čtvrtek 3. září 2015

Recenze/review - SEPIROTH – Uninvolved (2015)


SEPIROTH – Uninvolved
Digital 2015, vlastní náklad


Oběšení je rozšířený způsob popravy a sebevraždy, výjimečně vraždy, v minulosti též náboženské oběti.Jako poprava se používalo téměř ve všech historických kulturách už od pravěku. Někdy bylo považováno za vznešený, aristokratický způsob popravy (Čína, staří Germáni), zvláště v kombinaci s rituální sebevraždou. Ve středověké Evropě to byl naopak potupný způsob smrti, používaný pro zločince z nízkých tříd.

Měl jsem jednou o tomhle způsobu popravy dlouhý sen. Pravděpodobně byl vyvolaný četbou jedné apokalyptické knihy. Vše bylo hodně surové. Neustále jsem procházel dlouhou alejí, kde se v korunách stromů houpala řada oběšenců s vyplazenými jazyky. Jindy pak, jako by byla tahle noční můra filmem, došlo ke střihu a já se díval shůry na sebe sama, kráčejícího po nekonečné cestě utrpení. Probouzel jsem se zpocený, s divným strachem na prsou a musel se pak celý den ujišťovat, že se doopravdy nic nestalo. Konečně asi po týdnu jsem se všeho zbavil a znovu se začal těšit na spánek. Až do té doby, než jsem si prvně pustil novou desku holandských SEPIROTH. Ta mě hned s prvními tóny vrátila do temnoty, rozhoupala znovu ve větru a přiškrtila mi přísun vzduchu. Peklo znovu otevřelo svoje brány a já byl opět ztracen.

Nestává se mi zase tolik často, abych v tom obrovském množství CD, co mi chodí na recenze, pro sebe objevil nějakou vzácnost. Většina je dnes jen jakousi kopií věcí minulých a tak se snažím psát spíše o pozitivních (i negativních) náladách, které ve mně desky vyvolávají. Nejsem tupý, abych nevěděl, že příliš nového se toho v death metalu už nevymyslí, ale pořád si dokážu tenhle styl pořádně vychutnat. Rád objevuji nové, mě dosud neznámé smečky, které na sebe nechám působit a čekám, co se mnou udělají. SEPIROTH mě vytáhli z poklidného spánku do říše mrtvých, zničili mi úsměv na tváři a vykoupali mě ve vaně plné krve. Přijdu si, jakoby mi někdo chrstnul kýbl plný hnisu a špíny rovnou do obličeje. Co na tom, že podobně do toho bouchá v amerických death metalových oblastech spousta dalších kapel? Vždyť o to nejde. Záleží mi spíše na náladě, emocích, které na mě z přehrávače tryskají. A těch je tady nepřeberné množství. Stačí vzít vidle a začít se v tom mokvajícím marastu přehrabovat.


Pokud ponoříte do téhle beznaděje ruce alespoň po loket, budete náhle vtaženi dovnitř, rozemleti nářezovými bicími, seřvání krutým zpěvákem a vaše ušní boltce budou odstraněny ostrými hranami kytarových riffů. Tvář vám potemní a uvrženi v kletbě začnete hnít pomalu s kapelou. Sny, dávné strachy, bludy i běsi se náhle stanou realitou. Melodie, vytažené ze sítí těch nejpevnějších pavučin, budou drásat vaše podvědomí a najednou si uvědomíte, že kapela sice sází jeden starý poctivý a již dávno známý motiv za druhým, ale dohromady je všechno přesvědčivé jako srážka s náklaďákem. Nálada na albu je neveselá, spíše truchlivá, obal jednoduchý, ne příliš death metalový. O SEPIROTH toho příliš známého není, přitom hrají od roku 2003 a mají na svém kontě již jedno album z roku 2009. Tvorba byla přirovnávána ke starým SINISTER, PESTILENCE, ale i třeba k takovým ROTTEN SOUND, NASUM, či GRAVE a ENTOMBED. Letos pak s klidem můžeme doplnit velmi silné vlivy amerických smrtících válečníků. Těch odkazů lze samozřejmě vystopovat o hodně více, ale to bych tentokrát nechal na vás, stejně to každý uslyšíte trošku jinak. Důležitější je, že album má neskutečné grády, řeže, bolí, pálí, smrdí sírou a nenechá vás na chvilku oddychnout.



Už zase se houpu do rytmu „Uninvolved“. Provaz se napíná, srdce začíná vynechávat. Dochází mi dech a mám smrt doslova na jazyku. Jsem vždycky moc rád, když celá deska skončí a já se můžu znovu nadechnout čerstvého vzduchu. Během poslechu je totiž velmi těžké dostat alespoň něco málo kyslíku do plic. Připadám si, jako by mi někdo stál těžkou botou na prsou, nutil mě spolknout hlínu s míchanou s krví a do uší mi zarážel dlouhé hřeby ukované z toho nejčernějšího smrtícího kovu. Mám rád, když mě dovedou alba nějakým způsobem naladit do tmy a tady mohu prohlásit jen jedině. Během společných setkání jsem na sobě začínal pozorovat jisté známky smrti! Co víc si přát? Temný death metalový masakr holandskou pilou!


Asphyx says:

SEPIROTH put me out of my restful sleep inside the grave, they destroyed my smile and bathed me in a bathtub full of blood. I feel like someone poured a bucket full of pus and dirt straight into my face. I feel as if someone was standing with a  heavy boot on my chest, forcing me to swallow the soil mixed with blood and thrusting into my ears long nails forged out of the blackest deadly metal. I like it how the album somehow is able to tune into the darkness and therefore I can say only one thing... -during the joint meeting I started wearing and observing certain signs of death. What more could you want? Dark death metal massacre by a Dutch saw!


Seznam skladeb:

1. Abandoned
2. Sniper Alley
3. Ten-Day War
4. Resolution 836
5. Breadline Massacre
6. 11-13071995
7. Their Heads, Our Glory
8. Patrilineal Cleansing
9. Letters From The Unknown
10. The Ethnic Divide
11. Thousand-Yard Stare



Čas: 36:16

 

Sestava/band:


Ben - Vocals
Damien - Drums
Julian - Bass
Chris - Guitar
Vince - Guitar