pátek 31. července 2015

Recenze/review - DISRUPTED – Morbid Death (2015)


DISRUPTED – Morbid Death
CD 2015, Memento Mori

Ozvala se obrovská rána a za mnou práskla těžká dubová vrata. Brána do pekla se uzavřela. Stál jsem náhle na straně zla a bedlivě naslouchal. Z té složité soustavy různě propletených chodeb se ozýval libý zvuk tradičního švédského death metalu ve stylu GRAVE, ENTOMBED, ENTRAILS, DISMEMBER, NIHILIST, FACEBREAKER, BLOODBATH. Zkrátka, dávají si tu dostaveníčko ty nejlepší kapely severského podzemí a mladíci DISRUPTED se postavili k této dnes již tradiční hudbě hrdě a čelem. Podobných smeček je dnes spousta, ale jen některým se povede přenést ducha devadesátých let do dnešní doby. Tentokrát se to podařilo. Naše první setkání, hned asi ve třetí kobce v podzemí, se vydařilo na výbornou. Kosti zase praskají, lebky se kutálejí po plesnivé zemi a smrt číhá za každým rohem. Chrastí to, pálí to, řeže to, chladí to. To jsou přesně atributy, které mám u téhle hudby nejraději. DISRUPTED hrají křišťálový „swedish death metal“, který je špinavý jako underground sám. Pomalejší pasáže, jakoby rozmýšlivé, se střídají s nářezy a já odcházím od přehrávače vždy spokojen.

Mám pocit, jako bych si drásal obličej obrovskými drápy, které mi narostly v podzemí. Z tváří mi prýští krev, oči mám podebrané strachem a kusy masa, které mi odpadávají z těla, už dávno nepočítám. Pro nezasvěcené je to možná kruté, nechutné a zlé, ale věřte tomu, že když jednou tomuhle kouzlu propadnete, nemůžete na věky věků jinak. Amen! Otevírám znovu a znovu dveře do nekonečných sklepení. Beru si na cestu láhev svého oblíbeného piva, podupávám si nohou a s radostí opět beru do rukou starodávné pavučiny. Cítíte tu plíseň, ten dlouho nevětraný vzduch? Tady hnije archivní death metal! Uzavřen před okolním světem, polozapomenutý a v dnešní moderní době mnohokrát nechtěný, občas pootevře víka od rakví, vydá na povrch nějakou tu morbidní desku a pak zase na mnoho let jen čeká a doufá v ještě větší zlo. Jsem nahlodán tou sveřepostí, schopností rozdrtit vše živé na malé kousky, jsem rozpůlen ve dví. Jedna část mého já promlouvá k té druhé polovině a hovoří o tom, jak jsou podobné kapely všechny stejné. Jenže mám i kus svého těla, který se zarputile zasekl, posílá všechny ke všem čertům a užívá si jen tak v pohodě a klídku ty zatuchlé studené melodie. Záleží jen na vás, které části dáte přednost.


 DISRUPTED jsou mladou kapelou, fungující teprve několik let. Na scénu se uvedli až loni s EP „Heavy Death“ a jejich letošní deska je jejich dlouhohrající prvotinou. Dva členové téhle severské smečky působili ve slavnějších SPASMODIC. Švédi se uchytili u španělského labelu Memento Mori, který se postupně stává jakýmsi útočištěm podobných podzemních skupin. Pokud máte rádi špinavý a temný underground, určitě si v jejich nabídce vyberete. DISRUPTED bych doporučil všem, kdo se rádi procházejí za zimních večerů okolo hřbitovních zdí. Musíte mít rádi tmu, nehledět na to, že podobnou hudbou se pořádně umažete a hlavně nesmíte hledat žádnou dnešní „dokonalou“ produkci. Pánové rozhodně nejsou žádná neviňátka. Spíš bych je přirovnal ke smečce pořádně rozzuřených vlků, kteří jsou právě hladoví a na lovu. Hodnotit rozhodně nelze originalitu nebo „přínos světovému metalu“. Tady vítězí spíš nadšení pro věc, záliba v morbidní poezii a pohřbech. Nic pro slečinky, dalo by se říct.


Už dávno pro mě není cesty zpátky. Vždycky když hovořím s podobně postiženými, všímám si určité temné jiskry, kterou mají příznivci švédského death metalu v očích. Je to způsobeno dlouholetým pobytem v podzemí, nekonečnými debatami nad starými deskami, ohlušujícím randálem z přehrávačů. Jsme sběratelé, jsme oddaní, jsme věrní. Pro nás nahráli DISRUPTED velmi dobrou a příjemně studenou desku, plnou praskajících kostí. Na poslední cestu si sebou nemusíte brát vlastně vůbec nic. Stačí vám přesvědčení, odhodlání a jedna mince pro převozníka přes řeku Styx. Víc netřeba. Tam někde, za nekonečnou mlhou, je země, kde se hraje jen samý kvalitní švédský death metal. Máme jasný cíl, směr, máme jasně namířeno. Pro nás je tahle bahnitá, špinavá a temná krajina vytouženým snem. Tady je nám dobře a zde můžeme dát volný průchod svým nejtemnějším hudebním pudům. DISRUPTED patří mezi nás, prokleté. Díky své muzice, přístupu i nadšení. Tuhle desku nebudu odkládat ještě hodně dlouho. Nacházím na ní jen samé příjemně bolestivé skladby. Kruté, ortodoxní švédské album! Velmi dobře!


Asphyx says:

DISRUPTED plays crystal „Swedish death metal“, which is indeed dirty like an underground itself. The slower parts take turns with energetic warmings and I am very satisfied any time I went away from the player. It rustle, it burns, it cuts and it cools down. These are the exact attributes I like about this music. You can feel the mold, this not fresh air, don´t you? This is the place where the archive death metal decompose. DISRUPTED belongs to our world, the world of anathemas. And why? Because of their music, the excitement and the attitude. I´m not going to hold off this album any time soon. I can only find good things about it and only enjoyable hurtful records. Harsh, orthodox Swedish album! Very good! 


Seznam skladeb:


1. Rotten
2. Feast on the Priest
3. From the Tomb 
4. Funeral Creep
5. Psalm for the Slaughtered
6. Maimed and Devoured
7. Resurrected
8. Behead the Dead
9. Buried in Bowels
10. Christian Death


Sestava/band:

Mikael Hanni - Vocals 
Thomas Liljekvist - Guitars 
Johan Kvastegård - Guitars 
Jimmy Hurtig - Drums 
Erik Jerka Sävström - Bass


čtvrtek 30. července 2015

Recenze/review - DISCREATION – Procreation of the Wretched (2015)


DISCREATION – Procreation of the Wretched
CD 2015, F.D.A. Rekotz

Když znásobíme tmu zlostí, derivujeme energií a následně připočteme několik kilo špíny, měli bychom dostat definici death metalu. Samozřejmě, že pokud by to bylo takhle jednoduché, kapely by si dosadili do svých postupů pár neznámých a zbytek by obstaral počítač (občas mi přijde, že se to už děje). Jenže ona to taková legrace není. Vezměte si třeba německé smrťáky DISCREATION. Ti se drželi zuby nehty všech dostupných teorií, dodali sveřepé melodie a stejně je jejich deska nemastná neslaná. Čtvrté album na kontě, texty plné nenávisti, válek, smrti i nelidskosti a pořád mi něco chybí. Postrádám pověstnou chemii, kus něčeho zajímavého, co se vymyká poučkám a dodává hudbě další, těžko popsatelný rozměr.  Přitom, všechny náležitosti jsou splněny, deska hezky odsýpá, dokonce si po chvilce začnete podupávat nohou. Tajemná formule o lámání kostí zvukem ale zůstala někde ve starém hrobě ukryta.

DISCREATION se svojí tvorbou dotýkají jak starých klasiků smrtícího žánru, tak „modernější“ švédské polohy. Vokalista Kai (napodobenina Piotra Wiwczareka?) vládne mocným hlasem, pro mě ale ne příliš variabilním a poměrně nepříjemným (přitom VADER miluju!). Melodie jsou zde sice velmi výrazné, mnohdy studené jako dlaně umrlců, ale dáma s kosou si dala tentokrát volno. Možná je to spoustou styčných bodů s polskými BEHEMOTH, VADER (monstrózní nástupy), možná jen nedostatkem zajímavějších momentů, ale já pořád nevím, jak se do nahrávky dostat. Album jako by bylo pro mě nepropustné, ukované z jednoho kusu železa. Třeba mi není jenom dáno nebo se pohybuji trošku v jiných teritoriích, ale tentokrát zůstávám netknut.


Jak už bývá v dnešní době dobrým zvykem, tak kromě CD vyjde i 12“ vinyl a tak si mohou fanouškové dosytnosti užít překrásný obal. Pro mě asi to nejzajímavější, co jsem na desce našel, ale dovedu pochopit, že se vynoří spousta příznivců této prezentace záhrobí. Všimněte si, jak se vyhýbám absolutním odsudkům, krutým verdiktům a případnému shazování kapely. Je to způsobeno jednak zkušenostmi a jednak tím, že moc dobře vím, že je klidně možné, že se do muziky DISCREATION třeba za rok dostanu. Každá recenze je psána v momentálním rozpoložení, v aktuálním nastavení místa a času. Tentokrát sice k žádnému přenosu emocí nedošlo, ale německé válečníky určitě nezatracuji. Dokonce bych si po těch letech v záhrobí dovedl tipnout, komu se album bude líbit a kdo „zůstane na mé straně“. Každopádně, momentálně postrádám nadšení, sílu a lepšího pana producenta.


Nejhorší, co se mi může u poslechu hudby stát je, když se začnou mé myšlenky toulat daleko mimo můj pokoj. Místo soustředění, nadšení a rozebírání každého tónu, najednou přemýšlím o tom, co bude dneska k večeři, kdo že mě to dneska vlastně naštval v práci a jestli jsem nezapomněl koupit dětem svačinu. Všechno tohle se mi právě teď a tady děje. DISCREATION letos vydali nevýrazné, obyčejné album, které postrádá to nejdůležitější, energii. Pokud máte chuť na old school death metal, ve kterém najdete vlivy švédské, polské i německé death metalové školy, tak neváhejte. Já si pustím raději něco jiného. Průměrná smrtící deska, která se mnou nic nedělá.


Asphyx says:

This album is impermeable for me, it sounds like it has been forged from one piece of iron. Maybe this is my fault because I´m in a different territories, however this album doesn´t make something special for me. This is the fourth album and it´s full of hate, war, death and inhumanity…and yet it´s not enough and I totally miss something around here. I miss their chemistry, the piece of something interesting and special, something which is outside the box and it makes the music different and indescribable. Basically, if you like an old school death metal in which you can hear a Swedish, Polish and German death metal school influence, go ahead. This is not for me and I´m going to listen something else. This is average deadly album which doesn´t do anything with me.

Seznam skladeb:


01. Planetary punishment
02. Descending to abyssic darkness
03. Megacorpse
04. Procreation of wretched
05. The hunter
06. The cosmic shores
07. Corporate hatred
08. Decapitation marathon
09. Your good shelter
10. Dead certainties


Čas: 46:37

 

Sestava/band:


Peter Frick – basa
Sebastian Schilling – kytara
Kai Muller-Lenz – zpěv
David Hubsch – kytara
Martin Engels - bicí


středa 29. července 2015

Recenze/review - DEPRESSED – Afterlife in Darkness (2015)


DEPRESSED – Afterlife in Darkness
digital 2015, vlastní vydání

Ten den nebylo všechno v pořádku už od probuzení. Vstával jsem naštvaný, bez chuti k jídlu, jakoby prokletý někde v nočních můrách. Cestující, které potkávám každý den v tramvaji, měli hodně podobné výrazy. V ranní poště mě čekalo nepřeberné množství nepříjemných emailů. Ani jsem neusedl a už všichni volali. Takhle to šlo celé ráno i odpoledne. Oběd stál za nic a když mě tohle pracovní monstrum vyplivlo k večeru na svobodu, ploužil jsem se domů s nechutným výrazem na tváři. Den blbec, divný tlak ve vzduchu, zápach čehosi divného mezi lidmi. Všichni jakoby vycítili, že něco není v pořádku. Nebylo. Doma jsem jen pozdravil, najedl se a zavřel se raději do svého pokoje. Usedal jsem k přehrávači s pocitem, že nejlepší co bych mohl udělat, tak je buď usnout nebo se teleportovat na jinou planetu. Pustil jsem si prvotinu DEPRESSED a skoro se mi to povedlo.

Tihle brazilští death metaloví chasníci totiž disponují jednou úžasnou schopností. Umí vás bez vytáček a zbytečností přenést na old school death metalovou vyhaslou hvězdu, kde nejsou žádní našňupaní manažeři, ani televize a internet, ani moderní kritici. V téhle zemi se jenom pije pivo, jí se tuny masa, jsou tady jen samý pěkný ženský a k tomu tuny dobrého smrtícího kovu. DEPRESSED sice nepatří ani tady, v krajině zaslíbené, k nějakým slavným skupinám, ale myslím si, že si svých pár poctivých fanoušků najdou. Pořád (asi už naivně) věřím v pořádné řemeslo, v rebelii, ve špinavý zvuk. Moc nás už nezůstalo, ale to mi nebrání v tom, tuhle bandu pochválit. Riffy jsou nespoutané, tlak připomíná šílenství a vokál je drsný jako rašple. Víc nechci a vlastně ani nepotřebuji.


Brazilci se v textech zaobírají okultismem, kritikou náboženství a fanatismu. Klasika, dalo by se říct. Mohli bychom samozřejmě mluvit o klišé, ale s přihlédnutím k tomu, jak to na tom našem božím světě v současnosti vypadá, začínají být podobná témata zase aktuální. Zajímavý je i obal, zabarvený do ne příliš tradiční hnědé barvy. Je vidět i slyšet, že si kapela dala se vším velkou práci. Podobných skupin sice bylo, je a bude velké množství, ale přesto si myslím, že by i v dnešní nadprodukci zrovna tahle mohla zaujmout. Osobně mě nejvíc přesvědčila těžko popsatelná „těžká“ nálada. Všechno se táhne jako čerstvý asfalt. Na prsou cítím tlak podobný počínajícímu infarktu, píchá mě v levé ruce a čekám přechod do onoho svět každou chvíli. Nevím jak vy, ale já mám rád, když se mnou muzika něco dělá, nepostrádá jiskru a donutí mě alespoň k lehkému podupávání nohou. DEPRESSED splňují všechny mé základní požadavky a ještě dodávají něco málo navíc.


Skoro padesát minut smrti uteče jako voda. Nenudil jsem se ani chvilku a i když si nejsem zase tolik jistý, že pánové nějak výrazněji zasáhnou do undergroundového dění, přesto si myslím, že jejich prvotina stojí za povšimnutí. DEPRESSED nahráli desku plnou napětí, energie, špíny, nespoutanosti. Tradiční smrtící kov uchopili po svém a přidali velký kus černoty. Pokud máte rádi old school death metal, tak zaměřte svůj zrak na Brazílii. Litovat rozhodně nebudete. Album narvané poctivým masakrem!

Asphyx says:

Almost 50 minutes of death is so fast. I was not bored for a second. The first record of this band is something you should consider listening even though I am not sure they will intervene in the underground world. DEPRESSED´s album is full of energy, intensity, dirt and rampancy. The achieved to handle traditional death metal in their own way and the added big junk of darkness. If you like the old school death metal you should take a look on Brazil. You would not regret that. This album is full of honest massacre. 

Seznam skladeb:

01. Dark World Depressed I
02. Afterlife in Darkness
03. Pleasure of the Continual Vengeance
04. Paradoxical Warcult
05. Reborn in Hellfire
06. Horrors in the Storm of Blood
07. Disease from Emptiness
08. Tears of Blood
09. The Putrid Legacy of Humanity
10. Zombie Epidemic
11. Are You Ready for the Killing?
12. Dark World Depressed II

Čas: 48:11 

 


Sestava/band:


Rodrigo Jardim – kytara
Gabriel Guerra – bicí
Rodrigo  Amorim – kytara
Stella Riberio – basa
Giovani Venttura - zpěv


úterý 28. července 2015

Recenze/review - AUSTERYMN – Sepulcrum Viventium (2015)


AUSTERYMN – Sepulcrum Viventium
CD 2015, Memento Mori

„Jsem opět v tom mátožném stavu, způsobeném nedostatkem krve. Vláčený, bičovaný, ukřižovaný. Teď tu visím uprostřed holého kopce a chodí se na mě dívat. Snažím se alespoň před dětmi tolik nekřičet bolestí, ale občas mi nějaký ten skřek unikne. Ani vlastně nevím, co jsem provedl. Prý jsem seděl lehce opilý a prohlásil něco o právě ctěném Bohu. Pak už to šlo samospádem. A že prý musím trpět jako Kristus. Umírám, klíží se mi oči a jen vzdáleně slyším své další přiznání, učiněné před těmi, kteří mě odsoudili. Je několik let po narození Ježíše a já odcházím poprvé do říše mrtvých. Bez rozhřešení, bez odpuštění. Dole pod kopcem znějí nábožné chorály.“

Střiiiiiihhhhh…..průlet hvězdokupou a nekonečnou smyčkou času…

„Zase mě pověsili nahoru na kopec, tentokrát jsem byl vláčen za motorkami. Odpadávající kusy masa si fotily na své mobily snad všechny děti. Ukřižován, skoro bez krve. Historie se opakuje. Píše se rok 2015 a já se opět převtělil do další oběti. Navěky proklet, nikdy nespočinut, v nekonečném smutku se plahočím a znovu skoro umírám. Tentokrát si vzpomínám na libé tóny krutého death metalu, který tolik sedne k celkové beznadějné atmosféře.“

Tisíckrát prokletý, zapletený v nekonečné smyčce old school death metalových riffů. Potácím se spolu s novou (první dlouhohrající) deskou britských AUSTERYMN. Jsem znovu, snad posté, opět ukřižovaný, zbavený krve i rozumu. Nevnímám lehké nedokonalosti začátečníků (skoro žádné nejsou, snad jen zvuk bych si dovedl představit lehce špinavější). Vracím se do doby, ve které jsem umíral snad nejčastěji, do devadesátých let minulého století, kdy vládly death metalu takové smečky jako DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, EDGE OF SANITY a další slavná jména. Undergroundové uchopení smrtícího kovu mi dělalo vždy dobře. Mám to takhle stejně nejraději. A Britové tu pradávnou hnilobu vzali za správný konec.


Preludium smrti, chorály známé z nábožných písní, velebení Satana, pána našeho, schovaného v každém z nás. Obraz našich nečistých myšlenek, vrozený nečistý pud, který se mnohdy marně pokoušíme „ukočírovat“ pomocí pouček a nařízení. Ne vždy se nám to daří. Myslím, že je stokrát lepší popustit uzdu své morbidní fantazii při poslechu AUSTERYMN, než vyrazit s pěnou u huby do ulic. Vždyť ta lehká inspirace melodickým švédským death metalem, kombinovaná s tou nejjadrnější klasikou, nám dá rozhřešení snad pokaždé. Jsme složeni ze sedmdesáti procent z vody, z několika kilo kostí a masa a pak už jen z myšlenek. Jednou po nás zůstane hromádka popela a po některých pár krásných otisků nálad v dětech. „Devadesátkový“ smrtící kov se zdá být nesmrtelný, stejně jako zkušenosti, předávané z generace na generaci. AUSTERYMN toho budiž jasným důkazem.


„Sepulcrum Viventium“ je jako křížová cesta, provázená nekonečnými ranami bičem (zajímavé, že tahle kratochvíle se s věky nemění), slzami, zimou a zástupem krvelačných čumilů. Samotný cíl, závěr trnitého výletu je více než jasný. Měla by jím být smrt a závěrečný aplaus při očištění hříšníka. Nic takového ale nenastává. Zůstává jen pach strachujícího se potu, odlesky morbidních fotek pořízených s bleskem (dokonalých, detailních krutých záběrů plných strachu, jak jinak) a pro některé z nás vzpomínka. AUSTERYMN nahráli velmi pestré, šikovně poskládané album, které nepostrádá potřebnou smrtící náladu, chutné melodie a utrpení. Velmi dobrá deska!


Asphyx says:

With AUSTERYMN I´m actually returning back to the pas when I was dying for most of the time. To the 90´of the last century when the death metal was being led by groups such as DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, EDGE OF SANITY, or other famous names. I´ve always liked underground death metal. It´s my favorite thing. I think that British bands grabbed the rottenness from the good side. AUSTERYMN´s album is very colorful, smartly put together and it doesn´t miss a necessary deadly mood, tasteful melodies and misery. It´s a very good album!

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Feeding The Grotesque
3. Written In The Scars
4. Bleeding Reality
5. Excarnation
6. Darkness Burns Forever
7. The Living Grave
8. In Death... We Speak
9. Necrolation
10. Buried Alive
11. Dead
12. Riven


Čas: 39:58

 

Sestava/band:


Rik Simpson – kytary, basa, piano, klávesy, zpěv
Steven Critchley – zpěv, basa
Stuart Makin – kytara
Nikk Perros - bicí


pondělí 27. července 2015

Recenze/review - ABYSS – Heretical Anatomy (2015)


ABYSS – Heretical Anatomy
digital 2015, 20 Buck Spin

Odpálit raketu, nakopnout hnědku, rozsekat, rozbít, zničit, vyhladit. Taková slova mě napadají pokaždé, když najdu kapelu, která svoji tvorbu kombinuje s crustem. Není to složitý styl, pro jeho zahrání vám stačí pár základních akordů a bubeník s dobrým srdcem (aby to celé utáhl). Tentokrát se ke mně dostali Kanaďané ABYSS. Není to příliš originální název smečky, ale to vnímal jako podružnou věc. Beru všechno, jak to stojí nebo leží, v tomto případě spíš běží a prchá. Jedná se o první dlouhohrající album těchto zámořských „nespoutanců“ a je plné odkazů na takové smečky, jako jsou třeba BOLT THROWER, AUTOPSY, OBITUARY, ENTOMBED, CARNAGE, sem tam v pomalejších pasážích i INCANTATION, občas REPULSION, DISCHARGE a samozřejmě MOTORHEAD. To vše zabaleno v „crustové krustě“. Samozřejmě s undergroundovým zvukem, nezbytnou dávkou nadšení a kulervoucí energií. Někam do klubu, někdy ke konci celého festivalu hluku a hlomozu, mohu jen doporučit.

Problém u podobných kapel bývá v tom, že se mnohdy takové ty „undergroundové propriety a image“ nadřazují muzice samotné. ABYSS hrát umí a ne že ne, jen občas předstírají, že jim to moc nejde. Podobných skupin je díky jednoduchosti stylu jako hub po atomovém dešti a tak vlastně ani nevím, proč mě zrovna Kanaďané zaujali. Neříkám, že si z jejich „bordelu“ sedám na zadek, ani netvrdím, že kdo tuhle desku neuslyší, tak jako by nebyl, ale určité kouzlo jejich muzika bezesporu má. Takhle ke štípání dříví, porcování masa nebo ke cvičení se zdají dobrou volbou. Horší je to už při soustředěnějším poslechu, ale pro ten se nezdají být tihle špinavci zrovna určeni. Většinou jsem k tomu, co leze z CD za zvuk poměrně tolerantní (hlavně u crusty stylu), ale tentokrát bych ocenil spíše čistší produkci. Album sbírá po světě v nezávislých médiích jen samé plusové body a já se musím (s pár výhradami) přidat.


Nakonec vás, pokud tedy vydržíte, přesvědčí energie spojená s temnotou. Tam kde některé kapely stavějí komplikované a pečlivě ošetřené konstrukce, ABYSS rovnou zaútočí. Praští do stolu, zaseknou sekeru. Bez kompromisů, zbytečností. Při téhle desce není nutné „přemýšlet“. Je to výmaz mozků, hluková terapie. Hlas je vystřižen někde na pomezí Paula Speckmanna a Chrise Reiferta. Za mě tedy spokojenost a palec nahoru. Líbí se mi, že u podobných nahrávek si můžete sednout, klidně se občas zvednout, dělat i něco jiného a když se vrátíte, naskočíte zase rovnou do stejného vlaku. Nikdo nic neřeší, kapele se dokonce povedlo vyhnout v tomto stylu tolik častým „politickým přiblblým textům“. Zkrátka, na své si přijde každý fanoušek špíny, rouhání, hanobení zvuku a násilnosti v muzice. Ten tlak tam jednoduše je a způsobuje pořádnou motolici.


Usedám do auta, vkládám CD a vydávám se na zkušební okruh. Při téhle muzice bude asi problém nevyhodit moji káru mimo svodidla, ale pro ten adrenalin stojí za to žít. Dokud tady žijeme, rychlost stále vítězí. Všechna podobná hudba zde sice už byla v tisíci mutacích, ale když řídíte, tak vám to zase tolik nevadí. ABYSS nahráli desku plnou energie, špíny, odhodlání a totálního masakru vašich uší. Pokud hledáte album, které vám vyčistí mozek, tak volte „Heretical Anatomy“!


Asphyx says:

I sat in my car, put the CD in the player and now I am driving for a testing ride. I´m sure it´s going to be difficult to keep the car on the road. Nevertheless this is the adrenalin you want to life for. Until we are alive, speed is going to be the winner. There are a loads of songs like this in many different variations, however when you drive it doesn´t matter. This record of ABYSS band is full of energy, dirt, determination and total massacre for your ears. If you are looking for a music which would clear your head and thoughts, you should choose “HERETICAL ANATHOMY”!


Seznam skladeb:

1. Heretical Anatomy
2. The Atonement
3. Chained To Extinction
4. Flesh Cult
5. Prophecies Of Churning Horror
6. Atavistic Decay
7. Thrall Of The Elder Gods
8. Nightmares In Skin


Čas: 20:28

 

Sestava/band:


Rob – basa
Max – bicí
Jason – kytara
Ethan – kytara
David - zpěv

neděle 26. července 2015

Minirecenze/minireview - PARRICIDE - Sometimes It's Better to Be Blind and Deaf (2015)


PARRICIDE - Sometimes It's Better to Be Blind and Deaf
CD 2015, Mad Lion Records

Narvat do 25 minut 13 songů může jenom kapela, která do toho mlátí v rytmu grindu. Je tomu tak. Tentokrát se mi dostalo do rukou album polských šílenců PARRICIDE a je to nářez přátelé. Sice mám co dělat, abych poznal jednotlivé songy od sebe, občas nebo vlastně většinou se poměrně v celém tomhle chaosu ztrácím, ale předpokládám, že fanouškům a všem skokanům na OBSCENE EXTREME se tahle taškařice bude líbit. Občas zaujme nějaký "legrační" riff, sem tam vyleze na povrch nějaká ta srandovní pasáž, ale jinak se jedná o masakr od začátku do konce. Vždycky nějak nevím, jak se u podobných kapel vlastně pozná, která je dobrá a která ne, ale pocitově patří tihle pánové k tomu lepšímu, co jsem měl za svůj dlouhý hudební život možnost slyšet. Je to bordel, je to zmar, ale aspoň občas je možné vypozorovat jakýsi řád, objevit nějaké ty záchytné body a sem tam se dokonce přistihnu, že naživo to musí být asi i zábavné. Dobrovolně bych do téhle smečky asi nešel, na mě je málo sofistikovaná, ale dejme tomu, že je to jen legrace. Vcelku dobrý grind. 



Asphyx says:

To stuff 13 songs into 25 minutes can only such a band that beats in the rhythm of grind. This time I got into my hands an album of Polish freaks PARRICIDE and it's hard stuff, my friends. Occasionally there is some "funny" riff here or a funny passage, but otherwise it is a massacre from beginning to the end. Pretty good grind.

sobota 25. července 2015

Minirecenze/minireview - ZATOKREV - Silk Spiders Underwater...(2015)


ZATOKREV - Silk Spiders Underwater...
CD 2015, Candlelight Records

Čtvrté dlouhohrající album švýcarských ZATOKREV je plné doomu, sludge, doom-coru, post metalu a já nevím čeho ještě. Kapela má v určitých kruzích pěkně našlápnuto a patří k dobrým zvykům kapelu chválit. Řeknu vám to asi takhle. Tahle deska je dobrá, možná ještě více než dobrá, ale že bych si ji doma pouštěl vyloženě s potěšením, to zase ne. Má mysl je otevřená a jsem snad vnímavým posluchačem, ale u "Silk Spiders Underwater..." u mě docházelo i ke chvílím, kdy jsem nahrávku vyloženě odmítal. Nějak na mě bylo a vlastně dodnes je hrozně rozmáchlé, nekonečně dlouhé a "rozplizlé". Neříkám, že by mi zde něco vyloženě vadilo nebo že by mi byl poslech nepříjemný, ale když já tuhle hudbu pro kavárenské hipstery nějak nemusím. Oceňuji sem tam velmi dobré nápady, snahy o to "být jiný", ale jako celek u mě letos ZATOKREV příliš neobstojí. Možná, kdybych nebyl starý paprika a neslyšel tohle všechno už milionkrát (jen jinak a jinde poskládané v čase), asi bych pány také velebil až do nebes. Takhle mi přijde, že se na dobrý riff někdy čeká několik minut, zpěvák jen tak něco vzdáleně mumlá a bubeníka musí přemlouvat, aby alespoň občas praštil paličkou. Smutná, depresivní a vlastně jakákoliv nálada se také nedostavuje a všechno si jen tak plyne kolem. Časem u mě přichází velká nuda a to je samozřejmě špatně.  Ale tak, pro dnešní "moderní" posluchače asi dobré. Budiž vám přáno, já se raději poohlédnu jinde.



Asphyx says:

The fourth full-length album of Swiss ZATOKREV is full of doom, sludge, doom-core, post-metalI appreciate here and there very good ideas, efforts to "be different", but as a whole ZATOKREV fail this year for meSad, depressing and in fact no mood and all is just going around.you. I'm boring after some time and this is obviously wrong. But, for today's "modern" listeners it's good, maybe. Let your wishes, I'll go and see somewhere else.

http://www.zatokrev.com/
http://zatokrev.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/ZATOKREV
http://www.candlelightrecords.co.uk/

pátek 24. července 2015

Minirecenze/minireview - CORPSE GARDEN - Entheogen (2015)


CORPSE GARDEN - Entheogen
CD 2015, Satanath Records

Druhé album korsických CORPSE GARDEN se mi dostalo do ruky víceméně náhodou. Rád si jednou za čas jen tak sednu k počítači, nechám popustit uzdu své fantazii a čirému surfování. První, co mě na informační dálnici ohledně téhle kapely zaujalo, byl obal. Hadi na mě vždycky fungovali a když jsem k tomu ještě přidal několik hodin strávených s mp3 téhle death metalové mašiny, začal se na mé tváři objevovat takový ten velmi spokojený úsměv. Pánové jsou sice poplatní mantinelům stylu, nikam se zbytečně nehrnou a předkládají spíše klasiku, ale to mi vůbec nebrání se do jejich tvorby naplno ponořit. Vynikající je zvuk (třeba basa, která bývá často upozaďována, tady zní jako řev oběti při trhání masa), veškeré skladby mají perfektní stavbu, jasnou vizi a nenudí ani chvilku. Rád jsem se spolu s kapelou procházel temnými ulicemi, tančil pod kužely pohasínajících lamp a cestu vždy zakončoval na místním hřbitově. Jméno CORPSE GARDEN bylo, je a bude napsáno na mnoha náhrobcích ještě pěkně dlouho. Podobnou hudbu mi prosím zasílejte doporučeně na moji adresu a pokud jí budou plné náklaďáky, zlobit se rozhodně nebudu. Vynikající propojení klasiky v rytmu MORBID ANGEL, BEHEMOTH, techniky v mezích zákona a atmosférických, pečlivě vystavěných pasáží. 

Album je pro mě velmi příjemným překvapením. CORPSE GARDEN se povedlo zhudebnit absolutní zlo. Temné a zákeřné. Podobné kapely by měly vydávat svá alba u velkých labelů a mít dlouhé turné s mnohem slavnějšími smečkami. "Entheogen" je plné vášní, nálad, pocitů. Připomíná mi smrt, procházející davem lidí. Vynikající produkce, perfektní výkony jednotlivých hráčů a velmi "chytlavé" skladby. Osobně se pro mě jedná o takovou tu death metalovou lahůdku, kterou si jako správný gurmán vždy a znovu rád vychutnám. CORPSE GARDEN se vydali hodně těžkou cestou. Obstáli ale se ctí. Vynikající propojení techniky, klasiky a temnoty v death metalu. Doporučuje deset z deseti death metalistů! Skvěle!



Asphyx says:

This album is a very pleasant surprise for me. CORPSE GARDEN put  the absolute evil to the music. Dark and insidious. Such a band should publish its albums by major labels and have a long tour with a much more famous bands. "Entheogen" is full of passion, moods and feelings. It reminds me of death, going throught crowd of people. An excellent production, perfect performances of individual players and  very "catchy" songs. For me it is a death metal delicacy, that I can always enjoy as a true gourmet. GARDEN CORPSE are going to a difficult jorney. But they succeeded with honour. Excellent link of techniques, classic and death metal's darkness. It recommend ten of ten death metalist! Great!


http://www.facebook.com/corpsegardencr

čtvrtek 23. července 2015

Recenze/review - XERODERMA – The Reckoning (2015)


XERODERMA – The Reckoning
CD 2015, vlastní vydání

Tonelliho příznak, tlak na oční bulbus vyvolá nestejnoměrnou deformaci zornic – je velmi častým, posmrtným příznakem. Tvoří se již několik minut a trvá asi dvě hodiny (neplatí pro utonutí a oběšení).

Takto hovoří lékařské knihy, ale my, protřelí death metalisté, moc dobře víme, že je to způsobeno tím, jak celý život člověk přistupoval k celému svému životu. Všimněte si, že každý starší jedinec, obdařený vráskami se najednou začne postupně přeměňovat dle své duše. Zlí, špatní a zákeřní lidé mají divný pohled, mnohdy odpudivý výraz ve tváři. Je to tím, že je zlo prostoupilo natolik, že se už nedokážou ani usmát. Naopak, příjemní, pohodoví jedinci mívají kolem úst rýhy od smíchu, jejich pohled je jasný a máte u nich pocit, že mají neustále otevřenou náruč. Vše se s věkem zjednodušuje, vylézá na povrch a stejně jako dobrý smrtící kov si získává čím dál tím víc příznivců. Oči jsou oknem do duše a prozradí o vás vše a to jak zaživa, tak po smrti. S kapelami je to podobné. Jsou takové, které mají perfektní image, dokonalé promotion a vidíte je na každém rohu. Přesto z jejich tvorby cítíte kalkul a odtažitost. Pak jsou death metaloví bojovníci, kteří jsou nenápadní, svým způsobem nedokonalí, ale jejich pohled je pevný, jasný a dokáže mě zaujmout. Američtí XERODERMA jsou jedněmi z nich.

Na první pohled nenápadná, skromná kapela, si bouchá někde v Atlantě ten svůj death metal poskvrněný a ušpiněný blackem a je pravděpodobně spokojená tam, kde je. Nezaznamenal jsem žádnou reklamu, mimo několika vět na internetu o nich nic nezjistíte. Pro mnohé bude také jednou z mnoha, další v řadě. Ne tak pro moji maličkost. První, co mě přímo udeřilo do očí, je nádherný obal. Pak jsem si opatřil jejich desku a zůstal stát s pusou dokořán. Žádný zázrak se samozřejmě nekoná, hranice stylu se neboří a diskusní fóra vševědoucích bojovníků mohou zůstat v klidu. Tentokrát se jedná o moji soukromou věc, o které vám jen „musím“ napsat. Objímá mě určitý neklid a i když vím, že některé motivy jsou monotónní až běda, zpěvák není žádné velké zvíře a nápady patří spíše k obyčejným, jako celek mě tohle album přišpendlilo na zeď. Je neskutečně upřímné, sveřepé, pohlcující. Tedy alespoň pro mé uši.


XERODERMA se nespokojují jen s tím, že by naskočili na dnešní moderní technickou smrtící vlnu, ale sází spíš na atmosféru, nebojí se otřít i o temnotu a nakopnout nás i v thrashovém rytmu. Občas zakvílí kytara. Všechno je to svým způsobem neskutečně předvídatelné, vytažená snad odněkud z evropské (polské a švédské) smrtící školy, než od kapel z jejich země, ale já si nemohu pomoc a baví mě to. Užívám si tu pestrost, čerstvé mokvající maso, mohutné kytarové stěny a těším se i na klasické, stokrát zahrané postupy. Deska má bezesporu spoustu hluchých míst, i pár kilo vaty, ale mě to tentokrát nijak nevadí. Jako bych najednou viděl přes oceán nějaké tmavé oči, které mě sledují, rentgenují a hypnotizují. Album nemá žádný velký tlak, ani nic nikde nikoho nebolí. Zručnost muzikantů je také diskutabilní. Nějak vlastně ani nechápu, proč se mi „The Reckogning“ tolik líbí. Možná je to nadšení, touha po nedokonalé klasice, nevím. Je ale pravda, že poslední dobou mám čím dál tím víc plné zuby „pře-produkovaných“ desek a u amerických rouhačů oceňuji jinakost a neotřelost.


Jak se vlastně dají hodnotit alba, o kterých moc dobře víte, že jsou v podstatě jen lehce nadprůměrná? Už slyším ty hlasy kamarádů, známých, už si představuji ty šíleně odmítavé kritiky v časopisech. Možná jsem jen na několik dní přejedený špíny, hnusu a zloby. Uchyluji se tak ke křišťálově čistému, jednoduchému death metalu a s chutí hledím do průzračných očí zámořské hydry. Tady vás nikdo nebude zabíjet hudbou, ani vám nikdo nezpřeráží končetiny silou. Dočkáte se spíš bezděčného podupávání nohou, občasného zaujatého poslechu a jinak vám CD poslouží převážně jako neškodná kulisa k práci. Není to rozhodně málo, ale ani to není zrovna moc, abyste se dál touhle smečkou zaobírali. To zůstane asi jenom mě. Obyčejná, klasická black death metalová deska, která má ale zvláštní kouzlo.


Asphyx says:

Xeroderma are not satisfied with just the fact that would jump on today's modern technical deadly wave but rather relies on the atmosphere. They are not afraid to wipe the darkness and kick us even with a  thrash rhythm. Here nobody will kill us by music, no one will break a limb by strength. You'll see more unwitting stamping of feet. Sometimes unbiased listening is needed , otherwise the CD will serve mostly as a harmless backdrop to work. Plain, classic black death metal album that has a strange charm.



Seznam skladeb:

1. Day Of Reckoning
2. The Madness Of God
3. End Life
4. Underneath The Gods
5. The Remnant
6. Empire
7. Welcome To Hell
8. Sanctum



Čas: 40:11

 

Sestava/band:


Kris Maltenieks - Bass & Vocals
Jason Lalonde - Lead Guitars
Ernie Topran - Drums