Recenze/review - EMPTINESS – Nothing but the Whole (2014) ~ DEADLY STORM zine

EMPTINESS – Nothing but the Whole

CD 2014, Dark Descent Records

Ze tmy slyším šepot ztracených duší. Mlha má krvavě rudý nádech a kolem se plouží průsvitné postavy nemrtvých. Obličeje bez tváří a přece všeříkající. Hledají, tápají, vztekají se. Není lehké žít v mezičase a meziprostoru. Marně doufají v převedení na druhou stranu, ve spočinutí. Po těch letech, strávených s podobnými spolky už se dávno nebojím. Strach mívám, ale je to spíš mrazení v zádech. Jsem otrlý a zvyklý. Ale jsou kapely, které mě dokážou pořád překvapit. Belgičtí okultisté EMPTINESS jsem měl čest potkat na jedné hřbitovní cestě teprve až v roce 2012. Tenkrát jsem blahořečil jejich desku „Error“, ze které jsem cítil obrovskou sílu. Letos přibylo temnoty, špíny, záhrobí i určité aury věčnosti, která se velmi těžko popisuje. Album mě ihned zchladilo až někam na bod mrazu a zamávalo se mnou neskutečnou energií.

Kombinace blacku a death metalu mi dělala vždycky dobře. Tady jsou oba styly dávkovány s velkým citem pro melodii. Kapela má neskutečnou schopnost vytvořit atmosféru absolutního zmaru. Bojím se, ano i já, který už zažil v hudbě ledacos, jsem vyděšený. Není to takový ten strach, kdy na vás v televizi vyběhne někdo motorovou pilou a způsobí na obrazovce krvavou řeku. Tady je to jiné. Plouží se to pomalu, jako had s rozeklaným jazykem. Je to jako šumění krve v žilách, houstnoucí déšť plný hnisu. Náhle mě obepínají listy nějaké chytlavé rostliny, nutí mě zadržovat dech až do úplného bezvědomí. Ze stěn se ozývá pomalé odříkávání nechutných modliteb. Tváře se obrací k nebi a prosí o slitování. To nikdy nepřijde. Následovat bude už jen věčné utrpení. Podobně k hudbě přistupovali v určitém období slavní MAYHEM nebo polští NON OPUS DEI. Jen s tím drobným rozdílem, že zde je vše obestřeno ještě větším nepropustným závojem smrtícího kovu.

EMPTINESS jsou s letošní deskou pro mě takovým malým zjevením. Prožívám s nimi všechny skladby velmi niterně. Vytvořil jsem si s kapelou svůj vlastní společný svět. Nachází se někde mezi tím naším reálným a záhrobím. Cítím z každého tónu pach věčnosti a napjatě poslouchám vše znovu a znovu. Dny jsou v tomto roční období velmi krátké a tak vše vynikne ještě lépe. Vídávám ve svém pokoji postavy v kápích. Procházejí se kolem mého konferenčního stolku a vůbec se do dnešní doby nehodí. Brní mě ruce od neustálého zadírání nehtů do dlaní. Mám co dělat, abych i já, bezvěrec a ateista, nepoklekl, nesklonil hlavu a nezkameněl v nekonečné modlitbě. Jsem zasažen, rozbit na tisíce střepů, rozšlapán a pak pomalu, až s doomovou naléhavostí, znovu složen. Trápím se, umírám. EMPTINESS přistupují k black/death metalu po svém, značně originálně a umí jednu pro mě úžasnou věc. Strhnout mě do víru tmy a zapomnění. Ocitám se mimo realitu a pak už je jen na nich, co se mnou provedou.

Už nikdy se nebudu smát u duchařských filmů. Už nikdy nebude probíhat zapalování svíček jako dřív. EMPTINESS pro mě letos nahráli desku, která mě zasáhla snad na všech citlivých místech. Je to jako setkání podobně zaměřených přátel, kterým jde jen o jediné. O vyvolání obrazů z onoho světa. Belgičanům se to povedlo na výbornou, dochází dokonce k určitému zhmotnění zla. Album je sice pomalejší, ale o to víc naléhavější a bolestivé. Nenašel jsem nic, co by mi nějakým způsobem kazilo náladu plnou zmaru a chladu. Zvuk je pro podobnou muziku vlastně dokonalý a dokonce jsem si zvykl i na tu „neodbytnou“ tvář z obalu. EMPTINESS stvořili monstrum upletené z provazců té nejčernější tmy. Jdou na to rozvážně a s ostrým mrazem v zádech. Jakmile dohrají, zůstávají po nich zbytky kaluží, ve kterých se odráží podivně šedivé světlo. Jsou jako lehká a křehká pavučina. Tak návykoví. Tak smutní. Když „Nothing but the Whole“ poslouchám, je všechno naruby, jinak. Jsem zmatený a zároveň moc dobře vím, že má krev proudí v žilách silně a těžce. Deska, po které budete mít výraz člověka, který právě prožil něco úděsného.

Asphyx says:

Emptiness squeezed out the darkness in a really sad essence on their new album. „Nothing but the Whole“ is slowly, sad and urgent. We visit together with the band the world between the real and next world. On the graveyard's paths come undeads alive and will start to dance in black/death metal rhythm. It´s as murmur of blood, dense rain full of pus. Blood suddenly flows strongly and heavily. Album is incredibly cold, painful and full of sadness. There is nothing more to say. You must experience it personally. Perfect occult black/death metal album!