úterý 31. května 2016

Recenze/review - ACID FORCE - Towards The Nuclear Load (2016)



ACID FORCE - Towards The Nuclear Load
CD 2016, Support Underground

Někdy mám sto chutí vrátit se o mnoho let zpátky. Vymyslet stroj času a vydat se znovu do osmdesátých let, kde se kdysi tvořil můj hudební vkus. Bohužel, teorie cestování v čase zatím nebyla vymyšlena. Nezbývá mi tak nic jiného, než si pro sebe vyhledávat kapely, které jsou na tom podobně jako já. Také milují staré thrashové modly. Slovenští mladíci ACID FORCE, kteří mi na svém koncertě v Plzni vykali (já jsem fakt asi už pamětník!) mě naživo pěkně nakopali zadek (report zde). Jejich vystoupení v sobě mělo patinu old school thrashových velikánů. S novinkou "Towards The Nuclear Load"  jsem si tak s chutí i s nostalgií hezky zavzpomínal na své mládí. A patří jim za to velký dík.



Novinka s krásně ulítlým obalem, s jemně jiskřivým zvukem, je úderem přímo na solar plexus. Předkládané postupy jsou sice všem již dávno známé, ale pokud se zaměříme na celkový výraz, jsou ACID FORCE takovou velmi příjemnou nadějí do budoucna. Málokdo dokáže rozhýbat prvním songem dav pod pódiem, málokdo umí rozvlnit mé staré kosti. Nic neřešit, pořádně se odvázat, popít nějaké to pivo, obejmout momentální dámu svého srdce - to bývaly kdysi hlavní atributy thrashe. A já je z novinky těchto mladíků opět cítím! Jsem spíše fanoušek-srdcař-posluchač, než nějaký kritik, ale za moji maličkost je novinka "Towards The Nuclear Load" velmi zdařilým dílem. Líbí se mi určitá pokora a skromnost, se kterou pánové k hudbě přistupují. Je to staré, stokrát slyšené, ale je to taky pořádný odvaz. A o to nám jde především, no nemám pravdu?!


sumarizace:

Haló, thrash maniaci! Znáte slovenskou thrash metalovou mašinu ACID FORCE? Pokud ne, tak to koukejte napravit! Jejich novinka "Towards The Nuclear Load" je totiž krásnou ukázkou toho, jak by to mělo vypadat! Ostré riffy, dobré nápady, hutný vokál. Tahle muzika vám rozproudí krev v žilách. Máte rádi starý thrash metal? Tak neváhejte a jděte do toho po hlavě, stejně jako ACID FORCEOld school underground thrash metal, který vám utrhne hlavu i s páteří!

Asphyx says:

Hello, thrash maniacs! Do you know the Slovak thrash metal machine ACID FORCE? If you don't, put it right! Their news "Towards the Nuclear Load" is a beautiful example how should it look like! Sharp riffs, good ideas, thick vocals. This music will enliven your blood in your veins. Do you love old thrash metal? So don't hesitate and go for it, like ACID FORCE! Old school thrash metal underground, which will blow off your head  even with the spine!


Tracklist:

01. Apathetic Devastation (5:57)
02. Pressed To Death (2:27)
03. God That Never Existed (4:29)
04. Ancient Disease (3:34)
05. Ammunition (2:30)
06. Towards The Nuclear Load (3:30)


ACID FORCE:
Teodor Majerík - vocal, bass
Andrej Petro - guitar
Frederik Hrašna - guitar
Marcel Dubinský - drums

Recenze/review - MURDER INC. - Povolení zabíjet (2016)


MURDER INC. - Povolení zabíjet 
CD 2016, SUPUG/Murder Inc.

Když jsem jel 2. 10. 2015 do Prahy za koncert S.D.I., setkal jsem se s thrashery MURDER INC. vůbec poprvé. Na rovinu říkám, že se mě nelíbili. Nevím jestli to bylo zvukem nebo mým rozpoložením, ale jejich vystoupení jsem docela sepsul. Do téhle recenze se mi popravdě moc tím pádem nechtělo. Vložil jsem CD do přehrávače, otevřel si svoje oblíbené večerní pivo a po několika minutách jsem si dal málem pár facek. Říká se, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné a já si tak pro sebe objevil tyhle šílence až s novinkou "Povolení zabíjet". Zašeptal jsem jim mezi skladbami lehkou omluvu a měl jsem co dělat, abych nezačal doma pařit.




Jestliže totiž měl dosud pravomoc zabíjet pouze slavný agent 007 James Bond, tak od teď ho mají i šílenci z MURDER INC. Z reproduktorů se na na mě vyhrnul plnotučný, nahnile ostrý thrash klasického střihu. Pánové citují ze starých učebnic z osmdesátých a devadesátých let s elegancí a citem. Všem nám je sice jasné, že doba, kdy jsem si vlastnoručně vyráběl nášivky KREATOR, SODOM, DESTRUCTION, SLAYER a desítky dalších, se už nevrátí, ale dokud budou existovat podobné smečky jako MURDER INC., nemám o thrash metal strach. Rovnou na rovinu říkám, že mě jejich letošní nová pocta starým časům baví. 


Pokud se oprostíme od názoru, že je to retro jako blázen, vynikne na povrch v thrashu asi nejdůležitější věc - energie. A té mají MURDER INC. na rozdávání. Novinka není dokonalá, klidně bych si dovedl představit o hodně víc špíny a neučesanosti (a čitelnější basu), ale vzhledem k mládí muzikantů lze do budoucna očekávat jen to nejlepší. 

New album listen here:

"Povolení zabíjet" zkrátka kope, řeže a vtáhne vás do hry. Zmínit musím i skvělý obal a české texty, které se dají číst (což dnes umí opravdu málokdo!). Jako celek je tak šestice krutých skladeb takovou velmi ostrou připomínkou, že thrash metal ještě nezemřel. Novinka je doslova povinností pro všechny milovníky mosh-pitu, džínových bund a rebelství. Často mě při poslechu napadalo, že to letos tihle kluci natřeli mnohým protřelým a unaveným slavným jménům.


sumarizace:

Čeští MURDER INC. jsou na své novince ostří jako břitva. Přinášejí nám šest skladeb, které vás přenesou do starých thrashových časů. Album se poslouchá velmi dobře a i když se nejedná o nic nového, řeže pěkně. Proti hudbě v tomto provedení nemám žádných námitek a doporučil bych ji všem thrashovým maniakům. Ve skladbách je doslova napěchována energie a rebelství. Masakr, mosh-pit, thrash! Za mě palec nahoru!


Asphyx says:

Czech MURDER INC. are on their news as sharp as razor. They bring us six songs that will take you to the old thrash times. The album is very well for listening and although there is nothing new, it cuts nice. I have no objection against music in this interpretation and I would recommend it to all thrash maniacs. The songs are packed with energy and rebellion. The massacre, mosh-pit, thrash! For me, thumbs up!

Tracklist:

01. Ve stínu Lži
02. Pátá Oběť
03. Povolení Zabíjet
04. Člověk Člověku
05. Rituál
06. V Obležení

Murder Inc.:
Petr - bass, vocal
Luká - guitars
Fanda - drums



pondělí 30. května 2016

Recenze/review - ULCER - Heading Below (2016)


ULCER - Heading Below
CD 2016, Arachnophobia Records

Nasládlý pach krve, prázdný tupý výraz mučených a zvrácená euforie inkvizitorů, kteří se zájmem sledují praskání kostí, drcení lebek, drcení svalů a mrzačení těl pod tíhou mučících nástrojů. Typický obrázek krutého středověku, který by si nikdo nechtěl na vlastní kůži prožít. Bohužel, kdysi to byla skutečnost. 


Trpělo a umíralo se v bezbřehých bolestech a v modlitbách s touhou po odpuštění. Pojďme nahlédnout do minulosti temného středověku a prohlédněme si nástroje, na kterých byly prolity džbány krve a strachu…

Novinka polských death metalistů ULCER ve mě evokuje dávné časy plné krutých mučících technik. Ocitám se spolu s kapelou v žaláři, kde o plesnivém chlebu a vodě čekám na verdikt sadistických kněží. Odsouzen budu za to, že jsem vzýval temné síly, protivil se Bohu a zesměšňoval jsem církev svatou. Pouštěl jsem ostatním bezvěrcům album "Heading Below" a za tónů švédského death metalu ve stylu DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, INTERMENT jsme obcovali s temnými silami. Na tónech studeného severu se vznášely pavučiny starodávných odlesků pekla. Jsou nahrávky, které mě uhranou hned na poprvé a jejich přitažlivost vydrží po dlouhou dobu. Už teď vím, že se budu často vracet. Jsem oddaným stoupencem švédské death metalové školy. Považuji to tak trošku za svoji povinnost. 



Právě jsem rozšlápl lebku nějakého svého kolegy. Zbyla tu po nekonečném mučení jeho těla i mysli. Neodvolal, propadl hrdlu a umíral v nekonečných křečích. Jeho poslední slova patřila Satanovi a zněla mocným, hrubým hlasem nad celým náměstím. Spolu s chladivými melodiemi, dohromady s výkřikem plným utrpení, byla svědectvím o lidském hnusu a špíně. Seděl jsem na kamenné podlaze a pokřižoval se v obráceném gardu. Kolem mě proběhla černá krysa a podívala se na mě s nadějí v očích. Za chvílí ji přinesou oběd. ULCER to se mnou umí, dělají si s mojí myslí co chtějí, rozkládají mě na prvo-částice, hnětou mě k obrazu svému. Dokonce v temnějších chvílích překračují hranice stylu. Zítra mám popravu. Nevadí mi to. Už teď totiž vím, že na onom světě budu mít zastání.


sumarizace:

ULCER nám na své novince jasně ukazují, že dobrý švédský death metal se dá hrát i v Polsku. Albem jsem od začátku až do konce absolutně stržen a pohlcen. Je jako přitažlivý magnet, plný utrpení, chladu a smrti. Poláci umí krásně balancovat mezi rychlými a pomalými pasážemi. Líbí se mi jak zvuk, tak jednotlivé nápady. Nahrávka působí zvláštním smutným dojmem. Evokuje ve mně vzpomínky na poslední věci člověka. Jsme prach a v prach se obrátíme! Jako celek je CD krásnou ukázkou velmi dobrého řemesla, zběsilosti a šílenství. Pokud máte rádi devadesátá léta v jejich nejlepší formě, tak budete určitě spokojeni. "Heading Below" působí jako seknutí sekyrou přímo do hlavy. Rozpůlí vás na dvě části. Jedna bude pařit jako o závod a druhá spočine v nekonečném utrpení. Švédský death metal z Polska, který vás spálí mrazem! Vynikající záležitost.

Asphyx says:

ULCER  shows us on their new album how good is Swedish death metal played in Poland. This album broke me down and I was absolutely absorbed since the begging. It is like a magnet, full of misery, cold and death. Poles knows how to balance between fast and slow passages. I like the sound and the ideas. This record feels interestingly sad. It evokes memories of last possessions of man. We are just an ash and we will be ash again! As a whole this CD is a nice example of good work, furiousness and craziness. If you like the 90th in its best from you will be satisfied with this album. "Heading Below" feels like a cut of axe right into a head. It will cut you in half. One half will go crazy for parties and the other half will be dead in the infinite misery. Swedish death metal from Poland which will burn you with coldness! Amazing!

Tracklist:

1. Down Below
2. Fiends Forever
3. Sights to See
4. All in Vain
5. The Phantom Heart
6. You Called, We Came
7. Miscarriage's Lullaby
8. Howl of the Jackal
9. Enshrouded in Nothingness


Line-up:
D. - vocal (Blaze of Perdition / Oremus)
Angelfuck - vocal (Deivos)
LucaSS - gitara (Abusiveness, Exmortum)
Mścisław - gitara (Abusiveness, Blaze of Perdition, Dira Mortis)
Szwed - bas (Deivos)
Vizun - perkusja (Abusiveness, Blaze of Perdition, Dira Mortis)


Minirecenze/minireview - BAT - Wings of Chains (2016)


BAT - Wings of Chains
CD, TAPE, LP, Hells Headbangers

Ryan Waste z Municipal Waste je šílenec, který si spolu s dalšími dvěma kamarády založil novou kapelu BAT. Pánové se rozhodli, že budou hrát špinavý, zastaralý heavy speed někde tak z počátku osmdesátých let. Leží tak najednou přede mnou novinka, která by neměla uniknout žádnému fanouškovi, který uléhá každý den v džínové vestě, doma se mu ještě muchlají kazety v přehrávači a mastný nemytý vlas je u něj často propletený s plechovkou od piva. BAT jsou smrdutou odpovědí na dnešní komerční "nagelovanou" metalovou scénu. U téhle desky se ještě může kouřit na koncertě, maso patří do jídelníčku všech a základním stavebním kamenem skladeb je rebelie a špína. Starý časy, co se nikdy nevrátí, napadá mě při poslechu a mám sto chutí vyrazit do ulic (už bych tam byl asi sám, protože všichni čumí jen do displejů svých nabušených telefonů - ale zase bych měl zážitek).

Vezměte si staré VENOM, MOTORHEAD, VOLTURE, WHIPSTRIKER, MIDNIGHT, SPEEDTRAP, všechno to protřepejte, ale nemíchejte. Pak si do tohoto špinavého koktejlu přidejte nějakou tu čistou vodku a máte před sebou BAT. Hergot, já mám sto chutí praštit s klávesnicí, rozpůlit monitor a plivnout do tváře všem pokrytcům. Jasně, BAT jsou jednoduší, hlasití, klasičtí a tradiční až běda. Jsou ale také neskutečně zábavní, prašiví a jejich pocta starým legendám se myslím rozhodně vydařila. Novinka má v sobě přesně ten poměr síly a špinavosti, kterou mám tolik rád. Pro podobná alba jste se museli narodit, nemá cenu je vysvětlovat ani nikoho přesvědčovat. Já to vidím na mosh-pit s kamarády dole pod pódiem, na nějaký ten skok z pódia a propláchnutí čaker pivem. Líbí se mi ten fuck off přístup, zobu to pánům z ruky. Tahle muzika je rozhodně pro všechny posluchače, kteří ještě věří v realitu, syrovost, peklo a záhrobí! Jdu si vzít bourací kladivo a vyřádit se někam do kamenolomu. Howgh!

sumarizace:

Sex, pivo a rock´n´roll! To jsou BAT! Americký alkoholový buldozer. Pořádně rozjetý a drtící vše živé i neživé. Tohle je hudba s velkou energií a silou, určená pro páteční večírek s kamarády. Neřešte hlouposti, poslouchejte "Wings of Chains". Vezměte do ruky kladivo a jděte zbourat sousedovi zeď! Cítíte tu starou plesnivou jiskru? Novinka mi připomíná rozmazané obličeje, viděné skrz pivní sklenici. Má to drive, má to feeling! Osobně jsem velmi spokojen a nahrávka se mi hodně líbí. Víc neřeším! na zdraví! Cheers! Prosit! Santé! Salud! Zabijácké album! 



Asphyx says:

Sex, beer and rock ´n 'roll! These all are BAT! American alcohol bulldozer. Rocking and crushing everything animate and inanimate. This is music with great energy and strength, designed for the Friday's party with friends. Don't solve stupidity, listen to "Wings of Chains". Pick up a hammer and go to your neighbor demolish the wall! Do you feel that old moldy spark? The news reminds me blurry faces, seen through the glass of beer. It has drive, it has  feeling! Personally, I'm very satisfied and I really like this recording. I don't care about moreCheers! Prosit! Santé! Salud! Killing album!

http://hellsheadbangers.bandcamp.com/album/wings-of-chains
www.hellsheadbangers.com
www.facebook.com/hellsheadbangers.com
www.hellsheadbangers.bandcamp.com
www.instagram.com/hellsheadbangers
www.twitter.com/hellshead666
www.youtube.com/user/hellsheadbangers666

neděle 29. května 2016

Minirecenze/minireview - GRUESOME - Dimensions Of Horror (2016)


GRUESOME - Dimensions Of Horror
EP 2016, Relapse Records

Recenze/review - GRUESOME – Savage Land (2015)

Tak tomu říkám retro jako řemen! GRUESOME, uskupení slavných old school death metalových osobností je tu s novým EP. A pokračuje se na něm v nastaveném směru. Opět se exhumují staré hrobky, znovu se skládá pocta Chuckovi Schuldinerovi. A to především období "Scream Bloody Gore", "Leprosy", "Human". Takže pokud si chcete kvalitně a náladotvorně zavzpomínat, neváhejte. A co na celé tohle šílenství říká moje maličkost? Samozřejmě je spokojena, i když po nějaké době asi dojde k obehrání a nebudu mít zase takovou chuť se vracet. Nebo alespoň u předešlého alba jsem to takhle měl zažité. Podobné záležitosti miluji, ale tentokrát sahám raději po originálu. Nevím vlastně ani proč to mám takto nastavené, nějak to samo vyplynulo z poslechu. Přehraji si vždycky celou desku GRUESOME, navnadím se na death metalový pravěk a pak jdu vyhrabat staré originály DEATH.

Jedná se samozřejmě o pořádně vypečenou záležitost. Kapela si dala moc velký pozor na pořádný zvuk, na s elegancí sázené klasické riffy ve stylu zmíněných DEATH, ale i třeba OBITUARY, MASTER, POSSESSED, PESTILENCE, AUTOPSY, JUNGLE ROT. Není to samozřejmě na závadu. Naopak, u nás v podzemí si budují GRUESOME čím dál tím větší jméno, jsou uznávaní, cenění. Co na tom, že už tu všechno bylo? Podobná alba musíte brát jako vzpomínku, jako starou mokvající ránu, ve které vám zase začne tepat. Člověk si při poslechu uvědomí, jaké bylo krásné kdysi prožívat dekádu samých zásadních nahrávek. K mnohým se dostal až po dlouhé době, ale uctívá je dodnes. Novinka GRUESOME se mi líbí, i když takové to absolutní nadšení ve mě nevyvolává. Nevím vlastně ani proč. Každopádně, za odvedené řemeslo se pánové nemusí vůbec stydět. 

Recenze/review - GRUESOME – Savage Land (2015)

Sumarizace:

Při poslechu novinky "Dimensions Of Horror" mi ožívají před očima vzpomínky na devadesátá léta minulého století. GRUESOME umí vyvolat staré duchy, poctít nás plesnivými riffy i záhrobním hlasem. Album je to velmi dobré, přejde vám rovnou do krve. Je určeno všem retro maniakům, kteří mají rádi DEATH. Nahrávka je jako nějaký po dlouhé době otevřený hrob. Cítíte ten hnilobný zápach? To jen kapela exhumuje dávné postupy! Hudba, které vás vrátí po časové ose zpět a skvělá záležitost pro pamětníky! Old school death metal forever! Amen!




Asphyx says:

When listening to the news, "Dimensions Of Horror" memories of the nineties are coming alive. GRUESOME can invoke the old ghosts, honour us with moldy riffs and voice from the other world. The album is very well, it goes straight into your blood. It is addressed to all retro maniacs who like DEATH. The recording is like after  long time opened grave. Do you feel that putrid smell? The band has just exhumed bygone techniques! Music that takes you through the timeline back and the great issue for survivors! Old school death metal forever! Amen!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh čtyřicátý třetí - Jak jsme zčernali spolu s Root


Příběh čtyřicátý třetí - Jak jsme zčernali spolu s Root

Stojím na dolním náměstí v Jablonci nad Nisou. Je mi zima. Přitom je jaro, léta páně 1991. Čekám na Sabatha (jezdil do Jablonce za kamarádem), který má pro mě prý překvapení. Dokonce kvůli tomu volal moji babičce do baráku, ta přešla za druhou babičkou v Nové Vsi nad Nisou a ta mě zavolala z lesa. Byl jsem zrovna na jedné ze svých nekonečných pozorovacích misií. Jako milovník zvířat jsem sledoval rodinku liščat, která se usídlila kousek od tůně s pstruhy. Babička byla vyděšená, Sabath byl asi do telefonu naléhavý, jenže to on byl vždycky, když objevil novou kapelu. Konečně je tady. Předává mi, totálně zmrzlému, gramodesku „Zjevení“ od pro mě tehdy ještě neznámých Root. „Z tohohle se posereš, kamaráde!“: volá na mě přes celé náměstí a já jsem rád, že můžeme konečně do hospody. Dáváme pivko, já si prohlížím obal a platím Sabathovi dohodnutý obnos. Plnotučných a těžce vydělaných 350,- kč. Jen nevím, kde si ten vinyl přehraju. Doma mám jen kazeťák a přehrávač CD.

Jenže Sabath (ano psáno s jedním B, prý aby se odlišil od slavných Black Sabbath) byl technický génius a dává dohromady gramofon po mém dědovi, který do té doby zažil jen samou vážnou hudbu. Zabírám si všechny desky, prohrabuji se všemi klasiky a zamilovávám se nejdříve do Brahmse, Čajkovského a pak Beethovena. K desce Root se dostávám snad až po týdnu. Mám z toho obalu trošku strach. Ihned se mi doslova zarývá do mozku text pátého songu Upálení. Dokonce to jde tak daleko, že se stává naší volejbalovou hymnou. Pokaždé, když začínáme zápas, kýveme se s klukama do rytmu – způsobem, jako když volejbalisté přijímají míč a refrénové výkřiky „Jsem nevinen! To vím!“ zní nad hřištěm jako mocný válečný pokřik. Přemlouvám všechny na koncert, který ale bohužel navštívíme díky různým nástrahám a podivným situacím až po několika letech. Pořád poslouchám desku dokola, až si rodiče klepou na čelo.

Jedeme ve vlaku na Nymburk. Je zima, okolo sněží a hlavně v Praze zuří raný kapitalismus roku 1993. Minule se koncert nekonal, ale tentokrát vím, že už to dopadne. Tady v místním kulturním domě se konečně uskuteční můj sen. Thrashové období v naší partě pomalu končí. Spousta lidí se odklonila od metalu, odešla, případně se kvůli práci, rodině odstěhovala. Naše parta ale pořád ještě drží pohromadě. Root už mají na kontě tři alba a já se neskutečně těším. Vylézáme na nádraží a ihned zaplujeme do hospody. Prcalík už nemá skoro žádné vlasy a nikdo z nás netuší, že je to předzvěst jeho ne zase tolik vzdálené hnusné nemoci. Nevíme ještě nic, ale už nejsme takoví ti puberťáci jako dřív. Trošku jsme zestárli, ale navážno nikdo ještě nic nebere. Není důvod. Nymburské pivo mi moc nejede a tak radši všechny přemlouvám, abychom šli.

Před kulturákem je černo. Je to můj první blackový koncert, zatím jsem zažil jen samé thrashové chlastačky a skákání z pódia. Holky mají namalované netopýry na očích a všichni jsou nějací smutní, zahloubaní do sebe. Mám přes záda obrovskou plachtu SODOM a fanoušci na mě koukají nějak divně. „Ty vole, to zase bude něco, se poseru“: pronese do podivného ticha Prcalík. Jana se usměje na jednu slečnu, co jde zrovna kolem a ta na ní vycení zuby: „Sssssssssatáááán“. Kytka prohlásí něco o tom, že to asi budou Pražáci, že jim určitě dávaj do Vltavy nějaký sajrajty. Smějeme se tomu a pomalu se suneme do sálu. Pak propadnu navěky temnotě.

Jako předkapela se představí nějaká místní skupina, jejíž jméno si zaboha nemůžu vzpomenout. Není to tak důležité, protože to byl takový ten nudný uječený zábavový heavík. Pak konečně zazní, po dalších několika pivech, první tóny ROOT a já mám co dělat, abych nepadl na kolena. Přesně si pamatuji, že mě běhal mráz po zádech a odříkával jsem jako nějakou černou modlitbu všechny texty. Taky to byl pro mě první koncert v životě, kdy jsem jen stál a poslouchal, byli jsme zvyklí kroužit jako vlci pod pódiem a vrtět se jako dětská káča. Byli jsme jako mramorové sochy, všichni čtyři. Jen mezi skladbami občas někdo pronesl slova úžasu. Jana se mi schoulila pod ruku a cítil jsem, že má strach. Bylo to mocné, dokonalé a doslova pekelné. Big Boss opravdu působil jako nějaký padlý velekněz. Koncert uběhl, ani nevím jak a my se vydali ven. Nemluvili jsme, "Obžalovaný je vinen tím
Že za pomoci temných sil a Černé Magie
Scházel se za noci s veleknížetem Pekla
Zvaným Lucifer, a s Jeho pomocí se snažil
Snížit výzman učení Církve Svaté
A proto se odsuzuje k trestu smrti upálením""Obžalovaný je vinen tím
Že za pomoci temných sil a Černé Magie
Scházel se za noci s veleknížetem Pekla
Zvaným Lucifer, a s Jeho pomocí se snažil
Snížit výzman učení Církve Svaté
A proto se odsuzuje k trestu smrti upálením"

Jsem nevinen
To vsátého
šli jsme tiše, až jsem měl pocit, že slyším tlukot našich srdcí.

Celý dav se přesunul kousek od náměstí, do jedné hospody, co měla otevřeno hodně do rána. Celou noc, až do ranního vlaku se diskutovalo, vše probíralo, holkám se postupně s navyšujícím alkoholem víc a víc rozmazávaly černé šminky na tvářích. Seděl jsem ten večer spíš stranou, trošku zahloubaný, ale věděl jsem, že bych se měl do black metalu (znal jsem do té doby jen takovou tu „VENOMOVSKOU“ klasiku), víc ponořit. Přišla ke mně nějaká nymburská princezna, dala mi pusu a namalovala mi na obličej kontury samotného ďábla. Jel jsem tak až domů, kde jsem někdy před polednem vyděsil mámu. „K obědu si to umeješ“: řekla mi poměrně nechápavě a já si drhnul zuřivě tváře Solvinou, ničím jiným to nešlo dolů. Byly řízky, já je hltal jako hladový vlk a celou dobu jsem přemýšlel o koncertě ROOT – mám ho zarytý v hlavě navěky, jako kdyby mě někdo proklel. Večer pak, po několika hodinách práce na zahradě u tetiček, jsem si do noci pouštěl album „Hell Symphony“, které mi jako již tradičně, dodal nedávno Sabath. Moje duše byla černá, jako křídla krkavců.

Pokaždé, když jezdím na chalupu do Jizerek, mám neodbytnou touhu zalézt si do pokoje nahoru, probírat se starým harampádím a ohmatanými deskami. ROOT navždy zůstanou zařazeni v předních policích. Dodnes se k jejich albům moc rád vracím. Jsou a vždy pro mě budou klíčem k celé jedné oblasti metalu. Otevřeli mi dveře do černého podzemí, naučili mě vnímat peklo po svém. Ave Satanas!



Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 28. května 2016

Minirecenze/minireview - IMPERIUM - Titanomachy (2016)


IMPERIUM - Titanomachy
CD 2016, Ultimate Massacre Productions

Nad našimi hlavami sviští pečlivě propletené konečky bičů. Jsme otroky již několikáté generace a stavíme tuhle hrobku dlouhé roky. Pro zvýšení naší výkonnosti nám náš otrokář pouští novinku britských death metalistů IMPERIUM, kteří se shlédli v římské a řecké mytologii. Do hudby napěchovali obrovské množství techniky, přidali pro mě poměrně iritující "dobové" mezihry a jako výsledek zde máme další poctu slavným NILE. Kapela byla založena v roce 2010 a má na svém kontě ještě jedno album ("Sacramentum" - 2012). Letošní nahrávka je velmi slušným počinem, který ale nijak nevybočuje z takového toho současného průměru. Pánové jsou na tom velice dobře technicky, nad jejich řemeslnou zručností budete určitě uznale kroutit hlavou, ale co se týká skladatelského potenciálu, zdá se mi novinka taková obyčejná. 

Mám u podobných CD problém s tím, že já "jim to prostě nevěřím". Pokud si vezmu za hlavní téma starověk, chtělo by to možná víc syrovosti a špíny. Takhle mi to celé přijde jako současné fantasy seriály, kdy se sice sekají hlavy o sto šest, znásilňují se otrokyně, ale zároveň je vše takové čisté, nevinné a po nějaké době i lehce legrační. Ano, nasázet za sebou bezesporu složité riffy, přidat na hlasitosti a pořádně se do toho opřít je určitě záslužné, ale také velmi předvídatelné (alespoň pro mě). Ve výsledku se mi sice album poměrně líbí, jen ho nedokážu příliš dlouho poslouchat. Troufám si ale tvrdit, že bude mít určitě úspěch u skupiny posluchačů, kteří podobné záležitosti vyhledávají. Já mezihry přetáčím a složité pasáže příliš nevnímám. Chybí mi víc magie, temnoty, zla a smrti.


sumarizace:

Mytologický death metal v podání britských IMPERIUM na mě zabírá tak na šedesát procent. Skladby jsou velmi propracované, zvuk hlasitý, mezihry nezajímavé. Chybí mi kus tmy, uvěřitelnosti a síly. Album je vhodné pro současné mladé posluchače, kteří ocení technickou náročnost skladeb. Já pořád nevím, co si s nahrávkou počít. Nepřeskočila mezi námi zatím žádná jiskra. Uznávám řemeslnou zručnost, ale skladby mě příliš nebaví. Novinka připomíná dnešní moderní fantasy seriály. Spousta triků, ale nikde žádné zlo. Příště bych poprosil trošku víc syrovosti! Death metalové album, které bolí jenom trošku.


Asphyx says:

Mythological death metal by British IMPERIUM makes an impression on me about sixty percent. The songs are very sophisticated, sound is loud, interlude dull. I'm missing a piece of the dark, power and believability. The album is suitable for today's young listeners who appreciate the technical demands of songs. I still don't know what to do with the recording. There is no spark jumping between us. I accept the craft's skills, but the tracks bore me. the news reminds today's modern fantasy series. Lots of tricks, but no evil. Next time I would like a little bit more rawness! Death metal album that hurt only a little.

Tracklist:
01. Othrys
02. Castrate The Father Of The Sky
03. Beast From Beneath
04. Descend Abysmal Void
05. Ingurgitate The Traitor
06. Into The Abode Of The Dead
07. The Unseen One
08. Skies That Bear Thunder
09. Titanomachy
10. Phlegethon Rising
11. Minos
12. Neither Like Gods Nor Men

Line up:
Rob Purnell - Guitars (Trigger The Bloodshed)
Mike Alexander - Guitars
Doug Anderson - Vocals (Cenotaph, ex-Viscera, ex-Bloodshot Dawn, ex-Prostitute Disfigurement)


pátek 27. května 2016

Minirecenze/minireview - BONE GNAWER - Canale Di Carneficina (2015)


BONE GNAWER - Canale Di Carneficina
EP 2015, Metal Inquisition Records


Mezinárodní morbidní uskupení BONE GNAWER se loni ještě jednou vzepjalo ke kruté křeči a mimo alba "Cannibal Creamatorium" (recenze zde) vyvrhlo mezi nás, ubohé smrtelníky jedno pořádně ledové EP, Jedná se o čtyři zbrusu nové songy, které se na předešlé CD nevešly. Odehrává se na něm úplně stejné seversky death metalově laděné inferno, které od pánů Roggy (basa), Kam Leeho (zpěv), Ronnieho Bjornstroma (kytara) a Morgana Lieho (bicí) asi všichni očekávají. Studené melodie,  nějaký ten kanibalismus v textech, něco málo řeznického umění a hlavně až smutně laděných melodií. Taková Roggova klasika, dalo by se říct. Odsýpá to pěkně a díky krátké stopáži to nestihne nudit. Není to žádná hudba pro hudební kritiky, ale spíš perfektní kulisa k páteční pitce v katakombách.

Utíkám zimním lesem a cítím v zádech smrt. Dýchá mi na zátylek v podobě party rozzuřených kanibalů. Bojuji o holý život, stejně jako oni, jen s tím rozdílem, že já to nepřežiji. Přivázán ke kůlu, naporcován, sněden a převtělen v duše vítězných bojovníků. V dřívějších dobách zdá se běžný jev, dnes nechutný rituál. Spojení kanibalismu a death metalu se zdá být vzájemně velmi příjemné. Myslím, že se téhle skupině podařilo jasně vyjádřit své pocity a přenést chlad severského smrtícího kovu na CD. Hudba je to svým způsobem pestrá, jen musíte přistoupit na jejich hru. Oprostit se od běžného hodnocení a jen se nechat unášet krutými příběhy. Osobně jsem spokojen a vzpomínám na dobu, kdy jsem čítával dobrodružné romány. Té krve je v nich stejně jako na desce BONE GNAWER.

Poslední EP "Canale Di Carneficina" od  BONE GNAWER na mě působí jako ruka studené mrtvoly. Je ostré, bolestivé, kruté a šílené. Mám opravdu pocit, že jsem na setkání s kanibaly. Už se vaří voda na mé tělo! Čtyři kruté songy, čtyři hřeby do rakve. Při poslechu kolem ožívají krvelačná monstra. Death metal je zde klasický, tradiční, ale také pořádně chladný a plesnivý. Mám to takhle rád a tak jsem s nahrávkou spokojen. Death metalové album, u kterého na vás sáhne samotná Smrt!




Asphyx says:


The last EP "Canale Di Carneficina" from BONE GNAWER is like a hand of some cold corpse. It's sharp, painful, cruel and insane. I really feel that I'm on a meeting with cannibals. The water for my body is boiling! Four cruel songs, four nails in the coffin. When listening the bloodthirsty monsters are coming to life. Death metal here is classic, traditional, but also really cool and musty. I like it in this way and I'm satisfied with this recording. Death metal album where the Death itself can touch you!

http://www.metal-archives.com/bands/Bone_Gnawer/3540283236
https://www.reverbnation.com/bonegnawer
http://metal-inquisition.de/

Minirecenze/minireview - EVIL BRAIN TASTE‏ - Dead Dead Bad (2015)


EVIL BRAIN TASTE‏ - Dead Dead Bad
CD 2015, vlastní vydání

Sranda musí být, i kdyby vás věšeli. Černý humor má svá nepsaná pravidla, která velmi jemně balancují na hranici vtipnosti a trapnosti. Zombie tématika je u death metalu velmi otřepaným tématem, stejně jako vyhřezlá střeva a otevřené hroby. Musí se to, jako jakékoliv jiné řemeslo, umět. A britští death metalisté EVIL BRAIN TASTE jsou nádhernou ukázkou toho, jak by to mělo vypadat. V jejich ostré smršti klasických riffů lze vystopovat prvky DEBAUCHERY, ale i tradičního thrashe, blacku. Vše je podřízeno jedinému. Legraci, nadsázce. Pánové si prostě užívají. Je to rock´n´ roll. Nenechte se ale mýlit, že by se jednalo jen o nějakou bohapustou taškařici. Skladby v pohodě obstojí i jednotlivě, bez těch všech uhnilých obličejů zombie. Loňské album se mi zkrátka a jednoduše poslouchá tak nějak samo, na pohodu. 



Po starém zámku zase pobíhají rozkládající se postavy. Koušou se navzájem a zabíjejí s takovou roztomilostí, že mě mají hned na lopatě. Chvilku spolu soupeříme, odpadávají nám kouska masa a máme obrovskou radost, že jsme mezi svými. Do toho se chodbami vznáší ostrá kytara a holky už dávno tuší, že nám dnes budou muset být po vůli. Otevírám si další plechovku piva a moc dobře vím, že dnešní noc bude hodně dlouhá. Některé skladby mají hitový potenciál. Není to žádná temnota, ani nihilistické tápání ve tmě, je to spíš odpočinková záležitost. A to není v dnešní době zase tolik málo. Jasně, vyčítat se dá nepůvodnost, někdo se nebude ani smát. Je to vlastně jedno. Tohle je hudba určena na večírek, na kulisu pro pivní závody. Legrace zkrátka musí být, to je vám doufám jasné.

Sumarizace:

Zombie rituál může začít! EVIL BRAIN TASTE jsou kapelou, která nám dnes bude hrát k nekonečnému večírku. Ostré riffy, morbidní hlas a tuna dobrých nápadů. Loňské album mě baví, rád si ho pouštím stále dokola. Tančíme na hrobech s těmi nekrásnějšími zombie. Pivo teče proudem a já si tohle album opravdu užívám. Britové jsou vtipní, zajímaví, ale dokáží zaujmout i samotnou hudbou. Muzika v sobě nepostrádá jiskru, drive a tolik potřebný feeling. Album je heavy! Chce se mi tančit, skákat v mosh-pitu a trhat kousky masa z těla! Zombie metal, který vám nakope zadky! Dobrá krvavá práce! Doporučuji!



Asphyx says:

Zombie ritual can start! EVIL BRAIN TASTE is a band that will play to an endless party today. Sharp riffs, morbid voice and a ton of good ideas. I like last year's album, I enjoy listening again over and over. We're dancing on the graves with the most beautiful zombies. Beer is flowing and I really enjoy this album. The British are funny, interesting, but they can also be interested by the music only. The music doesn't miss spark and drive and so much needed feeling. The album is heavy! I want to dance, jump in the mosh-pit and tear pieces of flesh from the body! Zombie metal that will kick your asses! Good bloody job! I recommend!

čtvrtek 26. května 2016

Recenze/review - WITCH VOMIT - A Scream from the Tomb Below (2016)


WITCH VOMIT - A Scream from the Tomb Below
CD 2016, Memento Mori

Nehostinným močálem se plouží hubená postava. Je zničena nekonečným poslechem novinky amerických nováčků WITCH VOMIT. Odpadávají jí kousky masa, kulhá na jednu kostnatou nohu a místní obyvatelé si již dlouho myslí, že potkávají samotnou smrt. Je to vlastně svým způsobem pravda. Nad rozkládajícími se bažinami se válí dlouhé chuchvalce mlhy. Pro pochopení prvotiny těchto šílenců je potřeba mít nastudované staré desky INCANTATION, CARNAGE, BOLT THROWER, AUTOPSY, INFESTER, i klasiky švédské školy. Zkrátka a jednoduše, devadesátkové retro ve své nejhnusnější podobě. Hudba je tak určena všem milovníkům reality, síry a opravdovosti v death metalu. Nic pro zhýčkané současné strávníky. Nasadil jsem také sluchátka na uši a vydal se hledat do močálů smrt. 

Potkávali jsme se v družném hovoru, rozebírali různé způsoby odchodu z tohoto světa, navštěvovali spolu temná zákoutí opuštěných hrobek. Hudba nám byla skvělým společníkem. Byli mi představeni všichni padlí andělé, seznámil jsem se i s členy ďábelské rady prokletých. WITCH VOMIT tu byli po celou dobu s námi. Oddaní, praví, silní a schopní přenést všechno to zlo na CD. Z předpokládaného retra (řekněte mi, co dneska retro není?) se stala časem hodně návyková záležitost. Ostrá, zpočátku těžko stravitelná, ale ve výsledku plesnivá setkání těch, kteří vědí, jak to na onom světě chodí. Není to samozřejmě nic překvapivého, ani styl lámajícího, ale skladby si pamatuji, vyvolávají ve mě roztodivné emoce a dávné obrazy utrpení, proto jsem také nadmíru spokojen.



Všichni se radují, že Bůh je konečně mrtvý. Pod jeho nadvládou to tady stejně stálo za víte co. Už bylo na čase, aby to vzal za správný konec někdo jiný. Můžu mít tisíc výtek k ne příliš originálnímu pojetí, můžu se bouřit proti klasickým a tradičním postupům. Smrt si mě ale na téhle desce stejně nakonec dožene. Líbí se mi v tom prostředí beznaděje, rochním se v popraskaných kostech, uléhám do starých rakví. Fascinuje mě ta čistota, klid a souznění nevyhnutelnosti. Pro někoho to je možná příliš morbidní, ale nakonec nás to čeká stejně všechny. Nápadů na šílenství, popisných odstavců o nenávisti, riffů jdoucím na samotnou dřeň a podstatu smrtícího kovu, je zde dostatečný počet na to, abych se spolu s WITCH VOMIT oddával záhrobním orgiím. Jděte a obraťte všechny kříže, narvěte do rakví tajná zaříkávadla, už nastal čas. Alespoň to tak při poslechu cítím. Pekelné album!


sumarizace

Kdyby mrtví uměli mluvit, určitě by novinku WITCH VOMIT vychválili do samého pekla. Na „A Scream from the Tomb Below“ nalezneme jen samé chorobné, plesnivé skladby. Američané se zhlédli v pravém, nefalšovaném old school death metalu. Nezapomínají ani na doomové pasáže a tak musí být spokojen každý milovník procházek po hřbitově. Nálada celé desky je velmi pochmurná, černo šedá a připomíná návštěvu močálu. Kráčíte spolu s kapelou po zahnívajících tělech, modlíte se k obráceným křížům a marně čekáte alespoň na nějaký náznak světla. Nahrávka mi pronikla do žil jako zkažená krev. Plně mě ovládla a rozsekala na malé kousíčky. Takhle nějak si představuji pravý, reálný okultní death metalový obřad. Kosti jsou poskládány do úhledných hromad, lebky svítí daleko do noci. Svět je prohnilý, zkažený a opět vydal další zprávu o zlu. To bylo zhudebněno na nové desce WITCH VOMIT. Zapalte ohně a modlete se! Vynikající záhrobní album!

Asphyx says:

If dead people could talk they would love this new album by WITCH VOMIT to the hell and beyond. On the album „A Scream from the Tomb Below“ you can only find songs which are sick, morbid and moldy. These American guys have found themselves in the real old school death metal. They do not forget about doom passages and that´s why every fan of walks around graveyards has to be satisfied. The mood of songs at this album is gloomy, black and white and it will remind you a swamp trip. You would walk with the band around and there would be putrescent death bodies, you will pray to upside down crosses and you will wait hopelessly for a sign of a light. This album went through my body into my blood like a bad blood. It controlled me and cut me into little pieces. This is how I visualize the true and real occult death metal ritual. Bones are laid and shaped neat scads, skulls shine through the night. The world is putrid and rotten and there is another message about evil. All of this was composed on the new album by WITCH VOMIT. Light up fires and pray! An excellent afterlife album. 


Track list: 
1.    Ripped from the Crypt
2.    Screams from Purgatory
3.    The Tomb  
4.    Below the Dirt  
5.    Witch Cunt  
6.    Primal Rite of Death
7.    Torn from Life  
8.    Twisted Altar of Sin


Album Line-up: 
Filth -  Drums
Tempter - Guitars, Vocals
J.G. - Bass

Minirecenze/minireview - KILLING FOR COMPANY - House of Hades (2016)


KILLING FOR COMPANY - House of Hades
CD 2016, Via Nocturna

Vidím krev v tvých očích. Modlila si se příliš dlouho ke špatnému Bohu. Ale nezoufej, tvá slepota bude brzy spálena pekelným očišťujícím ohněm a najdeš konečně svůj klid. Jsi tak krásná, roztoužená ve své ztracenosti. Já jsem ten, kdo ti ukáže směr, kterým jít. Odvezu tě daleko, až někam na sever. Svět je tady, stejně jako hudba chladnější, temnější a zdá se i čistší. Vkládám pomalu do slotu pro CD novinku norských KILLING FOR COMPANY a otevírám (dnes jen pro tebe) dveře do podzemí. Po stěnách stékají potůčky hnisu a my společně, ruku v ruce, jdeme dolů po schodech. Světlo se nám ztrácí nad hlavami a ty zase pláčeš. "Neboj se": šeptám do ticha šustících netopýrů. Hudba se rozléhá pokojem a naše imaginární cesta pomalu směřuje ke svému cíli. Pálí tě krev v žilách.

KILLING FOR COMPANY hrají přesně ten melodicky černý death metal s chladivým výsledkem, který vás doslova opentlí temnými sny. Cítím z něj kousky BOLT THROWER, HYPOCRISY, ale i AUTOPSY, případně jemné částečky polské death metalové školy. Atmosféra je zde doslova protkána naléhavými melodiemi, smutkem, řezavým neklidem. To celé zaobaleno v nekonečné bolesti. Old school death metalové postupy jsou dávkovány s citem, s přihlédnutím k současným technickým možnostem. Nečekejte tak žádnou vyloženou plesnivinu, spíš bych se přikláněl k přesné propracovanosti. Špína a energie je vyvažována zimou a smrtí. Novinka se mi líbí moc, užívám si ji a nedám na ni dopustit. Vždyť se také téhle kapele povedlo (hned napoprvé) mě odvézt do podzemí. A toho si cením nadevše. Jasný záhrobní příspěvek do knihy mrtvých.

"House of Hades" je skvělým albem pro všechny fanoušky chladného a poctivého death metalu. Na novince se potkávají nasekané kousky tmy, energie a určité síly, kterou ze skladeb cítím. KILLING FOR COMPANY mi připomínají klubko jedovatých hadů, kteří se snaží vás za každou cenu uštknout. Jejich smrtící kov je jedovatý a zahraný s velkým citem pro podsvětí. Nahrávka je ostrá jako břitva, studená jako kus ledu a temná jako hluboká noc. Death metal v tomto podání si dám vždy znovu rád a s chutí. Smrtící album, které dokáže probudit samotnou bestii! 




Asphyx says:

"House of Hades" is a great album for fans of cold and true death metal. Chopped pieces of dark, energy and certain power, that I'm feeling from the songs, are meeting on the news. KILLING FOR COMPANY remind me of a nest of venomous snakes, who try to bite by hook or crook. Their deadly metal is toxic and played with great sensitivity for the underworld. The recording is as sharp as razor, as cold as ice and as dark as night. Death metal in this way I'll enjoy again and again. Deadly album that can wake the beast itself!