neděle 10. července 2016

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh čtyřicátý devátý - Milá Sally....


Příběh čtyřicátý devátý - Milá Sally....


"Ahoj, jmenuji je Nora a můj přítel se do mě nevejde...ty vole já se z toho už poseru": glosuje Prcalík vymyšlený příběh z tehdy velmi populárního časopisu Mladý svět. Nikdo z nás ho nekupoval, přišlo nám to hrozně debilní, ale měl nějakého kamaráda, který mu jednou za čas přinesl celý štos, ze kterého byla ale vystřižena prsatá Samantha Fox. "No třeba jí ho přítel strká jinam, jsou takový případy": směje se Jana a nám je všem hrozně dobře. Vytahuji ze staré síťovky od babičky několik piv a jsem pochválen až se červenám studem. Dneska hlásili velké vedro a zdá se, že předpověď nelhala. Jsme na severní straně panelů, hezky ve stínu a pořád přemýšlíme, že se vydáme na Švarďák, což je zatopený lom kousek nad Boleslaví. "Jedem, ale Noru si vezmu s sebou": řekne Prcalík a pro nás je to jak povel, znamení k odjezdu.

Beru Janu na rám a šlapu do kopce jako zběsilý, funím jí na záda a koukám do výstřihu. Někde sehnala nátělník Slayer a pro nás se tím stala zase na nějakou dobu objektem krásných snů. Kytka s Prcalíkem už se dávno koupu, když přijíždíme. Jsem zpocený, udýchaný, ale adrenalin mě nabíjí energií a tak skáču rovnou po hlavě do lomu plného vody, písku a kachen. Přeplavu tam a zpět, já byl vždycky vodní tvor a pak uleháme jen tak do trávy. "Chtělo by to pivo, milá Sally": podívá se šovinisticky Prcalík na Janu a ta ochotně a bez řečí vyrazí do hospody. Je mi to blbý a kluci se mi smějou, ale jdu s ní. Dělá mi to moc dobře se s tímhle krásným prsatým stvořením ukazovat. Restaurace "Pod Kaštanem" nás přivítá odérem piva, zatuchliny a několika starými štamgasty. "Ty vole, to je kočka": pronese jeden z nich a hrozně se diví, proč takovej hubenej, vošklivej, brejlatej má takovou krásnou holku. Jana ho posílá do prdele i s celou jeho partou a dává mi obrovskou pusu, to aby prý měli ještě větší vztek. Zářím jak slunce na obloze.

Vlezeme dovnitř, kupujeme lahváče a jdeme zpátky. Ještě jsme stihli jedno točený. Je vedro a trošku se se mnou motá svět. "Tady Jarka rozebírá orální sex, neboli felaci": hlásí nám Prcalík a baví tím celé ležení právě odpočívajících plavců. "Já bych Jarce teda doporučil, ať si to zkusí na kolíku pro sázení zeleniny": pokračuje dál a já jdu radši do vody. Cinkáme lahvemi, sluníme se, jsem mladí, bez starostí, s takovou tou jiskrou v očích, kterou spousta lidí během stereotypního života pak ztratí. "Ty vole, já tam snad napíšu, nemůže přece Pavlíně radit, aby se odmítala vyspat se svým přítelem, to je zrada na přírodě!": řve smíchem náš kamarád a my přemýšlíme, jak ho konečně utišit. Házíme po něm šišky, což vyvolá obrovskou bitvu na celé improvizované pláži. 

Beru raději kolo a rozjíždím se do vody. Další kravina, co se chytne. "Milá Sally, co mám dělat, když jsem si namočil při vjezdu na kole do vody vejce": dusí se Prcalík u hladiny a ztrácí na chvíli svoji Esku v hlubinách. Pomáháme jeho i bicykl tahat na břeh a Janě padá nátělník dolů z prsou. Stojíme jak vyjevení, naše sny ožily. "Celá Sally může jít do prdele! Tohle je život, tohle jsou pravý nefalšovaný kozy!": řve nad hladinou náš kamarád a Jana po něm hází nátělník. Voda je teplá, léto v plném proudu a nám se nechce domů. Unavení plaváním, lehkou erotikou a šlapáním na kole se vydáváme do hospody "Pod Kaštanem". Sedám si schválně stranou, aby Prcalík zase nezpůsobil nějaký incident. Objednáváme několik Klášterů, které do nás doslova zašumí. 

Další hlášky nějak nevnímám, mám oči jen pro ten okamžik, pro ty kousky kaštanu, padajících nám do pěny čerstvého piva, pro Janin úsměv, který všichni stejně jako její postavu milujeme. Ucucnu kousek té dobroty, zakloním se a jsem až dojatý. Já nechci aby to někdy skončilo, chci si ten okamžik zafixovat na věky věků. Vypálit si ho do mozku a pokaždé, když mi bude blbě a smutno, tak si ho vyvolat. "Aááá tady se nám někdo zamiloval, ty vole, ty čumíš, jak kdybys byl jalovej, napij se!": ťuká mi do půllitru rozjetý Prcalík a pěna mi vytryskne až na brýle. Pak se sklo rozbije, padne ze stolu na zem a moje kraťasy jsou plné piva. "Ale néééé, jen mi je s váma hrozně dobřeeeee!!!!!": zmateně odpovím a jsem rád, že mě nechají chvilku všichni na pokoji. 

Dopijeme, nastartujeme své cyklistické oře a jede se dolů, z kopce rychlostí a bez brzdění (kdo brzdí je srab!). Opět mám na rámu Janu, zase ji koukám do výstřihu. Najedeme na lesní pěšinu, řítíme se Radoučí a z nory se tam vyřítí šílený zmatený sysel (jsou tam dodnes!). Padáme do trávy, propleteni v kole i v sobě navzájem. Hlavu mám mezi Janinými velkými prsy a tak vůbec necítím pomlácené tělo. "Mám kamaráda a ten vylákal děvče na kolo a pak to vypadalo, že ji šuká": ozve se nade mnou rozesmátý Kytka a pomáhá nám na nohy. Dorazíme domů, rozloučím se se všemi a když ukládám svoji Esku do sklepa, hrozně si přeji, aby letošní léto se Sally nikdy neskončilo.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):