložím do přehrávače, na mě fungovalo naživo snad ještě víc. Oceňuji velmi ladnou kombinaci s death metalem. Smutné tóny na mě útočily ze všech stran a můj výraz ve tváři musel připomínat někoho, kdo zažil právě nějaké vidění. Němečtí nihilisté mě drapli do svých spárů, prořízli mi tepnu a nechali ze mě pomalu odtékat veškerou krev. Takhle nějak se musí cítit někdo, koho navštíví succubus. Prokletý, unešený, umírající. Tak jsem si připadal. Vím, že píšu hodně emotivně a tentokrát i bez „nadhledu“, ale já to tak cítil. Jestliže šli včera na trh se svými emocemi OPHIS, tak já musím dnes. Definitivně jsme spolu pohřbili letošní léto i podzim a uvítali mráz. Nebudu vám vyprávět o několika drobných nepřesnostech (bez nich by to nebylo živé vystoupení). Nebudu mluvit ani o image, výrazech ve tváři a kolik kdo zahrál not. O to vůbec nešlo. V neděli se v Plzni pořádal poklidný obřad za všechny nemrtvé. Nádherné vystoupení. Smrt byla velmi blízko. Doslova jsme si spolu s ní, OPHIS a se mnou podali ruce. Víc vám neprozradím, protože je to pro mě až moc niterné a osobní. Prozradím už jen, že to byl nádherný doom/death metalový zážitek.



Návštěvnost byla tak akorát. Nikde jsem se netlačil a pokud bych měl odhadnout počet lidí holdujících ten večer doom metalu, tipnul bych si tak kolem 60 - 70 lidí. Berte to ale s velkou rezervou. Odhad opravdu nemám (smích).

Ophis
Pochválit musím pana zvukaře. Celý večer vše znělo, jak mělo a třeba takoví OPHIS mi málem zamíchali díky tomu chladnému soundu vnitřnostmi. Po dlouhé době jsem zažil koncert, kde si nebylo zvukově na co stěžovat.

Marche Funébre
Po koncertě jsem si musel dát další pivo. Byl jsem nějak mimo, asi v jiném světě a tak mě něco muselo přehodit do tvrdé reality. Chvíli jsem ještě bloumal klubem, potkával kývající postavy a společně jsme mumlali něco o tom, že všechny tři kapely byly super. Tentokrát jsem si užil i cestu domů, protože jsem měl o čem přemýšlet. Nedělní doomová seance se vydařila nad očekávání. A to i přesto, že jsem byl původně, jako příslušník spíše drsnějších stylů, trošku skeptický. Kapely mě přesvědčily o tom, že i vystoupení takto klidných a „pomalých“ skupin může být pro mě velmi přínosné. Jsem moc rád, že jsem se zúčastnil. Bylo to pro mě takové navození atmosféry nadcházejících prodlužujících se nocí, na jinovatku v duši i promrzlé kosti. Zima klidně může začít. Já jsem připraven. Byl to velmi příjemný doomový večer.



Et Moriemur