ABYSSUS – Into the Abyss
CD 2015, Memento
Mori
Řecko
je pro mě v současnosti velmi zajímavou zemí. Tedy pokud se týká jejich
přírodních krás, lidí a hlavně death metalu. Poslední dobou se zdá, že tento
styl v této krajině zažívá svou renesanci. Většina kapela je sice brutálně
death metalových, případně blackově špinavých, ale najdou se i tradiční, old
school death metalové. Jednou z nich jsou maniakální ABYSSUS. Ti se zhlédli v tvorbě slovutných OBITUARY (a sem tam
starých SIX FEET UNDER) a podřídili tomu vlastně vše. Hudba je opravdu hodně
podobná, dokonce i frázování zpěvákovo je skoro stejné, jako má John Tardy.
Nabízí se tak ihned myšlenka, celou smečku zavrhnout do největšího podzemí se
slovy o kopírování. Není to tak úplně pravda. Jednotlivé odlišnosti sice
poznají jen ti nejcitlivější posluchači, ale i přesto si myslím, že zrovna
tahle skupina by mohla zaujmout staré poctivé fanoušky natolik, že by ji
poctili alespoň několika poslechy. Muzika zde totiž hezky odsýpá, nikdo si na
nic nehraje. ABYSSUS jsou mi jednoduše sympatičtí svým projevem a vlastně i
zvukem.
Pod
olivovníky se válí opuštěná mršina. Slunce pálí a máte pocit, že se vám za
chvíli zadřou klouby ve svých jamkách pískem. Vrásčitá stařena pozvedá svoji
ruku a ukazuje vám směr, kterým jít. Ano, tady někde je vchod do Hádovy říše.
Stačí překročit pár omšelých kamenů, neupadnout přes propletené kořeny a budete
tam. Člověk by ani neřekl, že tahle vrátka, jak vystřižená z dětských
románů, jsou dveře do samotného pekla. Zavržou v pantech, ovane vás zápach
hniloby a najednou máte pocit, že sem patříte odnepaměti. ABYSSUS právě pořádají jeden ze svých nekonečných koncertů,
podupáváte si u toho do rytmu a těšíte se na kotle s rozžhaveným kovem. Až
mě jednou pověsí v podzemí na řetězy a budou mě mučit za mé hříchy, bude
mi dobře. Do ohnivé lázně chci vstupovat očištěný a srovnaný sám se sebou.
Pohřebnictví má v Řecku, zdá se, velkou tradici. Prostředky, které kapela
volí, jsou sice již mnohokrát použité, ale to by se dnes dalo říct i o
kapelách, které mnozí považují za novátorské.
První
deska bývá pro kapelu vždy velkým úspěchem, radostí z odvedené práce a
mnohdy trpí mladickými nedostatky. ABYSSUS
ale již nejsou úplnými nováčky, mají na svém kontě od roku 2011 několik
splitek, EP a i když je novinka první dlouhohrající, věci jako zvuk a produkce
jsou v pořádku. Jediný menší problémy bych viděl v tom, že se
skladatelsky příliš drží při zemi. Pánové sice odříkávají poctu starým pořádkům
upřímně, s nadšením a odhodláním, ale chybí mi zde kousek zla a energie
navíc. Možná to bude jen můj dojem, ale já bych příště poprosil té plesniviny
trošku navíc. A abych nezapomněl, tak klidně mohou přihodit několik kilo tmy a
chladu. Potom bude vše v úplném pořádku a kapela dojde mého blahořečení.
Pro tentokrát odpouštím drobné nesrovnalosti, oprošťuji se od lehkých, mě
nepříjemných věcí a nakonec si album vlastně docela užívám. Uzavřu se do své
death metalové ulity, naladím se na smrt a pak to přijde samo. Ona v téhle
desce síla je, jen je ukryta pod lehkým nánosem nevýraznosti.
„Into the Abyss“ je
dobrým, klasickým death metalovým albem. Nápady jsou sice mnohdy velmi podobné
se slavnými OBITUARY, ale pokud nad tím přivřete oči, naleznete pod povrchem
slušné tradiční nápady. Nahrávka mě sice nijak nebolí, ani nešokuje, ale je to
dobré řemeslo a to se cení. Příště bych kapele doporučil, aby trošku
zapracovala na ostrosti a průraznosti. Potom bude vše v nejlepším pořádku.
U nás v záhrobí si ale už ABYSSUS
své ostruhy vysloužili. Líbí se mi celkový přístup, krásný obal i určitá
patina, kterým jsou skladby pokryty. Smrt je už opravdu velmi blízko. Chybí už
jen kousek a smete vás obrovskou silou. Album bych zařadil někam do lepší
poloviny, co loni bylo vydáno, ale na první ligu to zatím není. Budu se ale
těšit příště, zrovna v téhle smečce cítím velký potenciál. Old school
death metalové album, které je zlé a ošklivé tak na sedmdesát procent. Dobrá
práce!
Asphyx says:
“Into the Abyss” is the good classic death
metal album. Sometimes there are similar ideas as with OBITUARY however, if you
pass it you can find a lot of traditional ideas under the ground. Although this
album does not shock or hurt me, I can feel the good work and that´s what
counts. Maybe I would suggest to work a little bit more on sharpness and
forcibility, then everything will be better. ABYSSUS already have their spurs
in the other world. I like the attitude, the great cover and also the patina
which covers all the songs. The death is very close right now. There is only
one little step and we all will be throw down by this enormous power. I would
say that this album is in a better half on a scale of albums which were
published last year. But it´s not the first league, not yet. I´m looking
forward to another album because in this band I can honestly feel a big
potential. This is an old school death metal album which is bad and ugly for
like 70%. GOOD JOB!
Seznam skladeb:
1. Into the Abyss
2. Across the Fields of Death
3. Echoes of Desolation
4. Intent to Kill
5. Revenge
6. Those of the Unholy
7. Enthrone the Insane
8. Visions of Eternal Pain
9. R.I.P.
10. The Ritual
Čas: 39:22
Sestava/band:
Kostas
Analytis – zpěv
Panos
Gkoumpaliotis – kytara
Costas
Ragiadakos - basa
