neděle 14. prosince 2014

Minirecenze/minireview - ANAAL NATHRAKH - Desideratum (2014)


ANAAL NATHRAKH - Desideratum
CD 2014, Metal Blade Records

Když v roce 2001 vydali britští black/grind/industrialisté svoje první dlouhohrající album "The Codex Necro", už tenkrát jsem si říkal, že jim jejich extrémní přístup nebude vycházet příliš dlouho. Oblast, ve které se jako kapela pohybují, je příliš úzká a tak jsem si pro sebe předpovídal, že dají ještě tak tři čtyři dobrá alba a pak to zabalí. Kupodivu jim síla vydržela až do roku 2011, kdy jsem od nich slyšel poslední desku, která mě nějak zaujala. "Vanitas" sice před dvěma lety mezi fanoušky tradičně zvedl vlnu nadšení, ale se mnou už to nic nedělalo. Ten prvotní šok, který mi vydržel tolik let, se najednou rozplynul. Na mě už to zkrátka nefunguje a to, co jsem schopen odpustit kdejaké mladé kapele hrající totální retro, mi tady vadí (obzvlášť lehký příklon k HC). On je to pořád velký rachot, připomínající lisování aut v kovošrotu. Jen už vstřícnější, přístupnější a "domršený" tupou elektronikou. Ta by mi zase tolik nevadila, ale když on mi tam ten breakcore/dubstep a já nevím kýho čerta vůbec nesedí. Já chci od ANAAL NATHRAKH pořádný chaos a zmar a ne digitálně vyčištěnou hudbu jak z počítačových her, připomínající předení šicích strojů. Přitom jsem hlava otevřená, kdejakému zvěrstvu přístupná. Letos mi přijde, že dovedu každou skladbu dopředu předvídat, sám si doplňuji, co bude následovat. Tím pádem vše vykrystalizovalo v hroznou nudu. Na zpracování zpěvu jsem si nikdy nezvykl, ale to je spíš můj problém. Horší je to s tím, že mi novinka přijde ukřičená, zbytečně nahlas a chybí mi ta prapůvodní syrovost. 



Asphyx says:

ANAAL NATHRAKH is no surprice this year unfortunately. I don't like electronics, it is forcibly grafted and forced. I miss the original rawness from the old albums. The news is too bawling and predictable. "Desideratum", unfortunately, doesn't work on me this year.