úterý 31. října 2017

Recenze/review - PÄNZER - Fatal Command (2017)


PÄNZER - Fatal Command
CD 2017, Nuclear Blast

Vždycky, když potkám podobné kapely, bývám lehce skeptický. Na deskách, na kterých se totiž sejde tolik slavných osobností, bývá často velký problém s celkovým vyzněním. Nebudu to zdržovat, němečtí PÄNZER mě nepřesvědčili ani svým druhým albem.

Obal je klasický, nápady bych přirovnal k takovým o něco ostřejším a hutnějším SAXON, JUDAS PRIEST, ACCEPT. Samozřejmě s charismatickým hlasem páně Schmiera. Potud vše v nejlepším pořádku. Problémem je jiná věc, mě deska jednoduše vůbec nebaví. Opět.











Oproti předešlé nahrávce "Send Them all to Hell" z roku 2014 se mi zdá novinka víc propracovaná, možná i údernější. Vlastně jsou splněny veškerá pravidla slušného řemesla. Fanoušci budou určitě jásat a budiž jim přáno. Já je ale jednoduše nemůžu dostat ani po delší době "Fatal Command" do hlavy. Jako bych dopředu přesně věděl, jaký riff bude následovat, který motiv přijde jako další. Je to škoda, PÄNZER mi přijdou na rozdíl třeba od Schmierových HEADHUNTER jako totálně nevyužitý potenciál. Pokud tedy chcete nahrávku plnou osmdesátých let, se současným zvukem a nadšením, tak neváhejte. Já raději počkám, s čím přijdou pánové příště, třeba se konečně chytnu. Zatím totiž stojím úplně mimo. Za mě osobně průměrná deska, která není hodna jmen v bookletu.




sumarizace:

"Fatal Command" je druhým albem PÄNZER v řadě a opět je krásným úkazem toho, jak se to nemá dělat. Nevýrazné riffy, příliš dlouhé skladby. Chybí mi údernost, energie, síla, Mám raději pořádný, poctivý a plesnivý thrash metal, než tuctové, tisíckrát slyšené motivy. Přijdu si jako na hostině, kde jsem nucený jíst samé pokrmy bez koření, bez přísad. Ne, já nechci průměrné jídlo bez chuti, mám raději krvavý steak. Pár dobrých nápadů tohle album mezi mé oblíbence neposune. Já vlastně ani nevím, co bych měl napsat dalšího. Kdybych měl říct číslo, dal bych tak šedesát procent. Musel bych ale zavřít obě oči a zakrýt si uši. PÄNZER nahráli další obyčejné album, nic víc, nic méně. 




Asphyx says:


"Fatal Command" is the second album of PÄNZER in a row and it’s again a wonderful sign how it shouldn’t be done. Bland riffs, too long songs. I miss the punch, energy, power. I prefer good, honest and moldy thrash metal more than dozen, for thousand times heard themes. I'm coming like on a feastnqk where I had to eat the same food without spices, without additives. No, I don’t want to eat tasteless food, I prefer rare steak. A few good ideas can’t move this album amoung my favourite bands. I don‘t even know what I could write more. If I had to say a number, I'd give about sixty percent. But I would have to close both eyes and cover my ears. PÄNZER recorded the next ordinary album, nothing more, nothing less. 

tracklist:
01. Satan's Hollow
02. Fatal Command
03. We Can Not Be Silenced
04. I'll Bring You The Night
05. Scorn And Hate
06. Afflicted
07. Skullbreaker
08. Bleeding Allies
09. The Decline (…And The Downfall)
10. Mistaken
11. Promised Land


band:
Schmier (DESTRUCTION) - bass, vocals
Pontus Norgren (HAMMERFALL) - guitar
V.O. Pulver (G.U.R.D., POLTERGEIST) - guitar
Stefan Schwarzmann (ACCEPT, ex-RUNNING WILD) - drums


https://www.facebook.com/TheGermanPanzer
http://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

pondělí 30. října 2017

Recenze/review - HERETIC - A Game You Cannot Win (2017)


HERETIC - A Game You Cannot Win 
CD 2017, Dissonance Productions

Tlustý zkrátka do tenkýho nenarvete. Můžete se snažit sebevíc, ale nejde to. Odporuje to fyzickým zákonům. Nejsem z těch, kdo by chtěl zbytečně házet na kapely a jejich hudbu špínu, nejsem ani vševědoucí "pan recenzent" s vážnou tváří, ale novinka kalifornských power thrasherů HERETIC mě zkrátka nebaví. Snažil jsem se opravdu hodně moc, přeci jen se jedná o smečku s vybudovaným jménem, ale asi si nejsme souzeni.

V roce 2011 znovu obnovená skupina hraje ve stylu METAL CHURCH, SECRED REICH, VICIOUS RUMORS, ARMORED SAINT, REVEREND, TRAUMA. Jen s tím rozdílem, že jejich nová deska vůbec neřeže.



Možná je to mnou a mýma ušima, možná jen tím, že hledám u hudby trošku jiné hodnoty, ale "A Game You Cannot Win" je pro mě přesnou definicí průměrnosti. Přitom, ze skladeb je cítit urputná snaha kapely znít energicky, natlakovaně. Nedaří se. Bohužel. Vzájemná jiskra mezi mnou a jejich novinkou zkrátka nepřeskočila. Vy si ji, pokud se vám bude líbit, pořádně užijte a já se už raději nebudu vracet. Power thrash metal, který postrádá drive! Obyčejná nahrávka, kterých jsou stovky na každém rohu.


sumarizace:

"A Game You Cannot Win" je dalším obyčejným albem v řadě. Chybí mi větší drive, síla, postrádám energii. HERETIC se nedá upřít snaha, mají dobrý zvuk, produkci i obal. Jen těch nápadů je příliš málo. Snažil jsem se do nahrávky dostat dlouhou dobu, ale bohužel se mi to nepovedlo. Můj verdikt je tak jasný. Obyčejný průměrný thrash, který vůbec nepálí. Hodnotil bych tam maximálně šedesáti procenty. 

Asphyx says:


"A Game You Cannot Win" is the next ordinary album in a row. I miss bigger drive, power, energy. I can't deny HERETIC the effort, they have good sound, production and cover. But there're only a few ideas. I've tried to get to the recording for a long time, but unfortunately It failed. My verdict is clear. Classic average thrash that doesn't burn at all. I would evaluate maximum of sixty percent.


Tracklist:

1. Intro
2. This World Called Hell
3. A Game You Cannot Win
4. Demonized
5. Broken Hero
6. Never Added Up
7. Relentless
8. Before The Fall
9. Master At Her Game
10. Immaculate Deception
11. Annihilate
12. Everything’s About To Change
13. Outro

Lineup:
Julian Mendez - Vocals
Brian Korban - Guitars
Angelo Espino - Bass
Stuart Fujinami - Guitars
Ignazio "Iggy" Coppola - Drums


neděle 29. října 2017

Report, photos, video - THRASH NIGHTMARE vol. 5 - HELLISH CROSSFIRE, DEATHSTORM, LAHAR, RAGING DEATH, DEMOLIZER, FIRST STRIKE - Divadlo Pod Čarou, Písek - 28. 10. 2017

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

club: http://www.podcarou.cz/
promoter: Thrash Nightmare festival
https://www.facebook.com/thrashnightmarepisek/


Když nad tím tak přemýšlím, tak když kdysi v roce 1975 zazněl jeden z prvních thrashových riffů ve skladbě „Symptom of the Universe“ od slavných BLACK SABBATH, byl mi přesně jeden rok. Bydleli jsme tenkrát v Jizerkách, uprostřed lesů. Já a sedmnáctiletá máma, táta na vojně. Z vyprávění vím, že se tam trošku bála a tak si pořád dokola pouštěla nejen vinyl výše zmíněných slavných potemníků,  ale i své milované QUEEN (další thrashovka „Stone Cold Crazy“ (1974)). Dalo by se tedy s nadsázkou říci, že jsem thrashem odkojen. V pubertě jsem sice jako první desky poslouchal heavy metal, ale co si budeme povídat, thrash je vlastně nakonec stejně "jen" takový rychlejší NWOBHM s příměsí hardcore a punku.
Gandalf šedý - ready to thrash metal
Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli do Písku pojedu. V plánu jsem měl sice tenhle skvělý festival snad půl roku (hlavně díky úžasnému předešlému ročníku a parádní sestavě kapel, i kamarádům, kteří přislíbili účast). Jenže moje milá tchýně zrovna čekala na novou ledvinu a jako jeden z mála chlapů v rodině jsem musel dělat řidiče mezi Plzní, Táborem a Ikemem v Praze (těch vyšetření je jak pro kosmonauta). Do toho práce, občasné stavy totální únavy a děti s manželkou. Na jednoho je toho někdy až moc. Ale co, metal je a vždycky byl řehole. Kecy jsou na nic, rozhodují činy.

Mě i mé skvělé tchýni (máme parádní vztah a pořád na mě kouká jako na svatej obrázek:)) nakonec přálo štěstí. Je sice trošku zvláštní, když o vaší přítomnosti na festivalu rozhodne jeden starý pán, který spadne smrtelně ze schodů na Moravě a před tím, než se mu to stane, souhlasí s dárcovstvím svých orgánů, ale s tím už nic neuděláte. Ulevilo se nám oběma. Já najednou nikam (na další dialýzu, vyšetření) nemusel a má druhá máma je v rekonvalescenci po transplantaci. Tak hodně štěstí má drahá, tenhle report je taky pro tebe!

Sobota ráno je pro mě fyzicky náročnou záležitostí. Už mi není dvacet, všechno se na mě najednou sesypalo a nepomáhají ani prášky, co mám předepsané. Zařvu několikrát z balkonu do lesa kurva, kurva, kurva. Mě fakt štěstí nepřeje. Nemám ani moc peněz, bude to hodně na punkáče. Ale co, jedu! Rozhodnu se i přes připomínky mé manželky. Ona má o mě starost, zároveň by chtěla vyrazit se mnou, ale nemůže, protože máme malé děti. Narvu si do sluchátek nějaký doom metal, abych zklidnil tělo i mysl a vyrazím s igelitkou plnou svačiny na nádraží. Auto rovnou vzdám, cesta z Písku do Plzně je hnusná, to bych už v noci nedal.


Písek
Těším se na kapely, které nikde jinde neuvidíte a jsem zároveň malým překvapením, protože díky výše zmíněným událostem jsem už spoustě známým řekl, že nedorazím. Starý vypelichaný deathový thrasher, s igelitkou, foťákem, poloprázdnou kapsou, totální únavou v kostech a v pošramoceném srdci. Musí na mě být radost pohledět. Ne, nesmějte se mi, pokud vám štěstí a život dá, taky tak dopadnete. Poslouchám metal třicet let a ještě vám to letos několikrát určitě připomenu. Na všechno tohle myslím, když nastoupím do vlaku, přestoupím s kolegou, kterého potkám v kupé, v Ražicích a vylezeme v Písku na nádraží. Sním bokem skvělé bagety od manželky a zapiji vodou. Jsem připraven. 

Na internetu psali, že máme jít do restaurace U REINERŮ, tak tam hned zaplujeme. A už přichází další a další kolegové ve zbrani. Samá džínová bunda, dlouhý vlas. Jakoby se vrátily zlatý devadesátky. Kecáme, pijeme, řešíme metal. Nádhera. 


U Reinerů
Někdy mi připadá, že moje tělo i mysl pohání muzika. Dokáže mě nakopnout, udržet pohromadě. Pomáhá mi, když mi je blbě, těžko na duši, když mě něco trápí, vlastně vždycky. V thrash metalu si dnes už hodně vybírám, jsem spíš deathovej, ale Písek je Písek, tady se sešli stejně naladění lidé. Divadlo pod Čarou, ve kterém kupuji lístek, se stane takovou retro oázou všech metalových fans. Znáte to, džínové bundy, holky s hezkýma prdelkama, fotrové od rodin, co to ještě nevzdali. Komunita příjemných nadšenců, kteří si přišli vymlátit palice, na chvilku zapomenout na starosti. Smát se, popíjet, pařit, setkávat se.

Teď už asi víte, proč jsem se "přemohl" a dorazil. Když si všechno zpětně promítám v hlavě, nejvíc mě zlákala atmosféra, kterou jsem si pamatoval z loňského roku. V Písku prostě umí udělat skvělý festival, to je bez debat. Brouzdám předsálím i sálem, potkávám spoustu známých, zdravíme se, prohodíme pár slov, víme o sobě. 

Přátelé, netřeba mi pořád děkovat za můj blog, za recenze, za reporty. Moc si toho vážím, akorát se pak vždycky trošku stydím, neumím tolik chvály unést. A ano, milé krásné dívky a ženy. Jsem šťastně ženatý - chtěl bych vás samozřejmě všechny, ale nejde to, tak si to budeme aspoň představovat, jo?:)) Děkuji moc všem svým fanouškům a fanynkám zvlášť - nechci být patetický, ale mám vás moc rád! Ta zpětná vazba je úžasná!

Thank you very much for all bands - killer music, killer performance! Thank you for Thrash Nightmare crew, you are the best! Thank you for my friends, my new friends and specially for girlfriends!:))

Konečně jsou zde "moje holky", Jana a Dášenka. Děkuji vám za všechno kočenky, bez vás by to nebylo ono.

Ladím si foťák, srkám opatrně pivo, abych se nevykropil hned ze začátku. Taky mi jede vlak zpět až ráno lehce po šesté a k tomu si připočtěte hodinu navíc díky posunu času. Tahle noc bude dlouhá a ty jseš starej blázen, zase budeš pak týden hekat, říká mi manželka. Dám ji ještě doma obrovskou pusu a slíbím, že budu hodnej. Snažím se, ale zazní první kapela a já jsem zase v tom. V thrashovém šílenství, mezi prudkými a rychlými riffy, uprostřed nižších tónových registrů, s vysokými kytarovými sóly v obličeji. Rytmické strunné výpady - palm muting a staccato, všechno zkreslené a nahlas. Tady se bude hrát metal! Pravý, upřímný, nefalšovaný!  

FIRST STRIKE (GER) - chtěli jste pořádně krvavé bavorské vdolečky? Máte je mít. Němečtí thrash speedaři uctili i památku heavy klasiky. Měl jsem pocit, že jsem najednou o nějakých pětadvacet let na časové ose zpět. Při poslechu doma z internetu jsem byl skeptický, ale naživo mě pánové a dáma (za mikrofonem) vcelku bavili. I když přátelé, být jen retro nestačí, chtělo by to trošku zapracovat i na kompozicích. Dobré, neurazilo. Solid thrash speed metal with heavy influence! Good trip a trip to the past. 




RAGING DEATH (POL) - bylo na čase zrychlit a tihle Poláci byli k večernímu nakopnutí více než vhodní. Klasický thrash metal, syrový, prašivý, osmdesátkový. Jestli jste někdy uctívali totemy vyřezané německými kapelami, museli se vám líbit i RAGING DEATH. Občas sice jejich vystoupení ztrácelo na síle, to když byly jejich skladby až příliš dlouhé, ale jinak spokojenost. Strong gig that will knock - out you in the first round! Polish thrash metal of the good quality! Hell!




DEMOLIZER (SVK) nám všem hezky poctivě vykropili hrobky sírou! Hey bastards, tak tohle bylo něco pro mě. Prašivina přetavená v hnilobu. Síla, rychlost, tma! Krvavé metalové kořeny vytržené v Bratislavě ze země a dovezené do Písku. Chtělo se mi křičet a taky jsem to dělal. Slováci se přesně trefili do mého vkusu. Masakr! Peklo! Smrt! Inferno! Perfektní! DEMOLIZER was as an old again open grave, like reading from the old thrash metal textbooks. Wov, totally killer, maniacal, moldy, old school! Mongy speed black metal that opens the lids from the coffins! I was very very satisfied.







LAHAR (CZE) - 15 let! - pánové slavili, slušelo by se tedy nehodnotit. Dovolím si jen jediné. Mělo to ty správné thrash coreové koule, občas byl set trošku roztříštěný, ale to bych přičítal vícero zpěvákům. Tedy, za mě dobré (jako vždy), občas monotónní (jako pokaždé) a byl jsem rozhozený ještě po DEMOLIZER, tak jsem se občas ztrácel. This music was enliven our blood in veins. A thrash metal gig which was literally smash our head! Good work! 




DEATHSTORM (AT) do nás nasypali výbušnou směs německého a brazilského thrashe. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se chytil, ale když se tak stalo, zcela jsem jejich vystoupení propadl. Byl to pravý, nefalšovaný a poctivý masakr thrashovou pilou. Sice měla rezavý řetěz, ale ten během koncertu ani jednou nespadl. Rakušané měli energie na rozdávání. S dovolením jsem si jí odvezl několik kilo s sebou. Velmi dobře! WOV, so this was the honest, awesome moldy thrash metal. Raw, with a large number of hit songs for me. DEATHSTORM with youFor ever and ever, amen!






HELLISH CROSSFIRE (GER) - Vystoupení německých thrash metalistů HELLISH CROSSFIRE bylo po okraj narvané temnými melodiemi, šílenstvím, mocnými riffy a hlasem démona. Němci jsou klasici, kteří nejenže perfektně zvládají svoje řemeslo, ale ještě navíc dokáží složit skladbu, která vás od začátku až do konce doslova rozdrtí. Už zase hořely kříže spalujícím ohněm černého thrash metalu! Takto má vypadat kovové peklo! HELLISH CROSSFIRE jsou legendou, která v Písku opravdu mocně zařvala. Připomínala znovu probuzené monstrum, které nám šlo po krku. Vynikající temný thrash metal! Kult!



The crosses were burning again with the scorching fire of old school thrash metal! This was how thrash metal should look! HELLISH CROSSFIRE are legend which screamed again. It was like a awaken monster which will chase you. Excellent dark thrash metal! Cult!







Zvuk byl velmi solidní, nebylo si vůbec na co stěžovat. Organizace jako vždy na výbornou. Navíc se vzduchem vznášela skvělá nálada, taková ta příjemná atmosféra, kterou dělají hlavně lidé. Návštěvnost odhadnout neumím, ale tipoval bych si něco kolem 150 fanoušků (asi víc). Ale koukněte raději na fotky.

Pomalu se končí, dojíždějící už nervózně přešlapují na místě a netrpělivě čekají na své pijící kamarády. Čeká je dlouhá cesta. Ubytovaní v Písku už zívají v předtuše brzkého spánku. A pak jsem tu ještě já, kterému začíná docházet, co zase provedl. Doznívají ve mě poslední dávky thrash metalu, ale taky mi začíná vrtat hlavou, co budu do šesté ráno dělat. Nemám peníze, jen lístek na vlak, mám hlad a jak už nejsem v euforii, tak vím, že až ze mě opadne alkohol, bude to hodně bolet. Na hajzlících někomu tvrdím, že si občas připadám jako Kristus, ale on mi řekne, že jde o hovno. V sedmnácti bych si to řekl taky. Ještě že se o mě holky zase postarají. 

fans







s Koníkem - první setkání - bylo mi velkou ctí pane!





Jdeme do non-stopu, kde málem vyřešíme celej svět a jsem samozřejmě zase hrozně chytrej. Jak je mým zvykem, tak bych každého pořád objímal. 

Po rozloučení se stanu budhistou, medituji v chůzi. Blýskají proti mě lampy, tělo je ve stavu, který moc nejde popsat slovy. Hlavou se mi míhají jak zážitky z celého večera, tak i vzpomínky na doby dávno minulé. Ve všech je metal, holky, pivo, tuna sexu. Teď ale sotva chodím.

Bloudím docela dlouho. Pak konečně najdu podchod k nádraží. Jdu skrz a najednou se za mnou ozve: "Hej, magore, dej mi peníze".  Otočím se a přijde mi to hrozně vtipný, protože mám u sebe jen lístek na vlak. Dostanu ránu přímo do obličeje, což mi rozhodí úsměv a taky pěkně naštve. Reakce z mé strany mě překvapí. Jakoby se ve mě probudily staré pudy. Dám tomu romskýmu maníkovi v teplákách s rozkrokem u kolen takové dělo, že lehne na zem. 

Dojdu na lavičku před stanicí a spustí se mi krev z nosu. Mám jen dva kapesníky, ale je tam hrozně hodná slečna za pokladnou. Výpravčí mě posadí na vlak a dojedu s kapesníkem a telefonem u ucha (volají holky, které už si lebedí v pensionu) až do Ražic.

Svítá a je hrozný vichr. Hodina zpoždění, klepu kosu na nástupišti. Vylézá asi padesátiletá paní a je na mě hodná jak vlastní máma. Já bych si tedy nepomohl - vypadám hodně použitě, ale dostávám čaj a nějaký koláč. Asi je jí mě líto. Předá mě konečně průvodčí do vlaku na Plzeň (Mařenko, prosím tě postarej se o pána).

Ta mě hlídá až do Plzně. Povídáme si, tedy spíš ona, já říkám jen nějaké klasické opilecké řeči. Melu z posledního. Klepou se mi ruce. Párkrát se musím v Plzni zastavit, projede mi do levé ruky bolest jako od čerta. Ale o to nejde, jsem starej metal, je to pro mě pořád jako droga (ano třicet let, ha!). Jinej už nebudu. Muzikanti si vždycky přejou, aby vypustili duši na pódiu. Mě se jednou zdálo, že jsem usnul navěky s hlavou v repráku. Uvidíme, zatím je čas. A hlavně, tohle jsou všechno podružné věci. I mé, skoro 43 let staré tělo se časem zregeneruje. Důležité jsou nakonec hlavně zážitky, hudba, setkávání, předaná energie. 

Doma ze mě mají radost, že jsem přežil. Manželka mě opatruje, občas si sice neodpustí slova o starých bláznech, ale to už k tomu taky tak nějak patří. Já jsem si letošní THRASH NIGHTMARE vol. 5 užil po všech stránkách. Vynikající, opět skvělé. To budu říkat všem pocestným. Tak zase za rok přátelé, děkuji moc!


- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

------------------------------
Promotion!

info:


info:

Recenze/review - HORRIFIC - Your Worst Nightmare (2017)


HORRIFIC - Your Worst Nightmare 
CD, LP, Hells Headbangers

Víte, co vznikne smícháním death metalu, heavíku, rocku, komiksů a legrace? Ano, bystří již vědí - je to sólo projekt Slashera Daveho zvaný HORRIFIC. Jedná se o pravověrnou smršť riffů jak vystřižených z osmdesátých a devadesátých let. A jako bonus navíc jsou přidány vaše nejtemnější noční můry. Jo a abych nezapomněl...celé je to velká zábava.

Nahrávka tak nepostrádá tolik potřebný a chtěný "patos", chlapáctví, spoustu tvrďáckých póz i pravého nefalšovaného kovu. Bavím se výborně a to i přesto, že některé skladby znějí přeci jen trošku klišovitě.



Slasher Dave působí také ve slavných ACID WITCH. Tentokrát si přizval ještě Billy Noceryho (SURGKILL), aby nám všem vytřeli zrak. Jasně, na CD by klidně mohlo být napsané - Tohle je hudba pro starý. Jenže když ono to všechno dohromady neskutečně dobře funguje. Občas si připadám, že sedím doma a probírám se starými kazetami, prohlížím zažloutlé časopisy o metalu a jde na mě nostalgická nálada. Přineste mi někdo prosím další pivo, možná bych snesl i něco ostřejšího. Podobná CD proháním hlavou nejčastěji ve chvílích, kdy si potřebuji odpočinout. A to není rozhodně málo. Thrash, punk, death, heavy nářez přesně podle starých pravidel. Skvělá nahrávka!


sumarizace:

Rock´n´roll bastards! "Your Worst Nightmare" je poctou pro všechny staré pravověrné fanoušky, kteří ještě vědí, co to je METAL. Novinka je pořád legrace, ale pod vousatou slupkou se ukrývá velmi solidní řemeslo. Ono pořád, i v dnešních instantních časech, platí, že napsat dobrou skladbu umí jen někdo. HORRIFIC nám letos přinášejí pohodu, rock´n´roll a jako bonus navíc skvělé melodie. Osobně zde slyším odkazy klasických starých heavy kapel, thrashových válečníků i nezbytnou špetku heavy a punku, který dodává "Your Worst Nightmare" to správné koření. Tuhle kapelu zkrátka buď milujete a nebo je vám jedno. Já se opět přikláním na stranu těch, kteří budou nosit trička se jménem kapely hrdě na prsou. Ona je totiž ta poctivost, jadrnost, upřímnost a radost ze samotného hraní, cítit i z nové desky (poprvé vydané v roce 2009). A to dneska umí málokdo. Poctivý metal, který vás donutí k tanci! Skvěle!

Asphyx says:

Rock´n´roll bastards! "Your Worst Nightmare" is a tribute for all the old orthodox fans who still know what METAL is. The new album is fun but underneath the bearded shell is hidden a very solid craft. Even nowadays in the instant times it is rare to write a good song. These HORRIFIC brought us a nice times, rock´n´roll and as a bonus a lot of great melodies. Personally I hear references of classic old heavy bands, thrash warriors and the necessary pinch of punk and heavy which adds to "Your Worst Nightmare" the important spices. This is the band you love or you don´t care. I am again on the side of people who wear their T-Shirt proudly. Because you can feel the honesty, pithiness, sincerity and the joy from their new album (first issue 2009). And not a lot of people know how to do that. The real metal which makes you dance! Great!


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto šestnáctý - Dům plný šílenství


Příběh sto šestnáctý - Dům plný šílenství

"Ahoj, tak jdete nebo co?": zvonila na nás Kačenka dole od dveří. Už tři dny jsem nespal doma. Bylo to tak lepší. S otcem jsme měli další výstup, máma pořád brečela a tak jsem šel pryč. Říká se přeci, že moudřejší ustoupí. Spal jsem u Kristýnky. Kamarádka. 35 let, neskutečná kočka. Znal jsem ji ze cvičáku, kam jsme každou volnou neděli (když nebyly nucený práce na zahradě, v sadu nebo na chalupě v Jizerkách) chodili. Byl to rituál. Krásnej. Já, Kačenka, náš malý knírač a Kristýna s jejím šíleným boxerem.

Když jsem u ní byl poprvé, tak jsem ještě Káču ani pořádně neznal nebo spíš nebylo úplně jasný, že spolu chodíme. Tak jsem se s ní muckal a ten její nádhernej, ale magořivej pes proskočil dveřma a chtěl mi prokousnout krk. Ani se nedivím, že pak dlouho nikoho neměla, šel z něj strach. My spolu měli velmi hezký vztah. Plný takové té jemné erotiky, ale teď už jen v řečech, sem tam pohlazení. Jinak nic, měl jsem Káču. Má milá sice byla vždycky v přítomnosti Kristýnky nesvá, ale to se vyřešilo samo. Vzala si mou krásnou vílu jednou stranou, měla k ní dlouhou řeč a pak už jsem s ní mohl spát klidně i v jedný posteli. Dodnes nevím, co si řekly.

Měl jsem včera hloupý řeči, u kterých by měly feministky určitě zástavu srdce, měl jsem v sobě několik piv a viděl jsem i vlhký oči Kristýnky. Jenže pak jsem se radši otočil hubou ke zdi. Pořád vedle ní seděl ten její pes a vrčel. Teď bylo ráno, já dojedl smažená vajíčka, slaninu a chleba s máslem. Dostal jsem i mé oblíbené mléko. Asi litr, který měl za následek mé odběhnutí do vysoké kukuřice. Hned za městem, pod kosmonoským kopcem. Šli jsme vesele, na cvičák jsme se těšili všichni. Můj pes kvůli jiným psům, Kačenka kvůli mě. Kristýna kvůli svému psovi a já hlavně kvůli tomu, že kolem mě pobíhaly dvě krásný prdelky a smály se. To já samozřejmě moc rád.

Cesta vedla kolem blázince, kde Kristýnka pokaždý pozdravila vrátnýho. Byl to takovej ošklivej dědek, který do toho velkýho strašidelnýho domu patřil snad odjakživa. Zase jsem se musel zeptat, jak může tak krásná holka dělat v tak šíleným domě mezi blázny. Usmála se, divně a přesto tajemně. Káča ihned dodala, že ona by se tam tedy fakt jako hodně bála. Slovo dalo slovo a protože moje maličkost byla chudá pořád jako kostelní myš a protože můj otec mi naschvál odmítl sehnat nějakou brigádu ve škodovce, domluvili jsme odpolední úklidy v domě plném šílenství. Sice za pár korun, ale každá dobrá. Ono když máte rádi pivo, máte krásnou holku a sbíráte CD metalových kapel, tak moc možností nemáte - musíte makat.

Na cvičáku jsme doslova všichni zářili radostí, já se několikrát s Káčou ztratil v lesíku, svedl to na psa a celí udýchaní pak stopovali raději znovu. Kristýnka s obrovským výstřihem, už dospělá ženská, která toho věděla o životě o hodně víc než my dva. Večer jsem spal u Káči, celý následující den se poflakoval, poslouchal Saxon, Venom a Kinga Diamonda. Pak přišla od táty z práce, z veteriny. Přesto, že už nemusela nikam chodit, oni peníze měli, ale milovala mě, šla se mnou. Bral jsem to jako samozřejmost a až po letech jsem si uvědomil, kolik toho pro mě holky vždycky dělaly. Jenže jsem byl mladej, hloupej a asi občas i blbej.

Stáli jsme před obrovským domem, odkud se ozývaly šílený výkřiky. Náladu jsme neměli moc dobrou, ale já ty peníze fakt potřeboval. Kristýnka vylezla v takové té uniformě, o které se mi pak dlouhá léta zdálo. Byli jsme uvedeni k nějaké staré paní. Měla na starosti sklad, brigádníky, kuchyni a podobné záležitosti. Prohlédla si nás pečlivě, zeptala se na pár otázek a pak řekla, že nás stejně vezme, protože tady nikdo jinej pracovat nechce. Vyfasovali jsme kýble, rukavice, smetáky a hadry. A taky asi metr dlouhé tyče. Prý kdyby nás čistě náhodou někdo z pacientů napadl.

Kristýnka se přede mnou vlnila a my šli na první oddělení. Jako mladí, nedospělí jsme měli přístup jen mezi mladistvé a děti. Do pavilonu úchylů, vrahů a jiných nešťastníků, jsme nesměli. Po obou stranách, v šedivých místnostech postávalo, kývalo se, hýkalo, poskakovalo a někteří i onanovali, vždy několik postav. Když uviděli Kristýnu, tak ihned řvali, smáli se, zdravili ji. "Ahoj, blázni moji, miláčkové, jak se máte?": zamávala na ně taky. My stáli s Káčou jako zkoprnělí. Nic podobného jsme ještě v životě neviděli. Pak jsme vzali smetáky, občas koukli na sebe a makali jako o život.

Každá, i sebevíc ošklivá práce, se časem stane stereotypem. Na uklízení, rozvozu jídla a čaje (hele mladej, radši to nepij, oni do toho ty doktoří dávaj nějaký sračky, tak jestli si chceš tady s holkama někdy ještě skočit, tak bacha - dobrá rada nad zlato od paní vedoucí) jsme si zvykli rychle. Byla to sice hodně pochmurná brigáda, ve vší té šedivosti, různých zvucích, kolikrát strašidelném chování. Byla tam třeba dívka, asi metráková, vyšší než já, která pokaždé když mě viděla, tak začala hlavou mlátit do stěny tak, až jsme museli zavolat Kristýnku. Byla od krve a zpívala u toho nějakou dětskou písničku. Nebo chlápek, který když potkal Kačenku, tak pořád doslova řval slovo prcat. Když bylo nejhůř, podali jsme si s mojí vílou ruce a usmáli se jeden na druhého. Hned bylo trošku veseleji.

Dalo by se říct, že peníze byly vydělané lehko. Oproti dřinám, co jsem zažíval jinde to byla pohoda. Akorát do dětského oddělení, kde byly v místnostech, často na lůžkách, mé malé zrůdičky, jak říkávala Kristýnka, jsem chodil bez své dívky. Kluci a holky s deformacemi, různými výrůstky na hlavách, pokroucenými těly i tvářemi. Občas z nich šel strach a Kačenka k nim raději nechodila, nemohla, ona by pořád, duše moje citlivá, brečela. A tak jsem tam uklízel sám. Abych se nebál, abych zahnal ošklivé sny, tak jsem si zpíval. Neznal jsem moc lidových písní, řval jsem tedy metal. Hodně Debustrol, Vitacit, Citron.

Neumím moc zpívat a mnohé moje songy, často zakončené imitací kytarového sóla na koště, některé pacienty děsily. Asi bych nebyl dobrý zpěvák, nepopírám. Napadlo mě půjčit si od Káči kazeťák Sony, ten s tím výklopným víkem, několik baterií a šlo se na to. Vytřeno jsem měl vždy za chvíli a pak nasadil do slotu mé oblíbence Candlemass. Poklidné, rozvážné, uklidňující. Nevím, jestli to bylo místem nebo byly malý zrůdičky tak překvapený, ale najednou jsem viděl, jak se některé houpají do rytmu a občas jsem zahlédl i úsměv. Pokud to tedy úsměv byl. 

Bylo mi sedmnáct, určitá nerozvážnost i blázniviny (v blázinci obzvlášť) se snad dají odpustit. Abych si práci (nebo spíš tu tíseň všude kolem) ulehčil, dělal jsem blbosti. Občas jako klaun, někdy jen tak protančil se smetákem chodbou. Jindy a často vyzval k valčíku Kristýnku, která se pak smála od ucha k uchu, houpal se jí výstřih a nadzvedávala sukýnka. Kouřila vždycky na záchodech. Chodil jsem s ní a Kačenkou na ty pro personál. S laskavým svolením všech pánů doktorů. Měli nás všichni moc rádi. Asi, že jsme jim trošku zvedli náladu.

Pořád jsem stejně přemýšlel, proč tak krásná holka dělá na takovém místě. Měla v sobě sice krásu všech sestřiček, těch dívek, paní s laskavýma očima a jemnýma rukama. Měla v sobě i obrovské hodné srdce, ale to přeci všechno nestačí. Nebo ano? Ona byla tím člověkem, kvůli kterému jsem pak nešel na vojnu a dělal ve svém druhém životě raději sanitáře na civilce. Jednou mi říkal jeden stařeček, že sestřičky v nemocnicích jsou praví a jediní andělé. Věřil jsem mu to. A věřím mu to dodnes. Kristýnka alespoň taková vždycky byla, je a snad ještě dlouho bude - andělem s pořád krásnou prdelkou (jo, to je pro tebe Kristýnko!, díky moc za vše).

Vzala mě a Káču za ruku. Pohladila mě po tváři a měla v očích slzy. Všechno jsme pochopili za malou chvilku, když jsme proběhli několika odděleními, až mezi ležáky. Tam uprostřed dvou smutných závěsů na přístrojích oddychoval v komatu její kluk. Už pět let. Náraz do stromu, na motorce. Kačenka se rozechvěla a s pláčem utekla pryč. Já jsem blekotal tupé a hloupé omluvy o tom, že jsem včera neměl mít blbé sexistické řeči, návrhy na orální sex a vůbec. 

Hrozně mile mi řekla, ať mlčím. Pak kdysi krásnému chlapci pohladila tvář a šli jsme zpět. Vzala nás na oddělení mezi ostatní sestry, každému nalila panáka becherovky (kterou nesnáším, ale vypil jsem ji na ex). 

V domě plném šílenství jsme ještě s Káčou uspořádali na zahradě improvizovaný koncert, nějaké ty tance a spoustu bláznivin (u nás prosím říkejte raději kraviny, lépe se to poslouchá, říkal jeden doktor), nad kterými dodnes kroutím hlavou. Občas jsem někomu propašoval cigarety, ale jinak jsme si v domě šílenství připadali jako doma. Možná byl svět všude kolem "normálnější" podle všech nepsaných i psaných pravidel, ale na kopečku v Kosmonosích jsme se cítili mezi všemi těmi blázny a zrůdičkami možná lépe než v realitě šedivého sídliště.

Po dvou měsících změnilo ministerstvo čehosi pravidla pro zaměstnance ústavů pro choromyslné a my přišli o další brigádu. Čekal mě poslední tanec, poslední puštěná skladba mezi pavilóny. Se smetákem, kýblem. Kačenka se mnou. Kristýnka s pláčem ve tváři. U ostatních sestřiček jsme si vysloužili potlesk (já asi 157 polibků) a měli jsme oba pocit, že mezi pacienty občas slyšíme mimo hýkání, onanií a tlukotem noh o podlahu i lehký smích. Nebo se pletu? Myslím, že ne. Alespoň tak si to pamatuji a budu mít navždy uložené v hlavě. 

"Tatíííí, co to je za zvuky?": ptala se mě nedávno má dcerka - princezna, když jsme zastavili cestou na chalupu za Boleslaví v Kosmonosích. "Tam jsou zavření nemocní lidé": odpověděla za mě manželka. Synátor, už dnes trošku punkáč, glosoval: "Blázni, co?..že tak řvou?!". Podívali jsme se na sebe se ženou, usmáli se a jednohlasně pronesli: "Kdo ví?"

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 28. října 2017

Recenze/review - DEVANGELIC - Phlegethon (2017)


DEVANGELIC - Phlegethon
CD 2017, Comatose Music

for english scroll down please

Podzemí bylo znovu otevřeno, aby vydalo další temné svědectví. Na povrch zemský byla vyvrhnuta špína, chaos, zkažená krev, křik nevinných a slova plná rouhání. Nové album italských DEVANGELIC je zde, aby navěky proklelo vaše duše! Peklo opět promluvilo. Zle, hlasitě, nekompromisně, zběsile.

Italští brutální death metalisté DEVANGELIC opět předkládají desku plnou toho nejkvalitnějšího zápachu rozkládajících se těl. Atmosféra smrti je patrná z každého riffu, z každé skladby. Album "Phlegethon" působí jako choroba ze starých časů, která se znovu začala šířit světem. Z mých rukou tryská krev, stigmata pláčou!


"Phlegethon" je deskou, na které DEVANGELIC odkazují na tvorbu kapel jako SUFFOCATION, DISGORGE, DISENTOMB, CONDEMNED, PUTRIDITY, BRODEQUIN, BEHEADED. Navíc přidávají pořádnou porci temné atmosféry, chladu a beznaděje. Italové nešetří dobrými nápady, perfektním zvukem i hlasem plným morbidity. Jsem nahrávkou doslova pohlcen a připadám si, že mě skupina při poslechu stále dokola věší na kříž. Samozřejmě hlavou dolů a až do úplného odkrvení těla. Kývám se do rytmu, nasávám čerstvou hnilobu. Občas podléhám lehké monotónnosti, ale jinak jsem drcen, rozemlet. "Phlegethon" vám vybrousí do hlavy drážky plné bolesti. Takhle nějak si představuji poctivý, skvěle zahraný brutální death metal. Vynikající záležitost! 

,,


Asphyx says:

The underground was reopened again to release another dark testimony. Dirt, chaos, bad blood, scream of the innocents and words full of blasphemy were brought up to the earth. The new album by Italian DEVANGELIC is here to curse your souls forever! The hell spoke again. Badly, loudly, franticly. 

DEVANGELIC the Italian death metal band gave us an album full of the worst smell of decaying bodies. The atmosphere of death is noticeable in every riff and every song. The Album “Phlegethon” seems like a diseases from old times which is spreading around the world again. There is blood dripping from my hands, stigmata are crying!

“Phlegethon” is an album where DEVANGELIC show their inspiration from bands like SUFFOCATION, DISGORGE, DISENTOMB, CONDEMNED, PUTRIDITY, BRODEQUIN, BEHEADED. They also add a great portion of dark atmosphere, coldness and hopelessness. Those Italians are not lacking good ideas. They have perfect sound and voice full of morbidity. I am just absorbed with this recording and I feel like this band is putting me on a cross every time I listen to this album. Upside down, of course until my body has no blood. I am swinging into the rhythm and I am sucking the fresh rot. I sometimes subject to the light monotony however I am crushed, grinded. “Phlegethon” will tear you holes full of pain into your head. This is how I think hones and great brutal death metal should sound like. Excellent album!


Tracklisting:
1. Plagued By Obscurity
2. Mutilation Above Salvation
3. Of Maggots And Disease
4. Malus Invictus
5. Abominated Impurity Of The Oppressed
6. Condemned To Dismemberment
7. Wretched Incantations
8. Manifestation Of Agony
9. Decaying Suffering
10.Asphyxiation Upon Phlegethon
----
11.He Who Sleeps (Morbid Angel cover) *
12.Abominated Impurity Of The Oppressed (Promo 2016) *

Line-up:
Paolo Chiti - Vocals
Mario Di Giambattista - Guitars
Damiano Bracci - Bass
Marco Coghe - Drums

pátek 27. října 2017

Recenze/review - CRYPTIC FOG - Staring Through the Veil (2017)


CRYPTIC FOG - Staring Through the Veil
CD/LP/TAPE, Blood Harvest

for english scroll down please

Země je zmrzlá a zkřehlá, lidé kolem smutní. Poslední věci člověka neradno podceňovat. Co na tom, že zase jednou pohřbíváme čiré zlo? Tenhle bastard všem jen škodil. Jenže jeho přání je svaté. Chtěl pravý pohřeb do země. Kopu dál, házím lopatou hlínu a myslím na Smrt. Poslouchám novou desku amerických black deathařů CRYPTIC FOG.

Až se jednou rozlezou červi v mém nebohém těla a nahlodají mou duši, tak už mi bude všechno jedno. Zbude mi jen pravý nefalšovaný smrtící kov. Troufám si tvrdit, že podobné desky jako "Staring Through the Veil" si rád a s chutí vezmu do své dubové rakve. Mají v sobě totiž otisk starých death metalových časů, jsou plné temnoty a zla. Budou mi tak velmi příjemným průvodcem na onom světě.



"Staring Through the Veil" poslouchám stále dokola a nemůžu se zbavit dojmu, že mě právě někdo sleduje. Má v očích nenávist a bělmo podlité krví. V ruce drží nůž a jde mi po krku. Natolik je album syrové, ošklivé, zlé ze své podstaty. Ta atmosféra starých pohřebišť je cítit na každém kroku. Morbidní vokály, zvuk jak z toho nejhlubšího undergroundu. K tomu navíc několik náklaďáků špíny, hnisu, odmítání dobra. Mám neodbytný pocit, že mi právě někdo rozřezal vnitřnosti na malé kousky, zapálil je černým ohněm a zanechal v mém těle hnis. Ano, mí milí přátelé, takhle má vypadat poctivý a reálný black/death metal zahraný s temným odhodláním v srdci. A teď už mě prosím omluvte, musím dokončit svoji práci. Vykopu tenhle hrob a nechám se zasypat náloží šílených skladeb z alba "Staring Through the Veil". Skvělá deska, nahraná na onom světě!


Asphyx says:


He world is frozen and crooked, people around are sad. You should not underestimate the last things of man. Who cares that once again we are burying pure evil? This bastard hurt everyone. But his wish is holy. He wanted to be buried in the ground. I am digging, throwing the dirt with my shovel and I am thinking about Death. I listen to the new album by American black death band CRYPTIC FOG.

Once I will have worms everywhere in my poor body, they will bite my soul and then nothing will matter. There will be just the real death metal. I think that similar albums like “Staring Through the Veil” will be with me in my oak coffin. They have the print of old death metal times inside of them, they are full of darkness and evil. So that is why I think they will be a great guide to the world beyond for me. 

“Staring Through the Veil” is an album which I listen again and again and I cannot get rid of the impression that someone is watching me. He has hate in his eyes and his eyes are full of blood. He has a knife in his hand and he wants to cut my neck. This album is so raw, ugly and evil from its nature. The atmosphere of old graveyards, that is something you can feel everywhere. Those morbid vocals, the sound is like from the deepest underground. There are also several trucks of dirt, pus and rejection of good. I have an insuperable feeling that someone just cut my organs into small pieces, burned it with black fire and let a fester in my body. Yes, my dear friends, this is how the real and hones black/death metal should sound like played with dark determination in the heart. And now excuse me, I have to finish my job. I have to dig this grave and let the mad songs from the album “Staring Through the Veil” to cover me. Great album which was recorded in the world beyond!


http://bloodharvestrecords.bandcamp.com/album/staring-through-the-veil-12lp-cd-tape