neděle 31. května 2015

Report, foto, video – KEEP ON ROTTING, LAID TO WASTE, DESIRE FOR SORROW, REVENGE DIVISION – club Divadlo pod Lampou – Pilsen – 30.5.2015

Keep on Rotting
Tak nám chudák malá Asphyx osiřel. Nestává se zase tolik často, abych byl doma sám slaměným vdovcem. Většinou se bytem ozývá nekonečný křik dětí, do toho se vznáší vůně připravovaného jídla, smích mé ženy a lehká kulisa death metalových nahrávek. Jsem na tenhle cvrkot zvyklý, vyhovuje mi a svým způsobem mi pomáhá se soustředit. Teď už jsem třetí den jako kůl v plotě. Chlapi, kteří jsou v podobných situacích, to většinou řeší nekonečným opíjením, jakýmsi náhle získaným „pocitem svobody“, obvoláváním holek, co dají i když nechtějí a podobně. Mám to nastavené jinak. Nachystal jsem si knihy a už asi dvanáctou hodinu trávím spolu s Jackem v Teritoriích (Talisman od Stephena Kinga plus druhý díl Černý dům). K tomu jsem na nějaký čas zmizel do lesů, vyčistil si hlavu a srovnal myšlenky v hlavě. Nerad vařím, líně se vždycky odbudu, ještě jsem nepodlehl módě kuchařiny, raději si přečtu další kapitolu a sežvýkám suchý rohlík. Spokojenost osamoceného muže, dalo by se říct. Stejně mi ale něco chybělo.

Po chvíli přemýšlení jsem na to přišel. Vždyť mě chybí lidi! Zapínám internet, oprašuji informaci o sobotní akci v Divadle pod Lampou a nakonec potvrzuji kolegovi Gorovi, že vyrážím. Kapely zrovna sice nejsou z těch, které bych zrovna vyhledával, ale lákadlem pro mě byli mí oblíbenci KEEP ON ROTTING. Usedám tedy k večeru na tramvaj č.4, vyzbrojen fotoaparátem, nějakým tím obnosem peněz a náladou, která by se dala krájet tupým nožem. Nějak mě postihl smutek, takový ten nevysvětlitelný. Protrhla se hráz přehrady, která byla už dlouhou dobu plná stresu, práce, rodinných povinností. Asi mě dostihla i ta hnusná samota, na kterou nejsem zvyklý. 

Desire for Sorrow
Dorážím do restaurace U Ševců, láduji do sebe jednu Plzeň za druhou a srovnávám si svoji chvilkovou indispozici do normálu. Taky jsem „drsnej“ chlap a jako hora, ne? Alkohol proniká pomalu do krve, kecáme o muzice, o tom našem českém undergroundu, práce je nejednou to nejmenší, co nás trápí a já si přijdu jako v nějakých emocionálních lázních. Ježíšimarjapano, Kristova noho, ježkovy voči, kurva drát, himmelhergotkrucajz element! Tohle bych mohl dělat pořád. Už s perfektní náladou a jiskrou v oku se kolem sedmé večer vydáváme do klubu.

Keep on Rotting
Platíme, rozhlížíme se, kupujeme další pivo a diskutujeme rozverně a opilecky snad i „o nesmrtelnosti samotného bytí“. Je nám fajn, jsme zase mladíci, bez bolestí, bez stresu, bez starostí. Doporučuje deset z devíti psychiatrů a nedoporučuje tucet stravovacích specialistů! Na pódiu už se to začíná hemžit postavami a ladí se i neladí. Po chvilce je vše připraveno a může se začít hrát.

Laid to Waste
Musím ještě před rozborem kapel zmínit jednu věc. Celé tohle mini-turné je „věnováno“ soutěži amatérských kapel METALGATE MASSACRE. Rovnou přiznám, že podobné akce (myslím teď soutěže samotné) moc nesleduji, nevěřím na ně a většinou z nich pro mě nic kloudného nevyleze. Respektive, dobré kapely si to stejně musí oddřít, získat si své fanoušky postupně a ne jen zvítězit v nějaké metalové Superstar. Metalgate je také label působící hlavně u nás v Čechách a nepřijde mi, že by toho pro kapely dělal příliš v zahraničí. Jejich práce si samozřejmě cením a respektuji, jen se pohybuji trošku někde jinde (z českých smeček si vybírám opravdu hodně pečlivě). A na jejich koně za Rozvadovem narazíte málokdy.

LAID TO WASTE jsou převlečení plzeňští thrasheři KILL! KILL! KILL!. Hudba podobná, také hozená někam mezi klasiky stylu a doplněná nezbytnou „violence energií“. Pod Lampou se mi tohle komando líbilo. Mám pro takovéto špinavé hudební produkce slabost a ten tlak a sílu jsem si vyloženě užíval. Někde jsem něco četl o tom, že bychom se snad mohli dočkat i nového alba, tak se budu určitě těšit. K tanci a poslechu nám hrála undergroundová mašina, seřízená k pořádně vysokooktanovým výkonům. Symbióza alkoholu v krvi a hřmotného lomozu na pódiu mi vlila obrovský kus presu do žil (až mi málem jedna zbrusu nová, křečová praskla:). Bylo to kruto – přísné, drsné jako pohlazení šmirgl papírem a nohy mi podupávaly do rytmu tak nějak automaticky. Podvědomě tady cítím, že o téhle smečce ještě v tom našem malém undergroundu pořádně uslyšíme. Během vystoupení na mě někdo vysypal náklaďák sutě a kamení a já měl co dělat, abych to celé ustál. Za mě palec nahoru a jen samá chvála. Super to bylo!



REVENGE DIVISION nám přivezli melodicky pojatý death metal, protknutý thrashem. Potud pro mě v absolutním pořádku. Jenže pánové do své hudby míchají i metal core a to už mi způsobuje kopřivku na místech těla, kde to není zrovna moc příjemné (rozuměj na prdeli!). Přiznávám bez mučení, že podobnou hudbu vydržím poslouchat maximálně tak dva songy v kuse. Nebudu se tedy raději dál vyjadřovat, nerad bych fanouškům zvyšoval tep a zbytečně si plácal játra o věcech, kterým očividně nerozumím. Slovákům to odsýpalo ale pěkně a nakonec jsem si sem tam pro sebe něco málo našel. Horší už to bylo s vokály, před kterými jsem se marně pokoušel někam schovat. Ale tak, takhle k pivu a odpočinku dobré. Jinak nic světoborného, ani zajímavého pro mou maličkost. Víc ze mě nedostanete.

Revenge Division
KEEP ON ROTTING jsou jako malé děti. Bez předsudků, bez mantinelů. Hrají si po svém, hezky technicky, s nadhledem a s obrovským hráčským potenciálem v zádech. Psal jsem jim recenzi kdysi o vánocích na Fobiazine a za svým velmi pozitivním názorem si pořád stojím. Giboni z Ústí nad Labem jsou takovým nádherným úkazem v našich luzích a hájích. Pořád pevně doufám v jejich zahraniční akvizici. Zprávy o nich zatím ven příliš nepronikly, chtělo by to víc, jenže já nepřišel na koncert filozofovat, ale poslouchat. Pánové (s novou vokalistkou Dahlien – DILIGENCE) mě přenesli do pavilónu opic nenásilně, tak nějak samozřejmě. Pořád nechápu, jak může někdo hrát podobné složitosti s takovým přehledem a ještě neztratit soudnost a dodat všemu potřebnou šťávu. Lítali jsme spolu po větvích, trhali zakázané ovoce, řvali jako kolegové paviáni a rozdávali jsme energii po tunách všude kolem. Litoměřičtí mě ihned strhli, rozsekali, rozmačkali, rozdrtili, vytrhli mi srdce i plíce a připíchli je na pódium. Většinou se technice v death metalu poměrně vyhýbám (a acid už tuplem), ale tady jsem si přišel, jako kdyby mě spolkla bájná velryba i s navijákem. Žral jsem to těmhle potulným muzikantům jako týden hladový pitbul syrové maso. Mimochodem, dáma za mikrofonem byla velmi dobrou volbou. Jsem sice k ženám vokalistkám skeptický, ale Dahlien si vysloužila můj obdiv. Nakonec musím opět napsat hlášku, za kterou si pořád stojím. Giboni na hrad! Skvěle!


O Budějovických DESIRE FOR SORROW jsem četl stohy pochvalného materiálu. Kapela jede, je o ní slyšet, má to manažersky parádně zvládnuté. Image na dnešní IN blackovou jedničku, vystoupení připomíná dlouho nacvičovanou spartakiádu a hudebně jsou na tom všichni také velmi dobře. Můžeme vést nekonečné diskuze o kopiích CRADLE OF FILTH (kteří mi po plzeňském vystoupení na Metalfestu přišli horší než jejich žáci), ale to je tak asi všechno, co s tím můžeme dělat. Máte dvě možnosti. Buď na tuhle hru přistoupíte a nebo půjdete pryč. Patřím do skupiny posluchačů, která podobnou muziku nevyhledává. Nemám rád ani slavné vzory, ani jejich učně. Nevyhovují mi ty pózy, vadí mi ukřičený blackový skřehot, neužívám si gotické vsuvky. Oceňuji nadšení a nasazení, ale poslech mě bolí, vyhýbám se mu a nevychutnávám si ho. Mohl bych několika slovy o příšernosti, nudě a pozlátku DESIRE FOR SORROW odsoudit. Možná překvapivě to neudělám. Oni to totiž mají pánové velmi dobře promyšlené a jdou si tou svojí cestou hezky poctivě a s pevnou vizí. Osobně si myslím, že muzika, kterou hrají, je hrozná, ale fanouškům to neberu. Tolik asi moje pocity.


Zvuk byl celý večer v pořádku. Pivo, má oblíbená Plzeň došla, ale i tak jsem si dal pořádně do volátka. Hrací časy byly taky dodrženy, takže co se týká organizačních věcí, za mě velká spokojenost. Jinak se „Plzeňáácííí“ moc nepředvedli. Přišlo něco kolem 40-50 návštěvníků, což na takhle velké město a sestavu kapel není opravdu mnoho. Ale to už je tak nějak klasika.

Mr. Asphyx and Mr. Goro
Po vystoupení poslední kapely jsem se odebral ještě na nějaký ten žejdlík, pořádně jsem se umrtvil, odjel pak s podobně postiženými nočním autobusem, s hlavou plnou zážitků, očištěn jako buddhista po mantře a spokojený. Vydal jsem se na jednu kapelu (KEEP ON ROTTING) a dostal jako bonus i druhou (LAID TO WASTE). Byl to velmi příjemně strávený večer. Děkuji pořadatelům a svým kolegům, že mě vytrhli na chvilku z mé nucené samoty. Určitě bych si to zase někdy s chutí znovu zopakoval (ty naše rozplavby jsou stejně už kult!). V sobotu to zkrátka byla taková parádní metalová pohoda. Víc myslím dodávat netřeba. Ať vaše kroky provází Ježíš, Buddha, Jehova, Perun i všichni rohatí, přátelé! Mějte se gut.

all bands

FOTOGALLERY

author of photos – Asphyx
for original size click on photos
pro zvětšení klikněte na fotky

LAID TO WASTE





















































REVENGE DIVISION











KEEP ON ROTTING


























DESIRE FOR SORROW





















OTHERS