středa 31. prosince 2014

Recenze/review - EMBLAZONED – Eucharistiae Sacramentum (2014)


EMBLAZONED – Eucharistiae Sacramentum
CD 2014, Deepsend Records

Vzali obrovské množství tmy, rozkrájeli ji na malé kousky a pak semleli v mlýnku na maso. Přidali krev ze sebevražedně podřezaných rukou a to všechno pak vypálili pekelným ohněm na CD. Přiznám se, že jsem to nečekal. Mám rád podobná překvapení. Američtí EMBLAZONED pocházejí snad ze samotného záhrobí. Kombinují ve své hudbě death metal a black takovým způsobem, že jsem měl co dělat, aby mi při prvním poslechu nespadla hlava z krku. Připadal jsem si jako po nějaké hodně těžké a náročné popravě. Přitom kapela letos vydává teprve svoje první dlouhohrající CD (ještě mají na kontě demo z roku 2001 a dvě EP – „A Ceremony of Hellfire“ (2005) a „The Living Magisterium“ (2013)). Pro mě se jedná o první setkání s touhle smečkou a hned od začátku jsem byl uhranut jako od očí nějaké šílené bestie. Je to podobné, jako když potkáte člověka, kterého jste nikdy neviděli a byli byste ochotni s ním strávit několik dní neustálým debatováním. Je mi zkrátka s EMBLAZONED velmi dobře a cítím z jejich prvotiny úplně stejnou krevní skupinu, jako mám já.

Na debutu pracují s náladami EMBLAZONED stejným způsobem, jako to dělávají třeba BEHEMOTH, GOD DETHRONED, ARKHON INFAUSTUS, PANZERCHRIST. Rouhají se ale po svém, přidávají i kousky amerických postupů v death metalu. Vytahují ze stínů ostatky lidského šílenství, prosévají mezi prsty pavučiny smíchané s kapkami krve a obracejí kříže kratší stranou k zemi. Nevím, jak je na tom v Milwauke a Wisconsinu místní církev, ale díky téhle desce se bude otřásat v základech. Kombinují se zde smrtící sypanice s blackovým odérem. To vše zahalené v obrovském citu pro morbidní melodie. Už dlouho jsem neslyšel kapelu, od které bych si pobrukoval některé motivy tak dlouho. EMBLAZONED v sobě mají něco z devadesátých let minulého století. Nepostrádají takové to nadšení, velký náboj a undergroundový výraz. Na dnešní IPOD generaci budou asi příliš neučesaní a neuchopitelní, ale nikdo snad nepopře, že tuhle smečku lze rozeznat od ostatních podle prvních tónů.


Eucharistiae Sacramentum“ je albem s úžasným zvukem. Obzvlášť baskytara zní jako údery kladiva do lebečních kostí. Tvrdí a nekompromisní. A zároveň schopní složit velmi temný motiv. Takoví jsou EMBLAZONED. O obalu, na kterém je snad samotný papež, není nutné ani diskutovat. Je to krásná práce a plně vystihuje to, co se na desce odehrává. V jedné zahraniční recenzi jsem četl, že autor má při poslechu co dělat, aby nekřičel jako pubescentní dívka na koncertě nějaké sexy chlapecké skupiny. Ten příměr je trošku přitažený za vlasy, ale i já jsem se několikrát přistihl, že obzvláště cestou ráno do práce, kdy do tmy zářilo otevřené okno pitevny v jedné plzeňské nemocnici, jsem měl co dělat, abych v sobě udusil pořádně stlačený výkřik. Nevím, jak posloucháte muziku vy, ale o mně kamarádi říkají, že jsem „srdcař“. To označení v sobě může zahrnovat spoustu odstínů a vystihovat různé druhy fanoušků, ale pokud to má znamenat, že se dokážu hudbě zcela oddat, tak u EMBLAZONED to platí stonásobně.


Ta tekutina, vytékající z mého přehrávače je opravdovou esencí temnoty, zloby, nenávisti, rouhání, mrazu, do trychtýře věčnosti zářícího vesmíru i obyčejného vzteku. Mívám při poslechu zaťaté pěsti takovým způsobem, že jsou mé nehty zaryté hluboko do dlaní. Uléhám večer, po společně stráveném dni, se strachem ze vzniku stigmat. Umírám za rozbřesku touhou se znovu setkat za blikání ranních pouličních lamp. Byl jsem zhltnut, semlet, upěchován a je ze mě jen obyčejný pokorný posluchač, se kterým si EMBLAZONED mohou dělat, co chtějí. Je jen na nich, zda se rozhodnou mě rozřezat na malé kousky a přidat jako přísadu do další desky nebo mě pohodit do hromadného hrobu ostatních death metalistů. Letos odcházím do onoho světa spolu s „Eucharistiae Sacramentum“ velmi často a rád. Dobrovolně se mučím představami o předčasném konci svého života za zvuku tohoto alba. Občas mívám sny o apokalypse. Vypadá přesně takhle. Překapejte tuhle nahrávku a tajně ji dávejte do svěcené vody. Zničíte tak celou církev. Death black metalové monstrum, které mi připomíná zkaženou krev. Vynikající!


Asphyx says:

Eucharistiae Sacramentum“ is album full of darkness, bloody melodies, venom, hate, blasphemy, frost and eternity. EMBLAZONED managed to release the record, reminiscenting me rotten blood. Squeeze this CD, give it into holy water and you can destroy church. Album reminds me dream about apocalypse. I am grinding, cutting and I'm bowing down to the ground. Great death black metal album! Monster from other world was let out.


Seznam skladeb:

1. Malefic Congregation
2. Heathenist Structure
3. Fatherless Predecessor
4. The Deceiver
5. Perception
6. Wolven Shroud
7. Iniquitous
8. Divine Delusion

Čas: 34:35

Sestava:


AJ – basa
Alex “Pulverizer” Pulvermacher – bicí
Kevin Forsythe – kytara
Jeff Plewa – zpěv

úterý 30. prosince 2014

Recenze/review - MASACRE – Brutal Aggre666ion (2014)


MASACRE – Brutal Aggre666ion
CD 2014, Mórbida Productions

V jednom kolumbijském údolí, do kterého se bojí každý jenom vstoupit, působí od roku 1988 kapela, nesoucí jméno MASACRE. Hraje pravý, poctivý a temný death metal. Mezi skálami leží bělající se kostry zvířat, na stromech sedávají krvelační ptáci. Je to země nikoho, mohlo by se zdát. Jenže všichni moc dobře vědí, že tahle oblast je už spoustu let zasvěcena temným silám. Nejsem pověrčivý, ale při tomhle výletě jsem se i já, starý ateista, několikrát pro jistotu pokřižoval. Muzika, vydaná letos pod názvem „Brutal Aggre666ion“ je přesně tou odvrácenou tváří mocností pekelných, která mi dělá tolik dobře. Nehraje se zde sice nic nového, ale „ne-progresivita“ a „originalita“ je vyvážena poctivostí a určitou urputností, která je u jihoamerických spolků už dávno proslulá. Na desce se kombinuje okultní temnota se špinavou agresí a vy tak máte možnost se spolu s kapelou vydat na procházku mezi opuštěné ruiny kostela ve zmíněném údolí smrti.

MASACRE vysypali mezi nevěřící pořádný náklad neučesaných riffů, morbidního vokálu, všeobjímající atmosféry neklidu a očekávání něčeho zlého. Poslouchám muziku hodně pocitově, nehodlám rozebírat, kdo co kde a kdy už podobného zahrál. To bychom se ničeho nedobrali. Kolumbijští zabijáci hrají se zkušeností starých bardů. Evropskou death metalovou školu prokládají americkou a přidávají pořádný kus špíny. Fanoušci převážně starších postupů by mohli být spokojeni stejně jako já a ostatním to bude pravděpodobně úplně jedno. Tohle je přesně ten typ desky, nahrané pro milovníky zahnívajících postupů ve smrtícím kovu. Žádnou progresi ani přílišnou brutalitu tady nenajdete. Pánové čerpají ze své velmi bohaté historie a zúročují ji s grácií mistrů ve svém oboru. Tahle smečka asi nikdy nebude dobývat velká pódia věhlasných metalových festivalů, ale někdy v klubu musí zabíjet chladně a bez slitování.


Velmi se mi líbí zvuk (Erik Rutan), který je mohutný, plný a dokáže mě přišpendlit na zeď během několika tónů. Je nečistý a zároveň dostatečně srozumitelný a tak si můžeme spolu s Kolumbijci vše náležitě vychutnat. A že se jedná o pořádnou porci tmy. Nad obalem jsem také strávil nejednu krásně mrazivou chvíli. Mám podobné motivy velmi rád a tak musím pochválit i mistra Alexe Okenda, který je pod ním podepsán. Trošku horší je to se „sehnatelností“ alba. Pokud vás novinka zaujala, poohlédněte se po menších distrech anebo zavítejte rovnou na stránky kapely. Sice budete nějakou dobu čekat, než k vám CD dorazí, ale zase pak budete mít v ruce pěkný sběratelský kousek. Procházím se mezi černými kameny, sleduji bedlivě stíny. Mohou totiž velmi nebezpečně zaútočit. Jsem obezřetný a neustále napjatý, jak celá deska dopadne. Další poslechy mě lákají, nutí mě přemýšlet a ponořit se do každého songu, jako do nějaké krvavé bažiny.


Podobná alba se dají hodnotit dvojím způsobem. Buď na ně rovnou zanevřete, protože se nejedná o nic nového a nebo se oprostíte od okolního světa a necháte se zlákat. Do mě byl dráp zaseknut pevně a bez jakýchkoliv kompromisů. Užívám si plnými doušky tu atmosféru, hltám krvavé chuchvalce nenávisti a polykám je s chutí. Jsem starý death metalový pes a přijde mi, že tahle nahrávka byla natočena přesně pro mě. Podobná krev mi koluje v žilách snad od nepaměti a tak není moc co řešit. Pokud pak porovnám novinku se staršími alby kapely, jedná se pro mě o jeden z nejlepších záseků kapely vůbec. Některé minulé byly možná víc neučesané, ale pro mě mnohdy nečitelné. Tentokrát jsem spokojen nadmíru a užívám si tu nakrájenou tmu veškerými póry svého těla. MASACRE vydali desku až po okraj narvanou temnotou a zběsilostí. Připomíná mi stará alba, nahraná některými jejich kolegy, někdy z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jenom s o hodně lepším zvukem. Pokud máte podobné výlety do země stínů rádi, mohu vám letošní počin jenom doporučit. Myslím si, že každé podobné setkání se samotnou smrtí musí potěšit každého fanouška poctivého death metalu. Skvělé album!


Asphyx says:

The legendary Colombian killers released a honest death metal album this year. The CD is full of dark, cruel melodies, powerful riffs and massive vocal. Fans of old school death metal will be satisfied sure! I like album´s sound and perfect cover. MASACRE are with experience and left the chance nothing. I appreciate the dark atmosphere, honest bloody work and big energy, which I feel from album. The greetings from hell sound like this. Great!


Seznam skladeb:

1. La Guerra
2. Mutilated
3. Bullets
4. War In Hell
5. Donde Habita El Mal
6. Satanic Peace Agreement
7. Reality Death
8. The Calm Before The Storm
9. Valle De La Muerte


Čas: 39:37

Sestava:



Juan C. Gomez – kytara
Mauricio Londono – bicí
Álvaro Álvarez – basa
Jorge Londoňo – kytara
Alex Okendo - zpěv

pondělí 29. prosince 2014

Minirecenze/minireview - PATHOLOGY – Throne of Reign (2014)

PATHOLOGY – Throne of Reign
CD 2014, vlastní náklad

Bývá už dobrým zvykem, že nám američtí brutalisté PATHOLOGY dodávají každý rok svoji novou desku. Bohužel mi poslední dobou přijde, že jejich kvalita se postupně snižuje. Je sice pravda, že jsem si i tentokrát pro sebe nějaké ty dobré nápady našel, ale tak nějak nevím, kolik let jim to ještě vydrží. Možná, kdyby nechali vše uležet delší dobu a jednotlivé skladby vypilovali k větší "dokonalosti", bylo by to lepší. Takhle mi přijde, že se začínají potácet v kruhu a na "Throne of Reign" je to už docela "bída".  Vše zatím zachraňuje pořád dobrý vokál, hnilobné texty a občas na povrch vyskočená zajímavá jiskra v podobě řezajícího riffu. Pořád ještě ze staré známosti dávám téhle kapele šanci, jen začínám mít do budoucna trošku obavy. Chtělo by to lehce zvolnit v "nadprodukci". Víc jsem se rozepsal zde.


https://www.facebook.com/PathologyMusic

Asphyx says:

New year, new album of PATHOLOGY. From year to year less and less good ideas. Good sound, great vocals, but those ideas are increasingly the same. Maybe if PATHOLOGY will select their great ideas from last three plates and make one only, I'd be thrilled. This record is just next in line. Unfortunately. Maybe next year.

neděle 28. prosince 2014

Minirecenze/minireview - MISERY INDEX – The Killing Gods (2014)


MISERY INDEX – The Killing Gods
CD 2014, Season of Mist

Američtí death grindeři si ke mě hledali cestu vlastně po celou dobu své existence. Vlastně žádné jejich předchozí album mě nějak zvlášť neoslovilo. Většinou jsem jejich alba jen tak zběžně projel, pokýval rozvážně hlavou a šel od toho. Většinou mi vadil hlas, riffy mi přišly obyčejné a celková atmosféra vhodná snad jen na nějakou monotónní práci. Vše se v dobré obrátilo až letos, kdy jsem konečně našel s touhle partou šílenců našel společnou řeč. Novinka je zkrátka jiná, pro mě osobně o hodně lepší. Přijde mi jako natočená v nějakém monstrózním mosh pitu dole pod pódiem. Nevím, jak se budou na tuhle desku tvářit jejich věrní fanoušci, ale pro mě je jasným důkazem toho, že se vyplatí sledovat i kapely, které mi zrovna jinak nekolují v krvi. Deska je to pestrá, tepající jako srdce rozčileného člověka a rozmanitá. Nenudím se stejně jako můj kolega zde.  Takhle nějak si představuju dobře seřízený death/ grindový stroj na zabíjení nebo vztekle kopajícího koně. Skvěle!

https://www.facebook.com/MiseryIndex
http://www.season-of-mist.com/

Asphyx says:

"The Killing Gods" is first album from MISERY INDEX, I like in history of this band. Varied, diverse album, kicking as runaway horse. Cutting riffs, rough vocal and big pressure! I like, that MISERY INDEX doesn't stay on the same place. Very good album for me!

sobota 27. prosince 2014

Recenze/review - REVEL IN FLESH – Death Kult Legions (2014)



REVEL IN FLESH – Death Kult Legions
CD 2014, Cyclone Empire

Ze země trčí ohlodané zbytky vybělených kostí. Na některých, převážně stehenních, plápolají ve větru kousky plesnivého oblečení. Je zajímavé, že vždycky nejdříve odpadne maso a oblečení se drží o hodně déle. Je blátivý večer, zima zalézá do celého vašeho těla a já marně listuji v telefonu, která deska by se pro tuhle příležitost hodila nejvíc. Moje stárnoucí oko spočine na novince REVEL IN FLESH, se kterými mám jen ty nejlepší hrobnické zkušenosti. Němečtí old school death metalisté vždycky vyznávali ten nejpoctivější smrtící kov, znějící kdysi přívážně ze švédských hvozdů. Na jejich tričkách září dodnes jména jako DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT. Z nové éry pak PUTERAEON, BLOODBATH nebo třeba i takoví BLOOD MORTIZED. Tvrdost a zuřivé výjezdy se zde střídají s velmi studenými melodiemi. Kapela vznikla v roce 2011 a je velmi činná, od jejich desky „Deathvokation“ (2012 – recenze zde) vydala ještě jedno klasicky znějící album „Manifested Darkness“ (2013 – recenze zde). K tomu si připočtěte nespočet splitek a koncerty se žánrově podobnými smečkami a máte tu před sebou partu neskutečně pracovitých a oddaných hudebníků (více v rozhovoru/ interview).

Death Kult Legions“ je opět zvukově příslušné do stáje Dana Swano, který dodal klasický severský sound. Líbí se mi to prolínání jiskřivé energie se zimou a mrazem. REVEL IN FLESH nevymýšlejí zhola nic jiného, ale líbí se mi jejich schopnost složit melodii, skladbu, kterou si pamatuji i za několik měsíců. S novinkou to mám stejné jako s předchozími deskami. Je plná zajímavých momentů, možná se o trošku oproti minule zvolnilo, ale to dodává celé nahrávce ještě na větší uvěřitelnosti. Jednotlivé motivy jsou rozváděny skoro až k dokonalosti a pokud máte podobné chřestící kapely rádi, tak Němci patří rozhodně k tomu lepšímu, co se v nové „retro“ vlně za poslední roky objevilo. Dokonce mi přijde, že v některých ohledech předbíhají své slavné vzory. Z každého tónu cítím velké nadšení, roky strávené přehrabováním ve starých CD i dlouhou dobu tlející v márnicích. Podobná hudba se nedá hrát bez tomu, aniž byste ji věřili a vlastně stejný problém nastává i s posluchači. Pokud vám nedělá severské uchopení death metalu dobře, dejte si pár ukázek z internetu a uslyšíte sami. Pro nás, kdo ale chřestíme kostmi už mnoho let, jsou REVEL IN FLESH velmi příjemným „vzpomínáním“ a vlastně i „povinností“.


Oprašuji poslední hrudky staré hlíny z lopaty a přemýšlím, kdo asi držel tenhle nástroj pro vykopávání vzpomínek naposledy. Možná to byl někdo z nějaké slavné švédské kapely, možná nějaký podobný fanoušek jako já. Přitahuji si límec svého kabátu blíž ke krku a zvyšuji volume v přehrávači. Dnešní šichta bude hodně dlouhá. Mezi korunami stromů na mě pohrdavě zhlíží krvavé oči krkavců. Nevím, jestli jste si někdy všimli jejich výrazu ve tváři, ale někdy mám pocit, že se chystají každou chvíli promluvit. Vyprávěli by nám o zástupech nemrtvých, o přeletech nad řekou Styx, o smutné mlze zapomnění. Poslední věci člověka se dají pomocí old school death metalu vyjádřit asi (spolu s doom metalem) nejlépe. To prolínání smutku a krutosti je v těchto stylech asi nejvíc hmatatelné. Není zase tolik kapel, které bych si dovedl představit jako doprovodný soubor na svém vlastním pohřbu, ale REVEL IN FLESH jsou jedněmi z nich. Já vlastně ani nevím proč. Možná za to může určitá naléhavost, síla nebo jen moje nostalgie, ale to je v podstatě jedno. Vím moc dobře, že „Death Kult Legions“ si u pánů „kritiků“ asi moc dobré jméno nevybudují, ale věřte tomu, že pro nás, kteří nosíme na svých hřbetech obrácené kříže už delší dobu, jsou podobné desky vysvobozením ze současné přetechnizované doby.


Dnešní recenze budiž upozorněním pro všechny fanoušky plesniviny v death metalu, jakožto i pro milovníky švédských melodií, že v Německu je jedna kapela se jménem REVEL IN FLESH, která dovedla opět roztančit mé zkřehlé nohy do severského rytmu. Řádil jsem na krovech opuštěných hrobů jako mladík a málem si vytřepal z hlavy poslední kousky zdravého rozumu. Moje krev se začala pomalu vařit a když deska pokaždé dohrála, padl na mě smutek a obrovská chuť, pustit si ji celou znovu. Smrtící kov, který probudí i kosti vašich předků. Chladný pozdrav z německých hřbitovů, kam zavítal zájezd švédských nemrtvých. Plesnivý, mrazivý, krutý death metal, který by neměl chybět v diskografii žádné zombie. Pojďme si spolu zatančit na starých hrobech! Až na věky, amen!


Asphyx says:

REVEL IN FLESH recorded an album, full of classic death metal. CD is addressed for all fans of moldy swedish melodies, who like dancing on desolate cemetery. Death metal, that wakes up the bones of your ancestors. A cold greeting from German cemeteries, visited from the Swedish tour of the undead. Moldy, cold, cruel death metal, that shouldn't miss in discography of every zombie. Let's dance together at the old tombs! For ever, amen!


Seznam skladeb:
  1. In The Name Of The Flesh
  2. When Glory Turns To Ruin
  3. Black Oath Impurity
  4. Graveyard Procession
  5. Death Kult Legions
  6. Frozen Majesty
  7. Hurt Locker
  8. Cryptcrawler
  9. As Souls Descend
  10. Leviathan
  11. Necropolis (Manilla Road cover)

Čas: 49:11

Sestava:



Haubersson - zpěv
Herrmannsgard – kytara
Maggesson - kytara
Gøtzberg - basa
Vøgtssson - bicí


pátek 26. prosince 2014

Minirecenze/minireview - TRIPTYKON – Melana Chasmata (2014)


TRIPTYKON – Melana Chasmata
CD 2014, Century Media


Thomas Gabriel Fischer  přichází na letošní desce s další porcí smutných, dlouhých táhlých melodií, které musí uzemnit snad každého fanouška doom metalu. Pečlivě vystavěné skladby, které nejlépe vyzní v nějakém opuštěném kostele, zní i s odstupem syrově, až mi přebíhá mráz po zádech. Osobně bych sice vynechal ženský zpěv, ale jinak se jedná v tomto stylu o jedno z nejlepších alb letošního roku. "Melana Chasmata" je jako loď, plující v některém ze severských moří. Je naplněna emocemi, vynikajícím zvukem i určitou aurou tajemna, která mi dělá moc dobře. Více se o desce rozepsal můj kolega zde. TRIPTYKON pokračují tam, kde minule přestali a jsou snad ještě víc temní, tajemně chladní. Vynikající album, které způsobuje námrazu na oknech mého pokoje!


http://www.centurymedia.com/
http://www.hrgiger.com/

Asphyx says:

Thomas Gabriel Fischer and his faitful recorded an album again, that freezes. Sad, long melodies are carefully constructed up to perfection. Dark atmosphere, originally vocal and aura of eternity made from this album perfekt work. I am lost in darkness! Doom/ death metal ghost of this year!

čtvrtek 25. prosince 2014

Recenze/review - ET MORIEMUR – Ex Nihilo in Nihilum (2014)


ET MORIEMUR – Ex Nihilo in Nihilum
CD 2014, Solitude Productions

Za okny je mlha a tak raději znovu uléhám do své rakve. Vzpomínky na včerejší den jsem před chvílí odnesl do odpadků. Doom metal by se měl poslouchat v klidu. Lépe pak vynikne jeho síla a atmosféra. Je to svým způsobem zvláštní styl, odporující vlastně všemu, co od hudby žádám. Jsem spíš zaměřený na pořádné nářezy, rád si raději nechávám vymlít hlavu riffy připomínajícími rychlost blesku. Občas ale potkám smečku, která mě zaujme, pohltí a donutí mě se o ni dál zajímat. O ET MORIEMUR jsem měl jen spíš povrchní znalosti a jejich předchozí album „Cupio Dissolvi“ (2011) přidané tenkrát k časopisu Pařát mě nechalo úplně chladným. Odrazovala mě i podivná loutka/panenka na obalu (letos je povedenější). Jenže časy se mění a kola dějin se otáčejí podle nevyzpytatelných spirál. Osud a kamarádi mě zavedli na plzeňský koncert téhle kapely a já zůstal stát zcela uhranut (více zde). Naše cesty se spojily v jednu a já se začal o pražsko-plzeňské doomaře víc zajímat. Dokonce jsem oprášil jejich první album, uzavřel se každý den na několik hodin do svého pokoje a nechal na sebe vše působit.

Vylézal jsem očištěn a plně rozhodnut odejít ihned mezi klášterní zdi a rozjímat o své duši. Jenže práce je prevít a tak se mi to povedlo až o víkendu. Nasadil jsem sluchátka na uši, zapnul play a pak mi na chodbách jednoho barokního kostela začaly proudit v žilách krystaly ledu. Kapela hraje převážně v rámci klasického doom metalu, navazujícího na slavné smečky jako MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, starou ANATHEMU, ISOLE, PENTAGRAM, SOLSTICE, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, SKEPTICISM nebo NOVEMBERS DOOM (když půjdeme ještě dál, tak CANDELMASS, ST. VITUS, TROUBLE). Občas jsme spolu vzpomněli i na české legendy DISSOLVING OF PRODIGY, ale i třeba na dark metal, či lehký odér black metalu. Velkou devizou a nejvýraznější postavou celého smutečního ansámblu je zpěvák Zdeněk Nevělík. Ten vládne pro tento styl velmi důrazným, zapamatovatelným hlasem, se kterým pracuje velmi citlivě. Pokud jste příznivci umírání v metalu, budete se na jeho projev určitě také rádi soustředit. Ostatní ale vůbec nezaostávají. Naopak, pokud má být doom metal o pomalém navozování smutku, tak ten je zde všude přítomný a celou dobu až hmatatelně čitelný. ET MORIEMUR umí to, co je odlišuje od spousty dalších podobných uskupení. Dovedou vytvořit atmosféru nihilismu, deklamují, přednášejí nám o samotné smrti.


Skoro hodinu dlouhá deska připomíná procházky pomalu šednoucím městem, padající listí, oči starého člověka, ale i vzpomínky na starý pohřební průvod, který jsem zažil jako malé dítě. Tenkrát se nesla rakev v dlouhém průvodu a ty pocity, které jsem kdysi měl, jsou s novou deskou „Ex Nihilo in Nihilum“ velmi podobné. Těžko se mi o tom píše, protože se musím při poslechu nořit i do svého nitra a nedokážu být dostatečně „kritický“. Jenže co mám dělat, když mi letošní deska sedla plně do hlavy? Doom metal je hodně o náladě a těch je tady nepřeberné množství. Převažuje smutek, ale setkal jsem se i s přidušeným vztekem, povznášejícími melodiemi připomínajícími létání, strachem i pokorným odevzdáním snad samotné přírodě. Přede mnou stojí a hraje dospělá, perfektně sehraná kapela. Takových je dnes samozřejmě mnoho, ale ET MORIEMUR mají v sobě ještě něco navíc. Dokážou být jiní, odlišní a jasně rozeznatelní od ostatních. Hraji sice klasický doom v tom nejlepším slova smyslu, ale snaží se o pestrost, bádají ve smutných vodách pečlivě, po svém, originálně.


Jednotlivé skladby jsou velmi propracované a i přes svoji délku nedokážou nudit. To, co mě často od tohoto stylu odrazuje, plytké bědování zde vůbec nepotkáte. Když pak zazní v „Le Choix“ úvodní motiv, jsem utvrzen v tom, že se vykašlu na dnešní zběsilý svět a raději odejdu navždy do chladných cel kláštera. Propracované a zajímavé jsou i texty, krásně doplňující ten křišťálový nihilismus. Fanoušků tohoto stylu asi nebude zase tolik, ale myslím si, že pokud se někdo někdy jen trošku o doom metal otřel, letošní deska by mu neměla chybět ve sbírce. Zní to možná divně, ale na podobná alba se píšou mé příběhy o deskách samy. Muzika mě zde totiž inspiruje, obohacuje a naplňuje. Před očima se mi promítají černobílé sny o dlouhých dnech zdánlivé nečinnosti. Usedám, stejně jako to dělávají starci, k otevřenému oknu a sleduji zpomalené pohyby lidí kráčejících po mokvajících ulicích. Realita je protkána vzpomínkami na mládí a léto. Mé vrásky připomínají oprýskané tváře pískovcových soch. Víc psát netřeba. Zbytek je na vás a na kapele. Já mohu jen prohlásit, že v mé hlavě bude nová deska „Ex Nihilo in Nihilum“ přesně tou, ke které se budu ještě dlouho a rád vracet. Prach jsme a v prach se obrátíme! Nahrávka, připomínající pomalu se uzavírající kruh věčnosti!


Asphyx says:

Second album of Czech doom metalist ET MORIEMUR reminds me long funeral march. Excellent vocal, absolut atmosphere of nihilism and  sadness everywhere. The album seems to be  very urgent, believable and is full of memories. The Czech answer to the classic doom metal school was successful. We are dust and to dust we turn! Varied, sad CD, that transfers you among old burial gravestones. Record reminding a slow closing circle of eternity!


Seznam skladeb:
  1. Sea of Trees
  2. Dissolving
  3. Norwegian Mist
  4. Liebeslied
  5. Angst
  6. Nihil
  7. Le Choix
  8. Black Mountain
  9. Below 

Čas: 58:54 

 

Sestava:


Michal „Datel“ Rak – bicí
Aleš Vilingr – kytara
Zdeněk Nevělík – zpěv
Karel Kovařík – basa
Honza Vaněk - kytara


středa 24. prosince 2014

Minirecenze/minireview - LOUDBLAST – Burial Ground (2014)

LOUDBLAST – Burial Ground
CD 2014, Listenable Records

Při probírání a "uzavírání" letošního death metalového roku jsem si najednou uvědomil, že jsem na francouzské LOUDBLAST nějak pozapomněl. Je nutné to napravit, protože jejich novinka "Burial Ground" je jedním slovem vynikající. Tahle smečka vydala ve své dlouhé historii desky, ze kterých jsem si musel pokaždé raději sednout, aby mě neporazily, ale také nahrávky, které mě nechávaly zcela chladným. Tento rok se jim ale povedlo mě zaujmout a rozdrtit moje ušní bubínky s pověstným francouzským šarmem. O těchto šílencích se tvrdí, že byli první death metalovou kapelou ve Francii. Nevím, co je na tom pravdy, ale letošní deska je zahraná se zkušeností starých pardálů. Je až s podivem, že "vážení" pánové neustrnuli a stále hledají nová a nová zákoutí extrémního kovu. Lépe a obšírněji se k novince vyjádřil můj kolega zde. Myslím, že netřeba dodávat nic dalšího. Parádní, propracovaná deska, plná hodně zajímavých motivů, které se vám zaryjí velmi hluboko pod kůži. Akorát ten obal, ten  mi tentokrát vůbec nesedl.



Asphyx says:

New album from fathers of the French death metal is very sophisticated, with lots of interesting themes, ideas and great riffs. I like the band, his age despite, it is always looking for new territory death. I really like this album. But the cover is ugly for me. Very, very good album! I recommend!

úterý 23. prosince 2014

Merry Christmas and crushing New Year!




Jménem svým i celého mého skromného, nejen death metalového blogu DEADLY STORM vám přeji veselé Vánoce a šťastný Nový rok! Ať se daří, ať jste zdraví a ať máte co do činění jen se samou dobrou muzikou! A hlavně, ať to kope!

Děkuji všem čtenářům za návštěvu mého blogu a za velmi kladné ohlasy. Přiznám se, že jsem byl chvílemi až zaskočený, ta návštěvnost je úžasná! Děkuji!


Merry Christmas and crushing New Year! I thank all readers for visiting my blog and for the very positive feedback. I must admit that I was surprised lots of times, turnout is amazing! Thank you very much, bastards!

                                                 Vánoce můžou začít! Christmas can begin!                                                   



Recenze/review - HIDEOUS DIVINITY – Cobra Verde (2014)


HIDEOUS DIVINITY – Cobra Verde
CD 2014, Unique Leader Records

Poslední dobou pozoruji, že někteří lidé začínají být chladní stejně jako obrazovky, do kterých neustále zírají. Když na ně promluvíte, jsou duchem nepřítomní, ztraceni ve virtuálním světě. Běhávají rychle domů z práce, protože v tramvaji nemívají dokonalý signál a když jim chcete něco říct, musíte jim napsat přinejmenším email. Papouškují dokola názory z internetových diskuzí a nejsou schopni přežívat v syrové realitě dneška. Poslouchají papundeklovou muziku a když jednou za uherský rok vyrazí na koncert, tak ho vidí jen přes objektiv svého fotoaparátu. Já mám raději poctivý, obyčejný svět, ve kterém si z nás sice ten blahosklonný pánbůh někdy dělá velmi krutou srandu, ale alespoň mám pocit, že žiju doopravdy. U hudby to mám hodně podobně. Rád vyhledávám kapely, které ještě nezapomněly na to, že jejich „výsledkem“ by mělo být hlavně předávání emocí a ne jen bezduché preludování složitých a nudných pasáží. HIDEOUS DIVINITY jsou smečkou z Norska, hrající technicky pojatý death metal. A to spíše temnějším, nebál bych se říct až záhrobním způsobem.

Letos nám HIDEOUS DIVINITY přinášejí v pořadí druhé dlouhohrající album ve stylu amerického death metalu, protknutého ale třeba i polskou školou. S přimhouřením obou očí jsem občas zaslechl odkazy na IMMOLATION, DEEDS OF FLESH, MISERY INDEX, HOUR OF PENANCE (kytarista Enrico v nich také hrával), ale i BEHEMOTH a dokonce snad i VADER. Album je ošetřeno velice dobrým, řezajícím zvukem (Stefano Morabito) a zajímavým obalem od Andrzeje Kuzioly. Hudba je pak velmi dynamická, svěže pojatá. Rozhodně se nejedná o žádnou starobu, ale o moderně pojatý death metal. A to teď myslím jeho technickou větev a ne ty navzájem si podobné „progresivní“ kapely, které dnešní doba produkuje po stovkách. HIDEOUS DIVINITY mají v sobě jakési tajemství, kus něčeho, co mě nutí se k nim neustále vracet a objevovat nové a nové zákoutí jejich muziky. Některé motivy jsou spletité, možná pro někoho na první poslech odrazující, ale věřte tomu, že časem dozrají ve velmi chutnou ostrou krmi.


V některých momentech mi možná přijdou Norové lehce rozpačití a lehounce pokulhávající za svými vzory, ale zase na druhou stranu to dodává celé nahrávce tu správnou černou a špinavou duši. Je sice pravda, že někdy jsem se trošku ztrácel (byl jsem za to na sebe dokonce naštvaný), ale postupem času jsem si novinku „Cobra Verde“ oblíbil. Nezastírám, že třeba vokální projev bych si dovedl představit trošku jiný, ale to by zase HIDEOUS DIVINITY ztratili svůj obličej. Hodně se mi líbí přístup celé kapely, která technické finesy předvádí s citem a nemám tak pocit dnes tolik časté bezútěšné exhibice. Hraje se zde nekompromisně, krutě a určitě se nejedná o hudbu pro nějaké rozmazlené slečinky nebo v úvodu zmiňované internetové mudrlanty. Tady se cedí krev ve velkém a celá deska si žádá celé chlapy (a ženy – smích). Rád se uchyluji k hudbě z „Cobra Verde“ ve chvílích, kdy si potřebuji hlavou prohnat nějaké očisťující prostředky. Unaven realitou všedního dne si rád sedávám za zvuku tohoto alba a rozjímám o beznadějné krutosti současného světa.


HIDEOUS DIVINITY na svém druhém počinu jasně ukazují, že se s nimi musí do budoucna počítat. Rozhodně se mi jejich novinka líbí víc než poslední počin HOUR OF PENANCE (tomu srovnání se zkrátka nedá ubránit). CD v sobě obsahuje něco, co mě neustále přitahuje, dělá mi dobře a nutí mě nad skladbami přemýšlet. Technický a progresivně pojatý death metal není zrovna mým nejoblíbenějším šálkem kávy, ale pokud bych si měl vybrat v letošním roce nějaké desky, které mě z tohoto ranku zaujaly, „Cobra Verde“ by byla rozhodně mezi prvními deseti. Je to vlastně hrozně těžké popsat. Mám to s každou kapelou, jako při seznamování se novými lidmi. Buď mi sednou nebo ne. A s HIDEOUS DIVINITY to bylo nejdříve lehké oťukávání, první společný večírek a nakonec můj velký respekt. Myslím, že tahle smečka je velkým příslibem do dalších roků. Letošní smršť je toho jasným důkazem. „Cobra Verde“ se opravdu hodně povedlo. Je kruté, technické tak akorát a ještě si ho budete pamatovat. Takhle nějak by se mělo zabíjet za použití technického death metalu. Velmi silné album!


Asphyx says:

Cobra Verde” is a technical death metal of the highest quality. HIDEOUS DIVINITY are playing cruel, with clear idea about killer riffs. Blood is flowing. Very good sound and carefully constructed motives. I think, this album is one of the best from this style this year. I found everything here, I was satisfied. Very good ideas, interesting atmosphere and cruel reality of today´s world. Great album!

Seznam skladeb:

1. In My Land I Was A Snake
2. The Somber Empire
3. Cobra Verde
4. Salt In Martyr's Tear
5. Sinister And Demented
6. Desolation Within
7. Alonest Of The Alone
8. Adjinakou
9. The Last And Only Son (Ripping Corpse cover)

Čas: 43:48

Sestava:



Enrico „H.“ Di Lorenco – zpěv
Enrico Schettino – kytara
Giulio Galati – bicí
Stefano Franschini – basa
Antonio Poletti - kytara



pondělí 22. prosince 2014

Fotoreport - CHRISTMAS MASSACRE 2014 - MC klub Coolna (Black Shadows) - 20.12.2014

20.12.2014 se v děčínském MC klubu Coolna (Black Shadows) odehrál tradiční CHRISTMAS MASSACRE festival. K tanci a poslechu zahrály smečky FLESHLESS, VIRTUAL VOID, DYSANGELIUM, ANIME TORMENT, DEEP THROAT, SMASHING DUMPLINGS.  

Zúčastnil se i náš severočeský zpravodaj Bohumil, který nafotil na svůj starý fotoaparát několik zajímavých daguerrotypií. Děkujeme!

Fleshless
Fleshless
Fleshless
Fleshless
Fleshless
Dysangelium
Dysangelium
Dysangelium
Dysangelium
Virtual Void
Virtual Void
Virtual Void
Smashing Dumplings
Smashing Dumplings
Smashing Dumplings
Anime Torment
Anime Torment
Anime Torment
Anime Torment
Deep Throat
Deep Throat
Deep Throat
Deep Throat

FOTOGALERIE