neděle 7. prosince 2014

Recenze/review - DECAYING – One to Conquer (2014)


DECAYING – One to Conquer
CD 2014, Hellthrasher Productions

Na lavici stojící uprostřed řady bílých křížů sedí válečný veterán. V ruce drží čepici, která kdysi byla odznakem jeho zařazení. Zaklání hlavu k nebi a začíná vzpomínat na své druhy. Mnoho z těch, co teď leží jen kousek od něj, bylo jeho kamarády. V hlavě se mu motají dokola myšlenky plné utrhaných lidských končetin, výkřiků bolesti i nenávistných očí nepřítele. Byli mladí, sotva odrostlí školním lavicím a už bojovali za něco, co už dneska dávno neplatí. Těch zmařených životů, těch osamocených matek a milenek, smutných příběhů. Historie otočila jejich hrdinství několikrát dokola. Jednou byli vynášeni na piedestaly a ověšováni řády, za pár let pak prohlašováni za zrádce. Zůstaly jen noční můry o smrti v zákopech, o hořících tělech, o omrzlých nohách, o hladu a přesvědčení, že peklo existuje. Lidé, zabíjející pro zábavu, hnus, špína, tma. Nepoučeni z minulosti opakujeme stále stejné chyby. Jsem rád, že se pořád najdou kapely a lidé, kteří tyhle hrůzy připomínají. Finští DECAYING jsou jedněmi z nich.

S touhle četou death metalových milovníků válečné historie jsem se setkal již dvakrát. Poprvé v roce 2012 s jejich albem „Encirclement“ a pak minulý rok s neméně dobrým zásekem „The Last Days of War“. Je jen málo smeček, kterým se povedlo nést odkaz slovutných BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, APSHYX, OBITUARY s takovým zápalem, nadšením a uvěřitelností. Kapela je složena ze samých mladých muzikantů, kteří ale dokážou vytvořit atmosféru pravé válečné vřavy. Chladné melodie se střídají s rychlými bojovými výpady a nad vším se vznáší emocemi nabitý vokál. Časté výtky, že je svojí barvou podobný Martinu van Drunenovi neobstojí. Děje se tak jen v určitých vypjatých momentech, jinak se tentokrát jedná o zcela jiný, hlubší zpěv. Matias si asi vzal to časté připodobňování v různých recenzích k srdci a snaží se s hlasivkami pracovat trošku jinak. Nemám s tím vůbec žádný problém. V dnešní době se dají najít odkazy na slavné vzory v každé tvorbě. Jde mi o celkový pocit,výsledek. A s tím jsem navýsost spokojen. 
 

Mám podobné nečistě chladné desky moc rád. Líbí se mi, že kapela nechává vyniknout jednotlivé nápady, rozvádí je, hraje si s nimi a album pak není jen bezduchou hoblovačkou. Pokud bych měl přirovnat tvorbu DECAYING k nějakému současnému projektu, byli by to rozhodně JUST BEFORE DAWN. Těm se také vede více než dobře navodit atmosféru válečných bojů, pocitů potencionálních obětí při náletech, i určité beznaděje, která provází každé bombardování. Jestliže pak byli minule Finové víc drsní a šílení, letos na to jdou lehce pomaleji. Chvílemi se dokonce dotýkají až samotné podstaty klasického doom metalu. Všechno je syrové, smutné a zároveň zběsilé. Vynikající, mému krevnímu oběhu velmi blízký, je zvuk (Matias Nastolin – zpěvák a kytarista). Takhle nějak si představuji album, které mi vytrhá všechny zuby až ke kořenům. Drásá to a to já u death metalu hodně můžu. Nad obalem od Bartolomieje Kurzoka jsem strávil nejednu zvláštní chvíli. Nejedná se o nic převratného, ale cover má svoji sílu, myšlenku a zajímavý nápad.


Pokládám na zem tělo svého kamaráda, šeptá mi do ucha pár posledních slov. Má to štěstí, že dlouho v tomhle chaosu netrpěl. Čistý průstřel je považován za výhru. Vítejte v pekle. Je tu chladno a pokud budete mít to štěstí, že přežijete, tak budete mít ve své hlavě na věky vypálený cejch s nápisem nenávist. Kolem umírají další a krev se stala už dávno jen zcela zbytečnou tekutinou. DECAYING se povedla jedna pro mě velmi důležitá věc. Vtáhli mě přímo mezi ostatní bojující. Stojím opodál a sleduji otupělé tváře smutných hrdinů. Tohle není přímý přenos ze zabíjení v televizních zprávách, ale reálný střet se smrtí. Čtvrtá deska se DECAYING povedla. Je na ní všechno důležité. Tlak, síla, smutek, chlad, emoce, vypjaté situace i hromady mrtvých těl. Tohle všechno patří k death metalu od nepaměti. Je dobře, že je mezi námi další kapela, která přináší poselství o tom, jací jsme jako lidstvo stále nepoučitelní. Při poslechu si přijdu jako spálený plamenometem, s ustřelenou rukou. Volám do nebe zbožné přání o smrti. Není nutné propadat panice, díky téhle desce je už blízko. Válečný death metal v té nejryzejší podobě! Vyhrají jen ti, kteří přežijí. Skvěle!


Asphyx says:

I´am dived down in the war fighting. Together with this band I set out to the next trip between sad fates of soldiers. The war is muck! Few bands only can transfer atmosphere from battlefield on CD. DECAYING can do it! I feel real war. Human is incorrigible and it is good to remind this permanently. Finnish warriors chose the classic death metal propriets, but with feeling, very good ideas and big coldness. Raw, rough album with war emotion. Great! Album for real old school death metal maniacs!


Seznam skladeb:
  1. Frequent Wind
  2. The Fall of Saigon
  3. Zero Hour
  4. One to Conquer
  5. The 38th Parallel
  6. The Balance of Power
  7. Iron Curtain
  8. Ho Chi Minh Trail

Čas: 41:14

Sestava:

Matias Nastolin – kytara, zpěv
Henri Hirvonen – kytara
Sebastian Bergman – basa
Benjam Lahdenpää – bicí

http://www.hellthrasher.com/