středa 31. srpna 2016

Rozhovor - KATALEPSY - Zase jsme všem ukázali svět plný křivých vizí, nelidských seancí a záhrobí.


Rozhovor s ruskou brutal death metalou kapelou KATALEPSY.

Přeložila Markéta, děkujeme!


Ave KATALEPSY! Letos jste vydali své druhé dlouhohrající album s názvem „Gravenous Hour“. Přiznám se, že takové death metalové tsunami jsem nečekal. Nemůžu si pomoct, ale já z novinky cítím apokalypsu! Jak vnímáš s odstupem novinku ty? Jaké jsou ohlasy od posluchačů, co recenze a jak fungují nové skladby na koncertech?

Zdravíme Tě, Jakube a také všechny čtenáře Deadly Storm blogu! Nejprve Ti chci poděkovat za pochvaly na GRAVENOUS HOUR! Máme z toho ohromnou radost – znamená to pro nás to, že jsme na album nepracovali zbytečně a netrávili veškerý čas ve studiu pro nic. S albem jsme velice spokojeni – poslouchám ho už 8 měsíců a pořád nemám dost! Máme skvělé recenze – tohle se nám ještě nestalo.

Většina recenzí je pozitivní, někteří dokonce naše nápady popisují tak, jako by byli přímo v kapele. To mě hrozně překvapilo. Většina negativních recenzí by se dala popsat slovy: „Kde je slam???“ Což je docela legrace.

Náš setlist je z poloviny naplněn novými songy, které znějí naprosto skvěle se starším materiálem, který máme. Hráli jsme písně ze všech našich předchozích alb. A pokud se někomu nelíbí aktuální písně, určitě doporučuji počkat na další – to bude teprve slam!


První, co mě doslova smetlo z povrchu zemského, tak je zvuk. Na minulé desce „Autopsychosis“ (2013) byl skvělý, ale tentokrát je ještě lepší! Změnili jste nějak přístup k nahrávání? Nebo jste změnili produkci alba?

Tak teď si se trefil přímo do černého, Jakube! Zvuk je druhá inovace naší tvorby. Zvuk jsme udělali čistší a zářivější: máme celé spektrum tónů a nejen dominanci těch nízkých. Jako vždy jsme pracovali s brilantním zvukovým mistrem Arkady Navaho a stejně jako s albem AUTOPSYCHOSIS jsme nahrávali v Cosmos Studiu. V první fázi nahrávání, nebo možná ještě dřív (předtím, než jsme začali desku připravovat) jsme narazili na problém – na jednu stranu jsme používali pouze nízké 8 strunné kytary a nízké basy. Na druhou stranu jsme měli rychlé basové bubny a všechny části bubnů. Bylo tedy náročné všechno namixovat dohromady v jednu solidní záležitost, ale neztratit přitom ani jeden nástroj, nebo notu. Jak namixovat masivní nízké groovy a rychlé melodické riffy a sóla? To byl obrovský problém! Ale Arkady Navaho našel řešení a je to perfektní! Alespoň pro mě!

Líbí se mi i vaše texty. V brutálním death metalu, který je plný vyhřezlých střev a krve jsou vaše skladby o temných vizích, o fikcích, filozofii a apokalypse. Přikládáte textům velký význam? Kdo je jejich autorem a o čem pojednávají na novince „Gravenous Hour“? Chcete předat nějaké poselství?

Myslím, že důležité jsou všechny strany kreativní práce: psaní písní, zvuk, texty, design obalu a design vnitřního obalu. Když máš všechno tohle dohromady, výsledek bude smrtící! Já jsem autorem textů a jsou více poetické, ale temnější než na AUTOPSCHOSIS. Zase jsme všem ukázali svět plný křivých vizí, nelidských seancí a záhrobí. Je to svět Lovecraftian, který namaloval H.R.Giger a Z. Beksinski a natočili J. Carpenter a D. Argento. Žádné poselství naše texty nemají, jen popisujeme tenhle svět našim posluchačům, ale nechceme jen nutit volit Cthulhu, haha! Dokonce jsme některé texty změnili při nahrávání, protože byly moc provokativní. Žádné slogany, politika, nebo náboženství – jen návod na to, jak snít.


Obal měl opět na starosti Vladimir Chlebakov (W. Smerdulak). Jeho práce se mi hodně líbí a taky na sebe rovnou musím říct, že jsem ho do té doby, než jsem objevil vaši kapelu, neznal. Proč jste zvolili právě jeho a jakým způsobem obal vznikal? Vybírali jste z už vytvořených prací nebo je cover dělaný přímo pro novinku?

Během práce na AUTOPSYCHOSIS jsme se s Vladimírem stali dobrými přáteli. Pořád jsme v kontaktu, voláme si, probíráme filmy, hudbu a samozřejmě také umění. A dokonce se věnuje i našemu merchi. Líbila se nám práce, kterou pro nás v minulosti dělal, takže jsme ani nepřemýšleli and tím, že si vezmeme na album někoho jiného. Nad tvorbou nového coveru jsme uvažovali dlouho. Měli jsme spoustu koncepcí, ale poslední krok udělal náš vokalista Igor – dal nám nápad na dva světy a dva úhly pohledu na posmrtný život. A výsledek patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších artů v metalu! Vladimír zase jednou udělal zázrak! Veškeré obraz – na dvou coveru, na zadní straně i na bookletu, byly vytvořeny speciálně pro GRAVENOUS HOUR.

Když jsem poprvé zaznamenal na scéně vaše jméno, hráli jste převážně slamming brutal death metal. Já zrovna tento styl nemusím, ale líbilo se mi, že jste do skladeb vkládali i jiné prvky. Toho slamming brutal death metalu postupně ubývalo a přidávali jste techniku a groovy pasáže. Jakým směrem se chtějí KATALEPSY vyvíjet v budoucnu?

Nikdy neřešíme hashtagy místo skládání hudby. Naše písně žijí vlastním životem – narodí se tak, jak chceme, aby zněly. Jeden z nás složí celou píseň, ne jednotlivé části, nebo riffy a teprve potom píseň zahraje ostatním. A potom začínáme skládat a snažíme se, abychom nekopírovali předchozí písně. A to je právě důvod, proč nové písně skládáme tak pomalu: každá nota a kick musejí být na správném místě. Tak se z nás stávají lepší muzikanti a můžeme popsat naše emoce v širokém spektru. A proto používáme odlišné mody a elementy. Od jednoduchých rýmů po temné grim melodie. Od buldozerského středního tempa k vysokým rychlým pilám. Nemohu Ti říct, co bude následovat – máme na nové písně pár nápadů, ale nejprve musíme pořádně zahrát GRAVENOUS HOUR.

Je hodně znát, že na sobě pracujete, vyvíjíte se. Mě by zajímalo, jakým způsobem vznikaly skladby na nové album, kdo složil riffy apod. Tvoříte dohromady ve zkušebně nebo každý sám a pak vše poskládáte v jeden celek?

My práci rozkládáme na několik etap. Nejdřív každý z nás pracuje na svých vlastních písních doma, udělá si strukturu a hlavní směr písně. Potom se píseň posílá ostatní a dohromady na něm pracujeme a diskutujeme o výsledku. Teprve až pak začínáme zkoušet nové písně a děláme poslední úpravy. Nejprve hrajeme pomalu, ale s každou zkouškou zrychlujeme…Takže příprava trvá vlastně o mnohem déle, než samotné zkoušení písní, ale je to skvělý způsob jak pochopit všechny detaily songu, které by se mohly při zkouškách vytrácet.

KATALEPSY byli založeni v roce 2003. Když zavzpomínáš na vaše začátky, jaké byly? Jaké jste měli vzory? Co první koncerty?

Za svůj zakládající rok považujeme rok 2004, to byl rok, kdy jsme odehráli náš první koncert. Vlastně je to nudná story, bez UFO únosů, nebo vstávání z mrtvých – stejně jako většina ostatních kapel jsme se našli na internetu a začali spolu pracovat. Zvolili jsme si klasický brutal death (stejně jako Suffocation/Broken Hope) a kombinovali jsme ho s moderním americkým stylem death metalových kapel (Devourment, Disgorge, Digested Flesh – haha). První koncerty jsme odehráli v našem rodném městě, Moskvě. A potom jsme kousek po kousku rozšiřovali naše teritorium. A nakonec jsme pokořili i Evropu v roce 2008…


Hrajete těžkou, komplikovanou hudbu. Musíte být přesní, sehraní a secvičení jako stroj. Jak často zkouší KATALEPSY a jak přistupujete ke hraní samotnému? Jste svědomitá, pečlivá kapela anebo volíte spíše „punkový přístup“? Některé vaše riffy jsou opravdu hodně náročné, jak je zvládáte na koncertech? Musíte třeba něco zjednodušovat, aby to lépe při živém vystoupení vyniklo?

Zkoušíme 2x týdně 3 hodiny. To je zákon! Zároveň se snažíme hrát i doma, co možná nejčastěji. Náš bubeník Eugene hraje skoro každý den. Miluje bubny a je to bubeník na život a na smrt. Jsme hodně disciplinovaná kapela, a co se týče muziky, jsme velice seriózní a bereme to vážně. Každý z nás má svojí práci, rodinu a tak nemáme tolik času na takový ten „punkový přístup“. Pokud chceme něčeho dosáhnout, pokud chceme skládat a hrát dobré písně, musíme tvrdě pracovat.

V některých recenzích na GRAVENOUS HOUR jsem viděl slova jako „techno death“, „technical“ a teď „těžké riffy“. Ale když hrajeme a skládáme hudbu, tak na tyhle věci vlastně ani nemyslíme. Prostě hrajeme death metal – nic víc. A osobně mě dost překvapuje, že někdo považuje naši muziku za „technickou“. Hrajeme stejně při zkouškách, koncertech i ve studiu. Tedy pokud nezapomenu svoje části písní, hehe!

Hrajete dlouhých 13 let. Když se ohlédneš dozadu, udělali jste obrovský kus práce. Dnes jste u jednoho z nejlepších death metalových labelů Unique Leader Records, jezdíte turné, hrajete se slavnými kapelami. Vypadá to, že jste dosáhli všeho, co může undergroundová kapela dosáhnout. Máte ještě nějaký nesplněný sen?

Máme vlastně jen jeden sen – já už dlouho sním o videoklipu: Ne o hraní v klipu, ale chci divadelní klip. Film s naší muzikou, nebo o naší muzice. S kostýmy, dobrým světlem, make-upem, herci…Mám několik nápadů, ale bylo by to velmi drahé. Určitě máme lepší věci, za které by se daly utratit peníze. No, méně úžasný sen je hrát v USA – a to je reálné. Uvidíme, co přijde.

KATALEPSY i já pocházíme z bývalých socialistických zemí, měli jsme přeci jen trošku jiné podmínky, než třeba kapely na západě. Podmínky, které zde pro death metal a metal vůbec zpočátku byly, nebyly úplně ideální. Vzpomeneš si ještě, kdy jste vyjeli poprvé do ciziny a co tě šokovalo nejvíc? Cítili jste někdy nějaký handicap, případně třeba rozdílný přístup od pořadatelů apod.? Já kupříkladu, když jsem někdy v devadesátých letech viděl první německý klub, tak jsem byl doslova v šoku. Ten servis, technika apod. To bylo úplně něco jiného, než u nás v Čechách. Pozoruješ stále rozdíly mezi západem a východem?

První rozdíl, který pozoruji u západní Evropě, je veliký počet dospělých metalových fanoušků a fanoušků v pokročilém věku. V Rusku je metal pro teenagery. Když absolvuješ univerzitu, „musíš“ poslouchat „seriózní dospělou hudbu“ – pop, dance a ostatní. Dalším rozdílem jsou kluby a metalové bary, máš pravdu. Kluby v Evropě jsou určitě lepší a početnější, než u nás. My nemáme žádné metalové bary. Opravdu jsme se do těch klubů zamilovali! Čas letí a rozdíly se nemění – v Rusku osobně v tomto směru nevidím žádný pokrok. Je to spíš horší. Pro nás má Evropa pouze výhody. Cítíme se tam jako členové jedné veliké metalové rodiny.

Pocházíte z Moskvy a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Rusku death metalová scéna. K nám se dostane vždy jen pár informací z médií, to když zakážou vystoupení BEHEMOTH nebo CANNIBAL CORPSE. Jaká je ale pravda? Opravdu máte u vás komise, které schvalují koncerty? Měli jste vy sami nějaké problémy?

Metal není v Rusku zrovna populárním žánrem a to je důvod, proč my vlastně žádnou „scénu“ nemáme. Existují prostě oddělené kapely, které jsou rozptýlené po celé zemi. V porovnání s Německem je v Rusku opravdu hodně nízký počet death metalových kapel. Nepotřebujeme žádné zákazy – když máš špatný klub a jsi bez fanoušků, tak celá scéna velmi brzo zemře díky „přirozeným příčinám“. U nás není žádný metalový festival a každý rok stovky vášnivých fanoušků metalu cestuje do Evropy, aby navštívili Brutal Assault, Waken a další.

My jsme tedy nikdy neměli problém se zákazy, nebo cenzurou – možná proto, že se nepodílíme na politice, nebo náboženských válkách.


Jak to vlastně vypadá s ruským undergroundem? Jste obrovská země, jezdit třeba nějakou šňůru musí být hrozně časově i finančně náročné. Kolik tak chodí v Rusku na death metal lidí? A co fanoušci? Podporují vás, kupují CD, merchandise, jsou hrdí na to, že se kapele z jejich země podařilo prorazit mezi elitu?

To je pravda, vzdálenost mezi městy je stovky kilometrů. Cestování letadlem je dost nákladné a vlak je strašně pomalý. To je důvod, proč hrajeme častěji v Evropě, než v Rusku. Když už utrácíme peníze, chceme za to alespoň pohodlí. Většinou na death metalové koncerty chodí kolem stovky fanoušků. Když je kapela ze zahraničí, tak přijde možná lidí víc. Samozřejmě že monstra, jako jsou Cannibals nebo Nile mají velice dobré obecenstvo. Trička se prodávají lépe než CDčka, protože si je nemůžeš stáhnout, haha! Vím, že je taková situace podobná po celém světě. Ale nám je to vlastně jedno – hrajeme hudbu pro nás, ne proto, abychom byli milionáři.

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Můj vkus není nějak originální – poslouchám buď ikony death metalu (Suffo, Immo, Morbid Angel, Dying Fetus), nebo moje oblíbence z posledních pěti až deseti let (Descrepit Birth, Beyond Creation, Gorgasm). Jsem fanda black metalu – rozhodně doporučuji polské kapely (Mgla, Plaga, Medico Peste), ale skvělí jsou i Norové.

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

No jasně, mám velikou sbírku CDček a mám v ní zahrnuté i české kapely. Moji oblíbenci jsou Heaving Earth a Inferno. Poslouchám je dost často a jsou to takové moje TOP kapely. Bohužel jsem je nikdy neviděl naživo, což je mi opravdu moc líto.


Co chystají KATALEPSY v nejbližších měsících? Můžeme se na vás těšit na nějakém koncertě i u nás?

Právě teď připravujeme Evropskou šnůru (v září). Následně budeme hrát několik koncertů v Rusku a pak se vracíme zpět do České Republiky v polovině října. Nemůžu všechno ještě prozradit, ale jeden koncert bude určitě v Praze. A samozřejmě jsme hrdí na to, že budeme součástí mocné Netherland Death Fest 2017 v březnu.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Moc děkujeme! Podporujte metalovou scénu, kupujte CDčka a merchandise, choďte na koncerty – a death metal nikdy nezemře! Uvidíme se na cestě, přátelé!