pátek 6. listopadu 2015

Report, photogallery, video – CARCASS, NAPALM DEATH, OBITUARY, VOIVOD, HEROD – Folimanka, Prague – 5.11.2015

Carcass
Když se koukám poslední dobou kolem sebe, přijdu si už chvílemi jako nějaký vysloužilý mimozemšťan.  Třeba tuhle ve čtvrtek, to jsem ráno vstal, v tramvaji potkal samé divné lidi, kteří neustále na něco nadávali, koukali naštvaně a smrděli včerejší hospodou. Pak jsem se pokoušel v práci odvést nějaký ten výkon, svědomitě a poctivě, jenže pořád mi někdo házel klacky pod nohy, tak jsem vytvořil jen několik zcela zbytečných zpráv o ničem, za které jsem byl pochválen.

Byl jsem nervózní, jako opravdový zelený mužíček, s hlavou plnou slizu. Mám to tak vždycky, když se chystám na nějakou kapelu, kterou jsem už dlouho neviděl. Ten den se totiž v našem hlavním městě odehrával death metalový dýchánek s opravdu velmi lákavým pokrmem. My mimozemšťané sice raději menší, lokálně zaměřené akce, ale řekněte ne, když máte zajištěný přesun z Plzně a lístek koupený tři měsíce dopředu. Mažu domů jako zběsilý, hážu do sebe už nevím jaké jídlo a už si to štráduju dolů z Košuteckého kopce, kde mám svoji základnu. Klopýtám po asfaltu, rovnám si foťák, brašnu a přemýšlím, co jsem zase zapomněl. Postávám před kostelem na Lochotíně, nasedám ke kolegovi Michalovi a pořád si říkám, že něco není v pořádku. Jasně, už to mám, nezavolal jsem na svoji domácí loď manželce. Činím tak a pak už jen nabíráme ostatní. Bude to asi velké, říkám si v duchu, protože dodávka je plná k prasknutí. CARCASS jsou asi fakt mocné lákadlo.

Obituary
A už je tu dálnice, pokec, několik SMS z práce, na které nereaguji a dělám mrtvého mimozemšťana. Bolí mě tykadla (rozuměj moje bulvy), jak jsem celý den zíral na monitor. Monotónní šumění kol po dálnici mě ukolébává, ale už je to tady, konečně matka všech českých měst. Opět píšu domů, protože jinak bych dostal vyčiněno a už se těším, až vylezu na vzduch. Hurá, jsme na místě! Nasávám do plic vzduch a zjišťuji, že nás dnes bude, všech bytostí z planety Death metal, opravdu hodně. S některými se zdravíme, protože jsme se už někdy v nějakém vesmíru potkali. Vstupujeme do sportovní haly Folimanka a já si chvilku myslím, že jsme tady špatně. Kdysi totiž, když ještě mé tělo bylo mladší, hrálo zde turnaj ve volejbale. Ale co, koncert tady bude určitě taky dobrý. Pivo vynechávám, nemám chuť (a je to stejně Budvar), ani se jím nechci dnes rozptylovat. Jsem trošku vyděšený, jakoby vytažený ze svého mimozemského undergroundu. Volám ještě na svoji loď, mé milé ratolesti totiž měly třídní schůzku a jak známo, otec od rodiny musí také někdy vychovávat. Ale dost už soukromých řečí, je tady taky muzika, kterou žijeme, pro kterou dýcháme, které věříme.

Napalm Death
HEROD hráli jako první. Předložili nám progresivně laděný sludge/core, který mě ale popravdě vůbec nebavil. Na mě to bylo hrozně utahané, absolutně nevhodné do velkého sálu. Podobná hudba možná lépe vynikne někde v klubu, kde je bližší kontakt mezi fanoušky a kapelou. Takhle to vypadalo, že si tam někde v dáli někdo jen tak preluduje a nic z toho. Z náslechů doma to nebylo úplně špatné, ale naživo jsem je příliš neocenil.

Herod
VOIVOD nastoupili jako druzí. Tak za tuhle chuťovku skládám všem, kdo se zasloužili o její donášku, velkou poklonu. Pány z Quebecu jedním slovem miluju. Kapela také velmi dobře zapadla do mého mimozemského rozpoložení. Tohle bylo něco pro mě. Jako velký milovník alb „Killing technollogy“ (1987) a „Dimension Hatross“ (1988) i novějších desek jsem byl u vytržení. Ono vidět legendu thrashe takhle po letech, kousek od pódia, tomu říkám zážitek. Bylo to jedním slovem okouzlující. Nadupané songy, sci-fi tématika a padesátník Denis za mikrofonem. Co si víc přát? Jasně, nebylo to tak ostré, jako za mlada, ale stárneme všichni, pokud tedy zrovna „nehibernujeme“. Chvílemi jsem měl pocit, že se pro mě vrátili od nás, z Marsu. Hudebně to byla neskutečná lahůdka,i když pár prvních songů nebyl zvuk úplně košer. Nezbývá než jenom smeknout a říci...díky VOIVOD.

Voivod
NAPALM DEATH a jejich death grindová mlátička. Už to jméno, už ta historie jsou zárukou kvality. Naživo perfektní, z desek úchvatní, přesto nejsou mojí vyloženě srdcovou kapelou. Každopádně, v Praze výborní, dynamičtí, válcující, masakrující, nekompromisní. Mám tyhle šílence rád v jejich death metalové poloze, v grindové, hardcoreové i punkové mě zase tolik neberou. Ale co, bolelo to, sekalo to a o to jde především. Kupodivu na mě zabírají spíš novější songy. Zajímavé. Pěkné to bylo. Za moji maličkost palec nahoru. Snad jen drobnost, příště by to chtělo méně proslovů mezi songy. I když na druhou stranu, to také k NAPALM DEATH patří.

Napalm Death
OBITUARY mám posazené ve svém žebříčku „osobních“ kapel hodně moc vysoko. Já tuhle floridskou mašinu až bezmezně obdivuju. Oni byli pro mě ve čtvrtek hlavním lákadlem. Viděni mnohokrát, nikdy mě v posledních letech nezklamali. Poslední koncert ve Futuru v Praze výborný, čtvrteční opakování bylo matkou moudrosti a volným pokračováním věcí předešlých (i když v absolutní mlze). Visel jsem celý set Johnu Tardymu na rtech. My jsme si v podstatě spolu dali jeden nekonečný duet. Hergot, to zase řezalo, jako rezavý nůž, bodnutý odněkud ze zálohy v sychravém ránu cestou do práce. Syrové, běsnící, přesto ve své podstatě jednoduše studené. Mám to takhle moc rád a byl jsem na vrcholu svého death metalového blaha. Krutá byla učebnice, ze které floridští mistři přehrávali. Masakr!

Obituary
CARCASS byli všude uváděni jako hlavní hvězda večera. Není divu, po návratu první klubový koncert u nás, v naší malé zemi. Britské extrémní válečníky mám rád, ale s výhradami. Nejvíc si cením asi období okolo „Heartwork“ (1993). Zkrátka a jednoduše, grindové pra-desky moc nemusím a poslední návratový počin mě nechal víceméně chladným. Nic z toho mi ale nebránilo si tenhle čtvrteční zážitek plně vychutnat. Dokonce by se dalo říct, že spoustě skladeb jsem až tady v Praze přišel na chuť, pro mě ožily teprve, až když zazněly naživo. Zpočátku jsem sice koukal jak vyoraná myš, chvilku mi po předešlé kapele chyběla energie, ale pak jsem se chytil a užíval si vlastně až do konce. Koncert tedy nakonec velmi pěkný (možná ke konci trošku protahovaný), i když OBITUARY mám v pomyslném toplistu večera přeci jen o kousek výše.

Carcass
Zvuk mi přišel během celé akce dobrý, s pár výhradami, ale nejednalo se o nic, co by mi dokázalo zkazit zážitek. Trošku horší už to bylo se vzduchem. Folimanka totiž byla narvaná k prasknutí, klimatizace nestíhala a tak jsem ke konci sotva popadal dech. Na koncert přijelo opravdu velké množství lidí, až to bylo někdy dole pod pódiem na obtíž. Vedle mě kupříkladu stál nějaký ruský občan, který měl tiky a celý koncert si natáčel na takovou tu kameru, kterou máme někteří z nás v autě. Asi trošku jiná kultura. Nechápal jsem taky neustále procházející lidi během koncertu. Bylo tam až moc těsno a někteří se opravdu chovali dost neurvale. To jsou ale všechno jen drobnosti, které se dají vydržet, člověk s nimi počítá a celkově vše odsýpalo, jak má. Pochválit musím pořadatele za snad na minutu přesné dodržování hracích časů. Jen poslední CARCASS chvíli hledali nějaký kabel. Jinak bylo všechno (zvukově) v absolutním pořádku.

Carcass
Michal nás všechny nakládá a míříme na Plzeň. Už z dálky jako bych cítil, jak na mě bliká domovská loď. Ne, neodlétal jsem nikam na jinou planetu, ale jen se rychle osprchoval a odebral se do říše nekonečných death metalem ovlivněných snů. Myslím, že na závěr se sluší poděkovat všem, kdo byli u toho a zasloužili se o to, aby se tahle krásná smrtící akce uskutečnila. Bylo to maso přátelé, ale dnes v pátek to bude ještě větší, vstával jsem v půl páté do práce. Uff. Ale zážitky zůstanou, tak co? Skvělé to bylo.

Mr. Asphyx
Setlist CARCASS (bez záruky):

Unfit for Human Consumption, Buried Dreams, Incarnated Solvent Abuse, Cadaver Pouch Conveyor Systém, This Mortal Coil, The Granulating dark Satanic Mills, Captive Bolt Pistol, Exhume to Consume, Reek of Putrefaction, Corporal Jigsore Quandary, Keep on Rotting in the free World, Mount of Execution, Heartwork



VIDEOS