sobota 3. ledna 2015

Recenze/review - ISOLE – The Calm Hunter (2014)


ISOLE – The Calm Hunter
CD 2014, Cyclone Empire

Mezi ruinami opuštěného kostela stojí postava s ponurým pohledem. Všichni už dávno odešli a ze zdí jsou cítit už jen vzpomínky. Všude se vznáší smutek, ten průvodce samoty. Ploužím se, trápím se, bojím se a mnu si ruce v představě přicházejícího chladu. Ten obličej, stojící přede mnou jako středobod vesmíru klidně a rozvážně, se otáčí na mě. Jsem překvapen, má stejné rysy jako já. Usmívá se, jen má tvář plnou vrásek a moudrosti starců. Není to jednoduché, ponořit se do svého nitra a svést souboj se sebou samým a se svými běsy. Emoce tryskají všude kolem a mají barvu všech odstínů černé. Pohroužen do vlastní okoralé duše si promítám veškeré zlo, které jsem za svůj nebohý život potkal. Byl jsem lovcem i obětí, hráčem, i věrným posluchačem. Měl jsem a navěky budu mít rád hudbu, která dokáže proniknout až někam do zadních partií mého mozku. Švédští doom metalisté mě uměli svoji muzikou vždy pohltit. Měli sice ve své diskografii i slabší, při prvním setkání ne tolik dobrá alba, která dozrála až časem, ale celkově patřím k jejich oddaným fanouškům.

Přitom je to s podivem. Bývám na čisté hlasy v metalu poměrně alergický a z doom metalu si vybírám také spíš jen občas. Jsem jako starý vinař, který je zmlsaný a pije už jen svoje oblíbená vína. Mám to hodně podobné. Mám rád staré CANDLEMASS i SOLITUDE AETURNUS, WHILE HEAVE WEPT, KATATONII, EREB ALTOR. Vlivy všech jmenovaných kapel zde v určitém měřítku určitě najdeme. Celkový přístup pak mají ISOLE velmi podobný jako jejich kolegové GRAND MAGUS. Myslím teď zvukovou příslušnost k počátku devadesátých let. Vše je až průzračně čisté, v některých momentech dokonce okázale rozmáchlé a když si k tomu připočtete nezaměnitelný vokál, máte najednou před sebou jednu z velmi originálních doomových kapel. ISOLE jsou klasici v tom nejlepším slova smyslu. Jejich hudba může možná na někoho působit až pateticky, ale věřte tomu, že když na jejich smutnou hru přistoupíte, budete odměněni velmi příjemným zážitkem. Některé refrény jsem si zpíval ještě dlouho po tom, co už deska dávno dohrála.


Přistupuji k misce se svěcenou vodou. Stejně jako při minulém obřadu z roku 2011 („Born from Shadows“) jsou v ní krůpěje krve věřících. Při poslechu novinky si přijdu zpomalený, oddaný smutku a i když budou ISOLE obviňováni z toho, že se již opakují, na mě tahle deska zase působí. Můj pohled je nutné brát samozřejmě s nadhledem, jako fanoušek kapely a věrný sluha stínů, jsem notně ovlivněn. Pro podobné záležitosti musím být doomově naladěn, v nostalgickém rozpoložení a za okny by nemělo zrovna zářit slunce. Hudba je zde víc než vhodná jako kulisa pro návštěvu gotického kostela, zvláště pak po zavírací době, kdy je katedrála opuštěná a tóny mezi stěnami lépe vyniknou. Občas se i deathově zahrozí, ale to jen v momentech, kdy do skladby murmur sedne a neruší celkový dojem. Jinak převažují čisté vokály. Abych pravdu řekl, jako příslušníkovi cechu deathového mi to u většiny kapel vadí, ale tady jsem nadmíru spokojen. Je mi příjemné spočinout spolu s kapelou v dlouhém táhlém utrpení.


ISOLE nahráli desku plnou klasických postupů. Pokud máte pro doom metal slabost, nenechte se odradit prvním dojmem. Alespoň u mě síla smutku vynikla až po poměrně dlouhé době. „The Calm Hunter“ se zdá být nenápadným, možná až obyčejným albem. Dá se předpokládat, že nebude bořit žebříčky prodejnosti. Spíš bych to viděl na pár prokletých, ale o to víc oddaných, věrných fanoušků, kteří budou stejně jako já desku velebit převážně sami ve své duši, opuštění v koloběhu všedních dní. U doom metalu je víc než u jiného stylu důležité, aby byly přeneseny emoce mezi kapelou (CD) a posluchačem. Nesnažte se narvat novinku do hlavy násilím. Album by mělo být jako odrůda nějakého severského vína. To také nechutná úplně každému. Je to jasné a pochopitelné. Hrozny z jižních zemí mají dostatek slunce a jsou ho plné. Ve Švédsku se jedná spíš o ojedinělý jev, deska jakoby se snažila pochytat skomírající paprsky pomalu umírajících zbytků životodárného záření. Je trpké, ledové a jeho pití připomíná dotek rtů na odpadlé kousky rampouchů. Věřte a bude vám odpuštěno! Doom metalové setkání v opuštěné katedrále.


Asphyx says:

ISOLE recorded an album full of classical procedures. Do not ram the news in the head by force. The album is like a northern variety of wine. It penetrates into the blood slowly and you will have the ice in your veins. Sadness, fear and lonely souls come together here on the CD. Album is bitter, icy and reminds leaving sun. Believe and it will be excused! "The Calm Hunter" is not an album for the first listening. It is necessary to give it time, enjoy it slowly and with balance sheet, as vintage wine. Only after time, its strength will excel. Doom metal meeting in a lonely cathedral.

Seznam skladeb:

1. The Calm Hunter
2. Dead To Me (The Destroyer Part I)
3. Into Oblivion
4. The Eye Of Light
5. Perdition
6. Alone In Silence
7. My Regret (The Destroyer Part II)


Čas: 51:02

Sestava:



Daniel Bryntse – kytara, zpěv
Jimmy Mattsson – basa, zpěv
Crister Olsson – kytara, zpěv
Jonas Lindström - bicí