čtvrtek 19. března 2015

Recenze/review - MÖRKHIMMEL – Ostří černé kosy zní (2015)


MÖRKHIMMEL – Ostří černé kosy zní
CD 2015, L`inphantile Collective

O definici pekla se pokoušelo, pokouší a bude pokoušet celá řada umělců. Způsoby vyjádření jsou různé. Někdo se chopí štětce a namaluje inferno, jiný popíše Belzebuba takovým způsobem, že vás bude mrazit v zádech a další vezme do ruky hudební nástroj s úmyslem přivolat na zem veškeré nečisté síly. Pražští black/crust/thrash death metalisté MÖRKHIMMEL se o to pokusili pomocí zákeřné a zlé muziky. Bohužel, nutno hned zpočátku zmínit, že se jim to příliš nedaří. Pokud se drží svého „punkového“ přístupu a na dřívějších deskách vytyčeného směru, zdá se být vše v pořádku. Jestliže se ale pustí (a že tak letos činí) na pole smrtícího kovu, nezdají se být příliš uvěřitelní. Celá deska mi přijde jako taková „marná“ snaha o to vrátit nejlepší časy ENTOMBED, NIHILIST a GRAVE. Ta bohužel vyznívá povětšinou poměrně do ztracena. Album je tak spíš takovým pokusem alespoň trošku pootevřít dveře do pekla. Pražané ale zůstávají celou dobu jen obyčejnými vrátnými, vpuštěni do Hádovi říše nejsou a jen tak nebudou.

Pro to, aby byli uvedeni před oltář všemohoucího Satana, jim ještě chybí několik kroků. Největší slabinou celé téhle akvizice je bubeník. Chápu, že v crustu a punku netřeba přílišné techniky, ale bicí nástroje jsou zde značně nevýrazné, obyčejné a vyznívají na smrt příliš jednoduše. Zajímavý, pro mě ale poměrně nepříjemný, je i vokál. Nevyžaduji „dokonalé“ a mocné hlasivky, ale oceňuji a chci alespoň nějaký „dynamit“ v hrdle. Mr. Slávek sice zní chorobně, ale nemůžu si pomoct, také značně slabě. Můj pohled je ale samozřejmě hodně ovlivněn dlouhými léty poslechu death metalu, pokud bych uvažoval převážně v rytmu black/crust/thrashe, byl bych asi spokojen. Zmínit a pochválit musím texty. Není zase tolik českých kapel, které by vládly rodným jazykem natolik, aby nevyzníval trapně. Tady jsem si vyloženě početl a některé si dokonce velmi dobře zapamatoval. Velmi příjemný, i když jednoduchý je obal (autor Andy). Nikdy bych nevěřil, že „obyčejná“ kosa ve mně zanechá tolik nálad a obrazů.


Nejdůležitější u každé desky je ale muzika a ta na mě působí značně rozporuplným dojmem. Jako pravověrný death metalista nějak nemůžu přenést přes srdce, že se zde můj oblíbený styl tolik ničí. Někdy je pro mě poměrně bolestivé celou desku doposlouchat až do konce. Jindy zase, naladěn na thrash, punk a black, si společná setkání docela užívám. Chybí mi ale, pokud se oprostím od všech škatulek a hudebních směrů, tlak, energie, síla i obyčejné rockové koule. MÖRKHIMMEL sice chrlí tu svoji nenávist s nasazením a velkým kusem srdce, ale strach se u mě jednoduše nedostavuje. Ani mi tak nevadí jednoduché motivy, ani stylizace do devadesátých death metalových severských let (to naopak oceňuji), ale místo srážky s náklaďákem naloženým po okraj kostmi se zde setkávám jen s multikárou, která mi způsobí pár pohmožděnin. Pražanům se bohužel nepodařilo vymanit z našeho malého českého rybníku. A to i přesto, že podobnou cestou se u nás příliš kapel zrovna nevydává.


„Ostří černé kosy zní“ je určitě deskou, která si získá příznivce z řad špinavějších metalových stylů. Obávám se ale, že jejích sláva a věhlas nepřesáhne lokální úroveň. Pro to, aby se MÖRKHIMMEL dostali o level výše alespoň mezi evropskou šlechtu, jim ještě chybí velký kus smrti. Té práce, odříkání a hlavně nekonečného cvičení ve zkušebně před sebou mají pražští rouhači ještě hodně moc. Pokud ale vydrží a neopustí je jasně slyšitelné nadšení, troufám si tvrdit, že mohou v budoucnu překvapit. Nejsem z těch, kdo by chtěl kapelám mluvit do jejich tvorby, ale zrovna téhle smečce bych doporučil, aby opustila hájemství smrti a soustředila se na styly, ve kterých se cítí silná v kramflecích. Koneckonců, proč hrát death metal, když mi jde black, thrash i crust? Peklo takhle rozhodně nezní, ale to neznamená, že byste se neměli o kapelu zajímat. Naopak, na naší scéně se jedná o takové příjemné undergroundové zpestření. Černá kosa by potřebovala ale ještě pořádně nabrousit.


Asphyx says:

Ostří černé kosy zní“ is definitely an album that will get fans from dirtier metal styles. However, I think that their glory and fame won't overrun the local level. To get higher level, to be among European nobility, they miss a bit of death. Gentlemen are spouting their hatred with a large piece of heart, but fear doesn't come. Hell doesn't sound like that, but it doesn't mean you shouldn't take interest in the band. Black scythe needs to be sharpened.


Seznam skladeb:

1. Co je mrtvé, nechám hnít
2. Z cizího krev poteče
3. Na věky věků
4. Nepřítomný nepřítel
5. První při konci světa
6. Den dni jako vejce vejci se podobá
7. Zima
8. Uprostřed prázdnoty


Čas: 32:11


Sestava/band:



Slávek - voice
David - guitar
Andy - bass
Hawran – drums
and Honza Kapák - guitar