středa 7. září 2016

Rozhovor - VIRTUAL VOID - Mír je, když se střílí jinde!


Rozhovor s českou black/thrash metalovou skupinou VIRTUAL VOID.

přeložila Markéta, děkujeme!

Recenze/review - VIRTUAL VOID - Rest In Piss (2016)

Ave VIRTUAL VOID! Sedím zrovna na chalupě v Jizerských horách pod kaštanem a mám nasměrované reproduktory ven z okna. Řve mi tady k pivu, pohodě a létu vaše letošní novinka „Rest in Piss“ a já ji střídám se starými alby Venom, Motorhead, Celtic Frost, Hellhammer a pořád dokola si říkám, že jste ji měli vydat před dvaceti lety, když jsem byl ještě mladý a plný síly. Vaše album na mě působí až „omlazujícím účinkem“! Díky za to, jen si říkám, jak vaše nové CD pobírá nová, mladá generace fanoušků? Jsou vůbec nějací? Ptám se, protože od pár dříve narozených kamarádů jsem slyšel takové to.“Ty vole, tohle je muzika pro starý“ a pak si aktualizovali profil na facebooku.

SEKERSSON: Pokud na Tebe naše deska působí omlazujícím účinkem, tak je to paráda a velmi nás to těší. A pokud její poslech střídáš s výše uvedenými ikonami, tak nás to těší o to víc a je to pro nás čest. Tyhle kapely jsou pro nás absolutní modly, kterým se budem vždy klanět.

Před tebou zmíněnými dvaceti lety vzniklo první demo Virtual Void s názvem "Kill Your Memories", takže sis ho teoreticky mohl už tenkrát vychutnat. Z tehdejší sestavy zbyl v kapele ale pouze Milan "Moloch". To je zakládající a jediný původní člen.

No a teď ohledně té mladé generace. Pokud jsou tím myšleni současní teenageři, tak ty naše muzika nejspíš moc zajímat nebude. Ono s těma puberťákama je problém v tom, že málokdo z nich něco hledá. Většinou naplno hltají všechny ty bezcenné sračky, co jim do hlavy ze všech stran cpou média a ani si neuvědomují, že existuje i něco jiného. Zkrátka trend diktuje, že zrovna teď je na vrcholu sračka s názvem XY a tak všichni poslouchají sračku s názvem XY protože je to v kurzu. Stejně tak to ale mají i s oblečením, filmy a vlastně s celým životním stylem. Ale to je myslím nenápadný účel celého současného systému. Udělat z nás konzumní idioty, kteří nad ničím moc nepřemýšlí a hlavně se snadno ovládají. Ale zatím to těm zasraným "skrytým vládcům" ještě moc nevychází. Zkrátka procento těch, kteří to prokouknou a jdou proti proudu je pořád dost velké:-). Jak dlouho ale?

Přesto si myslím, že se i mezi mladými najde pár takových, které naše hudba osloví, nejsou jich davy, ale jsou. Vždycky se takoví našli. Já byl s pár kamarády na základce taky za exota, když jsem nosil triko Iron Maiden a poslouchal metal.

Nicméně my určitě neděláme muziku cíleně, abychom se někomu zalíbili a rozhodně ji nepřizpůsobujeme žádným trendům ani módním vlnám. To že je teď v oblibě obrovská retro vlna je jen náhoda a nikdo nás nemůže obvinit z toho, že se na ní vezem. Jak říká Milan, Virtual Void dělal a dělá tu samou muziku se stejným přístupem celých dvacet let existence. Skládáme hudbu tak, jak ji skládat chceme a jak se líbí nám. Pokud to osloví i jiné lidi, je to skvělé no a pokud nás pošlou do hajzlu s tím, že je to nezajímá stejně se z naší strany nic nezmění:-).     



Jestliže jsem byl z vaší předchozí desky „Ride to Hell on Fucking Whores“ nadšený a spokojený, tak letošní počin „Rest in Piss“ mě doslova rozsekal. Normálně se nebráním vlastně jakékoliv hudbě, která řeže a pálí, ale tentokrát mi přijde, že jste ji nahráli snad „jen pro mě“. Doslova mě fascinuje zvuk. Kde jste nahrávali a jakým způsobem? Novinka je snad ještě větší „plesnivina a rez“ než minule. Mluvili jste hodně do zvuku?

SEKERSSON: Nahrávali jsme opět u Martina Roženka v GM studiu v Jablunkově. Je to pro nás v podstatě domovské studio a jít natáčet někam jinam nás ani nenapadlo. S Martinem je skvělá spolupráce a myslím, že to vždy běží jak na drátkách. S veškerými plody naší vzájemné spolupráce jsme doposud naprosto spokojení, takže v tomhle směru opravdu nemáme důvod něco měnit. Základy jsme nahráli za dva dny a pak po víkendech postupně dotáčeli zpěvy, druhou kytaru atd. Ono my se s tím natáčením až tak moc nepářem. Většinou to naklepem na první dobrou a pak se jen opravují drobné chybky. Naše muzika je přímočará a jednoduchá, takže si to můžem dovolit. No a co se týká zvuku, tak byl náš záměr udělat to tentokrát syrovější a špinavější než minule. Jirka si před časem koupil komplet kytarový aparát Mesa Boogie z konce osmdesátých let, což se na výsledném zvuku jistě dost projevilo. Můj vlastní aparát taky není žádná novinka, takže to do toho starého hávu taky docela sedne. Navíc já už roky  hraju  pouze na Jolanu D-bass, která pomalu získává kultovní statut:-). Ještě před pár lety si mě někteří zvukaři na akcích dobírali řečmi jako "Člověče co to máš za basu, to ještě hraje?" no a dneska už většinou drží hubu:-) Co se bubnů týká, tak tam taky upřednostňujeme co nejpřirozenější zvuk. Takové ty extra čisté a vyšperkované nahrávky nejsou nic pro nás. Já teď třeba hodně ujíždím na zvuku, který mají britští Conan, to je prostě pecka.

Samozřejmě to jak celá deska zní ve výsledku, je z velké části dílo Martina Roženka. Ale ten to vše udělal podle našich představ a požadavků, takže můžem s klidem říct, že jsme do zvuku mluvili dost. Milan chtěl původně natáčet naživo a v GM studiu je to technicky možné, ale tentokrát jsme ještě vyměkli. Nicméně příště do toho zřejmě půjdem, takže příští fošna bude ještě víc plesnivá, syrová a rezavá:-).  

GEORGE: Jak říká Sekersson, u Martina jsme doma. Je to skvělý zvukař, který přesně trefí zvuk, jak si představujeme. Nejsme moc nároční, ale víme, jak to chceme. Předchozí album jsem nahrál na kytarový aparát ENGL. Tímto děkuji za zapůjčení Martinovi z GM Studia. Tehdy jsem ještě neměl svůj „opravdový“ kytarový aparát. Mým snem byla právě Mesa a ten sen jsem si splnil po cestě na slovenský Gothoom fest. Hned ten večer jsem ho zapojil a odehrál na něj koncert. Ze zvuku jsem byl unešený, což přetrvalo doteď. Je zlý a syrový. To se nám do našeho zvuku hodí. Asi měsíc potom, co jsem ho koupil, se ozval kluk, který mi ho prodal. Chtěl ho koupit zpět. Měl smůlu :)



Vaším typickým poznávacím znamením je divočák, který je znázorněn již na vašem druhém albu. Copak o to, kresba je to pěkná, jen si říkám, jestli není pro vás trošku zavádějící. Pořád si myslím, že cover by měl hlavně vyjadřovat, co se na albu odehrává. Nic proti, ale neuvažovali jste třeba o něčem víc „retro“? Když slyším novinku, seděl by mi tam spíš nějaký obal jako na DARKTHRONE.

MOLOCH – To prase byl jenom takový momentální nápad, který měl hlavně evokovat ty 80 léta. Mejdni, na kterých jsem tehdy ujížděl měli svého Eddieho, Helloveen dýni, německé thrashovky měly taky maskoty a řada dalších. No a hlavně první deska Bathory,Venom a samozřejmě Motörhead! To byly jasné inspirace pro obal na "Ride ti hell…..". Dokonce jsme měli i trička, které na první pohled vypadaly jak od Motörhead, akorát pod prasetem bylo místo "England"  "Freeland" (protože jsme s Frýdlantu Nad Ostravicí).

SEKERSSON: Divočák se stal našim maskotem, proto je na obalu desky znova. U předchozí nahrávky to byla v podstatě parafráze na slavné obaly od Motörhead, Venom a Bathory. Některým lidem se to líbilo, jiní nás za to zase kritizovali. Každopádně v tradici jsme chtěli pokračovat a Pavel Ulrych nám nakreslil další kresbu. Mě osobně se líbí moc, zkrátka obal metalové desky jak prase:-). Příště bude na obalu určitě zase divočák. Třeba i víc undergroundový.  

Jako kapela působíte neskutečně pohodovým dojmem. Zase mi to připomíná staré časy, kdy se chodilo normálně na pivo, tam se něco vypilo, založila se každý večer nová kapela a po těch měsících nikdo mimo názvu (ten byl nejdůležitější) nevěděl nic. A další pátek nanovo. Vy už jste pamětníci. Hrajete od roku 1995, mě by docela zajímal recept na to, udržet tak dlouho kapelu pohromadě. Existuje něco takového?

MOLOCH – No prostě jsem moc chtěl, ale taková idylka to zase nebyla. Po prvních dvou, třech demáčích se kapela prakticky každou chvíli rozpadávala, neustále někdo odcházel a já jsem pořád hledal nové a nové lidi. Ne vždy jsem měl ve výběru šťastnou ruku. Zajímavé je, že sestava se ustálila až jsem přestal tlačit na pilu. Když kapelu vlastně léta táhneš sám, logicky ti dojde energie. Proto jsem kapelu před deseti lety v podstatě rozpustil, nikam to nevedlo. Myslel jsem si, že je to konec, ale když mě po půl roce začaly zase svrbět ruce oslovil jsem Peťu Sekerssona, se kterým jsme se už znali ze Skoričmass a že si jako zahrajem mé oblíbené Venomy a tak. No a v tu chvíli, kdy jsem to všechno začal mít daleko více v piči, to začlo fungovat a vlastně s jednou malou změnou funguje sestava dodnes. Možná proto na tebe působíme dojmem, že jsme jako v pohodě. Sice se občas navzájem naserem, ale není to tak zlé.


Včera jsem si byl večer zaběhat. Potkal jsem cestou 25 lidí, většinou po skupinkách. Všichni čuměli do mobilů. Normálně na mě padl splín a říkal jsem si, že začínám být těžce mimo. Co jsem tak vyrozuměl z jednoho rozhovoru s vámi, budete na tom podobně jako já. Jak vlastně vidí VIRTUAL VOID dnešní svět? A tím nemyslím jen mladíky ve virtualitě, ale i co se týká hudby? Změnila se doba, vztahy, promotéři, fanoušci apod. hodně?

SEKERSSON: V tomhle jsem na tom úplně stejně jako ty. Já jsem mimo už pár let. Nemám chytrý telefon, nemám fuckingbook, na horách se orientuju podle papírové mapy a jsem ve všem těžce mimo:-). Vůbec mi to zatím nevadí, horší by bylo, kdybych do toho rychle rozjetého vlaku dnešní doby měl znova nastoupit. To by byl asi průser:-).    

Co se pohledu na dnešní svět týká, tak jsem docela velký pesimista. Všechno to směřuje k nevyhnutelnému konci a já jen doufám, že budu mít to štěstí a dožiju ještě v klidu a míru. Ale vzhledem k tomu jak vše v poslední době nabírá obrátky tomu věřit přestávám. Ono ten můj pohled se odráží i v textech, takže kdo je čte, ledacos mu to řekne.   

GEORGE: Když je řeč o lidech čumících do mobilů, tak se mi vždy představí cedule v chatě u Popradského plesa v Tatrách. „Wi-Fi tu nemáme. Rozprávajte sa medzi sebou!“. To je trefné. Nesnáším, když sednem do hospody a hned všichni položí mobily na stůl, je to závislost. Je třeba jít s dobou, ale ne tímhle způsobem. V pohledu na svět jsem taky pesimista. Svět se řítí do sraček. Jak už kdosi řekl, „Mír je, když se střílí jinde“. Doufám, že tento stav u nás vydrží co nejdéle.



Pořád mi vrtá hlavou jedna věc. Už druhé album jste vydali u Pařátu. Chápu, že je to dobré pro to, aby se album dostalo k relativně velkému množství čtenářů, ale já si myslím, že by pro vás byl asi nějaký klasický label lepší. Pařát je zaměřený jen na české fanoušky, je to papírový magazín, ale vy hrajete muziku, která by si zasloužila větší propagaci i v zahraničí. V dnešní době, kdy se vrací různé „retro vlny“, by asi nebyl problém nějaký label oslovit. Neuvažovali jste o spolupráci s nějakou zahraniční společností? Třeba by byl i vinyl, který by vaší hudbě slušel asi nejvíce. Jak máte vlastně nastavena práva a povinnosti u Pařátu? 

MOLOCH – Uvažovat o spolupráci se zahraničním labelem můžeš jak chceš, ale musí to někdo udělat. Já jsem z kapely nejméně jazykově vybavený a ostatní na takovou práci nemají čas ani chuť, takže se rochníme v malém českém chlívku.

SEKERSSON: No my jsme se spoluprací s Pařátem spokojeni. Je to prostě tak jak se vším dneska. Je třeba to lidem naservírovat přímo pod nos. No a oni si toho buď všimnou a nebo ne. Co se invaze do zahraničí týká, tak naše desky se dostaly i tam. Ono ale záleží kdo je tam pak chytne do pazourů. Pokud to bude někdo, kdo ujíždí na metal core, tak je nám jasné jak to dopadlo:-). Vinyl je náš velký sen a věřím, že se nakonec splní. S našimi nahrávkami můžeme disponovat jak chceme, takže pokud má nějaký vydavatel zájem určitě se domluvíme:-).

Když jsme spolu dělali minule rozhovor, zmiňovali jste, že byste se nebránili vyrazit na víc koncertů, případně zamířit i někam do zahraničí? To bylo v roce 2013. Splnil se vám tenhle sen? A vůbec, já si myslím, že povědomí o kapele hodně zvedají koncerty. Dnes je to těžké, mnohdy se hraje pro pár lidí, ale ti pak mají osobní zážitek, koupí si CD, vyfotí se s kapelou apod. Jak jsou na tom vlastně VIRTUAL VOID s koncerty? Máte pořád chuť vyrazit ven?

MOLOCH: Na velké festy se bez podpory labelu nebo bez známých nedostaneš. Možná se mýlím a jenom nejsme dost dobří :)). A co se týče malých koncertů, míval jsem klukům za zlé, že se jim moc nechce jezdit, že mají furt nějaké aktivity, ale dneska jsem vlastně rád. Než hrát na akci někde ve dvě odpoledne pro nikoho, na to se můžem vysrat. Raděj dvakrát do roka na povedené akci. No a taky mi začínají odcházet záda, takže musím opatrně. Už mi není 40.:))



Vypálil jsem si vaše CD do auta, to aby mi originál případně neukradli, přepálil jsem si jej i do mp3 přehrávače, to abych mohl chodit ulicemi a pořád jej poslouchat. Mám ho vlastně neustále k dispozici a když dostanu chuť, tak si jej pustím. Jak se vy stavíte k ostatním formátům, ke stahování hudby, k dnešní digitální produkci? Neuvažovali jste třeba o tom, dát album na bandcamp, kde by byla možnost za poplatek stáhnout v dobré kvalitě mp3?

SEKERSSON: Já se nebráním jakémukoliv dostatečně poslouchatelnému formátu, ale pravdou je, že hudbu, která se mi opravdu líbí chci mít ve fyzické podobě. Na rozdíl od Milana, který propadl kouzlu vinylů, stále kupuji CD. Mám prostě rád, když vytáhnu obal a listuji si v něm. Kupovat si za peníze mp3ku by mě ani nenapadlo. Měl bych pak strach, že mi klekne HDD a všechno bude v háji:-) Navíc pro mě je příjemný a takřka sváteční obřad sednout si do křesla, pustit si CD, kochat se obalem, číst si texty a prohlížet obrázky. Fyzický nosič je pro mě zkrátka pořád důležitý.

Samozřejmě nebudu lhát, taky si muziku občas stahuju, ale jako zloděj si nepřipadám. Album si poslechnu a když mě zaujme, tak si ho objednám a koupím. Když mě to nezaujme, tak to prostě smažu. Nevidím na tom nic špatného.

Všechny naše starší desky jsou také k dispozici k volnému stažení ve formátu mp3. Alba "Ride to hell... " a "Rest In Piss" zatím ne, teda aspoň ne s našim vědomím:-), ale "Ride to hell..." si lidi můžou celé poslechnout na našem bandzone profilu a "Rest in Piss" tam během nějaké doby taky bude k dispozici. Obě tyhle desky plus album "Dictatorship" lze ale stále koupit na fyzickém CD a to za velmi lidovou cenu.    



Dopil jsem další pivo a dočetl další knihu. Pořád mi hraje vaše novinka a chalupa se otřásá v základech. Před chvílí si stěžovala jedna stará sousedka, ať prý „ten bordel vypnu“. Tak jsem přidal na hlasitosti a říkám si, že o tomhle je rock´n´roll! Jak vlastně vnímáte současnou muziku? Zajímáte se o dění na scéně, sledujete časopisy, koukáte na pořady o metalu (třeba na Rebel)? Nebo jste konzervy jako já a řídíte se hlavně instinktem?

MOLOCH: Cha cha, Rebel to je síla co??  Zvláště ty rádobyvtipné upoutávky. Znáš ten pocit, kdy je ti trapně za někoho a vlastně k tomu nemáš nejmenší důvod.  A ta czechparáda. Mi to připadá jako by tam Pařízek dával jen ty největší agro sračky, aby ten nový Citron mezi nima vypadal jako superhvězda.

SEKERSSON: Nějak extra dění na scéně nesleduju, takže v tomhle se řídím hlavně tím instinktem jak říkáš. Spoustu kapel jsem objevil a objevuji náhodně nebo mi byly doporučeny. Pořady o metalu nesleduji, protože nemám televizi:-) Vzdal jsem se této "vymoženosti" už před lety a vůbec mi nechybí. Články občas samozřejmě čtu, psanou formu mám asi nejraději.  

GEORGE: Tele... co? :-D taky ten krám nemám. Současnost hudební scény mně moc neoslovuje. Jsou samozřejmě výjimky. Nejvíce zajímavé muziky mám z doporučení Molocha a Sekerssona. Nejraději se vracím ke starým nahrávkám mých oblíbených kapel.

Jaký je vlastně v současnosti ostravský/severomoravský underground? Žije to u vás? Chodí lidé na koncerty? Od nás, z Plzně je to daleko, ale když už se mi povede na Moravu vyrazit, tak mi „vaši“ lidé přijdou takoví „upřímnější“, víc si hudbu i všechno to kolem užívají apod. Jak to vidíte, cítíte vy?

MOLOCH: My máme jeden problém, u nás ve FM a okolí letí hlavně grindcore, který rozhodně nehrajeme. Známí a kámoši nás podpoří, díky jim za to, ale málokdo ten náš old school black metal skutečně žere. Občas se sice najde exot jako ty, ale těch je jako šafránu. Jinak scénu moc nesleduju. Řeknu ti jednu úsměvnou historku. Nedávno jsem se potkal na jednom koncertě s Rostičem, bubeníkem z Dobytčího moru. A teď se podrž, bylo to na koncertě Marie Rottrové. Náš rozhovor probíhal asi v takovémhle duchu: "hoooj, tebe bych tu nečekal"  Rostič: "mi stači ten kraval na našich koncertech"  já: "no, já sem na tom stejně, teď sem byl na Neckářovi" , Rostič : "já zase na Nohavicovi" :)))

Žádnou paniku, zase tak moc "neměknem". Na Venom inc do OV se určitě chystáme. Co, nepotkáme se tam jako v Brně?

GEORGE: Já hraju s kapelou, na koncerty občas chodím jako divák a dělám i zvukaře, takže to vidím ze všech možných stran. Přijde mi, že koncertů a festivalů je stále více a lidí chodí stále méně. Aspoň co se týče menších akcí (neberu velké festivaly, kde se hraje mainstream, tam bude vždycky hodně lidí). A když už přijdou, tak jsou takoví chladní. Nedávno jsem ozvučoval motorkářský sraz a měl jsem pocit, že si tam chlapi přišli pokecat a že je ta hudba vlastně ruší. Z našich koncertů nejraději vzpomínám na Huslenky na Valašsku. Tam se fanoušci předvedli, tak to má vypadat. Perfektní atmosféra, hned se i muzikantům líp hraje.




Už jsem dopil všechno pivo a vaše deska snad po padesáté dohrála. Venku jsou nad Ještědem červánky a štípou mě všude po těle komáři. Budu to muset celé ukončit. Rád bych poděkoval za čas strávený s otázkami, popřál vám osobně i celé kapele co nejvíc úspěchů, pohody, klidu a jen samé narvané sály plné fanoušků. Díky moc za rozhovor, ať se vám daří!

SEKERSSON: Díky moc i Tobě za rozhovor a za zájem. Jsme opravdu rádi, když se setkáme s kladnou reakcí na naši muziku. Ale kdo by nebyl, že?:-)

Ať se daří i tobě a snad se konečně někde potkáme a pokecáme u toho pivka, bez mobilů, bez internetu a bez televize:-)

Recenze/review - VIRTUAL VOID - Rest In Piss (2016)