neděle 30. listopadu 2014

Recenze/review - CENTINEX – Redeeming Filth (2014)


CENTINEX – Redeeming Filth
CD 2014, Agonia Records

Švédští drtiči kostí CENTINEX ohlásili po dlouhých devíti letech návrat. Očekávání byla velká. První vlaštovkou, která měla za úkol znovu na kapelu upozornit, bylo vydání EP „Teutonische Invasion“, kde se pánové vyznávali ze své lásky k německému thrashi. Moje pocity z tohoto počinu byly poněkud rozporuplné a spíše mě odrazovaly, než aby mě nalákaly na další společná setkání. Měl jsem moc rád první desky téhle severské legendy. Jejich následné koketování s melodickým death metalem mě příliš neoslovilo. Byl jsem tedy moc zvědav, s čím se vytasí letos. Tuhle smečku provázely, jako mnohé legendy, časté změny muzikantů. Jediným, kdo zůstal z původní sestavy je Martin Schulman, který spolu s Kennetem Englundem (člen kapely v letech 1999-2003) znovu pozvedl vlajku CENTINEX. Sestava byla doplněna o všude přítomného Sverkera Widgrena (DIABOLICAL, DEMONICAL), který se tentokrát chopil kytary. Nejvýraznější a pro mě asi nejdůležitější je změna na postu zpěváka. Vokálních partů se ujal Alexander Hogbom, známý také z OCTOBER TIDE či SPASMODIC. A právě posledně jmenované cítím z novinky CENTINEX asi nejvýrazněji. Nemyslím teď po hudební stránce, ale spíš co se týká zpěvu a způsobu frázování.

Hudebně se CENTINEX vrací ke svým kořenům (které spolu s DISMEMBER, GRAVE vytrhávali kdysi s vervou ze země), songy doplňují o vlivy třeba takových HYPOCRISY, AT THE GATES. Některé pomalejší pasáže připomínají dokonce americké AUTOPSY a OBITUARY. Death thrashová mašina jede nekompromisně kupředu a já si občas říkám, jestli by recenzovanému CD neslušel trošku víc chorobný vokál nebo větší pestrost, která mi bohužel na desce chybí. Ono je vlastně všechno absolutně v pořádku, jen si někdy přijdu jako na B straně Martinových domovských DEMONICAL. Některé riffy jsou už notně opotřebované. To by zase tolik nevadilo, vymýšlet něco úplně originálního v old school death metalu moc nejde, ale postrádám zde trošku víc tlaku a energie. Těšil jsem se na album, které mě smete rovnou z povrchu zemského. Nedočkal jsem se. Spíš se jím stále prokousávám, pomalu se do něj dostávám a u některých pasáží se dokonce lehce nudím. Netvrdím, že je to špatný počin, jen jsem čekal asi trošku víc.



Nemůžu se pořád ubránit dojmu, že sound celé desky je posunutý až někam k raným albům DARK TRANQUILLITY. Já jsem si přál od CENTINEX větší old school, špínu a víc exhumovaných hrobů. „Redeeming Filth“ je na mě moc přístupné, vstřícné. Většina posluchačů (i těch, kteří se setkají s kapelou poprvé) bude asi spokojena, ale na mě je to moc „moderní“, vyčištěné a chybí mi takové to původní nadšení a sveřepost, kterou jsem u téhle kapely míval tolik rád. Nechápejte mě špatně, novinka CENTINEX je víc než dobrá a v dnešní době dokonce vynikající, jen už postrádá tu patinu prvních desek. Chápu, že se pánové chtějí vyvíjet, přinášet něco nového. Jen je to směrem, který zrovna moc nesedí. Také sestava je už jiná. Mě zkrátka Johan Jansson (INTERMENT) chybí a ne že ne (smích). Novinku si tak sice užívám, chválím ji, jen mi chybí to něco pověstné navíc, co by z téhle desky dělalo i po dlouhé době zapamatovatelný, ještě krvavější zásek.


Kosti se tady drtí jaksi ledabyle, sice se zkušenostmi a určitou elegancí, ale když já to raději ještě víc bez kompromisů. CENTINEX jsou na novince velmi dobří, ale ne vynikající. Možná je to jen můj pocit a spousta z vás to uslyší zcela jinak, ale já jsem tentokrát v nadšení zdrženlivější. Buldozer sice jede nekompromisně kupředu, ale stále stejně, monotónně, jakoby ze setrvačnosti. Je perfektně seřízený, promazaný krví dávných předků, jen už nemá tolik ostrou radlici. Spokojeni budou pravděpodobně jak fanoušci melodičtějších desek téhle legendy, tak mladí posluchači nezasažení starobou. CD bude asi hodnoceno často po zásluze vysoko, ale u mě zůstane v diskografii téhle legendy spíše někde uprostřed. Verdikt je tedy z mé strany víc než jasný. Dobré album, ale hlavu mi neutrhlo. A to je u mě trošku problém.


Asphyx says:

Comeback of  CENTINEX is quite successful. The changed assembly is  playing well and moves the band a bit further. I have a little problem with the vocals of Alexander Högboma. It is too monotonous for me. Otherwise it is a very good album. But not great.I’m missing  more energy and dirty. The sound could  cut a little more too. My verdict is: Very good album, but it wasn‘t blown off my head!


Seznam skladeb:

01. When Bodies Are Deformed
02. Moist Purple Skin
03. Death Glance
04. Stone Of Choice
05. Unrestrained
06. Bloodraze
07. Without Motives
08. Rotting Below
09. Dead, Buried and Forgotten
10. Eye Sockets Empty


Čas: 32:49

 

Sestava:


Martin Schulman – basa
Kennet Englund – bicí
Svreker Widgren – kytara
Alexander  Högbom - zpěv


sobota 29. listopadu 2014

Minirecenze/minireview - GORGASM – Destined to Violate (2014)


GORGASM – Destined to Violate
CD 2014, New Standard Elite

Teprve čtvrté album brutálních úchyláků GORGASM mě srazilo doslova na kolena. Drtivé riffy, "hnusný" vokál, morbidní (někdy trošku tupé, ale to už k této partě tak nějak patří) texty, parádní zvuk a určitá aura vznášející se kolem opuštěných hromad mrtvol. Jsou oškliví, hnusní, zpívají o ženách jako o kusu zbytečného masa a mnoho lidí je nemá rádo. Jenže když na tuhle krvavou hru přistoupíte, budete nadšeni jako hráči počítačových her, kteří postoupí do dalšího levelu. Není moc co dál psát (novinku krásně vystihl kolega zde). Pokud máte rádi trošku té morbidity v death metalu, tak určitě zklamáni nebudete. GORGASM jsou na novince "Destined to Violate" syroví jako ztuhlé čelisti utraceného psa. Vítejte ve sklepě plném utrpení, věšení na háky a řezání různých částí motorovou pilou, které jsou zde na denním pořádku. Tady se krev chlemtá po litrech. Odporně přitažlivá deska! Doporučuji!


http://www.gorgasm.bigcartel.com/
https://myspace.com/gorgasm2
http://nserecords.bigcartel.com/

Asphyx says:

The fourth album of GORGASM is perhaps even more brutal than before. Evil, ugly, morbid, cruel! "Destined to violate" has a very good sound, great vocal, and a little bit classic "stupid" lyrics again. What could you wish more? This album I recommend to all fans of brutal death metal. Great!



pátek 28. listopadu 2014

Recenze/review - AC/DC – Rock or Bust (2014)


AC/DC – Rock or Bust
CD 2014, Albert Music/Columbia Records

Když někdy v sedmdesátých letech zapojil Angus Young svoji elektrickou kytaru do komba a začal hrát pro početnější publikum, byl to prý pro všechny šok. Tenkrát byli AC/DC jako zjevení, šílení, tvrdí, nekompromisní. Pokud si jejich tvorbu, která se příliš za celou dobu jejich existence nezměnila (snad jen ve zvuku a větší „přístupnosti“), srovnáte s dnešními extrémními spolky, budete se asi muset chvílemi smát. ACD/DC jsou jako axiom. Také jsou předem považováni za „platné“ a jejich kvality se nedokazují. Není na světě moc rockových kapel, které by byly stejně originální, v podstatě stále stejní, zároveň úspěšní. Přemýšlel jsem, čím to je. Nakonec mě napadlo, že to asi bude určitým „mladickým“ přístupem. Staří pánové už sice nejsou tak divocí, jako dřív, ale pořád z jejich muziky cítím takové to rebelství, odpor proti mainstremu (kterého jsou samozřejmě dávno součástí). Stále před sebou vidím ty kluky, kteří se po koncertech rvali někde v Sydney nebo Melbourne v docích. Jsou pro mě, i po těch letech, těmi ostrými, nabroušenými chlápky, kteří si i přes ten obrovský mediální kolotoč zachovali svoji tvář.

Co napsat k novince? Nejsem v principu z těch, kdo by jen tak bez účelu za každou cenu prskal na legendy a honil si triko (a mnohdy svoje osobní problémy) na tom, že sundám slavné kapely. Jsem oddaný fanoušek AC/DC, mám doma všechna jejich alba a spolu s MOTÖRHEAD jsou asi jednou z mých „životních“ jistot. Pokaždé, když si potřebuji navodit tu správnou náladu, tak sáhnu po nějaké jejich desce a je hned veseleji. Nebudu zde „“zbytečně“ rozebírat a plkat o tom, že doba mládí (kdy jsme desky měli spojené i s osobními zážitky a tak muselo být vše zákonitě „lepší“) se nevrátí. Proč? Je rok 2014 a AC/DC nám přinášejí další ostrou jízdu na odjištěném vlaku (i když už bohužel bez Malcoma). Riffy kopou pořád řádně, Brian se také nešetří a i když už to samozřejmě není tolik silné, jako dřív, jsem moc rád, že je zase na nějakou dobu od téhle party stárnoucích rockerů co poslouchat. Jsem vyznáním spíše death metalista, sem tam si nahodím thrash, nepohrdnu ani blackem a doom metal má u mě také dveře otevřené. Ale když zavelí k útoku Australané, mám plnou polní sbalenou hodně rychle. Všechna ostatní hudba jde stranou a já znovu zažívám ty krásné chvíle setkání s další náloží energie.


Ano, energie je to, co mě na AC/DC stále fascinuje. Novinka je možná lehce melodičtější než předchozí „Black Ice“ a spoustu Angusových riffů jsme už určitě někde slyšeli. Nevadí mi to. Vzpomínám na první setkání s kazetou „Back in Black“, kterou mi předal totálně nadšený kamarád na ulici někdy v roce 1986 (bylo mi 12 a bylo to také „v černém“!). Pořád ho vidím před sebou, běžel se mnou ihned k nám domů a pak jsme málem vyhnali sousedy z bytu (smích). Nemám rád, když se v recenzích rozebírají dokola technický, zvukový a nový přínos kde které desky. Já takhle hudbu neposlouchám. Raději si užívám, nechci se stát kritikem, jsem fanoušek a nadšenec. A AC/DC mě opět dokázali na svém „Rock or Bust“ zvednout z křesla, donutit mě obnovit staré taneční kroky (kdysi předváděné na mnohých večírcích - smích). Neumím být v klidu a i po ulici chodím náhle jako bych měl každou chvíli začít stepovat (smích). Některé refrény nedokážu vyhnat z hlavy a i když nejsem příznivec halekaček, tak tady přimhuřuji blahosklonně svoje oko a řvu spolu s kapelou. Mohl jsem v několika slovech pohovořit o samo - vykrádání, nedostatku vývoje, progrese a já nevím čeho. Nebudu to dělat. Nevím nějak proč. AC/DC hrají pro zábavu, pro relax, do auta, pro oddech po těžké práci. Schválně, zkuste novinku pustit jen tak do ruchu všedního dne. Uvidíte, že za chvilku si začnou všichni podupávat nohou. Ten rytmus tam jednoduše pořád je!


O produkci, obalu, zvuku, promo fotkách a podobných oblíbených tématech, probíraných kritiky si přečtete určitě někde jinde. To nemá cenu řešit. Australané jsou natolik zkušenými a mají kolem sebe dokonale sehraný team lidí, že si nedovolí udělat nic z toho špatně. Tohle je rock´n´roll a ten má mít koule. Tohle je muzika do hospody, pro těžce pracující, intelektuálové z kaváren si můžou klidně dát raději další dortík (smích). Já si otevřu pivo, otočím volume na maximum a vyvalím ty klasické riffy ven. Odjistím na nádraží vlak a budu se dívat, co všechno způsobí. Škody budou určitě hodně podobné jako ty, které mi v hlavě „napáchali“ legendární rockeři a jejich „Rock or Bust“. Mám chuť vzít do ruky palici a nechat se na nějaký čas zaměstnat v kamenolomu. Zadarmo bych se sluchátky na uších drtil horninu a spolu s AC/DC bych zavařil nejednu sbíječku. Tahle deska je zase ostrá jako břitva. Nepostrádá ducha starých nahrávek, jen s novější, modernější produkcí. Je rok 2014 a AC/DC vydali novou desku. Rock it!


Asphyx says:

This is how I imagine the return of a legend. I like classic rock'n'roll with balls. "Rock or Bust" album is exactly what I wish from AC/DC. It is full of sparkle, energy and rebellion. The band is aging with honor and confirms its status of a legend by right. I feel the spirit of old records from the CD, just in a more modern sound. What do you want more? Rock it!


Seznam skladeb:

1. Rock Or Bust
2. Play Ball
3. Rock The Blues Away
4. Miss Adventure
5. Dogs Of War
6. Got Some Rock & Roll Thunder
7. Hard Times
8. Baptism By Fire
9. Rock The House
10. Sweet Candy
11. Emission Control


Čas: 34:55

Sestava:


Brian Johnson - zpěv
Angus Young - kytara
Stevie Young - kytara
Cliff Williams - baskytara
Phil Rudd – bicí



Minirecenze/minireview - ENTHRONED – Sovereigns (2014)



ENTHRONED – Sovereigns
CD 2014, Agonia Records

Další album belgických černokněžníků. Já vlastně ani moc nevím, proč se mi zrovna tahle kapela vlastně líbí, ale pravděpodobně to bude tím, že mě kdysi dávno prokleli. To by samozřejmě nestačilo, spíš to bude tím, že mě fascinuje jejich kombinace drsných melodií a okultních textů. Zkrátka, black metal je a vždycky bude určitě o uvěřitelnosti a "ryzosti". ENTHRONED na své novince "Sovereigns" jasně dokazují, že jsou ve velmi dobré formě. Zapalte svíce, obětujte kohouta a nasaďte si na domovní vrata kozlí hlavu. K snídaní si dejte pořádný hlt krve a všechny kříže ve svém příbytku obraťte do té správné polohy. Deska, kterou bych lépe nepopsal, než můj kolega zde. I když jsem zaměřením spíše do smrtícího kovu, tak tohle je přesně ta nahrávka, kterou si vždycky znovu rád pustím.


https://myspace.com/enthronedhorde
https://www.facebook.com/Frater.Silurian

Asphyx says:

In Belgium there must be any occult power, because this local band is very interesting. They have king between themself. Their name is ENTHRONED. They published a very dark album this year! Crushing riffs, maniacal vocals and death atmosphere. Very, very good album, for me! Hail ENTHRONED!

čtvrtek 27. listopadu 2014

Recenze/review - BEYOND CREATION – Earthborn Evolution (2014)


BEYOND CREATION – Earthborn Evolution
CD 2014, Season of Mist

Na death metalu jako stylu, se mi vždy líbila pestrost, kterou v sobě obsahuje. To rozpětí od ponurého, doomem protknutého snění až po grindem obestřené sypačky mi dělá velmi dobře. Nejsem uzavřen pouze v jedné smrtící škatulce a rád se nechávám překvapovat. Každý den beru do ruky několikrát lopatu, krumpáč i sluchátka a vydávám se na toulky do oblastí, kde dosud vládne jedna z nejtvrdších odnoží muziky. Je sice pravda, že pokud na CD vidím nálepku „progresivní“, nebývám příliš často nadšen. Většinou pak desku odkládám s názorem, že to je spíš hudba pro muzikanty, než „pro lidi“. Od přírody jsem ale zvědavý a tak jsem dal šanci i druhému albu kanadských mágů BEYOND CREATION. Ti mají ve svém středu vynikajícího baskytaristu Dominica „Forest“ Lapointeho (AUGURY, HUMANOID, ATHERETIC), který po celou dobu dává jasně vědět, na koho se máte na téhle nahrávce soustředit. Velmi dobře ho doplňuje neméně dobrý bubeník Philippe Boucher.

Kanaďané se pohybují v oblasti progresivněji pojatého detah metalu, hraného třeba takovou OBSCUROU, ARCHSPIROU, NECROPHAGIST, QUO VADIS, ORIGIN (možná občas dokonce i GORGUTS) a podobnými hledači nových zákoutí extrémní muziky. Veškeré songy jsou velmi pečlivě vystavěny, nepostrádají skvělé a zajímavé motivy. Jen si občas říkám, že v některých oblastech se trošku ztrácím a jiné mi nejsou zrovna příliš po chuti. Tahle deska je samozřejmě určena pro otevřené hlavy, které neustrnuly (jako já - smích) v klasickém death metalu. Některé kompozice jsou opravdu složité a není lehké je rozplést. Myslím si, že určitá skupina fanoušků bude na vrcholu blaha. Mě osobně chybí větší tlak. Někdy mám pocit, jakoby se vše podřizovalo jen tomu, aby vyniklo na povrch hlavně hráčské umění jednotlivých členů. A to na úkor skladby jako takové. Zkrátka, někdy čekám až moc dlouho na to, kdy se začne konečně něco dít a přestane se „jen“ preludovat.


Osvědčilo se mi poslouchat novinku „Earthborn Evolution“ při práci. Usazen u počítače jsem je vnímal jako velmi příjemnou kulisu. Nic mě nikde netlačilo, nedrásalo a „nebolelo“. Mohl jsem se tak soustředit jak na to, co vytvářím za hodnoty, tak i na muziku samotnou. Možná to někomu přijde málo, ale i taková hudba má svůj smysl, přátelé (smích). Do celku, mezi jednotlivé songy, se mi ale nepovedlo proniknout vlastně nikdy. Pocitově jsem si pro sebe sice pár záchytných bodů našel, ale abych si i po delší době pamatoval alespoň některé nápady a dovedl si je užít, to zase ne (smích). Uznávám, že všichni zúčastnění hrají jako o závod, nebojí se vyhledávat nové a mnohdy velmi složité postupy, ale nějak si desku nedovedu „užít“. Pořád, jakoby mě něco nutilo ji přetáčet a vyhledávat jen těch pár oblíbených motivů. Možná bude můj názor nepopulární, ale já s tím nemůžu nic dělat (a lhát vám přece nebudu, ne?).


Letošní deska na mě působí dojmem, že byla nahrána spíš pro muzikanty a hledače progresivity v muzice, než pro „obyčejného“ fanouška smrtícího kovu. Techniku mám raději zabalenou v temnotě nebo brutalitě, tady mi přijde někdy až příliš „hodná“ a připadám si spíš jako na srazu jazzmanů, než na setkání s death metalovým tělesem. Pokud jste ale příznivci podobných záležitostí, myslím, že budete spokojeni (určitě se nenechte moji „staromilskou“ recenzí odradit). Album je samozřejmě velmi dobré, se skvělým zvukem i produkcí, jen mu chybí pro mě tolik důležité napětí, chlad, temnota. Prostě něco, co bych si pamatoval třeba i za rok. Vše kolem mě plyne jen tak jakoby vzdáleně, nezúčastněně a u některých pasáží se dokonce ošívám. Mnohovrstevný death metal, s puncem kvality z Quebecu. Pro oddané vyznavače progresivních postupů jako stvořený.


Asphyx says:
Canadian progressive technical death metal of the highest quality. Great musicians, great bass, great drums, complicated guitar motive. I was listening this album as the background for my computer work. Nothing disturbed me, everything ran around me. I miss the larger drive, force, energy. Very good album for fans of progressive death metal.


Seznam skladeb:

  1. Elusive Reverence
  2. Sous La Lueur De L'Empereur
  3. Earthborn Evolution
  4. The Great Revelation
  5. Neurotical Transmissions
  6. Abstrait Dialog
  7. The Axiom
  8. L'exorde
  9. Theatrical Delirium
  10. Fundamental Process



Čas: 46:23

 

Sestava:


Simon Girard – kytara, zpěv
Kévin Chartré – kytara




středa 26. listopadu 2014

Minirecenze/minireview - AUTOPSY – Tourniquets, Hacksaws and Graves (2014)


AUTOPSY – Tourniquets, Hacksaws and Graves
CD 2014, Peaceville Records

Když jsem poprvé slyšel ukázky z nové desky AUTOPSY, bylo to jako setkání se starými kamarády. Tuhle kapelu poslouchám už takovou dobu, že každý jejich nový zásek je pro mě v podstatě malým svátkem. Většinou si sednu, otevřu nějakou knihu převážně s hororovou tématikou a nechám se unést do světa pitevních sálů. "Tourniquets, Hacksaws and Graves" pokračuje přesně tam, kde AUTOPSY začali po své návratové desce "Macabre Eternal" z roku 2011. Já jsem se na Fobiazine kdysi vyjádřil k předchozí "The Headless Ritual" a kolega velmi pečlivě rozebral letošní atmosféru nepovedených operací zde. Mně v podstatě nezbývá nic jiného, než s ním souhlasit. Osobně jsem moc rád, že se má oblíbená kapela vzepřela k tak dobrému albu. Obsahuje totiž všechny nezbytné propriety těchto amatérských patologů. Je temná, často mění tempo a na konci nezůstane nikdo naživu. Krásná práce!




Asphyx says:

Hello, my zombie! Here is the new album of AUTOPSY! This time very morbid, calm, cold, with atmosphere of operating theatre. Chris maniacal vocals, killer riffs and often changing pace! It´s AUTOPSY in top condition!



úterý 25. listopadu 2014

Recenze/review - HORRENDOUS – Ecdysis (2014)


HORRENDOUS – Ecdysis
CD 2014, Dark Descent Records

Byli jste někdy v zrcadlovém bludišti? Tak si představte, že by na vás ze všech skel zíraly dokořán otevřené oči šílenců. Jednou roztáhlé, jako obličej rozšlápnutý okovanou botou, jindy zase tlusté, podobné zadkům žen s nadváhou. Stojíte uprostřed toho roztříštěného vnímání a mezi prsty se vám prolínají špinavé tóny amerických death metalistů HORRENDOUS. Ti zaútočili na své fanoušky naposledy se svým albem „The Chills“ (2012), které způsobilo menší rozruch mezi vyznavači old schoolových melodií. Američané jsou jiní, zvláštní a ke smrtící práci přistupují po svém. V jejich tvorbě je možné vystopovat velmi nenásilně „vložené“ prvky sahající až někam k heavy metalu, blacku, thrashi i rocku a určité naléhavosti, která činí tuhle smečku odlišnou od spousty dalších. Osobně jsem letos opět nadšen z neotřelých melodií, u kterých sice máte pocit, že už jste je slyšeli snad tisíckrát, ale zde jsou podávány s takovou razancí a grácií, že vaše rezavé srdce musí nadšením vyskočit z hrudi. Bije pak do zběsilého rytmu, tepe do chladivých vyhrávek a postupně kornatí v pomalejších pasážích.

„Ecdysis“ je jako tanec na korozí pokrytém ostří nože. Stačí několik poslechů a pokud máte pro starý death metal vlohy, věřím tomu, že se stanete otroky téhle desky stejně jako já. K minulé nahrávce jsem se vyjádřil zde a když si dnes po čase znovu přečtu svoji recenzi, neměnil bych ani slovo. Možná bych byl ještě víc nadšený. S novinkou to mám hodně podobné. Taky mě uchvátila do svých spárů, několikrát otočila na rožni nad černě plápolajícím ohněm a okořenila smrdutou sírou ze samotného pekla. Nebe je náhle zatažené a vokalista (v určitých polohách podobný Martinu van Drunenovi z ASPHYX) smutně běduje nad osudem nehodného lidstva. Na všechno dohlíží z coveru „rozmázlý“ obličej od Briana Smitha. Ta postava, skeleton, mi připomíná přízraky z mého výletu do země zrcadel. Do hněda hozený výkřik bolesti je zajímavý, originální a krásně vystihuje i moje pocity z nové desky.



Již mnohokrát jsem psal, že mám rád alba, která když poslouchám, tak se mnou něco dělají, vyvolávají ve mně různé obrazy, nálady, emoce. Tady jsem spatřil mezi jednotlivými tóny smrti jakýsi obrovský smutek, závan chladu, snad odněkud ze samotného záhrobí. Člověk by na první pohled řekl, že tihle mladíci to "odbouchají" stejně jako stovky jim podobných, ale oni opět stvořili něco, o čem se bude ještě hodně dlouho mluvit. Říkám to pořád a i tentokrát to musím zopakovat. Tahle nahrávka je plná rebelie, až punkového přístupu v věci. Je to jako náhlý nával vzteku, kdy berete do ruky sekyru a rozseknete s chutí ten nepříjemný ksicht na obrazovce. Šelma, když je zahnaná do úzkých, tak také raději kousne nebo sekne drápem, než aby jen vyděšeně přihlížela svému osudu. S „Ecdysis“ je to velmi podobné. Není to přitažlivost na prvním setkání. Kdyby tahle deska byla dívkou, asi bych možná z tohohle rande zbaběle utekl, ale pak bych se pokorně vrátil, poklekl a od té doby bych ji nosil už jen na rukou.


HORRENDOUS podruhé a opět skvěle. Jestli máte rádi starý prašivý death metal a nepohrdnete ani kousky thrashe, blacku a doom metalu, mohu před vámi tuhle desku jen vynášet do pekla. Bývám po poslechu nabitý energií, ztracen v soukolí prýštících nápadů a dlouho si pak jednotlivé kousky skládám dohromady. V době, kdy je většina moderních desek uměle vyhnaná k dokonalosti a připomíná sériovou výrobu z plastu, jsou HORRENDOUS jako takové malé zjevení. Jejich hudba je syrová, upřímná, drásající, jdoucí až na samou podstatu extrémního kovu. Jsou nahrávky, u kterých si říkáte, jaký že to mají muzikanti talent a pak jsou alba, která vás na chvilku vymažou z povrchu zemského. „Ecdysis“ je pro mou maličkost jedním z nich. Pánové jakoby jen tak přišli, zahráli a zase zmizeli pryč. A po nich zůstala jen spálená země. Tady se trhají kořeny death metalu s hodně velkou silou. Zde má chabá slova nestačí. Těžko se mi popisuje, co se na albu odehrává. Snad se mi to alespoň trošku povedlo. Přesto bych vám doporučil, si novinku někde pořádně proklepnout. Třeba z ní budete nadšeni stejně jako já. Jestli má být death metal hlavně o posmrtných věcech, tak tady se nahlíží pěkný kousek za řeku Styx. Takhle si nějak představuji, že zní chorály z onoho světa. Vynikající smrtelná nahrávka! Hell!


Asphyx says:
Wow, the second HORRENDOUS album is total Hell! Crushing, original riffs, with thrash, heavy and black influence, vocals from the other world and powerful solos. My old school death metal soul is in shock! So much dark urgency in death metal album I haven’t  heard for a long time. HORRENDOUS is the band with very much potential. Absolutely killing old school death metal album! One from the best of this year! Hell!


Seznam skladeb:

  1. The Stranger
  2. Weeping Relic
  3. Heaven’s Deceit
  4. Resonator
  5. The Vermillion
  6. Nepenthe
  7. Monarch
  8. When the Walls Fell
  9. Pavor Nocturnus
  10. Titan

Čas: 43:54

Sestava:


Damian Herring – kytara, zpěv
Matt Knox – kytara, zpěv
Jamie Knox – bicí

pondělí 24. listopadu 2014

Minirecenze/minireview - MAYHEM – Esoteric Warfare (2014)



MAYHEM – Esoteric Warfare
CD 2014, Season of Mist

Když jsem viděl MAYHEM na letošním Metalfestu, byl jsem jedním slovem zklamaný. Attila Csihar tam asi hodinu neustále olizoval lebku, slyšet toho moc nebylo a ty jejich malůvky na obličeji v tom parném slunci vypadaly taky hodně legračně. Jenže pak mi přišla jejich letošní deska "Esoteric Warfare " domů, já zatemnil celý pokoj a málem mi omrzly stěny. Tolik chladu, špíny a ozvěn ze záhrobí jsem už hodně dlouho neslyšel. A to považte, že se právě nacházím v období, kdy mě nechává black metal převážně úplně chladným. Každopádně, pokud máte rádi první nahrávky MAYHEM a jste jejich fanoušky, zklamáni určitě nebudete. Lépe a obsáhleji to vyjádřil můj kolega z Fobiazine zde. Jeho recenzi podepisuji vlastní krví!



Asphyx says:

Do you like old albums of MAYHEM? Listen to "Esoteric Warfare"! This is cold, very cold album. Attila´s voice is very maniacal here and all riffs are crushing my head! The best black metal album of this year, for me!

neděle 23. listopadu 2014

Recenze/review - SOULBURN – The Suffocating Darkness (2014)


SOULBURN – The Suffocating Darkness
CD 2014, Century Media Records

Vymítání ďábla. Obřad, starý snad jako samo lidstvo. Exorcisté tvrdí, že rohatý se skrývá v chaosu. Nevím, já jen mohu potvrdit, že někteří lidé mají v očích divný odlesk. Připomínají šelmu, neustále hledající svoji kořist. Jsou na světě jistoty, na které je spolehnutí. Třeba z holandských legendárních SOULBURN satana jen tak nevyženete. Kapela je starým bardům známá hlavně svým prvním a do letošního roku jediným albem „Feeding on Angels“ (1998). Úplní pamětníci si vzpomenou možná ještě na stejnojmenné demo z roku 1996, ale to vyšlo jen na kazetě, tak nevím, kolik z vás je hrdým vlastníkem jako já (smích). V SOULBURN působí slavné persóny nejen holandské scény, které pak zakotvily ve slavných ASPHYX (Eric Daniels, Bob Bagchus, Theo Loomans). Letos doplněni o Twan van Geekla (LEGION OF THE DAMNED) a Remco Krefta (ex- ABSCESS). Ideu a směr pak spolu - dodal kapele švédský kytarový nezmar Rogga Johansson (ten pak SOULBURN opustil). Již dopředu se mluvilo o tom, že pánové chtějí nahrát desku v doom/blackovém stylu, který kdysi hráli slavní BATHORY.

To by to ale nebyli výše zmínění, aby nedodali ještě poctivý kus death metalové práce. Tenhle návrat ke chladným kořenům se vydařil. Nevím sice, jak se na podobné zpuchřeliny bude dívat dnešní generace odkojená zvukem vyčištěným v Arielu, ale pro nás, staré kozáky, se jedná od první chvíle o velmi povedenou desku. Potkávají se zde vlivy již zmíněných BATHORY s VENOM, KINGEM DIAMONDEM, CELTIC FROST (za sebe bych ještě doplnil IMMORTAL a vynikající DEMONAZ). Všude přítomný Dan Swanö (Unisound Recordings) odvedl tentokrát vynikající práci. Sound je zároveň starý, špinavý jako lopata od hlíny a přesto příjemně čitelný. Běduje se tady jako na srazu příznivců okultismu a i když mi v některých polohách Twanův hlas moc nevyhovuje, jsem jinak navýsost spokojen. Deska je to dlouhá přes padesát minut a nedá se tak poslouchat zběžně a bez pořádné atmosféry. Doporučuji předtím navštívit hřbitov, přečíst pár náhrobků a teprve pak vynášet soudy. Osobně jsem byl nejdřív poměrně zklamán. Moje očekávání byla asi příliš velká. Těšil jsem se tolik, že jsem při prvním setkání odcházel a kroutil hlavou. Všechno mi přišlo utahané a hrozně dlouhé.


Mocnosti pekelné se tady ale velebí tak vehementně a s takovou upřímností, že jsem nakonec podlehl. Dokonce i ten vokál bych si asi dnes jiný představit nedovedl (i když předchozí Wannes Gubbels se mi líbil víc). „The Suffocating Darkness“ je natolik obestřena tajemstvím norské černočerné školy z přelomu 90 let, že jsem skálopevně přesvědčen o tom, že zaujme i nejednoho příznivce black metalu. V některých momentech se hraje velmi jednoduše, skoro až primitivně, ale to vůbec nevadí. Větší důraz je kladen na atmosféru a i když kapela nepřináší vůbec nic nového, myslím si, že udělá radost nejednomu fanouškovi temných stínů. Nemá cenu nic předstírat, mezi dnešní naleštěné kapely, s drsně tvrdými pózami na promo fotkách SOULBURN nepatří. Spousta posluchačů bude pravděpodobně trošku šokována, protože tu dobu, kdy se takto hrávalo, již nepamatují, ale věřte tomu, že Holanďané mají učebnici temných kouzel nastudovanou velmi dobře.


Už dlouho se mi nestalo, že bych nějaké CD takto po prvním setkání podcenil. Vždycky bývám spíš zdrženlivý s unáhleným vynášením rychlých soudů a jejich prezentováním. Tentokrát se mi osvědčilo přehrávání pouze s originálem, doma v pokoji a nejlépe ve chvílích, kdy už začaly svítit první pouliční lampy. Když k tomu bylo ještě sychravo, chladno a padala na vás lehká deprese, byl zážitek dokonalý. Pokojem se rozléhala historie black/doom/death metalu v jeho raném provedení a já se vydával spolu s kapelou na imaginární výlety o mnoho let zpět. Je mi zima, často se musím otřepat, abych vůbec dokázal vše doposlouchat do konce. Mám to takhle rád. Jsme s CD spojeni pupeční šňůrou vzpomínek a takovouto hudbu považuji za velmi příjemnou. Ďábel sice nebude nikdy vyhnán, ale to ani není účelem. Vždyť procházet se ve tmě je tak příjemné. Zvlášť, když vám k tomu hrají SOULBURN. Tmavě rudý návrat, který opravdu stojí za to. Doom, black, deathové orgie, připomínající obětování pro usmíření temných sil. Album, které je plné okultní atmosféry.


Asphyx says:

Yes, this is really dark bloody comeback! On  the second CD SOULBURN meets BATHORY, VENOM, KING DIAMOND, CELTIC FROST, IMMORTAL and DEMONAZ. The band gives a huge portion of darkness, blasphemy and cold. This is not album for first listening, you ‘ll award it just in time. It's like walk in the dark. Doom, black, death metal orgy reminding me victimization for reconciliation of dark forces.  Album full of occult atmosphere!


Seznam skladeb:

1. Apotheosis Infernali (Intro)
2. Under the Rise of a Red Moon
3. The Mirror Void
4. In Suffocating Darkness
5. Absinthesis
6. Hymn of the Forsaken II
7. Black Aura
8. I Do Not Bleed from Your Crown of Thorns
9. Wielding Death
10. Claws of Tribulation
11. Eden´s Last Sigh (Outro)


Čas: 50:12

Sestava:


Twan van Geel – basa, zpěv
Remco Kreft – kytara
Eric Daniels – kytara
Bob Bagchus – bicí

sobota 22. listopadu 2014

Minirecenze/minireview - VADER – Tibi Et Igni (2014)



VADER – Tibi Et Igni
CD/LP 2014, Nuclear Blast

Polští maniaci VADER patří k mým srdcovým smečkám. Kapela, neustále se personálně měnící a dodávající  do svých řad stále novou krev v podobě mladých muzikantů možná vypadá na první pohled nenápadně a mnohého dříve narozeného posluchače zprvu spíše odradí, ale když se podíváme na novinku "Tibi Et Igni" zevrubněji (jako můj kolega zde), zjistíme, že polští klasici mají v sobě pořád velké kouzlo. Osobně vlastně ani nevím, proč mě letošní album zase rozsekalo, ale je to zkrátka tak. Marně jsem se pokoušel si nějak rozumově zdůvodnit, že hrají pořád to samé, neustále dokola "jen hoblují" a používají již dlouho velmi podobné postupy. Neumím si to vysvětlit, ale tohle album miluju jako dobře propečený steak!





http://www.nuclearblast.de
http://www.petagno.dk/


Asphyx says:

I don´t know, why I like the new VADERs album. It´s monotous, with classical similar riffs! But I love energy, vocals and drive, from "Tibi Et Igni "! Maniacal album with magnetic appeal!


pátek 21. listopadu 2014

Recenze/review - THANATOS – Global Purification (2014)


THANATOS – Global Purification
CD 2014, Century Media Records

„Dívám se na ten rozkývaný svět z výšky. Vše se mi ztrácí před očima. Ani nevím, proč jsem si zvolil tento způsob odchodu ze světa. Provaz jsem měl koupený už dávno dopředu. Šlo jen o to, aby přišla ta správná chvíle. Možná se budete ptát proč? Je to jednoduché. Dopadla na mě šílená tíha, kterou jsem už zkrátka nedovedl unést.“

Takhle nějak by mohl znít úryvek dopisu na rozloučenou. Dnešní doba je rychlá, náročná a mnohý jedinec to nevydrží. My si pak přečteme jenom úryvek ve večerních zprávách a pokýváme hlavou nad tím, že je škoda dalšího života. Přitom stačilo jediné. Vyřvat tu bolest do vesmíru. Pustit si třeba nové THANATOS a vyplavit ze sebe ten smutek, vztek i beznaděj. Vím, snadno se to říká a hůř provádí, ale pořád lepší, než se houpat zbytečně ve větru. Každý to má samozřejmě nastavené jinak a já se neodvažuji hodnotit činy druhých. Jen si tak říkám, že někdy těm nebohým sebevrahům chybělo jedno slovo nebo alespoň kousek síly. Každému z nás je někdy divně na duši. Někdo to řeší alkoholem, jiný cvičí do úmoru, další pak vyhledává jen stravu, co nevrhá stín. Všechno jsou to ale v podstatě jen závislosti. Stejně jako pro mě death metal. Říká se, že víra tvá tě uzdraví. Je to pravda. Nová deska „Global Purification“ mě dovede vždy zvednout náladu. Pokaždé, když padám v pátek odpoledne po pracovním týdnu na hubu, dám si je do sluchátek a domů přicházím jako zcela jiný člověk. Očištěný a nabitý energií.

THANATOS přinášejí po dlouhých pěti letech další porci death/thrash metalu v klasickém provedení. „Holandské“ vypalovačky se zde střídají s chladnými vyhrávkami, sahajícími skoro až někam k doom metalu. Místo vzniku a vliv domovských kapel (ASPHYX, HAIL OF BULLETS, HOUTWITSER, LIAR OF GOLGOTHA, FUNERAL WINDS) se samozřejmě nezapře (a mnohý posluchač bude hodně srovnávat), ale já bych to slyšel trošku jinak. „Global Purification“ je o hodně thrashovější, špinavější a nespoutanější. Rukopis muzikantů lze sice v jednotlivých skladbách vystopovat, ale díky zvuku (nahrávalo se na různých místech a Dan Swanö dodal tentokrát průzračný a zároveň neučesaný sound) působí vše velmi svěže. Hraje se sice klasika z nejklasičtějších, ale s jiným přístupem. THANATOS jsou rozeznatelní na míle daleko a jejich hudba je svým způsobem neotřelá a velmi pestrá. Rozezná to sice pravděpodobně jen fanoušek stylu, ale pro toho se tady hraje hlavně. Takže je vlastně vše v nejlepším pořádku.


V některých momentech se THANATOS odpoutávají od holandské školy a ocitají se až někde na území třeba takových VADER, SLAYER, či ANNIHILATOR. Mezi valivé death metalové spodky jsou přidávány thrashové výjezdy a to s takovou vehemencí, že by se za to nemuseli stydět ani klasici žánru. Možná je to jen můj dojem, ale já jsem měl několikrát neodvratný pocit, že slyším i tradičně pojatý rock a heavy metal. Myslím, že každý tvrdě melodický příznivec si vybere to svoje. Dohromady to pak celé tvoří velmi chutnou krmi. Je sice pravda, že do novinky jsem se dostával o trošku hůře než do předchozích alb, ale to bych přikládal spíš tomu, že jsem si tyhle nizozemské šílence už dlouho nepouštěl. Nová deska byla tak velmi příhodným okamžikem si všechno zase pořádně osvěžit a doplnit o nové zážitky. Osobně jsem velmi spokojen a „Global Purification“ mohu fanouškům žánru jen a jen doporučit. Pokud jste ctitelé klasiky, tahle deska by vám neměla určitě chybět ve sbírce. Jen upozorňuji, že asi dozraje až po nějaké době.


Odkládám smyčku upletenou z pevného provazu raději do skříně a otáčím volume doprava. Nová deska THANATOS je nabita energií a ta by mi mohla zase na nějakou dobu vydržet. Přistupuji k muzice stylem líbí/nelíbí, dělá to se mnou něco/nedělá. „Global Purification“ mě nutí k neustálému pohybu, funguje dobře v autě, při jízdě na kole i dlouhých náročných vycházkách. Z drážek desky doslova prýští neklidný tep starého dobrého deathu a thrashe. THANATOS si drží svůj status legendy a vůbec se nebojí do nástrojů pořádně opřít. Pokud máte chuť na pořádně syrovou jízdu, jděte do toho. Nebudete určitě litovat. Deska, která kope jako splašený kůň!


Asphyx says:

„Global Purification“ is an album that is full of energy to the brim. Classic death metal is completed with thrash and “heavy” procedures. I'm very happy, that Thanatos succeed to record varied and cutting album. Songs are restless, cold, load with electricity and have big power. The album is kicking as runaway horse! When you like properly raw ride, go for it definitely! Great death/thrash CD!


Seznam skladeb:

1. Global Purification
2. The Murder Of Innocence
3. Infestation Of The Soul
4. Queen Of Gore
5. Nothing Left
6. World Jihad
7. The Demonized Minority
8. Feeding The War Machine
9. Blood Will Be Spilled
10. Bastion Of Blasphemy


Čas: 38:44

 

Sestava:


Stephan Gebédi – zpěv, kytara
Paul Baayens - kytara
Marco de Bruin - basa
Yuri Rinkel - bicí

čtvrtek 20. listopadu 2014

Recenze/review - EXECRATION – Morbid Dimensions (2014)


EXECRATION – Morbid Dimensions
CD 2014, Duplicate Records

Svíjím se v křečích. „Prokletý, prokletý, prokletý“: křičí na mě děti z naší ulice. Možná na tom něco bude. Poslední dobou se nerad pohybuju na světle, v noci se budím s nesrozumitelnými výkřiky na rtech. Byl u nás už i kněz a mával kolem mé hlavy kadidlem. Jenže odešel s nepořízenou. Vyděsily ho moje skřeky, znějící jako nějaká ozvěna odrážející se od stěn. Ta bestie, šelma (říkejte si jí, jak chcete), mě zcela pohltila. Večer spolu vstáváme a vydáváme se na dlouhé procházky nočním městem. Mám teď v sobě nějaký radar, čidlo, které je schopné na dlouhé vzdálenosti rozpoznat zlo. To mě nabíjí, krmím se jím a když vidím nějaké obzvlášť velké utrpení, tak se z mého pokoje ozývají dlouhé skřeky radosti. Nikdo se mnou sice už dlouho nemluví a má samota je někdy hodně tíživá, ale to mi nějak nevadí. Je tu se mnou muzika, hudba nás prokletých. Black death metal. A nemyslete, nejsem na světě sám. Kupříkladu v Norsku, tam podobnému rouhání propadli místní maniaci EXECRATION.

Ti díky své hudbě pořádají dlouhé, nekonečné okultní obřady pro velebení samotného Belzebuba. Ohně v jejich skladbách jsou opět zapáleny a hoří do noci silně a pevně. Tajemno, obestírající odvrácenou víru je dnes pro mnoho smeček lákavé a dobře se vyjímá na stránkách moderních časopisů, ale tady podobný přístup nehledejte. Mohli byste se leknout. Rozdíl mezi černým pozlátkem a temnou ryzostí je zde víc než patrný. To poznáte už po prvních pár tónech. EXECRATION sice nepřinášejí nic nového, ale zásady dobrého black/death metalu jsou zde dodržovány s krutou grácií. Občas zaslechneme odkazy na slavné DARKTHRONE, či MAYHEM, ale hlavním směrem, kterým se Norové ubírají, je klasický old school death metal. Takových kapel je dneska spousta, ale EXECRATION jsou trošku jiní, upřímnější. Nejvíc si to uvědomuji v dlouhých atmosférických pasážích (lehce evokujících jejich krajany OBLITERATION), ve kterých mám opravdu pocit, že se každou chvíli setkám se samotným rohatým.



„Morbid Dimensions“ je v pořadí druhým dlouhohrajícím albem těchto nihilistů a i když se samozřejmě opět jedná o uctívání pentagramu spíše ve volnějším tempu, musím před pány smeknout svůj imaginární plesnivějící klobouk. V dnešní době, kdy většina kapel předkládá death metal spíše v podobě technicko brutálního sportovního výkonu (což samozřejmě mnohdy není na škodu), zde si připadám spíš jako na nějaké černé mši. Některé riffy jsou jednoduché, ale sednou do celkové atmosféry jako dobře ušitý zimník z těch nejkvalitnějších stínů. Zpočátku vám možná ta hodina rouhání bude připadat příliš dlouhá, ale věřte tomu, že když ve svém pokoji zatáhnete závěsy, schováte všechny podobizny Krista (mohly by se samovznítit) a zapálíte pohřební svíce, tak se opravdu ocitnete v „morbidní dimenzi“. Dlouhé, táhlé melodie, sahající snad až někam k doom metalu, k tomu blackový odér vzteku a plesnivý smrtící podklad. Myslím, že všichni vyznavači odvrácené tváře všemohoucího by mohli být spokojeni.


Vymítač ďábla odešel již několikrát s nepořízenou. Nedivím se mu, tentokrát narazil na velmi silného protivníka. Některým slovům, která ze mě občas lezou, zcela nerozumím. Jsou odříkávána nějakou starou řečí a jediné, co si vždy pamatuju, jsou mé do krve rozkousané rty a nehty zaryté v dlaních. Není to lehký život, ale obdivuji tu pradávnou sílu. Při poslechu se cítím jako lovec, čekající na svoji kořist, jako skokan nad propastí, jako pilot kamikadze nebo zbloudilý poutník, cizinec s kápí do čela, chodící pomalu okolo hřbitova. „Nezdržím se dlouho, jen doposlouchám novou desku EXECRATION a zase půjdu“: říkám pořád dokola svým známým. Oni mě ale už prohlédli. I zapřisáhlí ateisté se přede mnou křižují. Podobné desky neumím poslouchat s nadhledem a odstupem kritika. Jsem totiž příliš ponořen do té atmosféry zmaru a smutku. Je to pro mě jako zakázaný hřích, jako první jablko od Evy dané Adamovi. Death/blackové album, které vás prokleje až na věky, amen!


Asphyx says:

Norwegian black death metallers came with a very dark CD this year. The album is full of blasphemy, sad melodies, death, hatred, beyond the grave, long endless melodies, dark atmosphere of ruined churches and occult rituals. I'm so glad, that I got this new album in my hand. Similar music is in my blood. Very dark, occult album! Great black ceremony!



Seznam skladeb:

  1. Cosmic Mausoleum 
  2. Ritual Hypnosis 
  3. Doppelgangers 
  4. Morbid Dimensions 
  5. Tribulation Shackles 
  6. Vestiges 
  7. Ancient Tongue 
  8. Miasmal Sabbath 
  9. Funeral Procession


Čas: 01:00:29

 

Sestava:


Cato Syversrud – bicí
Jorgeb Maristuen – kytara, zpěv
Chris Johansen – kytara, zpěv
Jonas Helgemo - basa