sobota 23. května 2015

Report, foto, video – PURGATORY, INFER, DYSANGELIUM, FATALITY, F.A.M. – club Modrá Vopice – Prague – 22.5.2015



Milá Sally, jsi jediná, na koho se můžu obrátit. Mám veliký problém. Jsem v práci jeden z mála, kdo poslouchá death metal. Cítím se tak občas mimo jakékoliv dění. Nesleduji, co zrovna letí, neúčastním se teambuildingů, pořád ještě jím maso, piju pivo, líbí se mi ženský, ctím svoji rodinu a vůbec si přijdu nějak stranou všech aktuálních módních trendů. Víš, píšu ti, protože se mi stala taková věc. (úryvky z volného pokračování legendárního časopisu Bravo, v Plzni, léta Páně 2015)

Tuhle se ozvali kluci z DYSANGELIUM, že prý přivezou na dva koncerty do Čech německé legendární pekelníky PURGATORY a že bychom se mohli potkat, dát nějaké to mnoha pivko, pokecat a poslechnout tu „jedinou pravou smrtelnou“ muziku (rozuměj true death metal).

Dysangelium
No a protože jsem duše citlivá, muziky chtivá a hlava tvrdohlavá, začal jsem všechny okolo přemlouvat, aby jeli se mnou. Většina se vymlouvala na čas, peníze, zakrývala lenost, mluvila o tom, že to nedají. Já vím, těch koncertů je hodně a lidí málo a máme rodiny a v hospodě doma je to pohodlnější, jenže když já si prostě nemůžu pomoc. Nakonec se mnou jel jen jindy také lenivý Barťas a hlavně Michal, který nás odvezl, za což mu hrozně děkuju, protože bez něj by mě někde znásilnili na nádraží a to by mě bolelo a vůbec.

Nevěděl jsem co na sebe, tak jsem se zeptal manželky, ta mi otevřela dvě skříně plné metalových triček a řekla mi, že nejsem normální. Zvolil jsem nakonec MORGOTH, protože to jsou taky Němci jako PURGATORY a snad to nebude úplně blbý (kluci říkali, že ne, že prý je to v pohodě a jedna holka mě nakonec pochválila, tak jsem snad vybral dobře). Těšil jsem se hodně. Doma jsem si málem odtrhával imaginární obrázky z jedné skříně na druhou, tak jsem toho byl plný.
Fatality
Konečně byl pátek, já si v práci skoro okousal nehty na rukou i nohou nervozitou, pořád mě totiž dusila představa, že to nakonec nevyjde, někdo mě někam odvolá, rodina zavelí nebo mě uchvátí tramvaj. Nakonec jsem vše ve zdraví přežil, usedl v klídku a pohodě do Michalovy dodávky a Modrá Vopice se začala třást ve svých dřevěných základech, protože k ní směřoval výsadek plzeňáků, kluků s jiskrou v oku a odhodláním v srdci dobýt hlavní město.

Svěřit se můžu jen svým pár nejlepším kamarádům (a tobě Sally), protože ostatní mi přijdou jako hrozný pipiny, Myslej si, že jsem šílenej, jím malý děti, spím na hřbitově a vůbec jsem prý ukrutně temnej. Přitom to není pravda, normálně makám jako ďas, platím daně, směju se skoro pořád, většinou bydlím v práci a starám se o rodinu vzorně jako nějaký světec. Mám jen jednu malou úchylku, jsem prokletý death metalem. Jmenuju se Jakub zvaný Asphyx, je mi 40 let a už je to asi divný.

Infer
Můj problém nastal i při příjezdu do klubu, najednou jsem stál před výčepem a nevěděl, co si objednat, piva mi tady totiž ve Vopici chutnají všechna a tak jsem nakonec volil Kozla jedenáctku, milá Sally, snad se na mě nezlobíš, ale když mi padne slina, tak piju jako prokopnutý. A že mi ten večer chutnalo. (bylo taky nutné dostat nějak z hlavy všechny ty pracovní sračky, má milá sexy Sally). Ono taky ta společnost známých, kamarádů tomu přidala. Byl jsem tedy na první kapelu v takové té náladě, kdy je člověku dobře, pořád se tlemí jako debil a moc se těší.

A už se zvučilo, do toho zněl klubem hukot rozhovorů, smích, atmosféra byla dobrá, přívětivá, kluci z Plzně zaklesnutí v blocích, připraveni na první kapelu. Dopíjím pivo, odbíhám ještě vysypat několik litrů písku a jde se na věc, milá Sally. Invaze z pekla mohla začít.

F.A.M.
Na DYSANGELIUM se mi vždycky líbilo, že jsou jiní, sví. Tradiční a přesto dokážou kombinovat ve své tvorbě klasický death metal s blackem, thrashem, sírou a peklem. Na koncertech lahůdka, kdo zažil, asi ví, o čem hovořím. V Praze tomu nebylo jinak. Pardubičtí svěřenci pekla nastoupili na mini dřevěný stupínek, ze kterého se hraje, odhodlaně a smetli nás jako nějaké tsunami. Jsem po těch letech s touhle kapelou spojen i vzájemným respektem a přátelstvím, tak bych vlastně neměl ani nic dalšího psát, ale jednoduše musím). Vždyť tohle je přesně ta smršť podle mého gusta, milá Sally. Klasika ve své krystalické podobě. Jaderný reaktor, odpálený bez varování a ničící vše živé i dávno mrtvé. Ano, užil jsem si to a byl jsem moc rád, že jsem mohl být na chvilku fotícím stínem mezi fanoušky pod pódiem. Věděl jsem, na co se těším a přesto jsem byl zase po zásluze odměněn. Fanoušci z Plzně zvedají obdivně všechny paroháče a děkují za velmi podařený set! Hergot, to bylo zase maso! Exhumace lidské mysli! 


FATALITY nám přivezli z Brněnska nálož pěkně zahnívajícího masa. Jejich death metal vystihuje asi nejlépe slovo SYROVOST. Mám rád smečky, které dovedou můj oblíbený styl uchopit po svém. Tahle parta řezníků to umí se zručností šikovných a pravověrných členů řádu smrti. Líbí se mi kombinace neskutečné řežby a surových melodií. Pánové zvládají své řemeslo na výbornou a i když jejich skladby neoplývají kdoví jakou technikou, zde je to spíš ku prospěchu věci. Jestliže jsem jejich poslední desku „Bloody Hate“ chválil (recenze zde, rozhovor zde), tak naživo jsem si vlastně „jen“ ověřil, že tahle parta amatérských patologů zkrátka umí. Mezi skladbami jsem dokonce snad zahlédl stín samotného Teda Bundyho (moje oblíbená skladba). Myslím, že tuhle krev nemusím dál rozmazávat. Parádní set a jako bonus několik mých mrtvých mozkových závitů k tomu. Super!


Legendární PURGATORY jsou pro mě kult, se kterým jsem spojen dlouhá léta snad pupeční šňůrou. Provází mě celý můj „death metalový život“ (až navěky, amen!). U téhle smečky oceňuji ortodoxní přístup, neskutečnou energii a mám pány rád i jako lidi. Před rokem v Praze v Exit-us jsem s nimi a DYSANGELIUM strávil jednu úžasnou alkoholově-hudební noc a dodnes tahle akce patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy vůbec zažil. Byl jsem tedy ve velkém očekávání. Jakýchkoliv obav nebylo třeba. PURGATORY jsou za tu dlouhou dobu, co se pohybují v podzemí, něco jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. Mezi fanoušky usměvaví pohodáři, na pódiu parta šílených krvelačných šelem. Hrozně rád bych vám jejich vystoupení popsal, ale chybí mi slova. Tady už se nejednalo o takové to „obyčejné rouhání“, známé od některých blackových kapel, ale o hmatatelné důkazy toho, že peklo opravdu existuje. Kdo jste tam byli se mnou, tak určitě potvrdíte, že nás němečtí deathaři provedli těmi neskrytějšími zákoutími Satanovy říše. Víc mě nenapadá, snad jenom otřepané super, kult, masakr a podobně. Odcházel jsem rozsekaný na atomy. Takhle nějak si představuju, že zní inferno! Maniakální představení, u kterého jsem cítil plameny ze samotného pekla! 




F.A.M. jsou z Polska a hrají takový ten jednoduchý, stále stejný death/grind/gore. Několik málo riffů se opakuje pořád dokola a abych pravdu řekl, tak po pár skladbách jsem měl pocit, že se toho příliš nezměnilo. Nejsem na podobná "zvěrstva" stavěný a tak jsem po "povinných" fotkách raději nechal kapelu řádit na pódiu a vydal se toulat po klubu. Občas jsem se zkusil alespoň v myšlenkách (díky dřevěné konstrukci je dobře slyšet i venku) k téhle smečce vrátit, ale nešlo to. Mě to přišlo jednoduše moc tupé, jednoduché a primitivní. Nic proti, ale nebavilo mě to vůbec. Za mou maličkost tedy bída s nouzí a ještě to vůbec nemělo odpich. Slyšel jsem jen bordel, chaos a zmatek. Bohužel.

F.A.M.
INFER jsou další smečkou, která je načichlá sírou jako svrchník samotného Belzebuba. Jejich tvorba vychází ze samotného názvu kapely. Ano, hádáte správně, je to totální inferno. Košičané se pohybují někde na pomezí mezi deathem a blackem a abych pravdu řekl, tak to dělají na výbornou. Tyhle vyslance ze země stínů jsem viděl před lety v Plzni a už tenkrát mě uhranuli. Ve Vopici bylo znát, že INFER zrají jako dobře uleželá mrtvola. Od prvního tónu mě ukřižovali na stěnu klubu, vrazili mi do dlaní hned několik hřebů v podobě mnoha riffů a pak už mi jen plivali do ksichtu slova o hanobení svatých ostatků. Visel jsem tam jako pohůnek boží, sám, ztracený a bolelo to. Hodně to bolelo. Jako správní raraši ze záhrobí mě bratia Slováci rozsekali na malé kousíčky, následně složili, ale to jen proto, aby mě mohli dál mučit. Tohle nebyl koncert, ale řádění maniaků s hudebními nástroji. Cítil jsem obrovský tlak, energii a ještě dnes si mnu nervózně své ruce v představě, že se mi znovu objeví stigmata. Byl jsem proklet! Vynikající kapela, skvělé vystoupení a za mě klobouk dolů i s mým skalpem! 


Návštěvnost byla na Prahu docela nic moc. Mluvilo se o 25 platících, což je vzhledem ke statusu PURGATORY jako legendy síla, ale holt jsou Pražáci asi přežraný a vše zachraňovali fanoušci z Plzně, Teplic a Neratovic. Zítra celý tenhle morbidní ansámbl pokračuje do Pardubic, tak je nepropásněte!

Bohužel jsme museli hned po poslední kapele vyrazit zpět k domovu, druhý den mě čekaly rodinné povinnosti a tak jsem smutně nastoupil do dodávky (Kristova noho, jak já bych pil!). Pak už to znáte, cestou k Plzni se rozebírala akce, na některých kapelách jsme se neshodli, na jiných ano. Zkrátka, klasika a takový ten krásný pocit, že člověk zažil zase něco pořádného, očistil svoji mysl a má další skvělé zážitky do sbírky. A proto to vlastně pořád všechno děláme, milá Sally. Usínám doma znaven, ale spokojen. Druhý den hned ráno začínám rozespale smolit těchto pár řádků. Unavený, ale s pocitem, že včera jsem slyšel jen jednu slabší kapelu (F.A.M.), jinak to bylo jedním slovem dokonalé. Děkuji pánům z DYSANGLEIUM (pořadatelé), že mi tuhle návštěvu pekla umožnili.

Mr. Asphyx and Purgatory
Tak to vidíš, má jediná důvěrná přítelkyně, nebýt tebe má milá Sally, asi bych tenhle report nesepsal. Až totiž budu v pondělí mluvit nadšeně o pátečním koncertě v práci, všichni na mě budou zase koukat jako na jantara. Oni totiž seděli doma, sledovali televizi a pili plechovkáče z Lídlu, podiskutovali na faceoboku a budou zase přechytralí jak parta opilých intelektuálů. Nojo, ale nemají k tomu ten zážitek jako my, co jsme přemluvili svá opotřebovaná těla a vyrazili. Takže asi tak, má milá Sally, ale teď už jdi do prdele, ty zvědavá krávo, protože jsem toho napsal až až. Možná stačilo říct, že to bylo super.

Mr. Asphyx and Dysangelium
Mr. Asphyx and Fatality
FOTOGALLERY

author of photos – Asphyx
for original size click on photos
pro zvětšení klikněte na fotky

DYSANGELIUM






























FATALITY



























PURGATORY





















F.A.M.






INFER


















































FANS AND OTHERS