DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 26. září 2015

Minirecenze/minireview - STRATOVARIUS - Eternal (2015)


STRATOVARIUS - Eternal
CD 2015, earMUSIC

Recenzovat na převážně death metalovém webu power metalovou kapelu se možná bude zdát spoustě z vás troufalé, ale nutno si uvědomit, že já jsem stará páka, která se snad se všemi známějšími smečkami někdy setkala. Nejsem z těch, kdo by se uzavíral jen do jedné škatulky a hudbu si láduji do hlavy dle své chuti a nálady. Hrát heavy metal a power metal tak, aby to nebylo trapně klišovité, je hodně těžká disciplína. Oba styly jsou ve své podstatě hodně o různých vyhrávkách, hraných pózách a určité bombastičnosti, na kterou bývám většinou hodně alergický. STRATOVARIUS se kupodivu povedlo letos nahrát desku, která oslovila dokonce i mě, řádného člena podsvětí. Na albu jsou perfektně zpracované vokály a některé kytarové melodie zaslouží také velkou pochvalu. Pánové balancují na hraně mezi úžasností a „trapností“ tak umně, že jsem napnutý vlastně po celou dobu poslechu. Nakonec se jazýček vah přesunul mezi pozitivní reakce. Jsem tomu rád a sám ze sebe překvapený, protože tohle jsem opravdu nečekal. Přesný rozbor jednotlivých písní a klasickou kritiku si určitě přečtete na každém druhém webu, ale já vnímám novinku STRATOVARIUS jako velmi příjemnou „odpočinkovou“ nahrávku.

Kapela se sice nevyhýbá klasickým ohraným postupům (kdo ne?), některé klávesové party jsou už na hraně toho, co jsem schopen unést, ale nakonec vše vyvažuje určité a tolik důležité jiskření. Songy mají v sobě samozřejmě i „skandovací“, stadiónový efekt i různé kytarové exhibice v sólech. Zkrátka a jednoduše, nic nového pod sluncem. Tak by vlastně mohla i má minirecenze končit. Nebude. Já jsem si v tomhle pro mě absolutně jinak nezáživném stylu našel zase jednou kousek hudby, který mě zaujal. Pro někoho možná málo, pro jiné dokonce důvod hodit na mě kus špinavého hadru, ale věřte tomu, že STRATOVARIUS jsou v některých momentech o hodně víc „heavy“ než spousta rádoby tvrdších kapel. Jasně, je to klišovité, vhodné pro poslechy v elastických kalhotách a nepostrádá to takový ten efekt metalové zábavy, ale já si jednoduše nemohu pomoct. A vlastně ani nechci. Neobhajuji se, jen vysvětluji své pocity. Celé to vlastně vzniklo tak, že jsem potkal jednoho kamaráda, který má podobné záležitosti rád. Slovo dalo slovo a já se neochotně, ale přece, nakonec k albu dostal. Ještě že jsem tak učinil. Jinak bych byl ochuzen o jeden příjemný a pohodový zážitek. Perfektní je, že nikde nikdo „neječí“ a je kladen důraz na skladbu jako takovou. Budiž nám všem přáno. Je rozhodně co.


STRATOVARIUS letos nahráli velmi vznešenou desku. Obsahuje jak studené, epické pasáže, tak rychlé kousky. Jsem spokojen a poslech si vyloženě užívám. Přitom podobnou hudbu vlastně skoro neposlouchám. Přesvědčila mě energie a určitý náboj, který je obsažený v každé skladbě. Pevně věřím tomu, že album musí být pro fanoušky něco jako zjevení. Pánové se vyhnuli hluchým místům a nahrávka řeže jako kousky ledu. Epická, příjemná a zároveň ostrá, taková je novinka STRATOVARIUS. Velmi dobře!



Asphyx says:

STRATOVARIUS recorded a very noble album this year. It contains both, cold and epic passages and fast pieces too. I am satisfied and I enjoy listening very much. But in fact I don't listen this kind of music. The energy and drive in every song conveced me. I  believe that this album must be like apparition for fans. Gentlemen avoided weak points and the recording cuts like pieces of ice. Epic, nice and sharp at the same time, this is the news  of STRATOVARIUS. Very well!

pátek 25. září 2015

Report, foto, video – AVULSED, NATRON, PRION, LA SANGRE – club Modrá Vopice – Prague – 24.9.2015


Pitevní zpráva ze dne 24.9.2015

Účastníci: Jakub zvaný Asphyx, Michal řečený Ignor
Účel pitvy: death metal
Místo: Modrá Vopice, Praha

Na tuhle pitvu jsme byli vysláni z Plzeňské death metalové sekce. Jsme sehraní, jezdíme a pitváme death metal již nějakou dobu a tak je přesun z města piva do hlavní metropole vlastně stále stejný. Vybaveni fotoaparáty, Michal navíc sadou různých objektivů a hejblátek, zahajujeme cestu klasicky u kostela na Lochotíně. Pitva může začít. Nebo jinak, nejdřív se musíme nějak dopravit na místo určení.

Cestou probíráme ozvěny z práce, divíme se tomu, jak se svět mění a nakonec to nejdůležitější, kecáme o muzice. Jsme jako malé děti, zaujaté, nadšené. Naplňuje nás to, smějeme se a svým způsobem obrovsky relaxujeme. Je to paráda, vypadnout ze stereotypu, udělat si radost a zase si jednou trošku „zapitvat“. Najednou jsme v Modré Vopici, přesun utekl jako krev v odtokovém kanálku na operačním stole.

Prion
Nějaká hodně pěkná paní pronesla: „Áááá, jsou tady kluci z Plzně, můžeme začít!“. Je to velmi příjemné se mít kam vracet. Do Vopice jezdí snad všichni pravověrní amatérští patologové a je nám zde všem dobře. Je to jiný svět. Ostřejší a svým způsobem o hodně čistší. Chodí sem totiž jen lidi, které spojuje jediné. Muzika. A pak možná ještě nadšení pro lékařské knihy, pitevní zprávy a horory. Jsme tu dobře. Zdravíme se, já si dávám nějaké to pivo, ale opatrně, protože druhý den budu muset od rána fungovat na poradě v práci. Kecáme, diskutujeme, smějeme se (my se vlastně pořád smějeme, jsme taková veselá death metalová dvojice nadšenců) a čekáme na první kapelu. Nálada výborná, starosti hozené někam za hlavu a očekávání velká. Pitva může začít.

Jako první se chopila svých nástrojů mezinárodní skupina LA SANGRE. Měl jsem tu čest poprvé a abych pravdu řekl, byl jsem docela zklamán. Nevadí mi, že to nebylo nic nového pod sluncem, ale alespoň nějaké nápady bych očekával. Tohle byl jen takový obyčejný thrash, ne moc originální, s příliš nesrovnalostmi, které byly jen občas dohnány nadšením a energií. Jako předskokani ale byli LA SANGRE vcelku dobří. CD bych si asi nekoupil, ale naživo podpořím vždy rád. Docela jsem se chvílemi nudil, ale nebyl jsem vyloženě otráven. Takový průměr, dalo by se říct, ale zahraný špinavě a docela ostře. Pěkné to moc nebylo, občas to docela i bolelo a zpočátku to bylo dokonce příšerné.


La Sangre
PRION mám rád a znám jejich hudbu už pěkně dlouho. Neviděl jsem je ale nikdy naživo. A tak se mi na čtvrteční veřejné pitvě vlastně splnil takový malý soukromý sen. Kombinace MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, IMMOLATION a snad i SUFFOCATION mi dělá vždycky dobře. A tady ji zahrála argentinská kapela s velkým přehledem. Vystoupení bylo doplněno o tradiční jihoamerický temperament a já chvílemi stál s pusou dokořán. Střeva byla vytrhána, mozek trepanován, páteř ohlodána. Pro mě osobně velmi skvělý výkon. Na smečku, která datuje svůj vznik až do roku 1994, parádní řeznická práce. Stál jsem tam pod pódiem, rozsekaný, umlácený, ale přesto silný jako býk. Mně podobná hudba dodává neskutečnou energii. Bylo to hodně syrové, tradiční a ostré. Death metalová klasika, která mě přišpendlila na zeď. Přišel jsem si, jako by mi někdo vyrval srdce i s tepnami a hodil ho někam do kouta. Nebudu to dál zdržovat. Užil jsem si náramně. Parádní set!


Ihned kupuji CD a kolega Michal pořizuje pár fotek se mnou a kapelou. Jsou to dle pár vět obrovští nadšenci a maniaci. Stejně jako já s Michalem. Jen s tím rozdílem, že oni umí hrát a my ne.


NATRON, kteří vystoupili jako druzí, mám trošku problém.  Italové sice čerpají inspiraci pro svoji tvorbu také v oblastech, které mám rád (SINISTER, SUFFOCATION, CRYPTOPSY), ale ne vše mi od nich sedí. Někdy jsou na mě až moc techničtí a nedokážu jejich tvorbu narvat úplně do hlavy. Naživo to sice bylo o něco málo lepší, ale k takovému tomu absolutnímu přenosu mezi mnou a kapelou nedošlo. NATRON jsou sice dobří muzikanti, ale není to vyloženě moje krevní skupina. Ve Vopici jsem tak spíše přihlížel, vnímal, ale občas jsem myslel i na jiné věci. Zkrátka a jednoduše. Takhle u nás v Plzni pitvají ve fakultní nemocnici spíše začínající studenti. Je to s podivem, protože NATRON do toho mlátí už od roku 1993. Zvláštní, ale vlastně pochopitelné. Není na světě kapela, která by se dokázala zavděčit všem. Napíšu to tedy tentokrát diplomaticky. Velmi dobré vystoupení, které mě ale příliš neoslovilo. Šalamounsky řečeno, co říkáte? Každopádně, fanoušci kapely museli být určitě spokojeni. Já vlastně také, ale tentokrát s výhradami.

Fotím se s mistrem Davem Rottenem, prohodíme pár slov o jeho labelu Xtreem Music, který mi dodává pro recenze jedny z nejlepších undergroundových kapel současnosti a kupuji další CD. Když se tak dívám po distru, utratil bych půlku výplaty.



AVULSED byli vrcholem večera. Death metalová legenda. Mistři pitevních sálů. Nadšenci, srdcaři. Patologové, které už snad nelze ani považovat za „amatéry“. Kult. Pánové v čele s vynikajícím Dave Rottenem dostáli své pověsti. Přijel jsem hlavně na ně a vlastně od začátku až do konce jejich setu jsem byl zcela mimo realitu. Přede mnou pitvali jedni z nejpovolanějších. Všechno bylo kruté, přesto studeně tlačící. Španělé umí navodit přesně tu atmosféru, kdy jsem jim zobal z ruky všechny zbytky, co mi po operacích odhodili. Riffy ostré jako skalpel. Neskutečná energie spolu se zkušenostmi dělali z téhle party řezníků pořádně nabroušenou smečku. Po zdech tekla krev, po zemi se válely chuchvalce střev. Přenesl jsem se náhle v čase do dob své civilní služby, kdy jsem vozil zraněné lidi od bouraček rovnou na operační sál. Zase jsem měl ruce červené od životodárné tekutiny, zase jsem si od úst utíral odstříknutý mozek. Tentokrát to mělo tu výhodu, že vše bylo imaginární, i když hodně přesvědčivé. Syrové vystoupení, našlapané, jako lebka plná hnisu. Stal jsem se spolu s kapelou morbidním básníkem, užíval si a doslova se rochnil v té změti hudebního násilí. Kapela je několikrát volána zpět na pódium a přidává několik songů. Skvělé to bylo a já odcházel rozsekaný na masokostní moučku! Masakr!




Návštěvnost čítala ten večer přes sto ploužících se zombie. Zvuk byl až na první LA SANGRE velmi dobrý a kupříkladu na perfektně „nazvučenou“ basu u PRION budeme ještě dlouho vzpomínat.

Pitevní zprávu by zde bylo možné uzavřít. Pitvaná těla v podobě fanoušků death metalu se pomalu začala rozcházet a i my jsme museli vyrazit k domovu. Chvíli jsem stál jako opařený, ale spokojený a nadšený. Všechna taková ta únava všedních dní opadla a já bych pařil snad do rána. Bohužel to nešlo. Chuť by byla, ale už jsme holt starý páky a musíme druhý den makat. A tak se loučíme s přísedícími, se známými i neznámými tvářemi a míříme k domovu. Pod koly sviští dálnice na Plzeň a my hodnotíme celou akci jako vynikající.

ready for autopsy 
Říkám a píšu to všude, ale na Modré Vopici a Neonarcisovi velmi oceňujeme dodržování hracích časů (pro nás je každá půlhodinka opravdu důležitá i tak jsem spal 2,5 hodiny), dobré pivko, pohodovou atmosféru a slušné fanoušky (žádné neomalené tupé řepy známé z mnohých větších akcí). To je pak člověk spokojený jako po dobré zabijačce. Uháníme k domovu očištění a plni nových nejen hudebních vjemů. Máme hlavy narvané death metalem a jsme nadšení. Brutálně smrtící večírek se velmi povedl. Děkujeme a budeme se těšit příště. Máme totiž nové zážitky a ty nám nikdo nevezme. Konec pitevní zprávy.


PHOTOGALLERY
author of photos – Asphyx
-       for original size click on photos
-       pro zvětšení klikněte na fotky


LA SANGRE










PRION


















NATRON









AVULSED






























FANS



ready for autopsy
new CD in my collection - I recommend
plakát

TWITTER