DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 30. května 2015

Rozhovor - PANDEMIA - Opravdu platí, že co tě nezabije, to tě posílí!



Chebská death metalová legenda PANDEMIA letos slaví dvacet let své existence, vydala skvělou novinku „At the Gates of Nihilism“ a tak bylo na čase ji vyzpovídat. Na otázky odpovídal basák Jaroslav „Jarda“ Friedrich.
Ave PANDEMIA, venku už máte nějakou dobu zbrusu nové album „At the Gates of Nihilism“. Tentokrát jste si s ním dali poměrně na čas. Mezi předchozím počinem „Feet of Anger“ a letošní deskou uplynulo dlouhých šest let. Proč jste tak dlouho čekali? Neměli jste složený materiál nebo nebyly peníze na vydání, label apod.? 
"Jak je o nás známo, nejsme kapela, co chrlí desky každej rok. S každým albem jezdíme vždycky pár let po světě a se skládáním si dáváme načas a musí uzrát čas a chuť. Většinou u nás funguje nějakej termín od firmy, to nás zmobilizuje! :)"  Na albu jsme začali dělat  v roce 2013 a intenzivněji až v roce 2014. No a celou polovinu loňského roku se album natáčelo, míchalo, přemíchávalo atd. Deska měla vyjít už v listopadu loňského roku, ale museli jsme se podřídit změně firemního plánu na únor 2015…satanžel. Když album vyšlo, ulevilo se nám, mělo opravdu těžké porodní bolesti, ale o  to příjemnější je sklizeň jarního ovoce! :)"

Nové album mě zaujalo jak nápady, tak také velmi dobrým zvukem. Spousta hlavně českých kapel se s tím poměrně často potýká. Novinku vám produkoval Waldemar Sorychta (MOONSPELL, TIAMAT, SAMAEL, GRIP. INC). Jak jste se k němu vlastně dostali? Jeho práce mluví samozřejmě za něj, ale neříkej mi, že jste mu jen tak zavolali a on řekl: „Ano!“. To, co odvedl na „At the Gates of Nihilism“ je monstrózní. Mluvil vám Waldemar nějak do toho, jak by měly skladby vypadat, konzultoval, hovořil s vámi nebo jste mu poslali nahrávku a on se s ní „popral sám“?
"Tak zvuk byl samozřejmě ten důvod, proč jsme ho oslovili. Ale nebyli to jen jeho devadesátkové zásluhy tebou zmíněných kapel, které rozhodly, ale hlavně poslední alba od VERY END a SODOM. Tyhle produkce mě nadchly a oslovil jsem ho. Nechal si „naposílat“ pracovní demáče a ty ho zaujaly, to bylo pro něho rozhodující. Kvalitního producenta jako je Waldemar Sorychta neuplatí žádnej label, pokud ho ta hudba bavit nebude, nejde do toho…"
Jarda
Předchozí desku jste vydali u německých War Anthem Records, letos jste zakotvili u dánských Mighty Music. Proč ta změna? Nebyli jste spokojeni? Ptám se, protože Dánové odvádějí podle mě skvělou práci. Na vaši desku narážím v zahraničí opravdu na „každém kroku“. Jak jste se spoluprácí spokojeni vy a jak jste se k tomuhle labelu vlastně dostali? 
"Tak za prvé s WAR jsme měli exkluzivní smlouvu pouze na jednu desku a na dalších společných podmínkách jsme se už nedohodli. Víš, my jsme nikdy, ale neměli problém podepsat na každou desku dobrej kontrakt a dostat od firmy slušný peníze na nahrávání, takže si stěžovat opravdu nemůžeme. Jak jsme se dostali k Mighty? Měli jsme vytipováno několik těch lepších vydavatelů a  rozeslali klasicky promo demáče, s jedním z těch největších labelů to už bylo na spadnutí, nakonec z toho sešlo a nám to celkem nabouralo plány a  pak se nám ozvali v jeden týden hned tři najednou a ve finále bylo opravdu těžké se rozhodnout u koho se upsat. Jak je známo, tak nakonec vyhrála nabídka od Mighty Music, což je sublabel největšího skandinávského koncernu Target Group, no nádhera, co ti budu vyprávět, najednou není nic problém."
cover - "At the Gates of Nihilism"
Jak jste vlastně dnes s lehkým odstupem spokojeni s recenzemi, se zpětnou vazbou od fanoušků na nové album? Osobně jsem četl snad jen samou chválu, ale určitě je něco, co bys třeba dnes udělal jinak, lehce pozměnil. Jak fungují nové skladby naživo? Máte třeba už dnes nějakou, kterou považujete za takovou „death metalovou hitovku“?
"Recenze opravdu nešetří chválou napříč celou zeměkoulí. Recenze a rozhovory máme v těch největších metalových magazínech, takže spokojenost. Pouze v Latinské Americe postrádáme lepší promo, ale jinak spokojenost a megaprofesionální práce vydavatele, třetí měsíc od vydání a stále běží promo na plné obrátky. Hitovky určujou samozřejmě fans a ne recenzenti. Když stojíš na pódiu a koukáš se jim do očí, vidíš hned po prvních koncertech, jak která skladba funguje. Třeba „Godless Bitch“, tam to bylo, fungovalo, ještě než deska vyšla. Když v refrénu skanduje sál je to jasný... A jestli bych udělal na desce něco jinak? To ti teď nepovím, neposlouchám svoje nahrávky po vydání, vracím se k nim až po letech. Zrovna nedávno jsem si konečně poslechl „Riven“ a říkal jsem si že to nebylo úplně nejhorší…hehe."
Jirka
Letos slavíte s kapelou 20 let existence. Spousta smeček u podobných příležitostí vydává různé kompilace, sběratelské edice triček, případně DVD a podobně. Nechystáte také něco podobného? 
"No jasný, musíme, jinak by nás už fans umlátili čepicemi. Už delší dobu vzdorujeme žádostí o znovu vydání prvních dvou demáčů a EP, které tenkrát vyšly jen na kazetách. Dvacáté narozeniny jsou ten nejlepší důvod a tak trochu jsme si to na toto výročí i schovávali, vydat to konečně na CD, plus máme spoustu rarit, coveru a překvapení…určitě bude z čeho vybírat  a pamětníci tak budou konečně spokojeni."
Dvacet let na scéně je v dnešní době skoro až zázrak. Dalo by se říct, že jste vlastně už takoví pamětníci. Změnila se podle tebe nějak zásadně za tu dlouhou dobu scéna? Co fanoušci, jsou jiní? Vidím to na sobě, na death metalových koncertech potkávám samé „starší ročníky“. 
"Jo pamatuji už leccos, ale nějakou zásadní změnu nevidím. Lidi jsou ale línější a pohodlnější, to jo. Rád na koncertech potkávám staré známé, ale těší mě, že chodí i nová generace, ty co v době vzniku ještě nebyli na světě."
Vitalij
A co přístup promotérů, klubů? Koncertujete poměrně dost často v zahraničí. Vidíš pořád nějaký rozdíl mezi českou a zahraniční scénou? Jsme pořád uzavření, jako tomu bylo dřív v takovém tom „českém rybníku“ nebo cítíš, že se u nás všechno mění k lepšímu? Některé kapely si na „český přístup“ poměrně stěžují, jiné jsou spokojené. Jak to vidíš ty? 
"Tak vždycky to byl rozdíl, je to zvláštní, ale pořád 25 let od revoluce je ten rozdíl obrovský, myslím co se koncertů a promotérů týče. Je vidět, že to není jen o financích, ale hlavně o lidech a morálce národa. To samozřejmě nic nemění, že i tady máme úžasné a věrné fanoušky, pro které rádi vždy zahrajeme. 
Často se v rozhovorech s vámi zmiňuje vaše turné po Jižní a Střední Americe. Co jsem tak četl na internetu, pořád tam máte spoustu fanoušků. Nelákalo by vás si to všechno zopakovat? Já si pořád myslím, že pro death metal je jenom česká scéna hrozně malá, kapela která chce něco dokázat, tak musí ven. Vy jste toho zářným příkladem. Zeptám se tedy na rovinu. Podpoříte novou desku nějakou pořádnou šňůrou po zahraničí a v Čechách? 
"Je fakt, že snad není rozhovor, kde by se nás na to neptali, ale je pravda že úspěch obou latinsko-amerických turné byl ohromnej a máme tam velkou základnu šílených fans. Ale víš, jak se kapela vyvíjí a roste, rostou také náklady, podmínky na vystoupení a zatím nepřišla ta správná nabídka na třetí tour v tamních končinách. Nabídky máme tak na tři turné ročně, ale ne všichni tamní promotéři jsou férový, já je už mám prokouklé, takže jsem zdrženlivější s jejich nabídkami, ale někteří tamní promotéři jsou bezpáteřní a nedávno tam vypíchali i s DESTRUCTION, no není to jednoduché.  V minulosti nám tam vyšli licenčně „Personal Demon“ a „Riven“ a  už vyjednávám licence na vydaní dalších alb v tamních končinách, tak uvidíme."
Pavel
Na PANDEMII mi vždycky bylo sympatické, že hodně často koncertuje. Pořád jsem toho názoru, že i v dnešní době, kdy si každý všechno během několika minut stáhne z internetu a koukne na záznam koncertu na youtube, se živému hraní nic nevyrovná. Fanoušek pak má s kapelou spojený nějaký zážitek, kus něčeho osobního. Přikládáte živým vystoupením velký význam? Já pokaždé, když vás vidím, tak působíte hodně profesionálně. Máte třeba nějaký „scénář“? Vím, že třeba BEHEMOTH mají vlastního člověka, který se jim stará o „choreografii“, světla apod. To vy asi nemáte, ale rozebíráte to, sestavujete třeba setlisty tak, aby gradovaly? 
"Samozřejmě tohle řešíme už od začátku, co hrajeme a to je jedna z věcí co nás vždy odlišovala od ostatních. Playlisty jsou taky podstatná a důležitá věc. Třeba když jsme vydali „Feet Of Anger“ tak jsme se nechali tím albem tak unést, že jsme ho jeden čas hráli skoro celé a na závěr pouze jednu či dvě staré věci a najednou to bylo hrozně znát na reakci fans. Chvíli nám trvalo, než nám došlo, že lidi chtějí opravdu slyšet zásadní pecky ze všech alb a ne jen uspokojené muzikanty s jejich novým albem:) Tak jsme sepsali zase „the best of“ a zase se to najednou hrnulo úplně jinak :)"
S kapelou jste toho hodně procestovali. Kde se vám líbilo nejvíc? Je některá země, na kterou rád vzpomínáš? A co fanoušci? Jsou rozdílní? O Češích se třeba říká, že stojí jako solné sloupy, někdo si tuším stěžoval třeba na Belgičany. Jak to vidíš ty? 
"Zrovna na Belgičany to sedí, ty se ani nehnou, ale zase tam jdou po koncertě téměř všichni si koupit nové CD a merchandise, takže taky dobrý:) Víc řádí Španělové, Portugalci…, ale vesměs všude se nám hraje dobře."

Každá smečka, PANDEMII nevyjímaje, si prožila ve své historii období, která nebyla vyloženě lehká. Neměli jste někdy chuť s tím praštit? Já muzikanty obdivuju, jak po své práci ještě vyrazí o víkendech na koncerty, táhnou se přes půl republiky a pak třeba přijde jen pár lidí. Co vás vlastně drží pohromadě? Vždyť kapela, to je něco jako taková menší rodina, musíte spolu řešit i různé nálady, problémy v práci, osobní věci. Je vůbec nějaký recept, jak tohle všechno přežít? Jak se to vlastně povedlo vám? 
"Není to opravdu jednoduché, kór když chceš udržet kapelu na nějaké úrovni. Nemůžeš to brát jen jako koníček nebo zábavu, ale jako životní poslání a pokud tomu fans uvěří, tak to funguje. Někdy kolem roku 2008 jsme byli bez smlouvy a vyměnila se i polovina sestavy a tehdy jsem měl i takové pohnutky. Ale opravdu platí, že co tě nezabije, to tě posílí. Celkem u mě fungovala i jako terapie film „Some Kind Of Monster“ po několikátém zhlédnutí."
Za tu dlouhou dobu, co hrajete, jste koncertovali se spoustou slavných jmen. Zajisté vznikla nějaká přátelství, určitě jsou kapely, se kterými si vždycky znovu rádi zahrajete. Nechci po tobě nějaké drby, ale s kým se vám hrálo nejlépe? Která skupina pro tebe byla největší zážitek a pokud přihodíš i nějakou zajímavou historku (klidně i alkoholickou), zlobit se taky nebudu:).
"Vždycky vidím i po letech rád kluky z VADER, NATRON, HIBRIA, INCANTATION, PURGATORY, MASTER, KRABATHOR, ROOT....výborný muzikanti a kámoši, co nezkazí žádnou srandu. A historky ze zákulisí?  Těch by bylo na knihu, to mi věř, ale nic konkrétního ze mě teď ve dvě ráno nevypadne."

Je nějaké album, které tě poslední dobou zaujalo natolik, že sis ho pořídil? Kupuješ, sbíráš vůbec CD, vinyly? Chystáte někdy vydat nějakou nahrávku PANDEMIE i na gramodesce? Myslím, že by to byl pro fanoušky pěkný sběratelský kousek. Posloucháš i české kapely? Máš nějakou svoji oblíbenou? Sleduješ i naši domácí scénu?
"Na gramodesce bychom rádi něco vydali, fans se nás na to ptají celkem často, tak uvidíme. Sbírám CD, mám jich slušnou sbírku, kazety a LP desky jsem taky nevyhodil a mám je rád. Mp3 linky v PC mě nic neříkají. Současnou domácí scénu se přiznám nějak zvlášť nestíhám a nesleduji a spíše si rád pustím starou klasiku a jejich raná alba, s kterýma jsem na přelomu osmé a deváté dekády začínal, jako ARAKAIN, CITRON, TORR, ROOT, KRABATHOR, DEBUSTROL, MASTERS HAMMER …to víš jsem už starší kus! :)"
Na závěr jedna obligátní, ale přesto potřebná otázka. Co chystá PANDEMIE v nejbližších měsících? Máš nějaký vzkaz pro fanoušky, promotéry? Pokud ano, tak zde je prostor.
Právě jsme nazkoušeli nový koncertní program s novým bubeníkem Ondrou Die, velice slibná posila kapely, no a na podzim vyrážíme na Mighty Music Tour společně s dalšíma firemníma kapelama, tak určitě dorazte!"
Děkuji moc za rozhovor a přeji co nejvíc prodaných nosičů i oddaných fanoušků!
Díky, ať se daří!
logo

RECENZE/REVIEW - "At the Gates of Nihilism"

www.pandemia.cz
www.bandzone.cz/pandemia
http://www.facebook.com/pages/PANDEMIA-/333136402563
https://www.facebook.com/pages/Demonic-Concert-Production/445606332223776?ref=hl

pátek 29. května 2015

Recenze/review - DISSOLUTION – The Beginning (2015)‏


DISSOLUTION – The Beginning
CD 2015, Nice To Eat You Records/Amputated Vein Records

Masakr je termín sloužící většinou pro označení hromadného vyvražďování, ať už na lidech, či jiných živých organismech. V méně používané kombinaci značí situaci, která měla za následek velké ztráty na životech.“

Když si přečtete suchou definici slova masakr, mnohé z vás asi napadne, že by bylo dobré uvést nějaké příklady. Dobrá, tak tedy sem s nimi. Dle Wikipedie mohu zmínit kupříkladu Bartolomějskou noc, Beslanský, Katyňský, Malmédský masakr, případně Gnadenhuttenský. Jak vidno, jako lidstvo si s touhle morbidní myšlenkou pohráváme poměrně často. Letos pak můžeme s klidem zmínit nový masakr olomoucký, tentokrát zaplať Satan pouze hudební, brutálně death metalový. Stojí za ním řezníci DISSOLUTION, kteří nám přinášejí přes 34 minut zkázy, apokalyptických melodií, chorobného vokálu a smrtonosné nálady. Pánové nejsou žádná ořezávátka, někteří členové působili i ve slavných GODLESS TRUTH a tak si můžete být jisti, že nikdo nic při přípravě nepodcenil.

První, co vás přímo uhodí do obličeje, je „kozatá a krvavá paní na obalu“. Autorem je věhlasný Jaromír „Deather“ Bezruč a abych pravdu řekl, nemohl jsem se vynadívat. Doporučuji si někde na internetu opatřit obrázek ve velkém rozlišení, stojí to opravdu za to. Nahrávce by určitě slušel i vinylový formát. Po grafické stránce nebylo ošizeno vůbec nic. Nebývá to dnes zrovna zvykem a tak nezbývá než smeknout pomyslný klobouk i s mým skalpem. Další libůstkou pro všechny posluchače je zvuk. U brutálního death metalu dvojnásob důležitý. Nahrávalo se v GM studiu a pod engeneeringem je podepsaný Zdeněk „Čepa“ Čepička. Nemám žádných námitek. Všechno krásně odsýpá, songy postupně gradují, slyšet jsou všechny nástroje a konkrétně třeba kytary mají takový perfektně syrový nádech. Za mě velká spokojenost. Tady si dal někdo opravdu velkou práci a je cítit pečlivost a perfekcionismus.


DISSOLUTION hrají death metal v jeho brutální a klasičtější podobě. Nebudu záměrně jmenovat velká jména, kterým je jejich tvorba podobná (to si zajisté rádi dosadíte sami), ale hudebně bych zařadil kapelu někam do pozdějších devadesátých let. Morbidita se střídá s pomalejšími, „odpočinkovými“ pasážemi a nedochází tak k žádné nudě, případně hluchým místům. Deska má velký tlak, je pestrá, připomíná odjištěný granát. Občas mám sice lehký problém s ryčivými polohami vokálů, ale zase na druhou stranu, je to právě hlas, který je na albu velmi výrazný a ihned si ho všimnete. Na své prvotině se olomoučtí řezníci ukázali v pořádně krvavém světle. Líbí se mi, že si musím poslech zasloužit, postupně objevovat další a nové motivy, pomalu si dávat tenhle jed do žil. Rozhodně to není nahrávka na „první dobrou“. Na to je příliš propracovaná, v rámci stylu lehce „komplikovanější“.


U „The Beginning“ si přijdu, jako bych procházel krajinou, kde přede mnou řádil nějaký masový vrah. Nálada je napnutá k prasknutí, lekáte se každého sebemenšího zvuku. Všude se vznáší zvláštní, nasládlý pach zahnívajících mrtvol. Tady se (samozřejmě imaginárně) cítí DISSOLUTION nejlépe. Jestliže má být tohle první dlouhohrající album kapely (ještě mají na svém kontě čtyřskladbové demo „Fucking brutal world“ z roku 2006) , tak se už dopředu „bojím“ toho masakru, který nás čeká příště. Letos si totiž celou nahrávku užívám dosytnosti, jako nekonečnou hostinu poskládanou ze samého syrového masa. Jsem moc rád, že se Česká republika opět zapsala krvavým písmem do minimálně evropské knihy metalové krutosti. CD to bude mít v dnešní době nadprodukce a spousty podobných kapel velmi těžké, ale věřím tomu, že fanoušky zaujme a strhne na svoji stranu. Osobně mohu jen a jen doporučit. Pokud máte rádi klasický morbidní smrtící kov v jeho krystalické podobě, buďte vítáni. Brutal death metal zahraný srdcem!


Asphyx says:

DISSOLUTION play death metal in its brutal and more classical form. The Czech butchers showed the pretty bloody light on their debut.The album has a lot of pressure, it is varied, it reminds a grenade. I 'm glad that I must deserve the listening, discover next and new themes, give this poison slowly into my veins. This year I enjoy the record very much, like spread full of loads of raw meat. Personally, I can recommend only. If you like classic morbid death metal in its clear form, welcome. Brutal death metal played by heart!


Seznam skladeb:

Intro
Dissolution
Watching her burn
Autopsy of the Living
We are all doomed
Nothing but a memory
I am machine
Worst nightmare
Animosity
Outro


Čas: 34:14

Sestava/band:



Martin – quitar
Švany – quitar
Angelo – vocals
Jakub - bass
Kopec - drums

čtvrtek 28. května 2015

Minirecenze/minireview - NIGHTRAGE - The Puritan (2015)


NIGHTRAGE - The Puritan
CD 2015, Despotz Records


Asi jsem už starý, vypelichaný a časem budu patřit opravdu jen do starého metalového železa. Když si totiž přečtu některé recenze, říkám si, že mám asi něco s ušima. Vezměte si třeba takové NIGHTRAGE. Ti jsou často stavěny na piedestal současného melodického death metalu, jsou přirovnáváni k nejlepších albům stylu, jsou velebeni a zástupy fanoušků se rozrůstají geometrickou řadou. A já mám náhle dvě možnosti. Buď vám budu mazat med kolem úst, opíšu promo materiály a bude mi tleskáno. Jenže já takový nebudu. Vždyť ta deska je příšerná. Tisíckrát omleté postupy, pózy snad horší než v black metalu a k tomu rádoby "chorály, ze kterých půjdou děvčata do kolen". Jsem asi někde jinde, ale to si radši narvu do hlavy nějaký dobře udělaný, klidně patetický heavík, než tohle zlo. Klišé, žádná nálada, snaha o to se zalíbit davům. Takoví jsou NIGHTRAGE. Je mi smutno pokaždé, když se z mého milovaného metalu stane komerční pozlátko. Vždyť proti podobných deskám je kdejaká rockovější věc ze sedmdesátých let energií nabitý odjištěný vlak. Uštěkaný zpěvák sice působí, jakoby měl každou chvíli vypustit duši, jen neumí zpívat a já pořád očekávám, kdy už konečně půjde ta zácpa ven. Možná se ptáte, proč o letošním albu píšu takové kritické věty a proč se raději nedržím svého undergroundu, ale mě to zkrátka nedalo. Jednou za čas mívám chuť i na něco "komerčnějšho". A zase jsem udělal chybu. Dobrá, raději zase zalezu do ulity. Tohle se totiž nedá skoro poslouchat. Mám u přehrávače pocity trapnosti, stydím se, že si desku vůbec pouštím. A to je špatně. Nevýrazná, ničím zajímavá, tuctová deska bez jakékoliv energie. Uff.


Asphyx says:

Clichés, no mood, effort to take a fancy to the crowds. This is Nightrage. It makes me sad every time, when somebody is making a commercial gloss from my loved metal.  repeated procedures for thousand times, poses perhaps worse than in black metal, and the girls "will be blown away" by the chants ." I feel embarrassing, I'm shy when I'm listening this CD. And that's wrongBland,  uninteresting dozen album without  energy. Uff.

středa 27. května 2015

Recenze/review - INCINERATE – Eradicating Terrestrial Species (2015)


INCINERATE – Eradicating Terrestrial Species
CD 2015, Comatose Music

Jedním ze středověkých způsobů mučení bylo trhání masa z těla kleštěmi. Tato metoda se používala za účasti veřejnosti a většinou se jednalo o obviněné, kteří spáchali vraždu velmi krutým a nechutným způsobem. Odborníci hovoří o tom, že nešlo o trhání masa jako takové, ale spíše o postupné odřezávání, kupříkladu kůže na zádech, která se nařízla tak, že šla uchopit kleštěmi a pak se buď odtrhla a nebo pomalu odřezávala.“

Zdá se vám to kruté a ošklivé? Ale kdeže! Pokud si představíte nechutnou myšlenku, že by se jednalo o nějakého šíleného vraha, nezdá se být podobný způsob odplaty zase tolik špatný. Když jsem vložil do přehrávače třetí dlouhohrající desku mezinárodního technicko - brutálního uskupení INCINERATE, vytanul mi tento středověký způsob mučení na mysli. Pánové se také snaží rozmačkat naše mozkové závity úplně na padrť, odejmout nám zbytečné kusy masa z těla a zbytek pak vylouhovat v té nejjemnější kyselině. Jedná se přesně o ten druh alba, které vás buď pověsí na háky a způsobí vám jen ty nejlibější pocity a nebo ho po několika skladbách odložíte s tím, že tohle nemáte zapotřebí. Ano, je to extrém, mnohdy hodně monotónní, ale uvědomme si, že mučení extrémním death metalem tady není od toho, abyste si připadali jako na setkání s filharmonií.

U „Eradicating Terrestrial Species“ si užívám jak kdy a jak kde. Takhle venku, v pátek, kdy je můj mozek naladěn tak maximálně na odpočinek a pivo, jsem spokojen. Pokud bych si ale dal tuhle desku do hlavy řekněme v neděli odpoledne, po dobrém obědě, tak bych hovořil o stereotypním mlácení prázdné slámy. Trošku prapodivný mi přijde zvuk, mnohdy nevýrazný. Také vokál není z nejsilnějších a kytaristé sice dovedou předvést krkolomné riffy, jen si je příliš nepamatuji. Je to škoda, protože jakýsi potenciál, sílu, tady cítím. Akorát mě to nebolí, nedrásá. Celá deska jakoby vždy jen proběhla kolem mě, sem tam mi zkřivila vlas na hlavě, ale jinak se vůbec nebojím. Žádné maso mi nikdo netrhá. A to je u brutal death metalu poměrně škoda.


INCINERATE se bezesporu shlédli v tvorbě CRYPTOPSY, MALIGNANCY, WORMED. To by zase tolik nevadilo, ale chybí mi tlak, síla, energie. Muzikanti jsou to samozřejmě výborní, nápady slušné, jen mi chybí chemie, přitažlivost, která dělá z dobrých desek ty vynikající. Kouzlo masakru se nějak s větším počtem poslechů vytrácí a z desky se stávají poměrně tupá jatka. Neřeknu, kdyby se psal rok řekněme 2005 a INCINERATE by svoji desku vyvrhli na světlo Satanovo. To bychom si asi rochnili blahem a diskutovali o ní po hospodách dlouho do noci. Dneska, kdy podobně hrají v každé druhé vesnici (v Americe), už album příliš emocí nebudí. Spíš bych si dovolil tvrdit něco o dobře odvedené práci, klasice, která ale postrádá určitý náboj, punc zajímavosti.


Vážení a milí čtenáři, tentokrát nemohu přílišným nadšením sloužit. Do desky jsem se snažil proniknout horem dolem, rval si ji do uší ze všech stran, ale vzájemné sympatie bohužel nenastaly. Na mě jsou INCINERATE až příliš tradiční, obyčejní a ničím zajímaví. Možná budu tentokrát trošku víc krutý v hodnocení, ale nějak nechápu smysl podobných alb. Vždyť i příznivci brutálních melodií podle mě chtějí pestrost, temnotu a ne jen opakování motivů. Nechci nijak tuhle smečku shazovat, ale podle mého skromného úsudku se jedná o klasický produkt naší doby s divným zvukem. Ukazuje se, že i velmi dobrá zručnost muzikantů není zárukou toho, aby vzniklo zajímavé dílo. Desku bych tak doporučil těm, kterým nevadí stereotypní memorování stále stejných melodií, nevýrazný hlas a suché deklamování textu. Víc jsem zde bohužel nenašel.


Asphyx says:

INCINERATE were inspired by the creation of CRYPTOPSY, MALIGNANCY, WORMED. It doesn't matter so much, but I miss the pressure, force, energy. Musicians are excellent, of course, there are good ideas, but I miss the chemistry, the attraction that makes from a good ones an excellent album. For me are INCINERATE too traditional, ordinary and no interesting. The CD I would like to recommend to those who likes monotonous repetition of motifs, a dull voice and dry declaiming of lyrics. I didn´t find here more.


Seznam skladeb:

01. The Prophecy
02. Inhuman Inoculation
03. The Arrival
04. From Distant Worlds
05. Eliminating The Indigenous (Travelers Of Space)
06. Unable To Ascend (Loss Of Faith)
07. Cultivation Of Human Offspring (Infinite Power)
08. The Berserker (Rise Of The Humans)
09. Fucking The Rotting Nun
10. Untitled (Bonus Track)


Čas: 34:19

Sestava/band:



Jesse Watson – zpěv
Sash Wilczynski – basa
Ted Isac – kytara
Darren Cesca - bicí

úterý 26. května 2015

Recenze/review - GEORGE KOLLIAS – Invictus (2015)


GEORGE KOLLIAS – Invictus
CD 2015, Season Of Mist

Udušení (též zadušení, odb. suffocatio) je nepřirozená smrt, jejíž příčinou je zabránění přístupu vzduchu resp. kyslíku do plic neboli dušení. To nastává zejména při utopení, uškrcení, vniknutí cizího tělesa do dýchacích cest či otravou. Samotný proces dušení spouští u normálních jedinců panický strach, který je spouštěn chemickou reakcí při zvýšení koncentrace oxidu uhličitého v krvi.“ Takto hovoří o udušení Wikipedie.

Pro mě osobně se jedná asi o nejhorší způsob odchodu z tohoto světa. Stačilo mi, když jsem se párkrát jako malý topil. Ta panika, změť neskutečně nepříjemných pocitů a obrovský strach si budu pamatovat celý život. Hodně podobné je to s novou deskou jednoho z nejlepších extrémních bubeníků (dle mě) GEORGE KOLLIASE. Ten se rozhodl, že se oprostí od svých domovských NILE a postará se o všechno sám. Je o něm známo, že mimo bicích vládne i slušně kytarou, tudíž i basou a hlas má prý také obstojný. Byl jsem tedy hodně zvědavý, jak se tenhle šílenec popral s takto velkým soustem. A popral se s velkou ctí. Od začátku do konce je jasně patrné, že tady se setkáváme s mistrem ve svém oboru. Hudba lehce evokuje nejlepší díla BEHEMOTH, KATAKLYSM, v sólech a vyhrávkách pak ROTTING CHRIST a samozřejmě i jeho domovské NILE. Není to ale rozhodující, ani nijak omezující. GEORGE dokázal, že zkrátka a jednoduše umí. Není zase tolik časté, aby muzikant, který se chopí všech nástrojů a je zároveň i velmi dobrý instrumentalista, dokázal složit dobrou skladbu. Mr. KOLLIAS to zvládl. Bez debat.

Celá deska působí hodně naléhavým dojmem. Nalezneme zde kanonády z bicích, pomalu se zarývající riffy kytar i pro mě zajímavě zabarvený vokál. K tomu si připočtěte perfektně ošetřený zvuk a hlavně tucet nápadů v jedné skladbě. Výsledný dojem pak opravdu připomíná těch několik sekund předtím, než vás někdo udusí. Cítím se jakoby povznesený, sedím na malém oblaku (jako to v dětství dělávali andělé), jen s tím rozdílem, že mé ruce jsou od krve a perutě křídel mi hoří černým plamenem. Na „Invictus“ opravdu plápolají meče spravedlivým hněvem, dává se jednoznačné rozhřešení všem padlým kněžím a ještě si užijete krásně propracovanou nástrojovou ekvilibristiku. Nejsilnější je pak GEORGE v nástupech, které jsou monstrózní, šílené a mocné jako rozpálené dělostřelectvo. Líbí se mi i různé mezihry, doplňky, které umně dotvářejí celkovou atmosféru zmaru. Sem tam zavzpomínáme i na poslední desky polských učňů HATE. Občas sice chybí trošku té síry, peklo se mírně vzdaluje, ale to může taky být můj zmlsaný dojem.


Přijdu si jako na nějakém obřadu, kde se sešli mistři blackových chorálů a death metalové zemitosti. Chvílemi sice ztrácejí dech, ale celkově řežou jako břitva právě přinesená z nožířství. Hodina a patnáct minut smrti (s bonusy) je někdy až moc rozvláčných, možná pro někoho dlouhých, ale nemůžu sloužit kritickým povzdechnutí o nudě. Já si užívám, plně a do sytosti. Přijdu si jako na nějaké obskurní hostině, kde je podáváno jen samé krvavé maso. Kolem stojí ženy v dlouhých kápích. GEORGE složil a nahrál pravé řecké morbidní bakchanálie. Tady se opravdu odehrávají nekonečné smrtící orgie, kde místo vína teče proudem životodárná tekutina kolující nám jinak v žilách. Obřad postupně začíná u prvního songu, pak se rozjíždí, kolem šumí hovor přísedících a pitka vrcholí někde tak kolem poloviny alba. Pak se jen rozvalujeme kolem s plnými břichy a užíváme si bonusové songy. Občas někdo nestrávil růžově zabarvené chuchvalce polosyrových kousků flákoty, ale to jsou jen slabí jedinci. Ti už stejně příště nepřijdou. Pro ně je tohle album příliš dlouhé a monotónní.


Deska vychází v několika formátech (CD, vinyl, digital, 12“vinyl) a tak by měli být spokojeni úplně všichni sběratelé a fanoušci. Album krásně doplňuje a vystihuje i obal (Manster Design), i booklet (Thomas Franke, Seth Siro Anton – každý různá verze nosiče). O perfektním zvuku jsme už hovořili (každý nástroj mixoval někdo jiný) a tak před sebou máme takový přírodní úkaz. Bývám k podobným projektům většinou skeptický, ale tentokrát mezi mnou a nahrávkou zafungovala chemie hned od počátku. Poslech si vyloženě užívám, postupně ho vstřebávám a některé motivy si dokonce neustále omílám dokola v hlavě. Mocná, neklidná deska s puncem smrti! Velmi dobře!


Asphyx says:

The whole album gives a very urgent impression. We find here a cannonade of drums, slow cutting guitar riffs and for me interestingly timbre vocals. Add a perfect sound and mainly dozen ideas in each song. From the beginning to the end it is clear that we've met a master in his field. Music evokes the best of BEHEMOTH, KATAKLYSM easily, in solos and melodies ROTTING CHRIST and of course slightly home NILE. I enjoy the listening, I absorb it by small degrees and some motives I play over and over in my head. Powerful, restless album stamped with death! Very well!


Seznam skladeb:

01. Echoes Of Divinity
02. Invictus
03. The Passage
04. Aeons Of Burning Galaxies
05. Shall Rise/Shall Be Dead
06. Voices
07. Treasures Of Nemesis
08. Apocalypse
09. Epitaph
10. Through Empty Eyes Of Light
11. Buried Under The Flames
12. Aeons Of Burning Galaxies (Bonus Track)
13. Voices (Bonus Track)
14. Epitaph (Bonus Track)
15. Apocalypse (Bonus Track)



Čas: 01:14:43


Sestava/band:


George Kollias – all instruments

pondělí 25. května 2015

Minirecenze/minireview - FORGOTTEN TOMB - Hurt Yourself and the Ones You Love (2015)


FORGOTTEN TOMB - Hurt Yourself and the Ones You Love
CD 2015, Agonia Records

Italští FORGOTTEN TOMB kdysi hrávali klasický black metal. Jak šel čas, tak postupně zvolňovali a do jejich tvorby se postupně začínala vtírat gotika. Nemám proti tomu žádných námitek, každý ať si hraje co chce, ale přijde mi, že na posledních deskách ztrácí tihle nihilisté lehce sílu. Přes padesát minut sebevražedných tendencí zvládne málokdo a abych pravdu řekl, tak mi trošku vadí to "pozlátko", které kolem sebe kapela má. Nechápu tyhle malůvky na obličeji, jakoby strašidelné pózy. Hlava mi to nepobírá dvojnásob, protože zrovna tahle smečka má podle mě na to, aby se vybodla na image a přesvědčila mě jen svojí tvorbou. Jen by to chtělo z toho všeho balastu vylouhovat ty dobré a skvělé nápady. Přijde mi, jako by byli pánové placení od kusu a ne od kvality. Kde je síla? Kde je peklo? Neslyším ho! Jsem tentokrát lehce shovívavější, protože určitou energii a chlad zde pořád ještě cítím, ale jako celek mi přijde letošní album hodně nevýrazné, jakoby nahrané z povinnosti. Klipy jsou tady opravdu lepší než to, co kapela předvádí. 

Nějak moc nevím, pro koho jsou podobná alba určena. Pro pravověrné blackery to bude jen zbytečná "komerce", pro undergroundové šílence úsměvná taškařice a tak zbývají snad už jen roztoužená děvčata, případně rádoby "tvrďáci", kteří ustrnuli někde v goticko-černém pravěku. Jediné, co se mi na tomhle stylu vždycky líbilo, tak byly asi opravdu jen ty holky s podmalovanýma očima v korzetech. A to je žalostně málo. Pár dobrých melodií, jinak nic. Jen bída s nouzí. Já jim to zlo zkrátka nevěřím. Škoda, snad příště, pokud tedy budu mít ještě chuť.



Asphyx says:

Where is the power? Where is the hell? I can't hear it! I don't know, who are similar albums forFor orthodox blackers it will  be useless gloss only, for underground freaks funny joke, so there are remaining lovesick girls or maybe "tough guys" who stagnated somewhere in the goth-black prehistoryA few good tunes, nothing else. Poverty. I don't believe them that evil. Sorry, maybe next time, if I'll fancy.

neděle 24. května 2015

Fotogallery - PURGATORY, INFER, DYSANGELIUM, FATALITY, F.A.M. – club Modrá Vopice – Prague – 22.5.2015




author of photos – Michal Radoš
for original size click on photos
pro zvětšení klikněte na fotky



DYSANGELIUM

















FATALITY








PURGATORY










F.A.M.








INFER













FANS AND OTHERS







TWITTER