sobota 17. října 2015

Report, photogallery, video – VENOM INC., VADER, DIVINE CHAOS, ZOMPOK – club Melodka, Brno – 16.10.2015

Venom Inc.
Ty už ses definitivně zbláznil, viď?“: prohlásila moje žena, když jsem ji asi před 14 dny nadhodil myšlenku, že bych se 16. října na celý den a noc vzdálil a odjel do Brna na koncert. „Doufám, že aspoň pojedeš autem?“: zeptala se a když jsem dopověděl, že ne, že chci zkusit vlak, koukala na mě jako na absolutního „mimochoda“. Měla svým způsobem pravdu. Sice jsem měl pozvánky na dalších pět akcí, levnějších, bližších, ale já stejně nakonec zvolil cestu přes celou republiku. A nejhorší je, že měla úplnou pravdu. Dlouhý den na cestě, překonat celkem 738 km vlakem, 22 hodin v kuse, přežít zimu, asi i hlad a žízeň a nechat moje stárnoucí tělo hezky potrápit. Tohle všechno mluvilo proti. A ještě absolvovat celou peripetii sám. Jenže já se zasekl. Prostě jsem chtěl. Vlastně ani nevím proč. VADER jsem viděl mnohokrát. VENOM INC. jsou bez Cronose stejně poloviční, tak proč se tak trápit?

Vader
Nakonec rozhodlo hlavně to, že jak VADER, tak VENOM INC. budou hrát ze starých alb a demonahrávek. Samozřejmě, přispěl k tomu i notně fakt, že už jsem dlouho nikde nebyl vlakem a chtěl jsem od těch všech starostí vypadnout. Vypnout počítač v práci i doma, do kapsy si narvat hloupý telefon, sbalit foťák, lístek, pár stovek a jít do toho. Byla to pro mě tak trošku výzva. Plánoval jsem tentokrát dlouho dopředu, tiskl si mapy, srovnával jízdní řády a nakonec stál v pátek vyzbrojen svačinou, nezbytnými proprietami a odhodláním na vlakovém nádraží v Plzni. Byla zima, bolel mě zub a už při čekání na spoj do Prahy jsem si říkal, že jsem se asi fakt zbláznil.

Venom Inc.
Usedám do kupé, nasazuji pečlivě zvolenou hudbu na uši a prolévám se magnézií proti křečím. V Praze čekám skoro půl hodiny a už to svištím na Brno. Kolem se míhají stromy, vlak drkotá, skřípe, sune se pomalu k cíli. Jsem zase, jako za mladých let dharmovým tulákem, jak vystřiženým z románu od Jacka Kerouacka. V kupé se mi střídají různé postavy a skoro každý se chce bavit. Zvláštní, mé metalové mimikry tentokrát příliš nefungují. Konečně Brno. Vytahuji vytištěnou mapu a itinerář se sepsanou cestou tak, abych na to viděl i v noci. Po chvilce hledání prvního záchytného bodu zavětřím jako honicí pes a jdu na to. Nohy jsou pevné, do plic mi proudí studený vzduch a já si to šlapu po jihomoravské metropoli. Sem tam něco fotím, potkávám nějaký candrbál křesťanů na náměstí a hledám klub Melodka. Něco přes půl hodiny mi to trvá a když jej naleznu, ještě není otevřeno. Jdu dolů do klubové hospody brněnské Komety a zahlídnu VENOM INC., jak se ládují knedlíky. Kývneme na sebe s Tony Dolanem, jako dva lidi - „přátele“, co se znají jen z facebooku, ale nechci jim kazit jídlo, tak si jdu dát dvě Starobrna.

Vader
Melodku jsem naposledy navštívil ještě v dobách, kdy to byl poměrně pajzl. Změnilo se toho hodně. Prostředí je pěkné, moderní, obsluha milá, pivo mi taky celkem šmakuje. Být místní, tak tu asi trávím spoustu času. Korzuji po sále a je to zvláštní pocit. Je to tak daleko od domova, že tu nikoho moc neznám. I když, najednou přistupuje jedna mladá slečna, chvíli stydlivě klopí oči a pak se zeptá: „Nejsi náhodou ty ten Mrtvý muž?“. Nejdříve nevím, co se děje a pak mi docvakne, že tato hezká dívka čte můj skromný blog. „Chtěla jsem tě jen pozdravit, Asphyxi, čtu tě každý den“: dodává a já jí pokorně děkuju, až se musí hory zelenat. Hergot, mě je tady najednou dobře! Koukám se i po dalších holkách, ale už žádná nepřichází. Každopádně, pokud vám někdo bude tvrdit, že moravská děvčata a ženy jsou nejkrásnější u nás v republice, tak mi klidně tohle přiznání přineste, podepíšu ho vlastní krví. Nebýt ženatý, tak v Brně snad zapustím kořeny.

Vader
Moje anabáze nabírá na obrátkách a já se těším na první kapelu.

Jsou jimi doom sludgeoví Američané ZOMPOK. Chvíli moc nevím, co se děje, protože z pódia na mě leze takový ten hluk, vhodný tak pro extrémnější hipstery. Nic pro mě, říkám si po chvíli. Není to vyloženě špatné, ale já v tomhle ranku preferuji přeci jen trošku jiný způsob vyjádření. Je to sice syrové, ale zároveň šíleně utahané. Alespoň tedy na mě. Jednoduše takový hodně vylouhovaný CROWBAR. Možná je to ale způsobeno tím, že jsem přijel na úplně jinou muziku. Jsem zkrátka tenhle večer naladěn úplně na jinou notu. Mě tohle bědování zase tolik nebere a když už, tak v odlišném podání. ZOPMOK tedy celkově nic moc.

Zompok
A už je tu druhá kapela. Jsou jimi ostrovní DIVINE CHAOS. Ti hrají death/thrash a hrají ho vcelku dobře. Britští šílenci uchopili tento styl více melodicky, než jak bývá obvyklé v mých sbírkách a já po chvilce zjišťuji, že mi ten mix starých riffů trošku narušuje moji celkovou pohodu. Co mi ale nechutná nejvíc, tak je uštěkaný zpěvák. Chvilkové „death melodic“ metalové výjezdy jsou totiž kombinovány ještě s takovým tím metal coreovým frázováním. Pocitově to není úplně špatné, ale také nic, co by alespoň trošku rozhýbalo moje staré kosti. Připomínají mi svým výrazem německé DEW-SCENTED. Líbí se mi kytary a jejich sóla, ale po nějakých řekněme třech skladbách, se už docela nudím. Odcházím tedy raději doplnit tekutiny a podívat se na merchandise.

Divine Chaos
Tak předkapely bychom měli a teď už konečně něco od podlahy. Těším se jak na své srdcové VADER, jejichž koncert jsem absolvoval někdy poprvé po revoluci v polské Wroclavi, kde to bylo hodně divoké (a já byl ten večer navěky proklet), tak na VENOM INC., kteří sice působí bez Cronose trošku jako torzo, ale zažil jsem nedávno v Praze před OBITUARY smečku M-PIRE OF EVIL, která mě tenkrát s Tony Dolanem za mikrofonem a Mantasem u kytary doslova rozsekala.

VADER jsem viděl naposledy před třemi lety v Plzni. Byl to parádní klubový koncert, který se mi doslova vryl do paměti. V Brně nám pánové předhodili kusy krvavého masa z demonahrávek jako „Necrolust“(1989), „Morbid Reich“ (1990), ale i něco z prvního dlouhohrajícího záseku „The Ultimate Incantation“ (1992). Zkrátka a jednoduše, doba mého mládí, časy prvních setkání s death metalem. Doslova a do písmene se mi do žil vlila neskutečná energie. Necítil jsem žádnou únavu, ani bolest. Nechal jsem si to od Petera a jeho smečky vyloženě narvat do uší. Přijde mi, že pan „kapelmajster“ s roky zraje jako dobré víno. Jeho hlas je vyřvanější, mocnější. Pro mě osobně je neskutečnou ikonou. VADER to v Brně srovnali se zemí. Vypustili ty nejkrutější šlehy, zavzpomínali s námi na dobu, kdy ještě spoustě fanouškům teklo mlíko po bradě a my staří death metaloví psi jsme byli na vrcholu blaha. Kdybych měl přijet jen na tyhle maniaky, vyplatilo by se. Všechno mi tak nějak krásně zapadlo do sebe. Cítil jsem jiskření a tepot davu, sílu hudby a dupal do země rytmicky nohou jako vítěz Velké pardubické. Tohle byl old school přesně podle mého gusta. VADER v plné polní a opět vynikající! Skvělý set!

Vader
VENOM, další srdcovka. Tentokrát jako VENOM INC. Ve složení Mantas, Demolition Man a Abaddon. Pro někoho málo, pro mě super sestava. Já se vážně těšil. Vím moc dobře, že každý má rád jiné období téhle legendy, jenže já si obzvlášť na roky 1988-1992 hodně potrpím. A bylo to dobré, přátelé. Byl jsem původně skeptický, přiznávám, ale bylo to vskutku parádní. Tony Dolan je neskutečný showman a k téhle „jednoduché“ muzice se jeho obličeje hodily jako k mrtvému pořádná rakev. Tenhle kousek historie jsem sice sledoval kdysi jako opravdu malý smrádě, ale časem jsem k ní dozrál, byl také proklet a navěky uhranut. Stejně jako na brněnském koncertě. Staří pánové přednášeli ze starých učebnic pravěkého black metalu, které kdysi sami sepsali a nahráli. Víte, já vám podobnou muziku nebudu nikdy hanit. Vyrůstal jsem na ní. VENOM INC. byli neskutečně „heavy“. Mám rád kapely, které si to přijedou užít spolu s fanoušky a mistři byli jak utržení ze řetězu. Osobně mě každý ze zahraných songů zasáhl někde přímo u aorty. Klasika je klasika a na tu mi nešahejte. A tady byla zahrána od neskutečných pohodářů a mistrů ve svém oboru. Moc hezké to bylo. Odcházel jsem nadšen.

Venom Inc.
Chvíli bloumám po klubu, fotím se s VADER a kupuji si jednoho lahvového Draka na cestu. Musím trošku odpočívat, protože už se mi opravdu dlouho nestalo, abych pařil přímo ve středu kotle na dvě skupiny po sobě. Co jsem koukal, tak nás starých fotrů bylo víc.

Návštěvnost byla velmi dobrá, nevím, kolik se vejde do klubu lidí, ale působil hodně zaplněně. Pochválit musím zvuk, obzvlášť obě hlavní smečky zněly jako z desek. Za mě jednoznačně palec nahoru. K organizaci nemám připomínek, snad jen, že by bylo příště dobré dopředu uveřejnit přesné časy hraní kapel, abychom mi, co dojíždíme nebyli zmateni. Palec nahoru za velmi milou obsluhu, takto by to mělo vypadat!

Mr. Asphyx and Vader
A tohle byl konec. Tedy ten hudební. Mě ještě čekalo takové malé soukromé peklo. Odcházel jsem pomalu na nádraží. Deštěm, setmělými ulicemi. Byl jsem jak raněný srnec (nebo spíše starej vlk). Napadal jsem na jednu nohu, ploužil se nočním Brnem a čekal, až pojede vlak. Pak už to celé bylo o tom, že jsem střídavě zíral do tmy, pospával a v Praze se pokoušel vyhnout prodejným homosexuálům a bezdomovcům. Ano, metalový šílenec Asphyx (tedy má maličkost) si tu noc neustlal zrovna na růžích. A je tady (konečně!) Plzeň. Vrážím do dveří, děti už sedí u ranních pohádek a synátor pronese: “Mami, je to dobrý, táta přežil“. „Bylo to super!“: dodám já a svalím se na postel. A co bylo potom? Vlastně nic. Zůstala spousta vzpomínek, tenhle skromný zápis, pár fotek a hlavně hlava plná zážitků. Co na tom, že budu rozlámaný ještě pár dní? Jednou, až se starý nezvednu z kolečkového křesla, budu mít aspoň co vyprávět. Já myslím, že moje křížová výprava do Brna se opravdu vydařila. Hallellujah, God is dead! Hlásím, že mise byla splněna.

Setlist Venom Inc. (absolutně bez záruky):
Prime Evil, Die Hard, Don´t Burn the Witch, Live Like an Angel (Die Like a Devil), Buried Alive, Raise the Dead, One Thousand Days in Sodom, Warhead, Schizo, The Seven Gates of Hell, In Nomine Satanas, Bloodlust, Sons of Satan, Welcome to Hell, Black Metal, Countess Bathory, Witching Hour

Ostatní fotky/ other photos:

VIDEO 
– omluvte prosím, sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

VADER



VENOM INC.