sobota 14. března 2015

Recenze/review - DWELL – Vermin and Ashes (2015)


DWELL – Vermin and Ashes
CD 2015, Hells Headbangers Records

Lebka, useknutá přesně v místě čela. Kdosi asi chtěl, aby bylo jasné, že tentokrát se bude pít z kalichu jen shnilá krev. Přijímání u padlé církve není jednoduché. Musíte splnit spoustu předpokladů, dokázat, že znáte všechny prohřešky řádových kněží. Musíte být pevní ve víře, v té jediné pravé. Ve víře v death metal. Když k tomu pak ještě přidáte pořádný kus poctivého nefalšovaného doom metalu, je vaše šance pro vstup do řádu ještě o nějaký stupínek větší. DWELL vám mohou být průvodci na cestě k poznání, k prozření. Uvidíte, že pro vás budou ty žabomyší války, odehrávající se v reálném světě, jen takovou malou příjemnou procházkou. Jestliže se v televizi každý druhý den pořádají veřejné popravy, řežou se hlavy a mladí se učí místo her zabíjet, budete stejně šokováni. Dáni jdou totiž až na samotnou podstatu lidského utrpení. Rozmačkají vás, způsobí vám chaos v hlavě a navodí náladu, při které se budete žiletkám vyhýbat na sto honů.

Skoro 38 minut doom/death metalu působí v dnešní době možná až nepatřičně klidně. Vždyť už jenom tím, že vás ráno probudí vaše oblíbená melodie, dostáváte se do presu a až do ulehnutí jen „bojujete“ o to, abyste se „měli dobře“. DWELL vám nenabízejí světské potěšení. Jsou jako křížové zastavení, určené ke spočinutí. Zkuste si na chvilku sednout na lavičku, kde je kolem spousta stromů a zauvažujte nad tím, proč se vlastně pořád za něčím honíte? Uvidíte, že už po krátké době rozjímání se sluchátky na uších dojdete k názoru, že stejně jako v hudbě Dánů, i v životě je nejlepší jednoduchost, prostota. Najednou budete velebit život našich předků, začnete odmítat technické vymoženosti. Když pak vydržíte, dostanete se do stavu, který dobře znají buddhističtí mniši. Vaše tělo i hlavu (i když už dávno bez horní části lebky) najednou prostoupí neskutečný klid. Poddáte se jednotlivým, pomalým a rozvážným tónům a pochopíte, že jsme jen přestupní schránka pro něco většího. Tělo je od narození tlející schránkou, více či méně dokonalou, přechovávající těch pár myšlenek, které jsme schopni udržet. Nic víc, nic míň.



Je zvláštní, hrozně různorodé, jak na mě každá muzika působí. Prvotině DWELL jsem přišel na chuť vlastně ihned. Stačilo jen vypnout televizi a zmáčknout tlačítko play na hi-fi soustavě. Víc pro mě netřeba. A vůbec mi nevadí, že jsou skladby někdy možná až moc rozmáchlé, zvuk je špinavější, než bývá zvykem a vokalista musel snídat před nahráváním hřebíky. Hudba jako by byla oproštěna od zbytečností. Zůstal jen strohý, krásně ohlodaný základ, smutné kytarové motivy a všude přítomný pach smrti. Dlouho jsem přemýšlel, proč mě vlastně „Vermin and Ashes“ tolik zasáhlo. Vždyť se na něm nehraje nic nového, nic, co bych už někdy někde neslyšel. Jenže, k desce jsem se dostal poprvé ve chvíli, kdy jel můj mozek na 120% a usínal jsem cestou z práce v tramvaji. Potřeboval jsem vypnout, nahodit znovu agregát a nepropadnout se totálně vyhořelý do propasti beznaděje. Hudba mi v takových chvílích vždy pomáhá. A DWELL si budu pamatovat ještě hodně dlouho, protože mi svým způsobem „pomohli“ si alespoň na celou dobu poslechu CD uvědomit, že by bylo dobré občas také „vypnout“.


Vždycky, když mi přijde, že se mi mozek zavaří z přemíry informací, když jsem unavený, že se mi klíží kolem poledne oči ke spánku i pokaždé když mě začnou děsit negativní informační zpravodajské běsi, tak raději imaginárně umírám s novou deskou DWELL. Vím moc dobře, že pánové asi zase tolik velkou díru do světa neudělají, ale pro mě jsou právě v tento okamžik, v této prožívané situaci, velmi vítaným společníkem. Bývá vždy zajímavé, jak vidíme některá CD absolutně rozdílně. Každý z nás má své uši jinak nasměrované a se spoustou alb nás pojí osobní zážitky. „Vermin and Ashes“ jsou pro mě určitým propojením s oním světem. Uklidňují mě, nabíjejí znovu energií a i když moc dobře vím o jejich „nedokonalosti“, jsou pro mě velmi příjemným zastavením. Nevím, jak to uslyšíte vy, ale za sebe mohu jen doporučit. Vypněte raději masové popravy na TV a zkuste to jako já. Třeba také naleznete klid. Doom deathová deska, která mě provedla nejskrytějšími zákoutími záhrobí.


Asphyx says:

The first album of Danish DWELL is full of peaceful doom/death metal melodies. I liked to listen the CD at those moments I came totally tired from work. The album brought me to the calm , it converts me to the afterlife and was a very pleasant companion. Music is free from all useless things. The basis is left only, sadly guitar motives and omnipresent scent of death. "Vermin and Ashes" is for me a connection with other world. Doom death album, that guided me round most hidden nooks of next world.



Seznam skladeb:

1. A Collapse Sublime
2. Pathless and Dormant
3. Vermin in My Arteries
4. Plunging into Ash Tombs
5. Become the Void
6. Perditions Mire

Čas: 37:51

Sestava:


Jens Bendtsen Pedersen
Allan Brejner Larsen
Kenneth Holme