DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 15. května 2016

Home » » PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh čtyřicátý první – Tryzna za úmrtí Cliffa Burtona

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh čtyřicátý první – Tryzna za úmrtí Cliffa Burtona


Příběh čtyřicátý první – Tryzna za úmrtí Cliffa Burtona


Kytka byl největší znalec Metallicy široko daleko. Miloval tuhle kapelu tak, že byl schopen odříkat nazpaměť všechny názvy skladeb, datum jejich vzniku a vůbec znal dokonale všechno o téhle smečce, která právě zažívala u nás na panelech svůj thrashový vrchol (ona byla všude ve světě už dávno známá, ale k nám se díky končícímu socialismu a našemu mládí dostávalo všechno s odstupem několika roků). Jeho záliba šla tak daleko, že u něj tahle thrashová parta došla až jakéhosi zbožštění, kvůli kterému jsme si ho všichni často dobírali. Nehledě na to, že se stylizoval a dokonce opravdu byl podobný Kirku Hammetovi. Já bral tuhle legendu (i když některá jejich starší alba miluju!) vždy trošku s nadhledem (měl jsem tenkrát raději německou kavalerii) a byl jsem to právě já, kdo si dobíral svého kamaráda asi nejčastěji.

Slavný člen Metallicy Cliff zemřel 27. září 1986 při bouračce autobusu a náš kamarád Kytka se rozhodl stanovit tento den jako takovou tryznu, „oslavu“ úmrtí jeho nejoblíbenějšího basáka. Vše probíhalo jako klasické narozeniny, jen s tím rozdílem, že jsme jako dárky dávali Kytkovi jakékoliv věci, týkající se kapely. Holky vyšívaly polštáře, sem tam nějaká donutila babičku uplést šálu s logem kapely. Přiznám se, že mi to bylo až divné, často jsem začínal tehdy rozhovor tím, že jsem se ptal, zda už má nějaké plyšáky Metallica. Jenže pivo jsme pili všichni rádi a tohle byl jasný důvod k tomu, pořádně zapařit. Koupil nebo spíše vyšmelil jsem nějaké „originální a u nás nevydané“ kazety (jestli si dobře pamatuji, tak byly zajímavé tím, že měly špatné francouzské názvy v bookletech, což zvyšovalo jejich cenu). A už jsem, v září roku 1990 stál u dveří Kytkova bytu. Přes zeď je slyšet až do bolesti hlasitá skladba „Whiplash“.

„Ty vole, díkes, jsi skvělej“: vítá mě Kytka a přebírá můj dárek. Ihned vypíná kazeťák, vyměňuje kazety a pak s ním není asi hodinu řeč. Jen občas se ozve z pokoje zavýsknutí radosti. „Cos mu dal?“: ptá se mě ve dveřích Jana a Prcalík se směje, že prej by to chtělo šprcky Metallica….že prej by to byla super onanie. Kytka je toho času totiž momentálně asi 14 dní bez dívky a tak je nutné si kvůli tomu z něj také dělat trošku té srandy. Nejvíc se vytáhne zase Jana, která jako prodavačka bere ze všech z nás nejvíc peněz. Přináší druhý díl překrásné foto knihy o Metallice, vyslouží si dlouhou pusu a vyzvednutí až někam ke stropu. Pařba může začít. Všichni svorně usedáme ke stolu, Kytka obřadně vytáhne všechna alba s Cliffem Burtonem a rve je do nás neustále dokola. Řveme opilí texty, několikrát vyhazuji zdvořile, ale důrazně sousedku (dodnes nepochopím, proč jsem všechny tyhle nepříjemné věci vždycky musel řešit já?!).

Někdy kolem půlnoci připomíná byt Kytkových rodičů bojiště. Prcalík zuřivě kouše čalounění křesla po babičce, Jana se sprchuje oblečená v koupelně a je jí prý zima, já nacházím Kytku, jak leží u dveří od záchodu a pláče, protože je nemůže podlézt. Pokoji se rozléhá démon alkohol. Kazety pomalu dohrávají, někdo padá do květináčů a obrací následně na další stranu polské muchlající se pásky. Nalézám úplně promočenou Janu, jak sedí naproti plakátu s Albertem Einsteinem a líbá ho přímo na pusu. Je zamilovaná, tak šíleně zamilovaná. Pokouším se jí prozradit, že zrovna tenhle génius je už dávno po smrti. Tak se upne na druhý plakát s Cliffem Burtonem a já to vzdávám. Najednou někdo zvoní u dveří. Opět se zvedá vrávoravě moje maličkost a stojí tam Mirka, bývalá (rozuměj ještě před 14  dny velká láska) Kytkova holka. Dostává vodku, pivo, vodku, pivo, ferneta, pivo a pak už jen sedí v křesle a pláče.

Je mi z těch všech plačtivých lidí smutno a jdu spát do vany. Probouzím se asi po hodince, rozbolavělý, ale jako zázrakem skoro střízlivý (alespoň si to tak myslím). Mirka stojí u okna a notně nahnutá nad parapetem, vrhá do hloubky šesti pater obrovskou šavli. Chytám ji kolem pasu, zachraňuji život, protože jinak by vypadla (nikdo mi to druhý den, včetně jí ale nevěří). Zavírám okno, pokládám ji na postel a ona chce utěšovat (znáte to). Odmítám a tohle milé, krásné a jinak tolik slušné děvče z nešťastné lásky zvrací dlouhý proud pravděpodobně rozmělněného natráveného řízku s bramborem na Kytkovu novou knihu o Metallice. Je mi to všechno jedno a jdu raději vedle, kde spokojeně znovu usínám s hlavou hned vedle reproduktoru (moje tehdejší oblíbená kratochvíle – dokonce o mě koloval příběh, že jsem prý usnul i v repráku na koncertě Debustrol, sám jsem tento nesmysl rád a často podporoval).

Je ráno, do pokoje skrz těžké závěsy proudí první paprsky slunce. „Bože to je hnus!“: pronese nad tím vším světlem včera nebývale klidný Prcalík a Jana marně hledá své oblečení. Normálně bychom na ni každý pronesli něco sprostého (a zároveň milého), nemáme ale sílu. Hledám Mirku, protože Kytka se nedokáže za nic na světě zvednout. Leží v chodbě, na sobě jen kalhotky a dvířka od vytrženého nočního stolku. Odnáším ji do postele vedle Kytky, postupně všechny sbírám a vytrácíme se jako kocovina ven ze dveří. Na chodbě stojí sousedka, v ruce kýbl a já musím jít ke každému nájemníkovi v domě, omýt mu poblinkaný parapet a omluvit se. Zvedá se mi žaludek, ale jsem mladý a silný, tak to beru s nadhledem (dokonce mi jeden starý opilec dá vyprošťováka a je rád, že mu někdo konečně taky uklidí). Jen nechápu, proč byly všude ty arašídy. Ten večer jsme je totiž nikdo neměl.

Kamarádi stojí dole před domem, smějí se mé bohulibé činnosti. Ozve se ostré hvízdnutí, zvedneme hlavy a tam stojí v okně vysmátý Kytka s Mirkou. Objímají se, líbají a pak na nás společně řvou: “Tak zase za rok, na další tryzně za Cliffa!“ Máváme unaveně na pozdrav (za neustálého skandování Metallica, Metallica, Metallica – a mým doplňováním Slayer!) a valíme si to do hospody U Dubu, kde za chvilku otevírají. Jsem přesvědčený, že si přeci jen tu nášivku Metallica na svoji džínovou bundu dám.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html
Share this games :

TWITTER