DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 30. dubna 2016

Minirecenze/minireview - EPIDEMIA - Leprocomio (2016)


EPIDEMIA - Leprocomio
CD 2016, Satanath Records

Ekvádorský příspěvek do death metalového podsvětí je krásnou ukázkou toho, jak je dobré se snažit objevovat stále nové skupiny. EPIDEMIA hrají už od roku 2003 (s dlouhou přestávkou 2003 - 2012), ale já o nich neměl dosud ani páru. Letos znovu, jako nějaká bájná hydra, se opět probudili k životu. Pánové přicházejí se syrově krutou novinkou "Leprocomio", která by mohla potěšit ucho nejednoho old schoolově naladěného metalisty. Tihle maniaci hrají to, co umí nejlépe. Ošklivý, surový a neučesaný hudební teror, proložený tunami mrtvol. Společná setkání jsou tak neskutečně přitažlivým masakrem. Krutým, ale s krvavě rudou aurou lidského hnusu. Mě osobně tahle deska oslovila svojí nehostinností, brutalitou a určitou silou, kterou je možno vypátrat ve všech skladbách. 

Stylově se pohybujeme někde v hájemství CANNIBAL CORPSE, INFERNAL TORMENT, SUFFOCATION, INFERNAL BLEEDING, PYREXIA. Sem tam vysvitne jako světlo na konci tunelu nějaká odlehčená melodie, ale jinak se jedná o čistě anti humánní záležitost. Hudba je zde hrána bez jakýchkoliv příkras, berliček nebo moderních propriet. Naopak, jde se rovnou na věc, pižlá se tupým rezavým nožem. Riffy mě zasahují přesně, ostře, nekompromisně, způsobem, který mi u brutálního death metalu vyhovuje asi nejvíc. Taková "devadesátková" klasika, dalo by se také říci, ale s totálním nasazením a prašivinou v zádech. Hudba zde evokuje temný podchod ve vašem městě, kde nedávno pobodali nevinného člověka. Smrt je všude kolem a proto je pro mě album "Leprocomio" až magicky přitažlivé. Na nic si totiž nehraje, je hororovým filmem, vašimi nočními můrami. Masakr!

EPIDEMIA nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytnosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!


Asphyx says:

EPIDEMIA gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butchers know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good! 


Album Line-up:
Adrián Salazar - Vocals
Juan Cahuasquí - Guitar
Roberto Amores - Guitar
Daniel Murillo - Bass
Daniel Villarreal - Drums

Track list:
1. Leprocomio
2. Retribución Homicida
3. Redención Del Engendro
4. Miseria Introspectiva
5. Agonistes En El Inframundo
6. Cadáveres Poseídos
7. Necroticismo
8. Existencia Repulsiva



pátek 29. dubna 2016

Recenze/review - GRAVEBOMB – Rot in Putrid Filth (2016)


GRAVEBOMB – Rot in Putrid Filth
CD 2016, vlastní vydání

Rozkopl jsem hromadu stehenních kostí. Ozval se nepříjemný, lámající zvuk, který se rozléhal chodbami ještě dlouho poté, co jsem už dávno skládal do polic nové lebky. Přišla mi zrovna zásilka a to vždycky nevím, kam dřív skočit. Zase nějaké válka, říkali mi - a my se tady v kostnici můžeme přetrhnout. Ještě že máme švédský death metal, ten nám pomáhá se z toho všeho zmaru nezbláznit. V rohu místnosti, na hrubě otesaném podstavci mám svoji hi-fi věž, kterou krmím už dlouhá léta smrtí. Dnes byl čas na něco fajnového, na nějakou morbidní dobrotu. Moje oko padlo na novinkovou prvotinu mladíků GRAVEBOMB. Nastavil jsem si pečlivě volume i ekvalizér na smrtící kov, zapnul play a můj svět na dlouhou dobu zčernal. Nečekal jsem od nováčků na scéně takové zlo a špínu. Jako bych se skokem vrátil do devadesátých let, do doby, kdy jsem v kostnici začínal. Pro nás, šedivé vlky, je to hodně silná a návyková deska.

Kapela pochází z Gothenburgu a její práce je typickým odkazem švédského death metalu devadesátých let. Nejvíc styčných bodů jsem nalezl s kapelou INTERMENT, doplnit si ale můžete i ENTRAILS, NIHILIST, DISMEMBER, NOMINON, ale třeba i takové THE CROWN. Je to underground, je to chřestivě studené, zahrané se šíleným zápalem a uvěřitelností. Mám opravdu při poslechu pocit, že jsem se vrátil po časové ose zpět do svého mládí a opět se přehrabuji v pradávných kazetách. U GRAVEBOMB mám neodbytný pocit, že jejich hudba v sobě obsahuje vše potřebné k tomu, aby mě rozsekala na malé kousky. Také se tak děje, skladby si doopravdy užívám, i když vím, že podobných retro kapel je dnes velká spousta. Zmiňovaní Švédové se ale v té obrovské konkurenci rozhodně neztratí. Album má neskutečně úderný zvuk, je prašivé, ošklivé, přesto melodické a zákeřně přitažlivé.


Několik dalších směn jsem trávil poslechem „Rot in Putrid Filth“. GRAVEBOMB mi dodávali odvahu a sílu pro moji nelehkou práci. Najednou jsem chodil do kostnice s chutí a drtil za zvuků pravého nefalšovaného švédského death metalu kosti s radostí z dobře vykonaného díla. Začali jsme s nahrávkou patřit neodmyslitelně k sobě, jako dva bratři, jako partneři. Určitě víte, o čem píšu. Pro mě se zkrátka jedná o desku, kterou jsem si vybíral k poslechu stále častěji, užíval si ji a po nějakém čase znal každičkou notu, každý tón. Vypěstovali jsme si spolu zdravý, i když temný, vztah, který přerostl do až morbidních rozměrů. Mám rád, když je mi hudba servírována hezky po lopatě, narovinu. Oceňuji, když se sází na dobrou skladbu a muzikanti se jen tak nepředvádějí. GRAVEBOMB by mohli zaujmout stejně naladěné jedince, jako jsem já. Jestli má být tohle prvotina kapely, tak už teď se těším na další pokračování. Old school švédský death metal se zdá být stále živý. Pokud budou existovat podobné smečky, neměl bych o to strach.



„Rot in Putrid Filth“ je silná deska, plná klasických švédských postupů. Znovu otevírá dávno zahojené rány, drtí vše živé a drásá až do krve. GRAVEBOMB již podruhé vystoupili ze záhrobí, aby nám předvedli prvotřídní death metal čerpající z devadesátých let a přidali k tomu současný zvuk. Tančí se opět na otevřených hrobech, vzývají se temné síly a obětuje se těm největším death metalovým bohům. Album je drsné, kruté, narvané po okraj energií a ledem. Kolem praskají víka od rakví, za náhrobkem se na vás směje samotná smrt a láká vás k poslednímu tanci. Beru do ruky svůj oblíbený krumpáč, nasazuji sluchátka na uši a moc dobře vím, že dnešní den se mi bude pracovat o hodně lépe. Mám ve zmrzlé zemi vykopat nekonečnou řadu hlubokých hrobů. Žádné urny, žádný pohřeb žehem. Hezky poctivě, pomalu, s dlouhým pohřebním loučením, taková je letošní nahrávka. Tradiční, upřímná a řezající jako kousky ledu zaryté do čerstvého masa. Old school švédský death metal té nejvyšší kvality!

Asphyx says:

„Rot in Putrid Filth“ is a strong record, full of classic Swedish procedures. It opens wounds healed for a long time, crushes all living and scratches to the blood. GRAVEBOMB appeared from beyond for the second tome to show us first-class death metal drawing from 90th and they added the current sound. We are dancing in open graves again, they are invoking the dark forces and sacrifice to the biggest death metal gods. The album is rough, cruel, crowded to the brim with energy and ice. The lid of the coffins are cracking, behind a tombstone the death is laughing and attracts you to the last dance. Traditional, honest album, cutting like pieces of ice dugging into fresh meat. Old school Swedish death metal of the highest quality!


Seznam skladeb:

01. Intro
02. Parasite Spawn
03. Sulphur Salvation
04. Animal Hunger
05. Morbid Machine
06. Sentenced To Beheading
07. Hack The Heads Off The Preachers
08. Funeralizer
09. Possessed
10. Killing Apex
11. Prime Directive

Čas: 41:33

 

Sestava/band:


Guitar/Vocals: Petter (Ex-Sulphur Dreams, Ex-Arcosolium) Guitar: Patrik (Ex-Saora, Teeth Of Emulation) Bass/Backing vocals: Sven Drums: Leon (Sonic Assault, Degenerationen)
https://gravebomb.bandcamp.com/

Few questions – interview with GRAVEBOMB


Few questions – interview with GRAVEBOMB 

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ? 

We started around winter 1,5 years ago, after Patrik and Petter talked about starting an old school swedish death metal band together. We wanted to make music with the 90's Stockholm sound, but make it our own way. We love the brutality of it mixed with lyrics and melodies you can actually remember and sing along to. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

We were recording at Fvck Life Studios in Trollhättan (which has since been closed down), because Fred there had made a really awesome job on Aggrenation's latest album. We wanted to get that same dirty, unwashed sound rather than the really clean production that has become more and more popular withing metal nowadays. Fred was also the one to do the mixing of the album. The mastering was done by no one less than Tomas at Sunlight Studio!


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

All in all​it will be about 1500 CDs and 500 LPs released through different indie labels in a few weeks, but for now it's a digital release. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with ? 

Mostly Petter and Patrik write the lyrics, and honestly we just try to write about badass things like cannibals, beheadings, burning churches and even Star Trek. As long as it's over the top and gory we will write about it and make it work!

cover
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Patrik has his own graphic design studio called Chainsaw Design that makes all our art, the logo, album cover and so on. We think social media is important mostly because that's how fans contact us, and we always wanna talk to them and hear what they think. 

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

We have chosen to release it ourselves on Spotify and iTunes because we grew impatient and wanted to get our music out there. Really the labels we have chose us sort of, and while we are still in the process of getting it released in physical mediums we are very happy so far.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

Obviously Morbid Angel and Autopsy, Entombed, Dismember, Asphyx and other oldschool bands, but also newer ones like Bloodbath and Hail of Bullets to name some. But The Crown is the absolute biggest inspiration when we write lyrics. They have always been the masters of balancing between completely ridiculous lunacy and absolute badassery! 

Did you send your record to some Labels ­ which are the labels? How was the response? 

We sent it out to all the death metal indie labels we could think of, and the responsen have been overwhelmingly positive. We are still negotiating with a few, but we will release the album through Sound of Records, Magik Art and Morbid Bastard to name some. 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We have only played a few gigs so far, mostly we have been writing, rehearsing and producing. But our most fun gig was definitely last summer with Entrails, Nominon and Void in Växjö. Really nice guys and we got Penki from Entrails (and Void) to come up and do vocals for us on the last song which was a cover of Eaten by Bloodbath. Great times!


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

We hope to get out on the road in Europe, hopefully with some other bands from the same genre. I don't know if we have any real plans other than make more music and have as many people as possible listen to our music. We have gotten a few suggestions from other bands to do splits with them so who know what the future holds! 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

Easiest way to reach us is our facebook page www.facebook.com/GravebombBand

Thanx for the interview. 

Thank you so much! Cheers from Gothenburg, Sweden. In HM­2 we trust!

www.facebook.com/GravebombBand
https://gravebomb.bandcamp.com/

čtvrtek 28. dubna 2016

Report, photos, video – CANNIBAL CORPSE, KRISIUN, HIDEOUS DIVINITY – club MeetFactory, Prague – 27. 4. 2016

Cannibal Corpse
OSTATNÍ FOTKY  ZDE / OTHER PHOTOS HERE
 – author of photos Jakub Asphyx

Kanibalismus je požírání jedinců vlastního druhu. Autofágie je pak pojídání sebe sama.

Pro nás, lidi používající mobilní telefony, facebook, Google+, auta, letadla i rakety je to ohavná záležitost. Napnutě koukáme na hororové filmy, kde se všichni pojídají navzájem. Zvedá se nám žaludek z fotky vraha, který přistoupil na nabídku úchyla, který se chtěl nechat sníst. Jenže ono to bývalo kdysi jinak. V dobách, ne zase tak dávných, si jednotlivé kmeny brali srdce porobených válečníků, případně v časech hladomoru ochutnali svého bližního. Odsuzujeme to, ale zajímalo by mě, co bychom dělali, kdyby nám na půl roku vypnuli elektřinu. V tomhle lidskému druhu zase tolik nevěřím.

Krisiun
Koncert CANNIBAL CORPSE pro mě byl určitou muzikoterapií, zážitkem, potřebným k tomu, abych se tady v Čechách (v Czechii nebo jak se tomu Kocourkovu zrovna říká) nezbláznil (nebo lépe neposral). Je to úžasné, vzít si zase do kapsy starý „chlastací“ mobil s třemi funkcemi, vyrazit s kolegou Michalem (díky za odvoz, my brother from hell!), který má podobné názory na svět a cestou "to všechno" v autě probrat. Nechodím do kostela, já jim to nevěřím, chodím na koncerty, tady mi je mezi podobně „naštvanými – veselými - prokletými“ dobře.

My, kteří známe CANNIBAL CORPSE od dob „Eaten Back to Life“ a nejsme žádné death metalové rychlokvašky, víme na co se těšit. K tomu KRISIUN, kteří vydali loni skvělé album a jako bonus navíc italští HIDEOUS DIVINITY – ti mě zase před dvěma lety uhranuli a už nepustili. Trošku mě jen mrzelo místo konání. Já prostě nemám rád MeetFactory, tamní barmany, i to jejich hnusné pivo Budvar (a ještě předražené). Nelíbí se mi ani, jakože moderní industriální výzdoba, je to takové to umění, jako když se jdete vysrat a k tomu si vezmete větrák. Nad plátnem, plným exkrementů pak sáhodlouze diskutujete s fousatými a plešatými maníky v kostěných brýlích, cože by to mohlo znamenat. „Kanibalové“ ale byli velkým lákadlem (a to jsem se několikrát zařekl, že už tam nepáchnu). Řečí ale bylo už dost, jdeme na hudbu.

Cannibal Corpse
Celý masakrální večírek odstartovali HIDEOUS DIVINITY – italský technický death metal, který buď milujete nebo jde mimo vás. Já šel najisto. Bylo to maso, tenhle kmen maniaků hrál esenci toho nejlepšího z IMMOLATION, DEEDS OF FLESH, MISERY INDEX, HOUR OF PENANCE apod. Italští techno - deathaři ale nezapomínali ani na hrubé, neotesané melodie. Navíc pak, jako bonus pro fajnšmekry, byly přidány hnilobné chuchvalce tmy. Připadal jsem si jako zavřený v nějaké bedně, převážený tisíc kilometrů daleko. Šla na mě až klaustrofobie. Neumím poslouchat hudbu s nadhledem, být pokyvujícím kritikem. Nechávám se raději strhnout. A HIDEOUS DIVINITY mi doslova nakopali půlky. Každý další popis je myslím zbytečný. Jednak jste tam měli být a jednak jsem byl tak nadšený, že bych stejně jen chválil. Masakr!

Hideous Divinity


KRISIUN, brazilská rodinná formace, která se neustálým koncertováním stala absolutně sehranou nesvatou trojicí. Slova skalních fanoušků o tom, že stará alba byla nejlepší a že teď je to už moc „melodické“, neberu. KRISIUN se vyvíjejí, rostou, i když v rámci svého jasně vytyčeného směru. Mám pro tyhle šílence slabost a tak jsem (mimo pár pokusů vyfotit poměrně slušným foťákem mezi lesem pozvednutých mobilů s rozlišením nula nula prd a světelností objektivu podobným mlze) jejich brazilským kouzlům zcela podlehl. Bylo to přesně podle mého gusta. Ortodoxní přístup, neurvalost, neučesanost, živočišnost. Někde jsem kdysi četl, že tahle parta je patetická a jejich gesta legrační. Nejsou! Jde o omyl! Tihle pánové totiž natolik věří tomu, co hrají, že to k nim patří. Nejlepší jejich koncert jsem sice zažil kdysi na plzeňském Metalfestu, kdy nás pár věrných ve dvě odpoledne úplně rozsekali, ale v MeetFactory to bylo minimálně srovnatelné, ne-li ještě lepší. Moje srdcová kapela předvedla perfektní show. Tohle byl pro mě opravdový METAL. Kult!

Krisiun

Tak a teď nám začali vyprávět své morbidní příběhy CANNIBAL CORPSE. Zombie opět ožily, mrtvoly byly porcovány a pojídány s nebývalou chutí. Věční nespokojenci sice asi vážně kroutili hlavou, že už to není takové, jako to bylo dřív, techničtí death metalisté hovořili o jednoduchosti riffů a zaslechl jsem taky hlášky o tom, že zpěvák je vyžraný jako prase. Nojo no, někdo si holt přijede užít a je rád, že vypadl na chvilku z práce, někdo nepochválí nic. Mám to nastavené jinak. Mě to bavilo a moc (mám v „přátelích na facebooku“ mistra Corpsegrindera už několik let a když tam vidíte ty jeho rodinné fotky s rozesmátými děvčátky, ani se vám nechce věřit tomu, co je pak na pódiu za monstrum). Kopalo to pěkně, přátelé. Žádný zbytečnosti, krávovinky ani předváděčky, tohle nemají pánové zapotřebí. Jen surová rozsekávající smršť. Na to jsme se s kolegou těšili a to jsme také dostali.

Cannibal Corpse
Chvílemi jsem měl pocit, že mezi nás naběhl buffalský řezník s motorovou pilou, který odvedl svoji krvavou práci opravdu poctivě. Nějak by mi ani v tu chvíli nebylo proti srsti, stát se válečníkem a ochutnat svého protivníka. Dostali jsme na výběr ze všech dostupných chladných zbraní, důležité bylo hlavně odhodlání a toho měli ten večer CANNIBAL CORPSE na rozdávání. Ano, lehké náznaky stárnutí byly znát, ale přesto to byl neskutečný masakr. Ostatně jako vždy. Vyplavil jsem se sebe veškerý adrenalin a po koncertě si přišel doslova jako kus hadru. Ano, i já jsem chvílemi pařil. Strhlo mě to. Rozsekalo, rozdrtilo, rozmělnilo a vyplivlo jako nestravitelný flák hnijícího masa. Howgh, to bylo zase něco! Zabijácká řeznická práce!

Končí se dle plánu (s akademickou čtvrt hodinou zpoždění), hezky brzy a tak máme dost času na cestu do Plzně a taky se trošku vyspat předtím, než zase ráno vstoupíme do toho „ošklivého reálného světa“. Organizace večera je za mě bez připomínek, ke zvuku bych měl spoustu slov, ale hodně záleželo, z jakého úhlu jsem zrovna fotil a abych pravdu řekl, zbytečně nahlas to bude asi v našich končinách vždycky, takže raději neřeším, taky akustika staré továrny je taková jaká je, včetně sloupů, za kterými se vše tříští. Já si to jel ale hlavně užít, zapařit si, odpočinout. To se také stalo a nějaké přehnané kritiky zmlsaného návštěvníka se ode mě nedočkáte. Za moji maličkost to byl skvělý večer, kapel početně tak akorát, složení perfektní a i když byli CANNIBAL CORPSE vynikající, ten den pro mě přeci jen lehce „vyhráli“ KRISIUN. Ale jak známo, hudba není o závodech, ale o pocitech a spokojen jsem byl se všemi kapelami (HIDEOUS DIVINITY si u mě hodně potvrdili svůj už tolik dobrý status!). Extrémní metal přišlo podpořit velmi hrubým odhadem - 250 - 300 lidí.

Krisiun
Druhý den ráno se probouzím s hlavou nevyspalou, ale čistou jako hladina horského jezera. Zdálo se mi o tom, že jsem v Indonésii a že zrovna lovím čerstvé maso. Oklepu se, natáhnu kalhoty a opět se přenesu do současnosti. Sleduji mladé holky, jak si v tramvaji aktualizují své profily na mobilech a usmívám se. Naschvál jim neprozradím nic o tom, že virtuální život je…víte o čem. Jsem moc rád, že jsem v Praze byl. Vzpomínky (reálné!) zůstanou. Díky všem za pokec, díky za koncert! Bylo to syrové jako pohozená mršina!

Hideous Divinity
Setlist CANNIBAL CORPSE (bez záruky):


Evisceration Plague, The Time to Kill Is Now, Scourge of Iron, Death Walking Terror, Stripped, Raped and Strangled, The Wretched Spawn, Pit of Zombies, Kill or Become, Sadistic Embodiment, Icepick Lobotomy, Covered With Sores, Born in a Casket, I Cum Blood, Unleashing the Bloodthirsty, Make Them Suffer, Hammer Smashed Face,Devoured by Vermin


OSTATNÍ FOTKY  ZDE / OTHER PHOTOS HERE 
– author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS – omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound





Photos – CANNIBAL CORPSE, KRISIUN, HIDEOUS DIVINITY – club MeetFactory, Prague – 27. 4. 2016

Cannibal Corpse
PHOTOS
author of photos – Michal Radoš
-       for original size click on photos
-       pro zvětšení klikněte na fotky

HIDEOUS DIVINITY 
































KRISIUN






























CANNIBAL CORPSE
















TWITTER