DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 24. března 2015

Recenze/review - OVERTORTURE – A Trail of Death (2015)


OVERTORTURE – A Trail of Death
CD 2015, Apostasy Records

Určitě znáte tu bezmoc, když se vám dílo nedaří. Já měl tentokrát problém s otevřením jedné hodně staré rakve. Nepomáhala žádná páčidla, ani palice, dokonce jsem se uchýlil i k zaříkávání. A pořád nic. Odnesl jsem tedy dubový futrál na mrtvoly do zadní části místnosti a na vše zapomněl. Letos jsem si přinesl z obchodu novou desku OVERTORTURE a vložil ji do přehrávače. Vzal jsem do ruky hoblík, že upravím jedno zdobené víko a náhle se skrz moji dílnu ozvala obrovská rána. Ta stará, nedobytná rakev pukla! Způsobila to energie, která se vyhrnula z reproduktorů. Marně jsem se snažil pochytat pozůstatky starých kostí, marně jsem nastavoval dlaně vytékajícímu hnisu. Ta zloba, hniloba a strach, které byly v rakvi doslova napěchovány, musely ven. Nashromážděné vzpomínky na starý dobrý švédský death metal byly pěkně uleželé, plesnivé a nepostrádaly tolik nutný drive. Švédi jsou zkušenými muzikanty, mají ve svém středu kytaristu Magnuse Martinssona, který působil ve slovutných GRAVE, zpěváka Joela Fornbranta z COLDWORKER a ani ostatní nejsou žádná ořezávátka.

Je tedy vcelku jasné, co se bude na desce odehrávat. Starý, poctivý švédský death metal zde má hlavní a vlastně jediné slovo. Vlivy se také samy nabízejí. Ano, hraje se zde v rytmu DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, GRAVE, ENTRAILS, DEMONICAL, FACEBREAKER a podobných kapel, používajících ve své tvorbě jako hlavní výrazový prostředek chřestění s pytli plnými kostí. OVERTORTURE pak ještě přidávají svůj vlastní nátisk, nápady a polohu. Rozdíly asi pozná jen fanoušek stylu, ale pro něj se tady hraje převážně. Ostatní pravděpodobně desku odsoudí jako další v řadě. Osobně mi různá připodobnění ke slavnějším vzorům nevadí, to bych jinak dnes nemohl poslouchat vlastně vůbec nic nového. Nezastírám, že jsem uzavřen v obrovské death metalové bublině, ve které je mi moc dobře. Nestydím se za to a tak si můžu „A Trail of Death“ plně vychutnat. Kritici možná uvidí vše jinak, ale já si vždycky rád znovu zachřestím. Mám rád ten chlad, pocit praskajících kostí i shnilý vítr ve vlasech, vanoucí odněkud ze severu a ze záhrobí.


Nejvíc se mi na desce asi líbí studené, pomalejší vyhrávky. Ty mají náležitý pach smrti a nepostrádají pro mě tolik důležité kouzlo. V rychlejších pasážích je vše stejné jako u ostatních kapel podobného ražení. Nijak mi to nevadí. Naopak, rád si vždy poskočím nebo zamávám hlavou do rytmu kopajících bicích a odjištěných kytarových riffů. Basa zde stále tvrdí muziku a i když není vše nijak „technické“, má deska neskutečný drive. Kombinace smrti, starých postupů, tančících zombie, rituálních obětí, jakéhosi smutku vznášejícího se všude kolem a nekonečných zástupů nemrtvých musí dělat dobře snad každému příznivci poctivého severu. Hroby se znovu otvírají, z kobek vylézají další a další ledem opentlené melodie a lopata, krumpáč i promrzlá zem jsou naším denním chlebem. Svět kvůli tomu nebude ani lepší ani horší, ale ta pomíjivost vánku mezi náhrobky je z nahrávky patrná na každém kroku.


„A Trail of Death“ je silná deska, plná klasických švédských postupů. Znovu otevírá dávno zahojené rány, drtí vše živé a drásá až do krve. OVERTORTURE již podruhé vystoupili ze záhrobí, aby nám předvedli prvotřídní death metal čerpající z devadesátých let a přidali k tomu současný zvuk. Tančí se opět na otevřených hrobech, vzývají se temné síly a obětuje se těm největším death metalovým bohům. Album je drsné, kruté, narvané po okraj energií a ledem. Kolem praskají víka od rakví, za náhrobkem se na vás směje samotná smrt a láká vás k poslednímu tanci. Beru do ruky svůj oblíbený krumpáč, nasazuji sluchátka na uši a moc dobře vím, že dnešní den se mi bude pracovat o hodně lépe. Mám ve zmrzlé zemi vykopat nekonečnou řadu hlubokých hrobů. Žádné urny, žádný pohřeb žehem. Hezky poctivě, pomalu, s dlouhým pohřebním loučením, taková je letošní nahrávka. Tradiční, upřímná a řezající jako kousky ledu zaryté do čerstvého masa. Old school švédský death metal té nejvyšší kvality!


Asphyx says:

"A Trail of Death" is a strong record, full of classic Swedish procedures. It opens wounds healed for a long time, crushes all living and scratches to the blood. OVERTORTURE appeared from beyond for the second tome to show us first-class death metal drawing from 90th and they added the current sound. We are dancing in open graves again, they are invoking the dark forces and sacrifice to the biggest death metal gods. The album is rough, cruel, crowded to the brim with energy and ice. The lid of the coffins are cracking, behind a tombstone the death is laughing and attracts you to the last dance. Traditional, honest album, cutting like pieces of ice dugging into fresh meat. Old school Swedish death metal of the highest quality!



Seznam skladeb:

01. Embrace the End
02. Mirrorkin (feat. Jörgen Sandström)
03. Deep Dark Darkness
04. Razor Twilight
05. A Trail of Death
06. The Night Sky
07. Primitive Impulse
08. Maggots in Her Heart
09. Slither Inside
10. To Rend the Flesh (feat. Karl Sanders)



Čas: 42:07


Sestava:



Magnus Martinsson – kytara
Joel Fornbrant – zpěv
Joakim Antman – basa
Andreas Hemmander – kytara
Oscar Krumlinde - bicí


pondělí 23. března 2015


neděle 22. března 2015

Ministr propagandy zasahuje (a fotí!) - festival DEADLY STORM trošku z jiného pohledu!


Mr. Asphyx and Mallephyr
Ministrem propagandy jsem se stal vlastně náhodou. Někdy v roce 2011 jsem zavítal, kvůli své srdcové kapele HYPNOS, na pátý ročník téhle taškařice a byl jsem tak nadšený, že se stal mým oblíbeným místem pro březnový absolutní relax. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že se mi jednou poštěstí také přiložit ruku v dílu.

Plzeňský underground připomíná malou vesnici. Metalově jsem vyrůstal na ještě menší, v Mladé Boleslavi. Plzeňská sekce je víc blacková. Boleslavská bývala thrashová. Začal jsem po „letech nečinnosti“ znovu chodit po klubech, setkával se s lidmi, nasával atmosféru, četl znovu různé metalové plátky. K mému velkému překvapení mě oslovil Johan, guru Fobiazine, abych zkusil napsat recenzi. Slovo dalo slovo, já se rozepsal jak rozjetý vlak a najednou jsem seděl v autě s Michalem, jednou polovinou pořadatelské části festivalu DEADLY STORM a pelášili jsme na první společný koncert.


1000 BOMBS
Nadšen z nových kamarádů a s pocitem získaným v minulosti, že „v undergroundu se máme všichni rádi, podporujeme se a jsme přátelé“ jsem se naplno ponořil do víru recenzí, rozhovorů a reportů. Šlo to myslím víc než dobře a protože Michal se ukázal nejen jako velmi dobrý fotograf, ale hlavně jako skvělý společník, sedli jsme si do noty a já se vnitřně rozhodl, že pomohu i s propagací festivalu.

Setkal jsem se tenkrát i s Asurou z TROLLECH, dalším pořadatelem a protřelým hudebníkem. Moje vize byly velké, nápady nekonečné. Když už se do něčeho pustím, jsem prý jako dřevorubec, neznám spánek, nepotřebuji odpočinek a zakousnu se jako buldok.


Cutterred Flesh
První oťukávání webzinů a časopisů bylo rozčarováním. Chápu, že je každému druhému nějaký malý festival v Plzni (vždyť to není ani hlavní město!) celkem u řitního věnečku, ale alespoň odpověď bych si myslím zasloužil, co říkáte? Nebylo tomu tak. Velké webziny povětšinou mlčely, časopisy požadovaly odkoupení spousty výtisků (což se zamítlo, raději se pozvala kapela). Zajímavé bylo, že při provázanosti té naší malé české vesničky se ti samí lidé někdy po týdnu dožadovali propagace své kapely, recenzí. A pozvánkami na různé akce se má emailová schránka jen hemžila.




Nejsem svině, podpořím rád, mnohdy nešetřím penězi, které bych mohl využít třeba na něco pro rodinu, ale občas jsem opravdu nechápal. Rozsekal mě jeden web, kde se mi dostalo odpovědi, že nemohou uveřejnit, protože nezapadáme stylově do jejich zaměření. Taky vtipný a dobrá póza, protože ta samá kapela, která jim na plakátě vadila, byla po roce velmi vychválená v jejich recenzi.


Ministr propagandy má těžký chleba. Stejně jako pořadatelé (kterým jen „doporučuji“ kapely, jinak nejsem jinak než fanouškovsky zainteresován), se snažím o to, aby i v Plzni, městě známém po celé republice jako město, „kde nikdo na koncerty nechodí“, vznikl alespoň jednodenní extrémně metalový odpočinek. Pořadatelé pořádají a platí, já jsem vidět. Někdy bohužel.

Nebudu psát o zhrzených a odmítnutých kapelách a následných pomluvách, nebudu psát o smutném faktu, že v evropském městě kultury se nenašel prostor pro místo na náš plakát (dotaci nikdo nikde od nikoho nechtěl, jen jsem slušně poprosil výbor města o jakoukoliv zmínku, informaci o festivalu!). Nebudu psát ani o pár jedincích, básnících celý rok o tom, jak nás podpoří a místo toho zůstala jen prázdná slova ve větru, případně huba plná keců.

Trollech
Chci a budu psát o lidech, kteří jakýmkoliv způsobem pomohli. Jmenovat nebudu, protože ta řada jmen by byla nekonečná. Jako ministr propagandy musím poděkovat samozřejmě i všem návštěvníkům. Bez vás by se už další ročník nikdy nekonal. Musím poděkovat zvukařovi, který opět odvedl dobrou práci a v neposlední řadě i hospodě, protože taková pohoda se jen tak někde nevidí. Tak a teď už děkuji skoro jak na filmových Oskarech a to bych zase nerad. Jsme přeci jen drsňáci, co poslouchají tvrdou muziku a tolik řečí se k nám nehodí:)).

Smashing Dumplings

Díky moc a příští rok se budu těšit znovu ve smrtící bouři! Snad nějaká vypukne.


PS: akci navštívilo kolem sto lidí a můj osobní žebříček kapel, které mě nejvíce oslovily je zde:

1. MALLEPHYR - tihle kluci jsou absolutní a totální metalové zlo! Bylo to hodně démonické! Takhle nějak si představuji inferno!

Mallephyr
2. CUTTERRED FLESH - brutal death metal přesně podle mého gusta, jen by to asi chtělo nového zpěváka. Jinak ale vynikající!

Cutterred Flesh

3. 1000 BOMBS - alkoholický thrash načasovaný přesně do momentu, kdy museli pařit i lidi, kteří nechtěli. Super!

1000 Bombs
4. TROLLECH - kapelu nijak pečlivě nesleduji, ale naživo jako vždy černé a dokonalé!

Trollech
5. SMASHING DUMPLINGS - grind mě většinou tak po 15 minutách nudí, ale tentokrát jsem si dal pořádnou porci knedlíků s chutí. Osobně bych si klidně ještě přidal další nášup. Masakr, který měl neskutečnou energii. 

Smashing Dumplings

6. ostatní kapely - Překvapili mě RADIATION, to mělo velké rockové koule. Také ANTIGOD, u nichž se ale střídaly super riffy s těmi, které mě zase tolik nebavily (hodně mě bavil zpěvák!). Celkově ale paráda. Zbytek smeček v pohodě k pivu a tanci:).

Recenze/review - BLACK JESUS – Everything Black, Everything Dead (2014)


BLACK JESUS – Everything Black, Everything Dead
CD 2014, Grindhead Records

Odjištěný granát, rozjetý vlak, střela, právě vypálená z hlavně. Takové mi připadá pro mě dosud neznámé album australských BLACK JESUS. K téhle smečce jsem se dostal víceméně náhodou, když už jsem byl jednoho šíleného pátečního odpoledne natolik hotový z práce, že jsem hledal něco, co by mi úplně očistilo hlavu. Moje oko a následně i ucho padlo na krásný rudý obal, následovalo nezbytné oťukávání přes informační dálnici a nakonec vzájemný neskutečný respekt. Od začátku je nutné zmínit, že se nejedná o nic převratného, náročného ani propracovaného. V podstatě by se dalo napsat něco o tom, že všechno tady už bylo třeba u takových MALEVOLENT CREATION, THE ROTTED, NUNSLAUGHTER, GRAVEHILL nebo CELTIC FROST. To je samozřejmě pravda, ale i přesto u mě došlo v určitém momentu k přenosu emocí mezi mnou a kapelou a byl jsem chycen jako zombie na kus zahnívajícího masa.

Mám podobnou „odpočinkovou“ hudbu čím dál tím raději. Dodává mi do žil energii a nechává zapomenout na „starosti běžného dne“. U BLACK JESUS se mi líbí jedna pro mě velmi důležitá věc. Kapela si hraje po svém, s obrovským nadšením a oddaností pro pravověrný underground. Na novince, která je prvním dlouhohrajícím albem (jinak má tahle smečka na svém kontě jedno demo, splitko s DARK HORSE a jednu kompilaci). Album vyšlo v nákladu 500 ks na CD a je po okraj narvané špinavým old school thrashem a deathem. Sem tam se „černý Ježíš“ odhodlaně hlásí i ke starému hard coru, ale to je spíš jen tak pro zpestření, zase tolik prostoru zde nedostává. Osmdesátá léta vládnou rukou krutou a pevnou. Nečekejte nic, co byste už někde neslyšeli, Australané stejně neuhnou ani o píď. A abych pravdu řekl, tak v tomto případě mi to vyhovuje a jsem navýsost spokojen.


Dvanáct songů, doslova napěchovaných do stopáže lehce přes 31 minut je neskutečně „chytlavých“, dobře zapamatovatelných. BLACK JESUS útočí na naši první signální soustavu bez ostychu a připomínají čepele nožů, pomalu pronikajících do břišní dutiny. Opravdu si přijdu, jako bych byl zasažený bleskem, uhranutý a bylo mi puštěno žilou. Moc dobře vím, že pro spoustu fanoušků bude „Everything Black, Everything Dead“ jen takovým primitivním nářezem, ale věřte tomu, že když jsem jel totálně vyždímaný z práce a v tramvaji si konečně nasadil tohle CD na uši, přišlo mi, že mě posedl samotný ďábel. Do té doby lehce podřimující mozek najednou ožíval a já měl sto chutí vyběhnout na další zastávce ven z vagónu a začít tančit na nástupišti tanec svatého Víta.


Závěr u téhle recenze bude vlastně úplně stejný jako začátek. Já vlastně ani nevím, proč mě nová deska BLACK JESUS tolik chytla. Na první pohled je velmi nenápadná, svým způsobem v dnešní době produkčně neumělá a obyčejná. Nevadí mi to. Poslední dobou se k podobným záležitostem uchyluji čím dál tím častěji. Dodávají mi totiž pocit, že old school death metal není ještě úplně „mrtvý“ a „nemusím“ poslouchat jen samé komerčními médii doporučované, do čista vyčištěné desky, kterých je na každém rohu tucet. „Everything Black, Everything Dead“ mi dodává další sílu, pomáhá mi si odpočinout a odolat dnešnímu „pře - informovanému“ světu. Album samo o sobě asi ocení jenom pár podobně naladěných „starých bláznů“, ale to mi nijak nevadí. Poctiví a oddaní věřící ve starý smrtící kov se budou pravděpodobně tetelit radostí stejně jako já a ostatním stejně novinka není určena. A víte co? Dost řečí! Jsme ze staré školy, netřeba dál psát slova, přistupme raději k činům a narvěme si tuhle desku znovu do hlavy! Co na tom, že nám z ní budou lítat třísky. Total old school death metal!


Asphyx says:

Pulled pin, train in motion, bullet, just fired from the barrel. This is a new BLACK JESUS album. Australians are playing the purest old school death metal that way, that the splinters will be fly from your head. Dirty sound, agressive vocal and crushing drums. What more do you want? 80th reign here with cruel and steady hand. The influences of MALEVOLENT CREATION, THE ROTTED, NUNSLAUGHTER, GRAVEHILL and CELTIC FROST meet here. Very strong, aggressive album. Total old school death metal!



Seznam skladeb:

  1. For Those About to Die
  2. Everything Black Everything Dead
  3. Reek of Crucifiction
  4. Legacy of Hate
  5. Detonation
  6. Righteous Indignation
  7. Scorch the Sky
  8. We’re all Zombies
  9. Shackled to a Corpse
  10. Thanks for the Enemies
  11. Born in a Tomb

Čas: 31:38

Sestava:


Adrian – Guitar / Vocals
Mick - Guitar
Ben - Bass
Greg - Drums

sobota 21. března 2015

Recenze/review - SHAMPOON KILLER – 666 The Battle of Discopylae (2015)


SHAMPOON KILLER – 666 The Battle of Discopylae
CD 2015, Hard Bones Producion

Představte si nějakou známější diskotéku. Za barem předvádí své „umění“ dávný idol žen Sagvan Tofi a na plakátech stojí, že hlavní hvězdou večera bude samotný Michal David. Holky se rvaly do džínů už od oběda a kluci ve vypasovaných tričkách ladili svoje účesy v roztodivných gelových perleťových kreacích (letos je velmi oblíbená barva spermatu!). Všichni celý týden snili, jak to na parketu rozjedou, tajně si doma nacvičovali taneční kroky a těšili se na Sagvana. Mají na co, tenhle skoro padesátiletý diblík přišel v rozhalené košili a předvedl své nehynoucí songy i čerstvě oholenou hruď. Koule nad sálem bliká ve stejném rytmu jako v osmdesátých letech a majitel může být spokojený. Prodalo se tolik drinků i látek, o kterých se nemluví, že bude zítra na další velký nákup v Kauflandu. Dámy se svíjejí v nekonečných sexy pózách, prsa poskakují, zadky se nadýmají. Kluci poletují kolem jako zhulení motýlci a vše se zdá být v absolutním pořádku. Ale my, co posloucháme death metal, moc dobře víme, že není. Kolem půlnoci do dveří totiž vpadnou SHAMPOON KILLER a celá diskotéka se náhle změní v nepřehledné zombie bojiště.

Pánové za rytmu svých songů pobíhají mezi návštěvníky, cuchají jim pečlivě vyčesané hřívy a plivají mezi ně imaginární oheň. Vše notně připomíná CANNIBAL CORPSE styl, ale to myslím nikomu zrovna moc nevadí. Sagvan marně nasazuje svůj nejslavnější song „Touhy prchavý jsou“ a po druhé sloce raději sám umírá v nekonečných křečích. Všem už je úplně jasné, že Michal David tentokrát asi nepřijde a kolu u jednoho stolu nebude pít asi nikdo. Jedné nebohé dívce strachem praskají džíny ve švu a její přítel z toho má samovolnou poluci. Mezi nešťastníky poskakují členové death metalového vyhlazovacího souboru, řvou na ně slova o tom, aby se už konečně probrali a začali poslouchat pořádnou muziku a s elegantním přehledem donutí všechny k nekonečnému kývání hlavou. Jejich hudba je sice dopředu jasně daná, ale je předkládána s nadhledem a jasnou vizí. Účel světí prostředky, oba vokalisté se parádně doplňují, odlišují tuhle smečku od jiných a působí mezi diskofily jako takové malé zjevení. Po baru se válí desítky rozbitých sklenic z koktejlů s názvem „Kamarád do deště“ a výše zmíněná disko koule najednou bliká rudě.


Parta death metalových bojovníků z fekálně krvavého souboru města Prahy ničí vše živé i dávno umělecky mrtvé a i když se na první pohled jedná o legraci, tak hudebně, produkčně i po grafické stránce jde o velmi zdařilé dílo. Příznivci diskoték a nekonečných „nafrčených“ tanečních párty asi příliš neocení, ale ono jim taky jednou za čas neuškodí pořádně si provětrat hlavy. Co na tom, že už dávno nebudou mezi živými. Vždyť zombie rytmické kreace jsou také pěkné. Masakr střídá masakr, maso odpadává od kostí, gely na hlavách i jinde dávno povolily. Dneska bude „Dlouhá noc“ jak od Helenky Vondráčkové. Kluci už sice nebudou vonět po fialkách, ale takový závan vyhřezlých střev také není k zahození. Dámy prominou, ale tentokrát žádná jejich volenka nebude. Koneckonců, spousta z nich do noci dávno snila o „Padesáti odstínech rudé“. SHAMPON KILLER jsou nechutní, oškliví, drzí, nářezoví, klasičtí, brutální i náležitě nepříjemní. Všechna tato připodobnění patří k předkládané muzice, stejně jako kocour do trouby. Hudba je sice silně ovlivněna „Cannibaly“ i „Napalmy“, ale i v rámci stylu se jedná o desku, která dokáže zaujmout a v mnohém překvapit. I „sranda“ se dá dělat poctivě a s přehledem. „Anti – Šampóni“ toho budiž důkazem.


Diskotéky bývají místem, které si mnozí z vás pamatují podle prvního polibku, pohlazeného ňadra i rozkroku, prvního pozvracení se i možnosti strávit několik chvil s dávno pohaslými televizními hvězdami. Účastníci dnešní seance to budou mít trošku jinak. I po smrti totiž budou vzpomínat jen na samou krev, utrpení i krutosti znějící z reproduktorů. Kde je disko? Kde je naše párty? Marně se ptají účastníci páteční neobvyklé taškařice. Není úniku, není další naděje! Účesy jsou rozcuchány, košile i podprsenky rozcupovány, disko hrdost vzala za své. Zase na druhou stranu, vážení a milí přátelé klávesových rytmů, alespoň budete mít zítra co vyprávět svým „kámoškám“ při obvyklém odpoledním „shoppingu“. Budete spolu vášnivě a s orgasmickým hladem v očích rozmlouvat o brutálním deathu, trošku toho grindu a partě maniaků, kteří rozvířili jinak stále stejné večery plné stále stejných lidí a songů. Možná si dokonce koupíte jejich CD a zavrhnete jak Sagvana, tak Michala s klávesami. Úplně všichni vám ale nebudou celý tenhle příběh věřit a i vy samy, jemné dívky, nakonec přenesete všechny tyhle do ruda zabarvené zážitky do svých nejvlhčích snů. Vždyť co může být lepšího, než skupina, bloudící jako „Lovci duchů“ po nejen pražských diskotékách a šířící svaté slovo pravého nefalšovaného krutého brutálního death grindu? Pevně věřím, že nakonec zvítězí a i když by před módní policií zrovna neobstála, alespoň pořádně rozčeří stojaté vody českých módních tanečních podniků. Fuck off disco! Vivat SHAMPOON KILLER!


Asphyx says:

SHAMPOON KILLER is Prague death grind band, that is playing style like old CANNIBAL CORPSE. This morbid band is realizing their first mission among discos lovers this year and showing them endless brutal zombie dance. Music and lyrics are played with exaggeration and irony, but the album is for listening well. SHAMPON KILLER are disgusting, ugly, rude, whacking, classical, brutal and nasty properly. And so it is in the best order. Fuck off disco! Vivat SHAMPOON KILLER!


Seznam skladeb:

01. Massacre in Duplex
02. Bouleverd – The Holy Bible
03. Fashion Apocalypse
04. Masses Have Flair
05. Metrosexuality
06. Burn Dance Halls Down
07. Savage Revenge
08. Vidal Sasoon Wash and Gore
09. Right to Kill Shampoons
10. Sweet Bastard
11. Age of Hate

Čas: 33:46



Sestava/band:



Cifron - vocal
Žlababa - vocal
Martin - drums
Nikola - guitar
Prewith - guitar
Láďa - bass

pátek 20. března 2015

Fotoreport - KRABATHOR, BRUTALLY DECEASED, DYSANGELIUM – Club Podnik – Prague - 17.3.2015



author of photos - Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


DYSANGELIUM





BRUTALLY DECEASED





KRABATHOR
















FANS





Minirecenze/minireview - ENFORCER - From Beyond (2015)


ENFORCER - From Beyond
CD 2015, Nuclear Blast

HEAVY METAL! Ano, nová a spousty předchozích desek švédských ENFORCER jsou přesnou definicí tohoto stylu. Říká se, že se všechno vrací v kruhu a v dnešní přetechnizované době je spousta fanoušků přejedena "dokonalými deskami". Uchylují se tak ke starým kapelám. Jenže, všichni dobře víme, že občas to chce nějakou změnu. Nějakou smečku, která odpovídá tradiční retro náplni a ještě navíc dodává mladickou energii. Švédi moc dobře vědí, za jaký konec kovový metal uchopit. Jejich tvorba se sice dá několika slovy odsoudit jako kopie starých dobrých IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, SAXON a podobných bardů, ale tentokrát by to bylo pěkně krátkozraké. Pánové si na nic nehrají, rovnou své inspirace přiznávají a snaží se hrát co nejvěrněji. Občas se sice nevyhnou až přílišnému klišé, ale to k tomuhle stylu patří stejně jako k raperovi kšiltovka. Pokud tedy máte chuť na poctivý heavík a nezůstali jste jen uzavřeni mezi starými deskami, myslím, že budete nadmíru spokojeni. Sám mám dobrý heavy metal moc rád a i když moc dobře vím, že příliš nového se v tomhle stylu asi nevymyslí, tak ENFORCER jsou rozhodně jednou z kapel, které si vyloženě užívám. Líbí se mi, že velmi zkušeně balancují na hraně mezi patosem, nářezem a tradicí. V mnohém dokonce překonávají své stárnoucí vzory a letos předkládají desku plnou zajímavých melodií. Album s klidem doporučím i všem "drsnějším" posluchačům, kteří si budou chtít na chvilku odpočinout od té těžké nálože, kterou běžně poslouchají. Osvědčil se mi i poslech v autě. "From Beyond" nepostrádá tolik potřebný náboj, rockové jiskření a některé songy mají neskutečné koule. Samozřejmě, najdou se i slabší místa, ale těch je zanedbatelně málo. Buďte heavy! Poslouchejte ENFORCER!





Asphyx says:

ENFORCER are definitely one of the bands I  enjoy a lotI like their experienced tightrope walk among pathos, saw and tradition. In many ways they surpass their aging patterns and submit this plate full of interesting melodies. "From Beyond" doesn't miss much-needed charge, sparking of rock and some songs have incredible ballsBe heavy! Listen to ENFORCER!

TWITTER