úterý 24. října 2017

Recenze/review - GAME OVER - Claiming Supremacy (2017)


GAME OVER - Claiming Supremacy
CD 2017, Scarlet Records

Maso nasekejte na jemno, hezky na malé kousky. Aby se lépe polykalo. Ne, nevadí, že je syrové a nasáklé krví. Tím lépe, alespoň půjde dobře do krku. Jen bych příště poprosil trošku víc ostřejšího koření. Jinak v pořádku, děkuji.

Italští thrasheři GAME OVER nám letos umíchali vskutku dobrý pokrm. Fanoušci třeba takových ULTRA-VIOLENCE, HAVOK, LOST SOCIETY, LICH KING, VIOLATOR musí být spokojeni. A proč vlastně jmenuji až smečky z nové thrashové vlny? Protože kvalit svých praotců samozřejmě nedosahují. Pořád se jedná svým způsobem o kopii, i když velmi zdařilou. Osobně mě trošku rozčiluje zpěvákovo frázování stylem staré METALLICY. Jinak ale nemám větších námitek.




Někdo na oprášený trakař thrashového šílenství nasedl, jinému není příliš po chuti. Záleží na každém z vás. Osobně to mám nastavené tak, že se mi noví GAME OVER vcelku líbí, jen bych je namočil na noc do kanálu. Potřebovali by trošku ušpinit, přidat víc tlaku, energie, takového toho jemného jiskření, které mám u tohoto stylu tolik rád. Každopádně, dovedu si představit, že nejeden fanoušek stylu bude mít jejich nášivku na své džínové vestě. Novinka "Claiming Supremacy" je tak u mě hodně o náladě, o chuti. Jak říkám, chtělo by to přidat trošku ostřejšího koření a budu si pomlaskávat. Zatím dobrý, ale ne vynikající. Nechte si chutnat!



sumarizace:

Albu možná chybí kousek nějakého neotřelého koření, nějaký lépe zapamatovatelný nápad. Kapela, pokud se chce dál vyvíjet a zlepšovat, by měla příště přeci jen trošku víc zapracovat na originalitě, možná i zajímavější produkci. Jinak ale nemám s deskou absolutně žádný problém. A to je možná trošku špatně. Skupina, jako by se trošku bála se odvázat, pustit se do něčeho nového, zajímavějšího. Uvidíme příště, třeba nás překvapí. Cesta, kterou si GAME OVER vytyčili a po níž jdou, není vůbec lehká, podobně znějících smeček je dnes deset na jednom uříznutém prstu. Jinak se ale jedná o velmi dobré, slušně poslouchatelné album, které vám nakope zadnice. Solidní, tradiční pojetí thrash metalu, dobré nápady a uvěřitelné nasazené ale dělají z téhle desky hodně chutnou krmi. S nahrávkou tak nemám žádný zásadní problém. Všechno hezky odsýpá, má to drive i sílu. Jen tak dál! Velmi solidní album!


Asphyx says:

This album is lack of some piece of interesting spice, something more memorable idea. This band should work more on originality of themselves and maybe on their production if they want to be better and developed. But I have no other problems with this album. And maybe that´s the problem. The band seems to be afraid to go crazy and try something new, more interesting. We´ll see next time and maybe the band will surprise us. The road where these guys GAME OVER go is not easy at all because there is more than 10 bands on every chopped finger which sounds similar. But this is a very good and easy to listen album which would kick your ass. Solid, traditional type of thrash metal, good ideas and believable ideas makes this album very good as a tasteful meal. I don´t have any big problem with this album. Everything flows and it has a drive and power. Good job! Very solid album!


tracklist:
1. Onward to Blackness
2. Two Steps into the Shadows
3. Last Before The End
4. My Private Nightmare
5. Blessed Are the Heretics
6. Eleven
7. Broken Trails
8. Shattered Souls
9. Lysander
10. Show Me What You Got

band:
• Reno - Bass/Vocals
• Ziro - Guitar
• Sanso - Guitar...
• Vender - Drums


pondělí 23. října 2017

Recenze/review - BLACK DEATH - Black Death (2017)


BLACK DEATH - Black Death
CD, LP, TAPE, Hells Headbangers

Pohodlně se usaďte, dejte si kalíšek něčeho dobrého a natáhněte si nohy. Doporučuji také nostalgickou náladu a pořádnou dávku vzpomínek. Co byste řekli na poctivou porci starých heavy metalových skladeb? Američtí BLACK DEATH se spolu s labelem Hells Headbangers pochlapili a vyvrhli mezi své fanoušky stejnojmenné album z roku 1984. Pravěk přesně podle mého gusta. 

Je hrozně dobře, že podobné desky stále vycházejí. Protože spousta mladších fanoušků v té době ještě nebyla na světě a pokud ano, tak se jim album třeba nedostalo do ruky. Pročísněte tedy svůj šedý vlas, opravte staré nášivky na džínové bundě a pojďte se spolu se mnou a kapelou ponořit do riffů, které utvářely metal jako takový. BLACK DEATH jsou ostří jako břitva!


BLACK DEATH jsou souputníci JUDAS PRIEST, MERCYFUL FATE, BROCAS HELM, MANILLA ROAD. Pohybují se někde na pomezí hard rocku a tehdy vznikajícího heavy metalu. Zajímavé je, že deska ani po tolika letech vůbec neztratila svoji sílu. Mocný hlas, dunivé bicí, kytara nabroušená k dokonalosti. A ten zvuk, přátelé, ten doslova drásá. Člověk si pak uvědomí, kolik se v podobných starých deskách ukrývá pokladů. BLACK DEATH jsou drsní, chladiví, jiskřiví ze své vlastní podstaty. Je hrozně cítit, že dávali do všeho srdce a nejen to, vlastně úplně vše. Já se při poslechu kývám do rytmu, klaním se, užívám si všechnu tu starodávnou krásu. Jasně, záležitost je to spíše jen pro pár sběratelů. Jsem moc rád, že jsem mezi nimi, protože tohle je heavy metal! Kult!


Asphyx says:


I have no words. An excellent album for all loyal fans! The obligation for all the devotees, who likes BLACK DEATH! Heavy metal gods in excellent form! Wow! Cult!

neděle 22. října 2017

Recenze/review - CADAVERIC INCUBATOR - Sermons of the Devouring Dead (2017)


CADAVERIC INCUBATOR - Sermons of the Devouring Dead
CD, LP, Hells Headbangers

Opuštěný dům na konci ulice. S vymlácenými okenicemi, zarostlou zahradou a pověstí, která nahání strach. Kdysi se v něm stala vražda a prý tam straší. Nešťastný otec vzal do ruky brokovnici a když bylo po všem, tak si ji strčil do pusy a vystřelil mozek z hlavy. Vlezl jsem dovnitř a slyšel nářek i podivné skřeky. Možná to byly vrzající dveře ve větru, ale spíše bych to viděl na duše zemřelých. Jdu do sklepa, vidím na stěnách zaschlé krůpěje krve. Už nikdy nevylezu ven.

Příběhy plné násilí, ošklivosti a zla jsou i tématem hudby finských death grinderů CADAVERIC INCUBATOR. Kapely, která opravdu svoji tvorbou evokuje návštěvu opuštěných domů s podivnou pověstí. Je drsná, surová, syrová, krvavě mokvající a zároveň dunivá, jako kladivo drtící vaše kosti. Jakoby k člověku promlouvaly duše zemřelých, duše těch, které před svoji smrtí hodně trpěli.



Na "Sermons of the Devouring Dead" se volně čerpá z CARCASS, DISGORGE, XYSMA. Motivy skladeb jsou ostré jako břitva, jedovaté, jdoucí až na samou podstatu extrémního metalu. Přidávána je nezbytná temnota a nebál bych se napsat i tajemno. Člověk má opravdu pocit, že vstupuje dolů do malého sklepa, kde se dlouhá léta odehrávala spousta hrůzných činů. CADAVERIC INCUBATOR jsou ze své podstaty uvěřitelní, šílení, natlakovaní jako řezník, který právě přišel do práce. Nejedná se o převratnou desku, vlastně ani ničím výjimečnou, ale řemeslo je odvedeno velmi dobře. Pokud tedy máte chuť na poctivou porci krví nasáklého death grindu, tak neváhejte. Bude vás mrazit v zádech! Masakr!


sumarizace:

Hey bastards! Finská death grindová mašina CADAVERIC INCUBATOR je zde se svým novým albem "Sermons of the Devouring Dead"! Je až po okraj narvané těmi nejkrutějšími melodiemi a působí jako dlouhá, bolestivá smrt na opuštěných jatkách. Nahrávka se opravdu povedla. Pánové na ní kombinují to nejlepší, co kdy bylo v deathu a grindu nahráno. Tohle album je syrové jako srážka s náklaďákem plným shnilých kostí, masa a utrpení. Novinka je doslova povinností pro všechny fanoušky surového zvuku, morbidního vokálu a riffů, které vás rozsekají na malé kousky. "Sermons of the Devouring Dead" vám vyřízne srdce z těla a přibije jej na dveře od pitevny! Takhle si představuji hudbu, která bude znít při konci lidské civilizace. CADAVERIC INCUBATOR jsou ve své vrcholné formě a tak vám mohu jejich letošní počin jen a jen doporučit! Death grindová exhumace lidské mysli! Skvělé album!

Asphyx says:

Hey bastards! The Finnish death grind machine CADAVERIC INCUBATOR is here with new album "Sermons of the Devouring Dead". It is full to the brim of the most cruel tunes and it is like the long, painfull death on the deserted abattoir. The recording has succeeded. The men connect the best what was played in grind and death. This album is raw like crash with a lorry full of rotten bones, flesh and suffering. The news is duty for all fans of raw sound, morbid vocals and riffs that cut you into small pieces. "Sermons of the Devouring Dead" cuts out your heart and nails it on the door of autopsy room! This is how I imagine the music playing at the end of human civilization. CADAVERIC INCUBATOR are in their top form and I can their act only recommend. Death grind exhumation of human mind! Great album!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto patnáctý - Básník ulice


Příběh sto patnáctý - Básník ulice

Poprvé jsme ho potkali asi před dvěma roky. Stával před obchodním domem Máj a prodával u malého stolku koření, slaměné hračky a sbírku svých svázaných básní. Vysoký, skoro průhledný kluk s divným pohledem. Všiml jsem si ho pokaždé, když jsem šel pro Janu. Už dlouho jsem tušil, že se jí líbí. Ona měla vždycky čuch na problémové týpky. Marně jsem ji odrazoval, zbytečně jí promlouval do duše. Srdci neporučíš a ženskému obzvlášť.

My thrasheři šli po pivu, chlemtali ho po hektolitrech a šlo nám dost i o šukání. Feťáci byli jiní, takoví citliví, uměli naslouchat. Že Jan, básník ulice, bere drogy, ale zpočátku nikdo netušil. A tak se má nejlepší kamarádka zase setkala s krutou realitou šedivé panelové ulice. 

On se narodil, stejně jako mnozí z naší party, mámě v sedmnácti, do docela normální rodiny. Máma si vzala otce, kluka z vesnice, kterej byl ve městě nešťastnej. A tak jeho tátovi připadalo, že za všechno špatné může on, protože se jim narodil tak brzy a musel si kvůli němu jeho mámu vzít. Zkrátka klasický sídlištní příběh, kterých bylo kolem nás na tucty.

Šli jsme vždycky proti proudu, někdy možná jen z principu, ale hlavně jsme nechtěli být jako ostatní, jako diskofilové, kterým šlo jen o totální konzum. Mysleli jsme si a asi to tak i bylo, že nás zajímá něco víc, že chceme od života taky trošku něčeho lepšího. Už jen ta hudba, knížky, filmy a nekonečný rozebírání všeho možného nám dávalo pocit soudržnosti.

Jenže feťáci šli hlavně po droze. Ta je ovládala, ničila, stejně jako všechny okolo nich. V tom byl mezi námi rozdíl. My ale netušili nic. Občas jsme dali trávu, která se pěstovala různě po půdách a neměla v sobě ani moc THC. Bylo to spíš machrování, že sedíme s čvaňhákem na lavičce. Jan se ale postupně od travních vysmátých večerů a piva s kamarády přehoupl do úplně jiného světa.

"Musíš jít se mnou, on se s nikým už skoro vůbec nebaví": chtěla Jana svého platonického milého zachránit. Nikdy mezi nimi nedošlo k fyzickému sexuálnímu kontaktu, ale četla jeho skvělé básně, popisující realitu tak, jak jsme ji prožívali. Básničky nemám moc rád, málokdy mě vůbec osloví, ale ty Janovy jsme si předčítali na panelech často. Smáli se u nich, kývali souhlasně hlavami. Byl osobnost, i když už tenkrát ve značném rozkladu. Musel jsem své kamarádce pomoct.

Vyzvedl jsem Kačenku, zamával jejím rodičům, abychom pak zadem vlezli zase do sklepa na dvě staré matračky a vykonali tam akt souznění. Udýchaní běžíme pro Janu, zase se zpožděním dvou zamilovaných. Jan stojí před krámem a prodává i takové divné papírky, složené do ruliček. Nejdřív nám to vůbec nedojde. Kačenka si zpočátku dokonce naivně myslí, že takhle rozdává své básně. Byli jsme slepí. Jdeme k němu, prohodíme pár slov.

Vidím na holkách, jak se jim líbí. Nedivím se, proti nám, hovadům pivním a sprostým, je citlivý, bílý - bělostný, vytáhlý, rozvážný, dospělejší. Jen má pořád divné oči (o jiných zorničkách jsem četl poprvé až v knize My děti za stanice zoo). "Chcete taky?": nabídne nám jednu ruličku a my přikývneme. "Díky": odpovíme naschvál hodně drsně, protože před Janem chceme vypadat jako, že už dávno víme, o co jde. Kačenka schová pytlíček do zadní kapsy džín a zapomeneme na něj. Její máma pak kalhoty vypere a diví se, že zůstaly v záhybech žmolky.

Zazvoníme na Janu a jdeme k Janovi. Sluší jim to spolu. Jen kdyby neměla má kamarádka tak zamilovaný pohled. To nevěstí nic dobrého. Jdeme ve čtyřech městem, já se pokouším o nějaké vtípky a setkávám se jen s lehkým opovržením. "Nechovej se jako puberťák": dozvídám se dokonce a tak radši necháváme jednostranně zamilované (feťáci dokáží milovat jen sami sebe!) samotné, jejich osudu a jdeme s Káčou na pivo. Jo, žárlím, protože pořád o Janovi básní - básní o básníkovi. Jde to dokonce tak daleko, že odmítám pozvání do sklepa. Vyrazím radši domů. 

Přemýšlím nad Janou a taky na ní trošku žárlím. Nojo, jednou to muselo přijít. Tak má kluka, no a co? Usínám, nechám si zdát o chalupě a ráno jdu na panely. Jana tam není. Asi spolu zůstali. Ne, nezůstali, támhle jde, ukáže mi Prcalík a já najednou vidím její skleslou postavu. Sotva se šourá. Pak nám vypráví o tom, že se jen líbali, leželi vedle sebe a jinak nic. Jan měl prý z ničeho najednou vzteklou náladu. Poslal ji do prdele. A tak celý den v podstatě rozmlouváme své kamarádce vztah, který nemá žádnou budoucnost. Už se ví,  že je feťák a o těch kolují kolikrát hrůzostrašné zkazky. Nevymluvíme jí ho, samozřejmě. Má svoji hlavu, koneckonců, proto ji máme všichni tolik rádi.

Jak jsem mohl vědět, že Jan fetuje už několik let? Jak jsem měl v sedmnácti poznat, že už je v poslední fázi - vždyť vypadal pokaždé tak skvěle, nad věcí, rozumný? Když se na to dívám zpětně, Boleslav nebyla Praha, těch feťáků nebylo zase tolik. Něco jsem o fetování slyšel, ale spíš jsme si z toho dělali srandu. Bral špinavě bílý, nažloutlý prášek - pervitin. Klasika, nejdřív ho kouřil (viděl jsem, že z alobalu, jestli se tedy nepletu), pak píchal rovnou do žíly. Ještě, že jsem potkal Christianu a její knihu o drogách (ano, My děti ze stanice zoo), která mě totálně odrovnala a vyděsila. Nejen mě, my měli o fetu jasno. Pro nás to bylo totální svinstvo, dno. Dno, na které právě Jan dopadl.

"Musíš jít se mnou, on je pořád vzadu za diskotékou v tom jejich doupěti": křičela mi hystericky Jana do kecafonu dole u zvonků. Byl večer a já se chystal na "pořádný sobotní šukání", jak říkával Prcalík. Místo toho jsem oblékl džínovou vestu, kecky a šel doprovodit kamarádku do nejhorší diskotéky ve městě. Hned pod Kozím trhem, s lesklými neóny a takovými těmi víkendovými kurvami před vchodem.

Janu pustili dovnitř hned, mě dali skoro do držky. Dva dutolebci, skinheadi, palice vypatlaný. Na mě si ale nepřijdete. Obešel jsem vchod, vlezl přes dámský záchodky. Nehodil jsem se tam. Pánové měli upnutá trička, gely ve vlasech a holky na mě koukaly opovržlivě. Otrhaní thrashoví maniaci pro ně rozhodně nebyli v kurzu. Tady se šlo po trojkových bavorácích, bílém prášku na zrcátku a disko hudbě. Pro ně jsem byl póvl, socka, magor ze sídliště. Chtěl jsem být co nejdřív pryč.

Díra byla feťácký byt hned za diskotékou. Na konci dlouhý temný chodby. S dalším anabolickým lebkounem u vchodu. Nechápu, jak tudy mohla Jana sama projít. Já se kupříkladu bál, hodně. Asi toho svýho průsvitnýho feťáka opravdu moc milovala. Achjo, tak hurá do toho. Nejdříve slušně poprosím o vpuštění dovnitř. Nabušený blbec mi ukáže vybělené zuby a pošle mě do horoucích pekel. Jako kdybych tam zrovna nešel. Dám mu ránu - hlavičku, už mě celý tenhle večer štve.

Otevřu dveře a málem upadnu smradem plným moči, exkrementů a kyselosti. V jednotlivých místnostech polehávají různé postavy. Všechno připomíná středověké vězení. Jana bych asi nepoznal, všechny ty trosky mi připadají stejné. Nebýt Jany, sklánějící se nad tělem ležícím ve zvratkách, vlastních i cizích hovnech a chcankách. Z ruky mu trčí jehla a má nepřítomný výraz (tohle asi nebude "jen" pervitin, bleskne mi hlavou). Chvíli tam oba stojíme a nevíme, co dělat. Něco jiného je o feťácích číst a něco jiného se s nimi opravdu setkat. Zvedl se mi žaludek a taky jsem přidal do všeho toho hnusu kousek ze sebe.

Jana brečela, vzlykala a viděl jsem, že se jí začíná zmocňovat samaritánské rozpoložení. To jsem nemohl dopustit. Jednoduše jsem ji zmítající vzal, hodil přes rameno a běžel ven (ona mě, svého nejlepšího kamaráda, u toho mlátila pěstmi a trhala za vlasy!). Na tupouna u vchodu to zapůsobilo, myslel si, že jsem si přišel pro svoji kurvičku. Horší byli ti zbylí dva. Postavil jsem Janu na nohy a řekl jí ať zdrhá. Chvíli ještě stála, ale pak jí přesvědčila první pěst, která přilétla do mé tváře. Nevím, jak dlouho do mě mlátili, kopali a devastovali můj už tak ošklivý obličej. Připadalo mi to nekonečný.  

Nejdřív jsem lezl doslova po čtyřech, pak se chytl za naražená žebra a krvácel až ke Kačence domů. Kilometr a půl jsem šel snad dvě hodiny. S občasným červeným zvracením u zdí. "Panebože, co se stalo?": uvítala mě paní Kačenková a ihned budila manžela. Sešil potřebné na operačním sále pro psy. "Sežeňte Janu": byla má poslední slova a pak jsem omdlel.

Za měsíc našli Jana mrtvého. Nevydrželo mu srdce. Puklo.

Jana ten večer v pudu sebezáchovy běžela k Prcalíkovi. Přespala u něj a Prcalinky. Já se léčil a doma musel s pravdou ven. "Ty si byl v tom feťáckým doupěti?": chytala se máma za hlavu a ihned mi prohlížela ruce, asi jestli si nepíchám. Musel jsem příběh trošku upravit, aby nebyla tolik vyděšená.

Po Janovi tedy zůstala jedna nešťastná holka, několik skvělých básní a spousta zničených životů. A já se od té doby bál drog jako čert kříže. Nejen já, i všichni mí kamarádi. "Zlatý pivo, zlatý pivo, metal a šukání": uzavřel celý tento smutný příběh tenkrát Prcalík na panelech. Seděl jsem proti němu, vše vyprávěl a nevěděl, jak se narovnat. Byl jsem zase ovázaný, jako kdybych se popral s tygrem. 

Má kamarádka se po čase zase otřepala, ale její schopnost vyhledávat si do vztahu podivné týpky pokračovala. Jakoby měla slabost pro všechny nešťastníky světa.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 21. října 2017

Recenze/review - SEPTICFLESH - Codex Omega (2017)


SEPTICFLESH - Codex Omega
CD 2017, Season of Mist

for english scroll down please

Temnými ulicemi opuštěného města se prochází postava v kápi. Shrbená kráčí a nasává černou atmosféru špinavých zákoutí. Zahne do malé uličky, kde uprostřed kamenného dvora právě hraje kapela SEPTICFLESH své nové album "Codex Omega". Kolem posedává celý orchestr a dodává celé scenérii ještě na větším chladu. Smrt, ta dáma v kápi, se posadí a vychutnává si mocné melodie. 

Přiznám se, že jsem to nečekal. SEPTICFLESH jsou kapelou, která mě posledními alby příliš neoslovila. U novinky je to jiné. Hudba na mě tentokrát působí velmi přitažlivě, magicky, démonicky. Přesně v této podobě mám řecké bardy rád. Letos se jim totiž podařilo skloubit death metal se symfonickými prvky natolik dobře, že jsem jim doslova propadl.



"Codex Omega" je albem, které je strašidelné, tajemné. Připomíná hororový film, který vás postupně nahlodá, rozloží a nakonec vyvrhne do studeného hrobu. Novinka se musí poslouchat v klidu, nejlépe v noci a tichu. Rozhodně se nejedná o nahrávku, kterou pochopíte po prvním setkání. Všechno si žádá své a SEPTICFLESH letos předvádějí v podstatě dokonalé dílo. Alespoň tedy pro mě. A to považte, v těchto vodách se již dávno nepohybuji. U "Codex Omega" mi sedne v podstatě všechno. Zvuk, vokály, orchestrální prvky, ale hlavně potemnělá atmosféra, která připomíná mlhu nad opuštěným hřbitovem. Podávám si ruku se samotnou Smrtí a oba kýváme spokojeně hlavou. Deska se opravdu povedla! Velmi dobře!




Asphyx says:

There is a person in a hoodie walking around the streets of an abandoned city. It is slouch and is walking to suck the black atmosphere of dirty nooks. It turns into a small alley where the band SEPTICFLESH is playing their new album “Codex Omega” on a stony yard. Around is a whole orchestra sitting and they add even more coldness to the whole scenery. Death, the lady in the hoodie sits down and enjoys the powerful melodies. 


I admit that I did not expect this. SEPTICFLESH are a band which didn´t interested me with their last albums. But this new album is different. Their music is on their new album very magical, demoniac. This is how I like Greek bards. This year they managed to combine death metal with symphonic elements and it is so good, that I totally failed for them. 

“Codex Omega” is an album which is quite spooky and mysterious. It reminds me a horror movie which will gradually erode you, decompose you and eventually it will put you into a cold grave. This new album is supposed to be listen in peace and the best time for listening is when there is quiet and in the night. But this is not an album which will be understand for the first listening. Everything needs time and SEPTICFLESH did a perfect work this year. At least for me. But please consider that I am not often in those waters. However, “Codes Omega” did a great thing for me. The sound, vocals, orchestral elements, but mainly a dark atmosphere that reminds fog above a deserted cemetery. I am holding hands with Death itself and we both move our heads in the rhythm. This album is done well! Very good!


Tracklist:

1. Dante's Inferno 
2. 3rd Testament 
3. Portrait of a Headless Man 
4. Martyr 
5. Enemy of Truth 
6. Dark Art 
7. Our Church Below the Sea 
8. Faceless Queen 
9. The Gospels of Fear 
10. Trinity 
11. Martyr of Truth
12. Dark Testament
13. Portrait of a Headless Man (Orchestral Version)



band:


Seth Siro Anton - Bass & Vocals

Christos Antoniou - Guitars & Orchestral
Sotiris Anunnaki V. - Guitars & Clean Vocals
Kerim “Krimh” Lechner - Drums & Percussion



pátek 20. října 2017

Recenze/review - ROBERT PLANT - Carry Fire (2017)


ROBERT PLANT - Carry Fire
CD 2017, Nonesuch Records

for english please scroll down
- translated by Duzl, thank you!

"Krása je souhrn částí, které spolupracují tak, že není třeba nic přidávat, odebírat, nebo měnit." Tak viděl krásu italský malíř Carlotti. Nezbývá než souhlasit. Na jeho citát jsem si vzpomněl, když jsem se poprvé setkal s novou deskou pro mě jednoho z nejlepších zpěváků, kteří kdy chodili po matičce zemi - ROBERTA PLANTA. Jeho letošní počin "Carry Fire" je volným pokračováním předešlého alba "Lullaby and... The Ceaseless Roar" z roku 2014. Opět si vzal na pomoc svoji vynikající kapelu THE SENSATIONAL SPACE SHIFTERS a znovu perfektně spojili blízkovýchodní rytmy a motivy s americkým folkem. Sedím v úžasu a připadám si, jako bych čerpal energii ze všech koutů světa.



S poslechem nespěchejte, nechte se unášet, kývejte se do rytmu, vnímejte hudbu všemi póry celého těla. Máte rádi dlouhé sprchování ve slunečních paprscích? Potom si oblíbíte i tuto desku. Připomíná mi nahotu, omývanou teplými vlnami absolutně příjemných vibrací. Mýma ušima doslova protéká jemná esence roztodivné duhy. Cítíte také jednotlivé barvy? Zkusili jste někdy vyjádřit muzikou stoupající cigaretový dým? Nekouřím, ale u všech skladeb mám sto chutí nacpat dýmku něčím dobrým, usadit se a sledovat chůzi dívek v ulicích, růst dětí, svraštělé tváře starců, kteří již dávno vědí vše. Stejně jako ROBERT PLANT. On už nemusí nic nikomu dokazovat. Stačí že je, že existuje a zpívá. Z celého srdce. Já mu alespoň všechno absolutně věřím. Hudba je zde jednou dramatická, rozechvělá, jindy pohladí, je plná pestrých melodií, nálad i vzrušení.

Zastavte své kroky, rozpusťte vlasy do deště, vnímejte všechnu krásu kolem vás. Kráčím rozvážně po staré dlažbě, navštěvuji jako bájný nomád různá města světa. Křičím spolu se zpěvákem slova na dunách z písku, ukrývám se ve stínu košatých stromů. "Carry Fire" je jako věčnost, rozechvělý plamen svíčky, koloběh života, smrti i zrození. Má slova nestačí, jsem možná až příliš pokorný, ale já se vždy budu klanět kráse. Je totiž v každém z nás. Je v této desce. Plápolá ve větru. Nezbývá opět nic jiného, než se mistrovi a jeho kapele THE SENSATIONAL SPACE SHIFTERS poklonit až k zemi. Album, ve kterém je definována samotná krása hudby!



Asphyx says:

"Beauty is a collection of parts that work together so that nothing needs to be added, removed, or changed". This is beauty from the point of view of the Italian painter Carlotti. There is no choice but to agree. I recalled his quote when I first heard a new record (for me) of one of the best singers ever been on the ground - ROBERT PLANT. This year's novelty "Carry Fire" is a free continuation of the previous album "Lullaby and ... „The Ceaseless Roar" from 2014. Once again, he recruited his outstanding band THE SENSATIONAL SPACE SHIFTERS and once again perfectly blended Middle East rhythms and motifs with American folk. I sit in amazement and feel like I draw energy from all over the world.


Do not rush to listen, let yourself drift, rock the rhythm, feel the music with all the pores of the whole body. Do you like long sunbathing? Then you also enjoy this record. It reminds me of nudity, washed by warm waves of absolutely pleasant vibrations. Mythical ears literally flow through the delicate essence of the rainbow. Do you also feel individual colors? Have you ever tried to express the rising cigarette smoke by music? I do not smoke but for all the songs I have a taste of stuffing the pipe with something good, sitting down and watching the girls walking in the streets, growing children, wrinkled faces of old people who know everything long ago. Just like ROBERT PLANT. He no longer has to prove anything to anyone. It's enough that he exists and sings. Whole-hearted. At least I absolutely believe him. The music is once dramatic, shaking, sometimes stroking, full of rich melodies, moods and excitement.

Stop your steps, blow your hair into the rain, feel the beauty around you. I walk wisely along the old pavement, visiting various cities of the world as a fabled nomad. I shout with the singer of the words on the dunes of sand, hiding in the shade of shaggy trees. "Carry Fire" is like eternity, the shivering candle flame, the cycle of life, death and birth. My words are not enough, I am too humble, but I will always bow to beauty. It is in each of us. It is in this record. Clouds in the wind. I have to worship the master and his band THE SENSATIONAL SPACE SHIFTERS. An album that defines the beauty of music itself!



Tracklist:
1.The May Queen
2 New World…
3 Season’s Song
4 Dance With You Tonight
5 Carving Up the World Again…a wall and not a fence
6 A Way With Words 
7 Carry Fire 
8 Bones of Saints 
9 Keep It Hid 
10 Bluebirds Over the Mountain 
11 Heaven Sent 

band:
Robert Plant – vocals, production
The Sensational Space Shifters (as backing band): 
Justin Adams
Liam "Skin" Tyson
John Baggott
Juldeh Camara 
Billy Fuller 
Dave Smith 
Seth Lakeman – viola, fiddle 
Redi Hasa – cello


čtvrtek 19. října 2017

Recenze/review - CHOKED BY OWN VOMITS – Shit World (2017)


CHOKED BY OWN VOMITS – Shit World
CD 2017, Nice To Eat You Records & Rotten Roll Rex

for english please scroll down

Mouchy jak známo, vyhledávají smrduté věci. Usedají na ně, pochutnávají si na všem tom zápachu, aby pak odlétly a roznesly nějakou tu infekci kolem. A teď si představte, že stojíte po kolena v odpadní jímce, brodíte se v exkrementech a nad hlavou se vám vznáší hejno much. Cítíte to? Cože, že tomu něco chybí? No zajisté, chtělo by to nějakou hudbu. Co byste řekli třeba na takové české gore grindery CHOKED BY OWN VOMITS?

Mám doma jejich novou desku, prohlížím si stylově vyvedený obal a vzpomínám na rok 1986, kdy jsem na videokazetě poprvé viděl hororový sci-fi film Moucha. Pánové se jím volně inspirovali a použili úryvky z něj mezi skladby. Krásně doplňují celkovou atmosféru. Protože jak známo, co svět světem stojí, stále je "ve sračkách" a na ty jdou mouchy nejvíce. "Shit World" je tak velmi příhodným názvem desky.


Jsem hrozně rád a bez obalu nahlas říkám - je opravdu dobře, že nemáme co do činění s dalším tanečním grindem v řadě. Abych pravdu řekl, jsem jím už trošku přežraný. CHOKED BY OWN VOMITS na to jdou letos trošku jinak. Propracovaněji. Neztrácí nadhled, sranda je pořád, ale také se vkrádá určitá temnota, častější bolestivý nářez. Je slyšet, že si gentlemani dali záležet a oproti minulé desce "Shit Autopsy" (2009) se posunuli o řád výše. Občas se sice vkrádá lehká monotónnost, ale to bych přičítal spíše stylu jako takovému. Na "Shit World" se dočkáme šílených zběsilých pasáží, občasných pomalejších melodií, vyzývajících k tanci i dunivého murmuru. Líbí se mi zvuk, i v rámci žánru pestrý vokalistův projev. Nahrávka určitě osloví fanoušky třeba takových CARCASS, NAPALM DEATH, RAZORRAPE, snad HAEMORRHAGE, DEAD INFECTION. Za mě řeže novinka tím správným směrem a pokud jste fanoušci žánru, neměla by vám tahle deska rozhodně chybět ve sbírce. Svět se v prdel obrací, tak proč si ještě neudělat pořádnou gore grindovou radost, nemám pravdu?

PoznámkaCHOKED BY OWN VOMITS v současné době hledají bubeníka. Takže přátelé, pokud umíte vzít do ruky paličky a nebojíte se nastoupit do pořádně rozjetého gore grindového vlaku, tak neváhejte!


Asphyx says:


As we all know, flies are looking for smelly stuff. They use it for them, they enjoy all the smell, then fly away and carry some infection around. And now imagine that you stand on your knees in the waste sump, you wander in excrement and a flock of flies floats over your head. Do you feel it? That something is missing? Of course - some music. What would you say about Czech gore grinders CHOKED BY OWN VOMITS?

I have their new album at home. I look at the stylish packaging and I remember 1986 when I first saw the horror sci-fi film „ Fly“ on the videotape. The gentlemen inspired by the film freely and the excerpts from the film put between the songs. Beautifully complement the overall atmosphere. Because as we know what world is standing by…the world is still "in shit" and the flies love shit the most. So "Shit World" is a very convenient album name.

I'm very happy and I say loudly - it's really good that we have nothing to do with another dance grind in a row. To tell you the truth, I'm a bit overfull by dance grind. CHOKED OWN VOMITS are a bit different this year. More sophisticated. They do not lose overlook, fun is still presented but as well some darkness and a more painful sneeze, is traversed. It is heard that the gentlemen have made a step front and compared to the previous album "Shit Autopsy" (2009) they shifted the order above.

Occasionally a slight monotony is traversed, but I think is because of music style. On „Shit World“ we can see mad frantic passages, occasional slower tunes, dancing and dull murmur. I like the sound, even in the genre of a varied vocalist's speech. The recording will surely appeal to fans such as CARCASS, NAPALM DEATH, RAZORRAPE, perhaps HAEMORRHAGE, DEAD INFECTION. The novel is cutting me in the right direction and if you're a genre fan, this album should not be missing in your collection. The world is turning to shit, so why not make a real gore grind joy yet, right?

Note: CHOKED BY OWN VOMITS are currently looking for a drummer. So friends, if you can pick up the drumstick and are not afraid to get in on a well-run gore grind train, so do not hesitate!


tracklist:
Small Dark Age
Stressland
Cemeteries Along Roads
The Day When I Lost in My Self
Dram Is Over
Let to Rot
Fast Way to Hell
Fusion
Coffin Nails
Asshole in Flames
Shit World
Like Thousands Suns
Dust
Pickled Quark Cheese
Cruel Face of Life
The End of the Shit World


band:
Kveetaak – guitar, vocal
Feelipee – bass
Hell Johan – drums and few guitar bziiiks

Recenze/review - ARCH ENEMY - Will To Power (2017)


ARCH ENEMY - Will To Power 
CD 2017, Century Media Records

for english please scroll down

Ale ano, dejme tomu. Tak já tedy vezmu konečně ARCH ENEMY zase na milost. Víte, já měl Angelu rád. Tak mi to chvilku trvalo, než jsem si na současnou zpěvačku Alissu zvykl. Na koncertě mě sice moc nepřesvědčila, ale z nové desky "Will To Power" je to jiné. ARCH ENEMY dál jedou na vlně melodického death metalu. Jejich rukopis je rozpoznatelný široko daleko a i když se letos nejedná o Satan ví jak převratné album, tak rozhodně stojí za pozornost. A pokud jste fanoušci kapely, tak budete na vrcholu blaha.

Dokonce bych řekl, že v některých momentech jsou ARCH ENEMY přímo překvapiví. Teď to myslím v dobrém slova smyslu. Samozřejmě, na desce je spousta vaty, několik vyložené hluchých míst, ale znáte to, jedná se o velkou kapelu a album se také musí prodat. Masy si žádají své. Když si ale odmyslíme image, klipy a zůstane jen a jen holá hudba, není novinka rozhodně špatnou nahrávkou. Spíše naopak.





"Will To Power" je hodně melodickým albem, které spíš člověka příjemně navnadí, než aby jej rozsekalo na malé kousky. Nijak mi to nevadí, v těchto momentech byli ARCH ENEMY stejně vždy nejlepší. Přijde mi, jakoby byla hudba složena vyloženě do auta. Nutí mě přidávat plyn, je uklidňující v dopravních zácpách. Ničím překvapivá, ani převratná, ale dobře odvedená. Jako bonus navíc dostanete občasný závan severského větru. No řekněte mi, kdo by odolal. Pohoda, melodický death metal a síla melodií. Co si přát víc? Jsou tu noví ARCH ENEMY, tak berte a nebo nechte být. Solidní album.



Asphyx says:

Well, yes, why not. Let´s finally take ARCH ENEMY to grace again. You know, I really liked Angela. So it took me some time before I appreciated the new singer Alissa. She did not really convince me on the concert but it´s different when you hear the new album “Will To Power”. ARCH ENEMY go on the wave of melodic death metal. Their signature is very recognizable and although this year´s album is not very revolutionary, it is good and you should try it. And if you are a fan of this band, you will definitely love it.


I would even say that at some parts ARCH ENEMY surprised me. I mean it in a good way. Of course, there is a lot of parts which are literally pointless and deaf, but you know this is a very big band and they have to sell the album. The masses want what they want. But when you don´t think about image, music videos there will be only the music itself and then the new album is not bat at all. It is good.

“Will To Power” is very melodic album which will make you feel comfortable rather then totally smash you into pieces. I do not mind actually, at these moments ARCH ENEMY have always been great. It feels like this music was composed to listen to it in a car. It makes you go faster and it will make you calmer in a traffic jam. It is not surprising nor revolutionary, but it was well done. And as a bonus everyone will receive the Nordic wind at some passages. Well, tell me, who would resist. It is nice, melodic death metal and power of melodies. What else do you need? There is the new album by ARCH ENEMY so you either take it or leave it. Solid album.

Tracklist:
01. Set Flame to the Night 01:18
02. The Race 03:15
03. Blood in the Water 03:55
04. The World Is Yours 04:53
05. The Eagle Flies Alone 04:59
06. Reason to Believe 04:47
07. Murder Scene 03:50
08. First Day in Hell 04:48
09. Saturnine 01:09
10. Dreams of Retribution 06:40
11. My Shadow and I 04:05
12. A Fight I Must Win 06:37

Line Up:
Michael Amott - Guitars (Spiritual Beggars, ex-Carnage, Black Earth, ex-Candlemass, ex-Carcass, ex-Entombed (live), ex-Disaccord)
Daniel Erlandsson - Drums (Eucharist, ex-The End, Black Earth, ex-Armageddon, ex-Brujeria, ex-Carcass, ex-In Flames, ex-Revengia, ex-Diabolique, ex-Liers in Wait) 
Sharlee D'Angelo - Bass (Spiritual Beggars, The Night Flight Orchestra, Witchery, Mercyful Fate, ex-Illwill, Black Earth, ex-King Diamond, ex-Facelift, ex-Sinergy, ex-Dismember (live))
Jeff Loomis - Guitars (Conquering Dystopia, Jeff Loomis, ex-Fear-Tech, ex-System, ex-Experiment Fear, ex-Sanctuary (live), ex-Nevermore) 
Alissa White-Gluz - Vocals (Kamelot (live), ex-Karmaflow, ex-The Agonist, ex-Nightwish (live), ex-Testament (live)) 

Additional musicians:
Jens Johansson − harpsichord (track 10)



středa 18. října 2017

Recenze/review - NOCTURNAL HOLLOW - The Nuances of Death (2017)


NOCTURNAL HOLLOW - The Nuances of Death
CD 2017, vlastní vydání

for english scroll down please

Na okenní římse sedí sebevrah. Dívá se dolů, do hlubiny. Přemýšlí nad svým zkaženým životem. Přemlouvají ho, ale on už se rozhodl. Straší bolestí, kterou zažije při dopadu. Kdyby jen věděli, kolik ran už vytrpěl, nechali by jej být. Roztáhne paže, koukne naposledy k nebi a padá volným pádem. Těsně nad zemí mu probleskne hlavou posledních pár myšlenek a pak už se ocitne v nekonečném světě death metalového záhrobí.

Venezuelští maniaci NOCTURNAL HOLLOW letos přicházejí se svým čtvrtým dlouhohrajícím albem. Opět se jedná o temnou esenci pravého nefalšovaného death metalu té nejvyšší kvality. Vezmou vás na další výlet do podsvětí, omotají vás svými prašivými melodiemi jako velký smrtící pavouk pavučinami. Prašivý kov, zahraný s neuvěřitelným feelingem.



Vypadá to, že NOCTURNAL HOLLOW strávili dlouhý čas na onom světě, aby tam načerpali sílu a inspiraci pro skládání songů pro nové album. Je to znát, skladby jsou obestřeny tou správnou patinou, pokryty plesnivinou a šílenstvím. Hudba zní pořád v rytmu DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, CELTIC FROST, AUTOPSY. Mám opravdu pocit, že stojím nad hlubokou propastí a přemýšlím, zda skočit či nikoliv. Nakonec se ponořím do nekonečných hlubin temnoty a tančím bolestivý tanec smrti spolu s kapelou. Kolem se vznáší otisk dávných death metalových kapel, přidána je navíc schopnost bourat zdi tlakem a výsledkem je moje absolutní spokojenost. Třaskavé bicí, chorobou nasáklý vokál, kytary ostré jako čepele rezavých nožů. Myslím, že byly splněny všechny požadavky na vynikající old school death metalové album! "The Nuances of Death" je deskou, která uctívá pravé nefalšované kořeny smrtícího kovu! Skvěle!


Asphyx says:

There is a man sitting on a window ledge who wants to kill himself. He is looking down, to the depth. He thinks about his bad life. People try to persuade him but he has already decided. They tell him how painful will it be when he falls down. If only they knew how hurtful his life is, they will let him be. He stretches his arms, looks to the sky for the last time and he falls down. Right above the ground there are a few last memories in his mind and they he is in the endless world of death metal. 

Those Venezuelan maniacs NOCTURNAL HOLLOW came with their fourth long-played album this year. It is again a dark essence of the real death metal of the highest quality. They will take you to the journey to the world beyond, cover you with their dusty melodies like a big deadly spider with spider-webs. Dusty metal, played with unbelievable feeling. 

It seems that NOCTURNAL HOLLOW spend a lot of time in the world beyond to find inspiration and strength to compose songs to the new album. And you can tell, the songs have the right patina, are covered with mouldiness and madness. The music sounds in the rhythm of DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, CELTIC FROST, ATUOPSY. I really feel like standing above a deep abyss and wondering whether or not to jump. Finally, I dive in the endless depths of darkness and dance the painful dance of death together with the band. Around is the imprint of ancient death metal bands, there is also the ability to break walls with pressure and in the end there is my full satisfaction. Shrilling drums, sickly vocals, guitars sharp like blades of rusty knives. I think that all of requirements for the excellent old school death metal album have been fulfilled here! “The Nuances of Death” is an album which worship the true roots of death metal! Excellent!

Tracklist:
01. Crooked God
02. Demonic Breath
03. Unholy Priest
04.Skinless
05. Praise the Unbless
06. Raven Eyes
07. An Evil Wrath
08. Souls in Flames
09. Martyrs Path
10. Warmarch

band:

Recenze/review - CONSUMED BY VULTURES - In Eterno (2017)


CONSUMED BY VULTURES - In Eterno
CD 2017, Nice to Eat You Records/ Rotten Rollex Records

for english please scroll down

Probudím se a rekapituluji včerejší den. Provázela mě jím šílená krvavá práce. Pracuji na lidských jatkách a s chutí porcuji nebohá těla. Jsem ztracený, zničený, šílený. Říkají o mě, že mám divný pohled. Kdo by neměl, řekněte mi? Trávit dlouhé hodiny ve špíně, hnisu a beznaději? 

Švýcarští brutal death metalisté jsou klasici v tom nejlepším slova smyslu. Jejich hudba je krvavá, syrová, ošklivá, jako stará opuštěná jatka za městem. Už dávno neslouží ke svému účelu, už dávno tu visí na hácích nebožáci, co propadli peklu. Všechno tohle ve mě hudba těchto šílenců evokuje. Připomíná mi surový horor s maniakální náladou.



"In Eterno" je tradičním albem v brutálním stylu. Občas na povrch vylezou slammové chvilky morbidní poezie. Hlavní je ale stará dobrá smrt. Ta je cítit z každé skladby, z každého tónu. Ne, CONSUMED BY VULTURES neobjevují nic nového, ale jejich řemeslo je poctivé a uvěřitelné. Jinak je vše v nejlepším pořádku. Zpěvák je morbidní jako pitva na živém těle, obal šílený a zvuk pořádně bolestivý. Zdá se, že CONSUMED BY VULTURES zvládají svoji řeznickou práci velmi dobře. Některé momenty nedovedu vyhnat z hlavy. Výsledný dojem je náležitě masakrující. Líbí se mi, že se nezapomíná na vytvoření temných nálad, atmosféry opuštěných jatek i maniakální zážitky spojené s těmi nejlepšími pitvami. Brutal death metal v klasické podobě, který vám sedře kůži z obličeje. Velmi dobře!


Asphyx says:

I wake up and recapitulate yesterday. It was a crazy bloody job. I work on human slaughterhouses and cut down poor bodies. I am lost, destroyed, mad. They say I have a strange look. Who should not, tell me? To spend long hours in dirt, pus and despair?

Swiss brutal death metalists are classics in the best way. Their music is bloody, raw, ugly like an old abandoned slaughterhouse behind the city. Which is not used for a long time. Long-time just poor people who are fallen into hell are hanging there from the hooks. Everything in me is evoking by the music of these maniacs. It reminds me - raw horror with a manic mood.

"In Eterno" is a traditional album in brutal style. Occasionally slamming moments of morbid poetry come out. But the main thing is good old death. It feels from every song, from every tone. No, CONSUMED BY VULTURES have nothing new, but their craft is honest and trustworthy. Otherwise everything is in the best order. The singer is morbid like an autopsy in a living body, the crap is mad and the sound is really painful. CONSUMED BY VULTURES seems to manage their butcher work very well.

Some moments I cannot get out of my head. The resulting impression is properly massacred. I like not forgetting to create dark moods, the atmosphere of abandoned slaughterhouses and the maniacal experiences associated with the best of the autopsy. Brutal death metal in a classic form that scratch your skin from your face. Very good!


tracklist:
1. New Born 04:48
2. The Faceless God 03:49
3. The Choice 05:26
4. Sky Obscuration 01:21
5. Kill to Be Supreme 05:26
6. Your Demise 04:54
7. Meditation 03:53
8. Behold the Devastation 04:06
9. Omega 03:42
10. Kill to Be Supreme (Orchestral Version) 02:10

band:
Nereo Costantini-Drum
Timoteo Costantini-Guitar
Mattia La Delfa-Guitar (Fb. Kensored Still)-
Matteo Valenti-Bass
Alex Medici-Vox (Fb. Alex Med)
Simone Di Cerbo-Vox