čtvrtek 12. března 2015

Recenze/review - DEHUMAN – Graveyard of Eden (2015)


DEHUMAN – Graveyard of Eden
CD 2015, Kaotoxin Records

Znáte ten pocit, když v sobě musíte dusit dlouho nashromážděný vztek? Najednou, zdánlivě bez příčiny máte chuť vší silou praštit někoho do jeho rozšklebené tváře. Většinou se člověk ovládne, v úderu nám přeci jen brání výchova a svědomí, ale občas vypustíte z úst nějaké peprnější slovo, připomínající páru, unikající z tlakového hrnce. Každý si své problémy řešíme po svém. Někdo do totálního vyčerpání sportuje, jiný propadl zdravé výživě, další rozplétá nekonečné čakry a spousta z vás se neživí tím, co by mohlo vrhat stín. Většina z toho jsou ale jen berličky, mnohdy póza, která nemá dlouhého trvání. My, co máme death metal, jsme (dle mého soukromého průzkumu), klidnější lidé. Svoji nespokojenost, zlost a mnohdy i frustraci vypouštíme ven při dobrých deskách, na nářezových koncertech a v nekonečných debatách, která že kapela je to vlastně dobrá či špatná. Mám rád ten pocit, když usednu znaven prací na svoji oblíbenou židli do své „death metalové kanceláře“ a pustím si nějakou pořádnou řezničinu. Belgické DEHUMAN jsem si ihned zařadil mezi smečky, které by se klidně mohli pouštět mezi jednotlivými koly při boxerských zápasech.

Jejich novinka (v pořadí druhá řadová) splňuje ty nejvyšší požadavky energického, našlapaného death metalu, který vás dovede během několika minut přišpendlit na stěnu pokoje. Budete tam po celou dobu poslechu viset, jako to dělá ten, jenž nám dal všech rozhřešení. Vaše tělo se bude zmítat v posmrtných křečích, z rukou vám bude odkapávat krev z okolí zatlučených hřebů a na čele budete mít švihácky nasazenou trnovou korunu. Lehká jednotvárnost, která vám bude zajisté také zpočátku vadit, se časem překlene v souhlasné kývání hlavou a krutá sóla vás vždy vytrhnou z nekonečné letargie. Co na tom, že podobně se na smrtící kov dívají třeba takoví MORBID ANGEL, NILE, DEATH, OBITUARY, SUFFOCATION. Omílaná věta, že dnes už nikdo nic nového nevymyslí, sice platí i tentokrát, ale i tak se rozhodně jedná o velmi dobře vstřebatelné album. Deska je opatřena velmi dobrým, dnešní době poplatným zvukem a vy si tak můžete vše náležitě vychutnat.


V ringu se zmítají dvě od potu lesklá těla, dvě šelmy, toužící po krvi. Vše sice probíhá dle nejpřísnějších pravidel, ale i tak je možné ve vzduchu cítit pach násilí. Na tvářích přítomných diváků je vidět napětí, vzrušení a pradávné pudy. Všechno umocňuje z reproduktorů řvoucí deska „Graveyard of Eden“, která dodává oběma zápasníkům ještě větší sílu k dalším a dalším úderům. Je to jako lov, zápas o přežití. Oba boxeři tancují, naklánějí hlavu (stejně jako Ježíš ve vašem pokoji), čekají na chvilkovou nepozornost soupeře. Další úder, další rána do bicích. Střídající se mocné vyhrávky i tlumené spodky. Hudba nabitá testosteronem, sílou a syrovostí. Najednou jsem já tím zápasníkem a moje ruce jako dva jedovatí hadi útočí v nekonečných smyčkách. Dýchám přerývavě, unikám nad boxerský ring a po několika dalších kolech padám zemdleně na zem. Prohrál jsem zápas, vyhrál sám nad sebou samým. Svět kvůli tomu, ani kvůli desce DEHUMAN, nebude lepší ani horší. Jenže já mám podobné „nenápadné“ počiny čím dál tím raději. Cítím z nich nadšení, rebelii pro „naši“ smrtící věc.


„Graveyard of Eden“ je albem pro přemýšlivé jedince, pro maniaky pátrající po těch nejlepších kouscích pro své chuťové buňky. Nevím, jak se na tuhle desku bude tvářit „metalová veřejnost“, ale abych pravdu, je mi to vcelku jedno. My jsme spolu s kapelou prožili nejeden energií nabitý zážitek a to pro mě z tohoto díla dělá velmi dobrou desku. Líbí se mi ta naléhavost. DEHUMAN jakoby stáli před kostelem a řvali do větru veškeré nespravedlnosti, kterých se církev za ta staletí nadvlády dopustila. Vnímám, že ze strany Belgičanů to není rozhodně žádný kalkul, ani póza, ale věrnost, technická vyspělost a jasný cíl. Jejich death metal je jako úder rukou přímo na solar plexus, jako zatmění před očima po omračující ráně. Ta dáma, co si říká Smrt, brousí neustále v zákulisí svoji kosu. Pokud máte rádi propracovaný (ne „přeplácaný“) smrtící kov a rádi se necháváte strhnout, buďte vítáni. Snad se vám bude letošní zásek líbit stejně jako mně. Pestrá, energická, death metalová deska, která připomíná ránu pěstí do obličeje!


Asphyx says:

Belgian DEHUMAN I immediately gave among the bands that could be listened between rounds during boxing matches. "Graveyard of Eden" is an album for the reflective individuals, for geeks, searching of the best pieces for their taste buds. Their death metal is like punch direct to the solar plexus, like the eclipse before the eyes after a stunning blow. The CD has a very good sound and you can enjoy everything properly. If you like sophisticated deadly metal and demolishing, welcome. Coloured, dynamic, death metal album, reminding punch in the face!


Seznam skladeb:

1. Sepulcher Of Malevolence
2. Crypts Of Blood
3. Obedience To Pestilence
4. Invocation Of Sublime Death
5. Temple Of Lust And Fire
6. Cerebro Veneficium
7. Ov Madness
8. Goddess Of Sins

Čas: 39:43


Sestava:



Andrea V. - Bass/Vox
Rafaël S. - Guitars
Mathias B. - Guitars
Laye L. - Drums