čtvrtek 23. července 2015

Recenze/review - XERODERMA – The Reckoning (2015)


XERODERMA – The Reckoning
CD 2015, vlastní vydání

Tonelliho příznak, tlak na oční bulbus vyvolá nestejnoměrnou deformaci zornic – je velmi častým, posmrtným příznakem. Tvoří se již několik minut a trvá asi dvě hodiny (neplatí pro utonutí a oběšení).

Takto hovoří lékařské knihy, ale my, protřelí death metalisté, moc dobře víme, že je to způsobeno tím, jak celý život člověk přistupoval k celému svému životu. Všimněte si, že každý starší jedinec, obdařený vráskami se najednou začne postupně přeměňovat dle své duše. Zlí, špatní a zákeřní lidé mají divný pohled, mnohdy odpudivý výraz ve tváři. Je to tím, že je zlo prostoupilo natolik, že se už nedokážou ani usmát. Naopak, příjemní, pohodoví jedinci mívají kolem úst rýhy od smíchu, jejich pohled je jasný a máte u nich pocit, že mají neustále otevřenou náruč. Vše se s věkem zjednodušuje, vylézá na povrch a stejně jako dobrý smrtící kov si získává čím dál tím víc příznivců. Oči jsou oknem do duše a prozradí o vás vše a to jak zaživa, tak po smrti. S kapelami je to podobné. Jsou takové, které mají perfektní image, dokonalé promotion a vidíte je na každém rohu. Přesto z jejich tvorby cítíte kalkul a odtažitost. Pak jsou death metaloví bojovníci, kteří jsou nenápadní, svým způsobem nedokonalí, ale jejich pohled je pevný, jasný a dokáže mě zaujmout. Američtí XERODERMA jsou jedněmi z nich.

Na první pohled nenápadná, skromná kapela, si bouchá někde v Atlantě ten svůj death metal poskvrněný a ušpiněný blackem a je pravděpodobně spokojená tam, kde je. Nezaznamenal jsem žádnou reklamu, mimo několika vět na internetu o nich nic nezjistíte. Pro mnohé bude také jednou z mnoha, další v řadě. Ne tak pro moji maličkost. První, co mě přímo udeřilo do očí, je nádherný obal. Pak jsem si opatřil jejich desku a zůstal stát s pusou dokořán. Žádný zázrak se samozřejmě nekoná, hranice stylu se neboří a diskusní fóra vševědoucích bojovníků mohou zůstat v klidu. Tentokrát se jedná o moji soukromou věc, o které vám jen „musím“ napsat. Objímá mě určitý neklid a i když vím, že některé motivy jsou monotónní až běda, zpěvák není žádné velké zvíře a nápady patří spíše k obyčejným, jako celek mě tohle album přišpendlilo na zeď. Je neskutečně upřímné, sveřepé, pohlcující. Tedy alespoň pro mé uši.


XERODERMA se nespokojují jen s tím, že by naskočili na dnešní moderní technickou smrtící vlnu, ale sází spíš na atmosféru, nebojí se otřít i o temnotu a nakopnout nás i v thrashovém rytmu. Občas zakvílí kytara. Všechno je to svým způsobem neskutečně předvídatelné, vytažená snad odněkud z evropské (polské a švédské) smrtící školy, než od kapel z jejich země, ale já si nemohu pomoc a baví mě to. Užívám si tu pestrost, čerstvé mokvající maso, mohutné kytarové stěny a těším se i na klasické, stokrát zahrané postupy. Deska má bezesporu spoustu hluchých míst, i pár kilo vaty, ale mě to tentokrát nijak nevadí. Jako bych najednou viděl přes oceán nějaké tmavé oči, které mě sledují, rentgenují a hypnotizují. Album nemá žádný velký tlak, ani nic nikde nikoho nebolí. Zručnost muzikantů je také diskutabilní. Nějak vlastně ani nechápu, proč se mi „The Reckogning“ tolik líbí. Možná je to nadšení, touha po nedokonalé klasice, nevím. Je ale pravda, že poslední dobou mám čím dál tím víc plné zuby „pře-produkovaných“ desek a u amerických rouhačů oceňuji jinakost a neotřelost.


Jak se vlastně dají hodnotit alba, o kterých moc dobře víte, že jsou v podstatě jen lehce nadprůměrná? Už slyším ty hlasy kamarádů, známých, už si představuji ty šíleně odmítavé kritiky v časopisech. Možná jsem jen na několik dní přejedený špíny, hnusu a zloby. Uchyluji se tak ke křišťálově čistému, jednoduchému death metalu a s chutí hledím do průzračných očí zámořské hydry. Tady vás nikdo nebude zabíjet hudbou, ani vám nikdo nezpřeráží končetiny silou. Dočkáte se spíš bezděčného podupávání nohou, občasného zaujatého poslechu a jinak vám CD poslouží převážně jako neškodná kulisa k práci. Není to rozhodně málo, ale ani to není zrovna moc, abyste se dál touhle smečkou zaobírali. To zůstane asi jenom mě. Obyčejná, klasická black death metalová deska, která má ale zvláštní kouzlo.


Asphyx says:

Xeroderma are not satisfied with just the fact that would jump on today's modern technical deadly wave but rather relies on the atmosphere. They are not afraid to wipe the darkness and kick us even with a  thrash rhythm. Here nobody will kill us by music, no one will break a limb by strength. You'll see more unwitting stamping of feet. Sometimes unbiased listening is needed , otherwise the CD will serve mostly as a harmless backdrop to work. Plain, classic black death metal album that has a strange charm.



Seznam skladeb:

1. Day Of Reckoning
2. The Madness Of God
3. End Life
4. Underneath The Gods
5. The Remnant
6. Empire
7. Welcome To Hell
8. Sanctum



Čas: 40:11

 

Sestava/band:


Kris Maltenieks - Bass & Vocals
Jason Lalonde - Lead Guitars
Ernie Topran - Drums