pátek 23. října 2015

Report, photogallery, video – OCTOBER TIDE, OFFICIUM TRISTE, ABATON, FREITOD – Warm Up Party – Phantoms of Pilsen - Parlament Club – Pilsen – 22. 10. 2015

October Tide

Možná vás  jako první napadne, co jsem já, který se povětšinou zaobírá i ultrarychlým a megabrutálním death metalem, dělal na doom depresivní seanci v plzeňském Parlamentu? Jsem toho názoru, že všechno by mělo být v rovnováze. Princip jing a jang funguje podle mě i v reálném životě. Zažívám (bohudík!) teď velmi hezké období, kdy se daří jak mě (klepu pověrčivě na dřevo!), tak mé rodině a hodně času trávím věcmi, které mě opravdu baví. Proč tedy doom metal? Myslím si, že nejvíc lákavé je pro mě určité „spočinutí“, zklidnění, relaxace. Tento styl je hrán pomalu, krásně se hodí k nastávajícímu podzimu a osobně při něm rád plně podléhám studeným melodiím. Vždyť hudba je úžasná právě v tom, jak je pestrá, jak na nás působí a co s námi dokáže všechno dělat.


Officium Triste
Nutno dodat, že jsem byl ve čtvrtek utahaný jako kůň. Už cestou domů jsem v tramvaji několikrát usnul. Se spánkem jsem měl pak problém vlastně celý večer. Jakoby mi sám Hypnos dával najevo, že už jedu notně přes čáru.

Odložil jsem doma ve čtvrtek batoh s prací a starostmi, chvilku se prohrabával neskutečnou řadou žádostí o recenze a rozhovory a pak vše zaklapl s tím, že dnes ne, dnes si už nechci zanášet hlavu přemírou informací. Dostal jsem obrovskou chuť na to, jen si tak stoupnout a snít. Nejvíc jsem se těšil samozřejmě na OCTOBER TIDE, které si rád poměrně často vychutnávám u další mé oblíbené činnosti a tou je čtení knih. Jako správný knihomol trávím každou volnou chvilku ve svém křesle, pod kuželem světla z lampičky. Užívám si příběhy svých hrdinů a k tomu mi do nitra často pronikají právě doomové nahrávky. Mají tu obrovskou výhodu, že mě nevytrhují od řádků, neruší, spíš navozují a doplňují atmosféru. Knihu jsem si sice ve čtvrtek na koncert nevzal, ale náladu jsem měl hodně podobnou.


October Tide
Změněno bylo místo konání a původně avízovaná Papírna byla nahrazena clubem Parlament. Přiznám se, že jsem se toho docela bál, ale nakonec si myslím, že to nebylo špatné rozhodnutí. Celá akce byla tím pádem více komornější a osobnější.

Do Parlamentu jsem dorazil chvíli před šestou hodinou. Zaplatil jsem vstupenku a chvilku se rozhlížel. To složení okolo stojících bylo přeci jen trošku jiné, než jsem zvyklý. Nikdo se moc nesmál, všichni byli vážní a odtažití. Splňovali mé klišovité představy o tom, kdo převážně poslouchá doom metal. Stoupl jsem si stranou, dal pivo a čekal na první vystupující. Těšil jsem se na temnotu a smutnění.
October Tide
Prvními „navozovači“ smutku byli němečtí FREITOD. Ti na nás ihned vybalili směs depresivního black metalu. Zvláštní muzika. Při studování na internetu mě zase tolik neoslovila, ale takhle naživo to přeci jen znělo trošku lépe. Kapela má na svém kontě dvě alba a jestli jsem to dobře pochopil, tak hrála hlavně z poslední desky. Copak o to, to by bylo všechno v pořádku. Jenže mě jednak vadila němčina a potom čisté vokály. Ono je to se mnou těžké, občas mi totiž přišlo, že to všechno do sebe zase tolik nesedí a dokonce jsme se dočkali i chvilkové falše. Možná je to ale jen můj pocit. Muzika asi vhodnější někam domů, do klidu. Takhle na živo za mě nic zase tolik zajímavého. Nebylo to vyloženě špatné, ale také ne hudba a provedení, které bych si někdy rád s chutí v budoucnu vychutnal znovu.


Freitod
ABATON z Itálie mi byli přeci jen bližší. Pokud se podíváte na tvorbu téhle smečky podrobněji, najdete v ní prvky jak doomu, tak blacku, ale třeba i sludge a hard core. Kapela se mezi ostatní podle mě zase tolik nehodila, ale mně se líbila. Na něco podobného jsem měl ve čtvrtek náladu (také mě pánové alespoň trošku probudili) a dostal jsem přesně svoji dávku očekávané špíny. ABATON byli pro mě hodně přesvědčiví, svým způsobem živelní a syroví jako opuštěná hrobka. Nejlepší byly takové ty volné chvilky, kdy klubem zněla jen kytara. To mělo asi největší sílu. Ano, tohle já mohu, to mi dělalo dobře a to jsem si užil vrchovatě. Budu se muset téhle smečce podívat přeci jen trošku víc na jejich zkažený zub. Takhle nějak by to podle mě mělo vypadat. Velmi příjemná, studená a nihilistická seance!


Abaton
Páni pořadatelé nám připravili menší překvapení a přehodili nám v harmonogramu dvě poslední kapely.

OCTOBER TIDE slibovali na Warm Up Party set složený z období svých prvních alb. Byl jsem opravdu hodně zvědavý. Ročníky 1997 a 1999 byly u téhle kapely obzvlášť silné. Zamíchejte si to nejlepší z doom metalu, přidejte švédský led, vichr z nekonečných lesů a atmosféru absolutního zmaru. Od prvního tónu, od počátečního zadunění bicích jsem se ocitl přesně tam, kde jsem si ten večer přál být. Vnímám muziku hodně emotivně, cítím ji jak ušima, tak celým tělem, prostupuje mnou. Tohle pro mě nebyl ani tak koncert, jako spíš obřad. Pohřbili jsme spolu s OCTOBER TIDE veškeré vzpomínky, pomohli podzimu přivolat zimu a pomodlili jsme se za všechny pozůstalé. Miluji u těchto Švédů momenty, kdy se z pomalého preludování přejde gradací až do vypjatých poloh. A pak takové to pobublávání v „mezihrách“. Vložil jsem ruce do kapes, otřásl se mnohokrát zimou a pak se ocitl někde mezi bděním a sny. Přesně jsem zažíval takový ten stav, o kterém odborníci hovoří, jako o hypnagogium. Výkon nehodlám hodnotit, vystoupení pro mě bylo příliš osobní a soustředil jsem se jen a jen na muziku. Krásný pohřeb. Odpočívejte v pokoji, přátelé!

Chodím klubem a snažím se být vtipný. Několika lidem říkám, že se hrozně těším, až zahrají OCTOBER TIDE. Myslím si že je jakože nachytám, jenže nikdo se nenechá a jedna slečna odněkud z Německa s tričkem KAMPFAR mi dokonce říká, že jsem fucking stupid man. Jsem už tedy raději zticha a očekávám poslední kapelu.


October Tide
Holandská akvizice OFFICIUM TRISTE a jejich death doomové smutnění mi dělalo velmi dobře. Co na tom, že kapelu lze odsoudit jako takový hodně povedený klon MY DYING BRIDE. Nijak mi to nevadilo a i když některé pasáže byly opravdu dost podobné, pro navození té správné podzimní nálady udělali Nizozemci vše potřebné. Dlouhé, táhlé melodie, různé zpomalovací chvilky, chorobný chropot, ostřeji kořeněné, až někam k death metalu položené pasáže. To vše lahodilo mému uchu. Škoda jen, že se tahle akce neodehrávala v nějakém větším, studenějším prostoru. Klidně bych všechno přesunul na náměstí do kostela nebo mezi náhrobky na hlavní hřbitov. OFFICIUM TRISTE by tam pasovali, jako nakloněný kříž nad hrob. Připadal jsem si jak na návštěvě v mauzoleu. Smrt byla opravdu blízko! Moc hezký a smutný koncert!

October Tide
Opravdu pochválit musím zvuk. Všechno znělo jako v nějaké doomové kobce. A hlavně, nic nebylo přeřvané. Přesně podle mých představ. Po organizační stránce nemám také žádných námitek, ale to už je tak nějak u kluků, co pořádají Phantoms of Pilsen samozřejmostí. Klobouk dolů pánové! Návštěvnost tak akorát. Bylo plno, ale pořád se ještě dalo chodit davem. Pěkné bylo, že v klubu bylo snad víc cizinců, než domácích. Akce (Phantoms of Pilsen) je dnes již nedílnou součástí, nebál bych se říct, evropského undergroundu. O tom není pochyb. 

Nemohl jsem spát. Zdály se mi divné sny. Potkával jsem v nich dávno pohřbené kamarády. Zvláštní, jak může jeden doomový večer rozvířit smysly. Teď je půl páté ráno a já píšu pár svých postřehů. Dneska bude dlouhý den. Nevadí mi to, včera to stálo za to. Dobře, smutně bylo.

Tvořím tyhle řádky a nejednou se mi podruhé v životě splní sen. V chatovacím okně facebooku se objeví jméno Biff Byford (zpěvák SAXON). Hrdina mého mládí, který mi v úterý osobně děkoval za recenzi. Očividně také nemůže spát. Rozechvěle a velmi pokorně, abych neporušil tu vzácnou chvíli, prohodím pár slov a omluvím se, že musím do zaměstnání (to zní co?, tohle vyprávět někomu před lety, tak by mě prohlásil za totálního magora).


doom or death
Dovětek: Jdu ráno do práce, rovnám si v hlavě myšlenky ze včerejšího večera. Prší. Někde kousek za nemocnicí v Dvořákově ulici zakopnu a padám na zem. Do obličeje mi padají kapky a v uších mi právě zní nový song „Kingdom of the Cross“ od SAXON, který má mimochodem také skoro až doomovou atmosféru. Nechce se mi vstávat a raději bych se oddal spánku. Přicházím do továrny, stěžuji si kolegovi, že jsem zase pořádně nespal a on pronese do ticha ranní kanceláře: „Na to se vyser, v hrobě se jednou vyspíš, že tě to bude mrzet“.



VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound