neděle 15. března 2015

Krabice plná vzpomínek aneb kazety se stále muchlají!


Milý blogísku, už od listopadu ti píšu své důvěrné příběhy o deskách, snažím se popsat výkony kapel na pódiích a uskutečnit sem tam nějaký ten rozhovor. Jsem víceméně osamocený bojovník, který za podpory své manželky (díky za korekce), Michala (díky za fotky) a death metalové kolegyně Duzl (díky za překlady), pořád nadšeně píše. Jsem až lehce šokován a velmi příjemně polichocen jak z ohlasů, tak z návštěvnosti. Zdá se, že mé příběhy o deskách zabírají a cesta, kterou jsem se vydal, je správná. Nabíjí mě to energií a chutí dál psát. Ještě jednou tedy díky za přízeň, přátelé. Díky vám jsem poznal tuny nové muziky a získal spoustu dalších pravých a poctivých kamarádů. Vážím si toho!

Dnes vám chci ale vyprávět jiný příběh. Byla to klasická oslava kulatých narozenin a můj návrat do města mého dětství a mládí. Vždycky, když se blížím po dálnici k Mladé Boleslavi, padá na mě nostalgie, rozmáchle vyprávím dětem o tom, jaké to bylo dřív a ony stejně jako manželka jen shovívavě poslouchají. Příběh „metly“ začal vlastně klasicky. Bratranec mi přinesl kdysi na konci osmdesátých let první kazetu, s kamarády jsme pak trávili dlouhé hodiny debatami o muzice, pili levné víno, vždyť to znáte. Cokoliv na sobě mělo lebku, stalo se dobrým a zrno od plev se oddělilo až časem. Nosíval jsem v těch pradávných dobách tričko Cirkus Power, na kterém byla kostra klauna. Všichni mě podle něj znali a já teprve po letech zjistil, že to byla německá partička, hrající v elasťácích nechutný uječený heavík lokálního poddruhu. Tenkrát to jiné nebylo a každý starší maniak má svůj podobný příběh.

CD
To by nebylo zase tolik zajímavé. Člověk si většinou pamatuje šoky, které během svého života potká. Mně se jeden stal 28.2.2015. Sedíme, slavíme a najednou je mi oznámeno, že se bude rekonstruovat byt a že byly nalezeny dvě krabice mých kazet a CD. Ihned usedám doprostřed pokoje, ztrácím pojem o světě a otevírám zaprášená víka. Převaluji v rukou omlácené krabičky, naskakují mi v mysli různé staré příběhy, dokonce si vybavuji, jak jsem si kopie popisoval, obkresloval obaly a přehrával kamarádům.

Hele, kvůli týhle kazetě jsem strávil dvě hodiny v předsíni u jednoho kluka, než mi to nahrál. Pak jsem ho už nikdy neviděl“: říkám do ticha pokoje. Všichni sedí vedle a oslavují a já působím jak starý dědek v domově důchodců rozprávějící vnoučatům. „Ty jo, tuhle kazetu jsem vyměnil za osm krabiček cigaret“: mumlám si pod vousy. Bylo to hrozné, nekouřil jsem a u trafiky jsem se pěkně styděl. „A tady byly nahraný Candelmass, který mi pak přepsal brácha nějakou krávovinou“: roztřeseně promlouvám. Mám tenhle kousek spojený se smutkem, s odchodem jednoho z mých nejlepších kamarádů do věčných lovišť. „Tatííí, co to je za krámy?“: ozve se od dveří a hlas mých ratolestí mě vrací zpět do reality. „Nechte tatínka, zase vzpomíná“: usměje se na mě taktně žena, zavře za sebou a nechá mě napospas minulosti.

Přitom, spoustu krabic jsem před lety odnesl do popelnice. Všude se říkalo, že už stejně končí, nová hi-fi věž už v sobě neměla ten muchlající přístroj a tak jsem zamáčkl slzu a vyhodil jich obrovské množství. Stejně se mi už začala rozrůstat sbírka CD a o znovu nastolené módě vinylů tenkrát nikdo ještě ani netušil. Tahle bedna ale asi byla někde vzadu zastrčená a celou dobu čekala, až uběhne spousta let. Ještě chvíli jsem se přehraboval, našel dokonce i pár kompaktních disků a náhle jsem měl zvláštní pocit, jakoby se nějaký obrovský kruh v mé hlavě uzavřel.

kazety
Z mladíka v džínové rozdrbané bundě se stal velevážený student, pak nesmělý příslušník civilní služby, manžel, zaměstnanec, otec. Obyčejný příběh, ničím výjimečný, přesto důležitý. Tedy, zdá se, že se začínají množit názory, abych toho sepsal víc. Vyčkával jsem, přemítal, sbíral zkušenosti. Čas dozrál, krabice mě přesvědčila.

Když jsem poprvé před třemi lety popustil uzdu své fantazie a vyplodil první recenzi na death metalové CD v životě, nikdy bych nevěřil, kam až tahle má vášeň zajde. Bednu asi jen několikrát proberu, opráším, pomazlím se s kazetami a zase založím, ale vzpomínky jsou rozjitřeny. Svrbí mě prsty, při chůzi mě napadají spousty příběhů. Potkávám v nich zástupy dávných kamarádů i méně známých tváří. Listuji starými časopisy, znovu imaginárně trhám kazety v polském dvojčeti.

Nastalo období, které zná asi každý chlap. Je potřeba  se postavit minulosti čelem a jít do toho po hlavě. Pro tebe, můj milý čtenáři, to znamená, že se občas na mém blogu setkáš s různými příběhy, názory, zápisky, postřehy. Vím moc dobře, že dneska na sebe každý všude všechno vyzvrací, ale já tímto reaguji na časté prosby svých kamarádů a přátel. Chtěli jste to, budete to mít! Otevřu před vámi krabici plnou vzpomínek, ale kouknu se i na dnešní hudební scénu. Možná to nebude pro všechny příjemné, ale musí to zkrátka ven. Budiž nám země lehká. Kazety se znovu muchlají!

komplet vzpomínky