sobota 29. srpna 2015

Minirecenze/minireview - SIGIHL - Trauermärsche (And a Tango upon the World's Grave) (2014)


SIGIHL - Trauermärsche (And a Tango upon the World's Grave)
CD 2014, Arachnophobia Records

Držím v ruce krásně vyvedený digi-pack polských sludge doomových démonů SIGIHL a říkám si, že podobné kapely se posledních několik let rojí jako houby po jaderném dešti. Nějak nejsem moc schopen je vůbec odlišovat od sebe a vlastně ani většinou nevím, co si s nimi počít. Pomalá hudba mi nevadí, musím na ni ale mít náladu. Horší je to s tím, že pánové hrají neskutečně dlouhé skladby. Muzika se tak hodí spíš někam do klubu, k nějakému tomu pivku a smutné náladě. Pro mnohé z vás to bude jen změť nesrozumitelného drnkání (drkotání, zurčení i saxofonu), připomínající mnohdy zvuky snad odněkud z továrny. Poslech to není rozhodně lehký, to vám povím. Jsem z tvorby těchto šílenců poměrně rozpolcený. Někdy si říkám, že krásně sedne ke kapkám deště dopadajícím na okenní parapet, jindy raději po několika tónech vypínám přehrávač a utíkám nadšeně do slunného dne. 

SIGIHL nahráli desku plnou průměrných melodií, klasického soužení, nekonečného preludování. Album je pro mě příliš velkým a dlouhým soustem. Připadám si jako na pohřbu, kde všichni hlasitě naříkají. Rakev zajíždí na lafetě do krematoria a nastává absolutní konec. Desku nedoporučuji lidem s depresemi, mohli by si je ještě prohloubit. Ostatní jsou zváni na poslední marš. Budiž vám země lehká. Hudba, která mě chytla tak na padesát procent.



Asphyx says:


The SIGIHL recorded this album which is full of average melodies, classic affliction and never-ending improvisation. This album is too large and long bite for me and I feel like I´m on a funeral where everyone is crying loudly. A coffin is going in to the crematorium and there is the absolute end. I would not suggest this album to someone who suffers from depression, it can go wrong. The others are welcome to this last march, goodbye to you. This music goes only for 50% for me.