úterý 21. února 2017

Recenze/review - DEMONIC RESURRECTION - Dashavatar (2017)


DEMONIC RESURRECTION - Dashavatar
CD 2017, Demonstealer Records

Má duše opustila tělo a marně hledá svůj klid. Vznáší se v meziprostoru, má těkavě průzračnou barvu a každým dnem chřadne a chřadne. Kdy konečně pochopím věčnost? 

Novinka indických black/death metalistů DEMONIC RESURRECTION je plná východní filozofie, tamní nálady, vznešenosti, vesmíru a originality. Kapela není na scéně žádným nováčkem, datuje svůj vznik do roku 2000 a má na svém kontě již páté dlouhohrající album. Popisovat hudbu těchto šílenců snad ani nejde. Je doslova narvaná neotřelými melodiemi, chvěním, vibracemi. Pro poslech je nutné mít hlavu otevřenou a nasměřovanou na oblohu. Pokud najdete jen pár styčných společných bodů, tak neváhejte. Časem totiž "Dashavatar" dozraje v něco překrásného.



Připadám si, že jsem hlavní hrdina v nějakém sci-fi románu. Ocitl jsem se na indickém tržišti mezi světci, pak postupně přešel do chrámu se zlatými kopulemi a během celého výletu se vznášel na vlnách "Dashavatar". Z novinky doslova tryská fantazie a nadšení do všech stran. Album má i svůj jasný filozofický rozměr. Spínám ruce k nebi, hledám svoji ztracenou duši. Dívám se na své nebohé tělo a nakonec nalézám svůj klid. Nová nahrávka DEMONIC RESURRECTION je dokonale vybroušeným křišťálem, který když pochopíte, tak už nebudete chtít nikdy jinak. Black, death metal a temnota spojené v jeden dokonalý celek! Úžasné, zajímavé, magické!


sumariazce:

Na albu "Dashavatar" jsou DEMONIC RESURRECTION jako vesmírní kovbojové, kteří nám přivezli z jiné galaxie kousky místní hudby. Novinka je nádherně vybroušeným křišťálem, kouskem čistého umění, které vás doslova uhrane. Před očima vám ožijí příběhy z dávných dob, budete hltat kytarové riffy, všechen ten smutek a věčnost, kterou z dlouhé skladby cítím. DEMONIC RESURRECTION se povedlo doslova narvat do hudby obrovskou spoustu nálad. Album asi nebude vyhovovat každému, ale já jsem mu úplně propadl. Najde se zde sice pár slabších momentů, ale jako celek je nové CD úžasné. Křišťálově čistá nahrávka s vnitřním pnutím! 

Asphyx says:

On the album "Dashavatar" are DEMONIC RESURRECTION like Space Cowboys, who brought us pieces of local music from another galaxy . The news is a beautifully cut crystal, a piece of pure art that will bewitch you literally. There are coming alive bygone tales in front of your eyes, you'll gulp down guitar riffs, all the sadness and eternity, which I'm feeling from the songs. DEMONIC RESURRECTION managed to cram a huge amount of mood into the musics. The album won't probably suit everyone, but I've been totally blown away. Although, there are a few weak moments, but as a whole the new CD is amazing. Crystal clear recording with internal tension!


Track list:
1. Matsya - The Fish
2. Kurma - The Tortoise
3. Varaha - The Boar
4. Vamana - The Dwarf
5. Narasimha - The Man-Lion
6. Parashurama - The Axe Wielder
7. Rama - The Prince
8. Krishna - The Cowherd
9. Buddha - The Teacher
10. Kalki - The Destroyer Of Filth

Line up:
Demonstealer - Vocals/Guitars/Keys
Nishith Hegde - Lead Guitars
Ashwin Shriyan - Bass
Virendra Kaith - Drums


pondělí 20. února 2017

Recenze/review - HADAL MAW - Olm (2017)


HADAL MAW - Olm 
CD 2017, EVP Recordings

Mám pocit, že se rozpadnu na tisíc kousků. Mé tělo získalo temně průhlednou barvu. Stačil závan větru a sesul jsem se na hromadu jako domeček z karet. Byl jsem křehký, přesto pevný jako skála. Byl jsem skleněným mužem.

Australský technický death metal v podání HADAL MAW má rozhodně něco do sebe. Kombinace složitých postupů, disharmonické temnoty a "nepříjemného" řevu dělá z novinky "Olm" velmi zajímavou záležitost. Fanoušci MESHUGGAH, GOJIRA, FALLUJAH, chvílemi snad ABORYM by měli být na pozoru. Hudba je zde moderní, tlačící, náležitě ukřičená. Zkrátka album, které musí být snem každého dnešního mladého obdivovatele smrti.



"Olm" sbírá po celém světě jen samá kladná hodnocení. Není divu, splňuje ty nejnáročnější požadavky. Je technické, nepostrádá temnou auru, má v sobě spoustu progresivních prvků. Do krve vám přejde ale až po dlouhé době. Při prvních setkáních může působit dokonce nepříjemným dojmem, ale když vydržíte, budete po zásluze odměněni. Skladby jsou komplikované, složité a těžko vstřebatelné. Přesto mě pokaždé k reproduktorům doslova přišpendlil určitý studený magnetismus, který z HADAL MAW cítím. Technický progresivní death metal, který je zákeřný, ošklivý a zlý. Velmi dobré album!


sumarizace:

HADAL MAW nám letos přinášejí ochutnávku toho nejkvalitnějšího technického death metalu. Pokud se zaposloucháte pozorněji, najednou zjistíte, že jste spolu s kapelou jedno tělo i mysl. Muzika je sice složitá, náročná a spletitá, ale obsahuje v sobě určitý, velmi přitažlivý neklid. Nálada celého CD je chladná, ale zároveň přitažlivá. Jakoby v sobě hudba obsahovala nějakou magickou formuli. Poslouchat doporučuji s čistou a otevřenou myslí. Pak vynikne tahle ledová technická krása nejlépe. Nezapomíná se ani na melodie. A teď už mě prosím nechte, než abych psal slova, budu raději poslouchat. Inteligentní technický death metal, zahraný s noblesou!

Asphyx says:

HADAL MAW published a taste test of the technically highest quality death metal. If you listen to it carefully I will realize that you are the one with this band – one body, one mind. This music is complicated, ambitious and complex, however it has some kind of a restlessness which is very magnetic. The mood of this CD is very cold but very magnetic. It feels like it has some kind of magical formulation inside. I would suggest listening to it with an open and clear mind. Than you can feel the cold technical beauty. They don´t forget melodies. And now, let me go please, more than write a words I would prefer listening to this album. Intelligent technical death metal which is played with a nobleness. 

Tracklist:
1. Leviathan (Instrumental)
2. Affluenza
3. Failed Harvest
4. Witch Doctor
5. False King
6. The Olm
7. Simian Plague
8. Germinate
9. Hyena
10. Circus Of Flesh

band:
Vocals: Sam Dillon
Guitar: Nick Rackham
Guitar: Ben Boyle
Bass: Jim Luxford
Drums: Rob Brens

neděle 19. února 2017

Recenze/review - PESTIFER - Execration Diatribes (2017)


PESTIFER - Execration Diatribes
CD 2017, Lavadome Productions

Na oltáři bezbožnosti bylo obětováno další tělo. Z temných zákoutí podzemí přišli na tento svět další obrácení věrozvěstové, aby šířili spalující oheň, smrt a death metal. PESTIFER. Portugalští vyslanci samotného pekla. Temné, zákeřné komando, ničící obrovskou silou všechno živé v okruhu několika kilometrů. 

Jedná se o prvotinu, vyvrhnutou na světlo snad odněkud z těch nejskrytějších zákoutí podzemí. Pocta starým dobrým NILE, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, MONSTROSITY. Neskutečně zabijácký zvuk, riffy plné šílenství a hlas otevírající víka od rakví. Takhle zní pravé, nefalšované peklo.



PESTIFER se pohybují v jasně daných mantinelech stylu, nepřesahují je, ale odvádějí neskutečně poctivé a uvěřitelné řemeslo. Pokud máte rádi death metalovou temnotu devadesátých let, s přihlédnutím ke zvráceným satanským rituálům, tak neváhejte ani chvilku. "Execration Diatribes" vás smete, zničí, vyvrhne a přikove navěky do plesnivých kobek vypáleného kostela. Mysleli jste si, že už jste zažili všechno zlo světa? Tak to jste na omylu. Pusťte si novinku těchto šílených portugalských bezvěrců a poznáte pravou nefalšovanou death metalovou nenávist. Nenašel jsem na albu jediné slabé místo a nahrávka se pro mě stala jednou z obrovských překvapení letošního roku. Vítejte v pekle! Smrt už na vás čeká!


sumarizace:

Na oltáři bezbožnosti bylo obětováno další tělo. Z temných zákoutí podzemí přišli na tento svět další obrácení věrozvěstové, aby šířili spalující oheň, smrt a death metal. PESTIFER. Portugalští vyslanci samotného pekla. Temné, zákeřné komando, ničící obrovskou silou všechno živé v okruhu několika kilometrů. Pocta starým dobrým NILE, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, MONSTROSITY. Neskutečně zabijácký zvuk, riffy plné šílenství a hlas otevírající víka od rakví. Takhle zní pravé, nefalšované peklo. PESTIFER se pohybují v jasně daných mantinelech stylu, nepřesahují je, ale odvádějí neskutečně poctivé a uvěřitelné řemeslo. Pokud máte rádi death metalovou temnotu devadesátých let, s přihlédnutím ke zvráceným satanským rituálům, tak neváhejte ani chvilku. "Execration Diatribes" vás smete, zničí, vyvrhne a přikove navěky do plesnivých kobek vypáleného kostela. Mysleli jste si, že už jste zažili všechno zlo světa? Tak to jste na omylu. Pusťte si novinku těchto šílených portugalských bezvěrců a poznáte pravou nefalšovanou death metalovou nenávist. Nenašel jsem na albu jediné slabé místo a nahrávka se pro mě stala jednou z obrovských překvapení letošního roku. Vítejte v pekle! Smrt už na vás čeká!

Asphyx says:

There was sacrificed another body on the altar of impiety. From the dark corners of underground came another reversal missionaries to this world. They are spreading burning fire, death and death metal. PESTIFER. The Portuguese envoys of the Hell itself. Dark insidious commando which destroys everything alive within a radius of several kilometres with its enormous power. It is a tribute to the good old bands like NILE, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, MONOSTROSITY. The sound is unbelievably killing, the riffs are full of madness and the voice opens lids of coffins. This is how the Hell sounds. PESTIFER have their style boundaries, however they do honest and believable craft.  If you like death metal darkness of the nineties with a small amount of perverted satanic rituals, do not hesitate and listen to this album. “Execration Diatribes” will swept you away, kill you, cast you out and finally chain you to mouldy dungeons of burnt church forever. You thought that you have experienced every evil of the world? Well, you are wrong. Listen to this new album of the mad Portuguese infidels and you will learn what the real death metal hate is. I haven´t found any weak spot on this album and the record has become one of the biggest surprises of this year. Welcome to the Hell! The death is waiting for you!

PESTIFER is:
Pedro Silva - Guitars and Vocals
Jorge Marinho - Bass
Diogo Pereira - Drums

Tracklist:

1. March of the Dead Orchestra
2. Mars Exult
3. Brutal Eruption of Chaos
4. Dark Dimensions
5. Enslavement of God
6. Awaken by Death
7. Nothing Remains
8. Riding the Storms of Hate MMXVI
9. Confront Death

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh osmdesátý - Otylka zvaná Janis


Příběh osmdesátý - Otylka zvaná Janis

Určitě to znáte. Ta setkání s lidmi, kteří vás ovlivní na celý život. Potkáte je nebo se spíš zjeví, třeba jen na pár měsíců a nasměřují vaše kroky úplně jinam. Změní vás. Jakoby v sobě měli nějakou moc, kouzlo, zvláštní přitažlivost. Přesně takovým člověkem byla i Otylka, jinak taky zvaná Otylá Janis (podle Janis Joplin). Holka ne moc krásná tělem, ale o to víc silná a velká duší. 

"Jano, můžeš mi prosím tě říct, proč sem pořád taháš nějaký nový lidi?": rozčiloval se Prcalík, kterému nešlo pod vousy, že naše kamarádka zase přivedla někoho do naší party. Jenže ona argumentovala tím, že jediná z naší party není ve dvojici a že jí to nekonečné hledání kluků už nudí. A že je lepší mít kamarádku, s kterou může všechno probrat, pomluvit a pokecat. Měla pravdu, všichni jsme byli spárovaní a občas jsme na ní zapomínali. Před námi stála vysoká, velká, prostě obrovská holka, s úsměvem od ucha k uchu. Smála se smíchem, který spisovatelé rádi označují jako zvonivý.

Okřikl jsem Prcalíka, ať je raději zticha a představil jsem Kačenku a mě jako první. Seděli jsme v hospodě, která je přilepená ke klubu Černá vdova. Měl jsem v sobě snad páté pivo, byl pátek a měli jsme s Káčou konečně taky někdy brigádové volno. Ostatní po představení pokračovali v rozhovoru o nějaké nové metalové desce. Proto byl taky Prcalík hrozně rozčilenej, všem se líbila a jemu ne. Mě bylo trapné se s Otylkou nebavit a tak jsem ji přinesl židli a sedla si vedle nás. Vedle Kačenky vypadala jako obrovský chlap. Jo, myslel jsem si to taky, byla sádelnatá, ne - pěkná a divně oblečená. Dneska bych si dal pár přes hubu, protože nám o sobě začala vyprávět a my se postupně ztratili v jejím krásném hlase i životním příběhu. Moje babička by o ní řekla, že je nádherný člověk. Opravdu byla.

Bydlela na konci Debře, vlastně jen pár kroků od klubu a její táta měl statek velký jako JZD. Od malička musela místo hraní si s kamarády makat na poli, pomáhat v hospodářství a na zábavu nebyl moc čas. Otec nešel daleko k ráně a jednal s ní občas jako s dalším kusem dobytka. Pak poznala jednoho souseda, kluka, se kterým přišla o panenství (to jen naznačila, ale Káča mi říkala, že to je jasný, já bych to z těch slov nepoznal). Její kamarád byl stejně násilnický jako její táta (máma jí umřela udřená jako osmileté). Utekla na druhou stranu vesnice k babičce, která sice nebyla nadšená, ale vnučku nevyženete, že ano?

Když nám vyprávěla svůj život, měl jsem neodbytný pocit, jako bychom se znali od malička. Káča, duše citlivá, měla občas ty své kaštánkové oči plné slz. Otylka totiž vyprávěla způsobem, že jste jí viseli na rtech. Opili jsme se a zůstali v hospodě sami. Sabath měl taky pěkně nakoupeno a jak měl ve zvyku, tak otevřel sál, vlezl na pódium a začal zpívat. Vydával skřeky jako podsvinče, řval, kňoural a my se tomu všemu řehtali jak prokopnutí. Pak vylezla nahoru Otylka a vystřihla z fleku "Cry Baby" od Janis Joplin. V nás, kteří jsme byli touhle hudbou odkojeni (pouštěli nám ji z gramofonů rodiče), by se krve nedořezal. Ten hlas, ta jiskra, chvění, to bylo něco neskutečnýho. Mě padla dolů čelist a Kačenka zase plakala.

Otylka nikdy neměla sebevědomý pohled vnitřně silné ženy. V očích se ji zračila spíš nejistota, ale když začala zpívat, hrozně ji to slušelo a její hlas byl neskutečně sexy. Ano, jak jsem už psal, byla tlustá a ne moc hezká, ale její duše byla obrovská. Pohazovala hlavou, tahala tóny odněkud z jejího velkého těla, lehce se natřásala a my  na ní mohli oči nechat. Nádherný kus holky, která v sobě měla jiskru. Na tom jsme se s klukama po vystoupení shodli všichni.

Druhý den jsem musel zavolat Máru, který s námi začínal v kapele, ale protože nám to moc nešlo (a jemu jo), stal se z něj postupně studiový hráč na bicí. Oddával se převážně jazzu, ale na své začátky nikdy nezapomněl. Vzali jsme Janis (jak jsme od teď Otylce říkali) do zkušebny, dolů do plynárny a páni muzikanti z ní byli taky hotoví. Začala ve mě a v Kytkovi postupně zrát myšlenka, že naší novou kamarádku přihlásíme do nějaké pěvecké soutěže. Shodou okolností jedna v kulturáku asi za měsíc probíhala a my jako správní spiklenci zfalšovali podpis a podali přihlášku.

"Já nikde před lidma vystupovat nebudu, jsem tlustá, vošklivá a budou se mi smát": zlobila se na nás Otylka, když jsme ji za týden postavili před hotovou věc. Vypadala pevně ve svém rozhodnutí, ale to mě ještě neznala. Stal jsem se našeptávačem, pořád za ní chodil, přemlouval, prosil. Ukecal jsem k tomu i ostatní, ale je pravda, že nakonec naše Janis dala hlavně na Janu. Bylo na čase svolat všechny kamarády a připravit pořádnou kulisu.

Do kulturáku jsme šli snad všichni, jeden kamarád dokonce přijel na vozíku. Soutěž byla takovým ne moc dobrým pozůstatkem Pionýrské noty, ale sem tam se přihlásila i nějaká dobrá kapela. Jmenovala se Talent 1993 a tenhle ročník bylo pod pódiem pořádně modro. Sál byl rozdělený na dvě pomyslné části. Na chlapce a dívky v nejlepším oblečení, s nažehlenými puky a šaty do tanečních a pak na černo modrou kavalerii s lahváči v rukou. 

Nejdřív vystupoval kluk s kytarou, esence toho nejhoršího, co můžete potkat u trampů, pak kapela, které to neladilo. Potom pár skupin, kterým to ladilo, ale hrály srágory. Janis jsem musel jít povzbudit placaticí rumu a několika panáky. Měla na sobě hippie vytahaný rozepínací svetr, džíny a triko Iron Maiden, které jí darovala Jana (obě holky měly mohutná poprsí, tak jí docela sedlo). "Tak ti pěkně děkuji, se asi poseru trémou": opakovala mi Otylka stále dokola a já jí povzbudivě poplácal po zádech, objal a šlo se na to.

Na pódium přišla holka, která vypadala jako hromádka neštěstí. Ze "slušné" části publika se ozval takový ten ošklivý posměch. Na Otylce bylo vidět, jak se zarazila. Bolelo jí to. Mára začal zvučit bicí, ostatní se postupně přidávali a když zkoušeli mikrofon, měl jsem sto chutí vše zrušit. Jenže pak jsem zažil jeden z nejlepších koncertů ve svém životě. Od prvního tónu až do konce jsem byl v jiné dimenzi. Osm skladeb (muselo se několikrát přidávat), bylo maximum a rekord, který na soutěži kdy zazněl. Naše Janis rozbrečela snad všechny v sále. Síla, barva a duše jejího hlasu - to bylo něco neskutečného. Párkrát dokonce museli přerušit díky potlesku vystoupení. Byli dokonce dojati i samotní muzikanti.

Janis jsme z pódia odnesli na ramenou a na nějakou cenu se vybodli (samozřejmě, že vyhrála!). Šli jsme s ní jako s nějakou císařovnou přes celé město, až dolů na Radouč a kolem panelů až do hospody v Debři. Sabath narazil dva sudy piva a nechal jazzmany i s Otylkou hrát několikrát všechny skladby, které měly nacvičené, pořád dokola. Naše zpěvačka nás hladila po tvářích, líbala, dojatá a šťastná. My měli radost, že se dobré dílo podařilo. S Kačenou jsme se potom toulali snad do rána nočním městem. Jednak abychom vystřízlivěli a hlavně abychom se po tom všem vypětí uklidnili. 

Tento příběh musel vzniknout, už jen z toho důvodu, že Janis několik měsíců po pěvecké soutěži otěhotněla s debilem a vlastně pak už jen rodila děti. Potkal jsem ji nedávno na jednom pracovním jednání, víceméně náhodou. Nejdřív jsem ji nepoznal. Proti mě stála neskutečně sexy ženská (byla tam jako doprovod s manželem), taková ta, na kterou chlapi koukají na porno kanálech s označením milf. Nepoznal bych ji. Prozradil ji až zvonivý smích a obrovské objetí, v kterém jsem se doslova rozplynul. Sedělo se, vzpomínalo, povídalo. Otylka už zpívala jen doma, svým čtyřem dětem, postupně dvěma manželům a zvířatům na jejich statku. Pro mě bude ale navždy jednou z nejlepších zpěvaček, které jsem kdy potkal. Děkuji ti za to Otylko, jinak také zvaná Janis.



Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 18. února 2017

Photos - Mosh Night Part 1 - KEEP ON ROTTING - Club 3ožák Teplice - 17. 2. 2017

Keep on Rotting
PHOTOS
author of underground photos – Bohumil
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


KEEP ON ROTTING






Bohumil má Keep on Rotting rád - a my také!
EFECTO DESPOTISMO





Recenze/review - HOLYCIDE - Annihilate... Then Ask! (2017)


HOLYCIDE - Annihilate... Then Ask!
CD 2017, Xtreem Music

Začal mi krvácet starý vřed. Vzal jsem nůž, nabrousil čepel a dal jsem se do operace. To tepání zkažené krve bylo již nesnesitelné. Prořízl jsem kůži a ven se vyhrnula černá tekutina s příměsí hltavých červů. Vypadalo to, že mě opět napadli cizopasníci.

Jsem infikován thrashem, pamatuji doby, kdy byl tenhle styl na vrcholu a dodnes si pro sebe vyzobávám z toho obrovského množství kapely, které se mi líbí. Undergroundový mág Dave Rotten tentokrát spojil svoje síly s ostatními a dal se na hudbu, kterou kdysi hráli třeba takoví DARK ANGEL, INFERNAL MAJESTY, ATROPHY, CORONER, SACRIFICE, SEPULTURA (Beneath...). Kapelu nazvali HOLYCIDE a letos mezi nás vyvrhli svoji dlouhohrající prvotinu s názvem "Annihilate... Then Ask!". Připomínají starou rezavou bednu s vinyly, kterou najdete na půdě. Je plná špíny, vzpomínek a thrash metalového odhodlání.





Na "Annihilate... Then Ask!" je nutné se dívat okem pamětníka, případně thrash metalového archeologa, který právě objevil prostřelenou lebku nějakého dávného kytarového mistra. Je to album na chvíle odpočinku, nijaký velký tlak nehledejte. Spíš se jedná o takové příjemně řezavé rozjímání. Nemám s albem sebemenší problém, dokonce bych řekl, že si jej opravdu užívám, ale občas mi přijde trošku "rozsypané". Kope slušně, jen musíte mít to správné rozpoložení. Rozhodně se nejedná o vzájemnou přitažlivost na první poslech. Chce to klid, pivo k tomu a taky určitou nostalgickou náladu, bez té se tentokrát opravdu neobejdete. HOLYCIDE na mě působí jako nějaký hodně starý, mokvající vřed. Je to tak v pořádku, podobný thrash mám rád a dávám si ho do žil znovu a s chutí. Rezavé album, plné starých melodií! Velmi dobře!


sumarizace:

HOLYCIDE jsou přesně tou kapelou, ke které se můžete postavit dvěma způsoby. Buď je rovnou odsoudíte jako kopii starých klasických thrash metalových desek a nebu přistoupíte na jejich hru. Jako příslušník old school thrash metalové legie se mi novinka "Annihilate... Then Ask!" líbí. Oceňuji jak nasazení, tak jednotlivé špinavé nápady. Tohle je underground přesně podle mého gusta. Oblečte si džínové bundy, zavzpomínejte na dobu svého mládí a přidejte hlasitost na svém přehrávači. Pokud ještě stojíte v klidu, pak není něco v pořádku. Na tuhle muziku se musí pařit, házet hlavou a skákat v mosh-pitu. Představuji si zaplivaný undergroundový klub, narvaný k prasknutí a na pódiu HOLYCIDE. Sem tahle muzika patří a tady se cítí nejlépe. Old school thrash metal, který vám nakope zadky!



Asphyx says:

HOLYCIDE is the band which you can see in two possible ways. First, you judge them as a copy of old and classic trash metal records. Or second, you accept their game. As a person who likes old school trash metal league I like this new album "Annihilate... Then Ask!". I appreciate the appointment and all of the dirty ideas. This is the underground which I like. Put on your denim jackets, remember the old good times and turn up the volume on your music players. If you yet stay still, something is wrong. You have to be wild while listening to this music, flip your head and jump in mosh-pit. Let me introduce you a dirty underground club which is full of people and there is HOLYCIDE on the stage. This music belongs in here and it feels right. Old school thrash metal which will kicks your asses. 

Tracklist:
1. Afterworld Remnants
2. Annihilate... Then Ask!
3. Human's Last Dawn
4. Eager To Take Control
5. Motorhead
6. Bonebreaker
7. Deserve To Be Erased
8. Losers (Détente cover)
9. Leather Spikes Chains & Blood
10. Back And Forth

Line up:
Dave Rotten - Vocals (Avulsed, Christ Denied, FamishGod, Putrevore, ex-Rotten, ex-Golgotha, ex-Anaëmia)
Miguel Bárez - Guitars (Inntrance, No Fate)
Dani Fernández - Bass (Dark Moor, ex-The Clockwork, ex-Inntrance, ex-Violent Eve
Jorge Utrera - Drums
Salva Esteban - Guitars 

pátek 17. února 2017

Report, photos, video - KINDER GRINDER Volume 6 - GENERAL SURGERY, INGROWING, PULMONARY FIBROSIS, DEFECAL OF GERBE, GODSFURY - club Modrá Vopice, Prague - 16. 2. 2016

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Milá Tamaro, už jsem ti dlouho nepsal. Pamatuješ, jak nám bylo sedm let a soudružky učitelky nás daly v roce 1981 pomocí dopisu dohromady? Ještě pořád máš ode mě můj pionýrský šátek? Já žvýkačku s Mickey Mousem od tebe nikdy nejedl, protože byla tvrdá jako prase!

Super bylo, když u nás bylo pár let po revoluci, které dodnes říkají sametová a my s klukama ze srandy napsali na všechny adresy našich ruských kamarádek znovu. Ty jsi jediná s Malinou odepsala a poslala fotku. Bylas tenkrát hrozná kočka a chtěla si se vdávat. Naše holky zdrhaly do Německa a Itálie a tvůj sen byly Čechy. Hrozně ses mi líbila a skvělý bylo, žes poslouchala metal! Poslala si mi taky kazetu GENERAL SURGERY (Relapse Records - EP Necrology - 1993) a dodnes nechápu, kde si ji u vás v Rusku schrastila. Bylo na ní pět skladeb, který mi připadaly tenkrát jako něco šíleně hnusného a neposlouchatelného. Moc tvrdý, moc extrém, říkal jsem si a kazetu nakonec při jednom úklidu vyhodil. Já byl tenkrát takovej blbec!

Ingrowing
Nevím, jak je na tom má ruská virtuální kamarádka dneska, ale když jsem se dozvěděl, že na slovutném festivalu KINDER GRINDER budou Švédi GENERAL SURGERY, mé srdce doslova zaplesalo radostí. Jak šly roky, tak jsem si tuhle partičku krvavých řezníků zamiloval a oceňuji u nich obzvláště věrnost death grindovému stylu, u kterého kdysi s kolegy CARCASS v počátcích stáli.

S Michalem, mým dvorním řidičem a fotografem jsme byli domluveni dlouho dopředu. Oba jsme měli v kalendářích čtvrtek 17. února vyznačen červenou barvou. Bylo na co se těšit. Vyrazili jsme z Plzně a přišlo mi, že jsme tentokrát jeli trošku rychleji. Už nám ta Modro-vopičí atmosféra chyběla. Nálada vozidla byla vynikající, smáli jsme se jak nějací kluci, kteří očekávají pořádnou raubířinu. A taky že jo! Praha nás schlamstla jak vesničany a já dostal žízeň připomínající suchý trám. 

Defecal of Gefebre
O Modré Vopici nebudu už nic psát, já tenhle klub za ty roky skoro nekriticky miluju, cítím se v něm dobře a i když je to svým způsobem jedová chýše par excellence, všechno vyvažují lidé, pivo a dobrý zvuk. Vopička moje milá nás pohltila a my hned korzujeme, kecáme, už jsme tady nebyli měsíc, tak je co probírat. Šteluju foťák, na chvilku vzpomenu na Tamaru, té by se asi mezi námi taky líbilo a očekáváme první kapelu.

GODSFURY - grind z jižních Čech. Kapela složená ze samých poctivých šílenců do nás nahrnula power, gore a tmu. Mělo to tlak, mělo to sílu a mělo to velký grády. Stará škola v podobě, v jaké ji máme všichni rádi. Za mě velmi dobré! Killer and maniacal!


 
DEFECAL OF GERBE - brutal death metal gore grind ze země galského kohouta. Nářez, krutost, chaos, smrt. Byl to extrém, který není rozhodně pro každého. Za mě osobně dobré, chvílemi až moc monotónní. Ale tak zase na druhou stranu, byli jsme tam všichni hlavně kvůli pořádnému bordelu, ne? Mad, harhs and very good!




PULMONARY FIBROSIS - další akvizice z Francie a opět trefa do krvavého. Kapela zahrála gore grind způsobem, že mi nadskakovala keramika v hubě. Nic pro slečinky, ale pořádný výmaz. Splitkoví maniaci to do nás narvali bez jakýchkoliv servítek. Jo, bavilo mě to, ale ke konci už bylo té změti plné šílenství moc. Chtělo by to občas něčím trošku občerstvit. Každopádně opět dobrá práce plná zmaru. Massacre, death, madness. Beautiful bloody gig! 




České INGROWING netřeba našinci představovat. Poslední předkapela, která nám předložila old school gore grind plný temnoty, hnusu a špíny. Na tyhle kluky z Českých Budějovic je naživo spolehnutí a koncert se povedl i v Modré Vopici. Vystoupení připomínalo tanec na ostrých čepelích rezavých nožů. K tanci jsem se sice vyzvat nenechal, ale i tak se mi tenhle upřímný masakr líbil. Rough, raw dance with rusty knife in my mind! Yes!






S GENERAL SURGERY byl čas na vzpomínky, lehkou brutální nostalgii a totální vyhlazení našich mozků. Hudebně patologičtí Švédové dostáli svému jménu a předvedli vystoupení, které mě bavilo vlastně po celou dobu. Ano, byl jsem v pitevně a všemi póry svého těla vnímal krásnou esenci deathu a grindu. Bylo to jako spadnout do kovové drtičky odpadu. Ostré kytary, tupa tupa rytmus s přihlédnutím ke švédskému chrastění a vokál hutný jako sražená krev. První dva songy jsem vnímal, ale pak se ztratil ve víru a užíval si hudbu, jako kousky zahnívajícího masa na stříbrném podnose. GENERAL SURGERY mě v Praze rozsekali na prvočástice! GENERAL SURGERY demolish my brain and take me into autopsy room. Great death/grind performance!









Zvuk byl ošetřen řádně a bez jakýchkoliv problémů, snad jen první kapela byla trošku nevýrazná. Co se týká návštěvnosti, tak myslím, že byla velmi solidní - mým skromným odhadem něco přes sto lidí (osobně mě opravdu! mile překvapil velký počet krásných dívek a žen)? Organizačně trošku zamrzel lehký skluz oproti harmonogramu, ale byl jsem stejně díky panákům, na které jste mě vzali (díky!) ke konci tak mimo, že je to vlastně jedno. 

Nálada, kvůli které také na koncerty vyrážíme, byla jedním slovem vynikající, už jsem se takhle dlouho nenasmál. 

Z vyhřátého klubu se mi nikam nechtělo. Protože pak už to jde vždycky ráz na ráz. Vymotat se z Prahy, pak dálnice a po pár hodinách (3!) spánku zase do rachoty. Usednout k počítači a stát se jen malým kolečkem v soukolí - sirky do očí by bodly. Kdyby mě viděla Tamara, asi by byla hrdá už jen kvůli tomu, že jsem ráno vstal živý. 


Vím, že už s tím musím být otravnej, ale opět moc děkuji všem čtenářům našeho-vašeho blogu, kteří za mnou přišli a pochválili. Jste super!



Kluci u nás v práci už týden řeší mobilní aplikaci, která simuluje lízání dámského přirození. Když vidím pány inženýry s uslintanými displeji telefonů, není mi moc do smíchu. Mám pocit, že se svět řítí někam...víte kam. Ještě že tu jsou podobné akce jako KINDER GRINDER, které mi pomáhají se v dnešní době naruby úplně nezbláznit. Pořadateli Neonarcis za to patří velké díky, stejně jako všem fanouškům, kteří opět vytvořili úžasnou atmosféru. Bylo to prostě skvělý a hotovo! Metal (a grind!) s vámi, přátelé! Jo a Tamaro, pokud budeš moje slova číst, tak doufám, že už to nepřeháníš s tou rudou rtěnkou, vypadala na tobě hrozně lacině:).

Dovětek: otázka pátečního, ještě notně alkoholem poznamenaného rána zní...proč se pořád při vzpomínkách na včerejší večer tolik usmívám? A proč mám na tváři otisk rudé rtěnky, vždyť jsi tam nebyla Tamaro...nebo jo?

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos




Photos - KINDER GRINDER Volume 6 - GENERAL SURGERY, INGROWING, PULMONARY FIBROSIS, DEFECAL OF GERBE, GODSFURY - club Modrá Vopice, Prague - 16. 2. 2016

General Surgery

PHOTOS
author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


GODSFURY











DEFECAL OF GERBE




















 PULMONARY FIBROSIS






















INGROWING




















GENERAL SURGERY