DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 23. října 2015

Report, photogallery, video – OCTOBER TIDE, OFFICIUM TRISTE, ABATON, FREITOD – Warm Up Party – Phantoms of Pilsen - Parlament Club – Pilsen – 22. 10. 2015

October Tide

Možná vás  jako první napadne, co jsem já, který se povětšinou zaobírá i ultrarychlým a megabrutálním death metalem, dělal na doom depresivní seanci v plzeňském Parlamentu? Jsem toho názoru, že všechno by mělo být v rovnováze. Princip jing a jang funguje podle mě i v reálném životě. Zažívám (bohudík!) teď velmi hezké období, kdy se daří jak mě (klepu pověrčivě na dřevo!), tak mé rodině a hodně času trávím věcmi, které mě opravdu baví. Proč tedy doom metal? Myslím si, že nejvíc lákavé je pro mě určité „spočinutí“, zklidnění, relaxace. Tento styl je hrán pomalu, krásně se hodí k nastávajícímu podzimu a osobně při něm rád plně podléhám studeným melodiím. Vždyť hudba je úžasná právě v tom, jak je pestrá, jak na nás působí a co s námi dokáže všechno dělat.


Officium Triste
Nutno dodat, že jsem byl ve čtvrtek utahaný jako kůň. Už cestou domů jsem v tramvaji několikrát usnul. Se spánkem jsem měl pak problém vlastně celý večer. Jakoby mi sám Hypnos dával najevo, že už jedu notně přes čáru.

Odložil jsem doma ve čtvrtek batoh s prací a starostmi, chvilku se prohrabával neskutečnou řadou žádostí o recenze a rozhovory a pak vše zaklapl s tím, že dnes ne, dnes si už nechci zanášet hlavu přemírou informací. Dostal jsem obrovskou chuť na to, jen si tak stoupnout a snít. Nejvíc jsem se těšil samozřejmě na OCTOBER TIDE, které si rád poměrně často vychutnávám u další mé oblíbené činnosti a tou je čtení knih. Jako správný knihomol trávím každou volnou chvilku ve svém křesle, pod kuželem světla z lampičky. Užívám si příběhy svých hrdinů a k tomu mi do nitra často pronikají právě doomové nahrávky. Mají tu obrovskou výhodu, že mě nevytrhují od řádků, neruší, spíš navozují a doplňují atmosféru. Knihu jsem si sice ve čtvrtek na koncert nevzal, ale náladu jsem měl hodně podobnou.


October Tide
Změněno bylo místo konání a původně avízovaná Papírna byla nahrazena clubem Parlament. Přiznám se, že jsem se toho docela bál, ale nakonec si myslím, že to nebylo špatné rozhodnutí. Celá akce byla tím pádem více komornější a osobnější.

Do Parlamentu jsem dorazil chvíli před šestou hodinou. Zaplatil jsem vstupenku a chvilku se rozhlížel. To složení okolo stojících bylo přeci jen trošku jiné, než jsem zvyklý. Nikdo se moc nesmál, všichni byli vážní a odtažití. Splňovali mé klišovité představy o tom, kdo převážně poslouchá doom metal. Stoupl jsem si stranou, dal pivo a čekal na první vystupující. Těšil jsem se na temnotu a smutnění.
October Tide
Prvními „navozovači“ smutku byli němečtí FREITOD. Ti na nás ihned vybalili směs depresivního black metalu. Zvláštní muzika. Při studování na internetu mě zase tolik neoslovila, ale takhle naživo to přeci jen znělo trošku lépe. Kapela má na svém kontě dvě alba a jestli jsem to dobře pochopil, tak hrála hlavně z poslední desky. Copak o to, to by bylo všechno v pořádku. Jenže mě jednak vadila němčina a potom čisté vokály. Ono je to se mnou těžké, občas mi totiž přišlo, že to všechno do sebe zase tolik nesedí a dokonce jsme se dočkali i chvilkové falše. Možná je to ale jen můj pocit. Muzika asi vhodnější někam domů, do klidu. Takhle na živo za mě nic zase tolik zajímavého. Nebylo to vyloženě špatné, ale také ne hudba a provedení, které bych si někdy rád s chutí v budoucnu vychutnal znovu.


Freitod
ABATON z Itálie mi byli přeci jen bližší. Pokud se podíváte na tvorbu téhle smečky podrobněji, najdete v ní prvky jak doomu, tak blacku, ale třeba i sludge a hard core. Kapela se mezi ostatní podle mě zase tolik nehodila, ale mně se líbila. Na něco podobného jsem měl ve čtvrtek náladu (také mě pánové alespoň trošku probudili) a dostal jsem přesně svoji dávku očekávané špíny. ABATON byli pro mě hodně přesvědčiví, svým způsobem živelní a syroví jako opuštěná hrobka. Nejlepší byly takové ty volné chvilky, kdy klubem zněla jen kytara. To mělo asi největší sílu. Ano, tohle já mohu, to mi dělalo dobře a to jsem si užil vrchovatě. Budu se muset téhle smečce podívat přeci jen trošku víc na jejich zkažený zub. Takhle nějak by to podle mě mělo vypadat. Velmi příjemná, studená a nihilistická seance!


Abaton
Páni pořadatelé nám připravili menší překvapení a přehodili nám v harmonogramu dvě poslední kapely.

OCTOBER TIDE slibovali na Warm Up Party set složený z období svých prvních alb. Byl jsem opravdu hodně zvědavý. Ročníky 1997 a 1999 byly u téhle kapely obzvlášť silné. Zamíchejte si to nejlepší z doom metalu, přidejte švédský led, vichr z nekonečných lesů a atmosféru absolutního zmaru. Od prvního tónu, od počátečního zadunění bicích jsem se ocitl přesně tam, kde jsem si ten večer přál být. Vnímám muziku hodně emotivně, cítím ji jak ušima, tak celým tělem, prostupuje mnou. Tohle pro mě nebyl ani tak koncert, jako spíš obřad. Pohřbili jsme spolu s OCTOBER TIDE veškeré vzpomínky, pomohli podzimu přivolat zimu a pomodlili jsme se za všechny pozůstalé. Miluji u těchto Švédů momenty, kdy se z pomalého preludování přejde gradací až do vypjatých poloh. A pak takové to pobublávání v „mezihrách“. Vložil jsem ruce do kapes, otřásl se mnohokrát zimou a pak se ocitl někde mezi bděním a sny. Přesně jsem zažíval takový ten stav, o kterém odborníci hovoří, jako o hypnagogium. Výkon nehodlám hodnotit, vystoupení pro mě bylo příliš osobní a soustředil jsem se jen a jen na muziku. Krásný pohřeb. Odpočívejte v pokoji, přátelé!

Chodím klubem a snažím se být vtipný. Několika lidem říkám, že se hrozně těším, až zahrají OCTOBER TIDE. Myslím si že je jakože nachytám, jenže nikdo se nenechá a jedna slečna odněkud z Německa s tričkem KAMPFAR mi dokonce říká, že jsem fucking stupid man. Jsem už tedy raději zticha a očekávám poslední kapelu.


October Tide
Holandská akvizice OFFICIUM TRISTE a jejich death doomové smutnění mi dělalo velmi dobře. Co na tom, že kapelu lze odsoudit jako takový hodně povedený klon MY DYING BRIDE. Nijak mi to nevadilo a i když některé pasáže byly opravdu dost podobné, pro navození té správné podzimní nálady udělali Nizozemci vše potřebné. Dlouhé, táhlé melodie, různé zpomalovací chvilky, chorobný chropot, ostřeji kořeněné, až někam k death metalu položené pasáže. To vše lahodilo mému uchu. Škoda jen, že se tahle akce neodehrávala v nějakém větším, studenějším prostoru. Klidně bych všechno přesunul na náměstí do kostela nebo mezi náhrobky na hlavní hřbitov. OFFICIUM TRISTE by tam pasovali, jako nakloněný kříž nad hrob. Připadal jsem si jak na návštěvě v mauzoleu. Smrt byla opravdu blízko! Moc hezký a smutný koncert!

October Tide
Opravdu pochválit musím zvuk. Všechno znělo jako v nějaké doomové kobce. A hlavně, nic nebylo přeřvané. Přesně podle mých představ. Po organizační stránce nemám také žádných námitek, ale to už je tak nějak u kluků, co pořádají Phantoms of Pilsen samozřejmostí. Klobouk dolů pánové! Návštěvnost tak akorát. Bylo plno, ale pořád se ještě dalo chodit davem. Pěkné bylo, že v klubu bylo snad víc cizinců, než domácích. Akce (Phantoms of Pilsen) je dnes již nedílnou součástí, nebál bych se říct, evropského undergroundu. O tom není pochyb. 

Nemohl jsem spát. Zdály se mi divné sny. Potkával jsem v nich dávno pohřbené kamarády. Zvláštní, jak může jeden doomový večer rozvířit smysly. Teď je půl páté ráno a já píšu pár svých postřehů. Dneska bude dlouhý den. Nevadí mi to, včera to stálo za to. Dobře, smutně bylo.

Tvořím tyhle řádky a nejednou se mi podruhé v životě splní sen. V chatovacím okně facebooku se objeví jméno Biff Byford (zpěvák SAXON). Hrdina mého mládí, který mi v úterý osobně děkoval za recenzi. Očividně také nemůže spát. Rozechvěle a velmi pokorně, abych neporušil tu vzácnou chvíli, prohodím pár slov a omluvím se, že musím do zaměstnání (to zní co?, tohle vyprávět někomu před lety, tak by mě prohlásil za totálního magora).


doom or death
Dovětek: Jdu ráno do práce, rovnám si v hlavě myšlenky ze včerejšího večera. Prší. Někde kousek za nemocnicí v Dvořákově ulici zakopnu a padám na zem. Do obličeje mi padají kapky a v uších mi právě zní nový song „Kingdom of the Cross“ od SAXON, který má mimochodem také skoro až doomovou atmosféru. Nechce se mi vstávat a raději bych se oddal spánku. Přicházím do továrny, stěžuji si kolegovi, že jsem zase pořádně nespal a on pronese do ticha ranní kanceláře: „Na to se vyser, v hrobě se jednou vyspíš, že tě to bude mrzet“.



VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound


Minirecenze/minireview - NERLICH - Eternity´s Gate (2015)


NERLICH - Eternity´s Gate 
EP 2015, F.D.A. Rekotz

Dnes je mou mile nahnilou povinností vám představit finskou death metalovou smečku NERLICH. Ta není žádným nováčkem na scéně. Kapela má sice zatím jen jednu dlouhohrající desku ("Defabricated Process" - 2007), ale pokud se podíváte na jejich diskografii, tak vás určitě zarazí velký počet různých demonahrávek, splitek a jedné kompilace. Pánové hrají přesně takovou tu kombinaci smrtícího kovu, doomu, a to ve stylu, v jakém ho v této severské zemi hrají nejčastěji. Nalezneme zde jak poklidně se plazící melodie, tak sypající se kaskády ostřejšího výraziva. Osobně nejvíc oceňuji schopnost navodit atmosféru zmaru, případně smutek, známý z návštěv tamních hřbitovů.

Představte si horskou vesnici s typickým kostelem, pár stromů kolem místní hospody a potom nekonečnou řadu křížů, hledících spolu s náhrobky daleko do krajiny. Vše je zahalenou mlhou a postupně kráčejícími stíny. Nápisy na náhrobcích jsou již většinou nečitelné, ale ta neklidná nálada je patrná všude kolem. Starousedlíci by mohli vyprávět nekonečné příběhy o nemrtvých, procházejících se přímo po návsi. O zombie, pravidelně navštěvujících některé domácnosti. Zajímavé a těžko uvěřitelné, co říkáte? Schválně, zaplaťte si malý pension, někde na horách a dejte si několik večerů s NERLICH a se sluchátky na uších. Pak sami uvidíte věci, které byste snad ani jinak nechtěli zažít. Potkáte ozvěny starých dobrých OBITUARY, DEATH, ASPHYX, MORBID ANGEL a ostatních znalců podzemí. K tomu si přidejte všudepřítomný doomový nádech a máte před sebou hodně chutnou krmi.

NERLICH na svém novém EP opět jasně ukazují, že jsou v old school death metalu jako doma. Pánové čerpají ze starých dobrých death metalových časů a přidávají velký kus svého nadšení pro záhrobí. Melodie jsou zde kruté, studené a hodně ostré. Album připomíná rozvážnou chůzi po opuštěném hřbitově. Plesnivé skladby jsou naléhavé, zákeřné jako ta nejošklivější choroba. Jestli ještě pořád věříte v Boha, tak po "Eternity´s Gate" rozhodně nebudete. Svět je při poslechu hodně ošklivý a černý. Old school death metalové CD, které je temné jako otevřená hrobka. Velmi dobře!



Asphyx says:

NERLICH show on their new EP again that they are in old school death metal like at home. Gentlemen gain the good old death metal times and add a big piece of their enthusiasm for the dead. The melodies are cruel, cold and very sharp. The album reminds prudent walking down through a lonely cemetery. Moldy songs are urgent, insidious as the uglest disease. If you still believe in God, after "Eternity's Gate" you definitely don't. The world is during listening very ugly and black. Old school death metal CD, dark like an open tomb. Very well!

čtvrtek 22. října 2015

Recenze/review - INVERTED – The Age of Harvest (2015)


INVERTED – The Age of Harvest
CD 2015, Grindhouse Music

Nikdo vlastně pořádně neví, jak se to stalo. Byli jsme jen obyčejní mniši, ploužící se ve svých modlitbách. Snažili jsme se zavděčit tomu pánovi na kříži a docela nám to šlo. Jenže jsme pořád jenom lidé, ne stroje na víru. Někdo říká, že prý nás proklela jedna nešťastná žena. Nevím, jestli to mám všem prozradit. Možná si nechám své tajemství pro sebe. Jsme teď všichni padlí kněží. Už se nemodlíme k Bohu, ale máme svého nového pána. Je rohatý a dává nám, co si jen zamaneme. Co na tom, že naše duše jsou již dávno jeho a bolest bývá někdy až příliš velká. Podle mě došlo k našemu odvrácení od víry v momentě, kdy přinesl bratr Michael do našeho kláštera CD, které zabavil při výuce náboženství dole ve vsi. Nedalo mu to a po několika dnech, kdy album leželo jen tak na dubové lavici v jeho cele, se rozhodl si ho pustit. Důkazy nemáme, ale k našemu odvrácení od Boha došlo právě přinesením této nahrávky mezi nás, nehodné a já jsem si tím prokletím absolutně jistý. Jen jsem si to přiznal jenom já sám. Zatím.

Ano, říkají o nich (o INVERTED), že tvoří hudbu plnou stínů. Na vlnách studených melodií, které zebou do nohou úplně stejně, jako kamenná chodba, po které každý den chodíme, vznášíme se, převalujeme, doufáme, že nikdy neskončí. Pořádáme tajné, spirituální orgie v nekonečných sklepeních. Naše víra v Belzebuba je neochvějná a pevná, stejně jako ta, kterou dáváme navenek oficiálně před věřícími najevo. Libujeme si v mnohovrstevnatých plochách upředených z kytar, podupáváme si nohou do rytmu odříkávané obrácené modlitby. Z úst mistra zpěváka zní snad samotný našeptávač. Je jako had, obepínající svoji kořist, tichý, nenápadný, ale dovede náhle udeřit. Houpeme se, pomalu, lehounce, jen tak, abychom nevyrušili rytmus a atmosféru nekonečného zmaru. Žmouláme růžence v rukou, i když moc dobře víme, že tím největšího padlého anděla provokujeme. Od úst nám jde pára, která se časem mění v mlhu bláznů. Jsme v komatu a bělmo našich očí má zase jednou navrch. Nálada je mezi námi jedním slovem nepropustná.


Přirovnávat hudbu INVERTED k nějakým jiným smečkám se mi zdá poněkud nepatřičné. Byli byste potom ovlivněni a myslím, že ten prožitek z muziky by nebyl úplně nejlepší. U mě to měli Italové poměrně jednoduché. Nemuseli se ani moc snažit. Hrají přesně ten druh death metalu, kterému se někdy říká atmosférický. V podání těchto rouhačů je vznešený, jakoby upletený z jemných pramínků tmy. Dovede vás ovinout, až máte pocit, že jste v náručí své matky a pak náhle šlehne, že po něm zůstanou jen krvavé rány na zádech. Těch nálad, různých zvukových nuancí, je zde opravdu velká škála. Album bych doporučil poslouchat v klidu, pohodě a hlavně v celku. Jinak nálada vyprchá jako pára nad hrncem. Pokud už ale na vlnu beznaděje naskočíte, troufám si tvrdit, že vás pohltí zcela jako mě. Cítím zde takové to jiskření, známé snad jen z oblastí, kde jsou četné bouřky. Album je jako blesk z čitého nebe. Silný a ničící vše živé i neživé.


INVERTED se povedlo zhudebnit temnotu. Death metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Neposlouchejte „The Age of Harvest“ za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu, polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá vám z něj kusy chladného ledu. Atmosférický death metal, který je temný, jako odvrácená strana měsíce! Skvěle!

Asphyx says:

INVERTED composed darkness. Their Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Do not listen to the “The Age of Harvest” during the day light because the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests. The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became one piece of ice. An atmospheric death metal which is dark like the other side of the moon! Amazing!  


Seznam skladeb:

1. Abiura
2. Across The Snow To Nowhere
3. Caves
4. Vexilla Prodeunt Regis Inferni
5. E.R. Weapons
6. Tunguska
7. Towards The Summit Of No Return
8. Clear Sky


Čas: 30:50

 

Sestava:


Gianluigi Giacon - Vocals
Alessandro Scriminich - Guitar
Andrea Tocchetto - Guitar
Daniele Deola - Bass
Enrico Scriminich - Drums


středa 21. října 2015

Recenze/review - MAJSTER KAT – Memento…(2014)


MAJSTER KAT – Memento…
CD 2014, Support Underground

Cesty Páně jsou, zaplať Satan nevyzpytatelné. Jsou kapely, které znám už dlouhá léta a nedám na ně dopustit a pak jsou na světě smečky, které si to u mě musí oddřít. MAJSTER KAT jsme měli na jaře na festivalu DEADLYSTORM v Plzni. Znáte to, člověk na koncertech pořád korzuje, nedává tolik pozor a abych pravdu řekl, tak mě tahle slovenská thrashová banda zase tolik neoslovila. Jejich loňské album „Memento…“ jsem víceméně jen párkrát prohnal hlavou a dal od něj ruce pryč. Nezaujalo mě. Jenže jak známo, dobrá muzika se nakonec stejně prosadí a v mé převážně death metalové kanceláři se ocitlo parádně vyvedené CD. Dřevěný obal, krásný booklet a konečně také pořádné texty, které jsou napsány krásnou slovenštinou, musí lahodit oku snad každého sběratele a fanouška. Další příjemný šok jsem zažil, když jsem vložil album do přehrávače. Najednou se na mě vyhrnulo nepřeberné množství klasického melodického thrashe, který se začal pomalu usazovat v mých mozkových závitech. Všechno zlé se najednou v dobré obrátilo a mezi mnou a kapelou došlo k vzájemné chemii. Otočil jsem volume doprava a ztratil se ve víru ostrých riffů.

Pokud budeme nahlížet na desku pohledem kritika, jistě najdeme spoustu styčných bodů třeba s takovými ARTILLERY, ale myslím, že to nikomu vadit nebude. Pánové se ve starém thrashi orientují velmi dobře a rozhodně nejsou jen nějakou kopírkou. Osobně mě doslova nadchnula schopnost složit dobrou melodii. To není v našich končinách zase tolik obvyklé. Songy mají hlavu a patu, hezky odsýpají a slabé místo jsem snad nenašel. Možná snad jenom drobnost. V některých refrénech se motiv opakuje již poměrně dlouho a místo pocitu gradace se dostavuje chuť jej ukončit. To je ale opravdu jen drobnost od starého šťourala, který to myslí dobře. Pochválit musím vokalistu Slymáka, který dodává celému ansámblu pověstnou třešničku na dortu. Tentokrát ale spíše v podobě pořádně ostrého chilli. Je málo zpěváků, kterým je perfektně rozumět, řeže to od nich a ještě má takovou tu správnou rebelskou a „drzou“ barvu. Když budete nahrávku poslouchat delší dobu, určitě zjistíte jako já, že si některé motivy začínáte pobrukovat, nemůžete je vyhnat z hlavy a nebudete mít daleko k pořádnému thrashovému a šamanskému tanci.



Nejvíc si „Memento…“ užívám v momentech, kdy se do toho MAJSTER KAT opřou v rytmu nefalšovaného heavy metalu. Jakoby přede mnou najednou ožívaly staré dobré časy, kdy se ještě sázelo na pořádnou skladbu a talent. Celá deska má pak lehce smutný výraz. Melodie jsou položeny spíše do klidnějších vod a abych pravdu řekl, je to jako se vznášet na nafukovacím člunu uprostřed rozbouřené řeky. Můžete mi někdo říct, proč jsem tuhle smečkou tak dlouhou opomíjel? Sypu si popel na hlavu a znovu otvírám dřevěný obal. MAJSTER KAT jsou velmi příjemným osvěžením mezi těmi stovkami mladých retro kapel. Možná je to tím, že hrají již od roku 2001, možná nějakým zvláštním jiskřením mezi muzikanty, nevím. S čím jsem si ale absolutně jistý, je to, že pokud bych měl v současnosti někoho pasovat na krále heavy thrashe, tak v Čechách by to byli ASMODEUS a u našich sousedů MAJSTER KAT. Obě smečky skládají složitější, propracovanou a inteligentní muziku, která má neskutečný drive a nápady. A obě by měly být vývozním artiklem svých zemí.



Pokud bychom udělovali cenu za nejlepší thrashové album minulého roku v našich krajinách, rozhodně bych volil „Memento…“ od MAJSTER KAT. Kapela má neskutečnou schopnost složit velmi dobrou skladbu, zajímavý riff, motiv. Slovenský jazyk dodává celé nahrávce na větší jemnosti a melodičnosti. Album působí jako elektrické výboje. Mezi mnou, přehrávačem a nahrávkou létají tisíce jisker a já se po chvilce přistihuji, že zpívám spolu s kapelou. „Memento…“ je neskutečně propracovaným, zajímavým počinem. Pokud máte rádi v thrash metalu také smutek, ostrost, nápad a nepopiratelný talent, buďte vítáni. Nahrávka bude vyhovovat všem, kteří hledají u muziky nejen odpočinek, ale i námět k zamyšlení. Cestu jsme si k sobě hledali s albem dlouho, ale nakonec se dobrá věc podařila a já jsem doslova nadšen. Slovenský thrash metal, který je plný uhrančivých nápadů! Vynikající záležitost!

Asphyx says:

If we were awarding the best thrash album of the last year in our country we would have to go with “Memento…” by MAJSTER KAT. This band has the ability to compose very good record, interesting rig and motive. Their Slovak language gives the right urbanity and melody to the songs. The album feels like electric shocks. Among me, a music player and the record are thousands sparks and I catch myself singing with the singer. “Memento…” is unbelievably elaborate and interesting thing. If you are fan of trash metal and also fan of sadness, acuteness, idea and reposal and also some kind of a theme for thinking. It took me a lot of time to get this album, however I did and I´m very happy and excited. Slovak thrash metal which is full of obsessional ideas! Brilliant work! 


Seznam skladeb: 

Úsvit
Spoveď kňaza
Kto si bez viny
Sudca a kat
Hodnoty
Podlé slová
Zlo v nás
Zvony
Na smetisku civilizácie



Čas: 41:45

 

Sestava/band:


Tapyr - baskytara
Los - kytara
Lukáš - kytara
Slymák - zpěv
Peter - bicí


Recenze/review - CATASTROFY – Zbojnický tanec (2015)


CATASTROFY – Zbojnický tanec
CD 2015, Support Underground

Když jsem byl malý kluk, tak mi neustále do hlavy vtloukali, jaký byl Juraj Jánošík velký dobrák. Bohatým bral a chudým dával. Problém nastal, když jsem se zeptal, jestli to není obyčejný zloděj a že když si ten bohatý vydělal peníze poctivě, tak by se to nemělo. Byl jsem naivní dítě a tehdejší režim mi za to dal několik poznámek do žákovské knížky. Můj názor se na tohohle loupežníka nezměnil ani za dlouhé roky. Nevím, kde je historická pravda, ale navěky zůstane v mé hlavě jako ne příliš dobrý hrdina. A teď si vezměte, že dostanete na recenzi desku kapely, která má jednoho zbojníka přímo na obalu. To víte, že jsem byl hodně skeptický. Pak přišla další rána. Kapela zpívá slovensky. Já raději angličtinu. Jenže u téhle smečky by jiná řeč nepřipadala v úvahu. Dokonce mi tento krásný jazyk zní více než libozvučně. Horší je to trošku s některými texty, občas jsou přeci jen ne příliš inteligentní.  Tak a to je v podstatě všechno, co bych měl k nahrávce kritického.

Zbytek je totiž velmi dobře stravitelný. Pokud máte rádi thrashové kapely, které mají v sobě takový ten punkový odpor, nadšení a jejich skladby nepostrádají energii, tak jste zde dnes správně. Když si totiž odmyslíte občas trošku sprosté a nechutné texty, tak máte před sebou skupinu, která to myslí opravdu se svoji tvorbou vážně. Novinka má velmi čitelný „zbojnický“ koncept, songy nepostrádají velký drive a neskutečný odpich. Všechno plyne s takovou samozřejmostí, jako bychom se s těmihle šílenci znali od malička. Hudba sice vychází ze starého, melodičtěji pojatého thrashe a občas se i CATASTROFY neubrání lehkému dotyku takového toho „zábavového“ halekání, ale to alespoň přiblíží nahrávku více lidem. Thrasheři, kteří naskočili na současnou retro vlnu, musí být na vrcholu blaha. Já jsem trošinku skeptičtější, protože jsem zažil období ostrých a rychlých melodií již v jejich počátcích v osmdesátých letech, ale i tak spokojený. Vyzdvihnout musím rozhodně zvuk, který je náležitě ostrý a k předkládané hudbě se hodí jako sekyrka ke zbojníkovi.



Odkojen takovým tím socialistickým filmem, kde Jánošík skončí zradou a pádem na nasypaný hrách, byl jsem asi jediný, který si říkal, dobře mu tak, neměl krást, to se přece nedělá. Nechci nikomu šahat na modly, ani házet špínu na legendy, ale důležité je, že dělal to, čemu věřil. Přesně podobný pocit mám i u zpěvu vokalisty z CATASTROFY. Ten sice občas zpívá neskuteční „kokotiny“, ale zpívá je nadšeně a je cítit, že jim věří. Nevím jak vy, milí přátelé, ale tohle je u muziky šíleně důležité. Slováci neboří hranice stylu, ani nepřinášejí nic moc nového, ale jejich deska se poslouchá velmi dobře a příjemně. Sem tam jsem si dokonce podupával do rytmu a přistihl jsem se, že některé refrény jsou natolik „vtíravé“ (v dobrém slova smyslu), že se jich nedokážu zbavit. Mě, stejně jako kapelu, taky občas lezou na nervy nenažraní politici, debilní televize a pomalu se rozkládající vztahy ve společnosti. Vyřvávání už sice přenechám raději mladším, ale to nic nemění na tom, že mám někdy obrovskou chuť vyrazit do parlamentu jim pořádně rozhodit sandál.



CATASTROFY jsou zajímavým úkazem. Jejich thrash je velmi energický, zároveň melodický a rozhodně dokáže zaujmout. Slováci jsou ale také kapelou, která by byla bez slovenských textů poloviční. Někomu budou vyhovovat, jiný je bude odmítat. Záleží jen na vás. Důležité je, že budí pozornost a jsou i lehce šokující. Jinak se jedná o velice slušnou desku, plnou zajímavých momentů, rytmických změn, drivu a síly. Pokud máte rádi takový ten punkový přístup k thrash metalu, myslím, že budete určitě spokojeni. Troufám si tvrdit, že nejvíc hudba téhle slovenské skupiny vynikne při koncertech. Osobně považuji album „Zbojnický tanec“ za velmi slušnou odpověď na „novou vlnu thrash metalu“. Těším se na příští nahrávku! Melodický thrash metal ze Slovenska, který vás roztančí!


Asphyx says:

The CATASTROFY is a very interesting and unusual phenomenon. Their thrash is very energetic and melodic and it can definitely catch your attention. I have to say that this band from Slovakia would not be the same if they didn´t have their lyrics. Someone would love the lyrics someone would not. It´s up to you. The point is it holds your attention and they are very shocking. Overall this record is very good and full of interesting moments, rhythmical changes, drive and strength. If you are a fan of punk type of thrash metal I think you would be happy about this album. The best way to experience this band´s music is on concerts. For me the album “Zbojnický tanec” is a very good answer for the “new wave of thrash metal”. I´m looking forward for a next record! Melody thrash metal from Slovakia which would make you dance!


Seznam skladeb:

Anciáša, zmráka sa!
Zbojníci apokalypsy
Sedlák
Kazimír
Bastardi spoločnosti
Ančine cecky
Žabomyšie vojny
Na detskej oslave
Zapadám prachom
Krik a beznadej


Čas: 28:43

 

Sestava/band:


Boris - zpěv
Beňo - kytara
Jano - kytara
Mifo - baskytara
Roman - bicí

úterý 20. října 2015

Minirecenze/minireview - SAXON - Battering Ram (2015)


SAXON - Battering Ram
CD 2015, UDR Music

Na novinku legendárních SAXON jsem se neskutečně těšil. Tahle kapela patří k mým nejoblíbenějším ve stylu zvaném heavy metal. Vždycky se mi na nich líbilo, že si na nic nehráli, nepoužívali takové to vypjaté pozlátko, které mě u heavíku většinou odrazuje. Sázejí spíše na syrovost, poctivý riff a hlas Biffa Byforda. Mohli bychom nad novinkou vést nekonečné debaty o tom, jakému předchozímu albu je nejvíc podobné, případně vše odsoudit slovy, že už bylo lépe. Jenže to by byla jen slova, klišé, které se dají použít na všechny staré kapely. Já to takto nastavené nemám. Jen jsem si sedl, otočil volume doprava a opět se ztratil. Osobně považuji "Battering Ram" za velmi vydařený počin. To, co mám u SAXON tolik rád, takové to rockové jiskření, zde opět nalézám a tak si užívám. Jsem najednou fajnšmekrem, sedícím v dobré restauraci a pojídajícím velmi chutný pokrm.

Na jazyku převaluji kousky toho nejklasičtějšího heavy metalu z britských ostrovů. Muzika si kolem mě plyne s neskutečnou samozřejmostí. Riffy se pomalu zarývají do paměti, hlas mě pokrývá rouchem nadšení. Určitě bychom spolu našli spoustu připomínek, různých drobností, které by se daly vytknout, ale dělat to nebudu. Mě novinka sedne ve všech bodech obhajoby. Schválně jsem ji zkoušel i na celou svoji rodinu a zajímavé bylo sledovat, jak všichni po řekněme patnácti minutách postupně rozpohybovali svá těla do rytmu a nakonec vše končilo bujarým křepčením kolem přehrávače. Vždycky, když píšu o SAXON, neopomenu zmínit jakousi vznešenost, s jakou ke své tvorbě přistupují. Potkávám ji i tentokrát. Pokud bych měl někoho pasovat do heavy metalového šlechtického stavu, byli by to právě tito Britové.

"Battering Ram" je albem, které je klasikou SAXON. Vynikající riffy, hlas ostrý jako břitva a energie tryskající z každého tónu. Mám pro tyhle Brity obrovskou slabost a letos mě rozhodně nezklamali. Přijdu si jako na setkání heavy metalových fajnšmekrů. Užívám si dosytosti jednotlivé skladby a kývám hlavou do rytmu. Pokud bych měl nějak definovat dobrý heavy metal, určitě bych novinku s klidem doporučil. Nemám sebemenších připomínek. CD neskutečně řeže a nepostrádá tolik potřebnou jiskru. Nahrát tak dobré album po tolika letech na scéně je obdivuhodné. Slyšte slova plná kovu! Heavy metalová šlechta v tom nejlepším světle. Chcete být heavy? Poslouchejte nové SAXON. Skvěle!




Asphyx says:

"Battering Ram" is a classical album of SAXON. Excellent riffs,  voice sharp as a razor and energy gushing from each tone. I have a weakness for these Brits  and this year I  wasn't definitely  disappointed. I'm feeling like on a meeting of heavy metal connoisseurs. I enjoy all their songs and nod my head in the beat. If I should define a good heavy metal, I would definitely recommend this news. I have no objections. The album cuts and doesn't miss necessary spark. to record a good album after so many years on the scene is admirable. Hear the words of metal! Heavy metal aristocracy in the best light. Do you want to be heavy? Listen to the new SAXON. Great!


pondělí 19. října 2015

Recenze/review - GRAVE – Out of Respect for the Dead (2015)


GRAVE – Out of Respect for the Dead
CD 2015, Century Media Records

Preparace lidských ostatků. Instalace mrtvých těl. Morbidní básně, které neměly nikdy spatřit světlo tohoto světa. Death metalová klasika, povýšená na umělecké dílo. GRAVE jsou opět zde! Chtěli jste švédský smrtící kov toho nejhrubšího zrna? Máte ho mít. Je jen na vás, zda ho přijmete nebo ne. Procházím se záhrobím už dlouhá léta a na tyhle hrobníky bylo vždy spolehnutí. Pro mě osobně nikdy nepodlezli pomyslnou laťku kvality. Na novince Out of Respect for the Dead“ spořádaně pokračují ve směru vytyčeném v dávných dobách. Snad jen díky modernějšímu zvuku a příklonu k větší melodičnosti působí víc přístupněji. Nenechte se ale zmást, pořád se jedná o ty mladé kluky z období „Into the Grave“ (1991). Opět v plné polní, s odhodláním v srdci a upřímným pohledem, který říká jediné:„Jdi a zabíjej hudbou“. Ostrost hudebního projevu je doplňována mocným vokálem Oli Lindgrena. Ten působí jako nějaké zjevení. Čím hubenější, tím lepší hlas. Studené melodie připomínají usednutí na mramorovou desku právě odkrytého hrobu. Slyšte slova mrazivé věčnosti.

Ze zdí na mě hledí vypreparované hlavy dávných předků. To byli oni, kdo jako jedni z vyvolených položili základy švédského death metalu. Letos s ještě větším chladem v pohledu a určitou zákeřností, která vynikne až po nějaké době. GRAVE neotáčí směr smrtícího kovu, spíše pokračují v dalším exhumování starých mrtvol. Kapela jakoby k nám promlouvala: „Jsme opět zde, pevní, sveřepí, syroví a nenecháme vám nic zadarmo“. Další srdcová smečka s novým albem, která mě letos rozsekala. Jsem rád, když dostanu to, co si žádám. Nechci stylové kotrmelce, ani žádnou progresi. Chci si jen v klidu otevřít další hrob a plně si vychutnat sychravou náladu smutku, opuštěnosti a plesniviny. Švédové působí hodně zmrazeným dojmem. Hibernace jim opět prospěla. Řekněte mi, kde uchováváte stará těla a já vám za odměnu prozradím, kam chodí spát samotná Smrt. Poslech připomíná návštěvu starého sklepení, někde pod středověkým hradem. Ze zdí odkapává černá krev, sráží se na kamenné zemi v kalužích a vytváří nespočetné množství obrazců. Hmatáte rukama ve tmě. Není cesty zpět.



Zaujal mě obal od Costina Chioreana. Šedá, případně skoro zelená barva, opuštěné schodiště jen doplňují má slova o starých katakombách. Zvuk, o který se postaral samotný Ola Lindgren je tradiční, tentokrát zase o něco studenější. Líbí se mi booklet, krásně vyvedený a poctivý, jako muzika, kterou GRAVE hrají. K limitované edici lze dokoupit i tričko, vhodné na každou podzimní návštěvu vašeho oblíbeného hřbitova. Dál není vlastně ani moc co psát. Podobná alba nejsou ani tak o tom, zda kapela vytvoří něco nového, ale spíše o udržení schopnosti zaujmout. Švédi jsou věrni svému přesvědčení, nepřekvapují, ale přesto si jejich novinku poslechnu raději, než nahrávky mnohých dnes tolik propagovaných jmen. Pro nás, pro staré old schoolové nadšence, se jedná o takový malý svátek. Představte si death metalové Dušičky, kdy se sejde parta prokletých vyznávajících švédský chrastící kov. Všichni stojí nad otevřeným hrobem, uznale kývají hlavou a nakonec hlavní stařešina rodu pronese: „Je to zase tam, řeže to, pálí to, chladí to a ještě je to masakr!“. Pak se všichni rozejdou do svých kobek a desku přehrávají do té doby, než vyjde další. Je to i můj případ. Staré rány byly opět otevřeny a modlitby k nemrtvým vyslyšeny.



GRAVE jsou zpět s dalším ledovým a ostrým albem. Pokud byste dnes hledali klasické představitele stylu zvaného old school swedish death metal, nenašli byste lepší kapelu. Jejich novinka Out of Respect for the Dead“ je dalším pokračováním cesty vytyčené kdysi albem „Into the Grave“. Tentokrát zase o něco chladnějším, mrazivějším. Líbí se mi pomalé chladné melodie i dynamické pasáže. Hlas Oly Lindgrena zraje jako stará mrtvola. Otevřete všechny rakve, exhumujte starý dobrý death metal a vítejte v říši nemrtvých! Album mě opět rozmlátilo jako kladivo kosti. Při poslechu nacházím jen samé plesnivé, trouchnivějící ostatky. Novinka je neskutečně energická, maniakální a studená jako vychladlá mrtvola. GRAVE jsou v roce 2015 silní a pevní ve svých základech. Old school swedish death metal, který vás doslova rozdrtí! Vynikající album legendy, u kterého pukají víka od rakví!


Asphyx says:

GRAVE are back with a next icy and sharp album. If you look for a classic representatives of the style called old school swedish death metal, you wouldn't find a better band. Their news "Out of Respect for the Dead" is further follow-up of the album "Into the Grave". This time, again a bit colder, more freezing. I like slow cool melodies and dynamic passages. Ola Lindgren's voice matures like an old corpse. Open all coffins, exhume the good old death metal and welcome to the kingdom of Undead! Album broke me like a hammer bones. While listening I find moldy, rotting remains only. News is incredibly energetic, maniacal and cold as a corpse. GRAVE in 2015 are strong and firm in its foundations. Old school swedish death metal that will crush you! Excellent album of one legend, tearing lids from the coffins!


Seznam skladeb:

1. Intro / Mass Grave Mass
2. Flesh Before My Eyes
3. Plain Pine Box
4. Out Of Respect For The Dead
5. The Ominous "They"
6. Redeemed Through Hate
7. Deified
8. Trail Of Ungodly Trades
9. Grotesque Glory


Čas: 48:20

Sestava/band:




Ola Lindgren - guitar, vocals
Mika Lagrén - guitar
Tobias Cristiansson - bass, vocals
Ronnie Bergerstål - drums


TWITTER