DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 22. června 2015

Home » » Recenze/review - FERAL – Where Dead Dreams Dwell (2015)

Recenze/review - FERAL – Where Dead Dreams Dwell (2015)


FERAL – Where Dead Dreams Dwell
CD 2015, Cyclone Empire

Hypnóza je změněný stav vědomí, který je možné terapeuticky využít. Používá se převážně k léčení neuróz, poruch spánku, závislostí a řešení dalších psychosomatických obtíží. Není pravda, že si člověk z hypnózy nikdy nic nepamatuje, že neslyší hlas hypnotizéra, že je zcela v jeho vlivu a může být donucen k čemukoli. Taktéž není možno zůstat "zaseknut v hypnóze".

Jednou jsem to zkusil, jen tak pro pobavení. Nešlo to. Nedokázal jsem se uvolnit. Mám nad sebou rád kontrolu a nerad bych na sebe řekl něco, co by mě mohlo mrzet. Moc na hypnózu nevěřím. Jsem skeptik. Tedy až na jednu věc. Když mám puštěnou muziku, do toho v hlavě nějaký ten žejdlík piva, tak může dojít k určitému rauši. Umím se naplno oddat utíkajícím rytmům, vcítit se do pohybu prstů po pražcích kytar i přesně odezírat z úderů bubeníka. Jsem jako šaman, tanečník z onoho světa, posel tmy ze záhrobí. Stačí mi dobrá aparatura a deska, která mě strhne do víru smrti. Neposuzuji pak kapelu jako „pan kritik“, ale snažím se popsat své pocity. Když se potom stane to, že ucítím mezi mnou a smečkou pradávné pokrevní death metalové bratrství, jsem ztracen. Švédské FERAL jsem viděl kdysi na turné s DEMONICAL. Po koncertě jsem si ihned běžel koupit jejich CD „Dragged to the Altar“ (2011). Jejich chrastící smrtící kov jsem jim věřil vlastně od začátku. Letos zůstávám pevný ve své víře.

FERAL jsou ve své tvorbě velmi tradiční, klasičtí. Čerpají ze starých dobrých devadesátek, přidávají modernější a čitelnější zvuk i produkci. Na albu tak můžeme najít odkazy na GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, ENTOMBED, BLOODBATH. To by nebylo zase tolik zajímavé, podobných kapel je dneska deset na každém prstě, jenže pánové mě zaujali svým přístupem. Nesnaží se jen „kopírovat“ své vzory, ale ještě přidávají kus sebe samotných. Rozeznají to asi jen ti nejšílenější fanoušci, ale na nikoho jiného stejně tahle muzika není zacílena. Líbí se mi ten tlak, je to jako by na mě padala obrovská stěna z kostí. Určitě znáte staré francouzské komedie, kde se ve skladu začnou řetězovou reakcí kácet regály. Tady je to hodně podobné. První song navnadí, druhý rozproudí krev v žilách, třetí vás zvedne ze židle a u třetího jste už mimo tenhle svět. Je to, jako by byla deska uložena v nějaké staré truhle dlouhých 25 let a letos ji někdo vyvrhnul na světlo boží. Tady se hraje muzika pro starý fotry, pro poctivce sbírající ještě CD a vinyly, pro maniaky, usínající se starými death metalovými hymnami na rtech.


Ležím na téhle dřevěné lafetě už pěkně dlouho. Přehrabuji se ve starých demonahrávkách, vinylech i CD přes 30 let. Občas je toho na mě už moc, jsem zahlcen, hledám raději ticho. Jenže pak přijde podobná kapela jako FERAL a já poskakuji kolem přehrávače jako pacient psychiatrické léčebny. Kdo nezažil, nepochopí. Pro mě je podobná hudba soukromou hypnózou, vyvolaným stavem radosti, někdy smutkem, strachem a jindy z ní čerpám energii, jako to dělávají členové různých sekt z vesmíru. Nepotřebuji nic, neznám hlad, spánek mi netřeba. Stačí volume doprava, čerstvý vzduch v pokoji a přijde to samo. Kývám se na bosých nohou, vnímám lehké otřesy podlahy, stydím se, když mě v mém věku někdo zahlédne takhle „blbnout“. Cítím se povznesený, zažívám euforii a nadšení. Vycházím pak do reality očištěn, vyrovnán a nechápu, kde se bere v lidech tolik nervozity. Vždyť stačí otevřít pár imaginárních hrobů, nahlédnout za černou oponu našeho bytí a garantuji vám, že se zase rádi vrátíte zpět mezi nehodné. Díky FERAL si přinesete ve své hlavě spoustu vzpomínek. Před očima se vám jako černobílý film budou míhat zástupy zombie, protáhlých obličejů nemrtvých i hromady dubových rakví. Tak je to správně a takhle zní švédský death metal stejně nejlépe. Tradice je nutné ctít a nadále je zprostředkovávat pro další generace. A pánové z Švédska to umí stejně nejlépe. Přeci jen, je to jejich rodný death metalový jazyk.


Where Dead Dreams Dwell“ je poctivou vzpomínkou na devadesátá léta minulého století. FERAL se zhlédli v těch nejlepších kapelách doby a přinášejí nám spoustu ostrých a krutých pozdravů ze záhrobí. Při poslechu mě napadají slova jako energie, chlad, smrt a utrpení. Líbí se mi zvuk i produkce. Podobných kapel je dnes sice spousta, ale jen některé umí přenést ducha doby do současnosti. FERAL se to povedlo. Pokud jste příznivci klasického švédského death metalu, je pro vás tohle album povinnost. Hroby se otvírají, zombie vylézají ven. Masakr může začít! Perfektní severské album!


Asphyx says:

Where Dead Dreams Dwell“ is a fair memory of the 90th. FERAL fell for the best bands that time and they bring us lots of sharp and cruel greetings from the next world. It occurs to me words like energy, cold, death and suffering. I like the sound and production. There are many similar groups this time, but only a few can bring the spirit of this era back to today. FERAL have it done. If you like classic Swedish death metal, this album is duty for you. The graves are opening, zombies are greeping out. Massacre can start. A perfect Nordic album!



Seznam skladeb:

1. Swallowed By Darkness
2. Creatures Among The Coffins
3. As The Feast Begins
4. Suffering Torment
5. Carving The Blood Eagle
6. Inhumation Ceremony
7. The Crawler
8. Overwhelmed
9. Mass Resurrection
10. Succumb To Terror



Čas: 43:49


Sestava/band:



David Nilsson - Vocals
Viktor Eriksson - Bass
Markus Lindahl - Guitar
Roger Markström – Drums


Share this games :

TWITTER