DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 16. května 2018

Home » » Asphyxovy zápisky - Nejlepší je stejně Asijatka

Asphyxovy zápisky - Nejlepší je stejně Asijatka


Asphyxovy zápisky - Nejlepší je stejně Asijatka

Není to tak dávno, když se mě někdo ptal, proč jsem ke svému psaní zvolil blogování. Já nevím, já fakt nevím, odpovídal jsem, aby to znělo tajemně a zároveň opravdu nevěděl. Musel jsem se nad tím zamyslet. To je takové to...když si sednete, podepřete si hlavu a děláte, že hloubáte. Blbost. Zjistil jsem, že to vím vlastně moc dobře, jen jsem vše asi podvědomě trošku časem vytěsnil. Může za to dívka, která provozuje blog Asijatka. Nedávno oslavila 10 let existence. 

Nemá o mojí existenci vůbec žádné potuchy. Proč taky, ale na mou čest a svědomí prohlašuji, že jsem se od ní opravdu učil. Stala se mojí inspirací a protože je hezká, tak vlastně i múzou. Když jsem totiž přemítal, vyčerpaný psaním pro své předešlé působiště, a hledal styl jak se vyjádřit, narazil jsem na několik jejích článků, které mě "donutily zamyslet, rozesmály, pohladily a hlavně okouzlily krásnou češtinou." Je to prostě tak, přes to vlak nejede.

Každé začátky jsou těžké, ale já měl velkou výhodu, že jsem nejdřív začal sázet své názory na hudbu do recenzí. Denně, s mravenčí pracovitostí, s odhodláním podpořit skupiny, o nichž si myslím, že mohou zaujmout a které mě baví poslouchat. Přesto mi to bylo málo. Chci se taky alespoň trošinku "umělecky vyjádřit", ne? Hodit slova na papír, zahlomozit klávesnicí. Nechat proudit myšlenky a rozetřít je jako polevu do příběhů, krátkých i složitých vět. Snažit se zaujmout slovy.

Asijatka to samozřejmě neví, ale máme hodně podobný pohled na svět. Jsme oba (nebo si to alespoň ze čteného myslím) spíše pozitivně naladěni. Já jednoduše ty její články a způsob, jakým je předkládá, miluju (přímo žeru!). A hotovo! 

Mimochodem, abych se dotkl trošku i jejích témat. Taky chodím do vietnamské večerky (protože tam mají nejlepší chleba a rohlíky na sídlišti a radši vidím jejich usměvavé tváře, než ty nasraný ksichty v Penny), moje děti mají šikovného vietnamského kamaráda ve třídě. Kupuji si vedle ve vietnamském obchodě se zaručeně značkovým zbožím každý rok kraťasy, protože v normálních krámech mi nejsou nebo mě škrtí v rozkroku, že by se mi měnil hlas (a hlavně tam prodává tmavooká panenka, po který my kluci šílíme). Taky mám jednoho kamaráda z Vietnamu. V Praze. Je to borec a vozí mi občas ty jejich skvělý závitky (já bych se po nich utloukl, fakt). Akorát neposlouchá metal a nechce mi zjistit, kolik je u nich v jeho rodné vlasti extrémních kapel.

Zkoušel jsem, když jsem před lety začínal, prohlédnout si i blogy dalších psavců, abych se poučil a Asijatka mě zaujala asi nejvíce. Skladbou slov, jejími příběhy, přístupem k našemu bytí. Moc mě baví ji číst. A to blogy vlastně vůbec nesleduji. Já hltám muziku, knihy, filmy a život.

K tomuhle článku jsem se chystal vlastně už od začátku svého působení na mém blogu. Nejdřív jsem si říkal, počkám, uvidíme, jak se chytnu, jestli stihnu psát, zda mě vůbec napadne, co říct. Dnes dozrál čas, musel jsem s tím ven - Asijatka je stejně nejlepší. Myslím si to. Děkuji za inspiraci! Cảm ơn bạn đã là nguồn cảm hứng! (jo, je to z překladače, ale snažil jsem se:))

čti i ty ASIJATKA:
Share this games :

TWITTER