neděle 6. března 2016

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh třicátý první - Za všechno můžou Saxon!


Příběh třicátý první - Za všechno můžou Saxon!

Nosit mezi tuhle thrashovou zvěř nějakou muziku, která nebyla zahraná ve stejném (našem) stylu, bylo jako házet vepřové po veganech. Nikdo mě většinou nevnímal. Mám odnepaměti neskutečnou touhu objevovat i nové, do té doby mně neznámé kapely. SAXON jsem přinesl do panelového království já, říkejte si, co chcete, ale je to pravda pravdoucí. Pamatuji si to poměrně přesně. Jedna mánička mi totiž na brigádě, na které jsme vynášeli z kanálů zaschlou barvu pod lakovnou v boleslavské škodovce, neustále o těchto Britech básnila. Klepával jsem si na čelo a rozvážně k tomu o svačině přikusoval chleba s omeletou a hořčicí, co mi dávala s sebou máma. 

Jdu hezky pomalinku, vychutnávám si krásný slunečný den. Mířím, kam jinam, než na panely. V kapse mě hřeje kazeta „Solid Ball of Rock“ od firmy Asta Records, o které mylně ještě několik dalších let tvrdím, že je to originálka. Nebyla, ale omluvou budiž velký obnos peněz, kterou jsem za ní dal. „Tohle ti nepustím, to je heavík a my jsme thrasheři“: odmítne Prcalík vložit nosič do přehrávače. Jsem uražený a čekám, až většina lidí vypadne pryč. Pomalu se stmívá a u Michalovické putny padá sluníčko postupně do řeky Jizery. Rudé, příjemně teplé. Jana se ke mně přitulí a pak mě poprosí, abych jí tu novou kazetu pustil.

„Solid ball of rock, solid ball of rock, solid ball of rock crashing out of the sky…“: rozléhá se krajinou a já nejednou zjišťuju, že se ocitám přesně v tom rauši, jako u thrashových kapel. Jana pak dlouho hovoří o tom, že jsem vypadal, jako bych právě spatřil Panenku Marii. Bylo to hodně podobné. Zrodila se tenkrát další hudební láska na celý život. Ten starej plesnivej vlasáč, co slintal, měl vypitej mozek a byl línej jak veš, měl v tom šíleném kanále na brigádě pravdu! Druhý den do továrny skoro běžím, abych to tomu bláznovi sdělil, ale odjel prý na Slovensko. Už jsem ho nikdy neviděl, ale Saxon mi zůstali. Doplnil jsem si diskografii dalšími polskými kazetami a strávili jsme spolu spoustu krásných chvilek.

„Hele, vole, nemáš nějakou kazetu, která by se líbila holkám?“: ptá se mě o několik dní později Kytka. Automaticky předávám dopředu nahrané Saxon. Byl jsem jak nějaký propagační referent, když se mi nějaká kapela líbila, udělal jsem pár kopií a předával je automaticky ostatním. Někdo se chytl, jiný ji odložil, ale člověk měl v ruce něco hmatatelného. Ostatní dělali to samé, ale abych soudně přiznal, největší kopista jsem byl já, to si musíme říct na rovinu. „Funguje to!!!!!“: řve na mě ještě ten večer z okna svého balkónu Kytka, který právě strávil s jednou dívkou pár moc hezkých chvil. Kývu uznale hlavou a seznamuji se s jeho novou přítelkyní. Mirka má takový ten neustále vyplašený výraz. Je to ale hrozně hodná slečna, která by se pro nás rozkrájela. Vrtá mi to hlavou a několik dalších měsíců se pokouším balit děvčata stejným způsobem. A ono to opravdu funguje! Pokud z nich většina byla při puštění třeba takových Sodom vyděšená k smrti a mnohdy mě označila za zvíře a jedna dokonce za vraha, tak Saxon jsou pravým opakem. Je v nich něco vznešeného, uklidňujícího. A dívky jsou pak povolnější.

Stejně jako každého mladého kluka mě holky samozřejmě hrozně bavily. Rád jsem se jimi obklopoval, balil je, předváděl se. Dokonce jsem si od pár lidí vysloužil přezdívku Samec. Byl jsem v tom samozřejmě nevinně. Sváděl jsem to na Saxon, ti mohli za všechno. 



Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):