středa 30. září 2015

Minirecenze/minireview - SOIJL - Endless Elysian Fields (2015)


SOIJL - Endless Elysian Fields
CD 2015, Solitude Productions

Už se zase prodlužují stíny, už opět stromy pláčou. Krkavci se houfují a čekají, až dostanou pokyn všechno zničit. Skřehotání, bědování a zima přichází. Mám tohle období moc rád. Pro mnohé je smutné a příliš sychravé, ale já si užívám samoty prázdných pěšin. Nikdo neruší, příroda se mnou rozmlouvá a samota je ten nejlepší stav duše. Vyjádřit podobné pocity a nálady umí málokterá kapela. Nováčci SOIJL jsou jedněmi z nich. Jejich prvotina je studená, velmi naléhavá a uklidňující. Zároveň ale drásá, bolí. Je jako bolavý zub, který vás zkroutí do uzlíku plného nervů. 

Švédové asi trávili spoustu času v nekonečných lesích jejich země, procházeli se podzimní krajinou a pak se pokusili zhudebnit smutek. Povedlo se. Jejich doom metal je sice klasický, odkazující na PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, SATURNUS, OCTOBER TIDE, ale to vůbec nevadí. Přistupuji k nahrávce jako nepopsaná kniha, jako čistý a neposkvrněný člověk. Jsou do mě zapisována slova o nekonečném soužení, o posledních věcech života, o nikdy nevycházejícím slunci. Temnota pohltila naše duše. Smrt je patrná v každém tónu. Dokonce i lehce "kýčovitý" obal plně naplňuje myšlenku odchodu z tohoto světa.

Doom metal v podání švédských SOIJL je velmi smutný. Pánové přesně vystihli náladu nekonečných procházek mezi náhrobky. Všude je smutek, tma a smrt. Z desky je cítit obrovské nadšení pro záhrobí. Nálada je pochmurná, skladby monumentální a bolestivé. Nechce se mi ani věřit, že je to první album kapely. Beru CD do ruky čím dál tím častěji a rád se nechávám unášet pomalými tóny "Endless Elysian Fields". Venku zase mrzne a do našich duší vstupuje nekonečná temnota. Album, které vám probodne srdce kouskem ledu!



Asphyx says:

Doom metal made by Swedish SOIJL is very sad. Gentlemen exactly described the mood of  endless walks among the tombstones. There is sadness, darkness and death everywhere. You can feel huge enthusiasm for the dead on the album. The mood is somber songs are monumental and painful. I can't even believe that this is the first album of the band. I take the CD to my hand more and more often, and I let me be carried by "Endless Elysian Fields." Outside it freezes again and the darkness is coming into our souls. The album, that will pierce your heart with a piece of ice!

úterý 29. září 2015

Recenze/review - BLACK BREATH – Slaves Beyond Death (2015)


BLACK BREATH Slaves Beyond Death
CD 2015, Southern Lord Recordings

Tvůj duch se náhle octne sám,
vzdán krypty šerým myšlenkám;
jediný z lidí nevyslídí
tajemství, které čas tvůj řídí.

(veškeré citace jsou z poezie Alana Edgara Poea, Duchové mrtvých, překlad: Josef Hiršal)

Už jsou tady, už přicházejí. Jsou jako temné stíny, mají protáhlé obličeje s ústy plnými červů. Kvílejí, natahují své kostnaté ruce a vaše uši proklínají den, kdy je slyšeli poprvé. Ozvěny odněkud z meziprostoru, z říše nemrtvých. Málokterá kapela dokáže podobné zážitky a pocity zhudebnit. BLACK BREATH to umí na výbornou. Opět, již na svém třetím dlouhohrajícím albu. Totální a absolutní underground. Kombinace starého deathu, thrashe, crustu, okultismu a satanských veršů. Syrové melodie, zahnívající hlas, nepřeberné množství zákeřných riffů. Kapela mě chňapla za ruku a stáhla rovnou do podsvětí. Ploužím se mezi stíny, umírám a opět se rodím, jsem ztracený. Ostrý, špinavý zvuk, jednoduché, ale návykové melodie. V Hádově říši se se toulají tisíce bloudících duší. Při poslechu jsem jednou z nich.

Buď tichý v pusté samotě,
opuštěn nejsi - netušíš:
duchové mrtvých, kteří tě
v životě znali, dlí ti blíž
i ve smrti a z vůlí svých
ve stín tě vhalí: Zůstaň tich!

Pusto je na duši, sychravo a smutno. Vzpínám ruce k nebesům a zase nikdo neodpovídá. Zatracený, pohozený za hřbitovní zdí. Tak mě všichni opustili. Prý prokletý, nehodný, uhranutý. Není divu, asi jsem si to zasloužil poslechem „Slaves Beyond Death“. Jsem touto deskou doslova zotročený, nemůžu se jí nebažit a jsem nucen ji neustále doslova rvát do hlavy. Uctívám tuhle kapelu jako nějaké pohanské božstvo. Hraje tak, jak se v devadestátých a osmdesátých letech hrávalo. Dokáže plně vyjádřit i mé pocity ze záhrobí. Vezměte několik kilo starých ENTOMBED, přidejte pár deka DISMEMBER, NIHILIST a všechno zamíchejte s NUCLEAR DEVASTATION, klidně i EXPLOITED, DISCHARGE. Doporučuji podávat ve tmě, v zimě a nejlépe na dubovém, plesnivém podnose vyrobeném z pravé poctivé rakve.



Noc - třebas jasnou - zastře mrak
a neshlédne víc hvězdný zrak
z nebeských trůnů, jež se skvějí,
smrtelným dány za naději.
Rudnoucích terčů prázdný tvar
změní tvá mdloba za požár
a na horkost, jež chtít tě bude
uvěznit navždy v síti rudé.

Když zazní do noci sólová kytara, kroutím se v křečích, nehty si rozdírám dlaně a modlím se, aby ta morbidní krása nikdy neskončila. Otevírám starou kryptu, usedám na mramorový sokl a pročítám donekonečna booklet. Havran přilétá na nedalekou větev a kráká jako o život. Je poslem, prvním vyslance samotného pekla. Přináší zhoubu, zjitřuje lidské zlo, stejně jako BLACK BREATH, jen s tím rozdílem, že jeho hlas je falešný a posměšný. Slyšte hudbu, která provokuje svojí nekompromisností, šíleným drivem i neskutečně velkým heavy feelingem.

Myšlenky k nezaplašení,
vidění k nepomizení
nikdy se z duše nevytratí
jak rosa, která trávu zlatí.


Nechce se mi dál psát, raději trávím dlouhé chvíle v šerosvitu, poslouchám, vnímám a hořekuji nad osudem lidského pokolení. V mé meditaci mi napomáhá novinka BLACK BREATH velmi zajímavým způsobem. Vždycky, když spustí první tón, ztuhne mi šíje, zahustí se krev a v kostech zamrazí. Můj příběh o této desce musí skončit, docházejí mi slova a stejně jsou mé pocity natolik osobní a zaujaté, že nedokáži psát ani s lehkým nadhledem. Jakoby mi na prsa sedla veškerá tíha světa. Jsem kusem masa, navěky zmraženým v podzemí. Jinak tomu nebude a ani žádnou změnu nežádám. Má krev je stejně dávno zkažená a srdce kovové. Stejně jako „Slaves Beyond Death“.

Vánek - dech boží - ztišil hlas
a nad vrcholem mlhy pás -
stín - stín - leč bez porušení -
je symbol jen a znamení.
Hle, jak se v kostrách stromů chví
tajemství věčných tajemství!

BLACK BREATH přicházejí s další deskou plnou stínů. Je syrová, ošklivá, nechutná, špinavá, surová a hrozně návyková. Pokud jste byli, stejně jako já kdysi prokleti old school death metalem, budete velmi spokojeni. Odehrává se zde podzemní obřad pro blahořečení samotného záhrobí. Svět je při poslechu černý, smutný a studený jako kusy ledu. Obraťe všechny kříže! Povolejte zlé duchy. Album mi připomíná básně Alana Edgara Poea. Je také smutné, zahalené tajemstvím a šílenstvím. „Slaves Beyond Death“ je deskou, která mě doslova uhranula. Je plná hnisu, krutých melodií a chorobného hlasu. Old school death metal, který trhá ze země krvavé kořeny zla! Absolutní a dokonalé inferno!


Asphyx says:

BLACK BREATH are coming up with the next CD full of shadows. It is raw, ugly, disgusting, dirty, brutal and terribly addictive. If you were, like me, once cursed with old school death metal, you will be very satisfied. It is going on an underground ceremony for the beatification the other world. When listening the world is to black, sad and cold, like pieces of ice. Turn all crosses! Call bad spirits. The album reminds me of a poem by Edgar Alan Poe. It is also sad, shrouded in mystery and madness. "Slaves Beyond Death" is a record that bewitched me. It is full of pus, harsh melodies and morbid voice. Old school death metal that is pulling up the bloody roots of evil from the ground! Absolute and perfect inferno!


Seznam skladeb:


01. Pleasure, Pain, Disease
02. Slaves Beyond Death
03. Reaping Flesh
04. Seed Of Cain
05. Arc Of Violence
06. A Place Of Insane Brutality
07. Burning Hate
08. Chains Of The Afterlife

Čas: 49:12

Sestava/band:



Neil Mc Adams – zpěv
Eric Wallace – kytara
Elijah Nelson – basa
Jamie Byrum - bicí

pondělí 28. září 2015

Recenze/review - LAID TO WASTE - Counterattack (2015)


LAID TO WASTE - Counterattack
CD 2015, vlastní vydání


Většinou bývám uzavřený a spokojený ve své death metalové kobce, ale jednou za čas je dobré otevřít víko od rakve a vylézt ven. To se pak rozhlížím po heavíku, doomu, případně mém srdcovém thrashi. V českých a moravských luzích jsem toho pro sebe ale našel málokdy něco dobrého. Většina kapel mi přijde stejná a poměrně nezajímavá. O to větší radost mám, že rovnou dvě smečky z Plzně dokázaly zaujmout moji pozornost. Prvními jsou již dříve recenzovaní 1000 BOMBS (recenze zde) a druhými jsou jako blesk z čistého nebe právě probíraní LAID TO WASTE. Ti se letos přihlásili se svoji prvotinou. A rovnou nutno podotknout, že velmi vyvedenou. Patřím do skupiny posluchačů, kteří vnímají desky jak ušima, tak svým již mírně kornatějícím srdcem a tady jsem měl už při prvním poslechu co dělat, aby mi nerupla aorta. 


"Counterattack" je jako úder pěstí přímo mezi oči. Dostanete ránu, chvilku vám jiskří před očima a pak se buď vzpamatujete a nebo padnete na záda a do říše snů. Rychlost zase jednou vítězí a jako bonus navíc dostanete spoustu pořádně ostrých melodií. Velmi výrazný a správně "nepříjemný" je řezající ječák mistra zpěváka (podobný ve vypjatých momentech mistru Blitzovi z OVERKILL). Ten je doplňován dalšími hlasy, více hlubokými a skandujícími. Celkově pak právě vokály odlišují tuhle smečku od spousty dalších. Vzory hledejte samozřejmě v osmdesátých letech. To by nebylo zase tolik zajímavé, podobných kapel je dnes, jako hub po jaderném dešti, ale LAID TO WASTE jsou přeci jen trošku jiní, zajímaví. Líbí se mi, že se toho nebojí a z desky díky tomu tryskají nápady a elektřina na všechny strany. Pánové jakoby měli tvůrčí přetlak a všechno to muselo ven. 



Výtku bych měl snad jen k určité vzájemné podobnosti jednotlivých songů. Takhle na koncertě to funguje výborně, z kompaktního disku se ale po nějaké době občas stává, že mé myšlenky začínají bloudit všude kolem. Zatím to mistři thrasheři tahají nadšením, energií a obrovským tlakem, mám ale trošku obavy, aby se nám do budoucna trošku nevyčerpali. Každopádně, jako celek je album opravdu skvělé a jsem moc rád, že vyšlo. Jen doufám, že se kapela vydá se svým ansámblem i za naše hranice a nedopadne jako většina českých skupin, které se jen navzájem plácají po ramenou na místních akcích. Myslím, že ostruhy by si mohli získat venku nemalé a ostudu by naší malé zemi rozhodně neudělali.




Čeští LAID TO WASTE a jejich první deska  "Counterattack" jsou pro mě velmi milou událostí. Novinka je od začátku až do konce ostrá, jako pořádně nabroušený skalpel. Očekával jsem nedodělaný materiál začínající skupiny, ale stojí přede mnou kapela, která může s klidem vyrazit i za hranice. Líbí se mi to nadšení, tlak a energie, která je cítit z každého tónu. Zatímco staré slavné smečky mnohdy přešlapují na místě, mladí vlci útočí. Rovnou a bez varování. Tohle album by mělo patřit do sbírky každého pravověrného thrashera. Pro mě osobně se jedná o překvapení tohoto roku. Natlakovaný thrash metal, který vám utrhne hlavu!


Asphyx says:

Czech LAID TO WASTE and their first album "Counterattack" are for me a very nice event. The news is sharp from beginning to the end like scalpel. I expected unfinished material from a starting group, but  the band standing in front of me can play concerts abroad. I like the enthusiasm, pressure and energy in every tone. While the old famous pack are often stagnant, the young wolves are attacking. Straight and without warning. This album should be in the collection of all orthodox thrashers. For me personally, this is a surprise of this year. Thrash metal that will tear off your head!


Skladby:

  1. Instru-mental
  2. Oldschool Nostalgia
  3. Lawless Vindication
  4. Laid To Waste
  5. Counterattack
  6. Evil Imperialist
  7. Moshed To Death
  8. Ripped To Shreds 

Čas: 28:28


Sestava/band:

  • Zdeněk Smrťák - baskytara, vokály
  • Sky - Kytara
  • Vojta - kytara
  • Ryan - bicí 

neděle 27. září 2015

Minirecenze/minireview - THE BLACK DAHLIA MURDER - Abysmal (2015)



THE BLACK DAHLIA MURDER - Abysmal
CD 2015, Metal Blade Records8


Melodický death metal jsem míval v provedení od THE BLACK DAHLIA MURDER rád někdy v roce 2003/2005 (druhé a třetí album je skvělé!). Tenkrát to bylo něco nového, neotřelého a dovedlo nás to zvednout ze židle. Neznám styl, který by tak uhynul, jako právě smrtící kov doplněný melodiemi. Sem tam se povede sice nějaké smečce opentlit studené melodie lehčí progresivitou, případně nahrát skvělé retro, ale příliš jich není. Možná snad jen občas ještě dnes recenzovaná skupina. Tuhle partičku šílenců sleduji od jejich počátků a abych pravdu řekl, pokaždé mě dovedla alespoň něčím zaujmout. Kapela, možná protože je americká, přistupovala ke své tvorbě vždycky trošku jinak. Hodně tomu přispíval velmi výrazný zpěvák Trevor Strnad, který je jasným poznávacím znamením téhle smečky. Letos je pro mě ale jejich novinka "opět" velmi zvláštní a většinou nestravitelná. 

Od prvních okamžiků mi v hlavě naskakuje tisíc důvodů, proč se mi album nelíbí. Je to  od poslední desky stále stejné - zvuk je takový divně hlasitý, nápadů také příliš není. Zkrátka a jednoduše, mohl bych napsat pár odstavců o absolutním propadáku. A nikdo byste se mi asi nedivili. Ale já tak zatím neučiním, i když naděje opět umírá poslední. Pořád mi nejvíc v tvorbě těchto maniaků vadí hlavně odezvy metal core/hard coru, stylů, na které jsem povětšinou stejně alergický jako na country. Jenže světe div se, nakonec jsem si pro sebe přeci jen sem tam něco málo našel. Songy jsou sice velmi podobné, Trevor štěká opět stejně jako vzteklý pes, ale určitou energii zde lze přesto alespoň někdy vypozorovat. Není jí pro mě mnoho, ale přeci jen, album do koše zatím "nevyhodím". Dám mu "s výstrahou" ještě chvilku šanci. A to přesto, že mám v některých momentech na rukách doslova kopřivku:))

THE BLACK DAHLIA MURDER dál pokračují ve své kdysi nastavené cestě. Album je hrozně nahlas, nápadů zde moc také není a když už, tak jsou stále stejné. Přesto jsem si pro sebe našel to dobré. Líbí se mi ta energie, tlak a síla. Nebudu mít na poslech chuť příliš často, ale sem tam si ho asi pustím. Na mě je to příliš uřvané, monotónní a nezáživné. Můj názor je tak mnohdy velmi rozdílný. Jsou chvíle, kdy si novinku pustím rád, ale jsou i momenty, kdy bych CD raději zničil. Zvláštní nahrávka. "Abysmal" mě přesvědčil tak na půl. Pánové už měli lepší chvilky, ale i tak se nejedná o vyložený průšvih. Víc dodávat asi netřeba.




Asphyx says:


THE BLACK DAHLIA MURDER go on with their journey. The album is terribly loud, there aren't too many ideas and they are still the same. But I found there something well for me. I like the energy, pressure and power. I won't listen this album very often, but sometimes I'll have fancy for it. For me too much screaming, monotonous and boring. My opinion is often very different. There are moments when I like the news, but also moments when I would rather destroy the CD. A special record. "Abysmal" convinced me half. Gentlemen had better moments, but it isn't no shit. There is no need to continue.

https://www.facebook.com/theblackdahliamurderofficial
http://www.tbdmofficial.com/
https://www.youtube.com/user/blackdahliamurdertv
http://www.metalblade.com/us/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sedmý – vinylové šílenství


Příběh sedmý – vinylové šílenství


Nejvíc vinylů jsem podědil. A pak získal v době, kdy je všichni prodávali. Odvezl jsem je na chalupu a tam pořádám jizerské poslechové večery. Venku šumí les, v dálce šukají kočky a všude smrdí kamna. Neznám nic lepšího, než když si sednu do křesla, natáhnu nohy do výšky, která dělá dobře mé křečové žíle a odeženu všechny pryč. Svět je náhle jaksi čistší. A to nejsem nijakým příznivcem gramodesek. Chápu to šílenství, sám jsem ho zažil, ale podléhám mu jen na horách. Jsem pak nostalgický, jako stará bába, opatrně obracím strany a neustále opravuji gramofon. Býval na tuhle práci jeden místní blázen, jinak obsluha vleku, který vždycky přišel, slintal, všechno nám snědl a pak rozebral a složil gramofon. Jenže umřel a musím to dělat já.

Úplně nejlepší je, když mi jde pára od pusy a musím zatopit v kamnech. Mám rád ten chlad a staré desky. Patří tak nějak k sobě, stejně jako zatuchlina, usazená ve všech zákoutích přes sto let staré chalupy. Usmívám se a nereaguji na výkřiky mé ženy o tom, že tam umrznu, že jsem starej blázen, proč si chodím číst nahoru. Patří to všechno tak nějak dohromady, v jeden jednolitý celek. Umím si hudbu vychutnat klidně i na mp3 přehrávači, ale tady je to zkrátka jiné. Zvláštní. Naplňující. Osobní. Nebudu asi nikdy maniakem, hledajícím po bazarech vzácné kousky, ani nijak nebudu sbírku rozšiřovat, ale rád se vždy do téhle časové konzervy vrátím. Jsou věci, které se nemají měnit a tak doufám, že až zase přijedu, otevřu veškerá okna a pustím dovnitř zimu, bude všechno jako dřív. 



Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (levý sloupec na stránkách):


sobota 26. září 2015

Nový desing/new design - blog DEADLY STORM!


Zdravím přátelé,
tak a je to tady...vzhledem k tomu, že se za ten necelý rok rozjel můj blog až neuvěřitelně, byl jsem "nucen" přistoupit ke změně designu. Použita je zcela nová šablona, s tím, že si ji postupně budu vychytávat a odlaďovat. Nečekejte zázraky, ani klasické stránky, to já nikdy mít nebudu. Jsem jen fanoušek, nadšenec, maniak, kterého baví o muzice psát a hlavně ji poslouchat. Tak doufám, že se vám u mě bude i nadále líbit a že se budete vracet v tom až překvapujícím množství jako doposud.

Články by teď měly zůstat na titulní stránce přeci jen o něco déle. Další postup bude následovat, ale bude pozvolný, asi i pomalý (kupříkladu některá tlačítka nebudou zatím fungovat a to do té doby, dokud neseženu nějakého ochotného a schopného web designéra), tak prosím o trpělivost. Nová éra DEADLY STORM začíná! Díky moc všem za podporu a kladné reakce, opravdu si toho moc vážím! 

Jakub zvaný Asphyx!

DEADLY STORM BLOG is in reconstruction now, please, be patient! Thank you!



Photogallery – AVULSED, NATRON, PRION, LA SANGRE – club Modrá Vopice – Prague – 24.9.2015


author of photos – Michal Radoš
-       for original size click on photos
-       pro zvětšení klikněte na fotky

LA SANGRE












PRION


















NATRON






















AVULSED










































FANS


Mr. Asphyx and Prion
Mr. Asphyx and Dave Rotten - Avulsed