pondělí 7. srpna 2017

Recenze/review - PARADISE LOST - Medusa (2017)


PARADISE LOST - Medusa
CD 2017, Nuclear Blast

Našlapuji opatrně, po schodech dolů. Dřevěná prkna vržou, ze stěn ztéká temnota. Tam někde ve sklepě, pod blikající žárovkou, je truhla a v ní uříznutá hlava Medusy. Vytahuji ji, kroutí se háďata ve vlasech. Už jsem to chtěl dlouho udělat. Musel jsem. Pohlédl jsem jí do tváře a navěky zkameněl. Došel jsem svého cíle.

Přiznám se, že první týden opakovaného poslechu nové desky PARADISE LOST jsem byl velmi rozpačitý. Nevěděl jsem moc, co si s novinkou počít. Tápal jsem, mnohdy album odložil a odcházel s nepochopením pryč. Pak jsem si vzal na chalupě v horách "Medusu" do sluchátek, když jsem šel do sklepa a tam jsem hudbě zcela propadl.




PARADISE LOST jsou kapelou, která již asi nebude předkládat nic nového, převratného. Přesto si troufám tvrdit, že se novinka povedla. Chce sice víc času než "The Plague Within", ale jinak si s předešlým albem v ničem nezadá. Důležitý je smutek a ten je z tvorby Britů pořád cítit. Na sto honů rozpoznatelné riffy Grega Mackintoshe a vokál Nicka Holmese, to jsou hlavní poznávací znaky skupiny. A potom také studeně naléhavá atmosféra. Víc od PARADISE LOST nepotřebuji a vlastně ani nechci. Každý máme v hlavě nebo dole ve sklepě svoji vlastní Medusu. Neposlouchám už dávno nahrávky ušima, ale spíš srdcem a letošní deska britských doomařů mě úplně pohltila. Kráčím tiše, abych nenarušil vznešeně černou náladu, mávnu rukou nad příliš "moderním" zvukem i ne moc hezkým obalem. Hlavní je hudba a ta se mi doslova zadřela pod kůži. Doom metalová deska od legendy, u které vám zkamení srdce smutkem! Skvěle!


Asphyx says:

I walk cautiously down the stairs. Wooden boards plop and darkness flows from the walls. Somewhere in the basement, there is a chest under the flashing bulb and the cut off head of the Medus is inside. I'm pulling her up, the nods twisted in hair. I wanted to do it for a long time.... I had to.... I looked at her face and faded forever. I've reached my goal.
I admit that I was very embarrassed for the first week of listening to the new PARADISE LOST album. I did not know much about what to do with the news. I wandered, often dropping the album and leaving with misunderstanding. Then I took the "Medusa" into the headphones on the chalet in the mountains and when I went to the basement... there I had completely dropped the music.
PARADISE LOST are a band that will probably not offer anything new or overwhelming. Yet I dare to say that the novelty has succeeded. It may require more time than "The Plague Within", but otherwise it does not fit in with the previous album. The sad atmosphere is important, and it is still felt from the work of the British. One hundred honors of recognizable riffs by Greg Mackintosh and Nick Holmes vocals are the main cognitive features of the band. And then a cold-tempered atmosphere.

I do not need more from PARADISE LOST and I do not even want it. Everyone has our own Medus in the head or downstairs in the cellar. Long ago I do not listen to the recordings with my ears but rather by the heart and this album of British doomers totally absorbed me. I walk silently, not to disturb the lofty black mood. A forgive them a "modern" sound and not nice cover. The main thing is music and I literally stuck under my skin. Doom metal album from the legends, your heart will fossilize while listening to this record! Great!

Tracklist:
01. Fearless Sky
02. Gods Of Ancient
03. From The Gallows
04. The Longest Winter
05. Medusa
06. No Passage For The Dead
07. Blood & Chaos
08. Until The Grave
09. Frozen Illusion (Bonus Track)
10. Shrines (Bonus Track)
11. Symbolic Virtue (Bonus Track)

band:
Nick Holmes - Vocals,
Greg Mackintosh - Lead Guitar,
Aaron Aedy - Rhythm Guitar,
Steve Edmondson - Bass Guitar,
Waltteri Väyrynen - Drums