středa 4. února 2015

Recenze/review - CHAPEL OF DISEASE – The Mysterious Ways of Repetitive Art (2015)


CHAPEL OF DISEASE – The Mysterious Ways of Repetitive Art
CD 2015, F.D.A. Rekotz

Zástup padlých mnichů, hledajících marně odpuštění. Jejich věrnost Bohu byla narušena obyčejným čistým zlem. Kdysi se modlili ke křížům, na kterých rozpínal své ruce ten, který prý za nás všechny trpěl. Pak byli jednoho dne prokleti. Teď mají kápě stáhnuté hluboko do čela. Stydí se za své tváře, za těkající oči slabých, hledajících svůj směr a naplnění. Na stolici, uprostřed opuštěného kostela, sedí v černém plášti postava bez obličeje. Každé ovečce pokyne blahosklonně rukou, vykoná nad ní rukou znamení obráceného kříže a pronese slova rouhavé modlitby. Vše je dokonáno. Zlo může vstoupit. Vchází do dveří v podobě velmi uvěřitelného old school death metalu, zahraného ve stylu starých dobrých praotců extrémní hudby. Chlad a pomalé pasáže jsou jak vystřižené z raných PARADISE LOST, ty nářezové zase sahají až někam k nejtvrdším albům SLAYER. Zima, obsažená v jednotlivých skladbách jakoby evokovala vzpomínky na CELTIC FROST, možná dokonce BLACK SABBATH. Všechno je pak zabaleno v plášti poctivého plesnivého smrtícího kovu (NUNSLAUGHTER, MASTER, OBITUARY, MORBID ANGEL), ale i švédské školy v podobě DISMEMBER, GRAVE.

Když jsem psal recenzi na jejich předchozí album „SummoningBlack Gods“, netušil jsem, jaký věhlas si tahle smečka šílených vlků získá. Najednou se o nich mluvilo snad všude. Nedivím se, podle mě patří k současné minimálně evropské old school death metalové špičce. Všechno je dohnáno k morbidní dokonalosti, obestřeno pomalejšími vyhrávkami, které dodávají celé desce na ještě větší temnotě. Některé riffy jsou natolik nakažlivé, že si je budete přehrávat v hlavě ještě hodně dlouho potom, co už album dávno skončí. CHAPEL OF DISEASE se sice dají ihned odsoudit jako obyčejná retro záležitost, ale to není úplně pravda. Troufám si tvrdit, že tentokrát se jedná přesně o ten druh kapely, která by mohla oslovit i příznivce modernějších postupů. Němci nijak netlačí na pilu, jedná se spíš o chorály, hrané a zpívané odněkud z podzemí, ale právě tento přístup jim dodává na ještě větší uvěřitelnosti. Častokrát jsem si při společných chvílích říkal, že to čekání v zástupu nehodných před bránami pekla je snad nekonečné. Každopádně, už jenom samotná příprava na onen svět je ve společnosti německých rouhačů velkým zážitkem.




Mezi prsty prosívám prach z cest, ploužím se pomalu, s tváří zapuštěnou do země, ta tíha je neskutečná. Vynechává mi srdce, těžce se dýchá. Kdy tohle utrpení skončí? CHAPEL OF DISEASE vám sice nedávají rozhřešení, ale alespoň určují směr. Turistické značky vedou do pekla, což sice nebude vyhovovat každému, ale nám, dávno prokletým to bude určitě zcela po chuti. Mám pro starý death metal slabost, vyznávám zásadní alba své doby, ale také se rád podívám na shnilý zub i mladým kapelám, snažícím se přenést ducha dávných časů do dnešních dní. Němcům se to daří víc než dokonale. V textech se to hemží hororovými tématy a ty krásně doplňují už tak zahnívající muziku. O obalu snad ani netřeba mluvit (Misanthropic Art). Pro mě osobně se jedná opět o dílo, které bych si dovedl představit i na zdech svého pokoje, nejlépe v nějakém prohnilém dřevěném rámu. Vždycky když vkládám nové CD do slotu své hi-fi věže, musím se pak po stisknutí play nahnout lehce stranou. Jinak by mě totiž ta energie, proudící z reproduktorů, dokázala doslova ožehnout.


CHAPEL OF DISEASE se opět povedlo nahrát desku, která si ihned získala čelní místo v mém žebříčku nejposlouchanějších alb. Je kruté, tajemné a velmi tradiční. Svět se možná dnes točí už zcela jiným způsobem, ale pro nás, kteří holdujeme old school death metalu měrou vrchovatou, se jedná o vzácný artefakt. Rád se nechávám unášet mocnými tóny. Spokojeně si užívám procházky tajemnými chodbami podzemního světa. Už dávno jen nestojím napjatě ve frontě, už jsem uvnitř. Němečtí převaděči do země nemrtvých mi byli na samotné cestě i v záhrobí, velmi zdatnými průvodci. Pronášíme spolu modlitby nad starými náhrobky, sypeme si na hlavu popel našich předků, velebíme Satana. Paříme, mlátíme hlavami skoro až o zem. Jsme zkrátka v tom. Dobrá alba od těch špatných odlišuje právě ta síla, ta vzácná přitažlivost, kterou znají moc dobře všichni fanoušci u svých oblíbených kapel. Death metalové album obsahující velké množství smrtelně magnetické energie! Kult!


Asphyx says:

CHAPEL OF DISEASE succeeded to record an album, that got the front place in my rating of the favourite albums. It is cruel, mysterious and very traditional. We say prayers together at the old gravestones, we sprinkle ashes of our ancestors on our heads, we glorify Satan. I insert a CD into the CD player, if I didn´t burn in a dark fire, I would have to step back. Death metal album contains a large amount of deadly magnetic energy! Cult!


Seznam skladeb:

1. The Mysterious Ways…
2. The Dreaming Of The Flame
3. Masquerade In Red
4. Lord Of All Death
5. Symbolic Realms
6. Life Is But A Burning Being
7. …Of Repititive Art

Čas: 47:31


Sestava:



Laurent T. - zpěv, kytara
Cedric T. - kytara
Christian K. - basa
David D. - bicí