středa 11. března 2015

Report, foto, video – HOUR OF PENANCE, BEHEADED, CHRIST AGONY – club Modrá Vopice – Prague – 10.3.2015


Hour of Penance
Pánbůh asi už dávno nesedí na svém růžovém obláčku, ale spíš je napojený na nějaký obrovský super počítač, který za něj dávno celé tohle lidské panoptikum řídí. Tenhle týden musel jeho komputer napadnout asi nějaký zákeřný vir. Od pondělí jsem v práci několikrát propadl beznadějné panice, setkal se s nepřeberným množstvím kardinálních blbů a tak jsem potřeboval něco, co by mi trošku srovnalo náladu a marast, který jsem měl v hlavě. Původně jsem si říkal, že bych se naložil do vany, pustil si diskografii nějaké oblíbené kapely a pak si přečetl alespoň několik stránek nové rozečtené knihy, ale nabídka odvozu do Prahy od Michala (opět díky!) se zkrátka neodmítá.

Christ Agony
Abych pravdu řekl, tak tentokrát jsem neměl vyloženě kapelu, kterou bych musel za každou cenu vidět. CHRIST AGONY jsem sice ve svém mládí a black metalovém období hodně poslouchal, ale černoty jsem teď nějak přejedený a obě brutální bandy si dávám poslední dobou také čím dál méně. Nakonec jsem se ale „přemluvil“. Přispěl tomu jak příslib návštěvy známých, kamarádů, tak fakt, že jsem trávil celý týden doma bez rodiny a nejsem zrovna rád osamoceným vlkem.

Kolega mě naložil ve večerních hodinách a ihned nabral směr na hlavní město. Cesta byla jako obvykle plná různých vtipů, rozebírání novinek hudebního světa a já se zase pomalu dostával do té správné koncertní nálady. Mozek sice nebyl ještě úplně oproštěn od starostí, ale bylo to na velmi dobré cestě.

Beheaded
Většina akcí, na které pořádáme poslední dobou naše křížové výpravy, se odehrává v Modré Vopici. Máme tenhle absolutní undergroundový pajzl rádi, psal jsem o něm již mnohokrát a tak nemá cenu znovu popisovat prostředí, pivo a obsluhu. Vše bylo jako vždy, v absolutním pořádku. Vkládám po příjezdu a zaplacení vstupu do volátka první plzeňské, žilami se mi rozlévá pomalu klid a těším se na první smečku.

Christ Agony

Jsou jimi polští legendární blackoví úderníci CHRIST AGONY. Kapela sice svým zaměřením příliš nezapadala do vyznění celého večera, ale já si ji užil náležitě. Zavzpomínal jsem na staré (polské a maďarské) kazety („Unholyunion“ - 1993 se dodnes válí doma v krabici!), které se k nám do rodného města dostávaly od překupníků, zatemnil jsem spolu se starými pány svůj mozek do hávu tradičního syrového melodického black metalu (ve stylu CELTIC FROST, HELLHAMMER) a nechal se unášet libými tóny téhle temné mašiny. Kolem sice postávalo několik kolegů, kteří se tvářili, jakoby nikdy žádný starý black/doom metal neexistoval, ale to mě, starého barda nemohlo vůbec rozhodit. Klasika je klasika a na tu mi nešahejte! A v úterý ještě ke všemu velmi dobře zahraná. Mr. Cézar sice vládne již slabším hlasem, než za dob mého mládí, ale i tak stačilo přivřít oči a peklo bylo zase o něco blíž. Potají, aby to moc lidí nevidělo, jsem se pro jistotu několikrát obráceně pokřižoval a pak už jen stál a uznale se kýval. Zkušenosti, dlouhá léta ve stínu a jakési jiskření, které jsem z téhle smečky cítil, se přeneslo i na mě. Užil jsem si jejich set vrchovatě a prokleli jsme spolu toho pána na kříži opravdu řádně. Příjemně studené a černé vystoupení!  


BEHEADED dorazili až z Malty a zahráli nám hezky od podlahy. Byli brutální, hezky techničtí a rozsekali celý klub snad od začátku až do konce. Pánové nás zkopali do krychle ve stylu CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, DIABOLIC, MORBID ANGEL a podobných krutých part. Po černých CHRIST AGONY působili trošku jako uragán. Bavilo mě to, jen jsem si říkal, že tak po dvaceti minutách už toho na mě bylo moc. Nevím, jestli za to mohla únava nebo to bylo zvukem, ale mě se v tom mlýnku na maso přestalo nějak líbit. Poslouchal jsem dál, vše pozorně sledoval, jen se mé myšlenky začaly procházet všude kolem. Technicky náročná, krkolomná hudba na mě sice zabírá, ale spíš doma, hezky v klidu a s „dokonalým“ zvukem. Naživo mám raději, když se hraje víc „punkově“. Každopádně, nemám nijakých větších připomínek. BEHEADED přišli, odehráli vše dle nejlepšího vědomí i svědomí a odešli jako králové. 


HOUR OF PENANCE nám přijeli rozhodit sandál až z Itálie. Kapelu není třeba našim fanouškům představovat. Hraje u nás poměrně často, má v Čechách spousty příznivců a ráda se sem vrací. Jejich mix starých CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, NILE nebo kousky BEHEMOTH zkrátka funguje. Staré postupy a klasické brutální motivy jsou v jejich tvorbě doplněny nezbytnou náloží technických riffů a tak si na své přišli hlavně všichni vyznavači tohoto stylu. Já mám tuhle bandu raději v jejich starší poloze (album „The Vile Coception“ zbožňuju!). Poslední dvě alba mě už tolik neberou, ale i tak si tyhle šílené „špageťáky“ vždy rád poslechnu. Není to sice moje srdcová kapela, ani ji nijak bezmezně nevzývám, ale uznávám její kvality a velké nadání. Ne vše mi sedlo i v úterý večer. Občas jsem trošku tápal a ztrácel se, chvílemi jsem byl úplně mimo. Víc asi ocenili aktivní muzikanti, kteří si mohli spolu s ostatními kolegy a HOUR OF PENANCE porovnat, kdo co kde a jak zahraje rychleji, náročněji, techničtěji. Já jsem jen obyčejný fanoušek a tak jsem byl spokojený tak ze ¾. Celkový dojem velmi dobrý, do krve proniklo jen z části. Takový byl můj pocit a závěrečný verdikt z řádění téhle smečky.


Návštěvnost byla velmi solidní, klub působil pěkně zaplněným dojmem. Počet příchozích vám neřeknu, ale kdo to ve Vopici znáte, tak víte, že zase tolik lidí se tam nevejde. Na mě tak akorát. Pro pivo šlo dojít, na záchod taky a tak jsem byl spokojen. Koncert byl nekuřácký, což ne všichni dodržovali, ale zase na druhou stranu, tu malou cedulku u vchodu mohl někdo přehlídnout. Osobně mi kouř nevadil, dýchat se ještě dalo:).

Velmi oceňuji dodržování časového harmonogramu. Pro nás z daleka skvělá věc a hodně velká pochvala. Mohl jsem díky tomu spát o hodinu déle. A to se v pracovním týdnu počítá!

Hour of Penance
Protože jsme z té malé vesnice kousek od západních hranic (rozuměj Plzeň) a oba jsme museli druhý den do práce, ihned po skončení setu Italů sedáme do auta a pelášíme směr domov. Raději bych se taky ještě chvilku komíhal klubem, třeba i prohodil pár slov s kapelami, případně se vylil jako váza, ale nejde to. Nezbývalo tak nic jiného, než si vše domyslet cestou, probrat jednotlivé výkony účinkujících, domluvit se na dalších misiích a pak hlavně neusnout a dojet zdraví a živí. Povedlo se a uléhám do totálně vyvětraného bytu (zapomněl jsem zavřít všechna okna) zničený jak horník po šichtě.

Beheaded
Ráno mě budí ten starej hajzl budík a v tramvaji se mačkám s tunou rozjařených a čerstvých dorostenek. Usínám ve stoje, padám celý den únavou, v práci „stojím za vyliž prdel“, ale stejně to celý stálo zase za to. Má hlava je totiž čistá jako hladina horského jezera a můžu tak na nějakou dobu čelit nástrahám dnešního světa. Užil jsem si to, potkal známé a hlavně zase nahlédl spolu s kapelami alespoň kousek za dveře do pekla. A o to nám jde především! Na zdraví!

Mr. Asphyx and Hour of Penance
Mr. Asphyx and singer Beheaded