neděle 23. dubna 2017

Recenze/review - HYPNOS - The Whitecrow (2017)


HYPNOS - The Whitecrow
CD, LP 2017,  Einheit Produktionen

for english version please scroll down

Zastavil jsem se. Uprostřed davu, který pořád někam spěchal. Tramvaje cinkaly, lidé upřeně hleděly do svých obrazovek. Ve vzduchu se vznášela nervozita. V odpoledních zprávách uváděly další válku a z internetu ke mě stékaly informace plné jedu. Stál jsem chvilku v tom chaosu a připadal si jiný. Pomalu jsem se měnil, stával se Bílou vránou.

Přiznám se, že nové album HYPNOS mě zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Jsem momentálně v úplně stejném rozpoložení, jako jsou texty i hudba na desce. Jakoby česká legenda odříkávala i můj příběh. Letos pánové přicházejí s trošku jiným materiálem, než jsme u nich byli dosud zvyklí. Tradiční death metal je sice zachován, ale spíše pobublává v pozadí a jen občas vyleze na povrch. Jinak se album odehrává i na poli doom metalu, s lehkými atmosférickými blackovými vsuvkami a rockovými střípky. "The Whitecrow" je pestrou mozaikou, poskládanou v melancholický celek. Nejvíce se mi osvědčil poslech právě při toulkách městem, kdy jsem sledoval lidské hemžení. Postupně jsem Bílé vráně propadl, stal se spolu s ní poutníkem ve větru.




"The Whitecrow" mě donutila k přemýšlení. Pročítal jsem si texty, nad každým pokýval souhlasně hlavou. Náhodě nebylo ponecháno nic. Zajímaví hosté, perfektně zpracovaný obal (Marek "Frodys" Pytlík) i front cover od Josepha Merciecy. K tomu si připočtěte tradičně skvělý zvuk a celkový koncept, myšlenku a máte před sebou dílo, kterého si nejde nevšimnout. Ale abych jenom nechválil. Některé skladby by si určitě zasloužily trošku zkrátit, na můj vkus jsou příliš rozmáchlé. To je ale jen drobnost, která se při soustředěném poslechu doma stává spíše předností. 

Hlavní jsou pro mě vždy emoce, které mi kapela svoji hudbou předává a HYPNOS mi letos pronikli hluboko do podvědomí. Ne, "The Whitecrow" není dokonalým a vlastně ani převratným albem, ale je z něj cítit upřímnost, oddanost hudbě jako takové a určitý zvláštně magický nádech, který mám u nich tolik rád. HYPNOS se vydali po cestě, která je vlastně i cílem. Přetvořili a obohatili své dnes již klasické metalové postupy o spoustu dalších vlivů. Nikdy bych nevěřil, že někdo může složit smrtící desku, která na mě bude působit pozitivním dojmem. Moravským bardům se to povedlo. A teď mě prosím omluvte, musím jít dál. Čeká mě proměna. Protože i já jsem Bílá vrána! Melancholický death metal, který vás vyvede ven z temnoty!




english version:

I stopped. In the middle of the crowd which was in a hurry. Trams were clinking, people stared into their screens. Nervousness was in the air. The afternoon news reported another war and there were poisonous information on the internet again. I stood there in a chaos for a while and I felt different. I was slowly changing and becoming a White Crow.


I admit that this new album by HYPNOS stroked me like a bolt from the blue sky. Currently I am in the exact same state of mind like the lyrics and music on this album. It feels that this Czech legend recites my story. These guys did something slightly different this year. The traditional death metal is still there but it is more in the background and it occasionally climbs in the first line. This album is on the field of doom metal with some light atmospheric black pieces and rock fragments. “The Whitecrow” is a colourful mosaic which makes a melancholic piece. The best thing is to listen to this album while walking around a city where you can watch the human swarm. I gradually fell into the White Crow and I became a wanderer in the wind.

“The Whitecrow” made me think. I read through the lyrics and I was nodding my head with every word. Nothing was left to chance. Interesting guests, perfect cover (Marek “Frodys” Pytlík) and also the front cover by Joseph Merciec. Just add the traditional great sound and the whole concept, the idea and all you have is a great pieces of art which will not lead you calm. But I do not want to be only positive. There are some songs which could have been shorter because for me they are too long. But that is a small thing which will become a priority when you listen to this at home.


The main thing for me are emotions on this album and HYPNOS went deep into my mind this year. No, “The Whitecrow” is not perfect and it is not even a ground-breaking album. But you can feel the honesty and the devotion to music. There is also a magical part of this which I really like with this band. HYPNOS went by a road which is also a final destination. The transformed and enriched their classic metal practices with some other influences. I have never thought that there will ever be an album which is killing but feels positive. These Moravian bastards did it. And if you excuse me, I have to go. I will be transformed. I am also White Crow! Melancholic death metal which will bring our out of the darkness! Excellent album!

„The Whitecrow“ tracklist:
1. Prologue
2. Towards Humanity
3. The Whitecrow
4. One Flesh, One Blood
5. Get Inspired By The Light / Discipline Of Self-Treatment
6. Sin Collectors
7. Haereticum Minuet / Rebels Dancing –
8. The Gift Of Hope
9. About Trust/ The Anatomy Of Empathy
10. Der Mordschlag / Germanophobe II
11. Epilogue
12. Too Dark To Shine / Too Young To Die
13. Humanized

band:
BRUNO – Vox / Bass,
PEGAS – drums,
VLASA – Guitars,
CANNI – guitar



guests:
V. Santura (DARK FORTRESS, TRIPTYKON), Martin Missy (PROTECTOR), Paul Speckmann (MASTER), & Christopher (KRABATHOR), Borge Finstad, Igor Hubík (ROOT), Jiří Sládek (SHATOON), Zuzana Jelínková (DYING PASSION), Martin Štědroň


Rozhovor - HYPNOS - Nové album „The Whitecrow“ je o mladém klukovi, který se rozhodl skončit s podřizováním se většinovým názorům a myšlenkovým klišé.