sobota 23. července 2016

Rozhovor - SORCERY - Náboženství je tím největším zabijákem na světě. Je to ta nejhorší represivní síla a já ho kurva nenávidím.


Rozhovor se švédskou death metalou skupinou SORCERY. Odpovídal Ola Malmström.

přeložila Markéta, děkujeme!


Ave SORCERY! Poslouchám vaši letošní novinku „Garden of Bones“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?

Čau. Je skvělé, že se Ti album líbí. Zatím jsou reakce skvělé jak od kritiků, tak od fanoušků. Je samozřejmě velice příjemné vidět, že lidé ocení něco, na čem jsme pracovali tak dlouho.

Hráli jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul skladbu „Hellstorm“.

Ano, hráli jsme už asi pět písní, když jsme hráli v Německu a Dánsku v květnu a pak jsme hráli skoro celé album na koncertě v našem rodném městě. Pojali jsme to jako takovou party před vydáním a ukázali jsme většinu z alba. A zatím se zdá, že nové songy se publiku líbí. Hellstorm je hodně dobrá píseň a už jsme ji hráli i živě. Ale myslím, že podle mě nejlepším hitem je Holy Ground a The New Armageddon, společně s Hellstorm a dalšími.

Album má skvělý obal. Autorem je Juanjo Castellano. Proč právě on? Musím říct, že tentokrát cover přesně vyjadřuje to, co se na novince odehrává. Je chladný, syrový, drsný, stejně jako hudba na „Garden of Bones“. Jak jste motiv vybírali? Bylo to z už připravených prací nebo Juanjo slyšel vaši hudbu a nechal se jí inspirovat? Na minulou desku vytvořil obal Daniel Devilish. Proč ta změna?

S Danielem Devilishem jsme chtěli prostě pracovat znovu. Na Legacy of Blood a Arrival at six udělal skvělou práci. Sice jsem ho kontaktoval, ale v tu dobu neměl zrovna čas. Zeptali jsme se Xtreem, jestli nám mohou někoho doporučit a oni zmínili Juanja. Tak jsme to zkusili a výsledek byl mnohem lepší, než jsme si mohli přát. Obal je vytvořen speciálně pro naše album a neměli jsme nic předpřipravené apod. Měl jsem v hlavě nápad pro obal, který byl založen na písni Garden of Bones a Juanjo nakreslil moje myšlenky. Je to hrozně talentovaný člověk. 


V death metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o temnotě, smrti, anti-křesťanství. O čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem? Snažíte se jimi něco sdělit, předat nějaké poselství?

V dnešní době je to spíš takové anti-náboženské, než tlučení do křesťanství. Podle mě jsou všechna náboženství stejně špatná a nevidím důvod, proč by někdo měl být utlačován, nebo pronásledován za to, že nechce věřit, nebo si vybral věřit v něco jiného. Podle mě má mít každý právo na svoje myšlenky a věřit tomu, čemu chce, dokud do toho netlačí ostatní. Náboženství je tím největším zabijákem na světě. Je to ta nejhorší a represivní síla a já ho kurva nenávidím. No, a protože já píšu texty, tak je přirozené, že většina z nich se věnuje právě tomuto tématu. Máme ale také mnoho písní, které se věnují tradičním smrtícím tématům jako je smrt, krev, vnitřnosti a Satan. Tyhle ingredience prostě potřebuješ k tomu, aby vznikla dobrá polívka.

Novinka má opravdu hodně temný, ostrý zvuk. Podepsán je pod ním Andreas „Jonsson“ Westholm. Novinka zní přece jen o trošku jinak, než minulá nahrávka (Tomas Skogsberg). Přijde mi „špinavější“, víc syrová. Byl o účel? Jakým stylem vlastně vznikala nová deska? Byli jste přítomni u mixu, mluvili jste do výsledného zvuku?

Věděli jsme, že když budeme pracovat s Jonsson, tak zvuk bude stejný jako na albu Arrival at six. Z počátku jsem chtěl, aby Jonsson jen nahrával, ale nakonec to všechno i mixoval a my jsme s výsledkem velmi spokojeni. Začali jsme mixovat během nahrávání, ale Jonsson nakonec dělal vlastní mastering. Samozřejmě jsme u všeho byli přítomni, protože se soubory s posledními mixy posílaly sem a tam několikrát denně. Jonsson chtěl, aby se kapela nahrála tak, jak opravdu zní – žádná veliká nadprodukce. Výsledek je tedy syrovější a chladnější. Sedí to k písním a album je tak kompaktnější.

„Garden of Bones“ vychází opět u Xtreem Music na CD a na vinylu. Poslední dobou to vypadá, že se vinyl jako nosič stává čím dál tím víc oblíbenější. Pozoruješ tento „trend“ také? Prodáte na koncertech víc CD nebo vinylů? Jak jsi na tom vlastně ty a gramodesky? Sbíráš je, kupuješ?

Jo, vinyl poslední dobou jede. Ačkoli se naše vinyly prodávají dost rychle, pořád máme větší prodej CDček, než vinylů. Já hudbu sbírám celý svůj život a mám několik tisícovek nahrávek. Pro mě, jako fanouška vinylu, je tenhle trend prostě perfektní. CD je samozřejmě praktičtější, ale to je i toaleťák. Vinyl je prostě něco, chápeš?


Z původní sestavy jste zbyli jen Ola a Paul. Zajímalo by mě, jestli se nějak po těch dlouhých letech změnil způsob skládání. Třeba Paul hrál jak na kytaru, tak na bicí, až nakonec skončil u baskytary. Jak tvoří nový materiál SORCERY?

Paul je po pěti letech zpátky u kytary. Jo, změnilo se to. Předtím jsme se scházeli a skládali hudbu na zkouškách. Teď spíš přicházíme s nápady každý sám a občas i s celými písněmi. Každý z kapely k tomu může přispět a říct k finální verzi svůj názor. Pokud se někomu nelíbí část písně, tak to měníme, dokud nejsou všichni spokojeni.

V roce 2016 byste měli slavit 30 let výročí kapely. Nechystáte pro fanoušky nějaké reedice, trička, speciální koncerty?

Žádné speciální plány nechystáme. Budeme se snažit hrát tak, jak to jen půjde a těšíme se na dalších 30 let.

Jste už dnes pamětníci. Když porovnáš vaše začátky a současnost, změnila se doba hodně? Myslím tím teď přístup fanoušků, labelů, promotérů apod. Často slýchávám, že „už to není takové, jako to bývalo“. Co si o tom myslíš ty?

Hlavním rozdílem je to, že jsme teď mnohem zkušenější než dříve. Dřív to byly časy učení a experimentování. A teď už jen sklízíme ovoce. Rozhodně nás to utvořilo jako lidi, členy kapely a muzikanty. Víme, jak skládat písně po našem, jak používat nástroje, abychom z nich dostali co nejvíc. Nevím, jaké období bylo nejlepší. Bylo to skvělé na konci 80. a začátku 90. let, ale za poslední roky se stalo tolik skvělých věcí, že je to rozhodně skvělé, ale zase trošku jinak. Myslím, že musíme mít větší fanouškovskou základnu, než na začátku. Je mnohem víc možností, kde hrát a propagovat svoji muziku, dostat se k lidem. Zlaté časy byly opravdu zlaté, ale rozhodně to pro nás bylo pracovně náročnější.

Když jste kapelu zakládali, psal se rok 1986. U nás v tehdejším Československu byl hluboký socialismus a o vaší kapele jsem se dozvěděl poprvé až v roce 1993, kdy jsem si koupil jedno ze svých prvních CD „Bloodchilling Tales“. Dostávalo se k nám všechno s několikaletým zpožděním. Jak vnímáš devadesátá léta ty? Jaké to bylo, „být přímo u toho, když se rodil švédský death metal? Zavzpomínej pro nás trošku, prosím.

Jak jsem říkal, byly to skvělé časy. Udělali jsme si hodně přátel a sledovali, jak opravdu malý underground roste v něco mezinárodního a to bylo prostě neskutečné. Byly jsme jen děti, vydávali jsme demo, které jsme sami nahráli, kopírovali a posílali do světa. Nejdřív jsme tomu nevěřili, ale rostlo to rychleji a rychleji. Docela brzy labely pochopily co se děje a všechno to naprosto explodovalo na začátku devadesátek.


Bohužel, pak jste se uložili na dlouhou dobu „k ledu“. Až do roku 2013 jste vydali jen pár demonahrávek a jednu kompilaci. Proč vlastně? Co toho bylo příčinou? Nebylo o vás vůbec slyšet a já si na vás vzpomněl pokaždé jen, když jsem se přehraboval starými alby a pak až po letech, to když nastoupila éra internetu.

To je pravda, měli jsme vzestupy, ale i pády. Začali jsme procházet změnami po vydání Bloodchillings Tales v roce 1991 a ty změny nikdy nepřestaly. Trávili jsme většinu času tím, že jsme nové kluky učili naše písničky a pak jsme toho měli plné zuby. Nakonec jsme v kapele byli tři a najímali jsme různé lidi na hraní na koncertech. Všechno se to prostě vytratilo, Paul měl další kapely, které dobře šlapaly, a já prostě skončil. Mnohokrát jsme mluvili o tom, že kapelu zase vzkřísíme, ale to se povedlo až v roce 2009. Tehdy jsme hned chtěli udělat nové albu, ale přimotaly se do toho nějaké osobní věci a trvalo to pak další čtyři roky.

Fenoménem současné doby je internet. Občas mi přijde, že někteří lidé ani jinde nežijí. Jaký vztah mají SORCERY ke stahování hudby? Spousta „fanoušků“ si hudbu už jen stáhne, na koncert kouknou na youtube a fyzické médium je pro něj jen záležitostí pro „starý fotry“. Zajímalo by mě, jak vnímáš tenhle „fenomén“ ty?

Je pro nás určitě lepší, když si lidé kupují naše věci, to by rozhodně ulehčilo tvorbu nového alba. Ale internet je zase skvělé místo pro to, aby člověk rozšířil povědomí o své muzice. Je to jako dřív s kazetami. Nikdy jsi nedostal zaplaceno za to, když lidé dělali kopie tvých kazet a teď prostě nedostáváš zaplaceno, když si lidé tvojí hudbu stahují. Ale když se zamyslíš, kdyby nebylo těch lidí, co si koupili naší hudbu a rozšířili to dál skrz stahování, možná by většina z nás nebyla tam, kde teď. Death metalová scéna, jak ji známe teď, by byla velmi odlišná a možná by byla menší a nemusela by vůbec přežít. Taky hudbu stahuji, ale jako sběratel dávám hodně peněz do fyzických nahrávek.
 
V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“?

Nemám nikoho teď úplně v paměti. Někteří to dělají lépe, než druzí, to je normální. Mám rád kapely, které dělají svojí vlastní muziku, než ty, které se snaží napodobit zvuk a písně jiných kapel. Ale na druhou stranu – nové kapely přinesou nové fanoušky, kteří se pak k těm starším kapelám, jako jsme my, můžou dostat. Takže myslím, že je to obecně zdravý způsob pro tuhle scénu.


Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost ze Švédska? Pro nás jste velká země, co se týká death metalu, se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?

Myslím, že návštěvnost koncertů je u nás dobrá. Existují samozřejmě výjimky, ale máme tady docela silnou metalovou tradici a spoustu fanoušků. Myslím, že pro mě jsou lepší menší kluby. Jde tam vytvořit skvělá atmosféra v malém místě a symbióza mezi kapelou a publikem je mnohem silnější.

Jak to vlastně mají SORCERY s koncerty? Hledal jsem na internetu a nejste zrovna kapelou, která by byla pořád na turné. Proč vlastně? Nechystáte k novému albu třeba evropské turné? A pokud ano, navštívíte také Českou republiku?

Snažíme se hrát co nejvíc, ale bohužel máme taky práci a je náročné to všechno skloubit dohromady. Nedávno jsme dělali malou šnůru a máme teď zamluveno pár koncertů. Samozřejmě bychom rádi hráli v Čechách. Jen si nás zamluvte.

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Bohužel si teď na nic nevzpomenu…

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Vlastně ani ne.

Co chystají SORCERY v nejbližších měsících?

Budeme hrát na několika festivalech. Na jednom ve Finsku, pár ve Švédsku a doufáme, že se vrátíme do Evropy před koncem tohoto roku.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

My také moc děkujeme a doufáme, že se brzy uvidíme.