pondělí 31. října 2016

Recenze/review - DEHUMANIZED - Beyond The Mind (2016)


DEHUMANIZED - Beyond The Mind
CD 2016, Comatose Music

Tam někde uvnitř, pod slupkou hezkého muže, se ukrývala bestie. Uměl mluvit, byl úspěšný, navenek působil jako dobrý společník. Jenže když přišel večer, tak se nad městem začal vznášet strach. Zabíjel pomalu, užíval si strach obětí, mučil je. Našli ho víceméně náhodou, když špatně zaparkoval. Měl v kufru od auta nasekané části ženských těl. Smál se tomu a u soudu předstíral, že je duševně nemocný. Po půlce trestu je znovu venku, na svobodě a někde ve stínu čeká třeba zrovna na vás.

Američtí brutální death metalisté DEHUMANIZED svoji hudbou vyjadřují hodně podobné pocity. Jejich smrt je krutá, ošklivá, surová a zastihne vás zcela nepřipravené. Útočí se tady na přímo, s ostrými riffy, hlubokým vokálem, s děsem v očích. Jedná se o klasický smrtící kov ve stylu SUFFOCATION, DYING FETUS, INTERNAL BLEEDING, PYREXIA, BROKEN HOPE, SKINLESS. Pokud máte podobné kapely rádi, tak neváhejte, zažijete při poslechu podobně krvavé příběhy, jako v úvodním odstavci. Američané nejsou nijak novátorští, v některých momentech bych si dovolil tvrdit, že působí spíše obyčejným dojmem, jenže když na mě tyhle dnes již tradiční postupy pořád zabírají.



Poslouchám album pořád dokola a říkám si, že slovo, které mě napadá nejčastěji, tak je asi - solidní. Ano, DEHUMANIZED mají dobrý zvuk, moc se s tím nepářou, dokáží zatlačit pořádně na pilu. Přesto mám občas lehký pocit, že trošku skladatelsky tápou. Chtělo by to sem tam nějakou zajímavější pasáž, nějaké ostřejší koření. Takhle si sice celou desku "Beyond The Mind" užívám, ale nepropadl jsem úplně hrdlem. Hostina je to hodně krvavá, jídlo už hodně zahnívá, jen chybí takové to pověstné něco navíc. Třetím albem pánové znovu potvrdili status slušné kapely, pro první brutální death metalovou ligu ale ještě kousek chybí. Každopádně, pokud holdujete krutým a ošklivým skladbám, uznáváte spíše starý špinavý způsob odchodu z tohoto světa, tak neváhejte. Hraje se tady hlavně pro vás. Dobré řemeslo!



sumarizace:

Albu možná chybí kousek nějakého neotřelého koření, nějaký lépe zapamatovatelný nápad. Kapela, pokud se chce dál vyvíjet a zlepšovat, by měla příště přeci jen trošku víc zapracovat na originalitě, možná i zajímavější produkci. Jinak ale nemám s deskou absolutně žádný problém. A to je možná trošku špatně. Skupina, jako by se trošku bála se odvázat, pustit se do něčeho nového, zajímavějšího. Uvidíme příště, třeba nás překvapí. Cesta, kterou si DEHUMANIZED vytyčili a po níž jdou, není vůbec lehká, podobně znějících smeček je dnes deset na jednom uříznutém prstu. Jinak se ale jedná o velmi dobré, slušně poslouchatelné album, které vám nakope zadnice. Solidní, tradiční pojetí death metalu, dobré nápady a uvěřitelné nasazené ale dělají z téhle desky hodně chutnou krmi. S nahrávkou tak nemám žádný zásadní problém. Všechno hezky odsýpá, má to drive i sílu. Jen tak dál! Velmi solidní album!



Asphyx says:

This album is lack of some piece of interesting spice, something more memorable idea. This band should work more on originality of themselves and maybe on their production if they want to be better and developed. But I have no other problems with this album. And maybe that´s the problem. The band seems to be afraid to go crazy and try something new, more interesting. We´ll see next time and maybe the band will surprise us. The road where these guys DEHUMANIZED go is not easy at all because there is more than 10 bands on every chopped finger which sounds similar. But this is a very good and easy to listen album which would kick your ass. Solid, traditional type of death metal, good ideas and believable ideas makes this album very good as a tasteful meal. I don´t have any big problem with this album. Everything flows and it has a drive and power. Good job! Very solid album!

Tracklist:
01. Worthless Prosperity
02. P.C.C.R.
03. Beyond The Mind
04. Black Market 2099
05. Abyss Ambassador
06. One North
07. The First Immortal
08. Last Words
09. Drawn By Blood
10. Telepathics


band:
Vocals - Michael Centrone Guitar - Rich Nagasawa Bass - Anthony Cossu Drums - George Torres 

neděle 30. října 2016

Report, photos, video - THRASH NIGHTMARE vol. 4 - DELIRIUM TREMENS, SPEEDWHORE, LAHAR, REPULSOR, RADIATION, ACID FORCE - Divadlo Pod Čarou, Písek - 29. 10. 2016

Delirium Tremens
OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos


Zákon o zachování energie mluví jasně. Energii nelze vyrobit ani zničit, ale pouze přeměnit na jiný druh energie. Je také jedním z důvodů, proč tolik rád jezdím na koncerty. Zbožňuji ty chvilky napětí, kdy pod pódiem nevíme, jaké to bude. Pak tu sílu, proudící k nám fanouškům dolů od kapel. Jsme navzájem propojeni. Jiskří to. Pálí, nabíjí mě to do dalších dní, abych přežil v někdy tolik šílené společnosti.


Písek
Jedu tentokrát sám, z Tábora - od rodiny, jsme na návštěvě u rodičů. Trvá mi to lehce přes hodinku, protože se kochám okolní krajinou. Zpívám si spolu s Paulem Speckmannem, Martinem van Drunenem i Biffem Byfordem. Jižní Čechy jsou jako zahrada, krásné a přívětivé. Už chápu Švejka. Parkuji kousek od Divadla pod Čarou a jdu se projít. Město voní podzimem. Vylezu z auta a potkávám dodávku s kapelou SPEEDWHORE, ptají se mě na cestu a já zjišťuji, že se s kytaristou známe z jedné nejmenované velké sociální sítě. Chvilku kecáme a já se jdu pak ještě projít.

Chodím po Písku a vzpomínám, jak jsem zde skoro před dvaceti lety tokal s manželkou. Kouknu na Kamenný (Jelení) most, uklidňuji se po cestě a před koncertem. Hezké město, krásné ženy, tady bych si dovedl představit, že bych zapustil kořeny.


Písek
Možná už někdy působím jako starý, vypelichaný pes, kterému vypadaly všechny zuby a mezi mladé thrashery se zase tolik nehodím, jenže přátelé, mě je s vámi vždycky tak příjemně! Stačí mi, když si můžu sednout kousek stranou, chvílemi se zasnít, zavzpomínat na časy, kdy jsem ještě "lovil holky a byl schopný pít týden v kuse". Stejné nášivky, podobné hlášky, všechno se to opakuje a je to jen a jen dobře. Mladé slečny, kterým to sluší, džínové postavy, radost pohledět. Jojo, postesknu si občas nad číslem ve své občance. Ale co, do starýho železa ještě nepatříme a tak se na holky aspoň koukám. Přijel jsem si to užít, relaxovat, odpočinout si od konzumního světa. A taky podpořit jihočeský underground - hlavní město thrash metalu - Písek.  


Delirium Tremens
Kluci, co stojí za THRASH NIGHTMARE jsou úplně stejní nadšenci, srdcaři jako já. Fanoušci, co letos uspořádali již čtvrté pokračování tohoto skvělého festivalu. Mám undergroundovou scénu v Písku moc rád. Pohodoví lidé, prostředí tak akorát, modro džínové království. Spoustu z vás znám, s mnohými na sebe jen kývneme, případně zapaříme dole v kotli, ale víme tak nějak o sobě. Líbí se mi ta atmosféra, pokec se známými, ten náboj, radost, která je cítit všude kolem. Nikdo se zde nesměje mému staronovému triku Saxon, protože moudří vědí své.


Speedwhore
Platím vstup, saju první limonádu. Dnes to bude bez piva, musím řídit ještě v noci zpět a druhý den ráno z Tábora do Plzně s celou rodinou. Zdravím známé, je to jak setkání stejně prokletých duší. Všichni potřebujeme dostat svoji pravidelnou dávku hudby. Měl jsem ten večer jen dva koně v line-upu a to německé SPEEDWHORE a DELIRIUM TREMENS. Těšil jsem se ale vlastně na všechny skupiny. Čekalo mě šest kapel a střízlivost. Nezbývalo, než se opít metalem, pročistit si čakry hudbou, pustit si do žil thrash. Už nastal čas, já se nahrnul pod pódium. Šla na to první smečka.

ticket

ACID FORCE
kopli do vrtule a hned na začátek mi pěkně rozhodili sandál. Jejich thrash byl plný energie, odsýpal parádně a ještě bylo z jejich vystoupení cítit velké nasazení i odhodlání. Slovenské thrashové komando je sice mladé věkem, ale už teď jde po krku (co se týká kvality) o hodně větším smečkám. Skvěle!





RADIATION pokračovali v nastaveném směru a rozhodně laťku, kterou nastavili jejich předchůdci, nijak nepodlezli. Spíše naopak. Koncert měl ty správné smradlavé thrashové koule a já měl co dělat, abych se neutrhl ze řetězu. Tahle parta moc dobře věděla, jak s námi pořádně vytřít podlahu. Hergot, to ale mělo grády! 




LAHAR, jejich hudba a já máme spolu jak styčné body, kdy si kapelu užívám, tak i pasáže, které mým uším vyloženě nesedí. Líbí se mi, když se thrashově seká, pokud ale dojde na hard core, nebaví mě to. Mám tuhle smečku zkrátka rád, ale ne bez výhrad. Každopádně, naživo to opět pěkně řezalo. Navíc si přičtěte silnou fanouškovskou základnu a o peklo pod pódiem bylo postaráno. Energie se dala krájet a já si vše užil na celých 666 %!





SPEEDWHORE. Napěchujte starý německý thrash spolu s pradávným blackem do hmoždíře, opatřete doutnákem a dynamitem, označte nálepkou rok 1984. Teprve potom si budete moci představit set těchto šílenců. Hudbu v podobném provedení můžu vždy a všude. Osobně mě SPEEDWHORE doslova nadchli a byli pro mě v sobotu absolutně nejlepší kapelou večera! Chyběla snad už jen jeptiška, obrácená na tu správnou víru. Tma, špína, zhnisaná krev! Byl jsem v rauši. Hell!








Ihned jsem šel a koupil si poslední CD SPEEDWHORE.




DELIRIUM TREMENS nám předvedli další pravěký thrash, jak vytažený z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Němci hrábli do strun a vyhladili Písek tmou. Ne, tenhle zážitek by žádný kněz se svěcenou vodou rozhodně nezachránil. Byla složena pocta starým postupům a já byl na vrcholu svého old school thrashového blaha. Záležitost vyloženě pro všechny pamětníky a taky pro ty, kdo se rádi přehrabují ve starých hudebních archívech. Masakr od začátku až do konce a ode mě všechny uříznuté palce nahoru. Snad jen, ke konci už byl set příliš monotónní a zbytečně natahovaný.






REPULSOR byli jedinou kapelou, kterou jsem neměl dopředu "naposlouchanou". Bylo to moje vůbec první setkání s těmito Poláky a líbilo se mi. Sice vystoupení nemělo takovou sílu jako dvě předešlé smečky, ale z mého pohledu se rozhodně jednalo o příjemný thrashový zážitek. Občas jsem postrádal víc energie, ale to může být také tím, že už jsem byl hodně unavený. Každopádně, dobrá thrashová práce.




Po organizační stránce odvedli pánové skvělou práci. Vše běželo jako na drátkách. Prostředí divadla je parádní, snad jen velké teplo a zakouřený sál mi nedělaly moc dobře. Musel jsem chodit chvílemi ven, občerstvit lehce plíce. Návštěvnost mě velmi mile překvapila (pro představu koukněte na fotky). Sál i hospoda byly zaplněné a u kapel pod pódiem řádily desítky thrashe chtivých fanoušků. Pro vystupující i pro návštěvníky to byl zážitek sám o sobě. Obzvláště některé skoky z pódia patřily už spíše do cirkusu, to byla opravdu akrobacie.


Čeká mě cesta domů. Je tma a jedu hodně opatrně. Kužely světlometů září dopředu, z přehrávače si dávám poslední vynikající TESTAMENT, kteří jen stvrzují moji sobotní thrashovou náladu. V dálce svítí Tábor a já nemám zase kde zaparkovat. Oddychnu si, když otevírám dveře do bytu. Dnes to bylo opravdu náročné. Jdu se kouknout na děti, jak spokojeně oddychují. Spánek přichází snad během několika vteřin. Jsem rád, že jsem to zvládl.

Načerpal jsem sílu minimálně na několik měsíců. Myslím, že díky téhle akci budu zase na nějakou dobu doslova svítit pozitivní energií. Díky moc za to, sobotu považuji za luxusní thrashový večírek té nejvyšší kvality. 

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos





Promotion!
https://www.facebook.com/events/1625040817809814/

Recenze/review - OBITUARY - Ten Thousand Ways to Die (2016)


OBITUARY - Ten Thousand Ways to Die
CD, digital Live album 2016, Relapse Records

Rozbrušovačka s nápisem OBITUARY na boku se do mě poprvé zakousla někdy v roce 1990. Byla to morbidní láska, která vydržela až do dnes. Vždycky mě fascinovala určitá syrovost, chlad a vlastně i ta geniální jednoduchost. Všechny ty nesmrtelné riffy, kterými mi odsekávají kousky masa od kostí již dlouhých dvacet osm let. Floridské komando si prošlo samozřejmě několika změnami v sestavě, slabšími alby, ale já jsem stará škola. Věrný až za hrob, fanoušek, který má celou kompletní sbírku jejich desek, hltá každou zmínku o skupině a těší se na všechny nové skladby. Letos nám OBITUARY přinášejí live album s názvem "Ten Thousand Ways to Die". Deska, s krvavě démonickým obalem od Andrease Marchalla, obsahuje dva nové songy a 11 starých fláků, zahraných naživo. Záležitost asi opravdu jen pro ortodoxní fans.

Kdo OBITUARY znáte, tak určitě víte, že jejich síla se nejvíc ukázuje při živých vystoupeních. Letošní album je poskládáno z útržků záznamů z různých koutů světa. Bohužel, taková ta syrová a studená atmosféra, zvuk rozbrušovačky, se na desku přenést nepodvedlo. Možná by bylo lepší, kdyby se jednalo o záznam celého jednoho koncertu, takhle je nahrávka poměrně roztříštěná. Jenže, znáte to. Jednou jste maniak, death metalový sběratel a tak si desku stejně pořídíte. Už jenom kvůli těm dvěma novým skladbám (Loathe, Ten Thousand Ways to Die), ke kterým lze říct snad jediné - jsou to OBITUARY. Myslím, že psát cokoliv dalšího nemá cenu. Kapela má dostatek zkušeností, aby si ošetřila zvuk, provedení a vlastně vše, co je potřeba k pořádnému floridskému zážitku.



Poslední dobou se dost často přistihnu, že vnímám hudbu jinak než dnešní mladá generace. Já u svých srdcovek musím mít originál, poslouchám zásadně celá alba v kuse a pro nás OBITUARY také hrají. Pokud od nich čekáte, že se změní, tak čekáte marně. Je jen na vás, zda je oceníte, či ne. Za mě je to jasné. Já si sednu, otevřu okno i pivo a pak nechám do svého pokoje proniknout syrový a řezavý floridský chlad. Pro někoho bude letošní počin zcela zbytečným vydáním, pro nás, věrné a poctivé, spousta skvělých zážitků. Mě se hrozně líbí, že tuhle partu surovců poznáte podle prvních pár tónů, k tomu nestárnoucí hlas Johna Tardyho. Myslím, že zase vím, co budu dělat po večerech. "Ten Thousand Ways to Die" je zkrátka sběratelským kouskem a je to tak jen dobře. Rozbrušovačka je zdá se k nezastavení. Její klasická death metalová práce mě pořád moc baví! Krev zkrátka nevyměníte.


Asphyx says:

I have no words. An excellent album for all loyal fans! The obligation for all the devotees, who likes OBITUARY! Death metal gods in excellent form! Wow!


Tracklist:
1. Loathe
2. Ten Thousand Ways to Die
3. Redneck Stomp (Live)
4. Centuries of Lies (Live)
5. Visions in My Head (Live)
6. Intoxicated (Live)
7. Bloodsoaked (Live)
8. Dying (Live)
9. Find the Arise (Live)
10. 'Til Death (Live)
11. Don't Care (Live)
12. Chopped in Half-Turned Inside Out (Live)
13. Slowly We Rot (Live)

band:
current members:: John Tardy -------Vocals (1984-current) Trevor Peres ---- Guitar (1984-current) Donald Tardy ---- Drums (1984-current) Terry Butler ------ Bass (2010-current) Kenny Andrews---Guitar(2012-current) ::touring members:: Kenny Andrews - Bass, & Guitar (2010, 2011) Steve Digiorgio -- Bass (2010) Lee Harrison---Guitar (2012) ::former members:: Jerome Grable ---- Bass (1984-1988) Allen West -------- Guitar (1984–1989, 1992–2006) Daniel Tucker ----- Bass (1988–1989) Frank Watkins ---- Bass (1989–2010) James Murphy---- Guitar (1990) Ralph Santolla-----Guitar (2007-2011)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh šedesátý čtvrtý - S kytarou v dešti


Příběh šedesátý čtvrtý - S kytarou v dešti


Dole pod strání, když půjdete Roklí dolů k řece Jizeře, je v Boleslavi zátočina a jez. Chodívali jsme tam plavat, čerpat léto a vůbec si užívat. Ten den jsem vyzvedl Kačenku, která mi musela nejdřív ukázat svoje úplně nový bikiny. A tak jsme se zdrželi, jak už to tak u mladých zamilovaných bývá. Šli jsme, poskakovali rozjařeně po kamenech v Rokli a už jsme byli dole u Podlázek, u malé vesnice, kam jsme se chodili koupat. Bylo snad čtyřicet stupňů ve stínu

Rozloupl jsem svoji džínovou bundu a Kačenka si ze mě dělala srandu, že jsem jako larva, která se právě vylíhla. Byl jsem bílý, opálené jen ruce a nohy z práce na zahradě. Sedli jsme si do stínu, koukali se na malá cikáňata, jak skáčou dolů do jezu. My jsem to měli z dětství od rodičů zakázané - občas se tam někdo utopil. Vyrušil nás Prcalík, který přivedl celou partu. "Jsem si říkal, kde se zase zašíváte": směje se na celé kolo a je vidět, že nejen on je v dobré náladě. Vytahuje lahev tuzemského rumu, naší bramborovou dávku radosti. Dáme panáka, pak druhého. Jde se do vody. Plavu za Kačenkou, tahám ji pod vodu. Nad námi se houpe na větvi zavěšený provaz, improvizovaná houpačka. Co se bude dít dál, je tedy zcela jasné. 

Následují závody, kdo udělá lepší skok, kdo šílenější, k tomu rum, pálící se kůže, holky, hýkající smíchy. Zkrátka léto jak má být. Pak skočím nejdál a roztrhnu si stehno o větev, kterou sem přivalila řeka. Zařvu. Krve jako z vola. Vytáhnou mě na břeh a vypadá to, že vykrvácím. Jediný, kdo nepropadl panice, byla Kačenka. Jako dcera veterináře, mu občas pomáhala a tak duchapřítomně roztrhala svoje tričko Saxon a ovázala mi nohu. Nemám tohle ošetřování rád, tak mám řeči, ale umlčí mě dlouhou pusou. Zbytek letních radostí sleduji ze stínu. Závistivě, protože Kačenka je ve vodě vodní vílou a k tomu ty poskakující nové bikiny. Uff.

Pomalu usnu, zdá se mi, jak jsem v Boleslavém podzemí a je mi tam zima. "Copak, ty se nekoupeš?": ozve se nade mnou a ze sna mě vytrhne známý hlas. Sabath! To bylo snad poprvé, kdy vylezl z města, dělám si ihned srandu. Má v ruce kytaru a tvrdí mi, že mu bylo v hospodě U Dubu vedro a že tam nešel větrák. Culil se pod ten svůj retro knírek, ze kterého jsme si dělali pořád legraci (znáte to, německý pornoherec apod.). Svléká se, je ještě víc bílý než já a skáče obdivuhodnou šipku do vody. "To čumíte, co?": prská na nás z vody. "Jsem závodně plavat."

Sleduji všechnu tu krásu a je mi líto, že se jí nemůžu zúčastnit - v noze mi cuká. Přestal jsem krvácet, omyji se, utřu tričkem Saxon a slibuji Kačence, že ji koupím nové. Přilehne si ke mě Jana a poprvé a naposled v životě mi na rovinu řekne, že byla hloupá, když se mnou nechtěla chodit. Sám si sice nejsem jistej, zda já někdy úplně chtěl, ale nakonec se rozcházíme v dobrém. Kačenka právě vylézá z Jizery a stékají po ní kapky vody. Je nádherná, čistá, s úsměvem královny. V jejím pohledu se mísí hrdost, mládí, nekonečná dobrota a takový ten lesk v očích, který máme všichni, když jsme zamilovaní. Přitulí se a já ji navrhnu, že utečeme někam do lesa. Pak začne Sabath hrát na kytaru. Zapálíme oheň.

Přiláká to cikáňata, jejich rodiče i pár mladých puberťáků. Kytara jde z ruky do ruky i s rumem a nad Jizerou se rozléhá široký repertoár od rocku až po romské lidové písně. Nic už mě nebolí. Je pátek a zítra se nikam nemusí. "Hele, bude bouřka!": ukáže na západ Kytka a začne balit věci. Mirka má od dětství z hromů a blesků hrozný strach. Ostatní se přidávají. Mě a Kačence se nechce. Jednak musíme být ještě spolu a jednak pajdám na jednu nohu jako Joffrey de Peyrac. Sabath je opilý, že padá párkrát na hubu. Ostatní ho berou pod rameny a že prý ho odvedou. Během pár chvil tak zůstáváme u pomalu dohořívajícího ohně sami  s Káčou.

Zahřmí a my se nejdřív schováme pod lípu. Prší, hustě, po těle nám stékají provazce vody. Držím v ruce kytaru a objímám Kačenku. Třese se zimou. Přikryji ji svoji bundou, ale je chladno zase mě. Jenže já jsem kus hubeného chlapa, tak to musím vydržet. Bojíme se, že do stromu uhodí blesk. Nakonec se rozhodneme, že poběžíme ke skalám, dolů pod Rokli a tam najdeme nějaký suchý kout. Utíkáme jako o závod. Sice za sebou táhnu nohu, na které mi praskne rána a nechávám na písku i asfaltu rudou stopu, ale nechci před svoji mokrou vílou vypadat, že jsem srab. Konečně skály.

"Hele, tamhle to vypadá dobře!": objeví Kačenka výduť v pískovci a já jsem rád, že nemusím už nikam běžet. Jdeme blíž a je tam hrozná tma. Nekouřím, ale zapalovač mi zůstal nějakým záhadným způsobem v kapse od rozdělávání ohně (je na něm napsáno Black Sabbath  a mám ho pak ještě dlouhá léta). Najdeme pár klacíků, větví a suchého listí. Jsme jako dva neandrtálci, ztraceni v dešti. "Smrťáku, tak ty sis mě odtáhl do jeskyně, no to je pěkný, já taková jemná dívka, která čeká celý život na svého prince, nakonec najde takového Kopčema": Hladí mě po špinavé tváři od směsi vody, špíny a krve. Venku leje, jakoby někdo na nás vyklopil celou Jizeru. 

Přijde mezi naše těla vzájemné chtění a je to krásně studené. Musím kvůli roztržené noze ležet na zádech a mám lopatky odřené od skály. Nevadí mi to. Jen se leknu, když se ozve nad Kačenkou šustot křídel. Málem se nám zastaví srdce. "Netopýři": uklidňuji situaci. Potom už je dlouhý, táhlý klid a já zase chci, aby to nikdy neskončilo. 

Do naší "jeskyně" pomalu proniká tma a déšť dál šustí, jakoby neměl nikdy skončit. "Nechceš mi prosím zahrát": poprosí mě Kačenka a já, i když jsem a navěky budu na španělku dřevo, tak se snažím vyloudit pár melodií. Nejde mi to a vzteky přikládám stejně rozmoklou a rozklíženou kytaru do ohně. Místo toho vyprávím dlouhé příběhy a prokládám to zpěvem. S ozvěnou dvojhlasně ševelíme do tiché temné chodby staré rockové skladby.

"Co kdybychom už nikdy nikam nešli? Zůstaneme tady, pryč od lidí, budeš chodit lovit?!": zkouší to na mě krásně mladistvě a naivně Kačenka. Směji se té představě, asi bychom umřeli hladem. Potom se má džínová kráska rozpláče. "Ježíši Kriste, to tě tolik rozplakal můj zpěv?": ptám se. "Ne to ne, ale tam u ohně, mi jedna cikánka četla z ruky": pokračuje mezi vzlyky. A vypráví mi, jak ji vzala dlaň do dlaně, koukla jí do očí a řekla jí, že zažije obrovskou lásku, že potkala toho pravého, ale že to není na věky. Pak nechtěla mluvit, ale prý dojde k něčemu hroznému. 

Kdybych já tenkrát věděl, to co dnes, tak bych se určitě nesmál.

Nemohl jsem přijít na nic jiného, jak Kačenku utěšit, tak jsem ji začal líbat, hladit a nakonec došlo zase k těm krásným věcem, které si necháváme každý pro sebe. Plakala, plakala i potom, ale začaly ji docházet slzy. Když už se nadechla, tak mi říkala, že by beze mě nepřežila, ať se prý chráním, ať nejsem takovej blázen. Slíbil jsem jí, že se budu snažit a svůj slib jsem myslel smrtelně vážně. Přísahali jsme si a pak jako nějaké ošklivé znamení na kytaře praskla v ohni struna. Kačenka se lekla a zase se rozplakala. Nevěděl jsem, co dělat. Na čtení z ruky od starých cikánek jsem nějak nevěřil.

Vzal jsem ji radši za ruku a vytáhl ven na déšť. Nadzvedl jsem jí (božský!) zadek, hodil si ji do náruče a předvedl asi svůj dosud největší fyzický výkon. Po mokrých kamenech, s nohou v ohni, jsem uplakanou panenku Kačenku vynesl až nahoru na Radouč. Ten den se nocovalo u nás. Moje máma zavolala její, že prý v tomhle počasí nikam nepůjdeme. Jen jsem musel spát vedle v pokoji, to prý aby nedošlo k nějakým nepřístojnostem. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 29. října 2016

Minirecenze/minireview - RAGE - The Devil Strikes Again (2016)


RAGE - The Devil Strikes Again
CD 2016, Nuclear Blast Records

Nejhorší, co se může při poslechu nějaké desky stát je to, že s vámi nic nedělá. Sedíte, protáčíte ji horem dolem a nakonec zjistíte, že přemýšlíte nad něčím jiným. Přesně tohle se mi stávalo při společných setkáních s novinkou německých power/speed/heavy metalistů RAGE. Mám tuhle kapelu rád a to dokonce i v obdobích, kdy ji ostatní zavrhli. Poslední nahrávka je ale poznamenáno odchodem Victora Smolského. Možná se budu rouhat a spoustu fanoušků naštvu, ale jsem tomu rád. Ubylo exhibicí a kapela kolem nezmara Petera "Peavy" Wagnera vyvrhla na světlo boží příjemné, i když ničím výjimečné album. 



Hudba v nové sestavě je přehlednější, sází se spíš na energii. Přesto si neodpustím několik připomínek. První je nevýrazný a obyčejný zvuk. Hlas Peavyho také není z nejlepších. RAGE se tak stávají spíše takovými klasickými "dělníky" metalu. Jejich "nová" tvorba neurazí, ale ani nenadchne. Fanoušci budou spokojeni a mě přijde, že pánové až moc sází na jistotu. Chtělo by to nějaké koření, lehký šok, víc rebelství. Jsem moc zvědavý, kam se budou ubírat kroky této mé oblíbené kapely příště. Zatím se mi zdá, že jen tak přešlapují na místě.

sumarizace:

"The Devil Strikes Again" je dalším obyčejným albem v řadě. Chybí mi větší drive, síla, postrádám energii. RAGE se nedá upřít snaha, mají dobrý zvuk, produkci i obal. Jen těch nápadů je příliš málo. Snažil jsem se do nahrávky dostat dlouhou dobu, ale bohužel se mi to nepovedlo. Můj verdikt je tak jasný. Obyčejný průměrný power/speed/heavy, který vůbec nepálí. Hodnotil bych tam maximálně šedesáti procenty.


Asphyx says:

"The Devil Strikes Again" is the next ordinary album in a row. I miss bigger drive, power, energy. I can't deny RAGE the effort, they have good sound, production and cover. But there're only a few ideas. I've tried to get to the recording for a long time, but unfortunately Ifailed. My verdict is clear. Classic average power/speed/heavy that doesn't burn at all. I would evaluate maximum of sixty percent.

Tracklist:
CD 1: The Devil Strikes Again
01. The Devil Strikes Again 04:25
02. My Way 04:23
03. Back On Track 04:23
04. The Final Curtain 04:13
05. War 04:24
06. Ocean Full Of Tears 04:04
07. Deaf, Dumb And Blind 04:18
08. Spirits Of The Night 04:52
09. Times Of Darkness 05:21
10. The Dark Side Of The Sun 05:56

CD 2: Bonus
01. Bring Me Down 05:01
02. Into The Fire 05:25
03. Requiem 03:55
04. Bravado 04:36
05. Slave To The Grind 03:24
06. Open Fire 04:38

CD 3: Live In Warsaw 2016
01. Black In Mind 04:58
02. Sent By The Devil 06:10
03. End Of All Days 05:03
04. Back In Time 05:28
05. Down 05:47
06. My Way 05:18
07. Until I Die 05:44
08. Don't Fear The Winter 04:55
09. Higher Than The Sky 10:35

Line Up:
Peter "Peavy" Wagner - Vocals, Bass (Lingua Mortis Orchestra, ex-Bassinvaders, ex-Avenger, Refuge, ex-Mekong Delta, ex-X-Mas Project, ex-Der Riß)
Vassilios "Lucky" Maniatopoulos - Drums
Marcos Rodríguez - Guitars

pátek 28. října 2016

Report, photos, video - SELF-HATRED - Křest alba Theia, SOMNUS AETERNUS, SÓL - Papírna Plzeň - 27. 10. 2016

SELF-HATRED
OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos



Ztratil jsem se ve tmách. Osamocen bloudím ulicemi a přemýšlím, kdy jsem naposledy viděl světlo. Trávím dlouhé hodiny v práci, pod umělými lampami a už druhý den jsem doma sám. Nemám to rád, jsem zvyklý na společnost, na ševel dětí, na smích, na rámus rodiny. Jenže jsou prázdniny a já tu zbyl, jako kůl v plotě. Sedávám u okna, sledují déšť za oknem, šlapu pak po nedávno spadaných listech a pozoruji zachmuřené tváře okolo jdoucích. Za chvíli jsou tu Dušičky, napadá mě častokrát a vzpomínám na své kamarády, kteří tu už nejsou s námi. Musím někam ven, zničit tu samotu, utéct ze tmy.


Hledám na internetu nějaký koncert, zmatený a zatěžkaný pracovními povinnostmi. Vyskočí na mě křest nového alba "Theia" plzeňských doomařů SELF-HATRED. Dobrá volba, říkám si, tohle by se mi mohlo trefit do mé nálady.


SÓL
Je čtvrtek odpoledne, plavu v bazénu na Slovanech a zadržuji dech až na samou hranu snesitelnosti. Jsem tu ve vodě rád, chci se rozplynout. Pak se přesunu a jdu si ještě zaběhat do lesa. Vezmu si do sluchátek SOMNUS AETERNUS i SELF-HATRED. Běžím co to jde a vyčerpaně se zastavím na jedné mé oblíbené mýtině. Adrenalin začne pracovat a ze mě najednou všechen ten splín spadne. Připravuji se na večer.

Unavený jedu raději do Papírny autem. Musím druhý den přejet půl republiky a tak se nechci vykropit jako hrobka. Většinou to tak v Plzni mívám. Ale co, dám sladkou limonádu a poslechnu pár dobrých kapel. Parkuji u klubu a cítím kolem žaludku takové to příjemné chvění, které před koncerty mívám. Těším se. 


SOMNUS AETERNUS
Jsem asi jeden z mála, ale mě se plzeňská Papírna nelíbí. Přijde mi to na koncerty moc otevřený prostor, studený. Mám staré továrny rád, sám kolem nich každý den několikrát chodím, ale tady se prostě cítím divně, možná až nepatřičně. Já raději malé kluby, se zaplivanou atmosférou. Ale co, jde hlavně o hudbu. 


SÓL hrají přesně ten druh black metalu, který mě nechává zcela chladným. Omlouvám se tak kapele i svým čtenářům, ale já se raději nebudu vyjadřovat. Vypadalo to, že si fanoušci, přesto, že to chlapcům příliš neladilo, jejich vystoupení užili. Já pořídil jen pár fotek. Zde jsou.




Jdu si koupit dvě CD - SOMNUS AETERNUS - "Exulansis"SELF-HATRED - "Theia". Dobrá hudba se musí podporovat. Jsem stará škola a obě alba chci mít ve své sbírce.


SOMNUS AETERNUS. Brněnští doom metaloví vyslanci mě ihned pohltili. Jejich poslední desku "Exulansis" považuji za svůj soukromý objev. Těžko se mi popisuje jejich vystoupení. Já jsem vlastně uslyšel první tóny a propadl jsem ihned jejich kouzlu. Líbila se mi ta hra s náladami, ty těžko popsatelné jiskřivě temné záblesky černoty. Jakoby mě kapela omotala do svých sítí, pozřela a na konci vyvrhla zpět. Byl to pro mě krásný koncert a moc jsem si ho užil.





Recenze/review - SOMNUS AETERNUS - Exulansis (2016)


SELF-HATRED ten večer křtili svoji prvotinu "Theia". Přátelé, já vám něco prozradím. Já jsem tomuto albu zcela propadl hrdlem. Hrozně jsem se těšil, až uslyším skladby naživo. Industriálním prostorem se rozlehl první riff a já se opět ztratil v tmách. Osamocen. Jen já a hudba. Vznášel jsem se, jako bych plachtil ve větru. Bylo to studené, smutné, niterné vystoupení. Kapele se přesně povedlo mezi nás přenést náladu nové desky. Byla mi zima a zároveň jsem cítil sílu. Temnou, pomalou. Připadal jsem si, jako bych stál v nějaké kobce, po kolena v ledové vodě a najednou spatřil malý, slabý záblesk světla. Skvělý doom metalový obřad!





Recenze/review - SELF-HATRED - Theia (2016)


Organizace v pořádku, jen jsem nepochopil dopředu avizovaný začátek v sedm, který se v den konání změnil na pozdější hodinu. Návštěvnost byla příjemná, pod pódiem vždy alespoň třicet lidí stálo. Dohromady bych to pak odhadoval na padesát doomu chtivých fanoušků. Snad se moc nemýlím. Zvuk byl celý večer solidní.

Startuji auto, naladím rádio na vážnou hudbu. Za zvuků mého oblíbeného Brahmse (Sonata pro Cello) hledám marně místo pro parkování. Otevřu dveře do bytu a slyším divné, netypické ticho. Nikdo neoddechuje, nikdo nemluví ze spaní. Já opravdu neumím být sám. Ve sprše pouštím naschvál jen studenou vodu a usínám s pocitem, že jsem zažil krásný, doom metalový večer. Skvělá akce!

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos





Promotion!

info:
https://www.facebook.com/events/285401315159792/

Photos - SELF-HATRED - Křest alba Theia, SOMNUS AETERNUS, SÓL - Papírna Plzeň - 27. 10. 2016

SELF-HATRED

PHOTOS

author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


SÓL
















SOMNUS AETERNUS

























SELF-HATRED























Report, photos, video - SELF-HATRED - Křest alba Theia, SOMNUS AETERNUS, SÓL - Papírna Plzeň - 27. 10. 2016