středa 23. prosince 2015

Recenze/review - MOURNING BELOVETH – Rust & Bone (2015)


MOURNING BELOVETHRust & Bone
CD 2015, Ván Records

Sleduji krůpěje ledové, pomalu tající vody, která se proplétá hustou sítí pavučiny. Takhle proti světlu, když kolem poletuje sníh a slunce o sobě dává na pár hodin vědět, vynikne hudba irských doomařů MOURNING BELOVETH nejlépe. Protéká mi pomalu mezi prsty, jsem na horách, stoupáme spolu na lehce zasněžený vrcholek. Ne, náhle to není jizerské pohoří, ale útesy nad mořem, někde v zeleném Irsku. Drsná hudba, zahraná s obrovským citem a naléhavostí. Opouštím tenhle svět, jsem mrakem, párou nad vřídlem, zvířetem toužícím po životodárném doušku vody. Zvuk, křišťálově průzračný, čistý, jako druhý vokál, který mě na živém vystoupení v Praze nedávno doslova uhranul. Dodává hudbě další, jinde netušený rozměr a dělá z téhle kapely originální těleso s neskutečným pnutím. Na novince funguje nejenom chemie mezi jednotlivými muzikanty, ale smutek se přenáší i na posluchače. Z okapu se uvolňuje další rampouch. Sedím na lavičce, prohlížím si čáru života na dlani a stávám se básníkem oprýskaných pískovcových skulptur. Z okna znějí dlouhé, nekonečně návykové skladby a já přemítám o nesmrtelnosti pozůstatků křišťálové námrazy.

Listí začíná zase pomalu tlít a mezi chumáči staré trávy raší pomalu nový život. Sledovali jste někdy zrychlený film o klíčení rostlin? Těch emocí, krásy, čistoty, smutku a stínů je v záběrech, stejně jako na novince, obrovské množství. Stačila první skladba, pár počátečních tonů a Irové mě spoutají svými melodiemi, stejně jako to dělá pavouk se svoji kořistí. Do žil mi také pronikl lehký, omamující jed v kombinaci klasického doomu, deathu a nálady irských planin. Smutním a vlastně ani nevím proč. Neumím se nad Rust & Bone“ povznést a začít psát s nadhledem. Vlastně ani nechci, narušil bych tím až intimní zážitek, který spolu zažíváme. Potkávám ve snech krásné ženy, obtěžkané starostmi, vidím stále znovu dlouhé vrásky na jejich tvářích. Nevím ani proč, ale postupně zjišťuji, že stáří je vlastně krásné období. Moudré, vědoucí, pomíjivé. Lepím se nohama do čerstvé země, vzývám staré doomové pořádky (MY DYING BRIDE, OFFICIUM TRISTE, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS, ATARAXIE, ANATHEMA, DOOM:VS a spoustu dalších tradicionalistů). V této společnosti je mi až krbově příjemně, dobře ji znám a připomíná mi setkání se starými přáteli. Neviděli jsme se spoustu let a po úvodní zdravici s úsměvem navazujeme zase rozhovor, na spoustu let přerušený. Čas náhle neexistuje. Zbyl jenom prach, černý, smutný prach.


Skladbu „Godether“, první zásek na desce, jsem měl možnost slyšet i naživo (report zde). Uvedl mě velmi mocně do říše snů. Na koncertě vynikl neskutečnou silou a z desky je to hodně podobné. V doom metalu by se neměly hodnotit počty riffů za minutu, ani technická zdatnost muzikantů, ale pocity, přenesené mezi posluchače. Já bych se s dovolením poklonil oběma vokalistům (dle rozhovoru s kapelou po koncertě má kytarista Frank vystudovaný zpěv). Právě přehrávané album je o emocích, o odcházejícím slunci, o skomírajícím plamenu svíčky. Nečekejte žádné novátorské postupy, ani moderní pojetí. Tady se sází ještě na poctivost, na základní melodii, na silný motiv. Pět dlouhých, perfektně propracovaných skladeb má pro mě až duševní rozměr. Schválně jsem album „testoval“ i na lidech, doomem a metalem nepolíbených a všichni bezezbytku tu energii a smutek cítili. Nahrávka je svým způsobem obyčejná, zpočátku možná nevýrazná, ale pokud se dostaví ta správná rozjímací nálada, neznám posledních pár týdnů lepší zážitek. Jemnou zvláštností, zajímavostí je, že nejvíc originální jsou MOURNING BEVOLETH právě v těch nejpomalejších chvílích, kdy si pohrávají s irskými motivy. Duše našich předků opravdu doslova v pokoji ožívají. Alespoň pro mě. Vznášejí se mezi peřím právě trhané oběti útočícího dravce. 



Novinka irských MOURNING BELOVETH mě doslova uhranula. Kombinace čistého a hrubého hlasu, smutných melodií a atmosféry opuštěných kostelů dělá z nahrávky hodně silné album. Z hudby cítím kus irských tradicí, dlouhých procházek opuštěnou přírodou, pomíjivosti a věčnosti. Kapela sází na poctivost, tradici, klasické postupy. Je to jen dobře. Deska obsahuje velké množství velmi zajímavých nápadů. Doporučuji dlouhé výlety s novinkou ve sluchátkách. Venku, v lesích, na horách, vynikne tato hudba nejlépe. Považuji „Rust & Bone“ za jedno z nejlepších letošních doomových alb. Doslova mě fascinuje schopnost kapely přenést emoce ze své muziky mezi posluchače. Nahrávka na mě působí velmi naléhavým, magickým dojmem. Je pro mě až osobní záležitostí. Čistá, průzračná, krásně smutná doom metalová deska, která dokázala rozervat mé srdce! Klaním se a děkuji!


Asphyx says:

The news of Irish MOURNING BELOVETH has bewitched me. The combination of clear and gruff voice, sad melodies and mood of lonely churches makes the album very strong. I feel the irish traditions, long walks through abandoned natur, transience and eternity from the music. The band bets on honesty, tradition, classic methods. And this is right. The recording is full of big number of interesting ideas. I recommend long trips with this news in headset. This music excels outsides in woods, in the mountains best. I think „Rust & Bone“ is one of the best doom albums this year.  I'm fascinated by the ability of the band to bring their emotions from the music among listeners. The record is urgent and magic. It's very personally for me. Clear, limpid, beautifully sad doom metal album, that ripped up my heard. I'm bowing down and thanks a lot.


Seznam skladeb:

1. Godether
2. Rust
3. The Mantle Tomb
4. Bone
5. A Terrible Beauty Is Born
Čas: 37:31


Sestava/band:



Darren Moore - Vocals Frank Brennan - Guitar/Vocals Pauric Gallagher - Guitar Brendan Roche - Bass Tim Johnson - Drums

http://www.van-gbr.de/