neděle 8. května 2016

Report, photos, video - TRENDKILLER FESTIVAL VOL. 0 - MASTER, WARHAMMER, DEATHRITE, DOOMAS - club Modrá Vopice, Prague - 7. 5. 2016


– author of photos Jakub Asphyx

A porta inferi - před branami pekelnými stávám díky muzice poměrně často. Je to samozřejmě jenom peklo imaginární, hudební. Zajímavé je, že čím jsem starší, tím víc se směřuji do podzemí, do undergroundu, mezi kapely, které nejsou tolik známé, případně jsem je ještě neviděl. Měl jsem za poslední měsíc tu čest s několika většími koncerty a abych pravdu řekl....i když jsem si hudbu užil, tak mě vadila tlačenice, nedobré pivo. Možná je to znak stárnutí, možná jsem taky velkých skupin přežraný, nevím. Každopádně bylo zase na čase navštívit nějaký undergroundový menší festival. První ročník TRENDKILLER VOL 0. se od počátku jevil jako skvělá volba.

Warhammer
Jednak se odehrával v mé oblíbené Modré Vopici, kde si potrpí na dobrý zvuk i organizaci, jednak začalo jaro a posezení na vzduchu mě lákalo čím dál tím víc, ale hlavně rozhodlo složení kapel. WARHAMMER jsem ještě v životě neviděl a MASTER jsou moje srdcovka. Tuhle mi zrovna někdo psal, že v Čechách snad není větší fanoušek téhle death metalové legendy. Nevím, nedokážu posoudit, co ale vím jistě, je to, že jsem zkrátka musel. Jinak by byla navěky pošramocena moje čest jako absolut ultra orthodox fanouška. "Nezbývalo" mi tedy nic jiného, než si vybrat nějaké ty peníze, obejmout a rozloučit se s rodinou, rovnou jim říct, že v neděli se mnou nic moc nebude a vyrazit.

Master
Cesta byla tentokrát v mé režii. Na miskách vah jsem měl před sebou vlak s pivem a nebo auto s kofolou. Nakonec vyhrálo auto, protože jsem měl v neděli ještě něco na práci. Nasedl jsem tedy za slunného odpoledne do svého "death car", natankoval a vydal se na cestu. Všude samý zátaras, několikrát restartovaná navigace v telefonu, ale nakonec se dobré dílo podařilo a já hledám v Praze místo na parkování.

Deathrite
Konečně „Modrovopičí“ oáza klidu a pohody! Přesně tohle si říkám, když jdu po tom asfaltovém chodníku dolu k dřevěné boudě. Genius loci na mě dolehne a já si přemýšlím, že příště se asi na velké koncerty vybodnu úplně. Dýchám zhluboka, užívám si tu atmosféru. Je to jako návrat ztraceného syna. Náladu mám perfektní, zdravím se s kamarády (díky za pokec, doladili jste mi celý den do ještě větší pohody!), promlouvám, usmívám se. Je jaro, teplo a čeká mě old school metalový večer. Volejte Halllelujah! A porta inferi - stojím znovu před hudebními branami pekelnými. Opět prodávám svoji duši všem rohatým. Peklo může začít. Pojďme se podívat, kdo a jak nám ten den, tu krásnou sobotu hrál.

Warhammer
Když vstupuji do areálu, řežou do toho pražští thrash death metalisté KOLOSS. Nemají bubeníka, jejich set tak působí poněkud strojově. Kapela dle vlastních slov nehraje dlouho. V některých momentech je to znát, určitá lehká nejistota je cítit, ale jsou na dobré cestě. Chce to samozřejmě cvičit a cvičit. Tedy, co jsem měl možnost slyšet. Jestli si mohu dovolit jednu připomínku...chtělo by to tvorbu nějak oživit, podobných smeček dnes běhá po světě spousta. Tak přeji hodně štěstí.

Koloss
MORIBUND OBLIVION přijeli až z dalekého Turecka. Zahráli nám melodický black metal, který měl jednu velkou nevýhodu, byl předkládaný za prudkého světla a tak příliš nevynikly ani vcelku zajímavé momenty. Je to škoda, protože určitý potenciál jsem tam cítil. Zajímavé bylo sledovat pohledy dámského osazenstva, na kterém bylo hodně vidět, že kluci jsou asi velcí fešáci. Hudebně nic objevného a tak nějak zcela mimo můj záběr, ale jako celek neurazilo ani nenadchlo. Chtělo by to víc chladu a špíny. Jinak ale dobré.

Moribund Oblivion
Pro DOOMAS mám velkou slabost. Líbí se mi, jak pánové kombinují na svých deskách doom metal, heavy postupy a tmu. Není to záležitost na první poslech, ale spíše pohoda, která mi do sobotního odpoledne perfektně sedla. Stál jsem, popíjel (kofolu - fuj!), užíval si a několikrát si vzpomněl na plzeňský koncert GRAND MAGUS. Těm mi přijdou DOOMAS asi nejvíc podobní. Dunělo to, jako hřmí hromy pod Tatrami. Slovenští doomoví válečníci předvedli skvělé vystoupení. Já si ho užil vrchovatou měrou a pro mě osobně to byla kapela, která nemohla být pro daný okamžik zvolena lépe. Jejich skladby mě totiž studily, zároveň pálily, řezaly a chvílemi jsem měl pocit, že hlavnímu principálovi Peterovi lezou z úst červi. To byly melodické doomovo - deathové orgie! Skvěle!



DEATHRITE přijeli z Německa a přivezli nám s sebou náklaďák plný grindu a deathu. Pořádně energická záležitost, to vám povím. Bylo to hodně neučesané, ostré jako chilli papričky. Cítil jsem tam DISMEMBER, BENEDICTION, ASPHYX a ACEPHALIX. Zkrátka D-beat sound jak se patří. Nic výjimečného, ani převratného, ale poslouchalo se to velmi dobře. Nevím sice, co bych si počal s jejich hudbou na CD, ale naživo to sedlo přesně jako zadnice na hrnec. Bavilo mě to, i když to nebylo na úplně první ligu. Má spokojenost vystoupala tak na sedmdesát procent.



MASTER jsou pro mě legendou, asi nejčastěji poslouchanou kapelou vůbec. Alespoň za poslední roky. Když srdcová skupina vylézala na pódium, vytanuly mi na paměti všechny předchozí koncerty. A že jich bylo. Paradoxně bývá na své oblíbence nejhorší psát jakékoliv reporty. Pro mě to bylo samozřejmě maso, masakr starou rezavou pilou. Paul Speckmann je zkrátka osobnost, u kterého stačí, když se objeví na pódiu. Všechny ty zkušenosti, dlouhodobý a neustálý pobyt v podzemí (a hlavně profesionálně pohodový přístup) jakoby najednou vyvřely jako nějaká láva na povrch a MASTER rozbourali Modrou Vopici. 


Zdenál se do toho opíral s jeho pověstnou energií, Alex sázel jeden riff za druhým. Největší pozornost na sebe ale stejně strhával s basou nízko položenou Paul. Mikrofon ve stylu Lemmyho nahoře, pekelný vokál a skladby, které mě provázejí celý život. Na živých vystoupeních miluju tu nepředvídatelnost, ty kousky originality, které jsou písemně asi nepřenosné. Řval jsem jako tur texty, podupával nohou, chtěl se točit (a v rámci možností se i točil) dole pod pódiem. Vařila se mi krev a trojice protřelých muzikantů mi zvedala tlak v žilní soustavě. MASTER za poslední roky poněkolikáté a opět skvěle! Jako ultra ortodox fanoušek jsem byl navýsost spokojen! Hroby byly otevřeny, peklo vystoupilo na povrch a pánové vzali Prahu útokem. Ten večer ji také dobyli. A to myslím doslova. Vynikající! Kult! Inferno!



Byl jsem po vystoupení MASTER utahaný jako kůň. Stejně jako muzikanti, jsem do toho dal všechno. Festival se pomalu přesouval dovnitř, do dřevěné budovy. Dýchal jsem zhluboka, nasával noční vzduch a těšil na pro mě poslední kapelu.

Master
WARHAMMER jsou v našich old schoolových kruzích poměrně známou smečkou. Pocházejí z Německa, ve své tvorbě kombinují pradávné kousky blacku, doomu, deathu, thrashe a metalového pravěku. Jejich historie sahá až do roku 1994 (pro mě osobně se ale zhmotnili až albem „The Winter of Our Discontent“ - 1989). Skupina patří někam mezi HELLHAMMER, CELTIC FROST, BARBARIAN, VENOM. Hraje přesně takovou tu esenci staroby, hniloby, chladu a smrti, co mi koluje asi už navěky v žilách. V Praze to byl jeden z mých splněných „archivářských“ snů. Připadal jsem si, jako kdyby mě někdo najednou zavřel do staré kobky, dal mi jen skývu chleba a trochu vody. Byl jsem krmen tmou a chladem. Kytary, ano, nejvíc mám u téhle legendy rád ty nabroušené riffy, na nich všechno stojí i padá. V dávných dobách jsem neměl tu možnost vidět pány naživo a po roce 2006, kdy se dali znovu dohromady, jsem v to doufal jen někde ve skrytu duše. Povedlo se a uspořádaný obřad mě doslova pohltil. Bylo to parádní, zahalené černotou a smrtí. Devilish!



Na další kapely jsem už neměl sílu, čekala mě ještě cesta přes půlku republiky. Vydávám se tedy do temných ulic, na Zličíně to trošku osolím a už si to valím dolů z kopce na Beroun. zase samé omezení a práce na silnici, do toho zmatení kamioňáci. Přidávám volume a otevírám si okénko, to abych neusnul. V Plzni pak dlouze hledám místo na zaparkování. 

Doomas

Organizace byla bez problémů, časy se dodržovaly, zvuk jako vždy perfektní. Obzvláště MASTER a WARHAMMER jsou si vychutnal jako z desek. Na to, kolik se ten den představilo stylů a zvukař z toho musel mít hlavu jak pátrací balón, tak klobouk dolů. A to myslím smrtelně vážně.

Warhammer
Návštěvnost je jednou z věcí, kterou si netroufám příliš odhadovat, ale tipoval bych si tak něco kolem 120 lidí. Zajímavé bylo, kolik jich přišlo jen na MASTER a na WARHAMMER se vytratilo. Inu, vaše chyba.

Musím na tomto místě zmínit jeden můj postřeh… Koncertů je poslední dobou spousta, bude docházet logicky čím dál tím víc ke konkurenci. Jezdíme různě po republice a přístupem je Modrá Vopice na české špičce. Klub je to starý, dřevěný, ale pořád lepší, než mnohdy studené neosobní prostory a znuděné ksichty jinde. Vítězí přístupem. Lidi jsou dnes zmlsaní a nejen za sebe musím říct, že příště, až se mi budou krýt dva koncerty, tak vyrazím raději sem, už jen pro tu atmosféru. Tak asi tak, přátelé.

Doomas
Byl jsem teď na jednom studeném blackovém koncertě, kde se spolu lidi vůbec mezi sebou nebavili i na jednom „intouškém“ death metalovém vystoupení – tam zase všichni byli přechytralí jak rádio. Ve Vopici ale byla skladba lidí mě asi nejbližší, nikde žádné pózy, žádné „hraní si na vyvolené“. Hergot, mě s vámi bylo zase tak dobře. Ne, opravdu, bylo to super. Samí milí, usměvaví lidé (kdyby to tak bylo všude…musím si povzdechnout).

Doomas and Mr. Asphyx

Svojí atmosférou, pohodou, mě první ročník TRENDKILLER VOL 0 hodně připomínal náš plzeňský DEADLYSTORM IN BOŽKOV. Tolik důležitá dobrá nálada, přímý kontakt s kapelami, spousta známých a pozitivně naladěných fanoušků dělalo z tohoto festivalu vyloženě návykovou záležitost. Mám doslova bolavou hubu od smíchu, pořád se mi jednotlivé zážitky míchají v hlavě. Nezbývá mi než vyseknout HARDBONES PRODUCTIONS poklonu. Děkuji, užil jsem si to opravdu hodně moc! Budu se těšit na další pokračování!



– author of photos Jakub Asphyx


Promotion!

info:


info: