Report, foto, video – S.D.I., RADIOLOKÁTOR, MURDER INC., KAAR – club Nová Chmelnice – Prague

Hrozně příjemné pro mě bývá, když za mnou přijdou mé ratolesti a chtějí po mně, abych jim vyprávěl, jaké to kdysi, za mého mládí bývalo. Jako každému, lehce ješitnému chlapovi mi to dělá moc dobře. Vyprávím dlouhé příběhy z doby, kdy byla džínová vesta obvyklým oděvem. Když pak vidím ty hltavé dětské oči, jsem ve svém živlu. Někdy letos na jaře při jednom takovém příběhovém odpoledni jsem se dostal na časové ose do let, ve kterých jsme s klukama tenkrát poslouchali německé speed metalisty S.D.I. a musel jsem své příběhy hodně upravit. To nebylo rozhodně nic pro malé děti. Kdysi jsme totiž v restauraci U Dubu v Mladé Boleslavi strávili s naší tehdejší thrash partou spoustu volného času. Cestou z hospody jsme pak vždycky v podroušení vyřvávali na celé město:

I want it here and now
Don't want to see your show
If you love the way I guess
I want you to undress

I want it fuck you

I want it fuck you ………a pak už jenom a pořád dokola ten samý refrén. Zajímavé bylo, že kolega Prcalík uměl tenkrát „porno hekat“ skoro úplně stejně, jako žena, která se do toho opírá někde uprostřed songu.

Jenže tohle svým devítiletým dětem říkat opravdu zatím nemůžu. Musel jsem tedy dávný příběh zjemnit, osekat a udělat z něj spíš takovou thrash metalovou pohádku o samých hodných, způsobilých a slušných lidech.

Radiolokátor

Nevěřil bych, že se šílená trojice S.D.I. ještě dá vůbec znovu dohromady a pojede nějaké turné. Nikdy sice nebyli mými vyloženými srdcovkami, ale jak známo, nostalgie je velká svině. Stejně jako v případě DECEASED (ty mám samozřejmě o hodně raději a koncert se loni opravdu povedl) jsem je zkrátka musel ještě vidět. Opět jsem tedy požádal kolegu Michala, aby mě na tenhle thrashový večírek dopravil. Souhlasil a tak nic nebránilo tomu, zase po týdnu dorazit do hlavního města.

V pátek jsme vždycky totálně utahaní z práce a tak chvilku překonáváme únavu a cestou do Prahy se dostáváme do dobré nálady. Pomalu, ale jistě. Je proč, jedeme přece do thrashových lázní.

S.D.I.

Na Chmelnici dorážíme sice pořád znavení, ale přeci jen už s úsměvem na tváři. Někdo na tenhle klub nadává, jiný ho vychvaluje do nebes. Já to mám tak nějak uprostřed. Nevadí mi, ale nejsem z něj ani nijak nadšený. Na internetových stránkách se psalo o zbrusu nové aparatuře a tak jsem byl na zvuk opravdu zvědavý. Jinak mi Chmelnice přijde trošku jako sál, kde se diskofilové snaží dělat metal. Jinak ale spokojenost.

Druhý den jsem musel řídit, tak jsem nepil pivo (dal jsem jen jednoho vodnatého Kozla 11), ani jiný alkohol. Normálně bych vám to asi hrdě nesděloval, ale nutno si uvědomit, že posuzování hudby bylo u mě tím pádem trošku jiné. Více vynikly různé nesrovnalosti a člověk byl vnímavější. Musím také rovnou dodat, že jsem přijel jen na jednu jedinou kapelu (S.D.I.) a zbytek mě ani moc nezajímal. Pokusím se napsat pár slov o každé smečce, ale berte to tentokrát trošku s rezervou. Mé pocity z předskokanů nebyly zrovna z nejlepších. Tedy alespoň zpočátku. Pojďme tedy na to.

S.D.I.

Od MURDER INC. jsem vůbec nevěděl, co čekat. Jsem z českého thrashe dávno venku a místní scénu příliš nesleduji, ale o téhle kapele jsem již občas něco zaslechl. Berounská skupina zahrála velmi tradiční, klasický thrash, s divnými českými texty. A rovnou nastavili laťku poměrně nízko. Dokonce si troufám tvrdit, že pánové byli ještě o nějaké to procento horší, než při poslechu z bandzone. Já podobné skupiny moc nechápu. Jako ano, starý thrash znovu letí světem, ale nestačí jen do toho mlátit podle dávných postupů. Nutno přidat alespoň pořádnou dávku energie a síly (taky samozřejmě talentu), jinak se pořád bude jednat jen o obyčejné retro. Nic proti tomu, ale když mě to poslední dobou šíleně nudí. MURDER INC. tedy odehráli vcelku slušné vystoupení, které bohužel nepřekvapilo vůbec ničím.

MURDER INC.

KAAR jsem viděl nedávno v Plzni. Nezaujali mě. Jejich thrash je sice správně starý, ale znovu jsem se chvílemi nemohl zbavit dojmu, že jsem zrovna na nějaké vesnické zábavě. Už jsem to jednou psal, ale s touhle kapelou mám problém tak nějak napůl. Něco bylo odehráno dobře, občas zaujal nějaký ten ostřejší riff, ale jinak nic moc. Bloumal jsem po pár skladbách raději klubem a klábosil s kamarády. Tak asi tak. Víc myslím dodávat netřeba.

KAAR

RADIOLOKÁTOR jsou přeci jen trošku jiná liga. Tihle pánové už mají něco za sebou a ty zkušenosti byly na pódiu rozhodně znát. V současnosti asi nejlepší thrashový revival ukázal všem, jak se to má hrát. V některých skladbách sice pořád preferuji a budu mít raději originály, ale celkově to mělo alespoň grády. Celému představení samozřejmě dodávala šťávu i jihočeská thrashová legie fanoušků, která předvedla jedno ze svých oblíbených spartakiádních cvičení. Některé skoky z pódia byly už o strach, ale tak aspoň bylo na co se dívat. Hudebně mě sice RADIOLOKÁTOR poměrně míjejí (a to i jejich vlastní tvorba) a CD bych si asi nekoupil, ale takhle naživo to bylo dobré. Ne příliš originální, ale slušně zahrané. Zvuk byl ale vyloženě zprasený a tak byla převážně slyšet jen monotónní přebasovaná koule. Myslím ale, že před hlavními hvězdami večera nás tahle úderka alespoň trošku rozproudila.

RADIOLOKÁTOR

A pak to přišlo.

Postával jsem pod pódiem, šteloval jsem si foťák na noční vidění a přehazoval myšlenky do svého mládí. Po chvilce jsem měl všechno nastaveno a netrpělivě jsem očekával, co přijde. Bude zvuk stejný, jako ze stokrát kopírované kazety? Jak to mistři dají v tomhle věku? Únava ze mě spadla úplně a napětí bylo velké. Rozhodnut si vše užít, odhodil jsem kritické ucho a nastavil se pro pohodu a vzpomínky. Ta stará kurva nostalgie byla zase tady.

S.D.I. provedli thrashový nálet jako poslední. Pod pódiem se shromáždilo velké množství jak starých „prostatiků“, kteří přišli na kapelu svého mládí, tak spousta ještě neochmýřených mladíků. Zajímavé, to jsem tedy nečekal. Od prvního do posledního songu jsem měl co dělat, abych si neukroutil hubu, jak jsem zpíval spolu s S.D.I. Bylo na nás obou (na mě i německých maniacích) sice znát, že už nám není dvacet, ale na výkonech se to rozhodně nepodepsalo. Míval jsem u téhle sebranky vždycky moc rád takový ten punkový feeling a ten byl cítit vlastně po celou dobu vystoupení. Nevím, nakolik byla moje spokojenost způsobena radostí, že pány vůbec vidím, ale byl jsem úplně mimo. Já vlastně ani pořádně netuším, jak set proběhl. Jen jsem stál, kýval se do rytmu, vznášel se někde v meziprostoru a vnímal všemi póry celou tu historii, která slézala z pódia jako žhavá láva.

S.D.I.

Vím, že občas se ke mně někdo naklonil, něco mi řekl, ale nevnímal jsem. Měl jsem uši, oči i celé své pomalu kornatící srdce jen pro tyhle bastardy. Je to stejně zvláštní, že si nejvíc poslední dobou užívám staré bardy. Jako bych měl někde v genech zakódované všechny skladby, melodie. Nebudu už dál nic psát. Stejně to jsou jen slova fanouškova, která mocně převažují jakoukoliv kritiku (to víte, že to nebylo všechno úplně ono, sem tam mi přišel ne úplně dobrý zvuk a občas to 52 letý Mr. Reinhard lehce neuzpíval). Byl jsem na vrcholu svého retro blaha (kapela byla „dojatá“ úplně stejně jako já) a zbytek mi je vcelku jedno. Užil jsem si to opravdu vrchovatě. Hotovo, víc už opravdu neřeknu, bylo to pro mě moc osobní.

S.D.I.

Zvukově to bylo na Chmelnici stejné jako před výměnou aparatury. Ono to asi nebude v technice, ale v rukách. První tři kapely byly hrozně nahlas a pan zvukař by možná mohl pochopit, že existuje i jiný nástroj než basa. Návštěvnost byla vynikající, nevím, kolik lidí se do klubu vejde, ale bylo plno a nedýchatelno. Musel jsem u předkapel odcházet na čerstvý vzduch. Příjemné setkání ve vestibulu s kamarády naladěnými na stejné vlně doplnilo celkovou atmosféru retro pohody. Díky za pokec přátelé, vážím si toho.

S.D.I

Po S.D.I. jsem byl pěkně vyčerpaný, rozhozený jak ženská v přechodu a působil jsem ještě kousek od klubu (cestou domů v autě) jako mimozemšťan. Musel jsem si myšlenky zase srovnat do normálu a uspořádat si to, co jsem zažil. Přijel jsem na jednu kapelu a vyplatilo se! Až budu zase jednou dětem vyprávět, přidám páteční příběh klidně do svého repertoáru. Zapadne tam jako Němci do krytu. Celý večer to bylo skvělé retro jako řemen.