úterý 12. ledna 2016

Minirecenze/minireview - CATTLE DECAPITATION - The Anthropocene Extinction (2015)


CATTLE DECAPITATION - The Anthropocene Extinction
CD 2015, Metal Blade Records

Při procházení restů z minulého roku jsem zjistil, že jsem na svém blogu ještě nepsal o poslední desce kalifornských maniaků CATTLE DECAPITATION. Není divu. Je to totiž hodně náročný poslech, tedy alespoň pro mě. Pánové se své práce chopili pěkně progresivně a tak na novince můžete nalézt jak death metalové pasáže, tak lehké rockové chvilky, sem tam něco toho grindu, ale třeba i čistý, vypjatý hlas, který mě zpočátku od poslechu poměrně odrazoval. Při každé nové desce si u téhle smečky musím znovu zvykat na nové a nové věci. Je to pěkně nevypočitatelná skupina, to vám tedy povím. Tentokrát u mě uzrávala přes půl roku, abych byl vůbec schopen napsat pár slov. Lepší je totiž poslouchat, než tvořit věty. "The Anthropocene Extinction" mi připomíná nějaký nezávislý, hodně zmatený film, který při prvním shlédnutí odsoudíte, protože mu nebudete rozumět. Zároveň vás ale znovu láká, jeho přitažlivost je právě v té komplikovanosti. Posluchač, divák má pak neodbytný pocit, chtít vše pochopit. Dává si jej znovu a znovu do hlavy, přemýšlí nad ním a nakonec podlehne. Přesně taková byla má setkání s recenzovanou novinkou.

Ono to snad ani není album, jako spíš umělecké ztvárnění o lidské apokalypse. O tom, že naše civilizace zanikne, se mluví od doby, kdy lidé vypustili ze svých úst první slova, ale tentokrát mi při poslechu přijde, že je to opravdu už hodně blízko. Poslední zhasne a položí lopatu, kterou si vykopal vlastní hrob! CATTLE DECAPITATION jsou hodně originálním, velmi zajímavým tělesem, u kterého jsou zcela protichůdné názory na jejich hudbu úplně normální. Jejich muzika zkrátka vyvolává emoce a když si k tomu ještě připočtete šokující obal, myslím, že spousta z nás má před sebou opravdu velké sousto. 

Skladatelsky se kapela pohybuje někde v oblastech, jako třeba takoví GOJIRA, LEPROUS, GORGUTS, a spousta dalších progresivních smeček. Ta přirovnání berte s nadhledem, zrovna tahle skupina je natolik nezařaditelná, že si můžete doplnit v podstatě kohokoliv, kdo dělá "těžkou" hudbu. V druhém songu lehce zazáří můj oblíbenec Phill Anselmo. A album samozřejmě dodnes rozděluje fanoušky na spousty táborů. Každý má na tyhle šílence svůj mnohdy velmi vyhraněný názor. Osobně mě nakonec přesvědčili, vytřeli se mnou podlahu a nakonec mě pověsili na náměstí jako při středověkém lynčování. Ale trvalo to a mnohá setkání nebyla z nejpříjemnějších.

"The Anthropocene Extinction" je albem, které v sobě obsahuje krvavou karmu. Je složité, náročné na poslech a nedá vám nic zadarmo. Pokud ale vytrváte a podlehnete, budete nakonec odměněni skvělým zážitkem. Nahrávka je to velmi pestrá, se skvělým zvukem a produkcí. V určitých pasážích mi sice vadí čistý vokál, ale není to pro mě nic zásadního. Deska je to velmi moderní, svěží, komplikovaná a složitá. Užijí si ji asi nejvíc všichni ti, kdo chtějí u hudby také přemýšlet. Progresivní, extrémní album, které nezná slitování!



Asphyx says:

"The Anthropocene Extinction" is an album that contains bloody karma. It is complex, difficult for listening and it doesn't give you anything for free. But if you stay and succumb, you will eventually be rewarded with a great experience. The recording is very varied, with great sound and production. Although, in some passages there is clean vocal that bothers me, but it isn't nothing cardinal for me. The album is very modern, fresh, complicated and complex. It will enjoy most all those who wants to think about the music as well. Progressive, extreme album that knows no mercy!