úterý 1. září 2015

Recenze/review - RIVERS OF NIHIL – Monarchy (2015)


RIVERS OF NIHIL – Monarchy
CD 2015, Metal Blade Records

Mladí psi se toho nebojí a útočí o hodně agresivněji a častěji, než staří, vypelichaní hafani. Platí to tak i v muzice. Déle hrající kapely mívají kolikrát problém s inspirací, případně vaří ze stále stejné vody. Mnohdy to nevadí a je to dokonce chtěné, ale mladíci dovedou častěji překvapit. Vezměte si třeba takové Američany RIVERS OF NIHIL. Ti již před dvěma lety „překvapili“ svoji prvotinou „The Conscious Seed of Light“ (2013) natolik, že řádně rozdmýchaly stojaté vody technického death metalu. Tedy vlastně jinak. U mladších posluchačů způsobili šok, ti starší se jen potutelně usmívali. Všechno zde totiž již dávno bylo. Jen je to tentokrát velmi hezky zabaleno. A platí to i letos. K novince „Monarchy“ se můžete postavit dvěma způsoby. Buď jí zcela propadnete a budete si dosyta užívat vedle sebe poskládané vlivy třeba takových CYNIC, ALUSTRIUM, VILDJHARTA, BEYOND CREATION, FALLUJAH, JOB FOR A COWBOY (ale i třeba FEAR FACTORY a BETWEEN THE BURIED AND ME) a nebo celou nahrávku automaticky odmítnete.

Já vám pořád nevím. Všude čtu a slyším jen a jen samou chválu. Mám to nastavené s těmito pány trošku jinak. Jsou pasáže, pod které bych se podepsal a vychvaloval je do samotných pekel, ale jakmile začnou „melodicky“ zpívat a preludovat, případně až hard corově štěkat, mám sto chutí album vypnout, případně vyhodit z okna. Jsem si stoprocentně jistý, že nejsem určitě cílová skupina, ale i když se podívám s velkým odstupem a pokusím se o „kritikův pohled“, příliš toho tady pro sebe neslyším. Přijde mi, že podobné mladé smečky jen vždycky vylouhují staré páky, jen s tím rozdílem, že se k nim „nehlásí“ a považují se za „progresivní“. Jenže ono nestačí jen poskládat dávno slyšené postupy a proložit je melodickými (a šíleně hluchými) mezihrami. Necítím žádnou sílu, přijdu si, jako bych dopředu přesně věděl, co bude za další riff, motiv. Nepůsobí na mě ani zdánlivá energie, ani oslavné ódy v hlavních metalových médiích. Dovedu ocenit novátorský přístup a nejsem zase tolik uzavřená konzerva, jak se zdám, ale přijde mi to spíš jako takový špatně ochucený guláš, než album, které by mě mělo rozsekat.


Zdá se mi (když desku poslouchám), jakoby na mě útočila smečka mladých psů. Jsou vzteklí, šílení a létá jim pěna od huby. Jenže to nejsou takoví tvrďáci, jak se zdají. Když na ně zařvu, tak mají naděláno v kalhotách. To zlo, vztek je jen takové naparování. Možná kdybych byl nějaký slabší kus nebo bych byl zrovna nemocný, asi by mě sejmuli. Takhle si je ale povodím, jako boxer těžké váhy partu výrostků. Sem tam mi sice uštědří nějakou tu ránu nebo šrám, ale není to nic, co by se během pár dní nezahojilo. Nejsem asi hoden toho, být v přítomnosti podobných kapel. Přiznám se, rovnou a bez mučení, že čím nahrávku poslouchám déle, tím víc mě rozčiluje. Snažím se být přístupný, opravdu projevuji zájem, ale nějak se pořád nic neděje. CD bych tak doporučil spíše mladším posluchačům, kteří potřebují mít vzory a ikony, ke kterým budou vzhlížet. Neříkám, není to, co se týká výkonu muzikantů, vůbec špatné, ale žíly mi to nijak netrhá. Mě přijdou všechny tyhle skupiny hrozně podobné, nemají absolutně svůj výraz (nebo mají, ale je takový nijaký). Snaží se o to, ale vyznívá to hrozně ploše.


RIVERS OF NIHIL nahráli desku pro mladé, techniky chtivé posluchače. Deska je to pestrá, propracovaná, zvukově i produkčně velmi na výši. Kapela si najde zajisté spoustu nových fanoušků. Já mezi ně ale ještě patřit nebudu. Mě pořád přijde, že už jsem tohle všechno někde slyšel. Postrádám vlastní výraz, něco, co by tuhle smečku odlišilo od stovky dalších. Všude se asi dočtete samé chvalozpěvy, ale mě přijde novinka „Monarchy“ šíleně nezáživná. Nějak moc nevím, co si s deskou počít, příliš mě ji nebaví poslouchat a na některé pasáže jsem doslova alergický. Ano, je zde určitá progrese a velmi dobré výkony muzikantů, ale to je asi tak všechno. Problém bude asi ve mně, protože mi přijde, že už jsem všechno tohle slyšel, jen trošku jinak zabalené. Progresivně technická nahrávka, která mě po delší době nudí a vyjde do ztracena!


Asphyx says:

The band RIVERS OF NIHIL recorded the new album for young and technically more excited listeners. The album is colorful and it´s elaborate very well in case of sound and the production. The band will find a lot of new fans, however it´s not going to be me. I just feel that I´ve heard it somewhere already. I miss its own face or something what would differentiate this band from others. I think there would be a lot of positive reviews on this album, however I feel that this new album is nothing special and it´s dull for me. I really don´t know what to do with this album, I don´t enjoy listening to this and some passages are just impossible to listen for me. Yes there is some kind of a progress and the quality of music is good but that’s it. I´m the problem, probably because I feel that I´ve heard this before only in different cover. Progressively technical record which really bore me.


Seznam skladeb:

01. Heirless
02. Perpetual Growth Machine
03. Reign Of Dreams
04. Sand Baptism
05. Ancestral, I
06. Dehydrate
07. Monarchy
08. Terrestria II: Thrive
09. Circles In The Sky
10. Suntold


Čas: 49:26

 

Sestava/band:


Jake Dieffenbach - Vocals
Brody Uttley - Guitar
Jon Topore- Guitar
Adam Biggs - Bass / Vocals
Alan Balamut - Drums