čtvrtek 24. srpna 2017

Rozhovor - PROFANITY - Naše hudba musí být rychlá a brutální!


Rozhovor s německou death metalovou kapelou PROFANITY.

Odpovídal Tom.

Přeložila Markéta, děkujeme!


Ave PROFANITY! Pátral jsem po nějakém českém rozhovoru s vaší kapelou, ale nikde jsem nic nenalezl. Na začátek bych tě tedy poprosil, abys nám představil PROFANITY a uvedl i historická fakta.

Ahoj, Jakube. Nejprve bych Ti chtěl poděkovat za to, že s námi děláš rozhovor a za to, že tady můžeme něco říct o PROFANITY. Tak jo, myslím, že se někde určitě nějaký rozhovor v češtině najde, ale abys ho našel, musel bys jít opravdu hodně hluboko do minulosti. Možná tak rok 2000, to bylo pro PROFANITY hodně aktivní období. Chceš abych PROFANITY představil tvým čtenářům, tak jo, to není problém. Jdeme na to. PROFANITY vznikly v roce 1993 a v té době to nemělo nic společného s tím, jak zníme dnes. Já jsem samozřejmě chtěl vždycky tlačit na pilu a pokořovat hranice, nedělat kompromisy co se týče hudby. Ale bylo v té době náročné najít lidi, kteří by hráli brutální a technický death metal. Já jsem a vždycky byl velikým fanouškem kapel, jako jsou MONSTROSITY, DEATH, NOCTURNUS, CANNIBAL CORPSE a dalších. To byl ten zvukový směr, kterým jsem chtěl jít a možná i dál, prostě posouvat hranice. Takže na začátku jsme zněli trošku jako takový zvláštní mix odlišných stylů, což je prostě výsledek toho, že každý ze členů si do toho přidal svůj osobní vkus. Takže jsme to prostě dali dohromady a je to přesně to, co můžete slyšet na obou demo nahrávkách. Takže po dvou demo nahrávkách jsme trošku pozměnili sestavu. Těžko se to pamatuje, protože je to už opravdu hodně dlouho…Po druhém demu v PROFANITY zůstali pouze dva lidé – Mike, kytarista a já. Bohužel Mike odešel po pár měsících, takže s námi první plné album „Shadows To Fall“ nenahrával. První veliká věc v historii kapely byla, když se k nám přidal Martin. Hrál na basu a byl to přesně ten člověk, kterého jsem hledal. Byl úžasný, měl skvělou techniku hraní na kytaru a měl toho pravého death metalového ducha, ten oheň uvnitř, víš, co myslím? Znal všechny skvělé death metalové kapely a tak jsme se do toho pustili spolu. Hledali jsme bubeníka, někoho, kdo dokáže hrát double bass a dlouhé beaty. A tak nám náš kamarád řekl něco o týpkovi jménem Armin, skvělým fanouškovi Slayer a Death Metalové hudby. Takže jsme dostali jeho číslo, ale v té době byl v německé armádě. Takže když se po 3 měsících vrátil, zavolal nám a domluvili jsme si první schůzku ve zkušebně PROFANITY. Měli jsme na sadu bicích skoro o ničem, ale na první zkoušku to šlo. Tak Armin přišel do místnosti, my jsme zapnuli basu a kytaru a začali jamovat…a pořád jamujeme naší verzi extrémní hudby, technického death metalu až do dnes. Je to docela sranda, protože naši basáci to mají zvláštní…Martin musel odejít z osobních důvodů v roce 1997. Naštěstí jsme našli Daniela a s ním jsme nahráli naše první CD „Shadows To Fall“. Daniel hrál na basu s PROFANITY až do roku 2000. V roce 2000 se vrátil Martin a hrál s námi až do roku 2013. No a co myslíš? Kdo se pak vrátil? No jasně, Daniel. Daniel s námi zůstal až do konce roku 2016 a pak jsme museli najít nového basáku. Naštěstí jsme našli nového a talentovaného kluka, Lukase a to je prostě bestie s kytarou v ruce. Takže momentálně PROFANITY funguje ve složení – Armin (bubny), Lukas (basa) a já (kytara a zpěv). V roce 1999 jsme udělali split 7´palcový „Downed in Dusk“ s našimi kamarády z LIVIDITY. To byla také naše první spolupráce s německým labele Cudgel Agenc. V roce 2000 jsme nahráli v Brickhouse Studio naší druhou plnou desku „Slaughtering Thoughts“, taky pro Cudgel Agency a s výsledkem jsme tenkrát byli spokojeni. Dokonce jsme se dostávali blíž k naší vizi extrémní muziky s tímto albem. Kolem milénia v roce 2004 jsme hráli, co nejvíc to šlo. Myslím, že jsme měli kolem 45-50 koncertů za rok a to po dobu 3 až 4 let. A rozhodně to bylo hrozně moc a neměli jsme vůbec čas na psaní nových písní. Pořád se musíš připravovat na živá vystoupení, musíš se udržovat v nějaké kondici a samozřejmě chodíš na 40 hodin týdně do práce. To rozhodně ztěžuje situaci. Takže v roce 2002 jsme nahráli další 7´ palcové album „Humade Me Flesh“, protože to byla skvělá šance podpořit CRYPTOPSY a HAEMORRHAGE na jejich evropském turné a můžu ti říct, že to byla prostě pecka pro všechny členy PROFANITY. Bylo to i náročné, ale rozhodně bych to označil za takový highlight kapely. Takových zážitků bylo samozřejmě víc, tak můžu zmínit…hráli jsme 2x s CANNIBAL CORPSE a to bylo zabijácké, hráli jsme 2x na „Fuck The Commerce“ festivalu v Německu, to bylo taky super. V roce 2004 jsme hráli v New Yorku s MISERY INDEX, UPHILL BATTLE a EXHUMED a pár dní na to jsme hráli na Maryland Deathfest. V roce 2015 se nám naskytla skvělá příležitost zahrát si s našimi největšími oblíbenci SUFFOCATION na skvělém DEATHFEAST open air v Německu. To bylo naprosto neskutečné. Dokonce jsme i měli možnost a čas trávit čas se SUFFOCATION a to myslím byl hezký začátek přátelství, které teď máme. Je toho hodně co by se tu dalo zmínit. A já jen doufám, že toho ještě hodně bude…


PROFANITY byli založeni někdy v roce 1993. Následovaly dvě demonahrávky, pak jedno album „Shadow to Fall“ (1997), pak v roce 2000 album „Slaughtering Thoughts“. Potom jste na dlouhých čtrnáct let nevydali nic. Co toho bylo příčinou? Respektive, co jste těch dlouhých 14 let, až do EP „Hatred Hell Within“ (2014) dělali?

Poslední album před „Hatred Hell Within bylo 7 palcové „Humade Me Flesh“, které se vydalo v roce 2002. Takže, jak jsem zmínil, bylo to pro nás dost náročné až do roku 2004. V roce 2004 jsme pořád hráli na Maryland Deathfest a hned po tom co jsme se z tohoto skvělého tripu vrátili domů, tak jsme se rozhodli, že si dáme pauzu a plně se budeme soustředit na psaní písní. Začali jsme nové písně psát už v roce 2002, ale psaní šlo hrozně pomalu, protože jsme hráli živá vystoupení. V té době jsme netušili, že naše pauza bude trvat 8 let. Do roku 2006 jsme měli napsáno 8 písní v 60minutách a vždycky jsme plánovali tyhle songy vydat pod názvem „Hatred Hell Within“, ale připletl se do toho život. Oženili jsme se, narodili se nám děti a taky jsme studovali. Já začal studovat na elektrického inženýra v roce 2006 jako bokovku k práci. To trvalo až do roku 2010. Po dobu těchto 4 let jsem neměl vůbec čas na kapelu. V té době se taky narodili 2 z našich 3 holčiček. Armin (bubeník) taky studoval od roku 2008 do 2010.

Martin začal novou práci, ale to pro nás nebyl konec PROFANITY. Měli jsme v té době pár zkoušek, ale to bylo všechno. Také jsme věděli, že máme 8 písní a jednu novou „Melting“, kterou jsem napsal v roce 2010. Takže jsme se o tom v roce 2011 bavili a rozhodli jsme se znovu nahrávat. Tak jsme to udělali a byla to paráda. Všichni jsme začali znovu cvičit a v roce 2012 jsme měli naši první show od roku 2004 ve Švýcarsku. A stát na podiu s kamarády bylo opravdu skvělé. Pak jsme si nakoupili nějaké nahrávací zařízení, protože jsme nebyli kvůli rodinám schopni zavřít se na týden do studia. Všechno jsme nahráli doma a byla to dlouhá a těžká cesta. Každý den, po práci, jsme přišli domů, dali děti spát a začali nahrávat třeba jen hodinu nebo dvě. Není to snadné, když má člověk malé děti. Ale pro nás to byla jediná možnost, jak album nahrát. Až do konce roku 2013 s námi Martin nahrál 3 písně. „Melting“, „Hatred Hell Within“ a „I Am Your Soul“, ale pak se zase všechno změnilo. Martin měl s rodinou možnost přestěhovat se do Austrálie, protože jeho žena odtamtud pochází. Bylo to těžké rozhodnutí, ale šli do toho. Tak jsme „ztratili“ kamaráda a basáka, taky jsme museli zrušit všechny naše vystoupení, která byla naplánovaná. Nevěděli jsme, co máme dělat, ale měli jsme zase obrovské štěstí. Daniel, který už s PROFANITY hrál od roku 1997-2000 byl ihned připraven s námi hrát na basu. Nikdy jsme s tím nepočítali, ale nakonec to asi byl osud. Tak jsme všichni mluvili o to, kam by se naše tvorba měla ubírat. Rozhodli jsme se, že se chceme co nejdřív vrátit k živému hraní, ale znamenalo to, že se Daniel musel naučit všechny naše sety a nemohli jsme tak nahrávat. Takže jsme vydali ty tři písně, které jsme měli již nahrané! Cover jsme v té době měli již hotový, jen jsme museli dotočit pár kytarových částí a vokály a bylo hotovo. Takže „Hatred Hell Within“ jsme vydali na konci 2014 u Rising Nemesis records. Takže jsme měli 6 písní s tím, že to dělalo 40 minut na nahrávku. Tyhle písně můžete slyšet na našem posledním album „The Art Of Sickness“, které bylo vydáno u Apostasy Records v dubnu 2017.

Viděl jsem vás loni na skvělém festivalu Nice to Eat You Deathfest 2016, kde jste mě spolu se SINISTER rozsekali nejvíce. Jak se vám u nás v Čechách líbilo? Hráli jste už u nás vůbec někdy předtím?

To byl naprosto úžasný festival. Je vidět, že Vladimír (FLESHLESS) a celá Nice To Eat You banda dělají všechno ohledně festivalu s naprostou oddaností k hudbě. Takže jsme se na hraní v Čechách opravdu těšili, protože už to byla dlouhá doba, co jsme u Vás hráli naposled. Přesně si všechna místa nepamatuju, ale rozhodně jsme ve Vaší krásné zemi hráli několikrát. Hráli jsme už na Obscene Extreme festivalu, myslím, že to bylo v roce 2000. Hráli jsme na festivalu Eternal Hate festival. Taky jsme hráli jeden koncert s CRYPTOPSY, HAEMORRHAGE TOUR v roce 2002 v Čechách a taky jsme hráli několikrát v Plzni. Tak se těšíme, že si u Vás zahrajeme znovu a to co možná nejdřív.


Letos jste hráli u nás v Čechách na Metalgate Czech Death Festu. Jak jste si vystoupení užili? Co říkáš na české fanoušky a jaké byly vaše pocity z festivalu?

Tady můžu říct asi jen to samé, co jsem řekl o NTEY festivalu, prostě to bylo neskutečné. Strašně jsme si to užili. Všechno bylo hodně profesionální, Dan (TORTHARRY) a všichni z Metalgate Czech Deathfestu odvedli skvělou práci. Navíc, festival je na skvělém místě – jezero a ta krásná příroda kolem. Tenhle úžasný festival můžu rozhodně jenom doporučit každému, kdo miluje hudbu. Nesmím ale zapomenout ani na to super jídlo, burgry byly výborné!!! Co spojuje všechny fanoušky českého metalu, je to, že jsou prostě skvělí a o tom není pochyb! A ty jsi jedním z nich!!!

Hrajete ve třech, což je u technického brutálního death metalu poměrně neobvyklé. Vaše hudba je složitá a náročná, neuvažovali jste o druhé kytaře? Já když jsem viděl Thomase Sartora, jak drtí riffy a k tomu ještě zpívá…musí to být hodně náročné!

My jsme se několikrát snažili najít kytaristu, ale tam, kde žijeme, to není úplně snadné. Byly časy, kdy jsme měli v kapele dva kytaristy. To bylo na začátku PROFANITY a měli jsme skvělého kytaristu kolem roku 2005/2006. Ale v té době jsem šel zpátky do školy a to byl problém, protože jsme neměli šanci hrát naživo. Takže Johann, tak se jmenuje, šel hrát s OBSCURA a to podle mě pro něj bylo nejlepší řešení. V té době jsme prostě nebyli schopni dát mu to, co hledal. Od roku 2010 jsme vlastně už nového kytaristu nehledali. Ale pokud je tu někdo, kdo by s námi chtěl hrát, to by samozřejmě bylo super. Naše hudba je vždycky psaná pro 2 kytary, takže když hrajeme živě, zní to trošku jinak, než na CD. Ale podle mě to zase tolik nevadí, navíc ani nemáme na vybranou. Takže hrajeme vždycky na 110%, ačkoli jsme jen 3. Chceme, aby fanoušci dostali 3 chlapy, kteří jsou naprosto oddaní extrémní hudbě! Ale to, že je nás málo, má i své výhody. Nikdy se třeba nemačkáme v autě, nepotřebujeme prostě tolik prostoru, jako 5členné kapely a když chceme dělat nějaká rozhodnutí, vždycky je tu většina.


Letošní album „The Art of Sickness“ je deskou, kterou si už dlouhou dobu přehrávám pořád dokola. Líbí se mi ta kombinace klasického death metalu s technickým. Album je to syrové a drsné zároveň, ale nezapomíná se ani na melodie. Myslím, že kapela se vydala přesně tím směrem, který je zajímavý, jiný, odlišný. Zkrátka a dobře, jedete jako dobře namazaný stroj. Jak novinku vnímají fanoušci, hudební kritici? Jakou máte zpětnou vazbu a jak jste s albem spokojeni vy?

Jakube, děkujeme za tak hezká slova ohledně „The Art Of Sickness“, to nás hrozně moc těší. Já jsem měl vizi toho, jak by měly PROFANITY znít, v hlavě už od začátku. A s každým novým albem se mojí vizi přibližujeme víc a víc. Podle mě je tohle poslední CD zatím tou nejlepší deskou, kterou jsme udělali. Hudba, produkce, texty, obal, všechno vyšlo tak, jak jsme si přáli. Takže, jak můžeš vidět, jsme s „The Art Of Sickness“ velmi spokojeni. Reakce jsou zatím velmi dobré, většinu času dostáváme pozitivní recenze a hodně lidí nám dává pozitivní zpětnou vazbu. Vždycky jsme si mysleli, že se najdou lidé, kterým se bude líbit naše muzika. Protože jsme vždycky měli v hlavě to, že existují lidé, co poslouchají kapely jako SUFFOCATION, DYING FETUS, CANNIBAL CORPSE, MONSTROSITY, HATE ETERNAL, DEATH…nekonečný seznam kapel…ale také „novější“ kapely jako NECROPHAGIST, DECREPIT BIRTH a další. A pokud jsou lidé, kteří mají rádi i originální a jinou muziku, tak je to jedině dobře!!

Album má poctivý brutální zvuk. Kope pěkně, to ti povím! Přesto se neubráním srovnání s vašimi demonahrávkami a prvním albem „Shadows to Fall“ (1997), kde byl zvuk přeci jen špinavější. Změnil se nějak způsob, jakým skládáte? Doba i technické možnosti jsou přeci jen jiné, než v devadesátých letech.

Znovu díky, Jakube. „The Art Of Sickness“ má přesně ten zvuk, který jsme dlouho hledali, ale nedokázali jsme ho dosáhnout. Všichni máme rádi zvuk na klasikách jako je „Despise The Sun“ od SUFFOCATION, „Human“ od DEATH, „Conquering The Throne“ od HATE ETERNAl, ale také na skvělých albách jako je „Epitpah“ od NECROPHAGIST. Takže myslím, že Christoph Brandes z Iguana Studios byl ten nejlepší, který nám mohl dát ten vytoužený zvuk. Je to člověk, který dělal „Epitaph“ od NECROPHAGIST a rozhodně ví, jak uchopit komplexní death metalovou hudbu. Takže byl rozhodně tou nejlepší volbou. Podle mě je zvuk na „The Art Of Sickness“ hodně těžký, ale také hezky kope. Ale současně můžeš slyšet každý nástroj. Dali jsme do alba hodně práce, času a lásku k death metalu, takže zvuk byl pro nás opravdu stěžejní. Například co se týká zvuku basy. Většinou na albech vidíš, že mají bass kytaristu, ale zvukově ji neslyší a to je obrovská škoda! My v PROFANITY jsme blázni do bass kytar, takže na „The Art Of Sickness“ můžeš slyšet, jaká zvěrstva se tam s basou dějí! Já jsem měl tentokrát možnost, mít na albu pár zesilovaček ohledně kytary. „Herbert“, jeden z monster z DIEZEL kytarových zesilovačů. To bylo neskutečné!!! Připravili jsme všechno na nahrávání a Christoph nastavil mikrofony před pult a my jsme nemohli věřit vlastním uším. Znělo to tak skvěle a to už od samého začátku a doteď je to zatím to nejlepší, co jsem zažil. To byl prostě moment, kdy tě to dostane. Takže to, co slyšíš na albu je vlastně moje kytara, jen jsme to chviličku upravovali. Lepší zvuk jsme zatím nenašli. Co se týče bubnů, chtěli jsme, aby zněli hodně přirozeně. Nechtěli jsme nic přehánět a myslím, že Christoph to zvládnul skvěle.

Co se týče našeho prvního CD „Shadows To Fall“ a toho, jak jsme ho nahrávali, to bylo úplně jiné od toho současného. „Shadows To Fall“ (1996) se nahrávalo na pásku, takže všechno bylo analogové. Dneska je všechno v digitální podobě a to je prostě podstatně jednodušší. Taky to šetří hodně peněz, protože na všechno potřebuješ i méně času. Podle mě, co se týče nahrávání, všechno se změnilo.


Jakým způsobem u PROFANITY vznikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby?

To je hodně zajímavá otázka, protože já jsem všechny písně pro „The Art Of Sickness“ napsal mezi 2003 a 2006. Takže to znamená, že poslední píseň od PROFANITY je „Melting“. Tu jsem napsal v roce 2010. To je jen další důkaz toho, že čas prostě letí. Takže se velmi těším na to, jak to bude s PROFANITY písněmi na dalším albu. Už mám nasbíráno několik nápadu, a abych řekl pravdu, kdykoli mám nápad, musím to „nahrát“. Někdy to nahraju na telefon, prostě to tak zabroukám. Nebo dám prostě noty na papír, nebo občas používám programy, jako je třeba Guitar pro. Ale nejlepší a nejběžnější postup je, když si jen tak sednu s kytarou a jamuji. Někdy se stane, že zkoušíme a někoho něco napadne, tak se to snažíme rychle nahrát a udržet. Většinou se snažím napsat noty pro celou píseň pro jednu kytaru. Vždycky mám v hlavě rytmus, pauzy atd. a píšu, dokud necítím, že jsem s výsledkem spokojený. Pro mě to takhle funguje. Takže když je jedna kytara hotová, začnu zpracovávat noty pro druhou kytaru. A tady je to stejně, prostě na tom pracuji, dokud to není takové, jaké si představuji. Pak dělám totéž pro basu a pak píseň dostane Armin pro bubny. Ten si pak vytvoří svoje části pro bubny. Ale co je nejlepší – nejsou žádná pravidla v tom, jak píšeme hudbu, nebo jak by měla píseň znít. PROFANITY hudba musí být rychlá a brutální. Ale to jsou jen slova, možná na tom ani nezáleží a je důležité, aby byla extrémní!


Vždycky jste měli úžasné obaly svých desek. Zakládáte si hodně na tom, jak má album, cover vypadat? Kdo je autorem obalu novinky „The Art of Sickness“?

Pro nás je samozřejmě důležité mít skvělé obaly. Co se týče obalu našeho prvního alba „Shadows To Fall“, tak moc spokojeni nejsme. Ale v té době, 1996, nebyl internet a my jsme neměli takové kontakty, jako dne. Nebylo to tak snadné, jako dnes, dostat se ke skvělým lidem, jako je Par Olofsson. Takže můj kamarád maloval obraz pro „Shadows To Fall“, ale…dopadlo to takhle. A pro „Slaughtering Thought“ jsme to udělali sami. No ale proč Ti to říkám – pro „Hatred Hell Within“ a taky pro „The Art Of Sickness“ jsme chtěli někoho, kdo nás prostě svým umem porazí. „Hatred Hell Within“ dělal Federico Musetti z Itálie a tak jsme chtěli, aby nám udělal i „The Art Of Sickness“. Ale bohužel jsme s ním ztratili kontakt. Pak jsme napsali Parovi Olofssonovi a zeptali jsme se ho, jestli by nám nechtěl udělat obal pro „The Art Of Sickness“ a vyšlo to teda úžasně, je to zabijácké. Tenhle obal prostě naprosto sedí naší muzice a názvu alba.

Kdo je autorem textů k nové desce a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Všechny naše texty píše Martin, bývalý basista. Je pro nás pořád velmi důležitý a taky udělal celé rozvržení digi packu pro „The Art Of Sickness“ a máme i obrovskou radost z toho, že nám dělal basistu pro píseň „Mouth Of Nepoism“ a to pro nás hodně znamená. Pořád se tak nějak točí kolem PROFANITY, takže bude pořád naším členem, ačkoli s námi není fyzicky. Ale hudba nemá hranice! O textech Ti toho moc říct nemohu, ale jsou velice osobní a mají co společného s Martinem a tím, co v životě udělal. Myslím, že pokud někdo chce vědět víc o textech, tak jsme vytiskli všechny texty na booklet a je určitě lepší si to pročíst a udělat si o tom obrázek sám.


V roce 2013 jste oslavili dvacet let v undergroundu. Jste už dnes pamětníci. Když porovnáš vaše začátky a současnost, změnila se doba hodně? Myslím tím teď přístup fanoušků, labelů, promotérů apod. Často slýchávám, že „už to není takové, jako to bývalo“. Co si o tom myslíš ty?

Ano, myslím, že se toho změnilo hodně. Co se ale rozhodně nezměnilo, je naše láska k téhle muzice. Pokaždé, když poslouchám death metal, mám ten stejný pocit, jako před 20 lety. Totéž, jako když jdu na koncert – minulý týden jsem byl v Mnichově na SUFFOCATION a řeknu ti, to bylo neskutečné. Teď je mi 40 a myslím, že jsem pořád ten samý blázen do death metalu jako jsem byl před 25 lety a to je správné. Možná, že death metal udržuje lidi mladé a čerstvé…

Osobně se mi líbí, jak je to teď – celkově celá scéna, ale taky jsem byl hodně spokojený v dobách, kdy PROFANITY začínali, nebo i dřív. Byla to větší výzva, dostat se k novým věcem, které jsme všichni chtěli. Nebyl internet, takže si musel jít do místního obchodu s deskami a doufat, že tam mají poslední vydání DEATH, NOCTURNUS, nebo MONSTROSITY. Když ne, musel jsi přijít za pár dní znovu. Dnes je to jednodušší, prostě zapneš PC, nebo telefon a cokoli si v klidu zaplatíš přes PayPal a za minutu máš ty nejnovější desky. To je skvělé, ale má to samozřejmě spoustu negativních aspektů. Dnes je určitě jednodušší dostat se do kontaktu s lidmi, dřív jsme posílali letáčky a dopisy a každých pár týdnů jsme chodili na poštu. Já mám pořád doma spoustu dopisů a myslím, že je máme roky. Dnes je všechno hrozně rychlé. Internet je plný reklam a občas je těžké to ustát a rozhodně sociální média, jako je Facebook jsou určitě pro kapely důležitá. Skoro veškerá komunikace se totiž děje právě tam. Já se na budoucnost těším a myslím, že i death metal ještě pár let vydrží.


Thomasi, jsi jediným úplně původním členem kapely. Všichni jste zestárli, život šel kolem vás a už nejste ti „mladí šílenci hrající death metal“. Zajímalo by mě, jestli se třeba změnil způsob, jakým vnímáte muziku, jak skládáte nový materiál, jak přistupujete ke kapele? Máte rodiny, práci, víc zkušeností apod.

Já ani nevím, jestli se moje preference ohledně hudby nějak změnily. Já jen vím, že pořád miluju death metal i po tolika letech a pro mě je to pořád hodně důležitá část mého života. Death metal je v mém životě konstantní a doufám, že taky ještě dlouho bude. Myslím, že death metal nikdy nepřestanu poslouchat, má v sobě moc skvělých věcí na to, abych ho přestal poslouchat. Co se týče psaní hudby – myslím, že je normální, že se změnil můj způsob psaní písní. Taky to souvisí s technickým pokrokem, protože se všechno zrychlilo. Dřív jsem používal na nahrávání 4 trackovou mašinku. Byl to voser, ale v té době to tak bylo. Dnes používám počítač a nahrávací program.

Myslím ale, že se moc nezměnil přístup kapely. Pořád se vídáme, zkoušíme a taky spolu hrajeme koncerty s PROFANITY. Jedno nebo dvakrát do měsíce si s klukama vyrazíme a je to super, vždycky z toho mám hroznou radost.

Fenoménem současné doby je internet. Občas mi přijde, že někteří lidé ani jinde nežijí. Jaký vztah mají PROFANITY ke stahování hudby? Spousta „fanoušků“ si hudbu už jen stáhne, na koncert kouknou na youtube a fyzické médium je pro něj jen záležitostí pro „starý fotry“. Zajímalo by mě, jak vnímáš tenhle „fenomén“ ty?

Podle mě je to požehnání a záhuba zároveň.


Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Německa? Pro nás jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?

Jo, v Německu je spousta koncertů. Já žiju hodně blízko Mnichova a myslím, že by nebyl problém jít na alespoň jeden death metalový koncert týdně. To je neskutečné! Takže naštěstí můžeme vidět spousta skvělých kapel a nemusíme kvůli tomu jezdit moc daleko. No a co se týče účasti na koncertech, občas je narváno a občas si říkáš, co se to sakra děje – hraje tady kapela XXX a je tady jen pár lidí. Občas si myslím, že je těch koncertů možná až moc. Co se týče PROFANITY, my máme rádi obojí. Rádi hrajeme v malých klubech, ale i na velikých festivalech a open air festivalech. Všechno má svá pozitiva i negativa a pro nás je prioritní to, že tam můžeme hrát svojí muziku. Je jedno, jestli je to v malém klubu, nebo na velikém pódiu.

Co chystají PROFANITY v nejbližších měsících? Podpoříte novinku nějakým delším turné a zavítáte také k nám do České republiky?

Rozhodně chceme hrát živáky a podpořit tak album „The Art Of Sickness“. Takže bychom rádi také hráli v Čechách a to velmi brzo. Myslím, že máme něco naplánováno na březen příštího roku, ale uvidíme. Jasně, šnůra by byla skvělá, ale myslím, že díky naším pracím můžeme dělat maximálně jednu tour za rok. Takže všechno musíme pořádně zorganizovat. Pokud někdo máte chuť pozvat PROFANITY na koncert, napište nám: Profanity@t-online.de nebo se podívejte sem: www.profanity.de

Samozřejmě další věcí, kromě koncertování budou nové songy a doufáme, že budeme moci brzy začít nahrávat další album. Ten death metalový duch v nás pořád je!!! Tak uvidíme, co přijde…


Děkuji za rozhovor, přeji spoustu prodané hudby, plné koncerty šílených fanoušků a budu se těšit zase někde na setkání s vámi!

Jakube, my ti moc děkujeme za takovou příležitost mluvit tady o PROFANITY o naší hudbě. Opravdu si toho moc ceníme!!! Díky lidem jako ty se scéna pořád hýbe kupředu! Taky doufám, že se brzy uvidíme, někde…třeba v Čechách? To by byla pecka! Moc díky za tvůj čas, zůstaň death metalovej!!!